Brána 0716

cena 43 Kč / ročník 48 www.i-brana.cz

7–8/2016

zvláštní příloha

Dětské bible

foto archiv, design a montáž ondřej košťák

9 stran letního speciálu

Inzerce

Obsah

Milí čtenáři, život je vzácný Boží dar, ale „…máme pak tento poklad v nádobách hliněných“, píše apoštol Pavel. Nedávno jsem prožil zkušenost, která na mě hluboce zapůsobila.

V rámci krátké duchovní obnovy jsem s manželkou a několika dalšími lidmi seděl v kruhu, v jehož středu stála velká obyčejná hliněná nádoba. Jeden z nás, povoláním duchovní, s námi hovořil právě o této naší hliněnosti, když tu náhle, bez varování vzal nádobu do rukou a upustil na zem. Střepy se rozletěly po starobylé dlažbě…

Jsem restaurátor, nebyl by pro mě problém během následující půl hodiny, kterou jsme měli vyhrazenou na tiché přemýšlení, střepy sesbírat a možná i z větší části poskládat dohromady. Stačilo by mít po ruce misku s pískem na zafixování jednotlivých dílků a dobré lepidlo. Jenže aktivizmus musel stranou, nedalo se nic jiného dělat než sedět v prázdné kostelní lavici. Uvědomil jsem si, že si nejsem vůbec jist, jestli bych sám dokázal udělat stejné gesto – pustit s rozvahou nádobu na zem. Ano, přemýšlet o lidské křehkosti, to dokážu, možná bych zvládl na toto téma připravit i kázání. Zároveň ale něco jen tak pustit z rukou s rizikem, že se to rozbije? To neznamená, že bych nikdy s ničím nepraštil, občas i nějaký talíř se proměnil ve střepy – byl to ale vždycky projev naštvané bezradnosti.

Pustit ale dobrovolně něco v životě ze svých rukou, to je něco jiného. Nedržet pevně křehkou nádobu svého života, přestat ji chránit, leštit a lakovat každé drobné škrábnutí a nenastavovat ji vždycky tou hezčí stranou, to chce odvahu. A víru, že hromada střepů není v Božích očích žádná tragédie. Umění odpočívat spočívá v odvaze spočinout v Boží otcovské náruči, pustit na chvíli svůj život a také odpustit sobě i druhým tu hromádku střepů, která za námi někdy zůstane.

A tak, až bude toto vydání Brány hotové a budou za námi všechny uzávěrky, tiskové korektury, distribuce a vy budete číst tyto řádky, pokusím se zajít do nejbližšího zahradnictví, koupit květináč, pustit ho na zem a dopřát si s úlevou chvíle odpočinku. Váš jiří sedláček vydavatel

04 Ježíš u mne na večeři 06 Rozhovor

Mladí muži mladým mužům 10 Evangelium v Desateru

Boží ANO životu 12 Téma

Odpočinek 20 Zápisník

Vzpomínky na Maroko 21 Letní speciál

Dětské bible 32 Etika

Ujmi se svého otce v jeho stáří

příště

Sbor, staršovstvo, kazatel Jiří Unger

tiráž Číslo 7–8/2016, ročník Bratrské rodiny 48, Českobratrské rodiny 73 • Vyšlo 22. 6. 2016 Vychází 10x ročně, cena 43 Kč Šéfredaktor: Ing. Petr Raus Redakční rada: Mgr. Libor Duchek, Bc. Kateřina Korábková, PhDr. Daniela Sedláčková, Ph.D., Jiří Sedláček Výtvarník: Ondřej Košťák Sazba: Judita Košťáková Editor: Bc. Anna Duchková Vydavatel: Jiří Sedláček • IČ 13161229 Ev. č. MKČR: E 5080 • ISSN 1803-828X Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

Redakce a administrace: Kodex, o.p.s., Soukenická 11, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56 www.i-brana.cz • e-mail: brana@cb.cz

SLOVO

Lukáš 11,33–46

Ježíš u mne na večeři J

ežíš býval často u někoho doma na večeři. Jaké by to bylo, kdyby se stavil třeba dnes u nás doma?

Sedl by si určitě zrovna vedle mne, souhlasně by přikyvoval tomu, co bych mu vykládala, smáli by­ chom se společně dobrým vtipům, pochutnávali si na prvotřídním víně a jídle a připadali si jako v ráji.

V jeho přítomnosti by všechny starosti světa vybledly a míst­ nost by zaplnil zvláštní pokoj a radost. Nastalo by mezi námi mystické sjednocení beze slov.

Celé místo by bylo proměněno jeho dávající se milostí. – Moh­ lo by tomu snad být jinak?

Když přemýšlím nad Ježíšem, tak většinou jako nad tím, kdo zvedá ubožáky z prachu, jak je k nim laskavý, neodsuzující, dotýká se i posledního hříšní­ ka. Přirozeně počítám s tím, že by tak jednal i se mnou – jako s tou poslední z hříšníků, las­ kavě a milosrdně. Co kdyby to ale bylo jinak?

Trochu jiná představa Trochu se bojím, že kdyby dnes Ježíš přišel, asi by mě vyrušo­ val, burcoval a – ano, i iritoval.

Kristus by si sice možná sedl přímo vedle mne, ale místo souhlasných úsměvů by mohl svraštit čelo a přemýšlet, jak mi říct, že jsem na tom opravdu špatně. Místo přátelské atmosfé­ ry by mohlo přijít trpké promlouvání do duše. A já bych najednou zalitovala, že jsem ho k sobě na ná­ vštěvu vůbec zvala.

Setkání s Ježíšem nejsou vždycky příjemná. O tom by nám mohl vyprávět farizeus, který Ježíše pozval k jídlu. Farizeus se tenkrát „podivil“, a to spustilo snad nejbolestnější slova, která najdeme v evangeliích.

Takto nějak si to setkání představuji. Před sebou máme člověka, který právě vyslechl Ježíšova slova červenec–srpen 2016

o tom, že světlem i jeho těla je oko. Je-li jeho oko čisté, i celé jeho tělo má světlo. Ježíšova slova se mu líbila. Sympatizoval s ním. Oba k sobě mohli mít zvlášť blízko díky horlivosti, kterou měli stejnou.

Podobně jako Ježíš, i on mluvil o dobrém životě, o čistotě. Je možné, že si myslel, jak dobře si spolu u dobrého jídla a vína popovídají o všech těch myš­ lenkách, o zkaženosti světa, o povrchnosti lidí tam venku, kteří nepřemýšlejí tak hluboko, nedomýšlejí tak precizně, co od nich Bůh chce. Pojď, Ježí­ ši, popovídáme si o lidech tam venku. Moc dobře ti rozumím!

Já to těm lidem taky říkal mno­ hokrát. Nečeká je nic dobrého. Řítí se přímo do záhuby.

Farizeus vyčkává. Teď je čas, aby si Ježíš umyl ruce až po zápěstí a dvakrát to zopakoval, aby se ujistil, že ta špína z lidí, z ulice a světa kolem byla z jeho rukou odstraněna. Ježíš však jedná nekonformně. Nenaplní očekávání farizejské zbožnosti a rituálně se neočistí. A přitom se ho tam venku dotýkalo tolik lidí! Farizeus se nestačí divit.

A pak se do něj Ježíš pustí.

Jako by vzal do ruky zrcadlo a postavil ho před člověka.

Podívej se, farizee, jak tě vidím já. Ty vidíš sám sebe jako člověka toužícího po zbožnosti a poslušnosti Boha. Já však vidím hrabivost. Očišťuješ svůj život zlehka a zvenčí, povrchně, ale nepodíváš se do své­ ho nitra. Na pohled vypadáš tak zářivě a vyleštěně jako ta číše. Ale já vidím dravé drancující srdce, kte­ ré žádá a vynucuje. Vidím zákeřnost, zlomyslnost, špatné úmysly, nepřízeň, zášť a nevraživost. Lpíš na malých pravidlech, ale láska a spravedlivost ti chybí.

Běda ti, farizee! S oblibou sedáš na přední mís­ ta a líbí se ti, když tě lidé zdraví. Tolik věcí děláš z touhy být oceněn, z touhy získat uznání a respekt!

Chválíš se svými schopnostmi: „Vidíte, co umím?

Vidíte, kdo jsem? Kdo mě ocení? Kdo mi poděku­ je?“ Jsi jako zapomenutý hrob, po němž lidé naho­ ře chodí a nevědí o něm. Nevědí, že se znečišťují, že se na ně bez jejich vědomí lepí tvoje nečistota.

Běda i tobě, zákoníku, zatěžuješ lidi břemeny, která nemohou unést, a sám se těch břemen nedotkneš ani jediným prstem. Požaduješ od lidí dokonalost, které sám nejsi schopen dosáhnout. Kladeš na lidi břemena větší, než je v jejich silách unést. Chybí podpora a pomoc z tvé strany. Chybí porozumění, pochopení a povzbuzení. Přinášíš pravidla a princi­ py, které vyhánějí lásku a vhánějí strach.

Asi se nemusíme vůbec divit, že když Ježíš odchá­ zí pryč, farizeové jsou uraženi, pobouřeni a hledají způsob, jak na Ježíše nastražit past. A možná mi teď rozumíte, když jsem říkala na začátku, že by mě Ježíš taky pobouřil.

Odlišně vnímaná čistota Kristus volá člověka k radikální prostotě bytí. Čis­ tota – to není soustředěnost na dodržování jednotli­ vých pravidel, ale zásadní jednota v bytí člověka. Je to základní nastavení. To nejsou malé jednotlivosti, ale celková motivace, moje základní životní touha, vize, za čím a za kým se ženu. Ježíš kritizuje touhu udělat dojem, pachtění se za lidským uznáním, nad­ řazování se nad lidi, nad ostatní v komunitě věřících nebo ve světě kolem nás.

Bezvýznamnosti nás učí sám Ježíš svým vlast­ ním životem, tím, jak bezvýznamným se stal na kříži. Ježíš nepřinesl nový zákon, přísnější pravidla, hlubší morálku. Přinesl sebe. A všechno, co děláme, máme v jádru dělat s ním, hnaní jeho silou, hnaní jeho láskou. Ježíš chce člověka osvobodit od tíhy bře­ men. Nikdy nechce, aby byl člověk vláčen. Požadav­ ky, prosby, povinnosti, různé úkoly, tlak na výkon a výsledky nás můžou úplně položit. Jsme zmožení, uspěchaní, bez dechu. Bůh nás nikdy nevtáhne do nesnesitelné honby, která je horečnatá a udýchaná.

(Thomas Kelly) Právě prosté srdce se učí rozlišovat,

Mária Uhlíková (32) Diákonka sboru Církve bratrské v Brně na Kounicově ulici; pochází ze sousedního Slovenska, studovala evangelickou teologii na EBF UK v Bratislavě, svobodná.

Boží pohled Nedozírný je Tvůj pohled Nedozírné hlubiny mé duše Když chrabrá i slabá S bázní i beze strachu Tiše se nořím Zlatou nití nechávám Tě svazovat všechny mé lkavé stíny S rozbřeskem pak v tichu Nabízíme si Vzájemná zrcadlení Antonie Morgan

na čem v životě záleží a co to znamená důvěřovat Bohu. Nemusí se hnát za nepodstatnými věcmi.

Ježíš opravdu není líbivý, nebo alespoň ne vždyc­ ky. Neochočíme si ho. A čím víc nás má rád, tím kritičtější může být. Jak velmi miloval Petra a jak tvrdá slova mu řekl! Ti, kteří mu byli nejblíž, jeho milovaní učedníci, mu byli tak často cizí, vzdálení, nechápaví. Domnívám se, že i farizeové mu byli blíž, než si myslíme. Věřím tomu, že k nim byl tak tvrdý, protože mu na nich, na jejich životech, tak velmi záleželo.

Pokud Ježíš ukazuje na naši slabost, pokud nás napomíná, stále je za tím jeho neutuchající touha po nás a láska k nám. Právě proto, že jsme jeho srdci tak blízcí a protože si nás tak zamiloval, burcuje naši duši. Dovolme zaznít jeho výhradám i ve svém nitru. Dovolme mu prostoupit nás jeho světlem, aby naše nitro jeho světlo zrcadlilo. ■ červenec–srpen 2016

rozhovor Rozhovor s Radislavem Novotným

Mladí muži mladým mužům O požehnaném růstu jedné z největších křesťanských organizací na světě, která stojí nejen za rozšířením sportu ve 20. st., ale například i za skautingem a pěveckými sbory, vypráví R. Novotný, bývalý sekretář YMCA ČR. Jak vůbec vznikla YMCA a kde jsou její kořeny?

YMCA vznikla v Anglii 6. června 1844. To bylo jejímu zakladateli Georgi Williamsovi dvacet tři let. George pocházel z odlehlé zemědělské usedlosti v jihozá­ padní Anglii, kde se narodil jako nejmladší z osmi chlapců a od dětství musel tvrdě pracovat. Byl to drobný, veselý chlapec, který ale pro farmářskou prá­ ci neměl tělesnou konstituci. Tak se dostal jako jeden z pomocníků do Bridgewater k jednomu kupci. Žil jako ostatní. Nadával a klel na vše, co se mu nedařilo. Dva z jeho kamarádů byli ale jiní. Zajímal se tedy proč. Byli křesťany. V jednom malém koste­ líku ho při bohoslužbě „náhle jako blesk“ zasáhlo Boží slovo, šestnáctiletý George se zděsil, běžel do obchodu, kde pracoval a bydlel, vrhl se na kolena a slíbil Bohu: „Od nynějška ti chci patřit.“ Naplnila ho radost, jakou nikdy dříve nepoznal.

Poté se dostal do Londýna, kde se stal příručím v obchodním domě Hitchcock & Rogers. Bál se však, že přijde o svůj duchovní život, a tak kolem sebe shromáždil podobně smýšlející kluky a založili malou misijní skupinku. Všude ve městě číhaly na mladé

Mgr. Radislav Novotný (1976) 2. kazatel sboru CB Praha-Soukenická. Pochází z Prahy. Křesťanem od jara 1989. V roce 1993 se stal členem Evangelické církve metodistické. Po studiích na SPŠ elektrotechnické vystudoval Evangelickou teologickou fakultu UK. Od roku 2003 působil jako kazatel ECM v Litoměřicích a Praze – Horních Počernicích. V letech 2011–2012 byl generálním sekretářem YMCA v ČR. Ženatý od roku 1998. Nyní žije s manželkou Lenkou a třemi dětmi ve Staré Boleslavi.

červenec–srpen 2016

rozličné nástrahy – alkohol, prostitutky, hazard. Oni se ale rozhodli vyrvat ostatní kluky z ďáblových pout a dvanáct z nich přišlo s programem YMCA. Ostatní mladé to také nadchlo, a tak se stalo, že téměř z niče­ ho velice rychle vzniklo obrovské hnutí, které má dnes kolem 58 milionů členů.

Jak se ho podařilo rozšířit do tolika zemí?

Nadšení a touha žít v jiné, Kristově společnosti budi­ la mezi mladými lidmi z okolí Ymky obdiv. Postupně získali i majitele obchodu pana Hitchcocka, který se rozhodl být prvním mecenášem hnutí. Mladý Geor­ ge měl sen získat pro Krista nejen všechny mladé v Londýně, ale na celém světě. Nechtěl být kazate­ lem nebo misionářem na plný úvazek. YMCA měla zůstat laickým hnutím mladých lidí. Williams se stal nakonec podílníkem firmy Hitchcock & Rogers a finančně s ostatními podporoval celé hnutí.

Hnutí rostlo a sílilo i v Evropě, v Severní Ameri­ ce, Asii a Austrálii. Prvními městy, do kterých přišlo toto hnutí na severoamerickém subkontinentu, byly v roce 1851 Montreal a Boston. V srpnu 1855 se kona­ la 1. světová konference Ymky v Paříži. Byla zde založena Světová aliance YMCA a přijata Pařížská báze: „Posláním křesťanských sdružení mladých mužů je sdružovat mladé muže, kteří považují Ježí­ še Krista podle Písma svatého za svého Boha a Spasi­ tele, touží být vírou a životem jeho učedníky a usilu­ jí o rozšíření jeho království mezi mladými muži.“ Královna Viktorie povýšila George Williamse „za jeho znamenité služby pro lidstvo“ do šlechtického stavu a město Londýn mu propůjčilo čestné občan­ ství. Za padesát let mělo hnutí pět tisíc sdružení a půl milionu členů. Sir George Williams zůstal prostým křesťanem. Na stěně jeho pracovny visela slova: Bůh především!

foto l. novotná

Jaké byly počátky Ymky v ČR? Na jaře roku 1879 přišel Alois Adlof na studia do Prahy. Tehdy se konala setkávání mladých v neděli odpoledne u Burdů v Karlíně. V roce 1872 totiž přišli do Čech misionáři společnos­ ti American Board z Bostonu. Sami přenesli způsob šíření evangelia prací s mladíky ze své americké vlasti právě z hnutí YMCA. V roce 1873 byla registrovaná první YMCA v Rakousku-Uhersku ve Vídni. Do její činnos­ ti byla zapojena celá řada Čechů, studentů a učňů, kteří ji několikrát reprezentovali na mezinárodním fóru.

Pravděpodobně rozhodujícím impulsem byla společná návštěva zakladatele Ymky George Williamse a členů mezinárodního ústředí v Německu a v Rakousku. Uskuteč­ nila se krátce po skončení 10. mezinárodní světové konference YMCA v Berlíně v roce 1884. Kromě Drážďan a Mnichova navštívili Prahu a Vídeň. Z dějin Ymky se dovídáme, že ve Vídni i v Praze „mladí členové místních malých skupin velice rádi naslouchali vždy přesvědčivým slovům našeho ctihodného pří­ tele George Williamse a tato návštěva byla pro ně velikým povzbuzením.“ V šestém roce existence Svobodné cír­ kve reformované (nyní Církve bratrské) byl založen Křesťanský spolek mladíků (YMCA).

Během První valné hromady Křesťanského spolku mladíků v Čechách, konané dne 25. března roku 1886, přednesl předseda A. W. Clark o KSM tato slova: „Nejsou to žádným způsobem církve, nýbrž spíše společnosti mla­ díků, obyčejně rozličných vyznání, kteří mají­ ce Pána Ježíše za vzor a Slovo Boží za vůdce, spojují se, aby pomáhajíce si navzájem v boji proti pokušením, podávali bratrskou ruku, jak dalece mohou, svým druhům v bídě tělesné i duševní postaveným. Ve mnohých amerických a evropských městech mají křesťanské spolky mladíků vlastní dům, v němž jest čítárna, síň pro přednášky, tělocvična atd.“ Pražský spolek Bohemia se stal vzorem celé řady dalších KSM (1891 v Plzni a Nosislavi, Proseči, později v Černilově, Bukovce, Brně, na Vsetíně, v Čáslavi a na dalších místech).

V roce 1893 čteme o jedenácti spolcích se sta­ novami (devět evangelických, dva svobodné reformované). Spolky požívaly ochranu spol­ kového a shromažďovacího zákona. Neby­ ly pod ochranou církevního zřízení, i když červenec–srpen 2016

rozhovor vazba na místní sbory byla velmi těsná. Například KSM u evangelických sborů měly ve funkci předsedy místního faráře.

V čem je hlavní přitažlivost Ymky a jak je možné, že i po tak dlouhé době stále roste?

YMCA vznikla jako hnutí mladých pro mladé. Cílem bylo získat co nejvíce mladých pro Pána Ježíše Kris­ ta. Říká se, že rozhodující pro prvního obráceného byla ústřicová hostina. Tenkrát si nikdo nevěděl rady, jak ho přivést. Najednou se George zeptal: „Co ho vlastně zajímá?“ Jeho přátelé odpověděli: „Ústři­ ce! Bavit se, mít dobrou náladu, dobře se najíst, jen nic vážného…“ „Dobře, tak ho pozveme na ústřico­ vou hostinu!“ Cílit na to, co mladé zajímá, dělat aktivity, které mají rádi, a pak laskavě, nenásilně, upřímně zvát lidi k Pánu Ježíši Kristu, to byla jejich jednoduchá a přitažlivá misijní strategie. Tato strategie se dnes v Ymce na mnoha místech obnovuje. YMCA se vždy snažila o řešení palčivých problémů ve společnos­ ti, a protože ji tvořili křesťané, přinášeli často Boží řešení. YMCA jako jedna z prvních rozpoznala sílu sportu a stála u jeho masového šíření. Dala světu basketbal, volejbal, vodní pólo. Byla živnou půdou pro rozmach skautingu. V Československu rozšířila baseball, táboření, dala intelektuální pří­ pravu mnoha osobnostem první republiky. Různě v ní byli zapojeni Anna Masaryková, otec Václava Havla, Přemysl Pitter, František Drtina, v Akade­ mické Ymce J. L. Hromádka a Emanuel Rádl. YMCA má stále obrovský potenciál k růstu. Mladí se stále rodí a společenských problémů neubývá. Křesťanů, kterým leží na srdci okolní společnost, je také stá­

YMCA Křesťanské sdružení mladých lidí (Young Men´s Christian Association) je nejstarší, největší a nejrozšířenější mládežnická organizace na světě. Usiluje o harmonický rozvoj člověka, jeho ducha, duše a těla (jak symbolizuje červený rovnostranný trojúhelník, který má YMCA ve svém znaku).

Je otevřena všem lidem bez rozdílu rasy, pohlaví, náboženského vyznání, sociálního postavení, fyzických i duševních schopností.

YMCA pracuje ve 119 zemích světa a má přes 58 milionů členů. V České republice má 3 569 členů (stav k 30. 11. 2015).

Převzato z webu ymca.cz.

červenec–srpen 2016

le dost. YMCA překračuje hranice církví, národů, etnik a zve každého.

YMCA se soustředí na budování komunity. Nena­ rušuje to přirozené úsilí lokálních církví?

Pokud místní církve budují svá chráněná ghetta, tak jim jakákoliv mezicírkevní organizace bude pískem v očích. Ježíš nás ale neposlal šířit Boží království do Církve. YMCA má možnost církev přesáhnout do míst, kam sama nemůže. Církev nelze nahradit.

Na to se v Ymce má dbát. Představte si malé měs­ to, ve kterém žije několik sborů různých denomi­ nací. Každá horko těžko dává dohromady malou skupinku mládeže. Posílat děti do cizích sborů se jim nechce. YMCA je platforma, kam naopak poslat děti můžete. Dokonce dnes s Ymkou můžete založit mateřské centrum, sportovní oddíl nebo mode­ lářský kroužek, skautský oddíl, uspořádat dětský tábor, založit podpůrnou skupinu alkoholiků nebo hudební skupinu tensingu. Každý sbor může mít dokonce svůj podíl na vedení této místní organiza­ ce skrze své členy.

V čem je výhoda či nevýhoda Ymky vůči místní církvi?

Křesťané můžou Ymku využít k řešení některých problémů ve společnosti lépe než církevní denomi­ nace. Je celosvětově uznávaná dokonce i mezi židy, muslimy a lidmi různých náboženství. Je největší a nejstarší organizací na světě pracující s mládeží.

Má jméno, které je úspěšně budováno přes 170 let.

Má své místo konzultanta dokonce v OSN. Mnozí z těch, co prošli Ymkou, se stali známými státníky, umělci, sportovci a ovlivnili dění celého světa. Výho­ dou je, že není církví, je spíše mostem mezi církví a světem. Lidé, kteří s nedůvěrou hledí k církvím, spíše se objeví na akcích Ymky než na aktivitách pořádaných církvemi. Například místní volejbalový turnaj. Pokud ho pořádá nějaká církev, lidé i někteří křesťané jsou podezíraví. Pořádá-li tu samou akci YMCA, přiláká to lidi z různých církví i ze světa.

Nevýhodou je, pokud YMCA nemá zázemí v místní církvi, když v ní ubývá zapálených křesťanů. Pak je YMCA vyčpělá a nevoní evangeliem. Tím, že není církví, se někdy složitě hledají hranice, co má dělat církev a co právě misijní organizace. To bývá zdro­ jem nedorozumění a nepochopení, k čemu YMCA je. Pak místo toho, aby YMCA křesťany propojovala, staví si svůj vlastní ostrůvek ze „svých“ oveček.

Motivuje YMCA lidi k zapojení se do mezinárodních, případně misijních činností, nebo se sou-

Playgroundball (dnešní softbal) na Masarykově táboře YMCA na Sázavě ve 20. letech minulého století.

Dole: Začátek bojovky na celorepublikové akci Setkání YMCA na Masarykově táboře YMCA na Sázavě.

foto Archiv YMCA v ČR

o Ymce, cítil jsem, že to je přesně ono, co církvi chy­ bělo a do jisté míry pořád chybí. Akademická YMCA pořádá retreaty – víkendovky se zvláštními hosty.

Několika výjezdů jsem se tehdy účastnil. Časem jsem měl v Ymce více a více známých. Pak přišla nabídka, zda bych se nechtěl ucházet o pozici generálního sekretáře YMCA v ČR. Váhal jsem, ale nakonec mě povzbuzovalo i vedení mé vlastní církve. Z valné hro­ mady YMCA jsem měl více než devadesátiprocentní podporu. Volbu jsem tedy nakonec přijal.

Co se Ymce za roky tvého působení podařilo?

středí čistě na místní problémy?

V české Ymce je celá sekce věnující se zahraničním akcím. Dlouhodobě je zapojena do mezinárodní výměny dobrovolníků po celém světě. Velká skupi­ na českých Ymkařů byla v zařízeních jiných Ymek v Anglii, Skotsku, Norsku nebo jinde po Evropě.

YMCA působí ve 125 zemích a dobrovolníci se pohy­ bují napříč celou světovou Ymkou. Někdy se zapoju­ jí i do akcí v rámci spřátelených organizací. Některé akce jsou misijní, jiné charitativní, humanitární, dále Ymka pořádá mezinárodní tábory pro děti.

Jsou tu projekty zaměřené na vzdělání, na zaměst­ nanost mladých, imigranty, na smíření mezi národy a náboženstvími (například YMCA v Jeruzalémě).

Je to široká škála různých možností. Ymkaři se pod­ porují navzájem celosvětově nejen dobrovolnicky, ale také finančně. Práce se velice povzbudivě rozvíjí v Asii a v Africe.

Jak ses dostal do Ymky ty?

Ještě na střední škole se mi dostala do ruky Křesťan­ ská revue. Časopis, který má dlouholetou tradici. Aka­ demická YMCA jej začala vydávat za první republiky. Šéfredaktory byli Emanuel Rádl a J. L. Hromádka.

Když jsem začal studovat církevní historii a dočetl se

Chvilku trvalo, než jsem se rozkoukal a pochopil, kde jsou silné a slabé stránky české Ymky. YMCA patřila do probuzeneckého hnutí od svého počátku v Anglii, ale také později v Čechách. To, co občas chybí, je důraz na ono „C“ v názvu, tedy křesťanský rozměr. Sen zakladatelů bylo šířit Boží království skrze obrácené křesťany. Křesťanská organizace bez zapálených křesťanů je karikaturou původního nádherného obrazu křesťanů stavějících mosty pro misii. O to jsme velice usilovali, otevřít Ymku všem církvím. YMCA bez aktivních křesťanů různých církví je prostě vyčpělá.

Jak se díváš na častou absenci mužů při výchově dětí? Je to mediální bublina, či fakt?

Mnozí si začali všímat, že dětem chybí mužské vzo­ ry. Dětské pohádky, myslím mnohé kreslené, jsou plné supermanů, spidermanů, batmanů a úžasných super-hrdinů. Ve skutečnosti pak děti vidí mužské vzory jen výjimečně. Narůstá počet neúplných rodin a v nově stmelených rodinách si „nový“ otec těžko získává autoritu. Ve školách chybí učitelé. His­ toricky se mnozí hrdinové ztratili za války, jiní při­ šli o své životy v době komunismu. Generace před námi postrádají mužské vzory. V důsledku toho klesá úcta i důvěra k autoritám. Muži nechtějí vzít odpovědnost a autoritu do svých rukou, protože je to z mnoha důvodů velmi náročné. Občas se to jeví jako začarovaný kruh. Jak posílit tradiční mužskou roli? Jak se má chovat dnešní chlap? Na to se zamě­ řila například YMCA Familia. Můžu doporučit jejich Mužský rituál vstupu do zralé dospělosti.

■ připravil libor duchek

červenec–srpen 2016

Exegeze

Šesté přikázání

Boží ANO životu Nezabiješ. (Ex 20,13)

D

esatero říká, jaký je Bůh, který chce patřit člo­ věku, a jaký je člověk, který patří Bohu. Přiká­ záním „nezabiješ“ či „nezabíjíš“ říká Bůh ANO živo­ tu! Život je tajuplným Božím darem. Patří Bohu, On, Stvořitel, ho daruje. Nikdo jiný nemůže život, který Bůh daroval, brát. To je krádež nejen člověku, ale i Bohu. Ani sám člověk si nemůže se svým životem dělat svévolně, co se mu líbí. Sám si život nedal, sám si ho nemůže vzít. Proto říká Bůh: „Nezabiješ.“

Tímto přikázáním klade ochrannou pečeť na každý život.

Hebrejské sloveso použité v šestém přikázání zna­ mená nezákonné zabití, vraždu. Tam, kde dochází k vraždě, musí se pachatel zodpovídat Bohu, kte­ rému život patří; tak je tomu od chvíle, kdy Kain zavraždil svého bratra.

Ten, kdo patří Hospodinu, žádného člověka ve své blízkosti neohrožuje, nezabíjí. Přikázání „Nezabi­ ješ“ konkrétně znamená: Neohrožuješ život člověka ani neohrožuješ životní prostředí, na němž závisí životy jiných tvorů či organizmů.

Pán Ježíš a jeho vysvětlení

Daniel Komrska (1951) Absolvent teologie na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě, po letech kazatelské praxe dnes druhý kazatel Sboru Církve bratrské v Brně na Kounicově ulici.

10 červenec–srpen 2016

V evangeliu je psáno: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.

Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, pro­ padne ohnivému peklu.“ (Mt 5,21–22) Je překvapující, že když Pán Ježíš mluví o hněvu jako o podstatě vraždy a o lidech, kterých se to týká, nemluví o lidstvu všeobecně ani o nějakých nepřá­ telích, ale o bratřích. Ze zkušenosti víme, že mezi lidmi, kteří bydlíme pod jednou střechou, dochá­ zí k napětí. Ptali se paní, která slavila s manželem výročí zlaté svatby, zda za ta dlouhá léta nemyslela někdy na rozvod. Nato paní odpověděla, že na roz­ vod nikdy, na vraždu ale ano.

Pán Ježíš říká, že soudu nebude vydán jen ten, kdo skutek spáchal, ale i ten, v němž vznikl hněv, který k zabití vede. Před Bohem a jeho soudem stojí naše pohnutky, naše motivace. Pán Ježíš tak říká, že si nemáme myslet, že nespácháním vraždy jsme napl­ nili šesté přikázání. Jak čteme u Matouše: „Neboť

ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizo­ ložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ (Mt 15,19) Pán Ježíš nás tak vede k sebepoznání. Ukazuje nám naši neschopnost naplnit Boží očekávání. To, co máme v srdci, i vraždu, nepřemůžeme sami od sebe. Od toho potřebujeme být očištěni a osvoboze­ ni Pánem Ježíšem.

Přikázáním „Nezabiješ, nevraždíš“ říká Bůh ANO životu, říká ANO hříšnému člověku. Bůh se rozho­ dl dát hříšnému člověku život a dělá pro to vše, až do krajnosti. Tou nejzazší krajností je, že se sám ve svém Synu nechá zavraždit.

Tím stojíme před tajemstvím všech tajemství.

V jádru křesťanské víry, ke které se hlásíme, je vlastně porušení přikázání „Nezabiješ“. Vražda, která nemá obdobu, je vlastně centrem naší víry.

Ve středu naší víry stojí totiž kříž, na kterém byl ukřižován, jak říká Nicejsko-cařihradské vyznání: „Za dnů Pontia Piláta byl umučen a pohřben.“ A ten umučený, zavražděný říká před svou smrtí: „Pra­ vím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“ (Lk 22,37)

Proč se to na něm musí naplnit?

Protože byl nejen Bůh, ale i člověk, který je potom­ kem Kaina. Ano, tváří v tvář kříži a Ukřižovanému se ukazuje, jak jsem na tom s přikázáním „Nezabi­ ješ“. Kříž odhaluje, kdo jsme. Ale kříž také zvěstu­ je, že Bůh i pro přestupníky přikázání „Nezabiješ“ chce život.

To se na kříži naplnilo na Kristu – za nás Umírající je zachráncem života, protože Bůh chce, aby jeho děti žily. Proto se na Kristu musí naplnit to, co je psáno. A hříšník, který z Kristovy milosti může žít, má odvahu pramenící z toho, že Kristus nezůstal na kříži, ale že vstal z mrtvých a žije. Boží ANO životu je tak mocné, že otvírá i hroby. Kristus žije, a kdo v něj věří, má podíl na jeho životě, na jeho velikonočním vítězství.

Dar věčného života je základem naší odvahy.

Kdo má v Kristu věčný život, nepodceňuje pozem­ ský život, naopak. Odhaluje velikost a důstojnost pozemského života jako Božího daru. Ale zároveň ví, že pozemský život není to jediné a nejlepší, co mám. Ví, že ho čeká něco ještě lepšího, k čemu má jeho pozemský život směrovat. A taková víra dává odvahu nejen k životu, ale i k umírání.

Kdo věří v Pána Ježíše, nemusí se bát smrti, a i kdyby o svůj život pro Ježíše přišel, dostane mnohem víc. „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt 16,25) Boží ANO životu skrze Pána Ježíše dává hříš­ níkovi naději v zápase o život a ve zkouškách, kterými musí procházet: Poslední slovo nemá smrt, ale Bůh: „A slyšel jsem veliký hlas od trů­ nu: ‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.‘“ (Zj 21,3–4) ■

oznámení

■ Kaple – duše rodů

Brněnské studio České televize připravilo na prázdninové dny pětidílnou procházku po hradních a zámeckých kaplích. Kreativní producent cyklu Patrick Diviš k tomu říká: „Chtěli jsme především ukázat místa, kde čerpali duchovní sílu tehdejší šlechtici a panovníci našich zemí, a nechat ožít důležité dějinné i náboženské okamžiky, které ovlivnily české země, tedy i nás samotné.“ Cyklus je vysílán od 3. července každou neděli v 9.50 na ČT2. V tu dobu je sice málokterý křesťan u televize, pořad ale bude dostupný i ve webovém archivu ČT.

■ Relax 2016

Ve dnech 24. až 30. srpna pořádá Odbor mládeže CB v rekreačním středisku Hrachov (nedaleko Kamýku nad Vltavou) společnou dovolenou mládeží (nejen) CB i jednotlivců Relax 2016.

Téma: „Na jedný vlně“, hlavní řečník Janči Máhrik. Na programu přednášky, diskusní skupinky, výlety, sporty, workshopy, cena 2 200 Kč. Bližší informace a přihlášky na http://www.relax2016.cz.

■ SAM 2016

Ve dnech 11. až 14. srpna proběhne v Orlové už tradiční Sjezd Alternativní Mládeže. Hlavní téma: „Samuel“, tedy uvažování o modlitbě, o Boží řeči, o komunikaci mezi člověkem a Bohem.

V centru pozornosti bude také otázka dnešního životního stylu, proč Bůh dopouští zlé věci (migrantská krize, války…), kam a proč se ztrácí křesťanský ráz Evropy. Bližší informace a přihláška na http://samorlova.cz/. červenec–srpen 2016 11

TÉMA

jiNdřiCh kabát

Naše doba hledá výkon, žádá aktivitu.

Na odpočinek nezbývá čas, dokonce se zdá, že se jedná o rizikovou aktivitu: Kdo chvíli stál, už stojí opodál. I nám samým klíčí v duši pocit jakési nepatřičnosti, máme-li odložit práci a odpočívat. Písmo označuje odpočinek za dar, psycholog a psychopatolog to, i když z docela jiných příčin, vidí podobně.

foto ArchIv

N

echci tvrdit, že si toho ještě nikdo nevšiml, ale přicházejí prázdniny. Dovolená, volno, odpo­ činek. A člověk často i tady ztrácí jistotu, co je vlast­ ně na tom příjemném lenošení a odpočinku dobré.

Ne, toto nebude rozbor, co nám říká Písmo, protože tam je třeba více naslouchat a slova o odpočinku přijímáme každý jinak. Odpočinek není jen vyjád­ řením životního postoje, přesvědčení, ale i součás­ tí osobnosti a jejího fungování. Zde jde o pohled,

jak se dívat na tuto zvláštní formu lidské aktivity zejména z hlediska psychologie i psychopatologie.

Odpočinek a zahálka Už v úvodu jsem záměrně uvedl slova lenošení a odpočinek. Hned toto první spojení, pro někoho běžné, je pro druhé nepřijatelné. Klíčovým problé­ mem mnoha křesťanských tradic je velmi výrazné zdůraznění jen jedné stránky běžného lidského

života, který je ve skutečnosti komplexní. A tento osud stihnul i odpočinek.

Velice často k němu přistupujeme s pocitem, že už je na čase. Už musí přijít, a tělo i mysl se prostě musejí zotavit. Nicméně stejně tak často máme ten­ denci odpočinek považovat za něco nepřijatelného, co do běžného pracovního a činnostmi naplňující­ ho pojetí života nepatří. Dochází zde totiž k zámě­ ně pojmu odpočívat a zahálet. Pokud vezmeme i sám pojem lenost, mívá takřka výhradně pejora­ tivní význam, protože shrnuje naprostý nedostatek motivace k nějaké činnosti tam, kde by činnosti nic bránit nemělo. Tedy osobní selhávání vůči něčemu, co bych měl zvládat.

Záměna odpočinku, lenošení, nedostatku sebe­ kázně, věčného odkládání věcí nebo nudy nás vede k jednoduchému zjištění, že můžeme tyto pojmy velmi často subjektivně zabarvovat a chybně smě­ šovat. Chceme­li vidět v odpočinku něco špatného, můžeme, je to ale zbytečné. Není totiž zahálkou a projevem svévole, pokud si tento pocit sami úmy­ slně nevytvoříme.

Odpočívat dá práci Druhý pojem, který jsem v úvodu použil, bylo kon­ statování, že odpočinek je aktivita. To znamená, že i odpočívání od výdeje energie je formou aktivity, kterou musím umět zvládat, navodit a přijmout ji, má­li být vůbec moje tělo a mysl funkční. Nejsnáze to pochopíme na spánku. Dokud dobře funguje, tak máme tendenci jej podcenit. Jakmile přestane nebo je ho málo, uvědomíme si, jaká činnost to je.

Spánek je totiž – stejně jako odpočinek – zcela jistě nesmírně složitou aktivitou. Pokud je obyčej­

ný pes unavený a je v klidné situaci, otočí se dva­ krát, třikrát kolem své osy (dříve zejména proto, aby urovnal trávu kolem), lehne si stočený do klubíčka a rychle usne. Dnes je ta činnost už jen pozůstatkem, ale příklad ukazuje, že pouhá posloupnost určitého primitivního, často reflexního rituálu může nějakou činnost (v našem případě spánek) přímo navodit.

Některý člověk může podobně například zhasnout, ležet chvíli třeba na pravém boku, pak se během pár minut otočí na záda a tam rituál ukončí okamžitým usnutím.

Někdo to má, někdo to nemá. A někdo ať dělá, co může, ten rituál nenavodí, nenajde a spánku se bez terapie nedočká. A zde jsme u velkého problému.

Stejně jako může existovat jistý protispánkový blok, tak totiž existuje i protiodpočinkový blok. Prostě skrytá neschopnost přijmout volno, zdánlivé prázd­ no, nečinnost a relaxaci.

Během spánku má naše tělo jistý energetický odběr, čili i ve spánku se například trochu hubne.

Kdyby se zastavil potravinový přísun a několik dnů bychom jenom spali, zhubneme překvapivě výrazně.

Dříve to dokonce bylo používáno jako krajní účinná terapie. Podobně zapomínáme, že během odpočin­ ku musíme vyvinout hodně energie na totální pře­ organizování každodenních navyklých strategií a úkonů, které se zafi xovaly, někdy nezdravě, jindy funkčně. Objevuje se zde fyziologická i psychologic­ ká nutnost umět je vystřídat, respektive učit se je střídat, abychom nepropadli nezdravému monoryt­ mu neplodného života. Bez střídání rytmu a charak­ teru činností se život stává monotematicky daným a více než naše vůle a zásluha zde pak funguje pro­ stý primitivní automatismus.

PhDr. Jindřich Kabát Psycholog a psychopatolog. Pracoval na Psychiatrické klinice 1. LF UK, ve výzkumu a především učil na třech univerzitách v ČR a na dvou v USA, kde nějakou dobu působil. Napsal osm knížek, dvě právě vycházejí. Je soudním znalcem ve svém oboru. Nyní učí na Anglo-americké univerzitě. Žije v Praze a má pět dětí. Po vzniku ČR byl prvním ministrem kultury.

červenec–srpen 2016 13

TÉMA téma Odpočinek a pocit viny Zásadním problémem odpočinku ovšem je, že tady nejsou daná žádná vnější normativní kritéria.

Nemůžeme jasně definovat, co je ještě zasloužené volno a co už je vyhýbání se práci. Nikdo nemůže posoudit, jestli ten který člověk by už měl být odpo­ čatý. Kromě jediného kritéria – pohledu nás samot­ ných na sebe, kromě našeho vlastního nadhledu.

Proto se klíčovým kritériem stávám já sám a moje poctivost a upřímnost náhledu. Nikoli absolutní pravdivost, protože ta by byla fiktivní, tělo bývá šalebné. Můžeme ale velmi přesně rozpoznat, do jaké míry jsme se přiblížili jisté normě typu ideál­ ního stavu. Jde tedy o normu aproximativní, vyja­ dřující, jak jsme na tom v přibližování se k ideálu.

A to není norma, která by právě u věřících měla být zavržena.

Z toho vyplývá, že samozřejmě půjde o to, jak jsem já sám schopen náhledu na svůj odpočinek a že mi vůbec nepřísluší posuzovat druhé, jestli leno­ ší, nebo odpočívají. A vzhledem k tomu, že je nám takto dána vnitřní svoboda, jak vlastní odpočatost a vůbec relaxaci pojmeme, u mnoha lidí vyvolává tendence odpočívat zvýšený pocit viny. Nedovedou

se smířit s tím, že přestávají dělat něco všeobecně uznávaného, tedy práci, a lehce zneklidní z pocitu, že nyní nemají na práci vůbec nic.

Tento mechanismus může být velmi často ryze neurastenický, to znamená, že vyvolává v člověku napětí, nesoulad a nelibost, protože má dojem, že dělá něco, co by možná dělat neměl. Výsledkem je odpočinek hluboce neproduktivní, nerelaxující, a dokonce i často s pocitem chyby, kterou je třeba rychle napravit nějakou činností. Velmi podobná je i jistá míra obsese, tedy vnitřního nutkání, které mi kazí každou volnou chvíli, protože musím myslet na to, co všechno bych měl udělat, co všechno jsem nestačil, co všechno čeká na můj návrat do práce.

A z odpočinku opět není nic.

Nejjednodušším příkladem tohoto stavu může být naše počínání, když dostaneme chřipku. Je nám zle, ale jakmile si lehneme, propadneme pocitu, že nám vlastně vůbec nic není, a začneme mít strašný pocit viny, co všechno musíme dodě­ lat. Výsledkem jsou potácející se masoví rozsévači kapénkové nákazy, kteří si při vší té škodě, kterou páchají, ještě libují v pocitu, že jsou hrdinové a že se to tak má.

anketa

Umím odpočívat? Jestli ne, co mi v odpočinku nejvíc brání? A jestli ano, jak rozpoznávám zdravou míru?

Umím odpočívat? Už ano. Bráníval mi pocit nedodělaných věcí, prací a povinností – pak přišla nemoc, vyřadila tělo… Dnes už odpočívat umím, musím. Hlavou se stále honí spousta povinností a úkolů, ale tělo už nemůže skákat, jak hlava diktuje.

Hana, Zlín

14 červenec–srpen 2016

Ano, umím cíleně odpočívat. Čas využívám v zaměstnání i doma intenzivně. Další práce a úkoly včetně návštěvy a práce ve sboru CB mám rozděleny na naléhavé, které neodkladně plním, a na další povinnosti a práce, které provádím s ohledem na potřebný odpočinek. To znamená, že podle svého úsudku a zkušeností mohu i mnohé odložit. Tím si udržuji svoji životní rovnováhu sil a schopností.

Vilma, Karlovy Vary Ano, myslím, že ano. Ale každý bude mít svůj pohled na to, jak odpočívat i jak dlouho. Záleží na tom, jakým typem únavy člověk prochází vzhledem ke své práci (fyzické či duševní). A to nemluvím o únavě ze života, který někdy není podle našich představ ani

potřeb. Zdravá míra bude tedy zčásti vycházet z toho, o jaký typ únavy jde. Navíc troška lenošení ještě nikomu neublížila. Zdravý rozum, zůstává-li, pomůže dospět k poznání i té správné a zdravé míry.

Václav, Kyjov Asi by bylo dobré si ujasnit, co vlastně odpočinek je. Na první pohled se to zdá být velmi jednoduchá odpověď, ale není.

Každý s ním má spojené něco jiného. Já osobně jsem příznivec aktivního odpočinku. Člověk se při něm zabývá něčím, co ho baví a co ho naplní pocitem vnitřního uspokojení a radosti. Vzhledem k množství svých koníčků s tímto druhem odpočívání žádný problém nemám.

Samozřejmě jsou i chvíle, kdy si

Pamatuji na dobu asi před pěti šesti lety, kdy začalo být mezi americkými církvemi populární hovořit o odpočinku, o zabránění vyčerpanos­ ti a vůbec o smyslu této aktivity, o které se do té doby tak trochu mlčelo. Původ byl sice ryze pragmatický a pocházel z oblasti koučinku a prů­ myslové psychologie, kde moment odpovídajícího odpočinku začal ukazovat možný značný pozitiv­ ní dopad na výkon. Jenže v církevním pojetí mno­ hem častěji zaznívalo to opravdu podstatné: Proč člověk sám od sebe, bez organizování, má odpočí­ vat, a jak to souvisí s jeho duchovním životem.

Díky za tuto změnu! Navíc v nás ještě zůstává jiný vliv, totiž propaganda z doby našeho mládí. Tedy prvek odpočívání a volna v tehdejším období zvý­ šené organizace času těch druhých, nejlépe všech.

Myslím na totalitní režimy, které začaly používat pojmy typu „aktivní odpočinek“. Ten byl jediný správný, pod tuto hlavičku se řadilo to, co se státu právě hodilo. Přirozeně zvyšovaná fyzická kondice a důraz na kolektivismus. Odpočinout si šlo jedině ve skupině, individualista byl nebezpečný.

Nalezení správného odpočinku se tak stávalo a stá­ vá problémem, pokud nejste rozumným autorem

takového rozhodnutí vy sami, ale někdo rozhoduje za vás. Ani tady totiž neexistuje žádné normativní kritérium, které by mohlo stanovovat vhodnost pro každého jednotlivě. Jistě, existuje vžitý dojem, jak dávat přednost zdravým aktivitám, zejména pohybo­ vým. Je to možné, a dokonce vysoce pravděpodobně správné. Ale nikoli jednoznačně pravdivé. Individu­ ální odlišnosti jsou tak značné, že doporučit člověku, který většinu roku prosedí, nepohybuje se a naučí se žít s šetřením aktivit, aby konečně udělal výjimku a půjčil si na prázdniny kolo nebo se vydal do Alp, je radou, která má obvykle zcela fatální konce.

Kompenzace rozmanitých zátěží V odpočinku jde totiž o vzájemnou kompenzaci různých forem zátěže všech druhů. Jsou lidé, kte­ ří potřebují mobilizovat fyzický výkon, protože jim to umožní nepřemýšlet o frustrujících staros­ tech; zotaví se fyzicky a hlavně se celkově uvolní, pokud k tomu mají fyzické předpoklady. Jiný člověk dosáhne naprosto téhož uvolňujícího účinku zdán­ livě naprosto „nezdravým“ stereotypem dne, který může rytmickým opakováním přesně načasova­ né snídaně, oběda a večeře s pevným programem

odpočinku využívám ale hlavně neděle a snažím se naplňovat pozvání Pána Ježíše: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Snažím se „odpočívat“ v Jeho blízkosti.

Je opravdu dobré znát při odpočinku zdravou míru. To proto, aby při něm člověk zas na druhou stranu nesklouzl do extrému a neplýtval neuváženě časem, kdyby nad tím ztratil kontrolu. Je proto dobré umět i odpočinek svěřit do rukou Pána všeho času.

Petr, Plzeň

rád odpočinu od jakékoliv činnosti a lehce si „zalenoším“ třeba u šálku dobré kávy. K podobným chvílím

Jako všechno, tak i toto se v životě učím. V posledních letech ale cítím, že odpočinek a relaxace je nutný stejně jako práce. Kromě nedělí, které se snažím trávit s rodinou a přáteli, si dopřeji i během pra-

covního týdne drobné rozptýlení, procházku v lese, kávu v kavárně nebo cestopisnou přednášku s mužem nebo kamarádkou.

Hana, Husinec Někteří lidé o mně říkají, že odpočívat umím. Už 20 let pracuji jako obchodní zástupce a to znamená mnoho kontaktů s lidmi. Našel jsem si díky strýci své manželky činnosti, které jsem si zamiloval. Nejdříve to byl rybolov.

Jsem zvídavý člověk a postupně jsem poznával všechny známé metody lovu ryb. Nejvíce mě zaujal lov dravých ryb vláčením umělých nástrah. Později jsem svou zálibu trávit čas v přírodě rozšířil o myslivost. Užívám si krásné chvíle v tichu lesa za východu i západu slunce, při měsíčku i za deště či sněžení. Obdivuji, jak

červenec–srpen 2016 15

TÉMA téma v podstatě převzít břímě jeho osobního rozhodo­ vání. Na nějakou dobu jej tak určitým rekreačním režimem přenese do jiného světa, kde v programu není čas na trable, stres a frustraci.

Vytvoření stereotypu není zdaleka negativní věc. Zcela naopak. Žijeme-li nahodile a nepravidel­ ně, každá situace se stává novinkou a vede k velké mobilizaci sil na novou činnost ve zcela jiném kon­ textu. Naopak jistý typ stereotypu odebírá nutnost nepřetržité kontroly, co a jak děláme, protože ono to jde samo. Stereotyp nesmí být životním cílem, ubíjí tvořivost. Ale naopak jistá míra stereotypu je napro­ stou nezbytností pro uvolnění sil.

Jak správně odpočívat?

Férový a účinný odpočinek může být až bizarně odlišný. Správným rozhodnutím může být stejně tak první den dovolené ráno vstát a rovnou si někde lehnout a číst si, jako do úmoru pracovat třeba na zahradě, respektive na čemkoli jiném než na tom, co dělám po celý rok. Podstatné je věnovat se tomu, co cítím, že mi schází.

Proměna věcí odpočinkem je velice podstatná.

Pokud nám například stoupne krevní tlak na 200/110, není to nijak málo. Něco jiného ovšem je, pokud jsme

předtím běželi úprkem na tramvaj, tlak následně opět klesne, jde o přirozený funkční mechanismus. Tak­ to vysoký tlak by se stal problémem, kdyby se opět nevyrovnal. Většina funkcí našeho těla je cyklická.

Musí dojít ke změně, mají-li věci fungovat. A tak to vlastně bývá moudrost těla, která nejlépe určuje nejvhodnější odpočinek. Naprosto stejná moudrost, jakou mají například děti, když do vyčerpání běhají, ale pak si někde lehnou a okamžitě usnou.

Bohužel mezi lidmi ale stále převažuje tendence čekat na pokyny a vymezení. Ve společnostech exis­ tují modely, jak optimálně trávit volno a dovolenou.

V rámci malých skupin existují preferované a obdi­ vované způsoby, jak nejlépe ukázkově trávit volno.

I v rámci rodin existují dlouhodobé návyky: jsou-li prázdniny, jezdí se k babičce pomoci se zahradou nebo opravovat chatu atp.

Největším problémem tak může být právě jakási zcestná představa očekávání nebo povinnost. Pocit, že mohou existovat nějaké více schvalované a méně schvalované formy odpočinku. A to je zásadní omyl, protože tento typ odpočívání z kompromisu před­ stavuje jednu z nejnáročnějších forem trávení volna.

Jednak musím vyvinout jistou míru energie, abych se adaptoval na něco, co mne nikterak nepřitahuje,

krásnou zem a přírodu nám dal Pán Bůh k životu, a taky to, že z ní můžeme čerpat pro potěchu duše i těla. Kdykoli mám možnost vyrazit do lesa, tak ji využiju.

Jsem přesvědčen, že to není zmařený čas. Tohle je způsob mého odpočinku a přál bych jej každému poznat.

Mirek, Frýdek-Místek Myslím, že umím. I v důchodu se může stát, že se člověk vrhne do různých aktivit a na odpočinek jakoby nezbyl čas. Ne nadarmo se o důchodkyních říká, že ty mají nejvíc práce. Je umění vzdávat se s postupujícím věkem jednotlivých aktivit – starý člověk je konzervativní. Je umění uznat, že v této etapě života bych měla mít dostatek času na soustředěnou

16 červenec–srpen 2016

modlitbu, na klidný čas s Bohem.

Myslím, že se mi to daří.

Jarmila, Havlíčkův Brod

Ano, umím odpočívat. Mám seřazený žebříček hodnot, a proto odkládám to, co není podstatné. Také si nenechám ukrást čas televizí ani počítačem a odpočívám u nohou Ježíše. Tam nabírám sílu ke všem povinnostem. Neděle je pro mě také dnem svatým, a proto nepracuji, vše si chystám v sobotu, abych mohla v neděli odpočívat. Jsem velmi vděčná Pánu, že mu můžu patřit, protože on nese všechno břímě, a když nemůžu, tak on mi dává potřebnou sílu a můžu odpočívat ve stínu jeho křídel.

I když na všechno nestačím, držím se Božího slova a všech zaslíbení.

A také Fp 4,6: „Netrapte se…“ Marta, Karlovy Vary (redakčně kráceno)

jednak ještě musím dávat najevo, jak jsem z toho nadšen. Výsledná frustrace takové dovolené se pro­ jevuje únavou, se kterou se vracíme, a radostně se těšíme do práce. Bohužel jakmile práce jednoho dne skončí, není na čem vybudovat strategii volna a klid­ ného stárnutí.

Příčiny a léčba problémů s odpočinkem Neschopnost odpočívat je i projevem malé schop­ nosti sám se řídit, zorganizovat si život. Strach z odpočinku vede k útěku k práci, protože si vlast­ ně sám se sebou vůbec nevím rady. A kdyby mne někdo nevedl a neřídil, byl bych zmaten. Žijeme se spoustou fiktivních představ o zhoub­ nosti vnějškové nečinnosti. Pokud má někdo napří­ klad velmi vážné potíže se žaludečními vředy, pak se tato psychosomatická obtíž nejčastěji léčí sym­ ptomaticky, nikoli kauzálně. Znamená to, že se odstraní pouze projev nemoci - vyoperuje se část žaludku s vředem, zatímco kauzální léčba znamená odstranění příčiny tvorby vředu.

Jistěže cítíme, že odřezávat si například kožní projevy kopřivky není to pravé, že je lépe ji řešit jednoduchým antihistaminikem, které výsev puchýřů rychle zastaví. Jenže u vředů jsme pod tlakem lékaře, který toto onemocnění řeší v prvé řadě chirurgicky už desetiletí, nebo i sebe samých, protože na skutečnou léčbu nemáme čas. Nemálo čtenářů jistě překvapí, že kauzální terapie v tomto případě spočívá především v navození relaxova­ ného stavu a vyhýbání se sebemenšímu náznaku napětí, pobytu v úplném klidu a v plném odpočin­ ku, který umožní tělu, aby se samo velmi zdatně vyléčilo.

Pomalu si uvědomíme, že skutečná relaxace a odpočinek mohou vyžadovat jak velmi produktivní činnost, tak i jistou nečinnost. Ta na nás totiž půso­ bí celou řadou příznivých vlivů. Především umět se úplně uvolnit a nic nedělat je prostě jistým způso­ bem dar. Zahrnuje totiž prožití zdánlivého a úplného prázdna připraveného k naplnění. Psychika nejprve relaxuje, pak se člověk začne lehce nudit a nakonec přijde fantazie a plánování, co dělat. Právě dosáhnout pocitu alespoň chvilkové nudy je znakem relaxace, která zvolna přechází do vnitřní aktivity. Díky za ni.

Tajemství odpočinku tak spočívá v tom, že člo­ věk naslouchá, přesněji je citlivý k signálům těla a ducha a dovede svůj život podle toho regulovat.

Pokud při vyčerpání ulehneme, můžeme se tím dokonale vzpružit, nebo se za to můžeme stydět.

Můžeme s nadhledem tvrdit, že odpočinek nepotře­ bujeme. Jenže lidské tělo i mysl jsou vydány napo­ spas mechanismu postupného sčítání detailů…

Odpočinek je volbou harmonie, se kterou ladíme procesy, jež se v nás odehrávají, a umíme k nim být citliví. Špatný odpočinek, tedy ten, který nám prostě nesedí, je neúčinný, zbytečný a především neodpo­ vídá našemu osobnímu rytmu. Je velice důležité, aby se člověk na odpočinek těšil. Aby jej přestal brát jako povinnost, ale aby také nepropadl naprosté fikci, že dělá cosi špatného, když odpočívá, jestliže nechce nebo už prostě nemůže dělat nic. Naopak, takové poznání je vítězstvím, protože člověk v něm umí nahlížet sám sebe, své somatické danosti, svo­ je fyzické a psychické cykly i meze, a tím se naučí s nimi mnohem lépe zacházet.

Pokud bychom tedy na závěr chtěli zvážit, jaký odpočinek je pro nás nejlepší, pak asi ten, o kterém jsme schopni snít a radostně si jej představovat. Stojí to za pokus. ■

Oprava Do textu hlavního tematického článku květnového čísla Brány se vloudila chyba. Začátek odstavce začínajícího slovy „Co se stalo? To dnes už nikdo přesně neví. Nenašli jsme žádné záznamy z 50. až 70. let. Jediný, kdo si ještě pamatoval 90. léta, byl bratr Ladislav Matouš, ale ten o tom nechtěl mluvit a dnes už je u Pána…“ měl znít: „Co se stalo? To dnes už nikdo přesně neví. Nenašli jsme žádné záznamy z 50. až 70. let. Jediný, kdo si toto období ještě v 90. letech pamatoval, byl bratr Ladislav Matouš, ale ten o tom nechtěl mluvit a dnes už je u Pána…“ Autorovi i čtenářům se omlouváme.

Redakce

červenec–srpen 2016 17

Foto archiv

příběh

Ze života Moniky Holzknechtové

Zpřetrhaná osidla J

ako malé dítě jsem měla docela skvělý život. Žila jsem v úplné rodině (rodiče a jeden sourozenec).

Rodiče mě měli rádi a nechali mě vystudovat i vyso­ kou školu; to chtěli ale spíše oni než já. Babička byla věřící, a když jsem u ní byla přes prázdniny, viděla jsem, jak se každý večer modlí. Nikdo mě ale k Bohu nevedl.

Takže jsem vůbec nic nevěděla o tom, co je na­ psáno v Bibli. Jenom jsem si myslela, že je nějaký Bůh, ale to je asi tak vše. Vše se mi v tom mém živo­ tě docela dařilo. Vystudovala jsem, aniž bych chtěla či o to usilovala. Když jsem jednoho dne chtěla být ředitelem, byla jsem jím. Když jsem chtěla dobře bydlet, dostala jsem byt. Když jsem si řekla, že se vdám, vdala jsem se atd. Teď si ale uvědomuji, že jsem byla hodně zranitelná a lehkomyslná. Jedno­ ho dne jsem šla na vyříznutí pihy a oznámili mi, že mám nádor s metastázemi, ale ani z toho jsem si nic nedělala. Jednoduše to vyřízli znovu, víc, a rakovi­ na byla pryč. Prostě se mi „dařilo“. Pořád jsem ale 18 červenec–srpen 2016

cítila, že mi něco chybí. Prázdnotu ve svém srdci jsem zakryla prací.

Dotek pekla Jednoho dne mě přemluvila švagrová, abych s ní šla ke kartářce. Nejdříve jsem odolávala, ale pak jsem se nechala přemluvit. Když jsem k ní přišla, vyložila mi karty a řekla, že mi mého muže odlá­ ká jiná. Kdybych tenkrát věděla, co vím dnes! Od té doby jsem k ní začala chodit pravidelně, skoro každý den či obden. Každou noc jsem měla v domě podivné rány a zimu. Kartářka ze mě vytáhla cca pět milionů. Nadělala jsem si obrovské dluhy. Pro­ dala auta. Prodala byt. Zastavila hypotékou dům.

O všechno jsem přišla. Svého muže jsem vyhodi­ la, protože i to mi kartářka řekla. Rodiče mi chtěli pomoc, ale nakonec také zbankrotovali. Byla jsem v úplném bahnu, bez manžela, bez peněz, s milio­ novými dluhy, bez střechy nad hlavou a především s rozervanou duší.

Chtěla jsem si vzít život, ale toho jsem nebyla schopna, vždycky mě to zastavilo. Hlavou se mi honily nejhrůznější myšlenky, začala jsem být div­ ná, myslela jsem si, že mě lidé pronásledují, že mě chce někdo zastřelit. Stále jsem ale ještě nějak fun­ govala. Snažila jsem se pracovat, ale všechny pení­ ze šly na exekuce. Lidé v okolí mě odepsali, rodina a přátelé se odvrátili. Zůstala jsem sama se svým synem a jediné, čeho jsem se bála, bylo, aby mi ho stát nevzal. Začala jsem volat k Bohu, kdy to skončí, ale nekončilo to. Trvalo to několik let.

Čas obratu Jednoho dne jsem ke kartářce nemohla dojít. I když jsem v té době už byla jejím vlivem zmanipulova­ ná, prostě to nešlo. Říkala, že kvůli mně umírají lidé. Jestli jí nepřinesu peníze, tak mi někdo umře v rodině, a že jenom ona to může zastavit. Už jsem k ní nepřišla – s představou, že když k ní nepůjdu a nedám jí peníze, tak někdo umře. Bylo to pro mne strašné rozhodnutí, ale dnes vím, že bylo v té době to nejlepší. Kartářky se také opírají o slova Bůh, nebe, peklo, ale když jsem neznala Boží Písmo, nevěděla jsem, že je věštění u všemohoucího Boha ohavností.

Když jsem se vymanila z jejího vlivu, potkala jsem kamaráda, který mi dal knihu. Hodila jsem ji do poli­ ce. Asi tak po šesti měsících jsem ji vytáhla a čet­ la. V té knize byly napsány verše z Bible. Také tam kazatel napsal, že je mám denně číst, napsat na papír a všude je s sebou nosit, abych si je každou volnou chvíli předčítala. Lepila jsem si je i nad postel a stále je s sebou nosila – Stálo tam například: „Je-li Bůh s tebou, kdo proti tobě?“ „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ „Všechno je možné tomu, kdo věří.“ „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít.“ „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a raduj­ me se z něho.“ nebo „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám.

Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ Ale nikdy se mi moc nepovedlo si tyto verše zapa­ matovat, protože neustále vypadávaly z mysli. V kni­ ze bylo napsáno: Nepřestávejte a neustále si je připo­ mínejte; čtěte Bibli. Od té doby jsem se začala měnit.

Nový začátek Koupila jsem si Bibli a začala číst. Nejdříve jsem nerozuměla, ale v té knížce od kazatele bylo napsá­ no: Čtěte Bibli, modlete se a vše se změní. Modlila

jsem se, aby mi Bůh otevřel oči a já uviděla pravdu.

Vše se začalo měnit. Moje myšlení začalo být jiné.

Dostala jsem byt. A jednoho dne už jsem nemohla dělat práci, kterou jsem dělala (osobního bankéře).

Jenže být bez práce, nemít čím zaplatit stále ještě milionový dluh, sama s dítětem, to bylo fakt těžké rozhodnutí. V práci jsem skončila.

Přišly další exekuce, a dokonce jsem neměla ani dvě koruny na rohlík. Rodiče už o všechno přišli a máma se mnou nemluvila, takže mi nikdo nepo­ mohl. Jednoho večera mi mé osmileté dítě v míst­ nosti bez koberce, kde jsme měli jen kanape, jeden stůl a dvě židle, řeklo „Mám hlad!“ a já mu neměla co dát k jídlu, ani k svačině na druhý den do školy.

Ten večer jsem si připomínala verš z Lukáše 12,24: „Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komo­ ry ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!“ a pak dál až do 34. verše.

Ještě ten večer zazvonil zvonek u dveří. Za nimi stál člověk, který bydlel vedle nás, ale moc jsem ho nezna­ la. Zeptal se, jestli nechci housky. V té chvíli jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Napadlo mě, jestli nejsou otrávené. Prostě se mi to nikdy nestalo. Hous­ ky jsem přijala a díky Bohu můj syn i já jsme večeřeli.

Od té doby nám Bůh dával pokrm denně, jídla jsme měli každý den požehnaně. Stále jsem měla dluhy, začala jsem prosit Boha, aby mi pomohl. Do dvou let byl cca milionový dluh zaplacen. Bůh mě vedl.

Najednou mi přišlo na mysl, že se potřebuji poroz­ hlédnout po církvi. Chtěla jsem získat více informací o Bohu, potřebovala jsem mezi lidi, kteří znají Syna – Ježíše Krista a Otce – Boha všemohoucího. Na inter­ netu jsem začala hledat církve, skoro všechny jsem si ověřovala. Dokonce mě navštívili jehovisté, ale protože jsem se už nikdy nechtěla vzdálit od Boha, musela jsem nejdříve vše prozkoumat. Jednoho dne se ke mně dostala zpráva, že soused chodí do církve, prý do Církve bratrské. Jak jsem do sboru vkročila, věděla jsem, že to je to, co potřebuji. Kazatel Zde­ nek Šplíchal se mě ujal a pomohl mi v další cestě k poznání Boha.

Dnes mohu říci: „I když si člověk myslí, že má vše, nemá bez Boha vůbec nic.“ Boží království je mezi námi. Už nejsem sama, mým nejlepším přítelem je Boží syn Ježíš Kristus, přítel, který za mě i za vás položil na kříži svůj život. Otec v nebesích, můj milo­ vaný Bůh, ten který jest, byl a přichází, se o mě doko­ nale stará, živí mě, obléká mě, uzdravuje mě, ochra­ ňuje mě, vychovává mě, ujišťuje mě, odpouští mi, je milosrdný a dokonalý. Všechna sláva patří jemu.

■ Monika Holzknechtová,

Sbor Církve bratrské Plzeň

červenec–srpen 2016 19

Zápisník

Kateřina Dadáková členka sboru CB Brno-Kounicova, příležitostná turistka

V

Maroku jsme s manželem a přáteli strávili přibližně dva týdny v říjnu roku 2013. Co mi v paměti utkvělo nejvíce, jsou lidé. Nápadné jsou na první pohled postavy dam zahalených od hlavy k patě (doslova, včetně rukavic) v černých nikábech.

Většina žen ale nosí přes oblečení barevné pláště se širokými rukávy a k nim ladící šátky. Místní asi mají jiné vnímání teploty než my, kteří jsme se potili v tričkách.

Jednou jsme se ubytovali v pen­ zionku, který pro nás překvapivě, jak se zdálo, patřil dvěma dámám.

Ačkoli ony samy tvrdily, že musí žádat správce o odsouhlasení ceny, kterou jsme s nimi domluvili.

Odstup mužů od žen je znát. Když jsme se například ocitli v davu lidí a stalo se, že se nějaký muž letmo dotkl mé paže, velmi uctivě se mi omluvil. Méně příjemní byli hoši, kterým jsme odmítli zaplatit za nevyžádanou, nechtěnou a odmít­ nutou průvodcovskou službu.

Nebo jsme jim něco dali a oni chtěli víc? Je to dávno… Každopádně nám poměrně nevybíravě vyhrožovali.

Smutný pohled byl taky na malé dítě inhalující na ulici drogu z igelitového sáčku.

Většina obyvatel jsou Arabové, ale v poušti žijí Berbeři. A pokud se s nimi potkáte, možná zjistíte, že v poušti voda je, a dá se tam dokonce pěstovat zelenina. Že v berberském šátku člověk vypadá jako houba. Že jízda na velbloudu je fajn. Že jízda na velbloudu druhý den je o něco méně fajn. Že nechávat telefon bez dozoru není dobrý nápad. A že cesta na vrchol duny může být překvapivě dlouhá a namáhavá.

V marockých restauracích nabízejí většinou různé tajiny (čti tažiny), což jsou jakési eintopfy dušeného 20 červenec–srpen 2016

masa a zeleniny, a k nim zelený čaj se spoustou cu­ kru a máty. I ostatní pokrmy jsou většinou dušené, takže přestože jsou mnohdy vynikající, přejde člo­ věka chuť na dušené jídlo na několik měsíců.

Jednou začali všichni převážet ovce. Každý, koho jsme potkali, s sebou měl živou ovci sbalenou do úhledného balíčku. Asi po dvou dnech se před každým domem usadila skupinka mužů a chlapců a na roštech z matrací grilovali skopové. Velký svá­ tek (Aid el-Adha) se slaví na památ­ ku Abrahama ochotného obětovat Izáka.

Svoje kouzlo má centrum měs­ ta Fes se svými úzkými uličkami plnými řemeslníků, prodavačů datlí, koření nebo cibule, řezníků, zákazníků, mužů hrajících desko­ vé hry a koček.

Nepodařilo se nám sice navštívit žádnou mešitu, ale budovy starých náboženských škol jsou turistům otevřené. Mají krásné kašny a zdi tak jemně zdobené, že vypadají jako krajka. Nedovedu si předsta­ vit, kolik lidí a jak dlouho na nich pracovalo.

Při přejezdu mezi městy pozorujeme krajinu.

Působí vyschle a nehostinně. S vyhazováním odpad­ ků si místní hlavu příliš nelámou. Naopak barevné prádlo sušící se rozložené přímo na zemi vypadá malebně. V autobuse taky zaznamenáme, že má spousta zdejších lidí problémy s kinetózou.

A co bylo nejkrásnější? Zřejmě Sahara. Poušť má atmosféru, kterou je těžko na fotkách zachytit a slo­ vy popsat. Obzvlášť při východu nebo západu slun­ ce, kdy má písek neuvěřitelnou barvu a duny vrhají výrazné stíny. Ráno jsou navíc v písku k vidění řád­ ky malých stop nejrůznějších tvarů. V noci jsou zase vidět hvězdy. Opravdu hodně hvězd. ■

Foto lenka hluchá

Vzpomínky na Maroko

fotoMontᎠbránA

LETní SPECiáL

červenec–srpen 2016 21

LETNÍ SPECIÁL

Stručný přehled dětských biblí Kategorie A Do první kategorie patří bible pro nejmenší děti ve věku dvou až tří let. Spokojené jsme s nimi příliš nebyly, výsledné známky byly často způ­ sobeny naší nejednotností.

Kategorie B

Na trhu je celá řada biblí pro děti, toto je pokus o hodnocení alespoň malé části z nich. Hodnotily jsme ty, které splňovaly tyto požadavky: jsou v češtině, v současnosti v prodeji, obsahují příběhy Starého i Nového zákona a podařilo se nám je sehnat. Jejich počet byl také omezen prostorem tohoto časopisu.

Bible jsme rozdělily podle věku dětských čtenářů do pěti kategorií, v jejichž rámci jsme je porovnávaly. Každé bibli jsme udělily známky za vzhled, obsah a celkový dojem. Hodnotila skupina sestávající z matek, učitelek besídky a vedoucích dorostu, nejvýraznější poznámky uvádíme v boxech se symboly.

■ připravila Anna Chrásková a tým hodnotitelek z Prahy Smíchova a Černošic

22 červenec–srpen 2016

S kategorií obsahující bible pro malé děti do pěti let byla spokojenost mnohem větší, všech­ ny tři bible jsou ve všech směrech velmi pěkné a dobře použitelné. Jasnou vítězkou této skupi­ ny a zároveň celého přehledu se stala neobyčej­ ně pojatá Bible vypráví o Ježíši – každý příběh v Bibli šeptá jeho jméno.

Kategorie C V kategorii pro mladší žáky od pěti do osmi let, jsme měly rozpaky nad Dětskou ilustrovanou Biblí.

Kategorie D Čtvrtá kategorie obsahuje zdařilé bible pro žáky, kteří sice už samostatně čtou, ale s nimiž chtějí rodiče Bibli číst ještě společně.

Kategorie E V kategorii samostatných čtenářů soutěž nepro­ běhla, je v ní zařazena pouze Komiksová bib­ le, kterou drtivá většina z hodnotícího týmu zná a velmi si ji cení, protože dokáže zaujmout i dorostence v pubertě.

Při zaobírání se dětskými biblemi si nešlo nevšimnout, že se vydávají stále nové, těžko narazit na druhé, nebo dokonce třetí vydání. Nepodařilo se nám objevit bibli z české produkce, všechny jsou přeložené, nejčastěji z angličtiny. Drtivá většina je vytištěna v Asii, zvláště v Číně, u dvou biblí vytištěných v ČR tento údaj uvádíme.

kategorie a

děti 2–3 roky

Kufříková Bible s modlitbami pro děti My Time with God, Scandinavia Publishing House, Dánsko, 2014 text: Cecilie Fodorová, ilustrace: Gustavo Mazali v překladu Petry Mizurové vydala Česká biblická společnost v roce 2015

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:

 Celkové hodnocení:



31 příběhů: 14 ze SZ (stvoření, Noe, Abraham, Josef, Mojžíš, Jozue, Samson, Rút, David, Šalomoun, Elijáš, Ester, Daniel, Jonáš) a 17 z NZ (narození Ježíše, 12letý Ježíš v chrámu, uzdravení ochrnutého, veliká bouře, Jairova dcera, Ježíš jde po vodě, ať světlo svítí, kdo je nejdůležitější, podobenství o ztracené minci, nasycení zástupu, žehnání dětem, Zacheus, poslední večeře, ukřižování, zmr­ tvýchvstání, o nebi); u každého příběhu krátká modlitba vztahující se k příbě­ hu, stránky z tvrdého papíru, ouško na nošení.

Jedna z mála biblí, kde je David ryšavý; postavy nevypadají jako z pohádky nebo jako děti; dobrý výběr příběhů; tip k modlitbě se snaží vystihnout hlavní myšlenku příběhu, je stručný a výstižný.

Příběhy na sebe nenavazují; obrázek nesedí k příběhu (Šalomoun); převyprávění biblického textu je zkreslené, pokulhává (Samson).

Kniha určená malým dětem (odolná, s ouškem, dá se „uzamknout“), text tomu ale neodpovídá; na obsahové stránce jsme se vůbec neshodly, tím vznikl průměr; v otázce vzhledu jsme byly jednotné.

Minutové příběhy z Bible Two-Minute Bible Stories, Lion Hudson plc, Velká Británie, 2008 text: Elena Pasqualiová, ilustrace: Nicola Smeeová v překladu Marty Hudouskové vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2010 45 stran, 10 příběhů: 5 příběhů ze SZ (stvoření, Noe, Mojžíš, Jonáš, Daniel) a 5 příběhů z NZ (narození Ježíše, příběh o ztracené ovci, milosrdný Sama­ ritán, Jairova dcera, podobenství o dvou stavitelích); mezi textem a obrázky vložena citoslovce nebo jiná zvolání.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

Slova ke zvolání mezi texty a obrázky.

Hodnocení obsahové stránky, textu:

Nepřesný text; vyprávění je zdlouhavé; „minutové“ v názvu evokuje potřebu mít to rychle za sebou; chybí příběh o ukřižování a vzkříšení.

Celkové hodnocení:

Obsahuje jen 10 příběhů – má smysl kupovat takovou bibli? Shodly jsme se v otázce vzhledu, v obsahu jsme byly rozděleny na poloviny.

  

červenec–srpen 2016 23

LETní SPECiáL

kategorie a

děti 2–3 roky

Bible v obrázcích Candle Bible for Toddlers, Lion Hudson plc, Velká Británie, 2006 text: Juliet Davidová, ilustrace: Helen Proleová v překladu Hany Whitton vydala Česká biblická společnost v roce 2008 398 stran, 22 kapitol z příběhů ze SZ (od stvoření po Jonáše), 43 kapitol z pří­ běhů z NZ (od narození Ježíše po Pavlovu cestu do Říma); vloženy mapa Izra­ ele v době narození Ježíše a mapa cesty Izraelců do země zaslíbené.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:

 Celkové hodnocení:



Přes 60 příběhů; malá – padne do ruky; dobrá k rozjezdu, k povídání o příbězích.

Je to silná kniha, a přitom nemá záložku; ilustrace; málo textu, rodič musí vyprávět.

Plnohodnotná dětská bible; velké množství příběhů, těžištěm příběhy z NZ; na vzhledu jsme se neshodly, polovině se vyloženě nelíbil, polovině připadal průměrný; v otázce obsahu až na výjimku panovala jednota.

Bible na dobrou noc My Best Bedtime Bible, Lion Hudson plc, Velká Británie, 2011 text: Sophie Piperová, ilustrace: Claudine Gévryová v překladu Petry Mizurové vydala Česká biblická společnost v roce 2012 41 stran, 10 příběhů: 6 ze SZ (stvoření, Noe, Abraham, Mojžíš, Jonáš, Daniel), 4 z NZ (narození Ježíše, 12letý Ježíš v chrámu, veliká bouře, podobenství o ztracené ovci); na konci každé kapitoly veršovaná modlitba.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:



Tvrdý papír – odolná; jednoduché vyprávění pro malé.

Modlitbičkám dáno zbytečně moc prostoru, jsou zbytečně dlouhé; zkreslené vyprávění (např. o Jonášovi); jen 4 příběhy z NZ a jeden z nich je 12letý v chrámě – zvláštní výběr.

Celkové hodnocení:

 2 červenec–srpen 2016

Pouze 10 příběhů – není to moc Bible; v otázce obsahu jsme byly rozděleny na poloviny.

Moje první Bible My First Bible, Anno Domini Publishing, Velká Británie, 2005 text: Leena Laneová, ilustrace: Gillian Chapmanová v překladu Josefa Jelínka vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2008 253 stran, 59 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po Jonáše), 55 kapitol z příběhů NZ (od narození Ježíše po Petrovo kázání o letnicích); u výčtu kapitol odkazy do Bible.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

Obsáhlá – je to opravdu Bible; dobrý výběr příběhů; srozumitelný text; odkazy do Bible.

Hodnocení obsahové stránky, textu:

Grafická úprava, text v nehezkých žlutých obdélnících; příliš zjednodušené převyprávění; nezáživné; používá jiná jména pro Jákoba a Marii.

Celkové hodnocení:

Vyprávění je podrobnější, dá se používat i pro starší děti (3–5 let); v hodnocení panovala jednota.

   kategorie b

děti do 5 let

Bible vypráví o Ježíši – Každý příběh v Bibli šeptá jeho jméno The Jesus Storybook Bible: Every story whipers his name, HarperCollins Christian Publ. USA, 2007 text: Sally Lloyd­Jonesová, ilustrace: Jago Silver v překladu Michaely Šramlové vydal Návrat domů v roce 2015, vytištěno v ČR!

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:

 Celkové hodnocení:



351 stran, 20 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po Ezdráše s Nehemjášem) a 23 kapitol z příběhů NZ (od narození Ježíše po Janovo Zjevení); jiný kon­ cept – už od první kapitoly se odkazuje k Ježíši; u názvů kapitol shrnující popisky a odkazy do Bible; netypická grafická úprava, písmo naklopené, sou­ částí ilustrací.

Dokáže vtáhnout do příběhu; ilustrace neotřelé a poutavé; hravé a zajímavé zpracování; nové pojetí; neobyčejně napsaná; vtipy.

Ocenily by obrázky děti? Někdy příliš autorská licence (Bůh řekl: „Vítám tě, Slunce“); chybí některé příběhy; je třeba číst ji slovo od slova jako beletrii; není humoru někdy až moc?

Tato kniha byla pro nás velkým objevem a nejedna z nás uvažuje o její koupi; alternativní bible – skvělá jako doplňková k jiné, „klasičtější“ bibli, možná pro děti ve věku 5–8 let.

červenec–srpen 2016 2

LETní SPECiáL

kategorie b

děti do 5 let

Moje první Bible First Bible Stories, Parragon Books, velká Británie, 2001 ilustrace: John Dillow v překladu Martina Bedřicha vydal Slovart v roce 2012 384 stran, 30 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po proroctví Micheáše) a 35 kapitol z příběhů NZ (od zvěstování Marii po Petrovo letniční kázání); v obsahu i u každé kapitoly odkazy do Bible; možno zavázat mašličkou, aby se kniha neotevřela.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:



Obsáhlá, text dost přesný, hezky převyprávěný; nápadité ilustrace; odkazy do Bible; mašlička; menší formát – kniha do ruky; okraje stránek.

Hodnocení obsahové stránky, textu:

Někdy je cítit přílišné vkládání autorova názoru do příběhu.

 Celkové hodnocení:



Spíše pro horní věkovou hranici; v hodnocení jednota, všem se líbila.

Dětská bible čti a poznávej The Lion Read and Know Bible, Lion Hudson plc, Velká Británie, 2008 text: Sophie Piperová, ilustrace: Anthony Lewis v překladu Ivany Čihánkové vydala Česká biblická společnost v roce 2009 383 stran, 25 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po budování hradeb Jeruzalé­ ma za Ezdráše a Nehemjáše) a 24 kapitol z příběhů NZ (od Ježíšova narození po Zjevení Jana); vyprávění proloženo encyklopedickými částmi; odkazy do Bible; velká písmena pro začínající čtenáře.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

Zeměpis a další reálie – encyklopedie – dobře doplní příběh; citace veršů.

Hodnocení obsahové stránky, textu:

Méně obsáhlá, např. chybí příběh Kaina a Ábela; nepodařilo se převyprávění, někdy příliš zjednodušené a zavádějící, někdy do příběhu přidaný pohled autora.

  Celkové hodnocení:

 26 červenec–srpen 2016

Kromě příběhů chce knížka i vzdělávat; většině z nás ve vzhledu připadala dobrá (výjimce se velmi líbila), v otázce textu jsme byly nejednotné.

kategorie C

děti 5 –8 let

Bible – Příběhy na každý den The Lion Day by Day Bible, Lion Hudson plc, Velká Británie, 2008 text: Mary Joslinová, ilustrace: Amanda Hallová v překladu Radky Brahové vydala Česká biblická společnost v roce 2009 384 stran, čtení na každý den, první půlrok SZ (od stvoření po ustanovení svát­ ku stánků) a od poloviny roku NZ (od Zachariáše po Novou zemi a nové nebe); na každé straně jedna kapitola, po straně odkaz do Bible a krátká modlitba; obsah řazený podle data nebo tematicky k svátkům, příležitostem, podle tema­ tických příběhů, příběhů o hodnotách.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:



Velmi přehledná, dá se číst podle kalendáře, během roku se děti v kostce seznámí s celou Biblí; nevyhýbá se ani Jóbovi, prorokům a Zjevení; obsáhlá; dobrá délka textu; srozumitelná; příběhy k příležitostem – seznam; má záložku; modlitba k příběhu.

Některé výklady jsou příliš volné.

Celkové hodnocení:



Známe z každodenní praxe; líbila se nám, v hodnocení jsme se shodly.

Dětská ilustrovaná Bible Moja ilustrowana Biblia, Podsiedlik-Raniowski i Spółka, Polsko, 2000 text: Piotr Krzyžewski, ilustrace: Marek Szyszko v překladu Tedeusze W. Schmidta vydalo nakladatelství Svojtka v roce 2015 184 stran, 35 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po slova z knihy Kazatel) a 30 kapitol z příběhů NZ (od předpovědi narození Jana Křtitele po Zjevení); různě dlouhé kapitoly, různá dotace obrázků.

Malý formát, vhodná na cesty; v úvodu přibližuje, co je Bible.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:

 Celkové hodnocení:



Grafická úprava – rámečky; málo obrázků; oproti jiným biblím v této kategorii chybí některé příběhy; malé písmo; text je dlouhý, a přitom moc nerespektuje Bibli.

Na to, že je pro větší děti (hodně textu a málo obrázků), není dost obsáhlá; velká nejednota v hodnocení vzhledu, některým se velmi líbila, pro některé nejhorší z hodnocených knih, i v obsahové stránce jsme byly rozděleny.

červenec–srpen 2016 2

LETní SPECiáL

kategorie C

děti 5–8 let

Rodinná Bible The Illustrated Family Bible, Vocatio, 2004 ilustrace: Zbigniew Freus vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2007 423 stran, 107 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po ustanovení svátků Mordo­ chajem) a 133 kapitol z příběhů NZ (od předpovědi narození Jana Křtitele po Zjevení); text na podkladu obrázků, obrázky velké.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:

 Celkové hodnocení:



Obsahuje hodně příběhů, téměř vše z Bible; přehledná; srozumitelný text; odkazy.

Možná až příliš mnoho obrázků pro tuto věkovou kategorii; někdy obrázky až moc „líbivé“ (sošní lidé); mohlo by být z Bible ještě více (epištoly); těžká do ruky.

Pěkná bible na čtení i jen tak na prohlížení pro nečtenáře; až na jednu z nás se všem vzhledově líbila, obsahově nám připadala dobrá.

kategorie d

mladší školáci

Bible pro děti The Kingfisher Children‘s Bible, Kingfisher Publications, Velká Británie, 2001 autor: Trevor Barnes v překladu Kláry Koškové a Josefa Fraise vydalo Ottovo nakladatelství v roce 2003 255 stran, 75 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po 50 přísloví) a 66 kapitol z příběhů NZ (od Alžběty a Zachariáše po Zjevení); na konci encyklopedic­ ká část s reáliemi, rejstřík postav, slov a slovníček biblických výrazů; pod názvem kapitoly shrnutí jejího obsahu a odkaz do Bible.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:



Encyklopedická část na konci; slovníček; postavy z Bible abecedně; rozsah a počet ilustrací; odkazy; úvody k příběhům; obsáhlá; úvod – o čem a k čemu Bible je; jsou v ní epištoly, vybrané žalmy.

Hodnocení obsahové stránky, textu:

Vyprávění není přesné, někdy příliš zjednodušené.

 Celkové hodnocení:

 2 červenec–srpen 2016

Vhodná i pro dospělé, kteří objevují bibli – díky vysvětlivkám na konci; na vzhledu jsme se až na jednu z nás shodly, totéž na obsahu.

Rodinná Bible Dorling Kindersley Ltd, Velká Británie, 1997 autor: Claude­Bernard Costecalde, ilustrace: Peter Dennis vydal Slovart v roce 2014, text: ekumenický překlad 384 stran, na začátku i v průběhu encyklopedické strany o Bibli, bibl. zemích, reáliích; následuje 85 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po Malachiáše) a 76 kapi­ tol z příběhů; NZ (od předpovědi narození J. Křtitele po Nový Jeruzalém); kapi­ tola vždy na dvojstranu; vzhled encyklopedie, po stranách vysvětlivky, na konci pod čarou shrnutí – smysl příběhu, kurzívou v textu převyprávěné pasáže.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:



Ekumenický překlad, děti si zvykají na biblický jazyk, zároveň občas pasáže shrnuje, aby to bylo kratší; hodně doplňkových informací; známe z praxe; vhodná pro ty, kdo se seznamují s biblickými reáliemi.

Grafická podoba je příliš encyklopedická; text i vysvětlivky na jednom místě jsou někdy chaotické; velká a těžká; obsahuje „smysl příběhu“ – je ještě prostor pro vlastní přemýšlení?

Celkové hodnocení:



Zajímavá, poučná kombinace bible a encyklopedie; na vzhledu jsme se až na jednu výjimku shodly, obsahově se všem líbila.

kategorie e

starší školáci

Komiksová bible The Picture Bible, David C Cook Publishing Co, USA, 1998 text: Iva Hothová, ilustrace: Andre Le Blanc v překladu Hany Matějkové a Tomáše Audyho vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2014, vytištěno v ČR! 799 stran, 158 kapitol z příběhů SZ (od stvoření po Malachiáše) a 74 kapitol z příběhů NZ (od předpovědi narození Jana Křtitele po Zjevení), mezi tím stránky „Víte, že...“, na konci informační část Život v biblických dobách a rejs­ třík biblických odkazů.

Hodnocení ilustrací, vzhledu knihy:

 Hodnocení obsahové stránky, textu:

 Celkové hodnocení:



Komiks je zábavný; dobré pro samostatné čtení; reálie a vysvětlivky; obsahuje téměř vše z Bible.

Příběhy roztrhané vloženými „Víte, že?“ – ke stupňování napětí? Text v komiksu někdy nepřehledný; někdy příliš autorova pohledu; kvůli komiksové formě místy zjednodušující.

Opravdu dobrý nápad spojit populární, přístupnou formu s biblickou zvěstí; až na jednu výjimku se všem moc líbila.

červenec–srpen 2016 2

DO PÍSMA

Genesis 30,25–43

Jákobova mzda P

ro Jákoba a Ráchel začíná nová fáze společ­ ného života. Konečně se dočkali a narodil se jim jejich první syn Josef. Léta služby za druhou manželku se naplnila a Jákob zvažuje odchod zpět do své rodné země. U svého tchána Lábana se cítí být cizincem. Rozhodne se udělat vážný krok. Jde k Lábanovi: (25) „Propusť mě, abych mohl odejít do svého domova a do své země.“ Věta hebrejské­ mu sluchu připomene velice podobnou větu, která zazní sedmkrát v knize Exodus. Mojžíš ji pronese před faraónem: „Propusť můj lid, aby mi sloužil.“ Také Jákobovi jde o více než jen o návrat domů.

Také on je v Cháranu utlačován a nesvobodný jako Izraelci v Egyptě – služebník daleko v cizí zemi, zatímco doma je dědic s privilegii a právy prvoro­ zeného a příjemce Izákova požehnání. Jákob měl zaslíbení z Bét-elu. Narození Josefa bylo posledním znamením, na které čekal. Nic ho nezadrží. Slova Hospodinova se naplní.

Lábanovi je jasné, že s jeho zetěm je Hospodin.

Podivné na tom je, že mu to zjevila kouzla, jak sám říká. Prý to viděl v kalichu. (ČSP) Původní slovo n-ch-š má blízko k magii, jejímž představitelem je také had – nachaš. Zdá se, že Lában s propuště­ ním nemá zásadní problém. Mluví o odměně pro Jákoba. Slůvkem se ale nezmíní, že by s odchodem

Mgr. Radislav Novotný (38) Druhý kazatel sboru CB Soukenická. Žije s manželkou a třemi dětmi ve Staré Boleslavi.

30 červenec–srpen 2016

souhlasil. Ze souvislostí lze usoudit, že má obavy o ztrátu požehnání, které přišlo s Jákobem. Nevě­ řící bývají citliví na to, co věřící nazývají požehná­ ním a oni štěstím. Stáda se neobyčejně rozrostla.

Lában se stal konečně bohatým, jak si ostatně celý život přál. Jákob o tom ví a říká: „Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm. Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně. Hospo­ din ti žehnal na každém mém kroku.“ (29–30) Jákob s Lábanem se rychle a překvapivě snadno dohodnou. Jákob říká, že nic nechce. Pak vybe­ re viditelně to horší. Odkud má tu jistotu, že Bůh bude s ním i nadále? Jákob nezapře svou odvahu a (ve víře) to riskne. Od nynějška se bude dál sta­ rat o tchánova stáda, ale chce za to ze stáda každé skrvnité a strakaté kůzle a načernalou ovci. Ovce bývaly v této oblasti ponejvíce bílé a kozy hnědé nebo černé. Na první pohled chce to, co je spíše výjimečné a vzácné. Lában s vidinou snadného zis­ ku na domluvu přistoupí.

Ačkoliv se Jákob nabízel, Lában sám nejprve nechá své syny, aby probrali jeho stáda a odvedli všechna skrvnitá, pruhovaná a strakatá zvířata.

Teprve pak přebrané dává Jákobovi. Chce nad ním vyzrát. Nenechá nic náhodě. Spoléhá se opět více na svůj důvtip a nenapadne ho, že by Bůh mohl udělat něco po svém bez ohledu na to, co člověk zamýšlí a sám si přeje. Je to Hospodin, kdo žehná, a žehná způsobem, který nevěřící nikdy nepochopí. Zvnějš­ ku můžeme sice vypadat chudší než ti bohatí kolem nás. Ovšem uvnitř, při hlubším pohledu, můžeme vidět, že požehnání a štěstí není v blahobytu, ale v tom, že Bůh nás pronáší všemi úskalími, dokonce i těmi, která nám způsobují zlí lidé. A právě díky

těžkostem můžeme vidět jeho moc a zázraky. Lában pro jistotu stáda pruhovaných a skvrnitých odvede tři dny cesty od stád, která Jákobovi zanechá. O to více může vyniknout Boží moc.

Lában má za to, že vymyslel, jak Jákobovi zne­ možnit jeho odchod. Chce si nadále zotročit požeh­ naného, aby si přivlastnil jeho požehnání. Jákob má ale viditelně plán. Naklade oloupané pruty topolové, mandloňové a platanové do koryt, kam přicházejí ovce a kozy pít. Výběr těchto stromů není čistě náhodný. V té době hrály roli v magii.

Magické předměty, které mají duchovní vliv, se pak projeví ve viditelném světě. Jákob pomocí magie ovlivňuje statné kusy. Ovce, které hleděly během připouštění na oloupané pruty, plodí pruhovaná a strakatá mláďata. Neduživým pruty neklade. Ty patří Lábanovi.

Je otázka, zda zabrala magie, nebo to byla milost Hospodina, kdo způsobil Jákobovi požehnání.

Nakonec je to Hospodin, kdo se smilovává a žeh­

ná. On se magií nedá ovlivnit. V Gn 32,12 se jasně říká, že příčinou požehnání byl Hospodin sám. Pro­ to byli také Izraelci ode všech magických praktik později odrazováni v Hospodinově zákoně. Ani zde Písmo nehodnotí čin Jákoba – ani ho neschvaluje, ani nezatracuje. Mlčí! My se můžeme ptát proč?

Snad z velkorysosti, ze shovívavosti?

Písmo nakonec konstatuje: „Tak ten muž pře­ velice zbohatl. Patřilo mu mnoho bravu, služky a otroci, velbloudi i osli.“ (Gn 30,43) Doslova je řečeno, že se vzmohl. Hebrejské slovo označuje průlom, protržení. Jákob se překvapivě rozmohl a nabyl bohatství, které je v tomto případě znakem požehnání a zabezpečení. Bůh se zázračně přiznal k jeho statečnému rozhodnutí odejít. Mohl se tak navrátit domů. Kdysi poslechl a bez peněz se vydal do Cháranu. V cizině nabyl bohatství, aby se jako král vrátil ke svému dědictví, do země svých otců.

Avšak nyní ho čeká šest set kilometrů dlouhá cesta zpátky… ■

poznámky Vzpoura znakem dospělosti?

Jákob nespokojeně zvolá: „Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?“ Nejde pouze o hmotné zabezpečení rodiny. Sledujeme-li zrání Jákoba, pak toto je jeho životní předěl. Možná je to probuzení dospělosti, prozření zralejšího Jákoba. Doma se nechal manipulovat svou matkou Rebekou. Uposlechnutí matčiny lsti způsobilo mnohé problémy. Pak sloužil jako otrok (služebník) tchánovi. Vyhověl mu ve všem bez odporu. Ale k zrání a dospělosti patří zdravý odpor. Není to umíněná arogantní vzpoura. Zralost zpřetrhává dětinská pouta.

To bývá bolestivý proces. Zvláště pokud si rodiče dělají příliš veliký nárok na životy svých dětí. (Lában) Zápas o dospělost se neobejde bez chyb, zranění a pocitů viny. Někdy zrání přináší hořké a hluboké rány. Zejména pokud vztah rodič–dítě nesl znaky závislosti. Přijde-li Jákob za Lábanem, nemusí to být každopádně zvolání sobecké a sebestředné. Spíše je znamením toho, že přebírá odpovědnost za sebe sama a že nechce žít dále v závislosti na rodičovské podpoře. Kéž bychom uměli být mladým co nejlépe nápomocni v jejich zrání.

Oko oknem do duše Může pohled na určitou věc ovlivnit plod dobytka? Jákob byl přesvědčen, že vjemy přecházející do těla prostřednictvím zraku mohou ledacos změnit. Pokud víme, neexistuje pro to vědecký důkaz. Před sto lety byly podobné pověry na českém venkově celkem rozšířené. Těhotné ženy se musely dívat na určité obrázky, aby tak ovlivnily sílu a zdraví svého plodu. Asi bližší nám bude představa, že to, co vidíme, ovlivňuje naši duši. Duše má pak vliv na tělo, se kterým tvoří celek.

Vypadá to jako extrémní představa, ale mohla by vést k zamyšlení: „Na co se díváme? Ovlivňuje to naše postoje a chování?“ Nestála žádost očí za selháním v Ráji? Nejsou oči oknem do duše? Ježíš řekl: „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Mt 6,22–23) Na jiném místě jsme varováni, že oko může svádět k hříchu. (Mt 18,9) Je lépe přijít o oko, než být s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. Zrak je velice důležitý orgán nejen pro tělo. Kvalita pohledu ovlivňuje naši duši i duchovní stav. ■

červenec–srpen 2016 31

Etika

Ujmi se svého otce v jeho stáří Spolu se stále více stárnoucí populační křivkou nabývají na aktuálnosti takřka 2500 let stará slova moudrého Sírachovce.

Struktura rodiny se však velmi změnila, jak se tedy postavit k tomuto příkazu?

P

řikázání „cti svého otce i matku“ spojujeme ponejvíce s poslušností dětí vůči rodičům.

V dnešní době a v naší kultuře vyžadujeme posluš­ nost pouze od nezletilých dětí. Od dospělých dětí se poslušnost vůči rodičům neočekává. To není dáno ani tak „morálním úpadkem doby“, jako spíše uspo­ řádáním rodiny. Dospělé děti se dříve nebo později osamostatňují a vytvářejí vlastní víceméně nezávis­ lé rodiny. Ale nebylo tomu tak vždy.

Původní izraelská rodina měla podobu širšího vícegeneračního společenství nazývaného Otcov­ ský dům (Bejt´ áv), jehož součástí byl patriarcha s jednou nebo více manželkami, eventuálně kon­

Mgr. Daniela Zdislava Klimešová Absolventka HTF UK, teologie a psychosociální vědy. Působí jako farářka Husitské církve v Teplicích a zároveň jako kaplanka ve vazební věznici. S manželem Miroslavem mají Rozálii, Bartoloměje a Julii.

32 červenec–srpen 2016

kubínami, dále synové tohoto patriarchy se svými manželkami a dětmi či vnuky, ale také otroci a vdo­ vy a sirotci, žijící pod ochranou patriarchy. Ten byl absolutní autoritou ve smyslu právním, hospodář­ ském i náboženském. Od všech dospělých synů byla tedy vyžadována absolutní poslušnost otce. Také odpovědnost pak spočívala na otci, eventuálně na rodině jako celku.

Jednou z prioritních hodnot byla vzájemná soli­ darita všech příslušníků takovéto rodiny. Přes to všechno v desateru Božích přikázání nenacházíme požadavek poslušnosti, ale úcty. Jistě je neposluš­ nost otce projevem nedostatku úcty k němu, ale pokud zdravotní či mentální stav otce (stejně tak i matky) neumožňuje přijímat bezvýhradně jeho autoritu, nezbavuje nás to povinnosti úcty k němu.

Jinými slovy, požadavek poslušnosti je více či méně časově omezen – zletilostí, ekonomickou samo­ statností dětí nebo schopností rodiče být autoritou.

Zatímco požadavek úcty není omezen ničím. Jen projevy té úcty k rodičům se s jejich věkem mění.

A je více než zřejmé, že v sobě zahrnuje péči o staré a umírající rodiče.

Nahlédneme-li do deuterokanonické mudroslov­ né knihy Sírachovec, nalezneme ve třetí kapitole následující text: „Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří, nezarmucuj ho, dokud je živ. Pozbývá-li rozu­ mu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Milosrdenství k otci ti nebude zapome­ nuto, budeš mít záštitu proti hříchům. Bude ti to připočteno k dobru v den tvého soužení; tvé hříchy se rozplynou jako jinovatka pod slunečním svitem.“ Autorem této knihy byl vzdělaný Žid Ješua ben Ele­ azar ben Sirach, žijící na přelomu 3. a 2. století před Kristem v Jeruzalémě a v Alexandrii. Čteme-li tento text, nemůžeme než konstatovat, že se navzdory všem statistikám hovořícím o stárnutí

Foto archiv

můj názor Ve své službě se poměrně často setkávám se staršími lidmi a nezřídka s nimi hovořím o smrti, umírání a posledních záležitostech jejich života. Jedno přání se v těchto rozhovo­ rech opakuje s železnou pravidelností: „Nech­ ci zůstat mladým na krku, nechci jim být na obtíž, mají svůj život a svých starostí dost!“ Ale co když je to jinak, ptám se v takových chvílích. Co když nepotřebujete ani tolik vy je jako oni vás? Co když se od vás potřebují ještě něčemu naučit?

Naučili jste je mluvit, jíst, chodit, naučili jste je píli, poctivosti a odvaze, naučili jste je být mužem či ženou, otcem či matkou. Co když je nyní čas naučit je sloužit bez naděje na odměnu, pečovat bez očekávání vděčnos­ ti. Naučit je trpělivosti, věrnosti, vytrvalosti a pokoře. Co když tam teprve končí naše úloha rodiče? Co když těmto kvalitám není bezezbytku možné člověka naučit v jeho mla­ dosti a bezstarostnosti? Co když tváří v tvář smrti připravujeme na ni nikoliv jen sebe, ale i své děti?

Dejme svým vlastním dětem šanci na to, aby jim milosrdenství nám projevené nebylo zapomenuto, aby měly záštitu proti hříchům.

A aby jim mělo co být připočteno k dobru v den jejich soužení; jejich hříchy se rozplynuly jako jinovatka pod slunečním svitem.

populace nepotýkáme s ničím novým. Nejpozději na přelomu 3. a 2. století před Kristem otcové pozbývali rozumu a potřebovali, aby na ně ve vyšším věku byl brán ohled, eventuálně jim bylo prokazováno milo­ srdenství a poskytována péče. Jistě bychom mohli s Kazatelem prohlásit, že „nihil sub sole novum“, nicméně faktem je, že tento problém je v dnešní době palčivější. Jedním z důvodů je zvyšující se počet těch, kdo se onoho pozbývání rozumu, eventuálně jiných potíží se stářím souvisejících dožijí.

Ke statistickému údaji nazývanému střední délka života se připojuje ještě jeden ukazatel – zdravá dél­ ka života. Ta je v naší zemi u mužů 62 a u žen 64 let.

Přičemž obyvatel nad 65 let věku je v ČR téměř 18 %.

Takto vychází 2,3 ekonomicky aktivního člověka na jednoho „rodiče“ nad 65 let. Statisticky vzato vychá­ zí na každou rodinu jeden dědeček či babička, kteří překročili hranici zdravé délky života. To však je, jak jsem už uvedla, pouze jedním z důvodů, proč se prokazování úcty rodičům patřičnou formou stá­ vá stále palčivějším problémem. Mohla bych uvádět důvody, jako jsou malé byty a ekonomická nároč­ nost péče o rodiče, ale to vše souvisí s jedním jevem – spolu s postupně (a v poslední době nebývale rych­ le) rostoucí životní úrovní rostou také naše nároky.

Všechny generace před námi usilovaly o to, aby jedinec získal partnera, zplodil dostatek dětí na to, aby se alespoň některé dožily dospělého věku, uživil rodinu a zemřel ve víře v Pána Boha – a to považo­ valy za naplněný život. My chceme cestovat, relaxo­ vat, studovat, renovovat byt, realizovat se v mnoha oblastech. To vše často koliduje s požadavky péče o staré rodiče. Modlou dnešní doby je svoboda, osobní štěstí a naplňování vlastních potřeb. Vyhý­ báme se všemi možnými cestami stresu, frustraci a bolesti. Máme výrazně nižší frustrační toleranci i schopnost přinášet oběti. Křesťané i nevěřící.

To je stav věcí, s nímž toho mnoho nenaděláme, takto jsme vychováváni v 20. a 21. století. To jsou karty, které nám byly rozdány, a s nimi je třeba hrát, jak nejlépe umíme. Čili pečujeme-li o staré rodiče, pak dodržujme základní pravidla psychohygieny, která nás mohou ochránit před vyhořením, ale před­ ně svou sílu hledejme u Pána, v jeho veliké moci.

(Ef 6,10) Vždyť „cti otce svého i matku svou“ je pře­ ce jediné přikázání, které má zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi“. (Ef 6,2) Je paradoxem, že tváří v tvář nemoci a bezmoci vlastních rodičů často nevnímáme dlouhý život na zemi jako to požehnání, po kterém právě toužíme.

Nicméně Pán Bůh jistě lépe než my ví, čeho je nám třeba a co je pro nás dobré. ■ červenec–srpen 2016 33

KULTURA Wolfgang Huber – Etika

Základní otázky života N

akladatelství Vyšehrad přichází s překla­ dem sbírky přednášek o etice prominentní­ ho německého evangelického teologa Wolfganga Hubera. Autor ve své knize s podtitulem Základní otázky života, v originále Od narození do smrti, probírá význačné problémy dnešního světa s ohle­ dem na vyjádření významných církevních, ale i politických institucí. Zabývá se tématem rodiny, stravováním, vztahem k majetku, k práci, k médi­ ím, nemalou část věnuje problémům souvisejícím s globální ekonomikou, umíráním a dalšími.

Zdařilé a věřím, že pro českého čtenáře přínosné, jsou pasáže týkající se práce a ekonomiky. Autor stručně popisuje sociologické změny posledních desetiletí, které silně ovlivnily pozici práce v chá­ pání smysluplnosti a naplnění lidského života. Při setrvání ve vnímání významu práce, které se ustáli­ lo v minulém století, by člověk v dnešní Evropě sko­ ro nevyhnutelně upadl do frustrace. Autor vychází z teologie Martina Luthera, který dává smysl každé­ mu lidskému povolání jakožto službě bližnímu. Dále pak rozděluje lidskou činnost na práci výdělečnou a nevýdělečnou, která má čím dál větší význam pro růst pospolitosti, ať už rodiny, či větších celků.

Zdá se, že v současnosti má činnost nespadající do pracovně-právních vztahů mnohem významněj­ ší roli v uspokojení touhy po smyslu než tradiční práce. Matkám na rodičovské dovolené, důchodcům či studentům, kteří se nejvíce takovým činnostem věnují, tudíž náleží minimálně stejné uznání jako lidem, co tráví velkou část svého času v kanceláři či

náš tip Svatý Jan Hus – Ota Halama, Kalich, Praha 2015, 192 s.

Netradiční pohled na postavu Jana Husa jakožto světce představuje známý historik Ota Halama ve své nové publikaci. Právě úcta k Janu Husovi byla jedním ze zásadních faktorů sebeurčení různých forem protestan­ tismu v českých zemích – vůči katolicismu, ale i u jednotlivých denominací vůči sobě navzájem.

34 červenec–srpen 2016

v dílně. Výdělečná činnost je tedy jen jednou a niko­ li nejvyšší formou služby druhému.

Všechna témata jsou zarámována do základního vymezení etiky v současném teologickém a filozo­ fickém myšlení. Jednotlivé kapitoly pak autor uvá­ dí často konkrétním příkladem, který je známý

Wolfgang Huber – Etika.

Vyšehrad, Praha 2016, 256 s.

z médií, a na něm pak dokládá aktuálnost či rozsah problémů, které se daného tématu týkají. Příklady, které uvádí, jsou ovšem známé spíše německým čtenářům než českým. Obecně se dá říci, že kniha často poukazuje na skutečnosti, které jsou široce známé v Německu, v Čechách však nikoliv.

Autor často vybízí k takové angažovanosti či úpra­ vě našeho jednání, které odpovídá více příležitostem a postavení, jež je vlastní Německu jakožto zemi zastávající vedoucí pozici v Evropě a mající výrazný vliv na globální politiku, ať co se týče ekologie, obcho­ du, tak i válečných operací. Ačkoliv je základem jeho východisek evangelická teologie, čerpá i z filozofic­ ké a politické debaty a své argumenty směřuje i vůči lidem, kteří řeší etické problémy nezávisle na deno­ minační, či dokonce náboženské příslušnosti.

Rozsah Huberových pramenů je rozsáhlý, přes­ to se titul nevyvaruje určité povrchnosti a místy i politického řečnění. Je to dáno snahou na relativ­ ně malém prostoru pojednat příliš rozsáhlé téma a v neposlední řadě i snahou oslovit co nejširší pub­ ■ LIBOR DUCHEK likum a získat jeho přízeň.

Letec a myslitel V době počátků letectví, kdy letadlo bylo velmi zranitelné a příliš závislé na rozhodnosti, vůli, vytrvalosti a odvaze člověka, žil letec přátelstvím.

To byly pocity spisovatele, který se vydával jako mladík ve třicátých letech minulého století na cesty, aby plnil nebezpečné úkoly pilota opuštěného ve výškách i dálkách, zbaven výhod rodné civilizace.

Letecký kurýr nad Saharou na dlouhé pouti s nákladem pošty v nedokonalých strojích. Nesl dopisy s vyznáním lásky, steskem odloučení, běhu života i smrti. Ty zprávy vážily více, než byla cena života letce. A ten se ztrácel v samotě nad pustinou Sahary v žáru slunce, mlh, i poryvů mocného větru. Kolébán hřmotem motorů vzpomínal na svět mládí, snil o pochybných chvílích, kdy chvilkové štěstí s přáteli a milenkami neodbytně mizelo v poušti. Přítel letec, ztracený tam kdesi na Sahaře, měl vždy nárok na riskantní pomoc, oběť svého přítele.

Noční let vyžadoval překonat hrozbu noci odvahou. Technický pokrok nezmáhá nebezpečí. Vy, letci, to musíte pochopit a podřídit se řádu a disciplíně plánovaných kurýrních letů v proměnlivém povětří, ve dne i v noci.

Je však přípustné, aby žádaný pokrok byl ceněn výš než lidský život? Tato otázka se vynoří ve své nezbytnosti, jakmile kurýrní letec zmizí kdesi v Patagonii v neznámu noční úděsné bouře.

Válečný letec dostává bojový rozkaz v době, kdy je Francie na začátku 2. světové války uprostřed rozvratu. Rozkazy se plní, neboť je válka, ale

ta je prohraná a bojový úkol nemá už smysl. Nikomu nepomůže. Přesto letí – vstříc jisté smrti. Mysl mu plní myšlenky o zkáze a nesmyslnosti bitvy, kde jeho váleční kamarádi ztrácejí jeden po druhém zbytečně životy. Jako zázrakem vyvázne živ uprostřed výbuchů střel rychlopalných děl. Vidí silnice beznadějně ucpané vesničany na útěku. Uvažuje o boji, o smyslu života, o člověku a jeho úkolu. Nejde o hrdinství. Hrdinové jsou jen loutky v bitvách na obrázcích falešných barvotisků. Skutečnost je jiná a žádá více pokory.

Dopis rukojmímu. Po prohrané válce odjíždí Exupéry do exilu v USA. Zůstává však duchem spojen s národem doma a jeho bojem, který ještě neskončil. Vrátí se, určitě se vrátí, aby splnil svůj skutečný úkol.

Napínavých bitev a válečných hrdinů jsou plné dějiny. Exupéry tam patří, vždyť našel smrt právě v boji proti okupantům Francie. To bylo v roce 1944, kdy nasadil život jako letec a někde u Korsiky byl sestřelen německými stíhači. Knihy popisující hrdinské a odvážné činy dnes na trhu převažují, aniž by vybízely k zodpovědnosti, natož k pokoře. Exupéry nestaví čtenáři před oči žádné lákavé scény. Úkoly neplní slepě, ale odvážně a zodpovědně. Nehledá slávu a nachází lásku, statečnost a přátelství hodné obětí. Nevyčerpává se v popisech dobrodružství. Zkušenost života letce nad pouští, uprostřed Sahary, ho vede do hlubin myšlenek o povaze života, lidí i civilizace.

Přátelství rodí statečnost a předpokládá oběti. Slepá, samoúčelná odvaha je smutná zkušenost. Cena života? Láska k bližnímu sloužila Bohu skrze jednotlivce. Podstatný čin dostal své jméno: Oběť. Pokora povznáší.

■ blahOslav kOšŤák

Antoine de Saint-Exupéry: Kurýr na jih. Noční let. Válečný pilot.

Dopis rukojmímu. Nakladatelství Naše vojsko, Praha 2008, 273 stran.

”

Má civilizace je dědičkou křesťanských hodnot.

Existuje jen svoboda někoho, kdo někam jde.

Osvobodit toho člověka by znamenalo naučit ho žíznit a naznačit mu cestu ke studni. Chápu původ bratrstva lidí.

Lidé byli bratry v Bohu.

Chápu hluboký význam pokory. Neponižovala, povznášela ho…

Exupéry

červenec–srpen 2016 3

církev bratrská

Ústava CB, článek 4, odstavec 3

Poslání sboru Základním posláním Sboru je žít k oslavě Boha. Děje se tak především podřízením se evangeliu Ježíše Krista, jeho srozumitelným zvěstováním lidem všech generací, jakož i rozvíjením a budováním osobní víry a zbožnosti, společenství Sboru a Církve bratrské i evangelizační a diakonické služby.

Rosťa Staněk Komise pro Zásady Církve bratrské

Utkvěl mi v paměti výrok kazatele Daniela Heczka, že nejsme „klub přátel CB“. Přesně tak, my křesťa­ né jsme si církev nezaložili a své poslání v ní jsme si neurčili. Věříme, že si nás stvořil trojjediný Bůh Otec, Syn a Duch svatý pro své záměry. Jsme jeho zázračné dílo k naplnění jeho dokonalých cílů. Své poslání proto nevymýšlíme, ale objevujeme tam, kde nám je Bůh sdělil, tj. v Bibli. Je tam toho hodně a vás, kteří mě znáte, nepřekvapí, když to shrnu takto: Poslání sboru vidím ve třech soustředných sfé­ rách jako otevřenou Boží rodinu, přičemž ve všech sférách je pojítkem láska. Začněme odprostřed, od

Takový článek zatím v ústavách ani řádech CB nebyl. Náš zrak padne na tři odrážky, nejpodstat­ nější však je první věta: Základním posláním sboru je žít k oslavě Boha.

Touto větou by to mohlo i skončit. Začnu ale tím, co posláním sboru není: naplňování potřeb členů sboru, finanční samostatnost, služba potřebným.

Ne, že se to ve sboru neděje nebo dít nemá. Posláním však může být jen to, čím měříme všechno ostatní.

Posláním sboru je žít k oslavě Boha. Zde zřetelně zaznívají reformované kořeny Církve bratrské, Kal­ vínovo oblíbené zvolání Soli Deo gloria, samému Bohu sláva!

36 červenec–srpen 2016

centra. (1) Boží vyjadřuje vztah k Bohu, tedy uctí­ vání a poslušný život k Boží slávě. V tomto vztahu je vždycky iniciativní Bůh, on nás miluje a my do vztahu vstupujeme, když lásku od Boha přijímáme a lásku mu opětujeme. (2) V další sféře je rodina ve smyslu společenství věřících v Krista, bratří a sester, dětí adoptovaných nebeským Otcem. Jako sourozen­ ci jsme si jeden druhého nevybrali. O to zajímavější je, když na sobě necháme Ducha svatého pracovat tak, abychom byli schopni vytvářet láskyplné vzta­ hy. (3) A pak ve vnější sféře otevřená znamená před­ ně lásku k nevěřícím. Nestydíme se před nimi za to, že potřebujeme Boží milost, a zveme je taky k víře v Ježíše Krista. A když našim slovům odpovídají činy, je láska věrohodná. U lidí ale otevřenost nekon­ čí. V širším záběru máme od Boha poslání vůči vše­ mu stvoření.

Jan Valeš Odbor Rady CB pro vzdělávání

Je možné naplňovat potřeby členů sboru nebo sloužit potřebným tak, že to není k Boží oslavě?

Ovšem, že ano! Mít Boží slávu na prvním místě je nadlidský úkol. Jsme záludní tvorové, dokážeme lhát sami sobě. Jedině Boží milost a moc může v církvi způsobit život k oslavě Boha.

Druhá věta článku jmenuje projevy života k Boží slávě: Děje se tak především podřízením se evange­

liu, jeho srozumitelným zvěstováním, jakož i roz­ víjením a budováním… Ústava je také právní dokument. Návrh nového řádu počítá s tím, že celý sbor může být z círk­ ve vyloučen, když bude jednat v rozporu s tímto posláním. O tento článek se také budeme opírat, když se někdo bude soudit s církví, že děláme, co nemůžeme.

Je dobře, že máme poslání sboru v naší Ústavě?

Možná ano. Potíž je v tom, že jít za svým poslá­ ním můžeme teprve, když víme, kým jsme. Ve sborech objevujeme nejen své poslání, ale také svou identitu.

Petr Raus Rada Církve bratrské

To první, co se mi tu líbí, jsou úvodní slova: K oslavě Boha má žít sbor. Potkávám lidi vní­ mající sbor jako společenství Boha oslavujících jednotlivců, to je ale něco jiného, naše Ústava to vnímá jinak. Posláním jednotlivého křesťa­ na je milovat, zachovat věrnost, žít, čemu věří, a sloužit. Žít ke skutečné oslavě Boha ale může za normálních podmínek až sbor, až společen­ ství. Je to pochopitelné. I když budování osobní víry a zbožnosti k oslavě Boha jistě patří, je to jen jedna její část. Církev je tělem Kristovým a teprve tělo jako celek může svého Stvořitele a Vykupite­ le skutečně oslavit.

Oslava Boha se podle našeho textu děje tro­ jím způsobem, z nichž první je podřízení se evangeliu. S podřizováním se, tedy s autoritou, má současný člověk problém. Všimněme si ale, že zatímco my většinou považujeme podřízení se, poslušnost a respektování řádu za podmín­ ku soužití, evangelium tu vidí důsledek. Milost to všechno předchází. Pán Ježíš nejprve přijí­ má, i toho bohatého mládence si dřív zamiluje, než vysloví požadavek.

Druhým způsobem oslavy Boha je zvěsto­ vání, v ústech Pána Ježíše spojené s výzvou: Jděte! Boha lépe oslaví církev mezi ploty než v kostelních lavicích.

A pak to třetí – rozvoj a budování. Proč tu není zachovávání? Udržování? Protože i v církvi pla­ tí, že není možné zachovávat stávající stav; sbor buď roste a rozvíjí se, nebo hyne.

historie Církev, sbor a Kristovy klíče Věříme a vyznáváme, že církev svatá obecná jest všecko křesťanstvo, kdekoli po světě rozprostřené, hlasem evanjelium svatého ze všech národů, pokolení, jazyků, stavů, řádů i věků skrze jeden křest Trojice s. v jednotu víry Kristovy shromážděné. Kteráž v Zjevení ukázána byla Janovi. „Zástup veliký, jehož by žádný zčísti nemohl ze všech národů“ etc. (…) Protož každému křesťanu za nevyhnutedlně potřebné býti soudíme, aby se pravé církve uptati a doptaje se, v svaté s ní obecenství a tovaryšství vjíti hleděl, jakž článek víry devátý, „Věřím obcování svatých“, káže. To jest, aby s tou církví jednotu ducha drže, ke všechněm jejím oudům lásku měl a všechněm ku prospěchu a vzdělání býti hleděl, a tak v jednomyslnosti pravdy a svornosti přebývaje, žádných roztržek, různic, sekt svévolně proti pravdě nečinil.

O svém pak shromáždění aneb jednotě to my smýšlíme a držíme, což i o jiné kterékoli křesťanské jednotě malé neb veliké smysliti sluší. Že totiž sama ona církví svatou obecnou není, ale částkou toliko její, podobně jako byli Korintští, o nichž apoštol napsal: „Vy jste tělo Kristovo a oudové z částky“.

Smýšlíme také, že v církvi řád býti má, bez něhož žádná obec ani nejmenší státi nemůže. Kterýž řád vyhledává předně, aby osob ku prácem náležitým náležité bylo zřízení a postavení, nižších prostředních a vyšších. A každý z nich místa svého aby ostříhal, co sobě poručeno má, z toho se o své ujmě nevytahoval ani povinností svých zanedbával a zase, co mu poručeno není, v to se nepletl, a všickni, jedni druhým poddáni jsouce, sebe vespolek poslušní byli od nejnižších až do nejvyšších, každý podle povolání svého z milosti a dobrovolně pro Krista a spasení své, i jiných společné vzdělání. A takovémuť řádu apoštolé učili i jiní svatí a staří učitelé církve i úsudkové sněmů duchovních a my skutečně mezi sebou ostříhati se snažujeme. Čtrnáctý artikul učení našeho jest o klíčích Kristových, o nichž Pán řekl Petrovi: „Tobě dám klíče království nebeského“. O kterýchž klíčích toto smýšlíme a věříme, že nic jiného nejsou než moc služebníkům církve a sborům Páně svěřená. (…) Ač tato moci Kristovy služebnost nejpředněji dána jest správcům a kněžím, avšak také i každému sboru křesťanskému, většímu i menšímu. (…) Z čehož jde, že každý křesťan, kolikrátžkoli těch klíčů Páně potřebuje, hledati jich může a má u správce sboru toho a pastýře stáda toho, k němuž náleží, a užívati tak dověrně jako od samého Krista Pána, poněvadž od něho církvi svěřeni jsou a jeho jsou a jeho moc se koná, kdykoli se jimi podle vůle jeho šafuje, nepochybně věře, že službou těch klíčů hříchové jeho tak pravdivě se odpouštějí na nebi, jak pravdivě on nařízení Kristovu obcuje na zemi.

■ Vyznání víry Jednoty bratří českých z r. 1162, Praha, 1935, pp. 59–62,84–86

■ připravil petr raus

červenec–srpen 2016 37

SERIÁL

Milovaní, rozlišujte!

Jedovaté houby

Jedovatá muchomůrka tygrovaná Amanita pantherina

Milovaní, rozlišujte! „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha.“ (1. Janova 4,1–6) Snad každý člověk si rád hledá zkratky, touží po jednoduchém řešení. Děláme to i v duchovních věcech. Člověk by si rád svou spá­ su jednoduše zařídil sám (svými dobrými skutky, rozmanitými obřady, náboženskými úkony atd.). Ale i obrácení lidé mají sklon ke zkratkovitým řešením.

Přitom nás Pán volá, abychom prošli celou cestu, abychom hle­ dali „celý úradek Boží“ (Sk 20,27), abychom už tady na zemi pozná­ 38 červenec–srpen 2016

vali mnohotvarou moudrost Boží a nebyli šablonovití.

Muchomůrku červenou zná snad každý a možnost záměny asi sotva hrozí. Může mít haluci­ nogenní účinky, ale vážně nebez­ pečná opravdu není. Přesto je tou nejznámější jedovatou houbou.

V čem vidím duchovní parale­ lu? V naší církvi slyším tak čas­ to varování před farizejstvím (před úporným trváním na pra­ vidlech, na zákoně, učení atd.),

znaky hub, hledat rozdíly mezi houbami jedlými a jejich jedova­ tými dvojníky. Žádná zkratka, ale namáhavá cesta.

S jedovatými houbami se to má tak: Tradičně jsme varováni před muchomůrkou červenou a hři­ bem satanem. Po obou vám ale bude nanejvýš trochu „blbě“, to je všechno. Ale o houbách, které neznalí lidé zamění za houby jedlé (například za čirůvky májovky, žampiony, opeňky a jiné) a při­ vodí si jimi těžkou otravu nebo

ale nejsme teď místo toho daleko víc v nebezpečí být moderními saduceji? Saducejové byli liberá­ lové odmítající „úzkoprsé“ trvání na Písmu, ze strachu z člověka (ale oficiálně „z úcty k člověku“!) bagatelizovali mnoho z Boží­ ho Slova, jako vzdělanci hledali obecné principy atd. V naší církvi slyším tolik varování před novo­ dobými farizeji, před písmáky, kteří jsou ochotni vás „ubít Biblí“.

Problém je, že já těch písmáků už kolem sebe mnoho nevidím, spíš sami uznáváme, jak mezi námi znalost Bible žalostně kle­ sá. Nejsme tedy spíš v nebezpečí, že nám jednou zůstanou už jen široké fráze o lásce, toleranci,

foto autor

Jak rozlišit jedlé houby od jedova­ tých? Dejte mi nějaké jednoduché pravidlo! Třeba stačí ochutnat – palčivé houby jsou jedovaté, houby mírné chuti jsou jedlé, že?

Ne, nesmysl, nejjedovatější houba světa, muchomůrka zelená, je prý nad jiné lahodnější. Tak snad stačí dát do jídla kapku mléka nebo do hrnce s houbami ponořit stříbr­ nou lžičku, že? Ne, žádná zkratka ne­existuje, žádné jednoduché pravidlo. Musíme si projít celou cestu, pracně se učit jednotlivé

i smrt, se moc nemluví. Jde o muchomůrku zelenou, jízlivou a tygrovanou, závojenku olovovou, vláknici začervenalou, čepičat­ ku jehličnanovou a další. Strašíme se tím, z čeho strach mít nemusíme, a skutečná nebezpečí přehlížíme.

A jak působí jedovaté houby? Jedy ně­ kterých působí rychle a zřetelně, do něko­ lika hodin máte různé zdravotní problémy.

A hned víme: Aha, ta houba mi škodí! Ale pak jsou houby tzv. fakultativně jedovaté.

Třeba čechratku podvinutou mnoho lidí jí celý život a nic a jiní ji okusí jednou a brzy umírají na akutní reakci imunitního systému.

A pak je tu zákeřná houba – krásná s krásným jménem pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus). Dlouho byla pova­ žována za jedlou, protože její jed působí pomalu a skrytě a zabije vás až nějaké dva, tři týdny po požití. Jenom si to představte: Snědli jste „plyšáka“, druhý den vám je sice špatně, ale pak můžete být další dva týdny více méně docela v pohodě. A tak pracuje­ te, sportujete, žijete si… ale přitom se vám rozpadají ledviny a brzká smrt se už nedá odvrátit. Na houbové jídlo před dvěma týdny jste už zapomněli, ale teď vás znenadání zabije.

pochopení a zředěné evangelium, skousnu­ telné komukoli?

Podívejte: Pán Ježíš tepal saduceje stej­ ně tvrdě jako farizeje, jejich duch je stejně zhoubný jako ten protichůdný, farizejský.

Rozpoznání, která houba je dobrá k jídlu a která zabíjí, je těžké. Daleko těžší ale je rozpoznat, které naše chování vede k životu a které ke smrti. Jako po požití jedovaté hou­ by zákonitě přichází otrava, tak po hříchu při­ chází ovoce hříchu a spravedlivý trest. Chvá­ la Pánu, když trest na nás přichází co nejdřív (Žd 12,5–11), to nás naučí se příště takové „jedovaté houby“ vyvarovat. Jinak upadáme do zlozvyků a nenápadných bludů, které nás svým jedem zamořují jen pomalu a nenápad­ ně, než nás jednou definitivně zničí.

■ PETR POKORNÝ

Příště: Mimikry

Jan Hus – cesta bez návratu Jan Hus – jedna z nejvýraznějších postav našich národních dějin. O to zajímavější, že se narodil do chudé jihočeské rodiny, a dokázal toho v životě opravdu hodně.

Každá další generace po Husovi se s ním snažila nějak „vypořádat“. Někteří se snažili ho zavrhnout, někteří co nejlépe pochopit. V posledních dvou letech v souvislosti s šestistým výročím jeho mučednické smrti povstala kromě jiných aktivit i touha jeho životní příběh znovu přenést na filmové plátno a televizní obrazovku.

O celkové zmapování života Jana Husa se pokusila Česká televize a snahy ukázat lidem Husovy myšlenky, nazírání na svět a lidské životní příběhy se ujala společnost Vistafilm, která v koprodukci s Českou televizí natočila hodinový hraný dokumentární film Jan Hus – cesta bez návratu.

U tohoto filmu si myslím, že nejde jen o zpracování. Jde tu o poselství, které má film sdělit veřejnosti a celé této zemi: „Jsou tady morální hodnoty, nežijeme jen sami pro sebe, je zde Bůh, je tady Bible, je tu věčnost, je tady naděje a cesta pro každého z nás i pro celou naši zemi.“ A to je poselství, které dnes naše společnost obrovsky potřebuje slyšet.

Režisér Luboš Hlavsa letos obdržel právě za film Jan Hus – cesta bez návratu Cenu olomouckého kraje v kategorii Výjimečný počin roku 2015 v oblasti umění – film, rozhlas a televize. Při předpremiéře v Kolíně, v kině a také ve sboru CB, zhlédlo film dohromady 1 072 osob. A připravují se další promítání v kinech po České republice.

Osobně si myslím, že zde máme film s potenciálem mluvit k celé zemi, k městům i k jednotlivým lidským srdcím, o čemž svědčí reakce lidí po promítání v Kolíně (viz www.televizekolin.org/2016/03/09/jan-hus-cesta-beznavratu). I když pochopitelně jsme každý jiný, originální, a stejně jako máme raději některé barvy a styly hudby, tak je to i s oblíbeností různých stylů u filmů, a to jak hraných, tak dokumentárních.

Můžeme si na závěr ještě položit otázku: Proč je vlastně podobných filmů v naší zemi tak málo? Filmů, které mají v sobě Boží – biblické poselství, ale jsou schopny mluvit a jsou pochopitelné pro lidi s různým názorovým zaměřením a orientací?

Pavel Petránek, Sbor Slovo života, Kolín

Adresa redakce: Brána, Soukenická 11, 110 00 Praha 1 E-mail: brana@cb.cz

červenec–srpen 2016 39

stalo se

Svobodné církve kritizují dohodu s Tureckem GLOSA

Václav Adamec Nesnáším věci, které nedávají smysl. Absurdních věcí je přitom kolem nás spousta. Vezměte si třeba příměstské vlaky. Ty slouží k tomu, aby každý den nasály tisíce lidí pospíchající do práce nebo do školy

To opravdu naštve a o pár kilometrů dál je zase vyplivly. Tyto vlaky nepotřebují oddíly první třídy. A už vůbec ne agilní průvodčí, kteří vás odtud vyhodí, i když jsou oddělení druhé třídy plná. Nebo nedává smysl, když po vás ve firmě chtějí měnit si každý měsíc heslo, které se nesmí podobat těm předchozím, musí obsahovat kombinace písmen, čísel a znaků a přitom si ho nesmíte nikam poznamenat. To váš mozek prostě nedá. Asi bych mohl jmenovat dál.

Jsou ale absurdity jiného kalibru.

Například ve východní Číně jsou už nějakou dobu z kostelů strhávány kříže s odůvodněním, že porušují stavební předpisy. Absurdní.

Pravdivější, ale stejně absurdní vysvětlení této akce zaznělo z úst čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na dubnové náboženské konferenci v Pekingu. Čína se podle něj musí mít na pozoru před nekalými náboženskými vlivy přicházejícími z ciziny. Je působení křesťanů v Číně tak nekalé? Není na Číně nekalé něco úplně jiného?

A tak můžeme být vlastně vděčni za to, že většina absurdit na našem území je nyní spíše na úrovni příměstských vlaků s první třídou nebo složitých bezpečnostních pravidel pro hesla do počítačů, než na úrovni strhávaných křížů. ■

40 červenec–srpen 2016

Německé Sdružení evangelických svobodných církví (VEF) ostře kritizovalo dohodu Evropské unie s Tureckem ve věci uprchlíků. Ta předpokládá, že Turecko vezme zpět všechny uprchlíky, kteří ilegál­ ně dorazí na řecké ostrovy. Za každého vráceného běžence dovolí Evropská unie na oplátku legálně přicestovat jednomu Syřanovi, kte­ rý se nachází v tureckých uprchlických táborech. V otevřeném dopi­ se adresovaném kancléřce Merkelové a vrcholným představitelům EU Jean-Claude Junckerovi a Donaldu Tuskovi vyjadřují svobodné církve stanovisko, že bránit potřebným dostat se do Evropy je velkou chybou.

V dopise se dále píše: „Jako křesťanky a křesťané evangelických svobodných církví jsme přesvědčeni, že pro Evropu je nezbytné, aby nabídla ochranu lidem, kteří se nacházejí v existenční nouzi.“ Dále zmíněné církve ujišťují, že se na tomto úkolu chtějí podílet a v rámci svých možností pomoci. Cítí se přitom zavázány biblickou výzvou: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40) Sdružení evangelických svobodných církví reprezentuje celkem 12 církevních společenství s asi 265 tisíci členy.

Předsedou je Ansgar Hörsting, který zároveň stojí v čele naší němec­ ké sesterské církve BFeG.

Čínský prezident varoval před náboženským podvracením Čínský prezident Si Ťin-pching varoval před podvracením Číny ná­ boženskými vlivy zvenčí. „Musíme klást bezpodmínečný odpor infil­ traci zahraničních náboženství,“ uvedl podle zprávy čínské státní tiskové agentury. „Extrémistům“ nesmí být dovoleno, aby šířili své „ideologie“. V posledních měsících se protináboženský kurz čínského vedení značně zostřil. Náboženští představitelé budou napříště muset získat zvláštní průkaz, který je bude opravňovat k náboženské čin­ nosti. Stát tak bude moci náboženské skupiny v zemi lépe kontrolovat.

Kdo toto oprávnění nebude mít, tomu stát může náboženskou činnost zakázat. Podle odhadů žije v Číně s jejími 1,4 miliardami obyvatel více než sto milionů křesťanů, zejména protestantů a evangelikálů.

Podle IDEA (ve spolupráci s

) zpracoval –juml–

no comment Za co se modlí fotbalisté Při příležitosti Mistrovství Evropy ve fotbale vyšla nová „fotba­ lová Bible“, která kromě novozákonního textu obsahuje rozho­ vory a portréty dvacítky známých věřících fotbalistů. Například rakouský reprezentant David Aluba přiznává, že se v pauzách ve hře modlí, aby mu Bůh dal sílu a intuici. Naproti tomu útoč­ ník německého Leverkusenu Javier Hernándes si před každým zápasem klekne a modlí se za ochranu obou družstev, protože zranění jsou to nejhorší, co ho v jeho kariéře postihlo.

KŘÍŽOVKA

Tajenku zašlete do 19. 8. 2016 e-mailem na adresu redakce.brana@cb.cz. Vylosovaný výherce získává knihu Moje první Bible autorek Leeny Laneové a Gillian Chapmanové.

Výhru věnuje Karmelitánské nakladatelství.

Tajenka z čísla 5–6/2016: Tys můj skalní štít a pevná tvrz má. Knihu Tiché světlo vyhrává Irena Steblová, Liberec.

Připravil Dušan Karkuš.

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu

červenec–srpen 2016 41

POST SCRIPTUM

Ota Štanc

Pan Chroust V

e Svěrákově filmu Obecná škola je má oblíbená scéna, kdy u stolu sedí desetiletý Eda Souček se svým tatínkem. Maminka chystá oběd. Téma­ tem hovoru je pan Chroust. Eda se ptá: „Tati, pan Chroust je lidovec?“ „Pan Chroust je blbec!“ uza­ vře věcně tatínek. „Ale lidovec!“ nenechá se odbýt Eda. Tatínek tuší, že je třeba vnést do problému více světla a vysvětluje: „Máš lidovce, který jsou chytrý. Třeba pan Ludvík. Každá politická strana má členy chytrý a hloupý…“ „A ve který je nejvíc blbců?“ zajímá se Eda. Rozhovor utne maminka konstatováním, že takové hovory nemají pro dítě žádnou cenu.

Uvědomil jsem si, že na lidi, jež bych v civilním životě jako Chrousty označil, hledím v prostředí církve přes růžové brýle duchovní a názorové sou­ náležitosti, které jejich chroustovství do značné míry filtrují. Je to tak správně? Nejsou to snad ony růžové brýle Mámení z Komenského Labyrintu, které by mi mohly zastřít, že i v církvi se „sladké s hořkým mísí“? Mám se snažit je sejmout? Mám se vystavit nebezpečí, že v neděli budu místo se zbož­ nými a laskavými bratry a sestrami sedět mezi pány Chrousty a paními Chroustovými?

Nerad bych se však nechal zlákat rolí rádoby upřímného spravedlivce – co na srdci, to na jazyku,

„Každá politická strana má členy chytrý a hloupý…“ „A ve který je nejvíc blbců?“ Napadlo mě, zda bych se mohl osmělit zvednout Edovu poslední nezodpovězenou otázku a místo politické strany bych se zeptal, ve které církvi…

Nehledě na to, že jak podotkla paní Součková, tako­ vé hovory nemají (nejen pro dítě) žádnou cenu, nemohu se zbavit pochybnosti, zda tato otázka není směrem ke křesťanskému společenství poněkud neuctivá. Na druhou stranu mě vysvětlení Edova tatínka, že v každé straně jsou lidé chytří i (sluš­ ně řečeno) hloupí, vede k úvaze, proč by tomu tak nemělo být i v církvi. A to nikoliv ve smyslu výše IQ nebo počtu vystudovaných škol. Dobře víme, že i mezi študovanými se najde pěkná řádka… Chrous­ tů. Zrovna nedávno jsem na jednoho takového graduovaného jedince narazil. Tepal bezmocnou průvodčí za zpoždění vlaku a že si lístek teda roz­ hodně! kupovat nebude. Styděl jsem se. Byl to totiž zrovna ten církevní druh.

42 červenec–srpen 2016

který kolem sebe sype pravdy padni komu padni a přitom si nevidí na špičku nosu, respektive tyka­ dla. Řízná upřímnost a samolibá nekorektnost bez sebereflexe nikdy mnoho dobrého neudělá. Sejmout růžové brýle je správné, ale nejprve před zrcadlem.

Insekticid proti církevním Chroustům známe.

Slýcháme o něm z kazatelny, prosíme o něj. Je jím Duch svatý. Ovoce Ducha svatého Chroustům nechutná. Zato skutky, které apoštol Pavel označuje jako „skutky lidské svévole”, jsou jim vlastní: bez­ uzdnost, rozbroje, hádky, podlost, závist, nestříd­ most atp. Nedáváme-li Duchu svatému prostor působit v našich životech, vystavujeme se riziku, že se v nás začne probouzet pan Chroust – blbec. A zda je to lidovec, socialista, demokrat, evangelík, kato­ lík či husita, na tom už nesejde.

A navíc, takové hovory nemají pro dítě žádnou cenu... ■

Již v prvním díle našeho seriálu se objevilo jméno Emila Edgara, který patřil v meziválečném období k předním teoretikům moderní architektury se specializací na architekturu protestantských kostelů. Podle jeho názoru by měl mít protestantský liturgický prostor sálovou, nečleněnou formu, která napomáhá tomu nejdůležitějšímu – slyšení Božího slova. Neboť „evangelická církev žije Slovem, to určuje bohoslužbu, žádá proto svou stavební myšlenku: jednoduchý prostor kazatelský… evangelický kostel je prázdným prostorem, který ožívá teprve shromážděním věřících“.

architekt Bohumír Kozák

Bohumír a Ladislav Kozákovi, Sbor ČCE v Praze-Nuslích, 1935, exteriér s nárožní věžicí se symbolem kalicha, monumentálním vstupem a pásy vysokých oken.

Z této premisy vycházel ve svých realizacích evangelických sborů jeden z nejvýraznějších architektů a teoretiků architektury a památkové péče 20. století Bohumír Kozák (1885–1978).

Narodil se do rodiny českobratrského faráře a protestantská formace ovlivnila jeho osobnostní i profesní profil. Po absolventuře ČVUT praktikoval v ateliérech významných postav české architektury přelomu století, jako byli Josef Schulz, Jan Koula či Osvald Polívka. Kozák však brzy opustil neoslohový historismus a secesní dekorativismus a v prvních letech mladé republiky se stal příznivcem svérázného „národního“ stylu rondokubismu, v jehož formách navrhl svoji první velkou veřejnou reali­ zaci – budovu telefonní ústředny na Žižkově.

Ve 20. letech se ateliér Dušek-Kozák-Máca profiloval již jako jednoznačný zastánce architektonického purismu a funkcionalismu. Nejvýznamnější realizací z tohoto období jsou Ústřední sociální ústavy v Praze-Krči, tzv. „Masarykovy domovy“ – dnes Thomayerova nemocnice (1925–1940). Areál představuje v nejčistší formě nové organizační pojetí urbanistického komplexu i nové pojetí sociálních služeb mladého demokratického státu.

Vedle pražských evangelických sborů v Libni (1923) a ve Střešovicích (1938) je Kozákovou nejdůležitější prací pro ČCE budova sboru v ulici Žateckých v Nuslích z roku 1935. Architekt, s nímž na této zakázce spolupracoval i jeho bratr Ladislav, byl postaven před komplexní úkol navrhnout stavbu na rohovém půdorysu, která by plynule navázala na frontu činžovních domů a zároveň vyjadřovala svůj bohoslužebný účel. Na stísněnou parcelu se přitom měl vejít nejenom sál s dobrou viditelností a akustikou, ale též společenská místnost, kancelářské prostory, kolumbárium a byt pro faráře. Kozákovi se podařilo exteriéru stavby vtisknout sakrální ráz monumentalizovaným vchodem, nárožní věžovitou nástavbou a vysokými vertikálními okny. Zaznamenáníhodná je především kompozice interiéru s orientací prostoru na diagonální osu. Toto kazatelské pojetí je ještě dynamizováno parabolickou křivkou čelní stěny, stropem mušlovitého tvaru a lavicemi a balkony uspořádanými do amfiteatrálního čtvrtkruhu. Celému bohoslužebnému prostoru dominuje vyvýšený ambon, symbolizující, že stejně tak Boží Slovo by mělo být úběžníkem celého lidského života.

PhDr. Jan Klípa, Ph.D., kurátor Národní galerie v Praze

Foto archiv Sboru ČCE v Praze-Nuslích

Českobratrský evangelický sbor v Nuslích