ALBEŘICKÉ PODZEMÍ
50 let jeskyňářských výzkumů Radko Tásler a kol.
← ← Komora na severní straně spodní etáže Bischofova lomu je zároveň vstupem do Albeřické jeskyně /RT/
Jak jsem se stal jeskyňářem (Radko Tásler)
Krkonošské vápence (Radko Tásler)
Lomy a vápenky Albeřic (Radko Tásler, Pavel Zahradník)
Lomy v Dolních Albeřicích (Radko Tásler)
Albeřická jeskyně se představuje (Radko Tásler, Pavel Tásler)
Albeřická jeskyně – čas nejstarší (Radko Tásler)
Albeřická jeskyně – průzkum začíná (Radko Tásler)
Zážitky s vodou a tajemství podzemních jezer (Radko Tásler)
Velká čerpací zkouška (Radko Tásler, Petr Loskot, Pavel Tásler)
Jak vznikla Albeřická jeskyně (Radko Tásler)
Celní lom a jeskyně (Radko Tásler)
Krakonošova jeskyně – nečekaný objev (Radko Tásler)
Jak se chová voda v podzemí (Radko Tásler)
Lysečinské údolí (Radko Tásler)
Netopýři (Jaroslav Barva, Radko Tásler)
Závěr (Radko Tásler)
Sestup s karbidovou lampou, které se dnes už nepoužívají, byl po provazovém žebříku vždy zážitkem /RT/ →
JAK JSEM SE STAL
JESKY
ŇÁŘEM
Kdy jsem vlastně s bratrem Pavlem získal kladný vztah k podzemí, nevím. Možná to bylo při kopání bunkrů a dlouhých chodeb ve sněhu na chalupě na Lysečinách, kdy jsme mámě s úspěchem lámali lopatky na domácí uklízení. Možná to bylo u Bubovických vodopádů v Českém krasu, kde jsem přes zákaz rodičů zalezl do malé díry. Brácha mě následoval, ale z ní spadl rovnou do vody. Končilo to výpraskem obou. Tenkrát se na dětech ještě směly uplatňovat tělesné tresty. Já jsem byl tak první až druhá třída, a protože Pavel byl o tři roky mladší, všechny moje výmysly nezvládal. Ale snažil se a já mu pomáhal, což se nesetkávalo vždy s pochopením ani rodičů, ani babiček a dědečků, kteří nás občas hlídali.
Co však ve mně zanechalo hluboký dojem, byly Koněpruské jeskyně. Šli jsme tam pěšky z Berouna a po cestě byly švestkové aleje. „Necpi se tím tolik,“ varovala máti. „Poděláš se.“
A stalo se. Těsně před závěrem prohlídky. Průvodkyně nás pustila předčasně ven, kde mě rodiče dali do cajku, a byla tak hodná, že nás zase vzala dovnitř a individuálně nám ukázala penězokazeckou dílnu. Tu jsem strašně moc chtěl vidět a fascinovala mě.
V jeskyni mě uchvátily nejen krápníky, ale i vybetonované cestičky a povídání průvodkyně. Chtěl jsem takovou jeskyni mít a vznikl geniální nápad. Ve Studnicích pod Bischofsteinem měli děda s babičkou z otcovy strany na samotě chalupu a před ní rozlehlý olšinový háj s kopřivami. V těch jsme si klacky vymlátili jeskynní systém a hráběmi odstranili kopřivy z míst, kudy vedl po cestičkách prohlídkový okruh. Našli jsme tam i staré rozmlácené litinové hrnce a kamnovec a z nich nainstalovali penězokazeckou dílnu. Babička s dědou museli do „naší jeskyně“ tak dvakrát denně na prohlídku, za což jsme pochopitelně vybírali vstupné.
Pak mi paměť trochu selhává, ale od dvanácti let jsem si psal něco jako deník, tedy spíš heslovité poznámky, co kde bylo zajímavého, a v nich lze nalézt, že jsme se skautským oddílem Šipka Praha o víkendových akcích zalezli tu a tam do nějaké díry. Matně si vzpomínám na Sedmisálovou v Kodské rokli. I otec mě vzal v těchto letech do Albeřické jeskyně. Ale dolezli jsme jen na kraj II. dómu. Pak se bál.
Bratři Táslerové při ražbě sněhových tunelů. Snad začátek jeskyňaření
Nebyl jeskyňář a neměl zkušenosti. To byl pro mne velký zážitek a neustále jsem otravoval, že někdy musíme dál. Na to jsem si musel skoro dva roky počkat.
Náš táta byl geolog a dobře se znal se speleologem a geologem Jiřím Hýskem z Bozkova. Po jejich domluvě nás s bratrem 5. 7. 1972 Jiří Hýsek a Josef Řehák protáhli Albeřickou jeskyní. Pavel byl kvůli věku jen na začátku, ale mě vzali až k Mramorovému jezírku. A bylo rozhodnuto. Budu jeskyňařit.
Na průzkum jeskyní ale musíte mít dobrou partu. Ta vznikla na Gymnáziu Jana Keplera v Praze rok po návštěvě jeskyně s bozkovskými jeskyňáři. Nejprve jsem se dal dohromady se Stanislavem Robem a hned při třetí návštěvě Albeřické jeskyně se nám
podařil objev. Ale o tom pojednáme podrobněji. Brzy se přidávají Vladimír Hladký, Jan Náprstek a Miroslav Rolc a je neoficiálně založena Albeřická speleologická skupina, která později pracuje pod Krasovou sekcí TIS v Bozkově. V té době je již plnohodnotným členem Pavel Tásler, který zdárně ukončil základní vzdělání a nastoupil na strojní průmyslovku. Naše skupina se v roce 1979 stává jedním se zakládajících členů vzniklé České speleologické společnosti, v níž je dodnes.
Předcházelo tomu ale ještě mnoho událostí. Naše exotická činnost neunikla spolužákům a ani kantorům. Přidali se Vladimír Grulich, Lukáš Hlavatý a Miroslav Brejcha s Jaroslavem Dubským. Jezdili jsme do Českého krasu, často na Ameriky, a občas
zavítali do Moravského krasu. Přestože jsme byli Pražáci, zůstaly naší bádací oblastí východní Krkonoše. Ze strany vedení školy přišla nabídka, zda nechceme založit speleologický kroužek při SSM. To byl Socialistický svaz mládeže – na vysvětlenou pro ty mladé. Dokonce by nám prý koupili i lano a pár karabin. Váhali jsme, protože jen dva z nás byli členové této organizace. My ostatní bychom museli vstoupit. Škola však nenašla to správné
politicko-metodické vedení, tak kroužek ani nevznikl. My však pokračovali dál a na naše konto přibylo několik objevů, o kterých píšeme u jednotlivých jeskyní.
Se vstupem na vysokou školu se přidali Vladimír Kracík a Zdeněk Pachovský a o pár let později tým posílili
Hradečáci Libor Fridrich, Petr Loskot, Jiří Retr a poličák Bohumil Šustek. Ale to už je úplně jiné vyprávění.
Štoly v lomech Ameriky v Mořině u Prahy byly v začátcích jeskyňaření naším častým cílem.
Jezdil tam snad každý pražský tramp a jeskyňář /RT/
Zakladatelé albeřické speleologické skupiny. Vlevo nahoře je Vladimír Hladký, vpravo ze svislé chodby vykukuje Jan Náprstek. Dole v čepici je Stanislav Rob a vedle něho Miroslav Rolc. Radko Tásler fotografuje
Výstup na Matterhorn v Českém krasu patřil kdysi k nejtěžším cestám. Tady jsme zkoušeli své síly a možnosti /RT/
ALBEŘICKÁ
JESKYNĚ SE PŘEDSTAVUJE
Odborný speleologický průzkum Albeřické jeskyně v Horních Albeřicích začal okolo roku 1963, ale teprve v roce 1973 Jiří Hýsek a Josef Řehák z Bozkova představují jeskyni odborné veřejnosti ve specializovaném časopise Československý kras. Je to vlastně první odborný popis jeskyně s plánem a řezy i první odborná zpráva o jeskyni v této oblasti vůbec. Výsledkem dalšího padesátiletého bádání je ohromné množství nových poznatků, stovky fotografií, velmi podrobný plán jeskyně a řada dobrodružných příběhů včetně objevu nových prostor.
Abychom pochopili Albeřickou jeskyni v celé její délce 725 m a výškovém rozpětí 38 m, musíme ji stručně popsat. Kdo chce jeskyni více poznat, musí se prokousat vysvětlivkami a podrobným plánem jeskyně, který zde vůbec poprvé v populární knížce publikujeme.
Albeřická jeskyně se otvírá na severním konci Bischofova lomu monumentálním ústím těžební komory. Není to ještě vlastní přírodní jeskyně, i když ve stropě jsou patrné její odtěžené části, ta začíná na skalní římse na konci Komory (s velkým „K“, protože jsme ji tak nazvali). Vstup je z ochranářských důvodů opatřen brankou a za ní pokračuje zhruba 1 m vysoká a 3,5 m široká chodba, která ústí po 5 m do I. dómu, který je v jeskyni největší. Zaujímá plochu 96 m2 a odhadnutý objem je 200 m3. Odbočují z něho plazivky do Nové jeskyně a Ložnice a ústí do něho komín z III. dómu. Dno pokrývá balvanitá suť, ve které se otvírá šachtička do Zasucených propastí. Východní stěnu tvoří skalní bloky, které se sem vyřítily z výše ležícího III. dómu, s nímž zřejmě kdysi tvořil jednu prostoru. Třetí dóm je též plný skalních bloků, ale na rozdíl od I. dómu jsou zde zachovány proudové facety, které nám říkají, kudy a jak v jeskyni proudila voda.
Vraťme se na úroveň I. dómu a prolezme přes skalní bloky do II. dómu. Je nepřehledný, nízký, ale v jeho severozápadní části se otvírá ústí největší albeřické a zároveň krkonošské šachty nazvané Mramorová propast. Sestup je možný jenom po provazovém žebříku nebo s lanem. Přes zaklíněný balvan se dá slézt až na vodní hladinu. Pod hladinou šachta pokračuje dalších zhruba 15 m, ale o tom bude řeč dále při povídání o čerpací zkoušce. Krátkou plazivkou ve stěně šachty je možné prolézt do Malé Mramorové propasti a při nízké vodní hladině se vrátit do labyrintu prolézaček a šachtiček Zasucených propastí pod I. dóm.
Po překonání pravého okraje Mramorové propasti začíná asi nejhezčí část Albeřické jeskyně. Na začátku chodby je na západní stěně největší sintrový nátek a hned za ním následuje strmý sestup klouzavou, až 4 m širokou chodbou zakončenou hladinou Mramorového jezírka.
Na stropě sestupové chodby je množství různých prohlubní a kopulí svědčících o pomalu proudící vodě a vedle nich zarovnané stropy dokládající naopak dlouhodobou stagnaci vodní hladiny. Výběrovou výstavkou těchto tvarů je strop přímo nad Mramorovým jezírkem umocněný pohledem do modrozelené hloubky s odrazem stropu na vodní hladině. Toto místo obdivovalo již několik zahraničních odborníků a označilo ho za jedno z nejhezčích ve světě mramorových jeskyní. Jenom musí být správná výška hladiny, která tady osciluje kolem 9,5 m. Při vysokém stavu se k jezírku nedá sestoupit, a naopak při nízkém stavu je hladina v chodbě nízko a efekt zrcadlení není tak výrazný.
Při extrémně nízkém stavu, který byl dosud pouze 2×, je možné se protáhnout v lepkavém bahně do Opilecké jeskyně s drobnou pestrobarevnou krápníkovou výzdobou. Mramorové jezírko spolu s Mramorovou propastí bylo po umělém snížení vodní hladiny o 15 m v roce 2019 vstupní branou pro průzkumné týmy do rozsáhlých nově objevených prostor.
Tyto nové prostory dosahují délky okolo 320 m a je to soustava různě širokých chodeb, komínů, plazivek, ale i rozlehlých dómů. Největší z nich má plochu 75 m2. Velkou nepříjemností při průzkumu byly sbory velkých a labilních skalních bloků. Tato část jeskyně byla po mnoho set tisíc let trvale pod vodou a vyčerpáním vodní masy o objemu 150 300 m3 během několika měsíců byla snížena stabilita těchto prostor. Vzhledem k obrovskému riziku nebylo možné prozkoumat chodbu běžící severním směrem, možná až do Polska. To, jak průzkum probíhal, si zaslouží samostatnou kapitolu.
Pohled z monumentálního ústí Komory do Bischofova lomu v roce 1977 po zřícení 20 m vysoké skalní jehly s břízou. Z jehly zbyla jen hromada balvanů, která je na snímku schovaná pod sněhem /RT/
Bischofův lom na jaře okolo roku 1980 je značně zarostlý náletovými dřevinami /RT/
Bischofův lom v roce 2023 po částečném vyřezání náletových dřevin /RT/
Vstupní Komora je vylámaná a není ještě vstupem do přírodní části jeskyně. Ten je až v levém horním rohu zadní stěny opatřen brankou. Komora má bezmála 2 500 m3, což je vlastně objem vytěženého vápence v tomto místě /RT/
Komora se občas zaplavuje vodou, která při extrémně vysokém stavu sahá až po strop, a do jeskyně se nedá dostat.
Poslední roky díky slabým zimám a malému množství vody ze sněhu bývá Komora obvykle suchá. Malý černý otvor za Vladimírem Kracíkem je vstup mezi zřícené skalní bloky do Blokoviště /RT/
Věrka Bábiková na skalní římse Komory před vchodem do jeskyně. Vzadu je nasvícená plazivka vedoucí podél stropu Komory téměř k jejímu vchodu /RT/
Ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch a Štěpánka Šichová přehlížejí I. dóm z místa, kde je strop poznamenaný opadem ostrohranných vápencových bloků. Původní krasová modelace jeskyně je za nimi na stropě v osvícené vstupní chodbě /RT/
I. dóm je sice největší prostora Albeřické jeskyně, ale není to moc hezké místo. Podstatnou část zabírá zával horninových bloků vyřícený sem z vrchního patra ze III. dómu /RT/
Jelínková nasvěcuje část nízkých prostor Ložnice. Ve stropě je možné studovat tvary dokládající vývoj jeskyně /RT/
Judita
Zhruba 1 cm velký krystal pyritu ve stěně jeskyně u jejího vchodu. Jsou jich tu stovky a vznikly při metamorfních procesech ve fylitové vložce /RT/
Studna ústí do Vlhkého dómu, který je buď zatopen, nebo se v době sucha voda ztrácí v sedimentech pod skalní stěnou. Tenká světlá stružka malého praménku vody mizí v malém podzemním ponoru /RT/
Voda ze dna jeskyně cestuje neznámými prostorami až na hranici s fylity pod Spodním Celním lomem, kde vytéká na povrch a vytváří bahnisko. Pod touto úrovní jsou jeskyně ucpány sedimenty. Pokud zde vůbec nějaké jeskyně jsou /RT/
Chodby v Celní jeskyni vznikly na výrazných puklinách a jsou nízké. Nikde se zde nepostavíte /RT/
V místě zvaném Vracečka se dá posadit na jednom jediném místě
Dál to je jen o plazení a ještě k tomu bez přílby. Ta se tam nevejde /RT/
Severní chodbu v její střední části protíná půl metru silná kalcitová žíla.
Vznikla dávno předtím, než tu byla jeskyně, a vytvořily ji roztoky horké okolo 100 °C /RT/
Přes dva metry hluboká sonda vykopaná na dně Vlhkého dómu nezastihla skalní dno ani volné prostory. V její stěně však bylo možné studovat sedimentární profil. Prachovitý jíl a písek sem byly postupně splavovány úzkými kanály z povrchu /RT/
Transportní dóm
Studna
Na svislém řezu částí Celní jeskyně je možné demonstrovat, jak jeskyně vznikala a dutiny se zvětšovaly /RT/