KARÁKÓRAM
Krkonošská horolezecko-vědecká expedice
Radoslav „Radar“ Groh, marketingový manažer, horský vůdce UIAGM, člen Horské služby Špindlerův Mlýn
Jaroslav „Banán“ Bánský, sezónní zaměstnanec Horské služby Krkonoše, pokrývač
Zdeněk „Háček“ Hák, horský vůdce UIAGM, toho času na mateřské dovolené
Libor „Borek“ Dušek, sociokulturní antropolog, publicista
Tomáš „Galas“ Galásek, dokumentarista, kameraman, fotograf
Waseem Akram, kuchař
Faiz Karim, styčný důstojník
Sayeed „Army“ Ahmed Jan, pomocný kuchař
Úvodem
Libor „Borek“ Dušek
Myšlenka uskutečnit II. krkonošskou expedici do Karákóramu dozrála do jasnější podoby v posledních letech. Tato věta je parafrází úvodních slov legendárního Vládi Krupičky z úvodu publikace o úspěšné I. krkonošské horolezeckovědecké expedice Himálaj 1979 , vydané napůl svépomocně, leč „pod záštitou rady MěNV ve Špindlerově Mlýně, na počest Československé spartakiády 1980, 25. výročí sjednocení Horské služby ČSTV a 45. výročí vzniku Horské služby v Krkonoších“. Uplynulo bezmála půl století a mnohé se změnilo výrazně, mnohé nikoliv. Národní výbor se transformoval v městský úřad, na spartakiádě už naštěstí šaškovat nikdo nemusí, horolezci se stále organizují, jen současný ČHS už nespadá pod monstrózní kolos ČSTV. Podstatné je, že Horská služba stále funguje, Krkonoše nikam nezmizely a horolezci v nich působící se generačně obměňují. Dynamika společensko-politicko-technologických a dalších změn je nezastavitelná, étos touhy po dobrodružství, objevitelství, sounáležitosti v horách i individuálním výkonu v zásadě neměnný. Škála míry motivace a upřednostňování jednotlivých atributů expedice je široká a různorodá, v tom je to krásné. Parta kluků, kteří v Krkonoších vyrůstali, působí a žijí dodnes, se hrdě k odkazu předchozích generací krkonošských horolezců hlásí a mají obdobné, ne-li totožné vnitřní neodolatelné puzení vyrážet v ústrety velehorským štítům, jejichž vrcholy doposud žádný lidský tvoreček neoblažil svojí nicotnou přítomností. Svým způsobem je tato činnost velmi podezřelá až poťouchlá. Nicméně množina homo sapiens sapiens , kteří pro některé nepochopitelnou, pro jiné obdivovanou aktivitou realizují vnitřní svobodu, osobní přetlak či radost z kolektivní události, která v nich zanechá dlouhodobý dojem a prostupuje vnitřní integritu a identitu, je poměrně obsáhlá. Není tedy s podivem, že se v našich miniaturních velehorách vyskytují individua, která se nejen zde celoročně na obdobné akce připravují,
fyzicky i duševně. Úměrně schopnostem, zkušenostem, ambicím a tepu doby své představy a tužby pak realizují. Stručně řečeno, proces organizace a realizace expedičního podniku je v současnosti o poznání pružnější a méně komplikovaný, v konečném důsledku tedy jednodušší než před půl stoletím. Odhodlání a samotné operace na úpatí sedmitisícovek a zejména pohyb v po čertech drsných horských podmínkách v lůně království ledu a skal neoblafnete. Pravda, výzbroj a výstroj je výrazně kvalitnější, funkčnější, efektivnější, lehčí a spolehlivější, informovanost s pomocí satelitního telefonu takřka okamžitá, ale důvtip, zkušenosti, morál, fyzičku a především vzájemnou lidskou podporu v HUDY sportu nenakoupíte, ani když budete disponovat převeletučným kapitálem. Komplexita přístupu k horolezení s pokrokem technologií nikam nevyvanula a nespočívá jen v důkladné přípravě fyzické, ale i duševní. Klíčové záležitosti jsou tedy rezistentní vůči času a stejně jako v minulosti platí, že horolezec musí mít hlavu otevřenou, přičemž je nutné dbát na to, aby mu z ní nevypadl mozek.
Jelikož naše parta není úzkoprsá, neomezuje se pouze na dialog, často spíš bitku s horskými velikány a panenskými liniemi a štíty, ale má přesah i do oblasti kulturní a umělecké. Famózní spojení vedoucího expedice, horského vůdce UIAGM a člena HS Špindlerův Mlýn Radoslava „Radara“ Groha, technického vedoucího a horského vůdce UIAGM Zdeňka „Háčka“ Háka, všestranného horolezce a člena HS Krkonoše Jaroslava „Banána“ Bánského, sociokulturního antropologa a publicisty Libora „Borka“ Duška a dokumentaristy –režiséra a kameramana Tomáše „Galase“ Galáska je výsledkem vzájemného dlouholetého přátelství a spolupráce. Nabízí bez nadsázky ty nejpovolanější zkušené profesionály svých oborů, které po všech stránkách primárně formovaly Krkonoše. Kniha, kterou právě listujete, je stručným ohlédnutím za společným působením v oblasti Hunza, jakýmsi okénkem do činnosti kluků z Krkonoš, navazující na kolegy v roce 1979. Rozpohybovaný příběh, zahrnující i události roku 1979 v Himálaji nabízí film Rhapsodia Corcontica: Krkonošské horolezecko-vědecké
• 25. června – start aklimatizace (BC 4 550 m)
• 26. června – 5 300 m
• 27. června – 6 000 m
• 28. června – 6 000 m, návrat do BC
• 1. července – BC – C1 5 360 m
• 2. července – C2 6 300 m
• 3. července – C3 6 780 m
• 4. července – C4 7 250 m
• 5. července – vrchol a návrat do C3
• 6. července – C3 – BC
• 7. července – BC – Aliabád
Zásobování a stravování
Expedice je vždy náročnou záležitostí, a to nejen po stránce organizační, ale i materiálové.
Vybavení, zásobení a s ním spojená logistika prodělala od sedmdesátých let minulého století překotný vývoj. Rozsah změny asi nejlépe ilustruje skutečnost, že zatímco naši předchůdci museli do hor přepravit materiál a potraviny o celkové hmotnosti 2 530 kg a objemu o velikosti tanečního sálu. Naše skupina sebou do Pákistánu vezla zhruba 160 kg materiálu. Každý z členů letí se standardním zavazadlem o váze 40 kg. Kameraman Tomáš má obdobnou váhu techniky a antropolog Dr. Dušek pouze příruční zavazadlo s notebookem, fotoaparátem a kartáčkem na zuby, jak s úsměvem na letišti oznamuje.
Cestování nalehko umožnuje i skutečnost, kdy je v rámci současného expedičního horolezectví v Pákistánu nutností najmout si služby místní agentury. Agentura váš výstup zabezpečuje legislativně (zvací dopis, vízum, permit) i prakticky. Zařídí transfer z letiště do místa určení, transport vybavení do základního tábora, provoz základního tábora včetně kuchyně. Rozsah agenturou poskytovaných služeb leze do určitě míry nastavit, avšak úplně se jich zřeknout není možné. Nutnost vybudovat základní tábor alespoň s minimální osádkou, která se většinou skládá z kuchaře a jeho pomocníků, je nutností už jen proto, že po dobu
Aklimatizační výškový tábor objektivem Galase
Příprava aklimatizačního výškového tábora
Háček při sestupu do C3
