02_19_Adobe PDF nově, lépe a rychleji
Adobe PDF nově, lépe a rychleji Jsou produkty, jejichž existenci dnes považujeme za zcela samozřejmou – a souborový formát PDF je přesně jednou z takových stálic, zdaleka nejen pro uživatele v grafickém průmyslu. Je tu s námi již více než 25 let, a právě zhruba poslední dva roky přinesly několik zásadních inovací, z nichž mnohé jsou klíčové i pro uživatele v grafickém průmyslu. A řekněme si rovnou, že pokud jde o využití v grafice, přicházejí inovace po poměrně dlouhé době zhruba devíti let. Jde o to, že formát PDF sám o sobě je velmi komplexní nástroj, který sice probíhá nepřetržitým vývojem, ten se ale v minulých letech soustředil spíše do jiných než primárně grafických oblastí. Namátkou lze jmenovat segmenty jako bezpečnost a šifrování, týmová spolupráce a korektury nad dokumenty, integrace multimediálních prvků, možnost propojení s geolokačními data, 3D obsah a tak dále – málokdy si uvědomíme, jaké má formát PDF extrémně široké uplatnění a funkcionalita předávání tiskových dat, jakkoli právě pro nás důležitá, se novinek dočkala až během posledních dvou let.
PDF 2.0 (ISO 32000-2:2017) Z grafické praxe víme, že existují různé verze PDF. První verzí pro bezproblémové předávání tiskových dat bylo PDF 1.3, které přišlo s Acrobatem 4, a které se později stalo základem pro důležitý a úspěšný standard PDF/X-1a:2001. Další zásadní verzí bylo PDF 1.6 (analogicky doprovázeno verzí Acrobat 7), nad kterým byl definován standard PDF/X-4. Šlo zároveň o poslední verzi, přinášející zásadní novinky pro grafický průmysl. Následující verze PDF 1.7 byla ukotvena jako standard ISO a vydávání nových verzí tím bylo ukončeno, další novinky již byly uvolňovány „jen“ ve formě rozšíření verze PDF 1.7 a nebyly podporovány aplikacemi třetích stran. Nová verze PDF 2.0 z roku 2017, navíc opět definovaná jako ISO standard, je tedy poměrně velkým počinem. Koncepce je taková, že PDF 2.0 zachovává osvědčené prvky, známé z předchozích verzí Acrobatu a standardů PDF/X (plus PDF/A a dalších), a k tomu zavádí některé zcela nové funkce. Velká péče byla napřena na zjednodušení a zpřesnění definic, které se v původních verzích do PDF 1.7 ukazovaly jako nejednoznačné, i na celkové zjednodušení a pročištění popisu standardu, takže nové verze aplikací by měly s PDF 2.0 pracovat spolehlivěji a rychleji. Předesíláme, že nových funkcí je mnoho, a zde se budeme věnovat jen několika z nich, které mají jasnou souvislost s běžnou tiskovou produkcí.
Výstupní záměr na úrovni stránky Ze standardu PDF/X známe pojem výstupní záměr (Output Intent). Výstupní záměr definuje jednoznačně podle jakých tiskových podmínek má být dokument tištěn; v běžné praxi ofsetové tiskárny by tedy měl nejčastěji odkazovat na některý z profilů podle standardů, které zjednodušeně označujeme jako Fogra 51, Fogra 39 apod.
Dosavadní praxe přiřazovala jeden výstupní záměr celému dokumentu, PDF 2.0 jde dále a zavádí možnost definovat výstupní záměr pro každou stránku dokumentu samostatně. V praxi to může přinést výhodu například v situaci, kdy jsou jednotlivé části jednoho produktu tištěny různým způsobem (typicky část stran časopisu na jiný papír). Podobně to může usnadnit práci v případě, kdy je potřeba sloučit více dokumentů s původně různými výstupními záměry – nový dokument si ponese pro každou stránku vlastní výstupní záměr a na RIPu bude možné dynamicky provést příslušné barevné korekce pro každou stránku zvlášť.
Kompenzace černého bodu Kompenzace černého bodu (Black Point Compensation, BPC) je metoda, která pomáhá zachovat detaily v hlubokých stínech při převodu obrázků (zejména) ze širšího do užšího barevného prostoru. Funkce je známá z Photoshopu a dalších grafických aplikací, pro použití v PDF jsme ovšem byli odkázáni na to, že kompenzace bude provedena předem v grafickém programu a tedy „natvrdo“. V PDF 2.0 se nově objevuje parametr, který provedení kompenzace černého bodu při renderování PDF vyžaduje. Požadovaný algoritmus provedení kompenzace odpovídá algoritmu Adobe.
Spektrální specifikace přímé barvy Zatím co pro výtažkové (CMYK) barvy je popis jejich procentními hodnotami a příslušným výstupním záměrem dostatečný, pokud jde o přímé barvy, zejména o přesnou simulaci jejich vzhledu v tisku, tam prostý výstupní záměr nestačí. PDF 2.0 nově pracuje s formátem CxF, který popisuje barvy spektrálně. Formát CxF sám o sobě je k dispozici již velmi dlouho, vyvinula ho společnost X-Rite, je velmi dobře popsán a řada aplikací jej již roky využívá pro spektrální komunikaci barev, aplikace Adobe, ale zatím s CxF nepracovaly. Do PFD 2.0 je nově zařazena možnost popsat v rámci výstupního záměru i spektrální data použité přímé barvy v XML formátu CxF/X-4, který je založen na zmíněném CxF. Prakticky spočívá popis barvy v tom, že je vytištěna škála odstínů přímé barvy od nuly po plný odstín (100 %) a to jak na zamýšlené podložce (papíru), tak na podložce potištěné černou barvou. Jednotlivá pole jsou následně spektrálně změřena a tyto hodnoty jsou, společně s dalšími informacemi uloženy v CxF/X-4. Zpracující software, typicky nátiskový RIP, může spektrální hodnoty využít pro přesnou simulaci vzhledu přímé barvy v reálném tisku, zejména pokud jde o přetisk přímé barvy a výtažkových barev, což je v běžné nátiskové praxi celkem problematická úloha. Ročník_2019_02
23
