6 minute read
AdobePDFnově, lépearychleji
Adobe PDF nově, lépe a rychleji
Jsou produkty, jejichž existenci dnes považujeme za zcela samozřejmou – a souborový formát PDF je přesně jednou z takových stálic, zdaleka nejen pro uživatele v grafickém průmyslu. Je tu s námi již více než 25 let, a právě zhruba poslední dva roky přinesly několik zásadních inovací, z nichž mnohé jsou klíčové i pro uživatele v grafickém průmyslu.
Advertisement
A řekněme si rovnou, že pokud jde o využití v grafice, přicházejí inovace po poměrně dlouhé době zhruba devíti let. Jde o to, že formát PDF sám o sobě je velmi komplexní nástroj, který sice probíhá nepřetržitým vývojem, ten se ale v minulých letech soustředil spíše do jiných než primárně grafických oblastí. Namátkou lze jmenovat segmenty jako bezpečnost a šifrování, týmová spolupráce a korektury nad dokumenty, integrace multimediálních prvků, možnost propojení s geolokačními data, 3D obsah a tak dále – málokdy si uvědomíme, jaké má formát PDF extrémně široké uplatnění a funkcionalita předávání tiskových dat, jakkoli právě pro nás důležitá, se novinek dočkala až během posledních dvou let.
PDF 2.0 (ISO 32000-2:2017)
Z grafické praxe víme, že existují různé verze PDF. První verzí pro bezproblémové předávání tiskových dat bylo PDF 1.3, které přišlo s Acrobatem 4, a které se později stalo základem pro důležitý a úspěšný standard PDF/X-1a:2001. Další zásadní verzí bylo PDF 1.6 (analogicky doprovázeno verzí Acrobat 7), nad kterým byl definován standard PDF/X-4. Šlo zároveň o poslední verzi, přinášející zásadní novinky pro grafický průmysl. Následující verze PDF 1.7 byla ukotvena jako standard ISO a vydávání nových verzí tím bylo ukončeno, další novinky již byly uvolňovány „jen“ ve formě rozšíření verze PDF 1.7 a nebyly podporovány aplikacemi třetích stran.
Nová verze PDF 2.0 z roku 2017, navíc opět definovaná jako ISO standard, je tedy poměrně velkým počinem. Koncepce je taková, že PDF 2.0 zachovává osvědčené prvky, známé z předchozích verzí Acrobatu a standardů PDF/X (plus PDF/A a dalších), a k tomu zavádí některé zcela nové funkce. Velká péče byla napřena na zjednodušení a zpřesnění definic, které se v původních verzích do PDF 1.7 ukazovaly jako nejednoznačné, i na celkové zjednodušení a pročištění popisu standardu, takže nové verze aplikací by měly s PDF 2.0 pracovat spolehlivěji a rychleji. Předesíláme, že nových funkcí je mnoho, a zde se budeme věnovat jen několika z nich, které mají jasnou souvislost s běžnou tiskovou produkcí.
Výstupní záměr na úrovni stránky
Ze standardu PDF/X známe pojem výstupní záměr (Output Intent). Výstupní záměr definuje jednoznačně podle jakých tiskových podmínek má být dokument tištěn; v běžné praxi ofsetové tiskárny by tedy měl nejčastěji odkazovat na některý z profilů podle standardů, které zjednodušeně označujeme jako Fogra 51, Fogra 39 apod.
Dosavadní praxe přiřazovala jeden výstupní záměr celému dokumentu, PDF 2.0 jde dále a zavádí možnost definovat výstupní záměr pro každou stránku dokumentu samostatně. V praxi to může přinést výhodu například v situaci, kdy jsou jednotlivé části jednoho produktu tištěny různým způsobem (typicky část stran časopisu na jiný papír). Podobně to může usnadnit práci v případě, kdy je potřeba sloučit více dokumentů s původně různými výstupními záměry – nový dokument si ponese pro každou stránku vlastní výstupní záměr a na RIPu bude možné dynamicky provést příslušné barevné korekce pro každou stránku zvlášť.
Kompenzace černého bodu
Kompenzace černého bodu (Black Point Compensation, BPC) je metoda, která pomáhá zachovat detaily v hlubokých stínech při převodu obrázků (zejména) ze širšího do užšího barevného prostoru. Funkce je známá z Photoshopu a dalších grafických aplikací, pro použití v PDF jsme ovšem byli odkázáni na to, že kompenzace bude provedena předem v grafickém programu a tedy „natvrdo“. V PDF 2.0 se nově objevuje parametr, který provedení kompenzace černého bodu při renderování PDF vyžaduje. Požadovaný algoritmus provedení kompenzace odpovídá algoritmu Adobe.
Spektrální specifikace přímé barvy
Zatím co pro výtažkové (CMYK) barvy je popis jejich procentními hodnotami a příslušným výstupním záměrem dostatečný, pokud jde o přímé barvy, zejména o přesnou simulaci jejich vzhledu v tisku, tam prostý výstupní záměr nestačí. PDF 2.0 nově pracuje s formátem CxF, který popisuje barvy spektrálně. Formát CxF sám o sobě je k dispozici již velmi dlouho, vyvinula ho společnost X-Rite, je velmi dobře popsán a řada aplikací jej již roky využívá pro spektrální komunikaci barev, aplikace Adobe, ale zatím s CxF nepracovaly. Do PFD 2.0 je nově zařazena možnost popsat v rámci výstupního záměru i spektrální data použité přímé barvy v XML formátu CxF/X-4, který je založen na zmíněném CxF. Prakticky spočívá popis barvy v tom, že je vytištěna škála odstínů přímé barvy od nuly po plný odstín (100 %) a to jak na zamýšlené podložce (papíru), tak na podložce potištěné černou barvou. Jednotlivá pole jsou následně spektrálně změřena a tyto hodnoty jsou, společně s dalšími informacemi uloženy v CxF/X-4. Zpracující software, typicky nátiskový RIP, může spektrální hodnoty využít pro přesnou simulaci vzhledu přímé barvy v reálném tisku, zejména pokud jde o přetisk přímé barvy a výtažkových barev, což je v běžné nátiskové praxi celkem problematická úloha.
Adobe PDF Print Engine 5
Adobe PDF Print Engine je softwarový nástroj, který se stará o vykreslení (renderování) PDF na výstupním zařízení (obrazovce, tiskárně). V produktech Adobe je APPE samozřejmostí, ostatní aplikace, typicky RIPy, si buď musí vystačit s produkty třetích stran, nebo si APPE od Adobe licencovat. Poslední jmenovaná možnost je u všech velkých výrobců prakticky nutností, pokud chtějí mít jistotu, že zpracovávaná PDF budou vytištěna bez problému (navíc, když je dnes do PDF souborů možné ukládat stále složitější efekty). Na APPE jsou v současnosti postaveny všechny hlavní RIPy pro nátisk, velkoformátový tisk i RIPy ofsetových tiskáren. Dostupné verze se ovšem mohou lišit v tom, jak rastrování obrazu na jednotlivé procesory a vlákna (load balancing). Paralelní zpracování se neomezuje jen na úroveň jobů nebo stránek, ale zvládá například i paralelní ripování jednotlivých velkých dokumentů pro velkoformátový tisk – data jsou rozdělena na jednotlivé „dlaždice“ a renderování je přiděleno jednotlivým procesorům.
Na závěr je asi namístě malá poznámka. Nový standard Adobe PDF 2.0 je mimo jiné pokusem o odstranění některých sporných míst v definici PDF (nepsali jsme například o přesnější práci s prostorem sloučení průhledností, atd), a určité „vyčištění“ PDF, které by se mělo odrazit, zejména ve spojení s APPE 5, v korektnější práci aplikací s PDF. Renderování PDF při zobrazování a tisku
Papír Plný odstín Papír
Oblast podtištěná černou
Minimálně 3, maximálně 11 odstínů včetně papíru a plné barvy
Target pro měření spektrálních hodnot přímé barvy
rychle ten který výrobce stihne nové verze APPE do svého produktu implementovat. A v praxi se přirozeně může navíc stát, že ani tiskárna s pořízením nové verze svého RIPu příliš nespěchá, není to ostatně levná záležitost, a tak se snadno přihodí, že zákazník na svém Acrobatu prohlíží PDF zpracované podstatně modernějším jádrem APPE, než jaké je dostupné v tiskárně.
Inovace APPE se vždy soustředí dvěma základními směry. V prvé řadě je to podpora aktuálního standardu PDF, v případě APPE 5 to tedy znamená, že podporuje všechny nové vlastnosti PDF 2.0, jak jsme o nich mluvili výše (BPC, CxF, renderování pokročilých průhledností a další). Současně s tím přináší každá nová verze i zlepšení ve směru výkonu renderovacího enginu a kvality produkovaného rozrastrovaného obrazu. Tentokrát je to mimo jiné nový algoritmus vysoce výkonného antialiasingu pro rychlé vyhlazování hran, důležitý zejména pro podklady v nízkém rozlišení, dále podpora plného zpracování 16 bitových obrazových dat, plynulejší renderování přechodů, nebo možnost in-line modifikací obrazových dat prostřednictvím předefinovaných algoritmů. O podstatné zvýšení výpočetního výkonu se stará technologie paralelního zpracování Mercury, která umožňuje paralelní rozdělení by mělo být spolehlivější a předvídatelnější, což je jeden ze základních požadavků na formát, který používáme pro přenos tiskových dat. Nové verze Adobe PDF 2.0 a APPE 5 jsou bezesporu přínosem, na druhou stranu je nutné počítat s tím, že starší aplikace nebudou všechny funkce PDF 2.0 podporovat a funkce, které neznají, budou pravděpodobně ignorovat, aniž by hlásily chybu. To může způsobit problémy ve finálním tisku, kdy se třeba nepovede požadovaný barevný převod. Podobně třeba výstupní záměr – dnes je často buď opomíjen, nebo používán nesprávně. Zatímco ale doposud se tak dělo na úrovni dokumentu a s takovou chybou si umíme celkem snadno poradit, chyby na úrovni stránek (typicky nepozorně vložená celostránková inzerce) mohou všechny zúčastněné dost vytrestat. Pozor přitom na fakt, že mnozí tvůrci tiskových dat nemusí vůbec vědět, jakou verzi PDF vlastně do tisku posílají, a že naopak v tiskárně může být k dispozici jen starší verze RIPu. Adobe PDF 2.0 i APPE 5 jsou dobrým krokem kupředu, nutnost profesionální orientace v problematice ale z nikoho sejmout nedokážou.