VÍLA NOVÉ ZEMĚ
Pojď si číst a hrát, život zde s vášní milovat
Jednoho krásného dne se víla toulala po lese. Pozorovala paprsky slunce mezi stromy. Cítila to propojení s matkou zemí. Matička země je tak krásné pozoruhodné místo, pomyslila si. Stromy se tyčí a rostou do výšin dle svého přirozeného plánu. Zvířátka se svobodně potulují po lese. Toto spojení s přírodou dodávalo víle hřejivý pocit na její vílí duši. Tento pocit si přála předat každé víle, která se s ní setká. Uvědomovala si, že všechny víly a skřítkové v hloubce své podstaty mají ukryt dar v podobě všeobjímající lásky. Jen tento dar v podobě lásky je v nás uspán přes všechny naše bolístky a strachy, které jsme nasbíraly v průběhu všech věků života i v dávných časech. A zde začíná příběh pro nás všechny, který nás povede tam kam dovést má. Každá víla má svou cestu, ale každá vede do našich láskyplných srdcí. Nebojme se té čisté lásce otevřít, žít ji a předávat mezi sebe zde na této krásně planetě. Je to dar věků, žijme ho každičký den s pokorou a vděčnosti k sobě i druhým zde. Láska ať nás všechny provází a nikdy nám nic na této krásné zemi neschází.
Tvá víla
Spolutvořivá síla v nás
Víla Evelínka seděla u splavu a poslouchala zpívající ptáčky. A snila o setkání s její vílí sestřičkou, která žila v odlišně vílí vesničce. Procítila si jaké by to bylo svou milovanou sestřičku spatřit, obejmout a povyprávět ji, jak se jí žije v nové zemi s ostatními láskyplnými vílami. Kde jedna pro druhou jsou zde z čistoty svého srdce a svět vidí a žijí dle svého cítění z lásky k sobě, druhým a celé této nádherné planetě. Jé, to by byla krása. Vydala se od potůčku domů a těšila se až půjde pozalévat svou bylinkovou zahrádku. Na zahrádce měla bazalku, mátu, šalvěj, rozmarýn. A vše tak krásně vonělo. Utrhla si pár mátových lístečků do svého oblíbeného letního osvěžujícího drinku. Lehla si do trávy a pozorovala koruny stromů. V tom uslyšela jak někdo přichází k jejímu domečku. Otočila se a její srdce začalo zpívat samou radostí. U jejího vílího domečku stála její sestřička. Evelínka se za ni rozběhla a obejmula ji. Moc ráda Tě zde vidím sestřičko. Evelínka pozvala svou sestřičku do domečku připravila jí také drink. A jedna druhé vyprávěly jak se mají a jak žijí každá v jiné vílí vesničce. Byl to čas plný krásných pocitů a příběhů. Se setměním její sestra odcházela zpět s láskou v srdci a vírou, že se opět brzičko shledají. Evelínka si uvědomila vnitřní sílu přáníčka, která když vychází z čistoty našeho srdíčka, je tak všemohoucí a tvořivá.
Vílo, která právě toto čteš, tvoř si tento svůj svět z čistoty a radosti, která vychází z nás. Malá i velká přání se plní každičké víle na počkání. Věř svému vnitřnímu volání, po čem toužíš, vyšli přáníčko a jen si život v lásce užívej. Tvoř si svůj krásný svět, jak ho zde chceš žít.
Jaké je Tvé tajné přání vílo? Po čem toužíš?
Zde je Tvůj prostor pro Tvou kresbu Tvého přáníčka
Pokora
Evelínka se posadila na rozkvetlý palouček. Pozorovala květinovou louku, čmeláky, motýlky, kteří usedali na květinky pro lahodný nektar. Ucítila pocit vděku a pokory, že může žít svůj život a být tou vílou, kterou je. Každá víla je důležitá pro tento svět. Každá víla má v sobě ukrytý poklad se kterým může tvořit svět krásnějším. Tak jako každá květinka je jiná a zároveň tvoří společný celek. Tak to máme i my víly, každá jiná a zároveň spolu zde tvoříme novou láskyplnou zemi. Evelínka se cítila tak šťastná tento pocit by přála prožívat všem lidem z jejího blízkého i vzdáleného prostředí.
Kouzelná vílo, co Tebe dělá šťastnou?
Kdy cítíš, že Tvé srdce zpívá čistou radosti?
Vílí srdce láskou hřeje, svou jiskrou zasvítí a u ostatních tento pocit rozehřeje.