Rescue report 1/2016

Úvodník

rescue

report

Vážení přátelé,

RESCUE report

dvouměsíčník pro záchranáře všech profesí

www.rescue.cz Sledujte nás na: rescue report Rescue report: č.1/2016, 19. ročník Vydavatel/Herausgeber: RESCUE media s.r.o.

MUDr. Jana Bradáčová,MBA reditel@rescuemedia.cz www. rescuemedia.cz Prezídium časopisu: prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, Mgr. Jiří Brožek Redakce/Redaktion: RESCUE media s.r.o.

Lidická 51, 602 00 BRNO +420 774 615 131 redakce@rescuemedia.cz Cena výtisku: 79 Kč/3€ Předplatné ČR a SR: predplatne@rescuemedia.cz media@rescuemedia.cz +420 774 615 139 ABO – und Leserservice EU: reditel@rescuemedia.cz Inzerce/ Anzeigeleitung EU: reditel@rescuemedia.cz +420 774 615 131 Rádi Vám zašleme ukázkové číslo zdarma v elektronické podobě: pište na reditel@siviliania.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský www.indesigner.cz grafik@rescuemedia.cz Registrační číslo: MK ČR E 7905, ISSN 2336-503X Vychází 6x ročně.

Archivováno v Národní knihovně České republiky.

Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů.

Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá.

Generální partneři časopisu:

říká se, že jedinou konstantou v životě člověka je neustálá změna. A zejména záchranáři a bezpečnostní složky si již v roce 2015 změn užili a ještě užijí více než dost. Doplňuje a modernizuje se technika, zvyšují se početní stavy profesionálních složek IZS, rostou nároky na profesní dovednosti a na straně druhé se bezpečnostní rizika stávají čím dál komplexnější a role záchranáře

se redefinuje v novém světle. Dnes každý, i dobrovolný hasič na malé vesnici, je především záchranář a musí mít přehled nejen o dění v záchranářství, ale i o našich nejlepších týmech a specialistech v České republice a na Slovensku.

Jsme rádi, že se nám s RESCUE reportem již 19 let daří přinášet Vám to nejlepší z dění v záchranářství. Rádi napíšeme i o Vás…kontaktujte nás.

Jana Bradáčová vydavatelka

Zamyšlení záchranáře

Ú

MUDr. Jíří Franz přemýšlí a povětšinou správně, reálně, kompetentně. Nejsou to vždycky jenom nesprávně opovrhovaní povrchní floutkové či zmalované husy. Jsou vzdělaní, dbají na sebe, umí jazyky a dokáží – na rozdíl od nás moudrých starců – se chovat. Jsou oprávněně hrdí na svoje kvality, pokud je opravdu mají. Nestydí se za to. Mnozí z nich jsou navíc kvalitní otcové a matky od početných rodin. Fascinující pro mě je způsob, kterým mladí lidé zcela explicitně dodržují rozličné pracovní povinnosti a jasná nařízení, které my – ti zkušení mazáci – považujeme za buzeraci nebo výplod byrokracie.

Hodně chválím, že? Z mých zkušeností a pohledu však tento úvodník ani jinak napsat ani nechci. Je jasné, že je nemálo těch, kteří by spíš zasluhovali z našich řad zahnat, ale to není pointa.

My, kteří jsme – předpokládám, že oprávněně – pro činnost IZS hodně podstatnými a prospěšnými pracovníky i v důchodovém věku, máme rovněž nezpochybnitelnou hodnotu. A bude to tak dál a ani po úředním důchodovém věku se nám nebude chtít se svou činností hned tak skončit. Ale přimlouval bych se, abychom se naučili naše mladé kolegy vidět bez závisti, bez podceňování a s chutí se mnohým věcem učili právě od nich.

Mám to vyzkoušené a musím potvrdit, že jsem vždy spíš povznesen než mrzutý nebo dokonce naštvaný.

Partneři časopisu:

vodníky do Rescue reportu píšu rád. Nutí to totiž k zamyšlení mě samotného, což není v důchodovém věku nikdy na škodu, pravda?

Na druhé straně bych se nerad dostal do pozice některých „přemoudřelých starců“, kteří občas své pomíjivé mediální „slávě“ podlehnou a chrlí všeliké rady o věcech, které ani nemohli sami prožít.

Dokonce reagují na dopisy a dotazy čtenářů, které se týkají úplně jiných rezortů, než kterým by mohli tito samozvaně Vševědoucí dobře rozumět. Prostě podlehnou jakémusi fluidu zkušeného stáří a chtíči rozdávat rozumy, a to především tzv. nevyzrálému mládí.

A jsme u toho. Za sebe jsem velmi rád, že zatím neumím naplňovat památný ironický bonmot Jana Wericha „Jak se opovažujete být mladí, když já jsem starý.“ Jen velmi vzácně – a to už musím být hodně rozčílený – ze mě vypadne výrok typu: „To ty jsi ještě spinkal u maminky v bříšku, když já…“ Nechválím se, jen jsem spokojen, že mi mládí v řadách kolegů z celého IZS prostě imponuje. Jde mi to samo a to je asi docela klika.

Trvale se setkávám s mladými lidmi – v nemocnici, na záchrance, při rozličných společných činnostech s policisty či hasiči.

Jsou to ve vysokém procentu muži i ženy, kteří by mohli být mými dětmi. Je doslova strhující vnímat, jak například generace 25 – 35letých ve složkách IZS úplně jinak

Partneři rubrik:

Máte za sebou zajímavý zásah? Vydařenou akci, tréning nebo zajímavý námět na článek? Pište nám na: reditel@rescuemedia.cz.

česko-slovenský záchranářský časopis

3

Technika

rescue

report

TATRA PRO PYROTECHNIKY Každý den se pyrotechnická služba Policie ČR může potkávat se situacemi, které vyžadují specifické postupy, nástroje a prostředky. Zajištění nebezpečných látek, nevybuchlé munice či střeliva a jejich následný převoz k likvidaci nebo uskladnění pak vyžaduje spolehlivou techniku, která může být nasazena jak v městské zástavbě, tak i v terénu. Druhý případ je rozhodně častější a terén bývá mnohdy pro běžnou dopravní techniku nedostupný. Volba spolehlivého plněpohonného vozidla, které se může odkázat na reference hasičů a vojáků, byla tedy jednoznačná – vozidlo TATRA v modelové řadě FORCE.

4

česko-slovenský záchranářský časopis

Technika

rescue

report

M

odelová řada TATRA FORCE patří v posledních třech letech, kdy kopřivnická automobilka patří českým akcionářům, k nejprodávanějším vozidlům. Dodávky vozidel pro HZS ČR, HaZZ SR, Armádu ČR, Ozbrojené síly SR či nejrůznější zahraniční armády se počítají ve stovkách.

Vynikající mobilita v těžkém terénu, brodivost, robustnost a odolnost vůči přírodním podmínkám i technickým vlivům (elektromagnetický impuls) a nízké provozní náklady jsou hlavni

vlastnosti, které přitahují pozornost speciálních složek. Kontejnerové nosiče pak bývají častou a žádanou nástavbou poskytující univerzalitu v rámci logistických operací.

Vozidlo TATRA FORCE pro pyrotechnickou službu Policie ČR tvoří podvozek 8x8 vybavený hydraulickým nakládacím jeřábem HIAB a nosičem kontejnerů MULTILIFT dodaný společností CONTSYSTEM s.r.o. Hydraulický nakládací jeřáb je určen pro manipulaci s nákladem a hákový nakladač/ nosič pak pro manipulaci a přepravu

speciálního kontejneru na nebezpečné náklady, který splňuje přísné podmínky předpisu ADR Ex II pro převoz nebezpečných látek kategorie 1 (výbušniny a výbušné předměty).

Podvozek s rozvorem 3660 mm a celkovou délkou 10 185 mm je osazen vzduchem chlazeným motorem TATRA o výkonu 325 kW a manuální 14-stupňovou převodovkou TATRA. Dvourychlostní přídavná převodovka umožňuje jak zvládnutí těch nejnáročnějších terénů, tak i rychlou jízdu po zpevněných komunikacích.

česko-slovenský záchranářský časopis

5

Technika

rescue

report

Vzduchové odpružení podvozku umožňuje změnu světlé výšky vozidla a centrální dohušťování pneumatik s ovládáním z místa řidiče pak slouží k úpravě tlaku vzduchu v pneumatikách při jízdě málo únosným terénem či naopak při jízdě na silnici. Terénním podmínkám je plně přizpůsoben také přední i zadní nájezdový úhel – 43° a 46°, stoupavost vozidla při zatížení 32 tun činí 100 % a maximální rychlost vozidla je 90 km/h. Základní brodivost je v tomto případě úctyhodných 1 530 mm.

Kabina je osazena třemi sedadly (2 standardní, 1 nouzové) a disponuje přídavnou balistickou ochranou na úrovni 2 dle STANAG 4569, kterou tvoří ocelový pancéřovaný plát s přesahem přes horní zadní hranu kabiny. Posádka má k dispozici pro svoji podporu speciální výbavu – navigaci s doživotní aktualizací, čtyři kamery, které snímají prostor za vozidlem, nákladový prostor a prostor po levé i pravé straně vozidla,

6

přičemž obraz může být přenášen ze všech kamer najednou, nebo z každé samostatně. Vzhledem k množství podpůrných systémů a výbavy, která obsahuje nabíječky vysílaček, svítilen atd. je vozidlo dále vybaveno hlídačem napětí, který zajistí odpojení přístrojů při poklesu napětí a jejich opětovné připojení při „normálním“ napětí.

Nástavbu tvoří hydraulický nakládací jeřáb HIAB a nosič kontejnerů MULTILIFT. Hydraulický nakládací jeřáb HIAB XS 211 EP-4 HIDUO usnadňuje manipulaci s nákladem. Jeho zvedací kapacita je 1340 kg při vyložení 12,6 m.

Druhou částí nástavby je hákový nakladač/nosič kontejnerů MULTILIFT XR14S který je schopen manipulovat a přepravovat kontejnery délky 4500 – 6000 mm o max. celkové hmotnosti až 14000 kg. Nosič je vybaven hydraulickými zámky k zajištění kontejneru a blokováním funkcí proti nepovoleným operacím.

česko-slovenský záchranářský časopis

Také kontejner je vybaven balistickou ochranou na úrovni 2 dle STANAG 4569, kdy je jeho přední část zešikmena tak, aby byl případný výbuch a rázová vlna směrována nad vozidlo.

Vzhledem k tomu, že se jedná o vozidlo určené pro převoz nebezpečných nákladů včetně výbušných látek, nevybuchlé munice a jiných nebezpečných nákladů, padla volba jednoznačně na tatrovácký, vzduchem odpružený podvozek s výkyvnými polonápravami - osvědčenou koncepci, která chrání před vibracemi nejen posádku, ale i převážený náklad. Což je v tomto případě asi ta nejpodstatnější záležitost.

Vozidlo bylo dodáno v rámci projektu: „Zvýšení akceschopnosti Policie ČR při řešení mimořádných událostí" a dne 14. ledna bylo předáno uživateli – pyrotechnické službě – policejním prezidentem brig. gen. Tomášem Tuhým v areálu muničních skladů ve Vrběticích.

Novinky

rescue

report

HECTOR

Nová kolekce 3D postrojů

novinka od firmy SINGING ROCK

Č

eský výrobce vybavení pro horolezectví a výškové práce Singing Rock představuje novinku ve své nabídce, duralovou karabinu HECTOR. Typologicky se jedná o karabinu HMS větších rozměrů, která v sortimentu nahrazuje dlouhé roky dodávanou karabinu LARGO. Hector je karabina určená zejména pro výškové práce. Díky vysoké pevnosti a velké světlosti je předurčena ke kotvení jako centrální karabina.

Oproti svému předchůdci se díky nové technologii podařilo snížit hmotnost na straně jedné a zvýšit pevnost na straně druhé.

Větší zaoblení snižuje opotřebení a zlepšuje skluz lana, karabina má výbornou ergonomii. Ovládání pojistky zámku je snadné i pro uživatele

s menší velikostí ruky. Velká světlost a vnitřní prostor snadno zvládnou masivnější kotvící bod nebo více smyček lana najednou. Hruškovitý tvar usnadňuje jištění polovičním lodním uzlem.

Eloxovaný povrch zlepšuje korozní odolnost karabiny. Hector je dodáván v atraktivní modré barvě a nově v černém provedení pro taktické složky. Každá karabina je individuálně značena a testována na zatížení 10 kN. Oproti modelu Largo je Hector dodáván také v ucelené řadě v modrém i černém provedení s příčkou, která napomáhá směrování karabiny ve správné pozici. www.singingrockshop.cz

EXPERT 3D

Plně nastavitelný a odnímatelný úvazek pro ty co se nespokojí s kompromisem.

Velmi pohodlný polstrovaný bederní pás Ramenní popruhy mohou být plně odejmuty a postroj může být použit jako sedací úvazek.

4 velká poutka na materiál s nosností do 15 kg 1019, EN 358, EN 813, EN 361, EN 1497

česko-slovenský záchranářský časopis

7 www.singingrock.cz

Praktický výcvik

rescue

report

Mezinárodní teoreticko-praktický seminář záchrany ze zamrzlé vodní plochy Autor fotgrafií: Jaromír Berounský

na Lipně 8

česko-slovenský záchranářský časopis

Praktický výcvik

rescue

report

Do Dolní Vltavice na břehu lipenské přehrady se poslední lednovou sobotu sjeli profesionálové i dobrovolníci z celé České republiky, aby si společně s kolegy z Rakouska vyměnili poznatky a zkušenosti využitelné při záchraně lidského života na ledové ploše.

Mezinárodní teoreticko-praktický seminář záchrany ze zamrzlé vodní plochy se konal pod hlavičkou Vodní záchranné služby ČČK, pobočného spolku Český Krumlov (dále jen VZS). I letos akce navazovala na předchozí úspěšné ročníky. Tento rok seminář již podruhé organizačně i odborně podpořila Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (dále ZSF JU).

D

opolední teoretická část začínala v plně obsazeném přednáškovém sálu Hotelu Relax úvodním proslovem zástupce ZSF JU Mgr. Pavla Prochásky a předsedy Ing. Milana Bukáčka, kterému sekundovala starostka obce Černá v Pošumaví paní Irena Pekárková.

Odborný program zahájil Mgr. Jiří Majstr zdravotnickou problematikou na téma poranění páteře a míchy při vodních sportech.

Následovala přednáška představující léčbu hypotermie ve světle nových „guidelines“ (Mgr. Pavel Procháska), s přiblížením technického zajištění zdravotnické péče při úrazech na vodě vystoupil Mgr. Robert Havlíček. MUDr.

Tomáš Dvořák nastínil zásady a rizika správného otužování a pokračoval výkladem o adaptaci organizmu na chlad.

Zároveň přidal některé velmi zajímavé a cenné rady ze své zubařské praxe.

Ing. Petr Beneš odhalil nebezpečí adrenalinových sportů a zdůraznil některá specifika, která je nutno brát v úvahu při záchraně osob provozujících tyto aktivity. Adéla Černá, DiS., představila na příkladu plánovaného záchranného zabezpečení nadcházejícího Lipno Ice Marathonu 2016 úskalí vznikající při pořádání sportovních aktivit a zdůraznila minimální nezbytné bezpečnostní požadavky zaručující bezpečnost účastníků. Ing. Zdeněk Malkovský vysvětlil roli VZS coby součásti integrovaného záchranného systému, následován byl Ing. Ondřejem Novákem, PhD., který poukázal na nové trendy v materiálním

česko-slovenský záchranářský časopis

9

Praktický výcvik

rescue

report

a technickém vybavení záchranáře. Ing. Pavel Chvalina i v letošním roce zaujal posluchače informacemi o možnosti využití vrtulníku při zabezpečení sportovních akcí, věnoval se i bezpečnostním pokynům vztahujícím se k pohybu osob v okolí stroje.

V dalším bloku mohli posluchači ocenit široké využití záchranného prostředku ASAR, moderní materiály a oblečení pro záchranáře pak představili zástupci firem HIKO sport a FINN SUB, zájem vzbudilo i téma využití dronů při záchranných pracích (Dron akademie).

Studenti oboru zdravotnický záchranář ZSF Vojtěch Hejl a Martin Klouda se s publikem podělili o čerstvé zkušenosti z právě končícího kurzu vodní záchrany a činností v krizových situacích, který pro ně každý rok zajišťuje VZS. Mezi jejich nejsilnější zážitky patřilo podplavávání pod ledem a simulované záchranné akce na ledě. Jak se ukázalo v odpoledním programu, studenti našli uplatnění i v praktické části semináře.

Po boku profesionálů dosáhli uznání laického publika i odborné veřejnosti díky maximálnímu nasazení a zužitkování získaných dovedností nabytých v rámci čerstvě absolvovaného kurzu.

Odpolední praktická část probíhala přímo na ledové ploše u základny VZS. Tato budova (uvedená do provozu v srpnu 2011) zároveň slouží jako česko-rakouské výcvikové centrum.

Pořadatelé semináře po lednových nadprůměrných teplotách sledovali sílu tloušťky ledu, na které je průběh semináře životně závislý. Pro oblast lipenska je typická rozdílná tloušťka

10

a kvalita ledu, což představuje závažné nebezpečí pro osoby pohybující se po jeho povrchu. V některých místech lze dokonce pozorovat tzv. dvojitý led.

V den zahájení přivítalo účastníky slunečné počasí. Cvičící si mohli na vlastní kůži zkusit, jaký pocit zažívá např. bruslař, který se propadne do ledu.

Zároveň si však mohli vyzkoušet i techniky sebezáchrany a záchrany pomocí běžně dostupných pomůcek (běžky, hole, žebřík, nůž atd.) i za pomoci speciálního vybavení, např. několika typů ledových záchranných saní či nafukovací lávky. Komentované prezentace různých technik individuální i týmové záchrany byly obohaceny o nácvik zásahu s pomocí vrtulníku a ukázku využití záchranářských psů při záchraně osob. V závěru programu byla vyhodnocena soutěž o nejlepší provedení záchranné akce. Přítomní se mohli těšit na věcné ceny, které do soutěže věnovaly firmy Hiko sport a FINN SUB.

česko-slovenský záchranářský časopis

Ocenění za perfektní výkon obdrželi hasiči z Moravskoslezského kraje a rakouští vodní záchranáři, uznání přihlížejících si ale odnesli všichni zasahující aktéři. Sobotního programu se aktivně zúčastnilo cca 150 osob z řad dobrovolných i profesionálních hasičů, příslušníků městských policií, zdravotnických a vodních záchranářů z České republiky i Rakouska. Přihlížejících bylo více než jednou tolik, veřejnost měla vstup na akci zdarma. Ze zaplněného lipenského břehu bylo zřejmé, že praktická část semináře vzbudila u přihlížejících diváků nadšení a zájem. Jak zaznívalo v průběhu celé akce - organizátoři každoročně zdůrazňují důležitost prevence a zajištění bezpečnosti osob pohybujících se na ledové ploše.

Ta by měla být garantována u všech rizikových aktivit.

Mgr. Pavel Procháska Adéla Černá, DiS.

Novinky

rescue

report

Lezecké novinky Petzl pro profesionály

www.mytendon.com

F

rancouzská značka Petzl tradičně přichází se začátkem kalendářního roku na trh s novými výrobky ze své produkce. Výjimkou není segment vybavení pro profesionální pracovníky a záchranáře.

Přilby Vertex ve svítivém odstínu žluté Osvědčené a mezi záchranáři a hasiči lezci hojně využívané přilby Vertex získaly do své rodiny dva nové přírůstky v podobě svítivě žlutého provedení odvětrané verze Vent i uzavřené Best.

Pohodlná přilba s pevným páskem pod bradou. I v nových barvách přilba umožňuje použití originálního příslušenství, jako je zejména ochranný štít Vizir a odolná pracovní svítilna Pixa, kterou lze adaptérem připevnit na přilbu bez použití náhlavního pásku.

Přilba Vertex Vent splňuje normy: ↘↘ CE EN 397 a CE EN 12492 pro ochranu před nárazy ↘↘ CE EN 397 na boční deformace a použití v nízkých teplotách

SECURE 11 mm

Díky své jedinečně sendvičové konstrukci pletených vrstev a použití speciálně vyvinutých staplových vláken dokáže podržet zavěšenou osobu nebo břemeno i v případě značného poškození opletu nebo jádra, aniž by došlo k úplnému přetržení lana a následnému pádu.

I při značné destrukci lana má zavěšená osoba čas spustit se do bezpečné výšky, popřípadě se zajistit v bezpečném bodě.

Přilba Vertex Best splňuje normy: ↘↘ CE EN 397 a CE EN 12492 pro ochranu před nárazy ↘↘ CE EN 397 a CE EN 50365 pro ochranu před úrazem elektrickým proudem ↘↘ CE EN 397 na roztavené stříkající kovy, boční deformace a použití v nízkých teplotách.

eshop.lanex.cz / www.mytendon.com

Dodavatel vybavení značky Petzl, slevy pro složky IZS. Více na obchod@novyp.cz. česko-slovenský záchranářský časopis

11

Ze zahraničí

rescue

report

INFERNO Silvestr a počátek roku 2016 byl v Dubaji poněkud bouřlivější než obvykle Foto: Shutterstock

12

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

rescue

report

P

ouhých 600 m od nejvyšší budovy světa, obřího mrakodrapu Burj-Khalífa, v luxusním pětihvězdičkovém hotelu The Address Downtown se na Silvestra 2015 ve 21.30 místního času ozval přibližně na úrovni 20. patra výbuch připomínající prásknutí biče. Požár se v 63 patrové budově rychle rozšířil až na 30 pater a zasáhl celé levé křídlo budovy.

Bylo téměř zázrakem, že v přímé souvislosti s požárem nebyla hlášená žádná úmrtí, pouze 14 lehčích, 2 středně těžší poranění a jeden infarkt v důsledku stresu z dané události. Záchranáři a policisté okamžitě zahájili masivní

evakuaci stovek hotelových hostů a turistů, oblast neprodyšně uzavřeli a z preventivních důvodů také evakuovali sousedící hotel The Palace.

Místní autority se nakonec ve 23.00 hodin místního času rozhodli nepřerušovat oslavy Nového roku a povolit velkolepý ohňostroj z mrakodrapu Burj-Khalífa, na který se podle místních zdrojů do Dubaje sjelo na milion návštěvníků z celého světa.

Masivní nasazení civilní obrany a záchranářů trvalo více než 20 hodin. Ještě koncem druhého dne hasiči ochlazovali a monitorovali několik ohnisek požáru v budově.

Prvotní spekulace o možném teroristickém útoku se velmi brzy ukázaly jako liché. Kritika se však snesla na nedostatečná protipožární opatření při konstrukci samotné stavby, případně možné použití hořlavých stavebních prvků v konstrukci budovy.

V době redakční uzávěrky našeho periodika již byly publikovány první výsledky vyšetřování příčiny požáru: prezident místní policie genmjr. Khamis Al Muzeina na tiskové konferenci zveřejnil, že příčinou požáru budovy byl skrat elektrického vedení.

česko-slovenský záchranářský časopis

-red-

13

Rozhovor

rescue

report

Ředitel pražské záchranné služby Petr Kolouch: Našel jsem smutnou a frustrovanou firmu Již více než půl roku stojí v čele pražské záchranné služby Petr Kolouch. Otevřený a komunikativní lékař si našel čas v nabitém manažerském programu a podělil se s námi o své dojmy, vize a plány v organizaci, která patří k páteřním složkám bezpečnostního systému v české metropoli. »» Je pátek 12. února 2016 a nemůžeme proto začít jinak. Jak Vám bylo, když jste v noci obdržel zprávu o požáru Národního muzea?

První informaci v mobilu jsem měl, že hoří Národní divadlo. Z našeho systému však rychle přišla správná informace. Byla noc, takže naštěstí v budově nikdo nebyl, navíc je v rekonstrukci.

Pro nás to byla asistence hasičům, jako vždy u těchto velkých událostí. Být den, plný provoz a stará budova plná lidí,

14

bylo by to jiné. Takové prostory zpravidla nemají moderní evakuační systémy a záchrana velkého množství osob je pak velmi riziková a komplikovaná.

Nakonec jsme ošetřili jednoho nadýchaného pacienta a zajišťovali hasiče. »» Vraťme se nyní do loňského léta, jaké to bylo, když jste nastoupil do firmy?

Firmu jsem nepřebíral od bývalého pana ředitele, vlastně jsem se s ním v té době nepotkal. Založil odbory, vzal si

česko-slovenský záchranářský časopis

dovolenou a předání nechal na svých náměstcích. »» V jaké kondici jste záchrannou službu převzal?

Po legislativní stránce jsem nastoupil do organizace, která byla administrativně v pořádku, což se mi velmi ulevilo.

Stále ještě probíhá ekonomický audit na čtyři veřejné zakázky z dob minulého vedení. Co zatím předběžně vím, tak i ty jsou v pořádku. Takže podle dostupných signálů je firma v režimu bez kostlivců.

Rozhovor

rescue

report

To je však jen jedna stránka věci.

Mnohem horší bylo a částečně bohužel stále je, že jsem našel firmu velmi smutnou, frustrovanou. A téměř bez jakékoliv vnitřní komunikace.

Několikaměsíční období před mým nástupem bylo pro velké množství zaměstnanců opravdu špatné, míra frustrace personálu vystoupala na extrémně vysokou úroveň. Týkalo se to věcí personálních, ale i třeba i vzdělávacího systému.

Nervozita spojená ve výsledku se změnou ředitele organizace se hluboce podepsala na jednotlivých spolupracovnících, řada z nich onemocněla. Musím říci, že zdravotní problémy řady z nich nebyly banální.

Zaměstnanci jednoduše nechodili rádi do práce, a to se velmi negativně odrazilo na jejich zdravotním stavu.

Po mém příchodu se začali vracet z neschopenek. Má první dohoda s magistrátem byla velmi korektní a věřím, že se nám tak podařilo situaci stabilizovat.

Doufám, že výrazné zlepšení tohoto stavu se podaří docílit do jednoho roku. »» Chcete se ohlédnout za půl rokem ve funkci?

Bilancovat po šesti měsících nechci, je to velmi krátká doba. První tři měsíce práce jsem prakticky vykonával krizový management, bylo potřeba postavit nové pracovní týmy spolupracovníků i v rámci celé organizace. Navíc jsme před koncem roku museli řešit první větší mimořádnou situaci uvnitř firmy.

Prošli jsme si prvním velkým požárem za mého působení, jednalo se o halu ve Vysočanech. Tam jsme také zjistili, že nové oděvy, vybrané minulým vedením, nejsou dostatečně bezpečné. Zatímco v létě vykazovaly vysokou prodyšnost, u požáru se neosvědčily. Sami hasiči nás drželi v až nepříjemné vzdálenosti od zásahu, míra hořlavosti použitých materiálů na našich oděvech se totiž ukázala riziková.

Proto řešíme oděvy nové.

Také jsme uspořádali celorepublikové cvičení záchranářů Pražská 155, a aby starostí na konci roku nebylo málo, nečekaně rezignoval šéf vzdělávacího a výcvikového střediska. »» Zaregistroval jsem, že nové oděvy byste rád vybral z běžné konfekce.

Na současném trhu ochranných pracovních pomůcek a oděvů je řada velmi kvalitní textilní produkce, kterou bych si uměl na našich zaměstnancích představit a rád bych je na nich viděl.

Nepotřebujeme vyvíjet či navrhovat speciální oděvy, důležitá je pro nás kvalita provedení a ochrana a bezpečnost pracovníků. Vím, že na trhu takové oděvy k dostání dnes jsou. Co se týká pracovní obuvi, jsem s výběrem velmi spokojen, zdědil jsem špičkovou pracovní obuv. »» Jaké jsou Vaše osobní pocity z nástupu do čela záchranné služby?

Jsem rád, že jsem do toho šel. »» Jak se vyvíjí situace s předáváním pacientů do nemocnic?

Nemohu říci, že bychom se cítili odstrčeni. Při přibližně 300 výjezdech denně řešíme individuální umístění pacienta telefonicky v jednotkách případů. Osobně tak vnímám spolupráci s pražskými nemocnicemi jako bezproblémovou.

Vyrostl jsem jako mladý medik na hasičské stanici v pražské Krči. Měli jsme společné zázemí, všichni jsme o sobě věděli, znali navzájem naši práci. A knedlíků bylo vždy dost pro všechny. »» Kam byste chtěl pražskou záchranku posunout?

Jedním z hlavních úkolů je změnit klima uvnitř firmy, aby lidé chodili do práce zase rádi. Pak se také musíme přestat snažit změnit vnější svět.

Obsluhujeme populaci evropské metropole, zajišťujeme obslužnost velkoměsta, naše práce je prostě jiná, než v jiném kraji či okrese. To si musíme uvědomit.

Máme obrovské výhody, jsme schopni nabídnout dojezdové časy v limitech, které jsou leckde ve světě nepředstavitelné a nedostupné. Díky tomu můžeme zahájit brzy účinnou resuscitaci.

Mým cílem na tomto poli musí být snaha zůstat mezi světovou špičkou.

»» O co se jednalo?

Akutně hrozilo, že nám nečekaně a velmi rychle bude zkrácen rozpočet organizace o dvacet miliónů. Naštěstí se díky řadě lidí a jejich velkému úsilí podařilo tomuto propadu zabránit a městská rada rozpočet záchranné služby narovnala na původní výši. »» Abychom si uměli představit, jak velký problém by to byl, jaký je orientační rozpočet pražské záchranné služby? Šlo o snížení ve mzdové kapitole rozpočtu, kde představuje 20 milionů celý měsíční náklad. Je to stejné, jako bychom přišli o jeden měsíční plat. »» Další střípky z uplynulých měsíců?

česko-slovenský záchranářský časopis

15

Chtěl bych vidět záchrannou službu sportující, spolupracující a komunikující uvnitř. Interní komunikace byla při mém příchodu nulová a na podobné úrovni byla i průchodnost informace.

To je potřeba změnit.

Mám vizi vybudovat vzdělávací středisko v přislíbené nové budově ve spolupráci se zdravotnickými fakultami a odbornými školami. Současně bych rád zařadil pražskou záchrannou službu do systému řízení kvality tak, jak jsem zažil v obou nemocnicích, kde jsem působil předtím.

Rád bych, aby lidé chodili rádi do práce, aby sami pracovníci z výjezdu a provozu přicházeli s náměty na vylepšení. Raději bych reagoval na návrhy z praxe, než vymýšlel sám co a jak by se mělo měnit, zlepšovat. A jeden z hlavních cílů je zvýšení počtu výjezdových základen v návaznosti na síť profesionálních hasičských stanic ve městě.

Kdyby se to podařilo do pěti let od mého nástupu do funkce, považoval bych to za úspěšnou periodu mého působení u záchranné služby. »» Sportující organizace interně nebo externě?

Obojí. Sport pomáhá regeneraci fyzicky i psychicky. Rád bych nabídl zaměstnancům možnost sportování v rámci organizace, stejně tak možnost využití sportovního vyžití mimo pracovní náplň.

Rád bych, aby to naši lidé vnímali jako nabídku, ne nařízení či restrikci.

16

„

rescue

report

Vyrostl jsem jako mladý medik na hasičské stanici v pražské Krči. Měli jsme společné zázemí, všichni jsme o sobě věděli, znali navzájem naši práci.

A knedlíků bylo vždy dost pro všechny.

Mojí snahou musí být snížení vysoké pracovní neschopnosti zaměstnanců. Velmi nás trápí civilizační choroby řidičů z povolání, bolesti zad či výhřezy meziobratlových plotének. Tyto stavy hendikepují řidiče, nutí ke změnám pracovního zařazení, což přináší organizaci i samotným zaměstnancům nemalé potíže. »» Jak dopadlo testování schodolezů, které mají výjezdovým skupinám odlehčit?

Testování jsme ukončili a naše odborné organizace doporučily nákup. Byly tam připomínky na technické úpravy

česko-slovenský záchranářský časopis

„

Rozhovor

a změny, ty však nejspíš nebude možné uskutečnit. Výrobky splňují normy a atesty a individuální úpravy by neúnosně zvýšily cenu právě v návaznosti na certifikace.

»» Podílí se záchranná služba na zdravotnické přípravě dobrovolných hasičů ve výjezdových jednotkách, jako je tomu v některých krajích?

V této věci mě nikdo nekontaktoval, takže nepodílí. Praha je svým záchranným systémem specifická, máme na celém území k dispozici personálně silné pokrytí profesionálními záchranáři i hasiči. V této věci bych tak vyčkal na případné doporučení profesionálních hasičů.

Rozhovor

rescue

report

»» V jakém stavu je projekt společných stanovišť s hasiči?

Mojí snahou je umístit na každou stanici profesionálních hasičů v Praze výjezdovou skupinu RZP. Normativ takové základny máme sepsaný ve shodě s hasiči. Zde bych rád uvedl naši velmi dobrou spolupráci s novým ředitelem pražského sboru, sedli jsme si myslím lidsky i profesně.

Bohužel propojení stanic nebude snadné, musíme dořešit řadu komplikovaných témat, neboť záchranka patří pod město a hasiči pod ministerstvo vnitra. Jde o financování, rekonstrukce, provoz. Nicméně snahu o realizaci mají obě strany, což je nejdůležitější. »» A co využití nových stanic dobrovolných hasičů?

To se přiznám, mě nenapadlo, ani neznám jejich rozmístění, kapacity a možnosti. Stanice profesionálů jsou zřizovány tam, kde je větší zalidněnost nebo zvýšené riziko. Pokud se nám podaří pokrýt tato místa, můžeme uvažovat dále. Nicméně platí, že než stavět něco na zelené louce nebo řešit jinak, půjdu vždy raději k hasičům. V rámci systému jsou to naši partneři společně s policisty. »» Co Vás přimělo k tomuto projektu?

Vyrostl jsem jako mladý medik na hasičské stanici v pražské Krči. Měli jsme tam společné zázemí pro sport, vždy zajištěné jídlo, techniku. Znali jsme se navzájem, všichni jsme o sobě věděli, znali navzájem naši práci.

Potkávali jsme se v posilovně, byla tam lezecká stěna a knedlíků vždy bylo dost pro všechny.

Po návratu ze společného výjezdu jsme měli nenahraditelnou zpětnou vazbu z obou stran. Hasiči se od nás dozvěděli, jak dopadl pacient, kterého vynesli z hořícího domu a předali nám ho. My ho zaléčili a odvezli, čím by oni už dál nic nevěděli. My jsme jim ale mohli říci, jak na tom člověk, kvůli kterému oni riskovali své zdraví a život, je.

Oproti tomu my jsme zase viděli a znali jejich unavené tváře z dřiny, kterou museli na požářišti odvést i poté, co jsme my odjeli do nemocnice. Ti lidé se prostě dobře znali navzájem.

Jsem přesvědčený, že tento mechanismus je nejlepší možný a chci věřit tomu, že se nám i v dnešní době může

tento koncept podařit přivést k životu ve prospěch všech zúčastněných. »» Jak se díváte na rotaci posádek mezi základnami?

Toto řešení bylo v minulosti využíváno jako druh restrikce, já nejsem jeho příznivcem. Na každé základně vytváří lidé, kteří na něm pracují, specifický mikro svět. Element zvenčí ho zpravidla jen naruší. Rád bych, aby lidé na základnách zůstávali stejní. Lépe se pak starají o vybavení a své povinnosti. »» A nové sídlo záchranné služby?

Projekt je kompletně hotový, odpovědný radní na magistrátu na věci pracuje, projektové přípravné práce běží.

To je ta dobrá zpráva. Dříve vybraná lokalita v Troji je pro nás zajímavá.

Bohužel je celý projekt trnem v oku místní městské části, která věc dokonce žaluje a dělá vše proto, aby tam nová budova záchranné služby nestála.

Už jsem se v té věci vyjádřil, že bych byl raději tam, kde nás chtějí, než kde nás tolerují. Nerozumím tomu, proč nás nechtějí, ani myšlence, že u výjezdu z tunelu Blanka by měla být rekreační zóna. Hrozí tam i komerční prodej, což je nevratné. Jsem ve funkci nově a při prvním jednání se samosprávou jsem se dozvěděl tyto skutečnosti. Být v roli správce územně správního celku považoval bych si za čest mít tam ředitelství složky IZS. Tyto informace pro mě však byly šokující a nepochopitelné. »» Je tedy ve hře i jiná lokalita?

Samozřejmě musíme hledat i jinou cestu, a pokud bychom měli nabídku na alternativní umístění, které by vyhovovalo našim potřebám, nebránil bych se tomu. Musím ale připomenout, že celý projekt v Troji již stál nemalé finance, bavíme se o miliónech. »» Co Kryštůfek?

Jednoduché projekty bývají nejúčinnější, a to je i případ Kryštůfka. Od lednového uvedení do provozu jsme rozdali malým pacientům cca 20 plyšáků. V kombinaci s testováním inhalačního analgetika Entonox se nám daří snižovat utrpení dětí u mimořádných událostí. »» Jaký je podle ředitele záchranné služby ideální vůz?

Zadání je prosté. Jsem 190 cm vysoký, vážím 100 kilo. Potřebuji kolem sebe místo na práci, potřebuji pracovat vsedě. Vůz musí být nepochybně bezpečný. Variant provedení je plno. Ve vozech co jsem zdědil, jsem spokojený jízdně i s obslužností, cítím tam ale humpolácký design, který je dán konstrukcí. To je jedna strana mince.

Když jsem však loni viděl nehodu naší sanitky, která se po nárazu do sloupu převrátila na bok, uvědomil jsem si i tu druhou stranu. Dva pacienti, řidič a záchranář vyvázli z nehody bez zranění, uvnitř se neotevřela ani jediná z těch humpoláckých schránek na vybavení, nic nevypadlo.

Jsem proto opatrný, riziko rychlých rozhodnutí je velké. V letošním roce máme vyměnit desítku sanitek, očekávám podklady od našich odborných útvarů v rámci firmy. Pracovat umím v čemkoli, ale když jednou couvneme, budeme se těžko vracet.

MUDr. Petr Kolouch MBA Dynamická osobnost stojící od léta 2015 v čele pražské záchranné služby. Otevřený, milý a komunikativní lékař a manažer, kterému není lhostejná blbá nálada lidí na pracovišti.

K záchranné službě se dostal přes práci v okresní a následně fakultní nemocnici. Profesní strach má z nedorozumění, u lidí si váží nasazení a loajality.

Za svým rozhodnutím umožnit zaměstnancům záchranné služby vedlejší příjem si stojí a rozhodně ho nepovažuje za populistické. Za půl roku ve funkci se nejvíce zapotil v okamžiku, kdy hrozilo snížení rozpočtu organizace o dvacet miliónů.

Ukončení pracovního poměru zaměstnance pro něj má osobní rozměr, zasahuje do soukromého života každého člověka. Proto se jim snaží předcházet. Relaxuje na horách, při běhu, na kole nebo při tanci.

Seriál Sanitka má rád, nadšený je titulní písní z původní série. Váží si i moderního pokračování, kde už ale neuznává zjednodušování života záchranářů v jejich osobní rovině.

česko-slovenský záchranářský časopis

17

Rozhovor

rescue

report

»» Nemohu se nezeptat na terorismus.

Když jsem promoval, nepředstavoval jsem si, že budu vybavovat lidi balistickou ochranou a že budu řešit i jiné věci než nehody autobusů, vlaků a pády letadel. Doba je však taková a my musíme být připraveni.

Na jedné straně musíme řešit ochranu zaměstnanců, na druhé péči o pacienty. Již jsme pořídili pro výjezdové skupiny ochranné přilby se štítem a čelové svítilny. V centru města jsou na stanovištích nově boxy pro řešení hromadných neštěstí, v této chvíli máme připraveno vybavení pro 250 zraněných. V pohotovosti je kamión Golem i nákladní Atego. »» Jak pokračuje výběr balistických vest?

Obrátili jsme se na pražskou městskou policii, která také přezbrojuje a problematice rozumí více. Pan ředitel souhlasil, takže část vest vysoutěžených pro strážníky převezmeme poté i my. Bavíme se o dvou vestách na výjezdovou skupinu. »» Zaslechl jsem informace o balistických plátech v batozích?

Předpokládáme, že použití balistických vest bude dáno nějakým vyhlášením, nařízením dle charakteru mimořádné události. Záchranáři v nich nemohou pracovat stále. Oproti tomu zdravotnický batoh je pevnou součástí naší výbavy u výjezdu, bereme ho

18

s sebou do každého objektu.

Je to naše rutina, ale situace na místě se může kdykoli zdramatizovat a špatně vyvinout. Šílených střelců rychle přibývá. Neprůstřelná záda batohu při možném ústupu z rizikového místa mohou být k nezaplacení, navíc dnešní materiály jsou i lehké a celkovou hmotnost batohu by dramaticky nezvýšily.

Takže balistickou ochranu v batozích reálně prověřujeme. »» Doplňkové taktické vybavení je na tom jak?

Máme tady na testování vestu, o které jsem se domníval, že by mohla vyhovovat. Naše odborné komise je ale k mému překvapení nedoporučily. V současnosti to vypadá spíš na taktický opasek s uceleným systémem nosných pouzder, tak to personálu vyhovuje více. Já se v tomto přizpůsobím potřebám lidí z výjezdu. Určitě ale bude toto vybavení u výjezdových skupin, letecké skupiny a koronera, jelikož jsou činnosti těchto skupin odlišné. »» Jak vnímáte vztah k soukromým záchranným a dopravním službám?

Je to velké riziko, velké ohrožení pro pracovníky výjezdových skupin v IZS jezdících na majáky. Byl bych pro striktní rozlišení například barvou majáků a vozidel, inspirovat se jistě můžeme v zahraničí. V každém případě je důležité toto téma vyřešit legislativně,

česko-slovenský záchranářský časopis

než nějakou konfrontací. Velmi bych uvítal statistiky toho, jak soukromí dopravci vyhodnocují u svých cest použití majáku. »» Co ženy ve výjezdu?

Nejsem proti, ale respektuji platnou legislativu. S ženami jsou pozitivní i negativní zkušenosti. My máme ženy na operačním středisku i mezi lékařskými posádkami a fungují bez problému. Zdědil jsem organizaci s velmi dobrou zastupitelností. Je otázkou, kolik by se jich do výjezdu hlásilo a zda by splňovaly parametry jako muži. »» Co stavy lékařů?

V návaznosti na počty výjezdů skupin RLP necítím nadměrné přetížení lékařů, během mého působení jich nastoupilo pět. Oceňuji částečné úvazky, máme tu odborníky z nemocnic, což výrazně pomáhá vzájemné komunikaci. Částečné úvazky vnímám jako využitelné dlouhodobé řešení.

Také nám dostudovali záchranáři pro urgentní medicínu a budoucnost vidím v telemedicíně, tedy propojení na operační středisko, na vedoucího lékaře směny apod. Ulehčení práce lékařů vidím také v zavádění elektronické zdravotní dokumentace. Vážím si každého lékaře, který je ochoten tuto práci vykonávat.

Děkuji za rozhovor.

Petr Nový

Novinky

rescue

report

Vodotěsná kvadrokoptéra

F

irma Slash Dron začala jako první sériově vyrábět vodotěsnou kvadrokoptéru. Díky této vlastnosti je vrtulník podle informací výrobce vhodný také pro zásahy nad vodními plochami nebo pro použití při hašení vodou. Splash Dron může bez problémů unést GoPro-Action kameru včetně vodotěsného krytu. Tuto kameru je možné, stejně jako infračervenou termokameru FLIR, objednat jako příslušenství a připevnit na sériově dodávanou voděodolnou dvouosou kameru Gimbal (Kardanův závěs).

Kvadrokoptéra může přenášet břemena o maximální hmotnosti 1 kg například záchranářský materiál. Pilot vykládá břemeno pomocí mechanismu

Payload Quickrealease (nakládací rychlouzávěr). Integrovaný 7palcový monitor s online přenosem je vhodný také pro FPV lety (First Person View, výhled z pohledu pilota). Funkce Return-toHome (návrat domů) umožňuje, aby se kvadrokoptéra vrátila automaticky na místo svého vzletu.

Na vysílači jsou dodatečně ke všem funkcím zobrazována také telemetrická data – například stav baterie či vzdálenost od místa startu. Splash drony je možné ovládat také pomocí tabletů a chytrých telefonů. V současnosti je aplikace dostupná pro telefony s operačním systémem Android a pouze ve volitelné automatické verzi. Tato verze navíc nabízí funkci Follow-me (následuj mě): helikoptéra sama následuje

pilota. Auto-verze umožňuje také waypoint lety (dle definovaných traťových bodů).

Maximální doba letu je podle údajů výrobce Splash Dron 19 minut. Průměr je 500 milimetrů. Výška bez přistávacího stojanu: 120 milimetrů, se stojanem: 230 milimetrů. Váha bez Gimbalu a kamery: 1150 gramů, maximální vzletová hmotnost 2500 gramů. Součástí dodávky jsou vodotěsné Brushless motory s výkonem 650 KV, elektronická regulace 40 A, lithium-polymerová baterie, 8kanálové dálkové ovládání s přenosem telemetrie, Smart-Flight GPS letové ovládání s OSD modulem (On Screen Display) a LED indikátorem. Cena: od cca 1400 € (Splash Dron Set Pro, bez poštovného).

Vodotěsná kvadrokoptéra Splash Dron je dodávána ve dvou barevných provedeních: bílém a oranžovém.

česko-slovenský záchranářský časopis

19

Ze zahraničí

rescue

report

20

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

rescue

report

Při vlakovém neštěstí v Bavorsku zachraňovalo osm vrtulníků

Foto: Shutterstock

Přibližně patnáct minut před sedmou hodinou ranní se v úterý 9. února 2016 v německém Bad Aiblingu, asi 60 kilometrů jihovýchodně od Mnichova, čelně srazily dvě vlakové soupravy. Neštěstí si vyžádalo deset mrtvých a 81 zraněných.

Podle dostupných informací stálo za neštěstím selhání lidského faktoru.

N

áročného zásahu se zúčastnily stovky záchranářů, zdravotníků a hasičů. Vyprošťování nejvíce zaklíněných zraněných a těl trvalo přes pět hodin. Neštěstí se stalo v hůře dostupném místě, záchrannou logistiku navíc komplikoval vodní tok plynoucí souběžně s železniční tratí. Z druhé strany trati stojí vzrostlý les.

Záchranné složky se proto k místu těžko dostávaly, navíc přední části souprav byly po střetu vykolejeny a zdemolovány. Na místě záchranáři využívali k transportům také motorové čluny. S ohledem na rozsah neštěstí bylo na místo vysláno velké množství techniky, a to i letecké. V jedné chvíli bylo nasazeno osm záchranářských

vrtulníků, záchranáři byli povoláni také z rakouského Innsbrucku a Salcburku.

Soupravy se střetly v rychlosti kolem 100 km/h v nepřehledné zatáčce nedaleko místní čistírny odpadních vod, kde pro stromy nemohli strojvedoucí protijedoucí vlak včas zaregistrovat a efektivně brzdit. Oba strojvedoucí při neštěstí zemřeli.

Nehoda se stala na železniční trati vybavené moderním zabezpečovacím zařízením, které automaticky zastaví vlaky, pokud se dostanou na společnou kolej. Několik dnů před tragédií trať prošla technickou kontrolou, která neshledala žádné problémy.

česko-slovenský záchranářský časopis

21

Novinky

rescue

report

Sorbenty toho umí víc než hasiči často tuší Používají se dnes a denně. Hasiči z výjezdových jednotek předurčených pro dopravní nehody nebo ropné havárie na vodních plochách s nimi pracují každou směnu, možná i každý výjezd. Přesto jsou sorbenty tak trochu „cizí“ slovo, které se do řeči běžných hasičů téměř nedostane. Neprávem.

J

sou to produkty chemického průmyslu, které pomáhají a zachraňují tam, kde jiné postupy selhávají nebo by byly pro zasahující hasiče nebezpečné. Nejspíš právě proto by o těchto látkách a zařízeních měli mít všichni, kdo s nimi pracují, větší povědomí.

Snazší to s informacemi o sorpčních systémech nesporně mají profesionální hasiči. V rámci odborné přípravy i každodenního používání se dozví „co a jak“ - a pak už je to snadné. Někdo odpovědný, a tedy znalý, doplní do vyčerpané nádoby správnou novou látku.

Systém a pravidelnost využití zaručuje, že ve výjezdu je na autech to, co má být.

Pro výjezdového profesionála je to jistota, že dostal, co měl, přestože často sám netuší, co se v nádobě skrývá. To platí až do chvíle, kdy je potřeba zlikvidovat skvrnu po nehodě. V takové chvíli by nebylo od věci vědět něco o složení látky, kterou na vozovku sypeme.

Neúměrně složitější to mají výjezdoví hasiči dobrovolní. Velmi často nemají

22

- a z principu věci ani nemohou mít možnost znát veškeré možnosti sorpčních látek. I přes to, že řada hasičských činností je pro dobrovolné hasiče koníčkem a vědí o nich někdy neuvěřitelné detaily, problematika chemických látek a vlastnosti sorbentů k těmto koníčkům nepatří.

Z logiky věci či opatrnosti se nezřídka a ne nesprávně obrátí na svoji spádovou stanici profesionálních hasičů, od kterých se dozví, co používají oni a s čím mají dobré zkušenosti. Tyto informace jsou k nezaplacení, avšak i zde platí, že vědět více je lepší, než znát méně. Navíc tu funguje známý faktor, že profesionální hasiči používají „to, co jim někdo koupí“, kdežto dobrovolní hasiči si mohou, s mírnou nadsázkou, pořídit vybavení, které chtějí. A platí to i o sorbentech.

Druhou variantou u dobrovolných výjezdových hasičů je samostudium a pořízení vybavení, o kterém se domnívají, že je právě to správné. Jak už to bývá, správná varianta je někde mezi a je

česko-slovenský záchranářský časopis

důležité mít na paměti faktor dnešní doby. Co funguje jinde, nemusí fungovat u nás. A když někde něco funguje deset let, není nikde psáno, že to dnes nemůže fungovat lépe. Jinými slovy, i v oblasti sorbentů se projevuje technologický pokrok. A proč jezdit v Avii, když můžete mít Mercedes?

Stejně jako u jiného vybavení pro záchranu, i u sorbentů platí, že musíte vědět, co a jak se používá. Jestli máme ve vozidle lékárnu s resuscitačním vakem a neumíme ho použít, nemusíme ho vozit jen proto, že byl součástí vybavení z dotace pro jednotku. Máme-li na vozidle v barelu sorbent a nevíme k čemu a jak ho použít, je nám stejně málo platný. A není nic horšího, než mít k dispozici vhodné vybavení, ale neumět ho použít ve chvíli, kdy je potřeba.

Někomu to přijde jako informace navíc, ale musí na tomto místě zaznít.

Vyhodit sorbent nasáklý ropnou látkou po návratu na stanici do popelnice je stejné, jako byste sypký sorbent na místě nehody zametli do strouhy.

Novinky

rescue

report

Použít sypký nebo textilní sorbent?

Každý výjezdový hasič by měl mít povědomí o základním rozdělení sorbentů podle materiálů a sorpce.

V rámci materiálového členění se používají sorbenty sypké a textilní.

Kdybychom to měli zjednodušit, tak sypký sorbent se použije při menším úniku látek na velké ploše, kdežto textilní v opačném případě, tedy při velkém úniku na ploše malé. Aby nedošlo k mýlce, když je plocha menšího rozsahu, je vhodné ji zasypat a když je větší, je lépe ji ohraničit.

Abychom se zmínili i o materiálech, není od věci vědět, že sypké sorbenty se vyrábí z mnoha materiálů, jako jsou křemičitany, celulóza, polyuretan, rašelina, guma, polypropylen apod.

Chemikovo srdce musí zaplesat, hasič už tak nadšený není, protože má na paměti, co tyto materiály umí, když hoří.

Každá mince má dvě strany.

Rozdíly za suchého a mokrého počasí Podle sorpce se sorbenty rozdělují na univerzální, olejové a chemické. Jak název univerzální napovídá, tyto sorbenty sají všechny kapaliny, ale pozor, s výjimkou agresivních. Pro tyto případy je lepší využít sorbenty chemické, které sají všechny druhy kapalin včetně těch agresivních.

Při potřebě sbírat ropné látky z vodní hladiny nebo při nehodě za mokrého počasí se používají sorbenty olejové, nebo také selektivní. Ty sají všechny druhy ropných látek, ale nesají vodu.

Kapalinu uváže uvnitř a už ji nepustí Mezi nejvyužívanější sorbenty pro nehody patří ty chemické, které dokáží dobře sát i oleje. K takovýmto produktům patří například sorbenty řady Absodan. Ceněná je jeho univerzálnost a skvělé odmašťovací schopnosti.

Absodan má velmi pórovitou strukturu, která kapalinu uváže uvnitř a mechanicky ji už nepustí zpět. Přitom na povrchu zůstává sorbent suchý a velmi dobře odmastí povrch komunikace. Je také chemicky netečný s atestací III R, má tedy po použití protiskluzové vlastnosti.

K zásahům na vodní hladině je vhodný

sorbent Öl-Ex 82 - OE 4.

Za nesrozumitelným označením se ukrývá středně těžký polyuretanový sorbent, který saje látky na ropné bázi.

Používá se za jakéhokoliv počasí na silnicích a vodních plochách. Musíme však zdůraznit, že při větších haváriích na vodě se dnes preferují mnohem více textilní sorbenty, ale o této problematice zase někdy příště.

Uni-safe se jako chemický specialista sám zabarvuje Třetím konkrétním případem k seznámení je speciální chemický sorbent Uni-safe. Je schopen zabránit vzniku nebezpečných reakcí při styku i s tak agresivními chemikáliemi, jakými jsou kyselina dusičná, fluorovodíková nebo peroxid vodíku. Téměř okamžitě po použití zabraňuje vypařování látek do ovzduší, nevyjímaje kontakt s kyselinou sírovou a chlorovodíkovou.

Bez zajímavosti není ani jeho sací kapacita. Uni-safe je schopen pojmout až 75násobek kapalného roztoku ze své původní hmotnosti. Pro zasahující hasiče má i důležitou indikační vlastnost, která zlepšuje práci na místě události.

Při kontaktu s kyselinami se zbarví žlutě a při kontaktu se zásadami červeně.

Ihned tak sám hlásí rizika a nebezpečí.

Použitý sorbent do popelnice nepatří!

Co jsou to vlastně sorbenty? Jsou to látky, jejichž úkolem je absorbovat do sebe jiné látky, které bychom jinak nemohli odstranit, oddělit, eliminovat.

Tím nebezpečnou látku dostaneme ze zasaženého místa a můžeme ji bezpečně a ekologicky zlikvidovat. www.happyend.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

23

Horská služba

rescue

report

24

česko-slovenský záchranářský časopis

Horská služba

rescue

report

Když po čtyřiceti letech končí služba horského záchranáře…

Je sobota ráno. Při telefonátu, jestli naše schůzka platí, se dozvídám, že je ještě na svahu. Po poledni už určitě bude na stanici, takže mám přijet. Čekají mě dvě hodiny cesty do hor, kde mě čeká Ivan Blecha. Horský záchranář, který letos ve službě horám a jejich návštěvníkům slouží svou závěrečnou sezónu.

V

šude cestou jaro, jak už tak u nás v posledních letech bývá. Tedy do posledního kilometru cesty, kdy se zelené louky změní na bílé, slunce se schová pod horské mraky a teplota klesne pod bod mrazu. Stanice horské služby Kubova Huť má být po pravé straně u druhé sjezdovky. Přijíždím ke značce označující konec obce, otáčím se na jediné možné odbočce a stoupám zpět.

Skromná stanice Zuřivě kontroluji budovy vlevo, až periferně zaregistruji známé logo Horské služby.

Stanici nacházím v malém stavení ukrytém na okraji lesa, není divu, že z protisměru bylo neviditelné. Je skoro poledne. Otevírá mi muž s úsměvem na rtech. „Ivan je ještě na svahu, zavolám mu,“ odpovídá na mou poptávku. „Máš tady návštěvu, ok, sjedu pro tebe,“ ukončí stručný hovor můj hostitel. „Počkejte tady, za chvíli jsme zpět.“ Nasedá na pásovou čtyřkolku a mizí vzhůru do svahu. Volný čas věnuji venkovnímu focení stanice horských záchranářů. Skromná boudička, která věk a stáří maskuje útulností a přívětivostí.

Tady si umím představit čekání na tísňový hovor.

Ze Strakonic na Kubovu Huť Po pár minutách slyším typický zvuk sněžného stroje. Navíc je na čtyřkolce jedna osoba a jedny lyže. „Dobrý den,“ říká mi pan Blecha a stiskem ruky mi ukáže, že je z hor. Vidím roky protřelého záchranáře, kterého jen tak něco nerozhodí.

Možná věk by mohl, ale i s ním statečně bojuje.

Navzdory tomu předpisy Horské služby stanovují, že letos po 40 letech jeho služba skončí. „Sloužím poslední zimu, ještě léto a v listopadu mi začne víc volna, než jsem zvyklý,“ chystá se na zasloužilý služební důchod 62letý záchranář, který celý život pomáhá návštěvníkům na Šumavě. Jeho regionem je stanice Kubova Huť a okolí.

Stavba stanice svépomocí Pochází ze Strakonic, hory ho táhly, víkendy lyžoval na Zadově nebo právě na Kubově Huti, kam jezdil vlakem. Jeho otec se v té době znal s náčelníkem horských záchranářů na Zadově a tak Ivan již od deseti let pokukoval po tomto poslání. Čekatelem u Horské služby se stal v roce 1975. „To na Kubově Huti ještě nebyla stanice, měli jsme tu provizorní místnost. A vůbec - působili jsme, kde se zrovna dalo.

Tahle stanice se začala stavět svépomocí až v dalších letech. Pracoval jsem na základech,“ doplňuje s tím, že pak musel na vojnu.

česko-slovenský záchranářský časopis

25

Horská služba

rescue

report

zařazen do aktivní služby Po sérii dalších kurzů a školení absolvoval v roce 1980 letní a o rok později zimní školu Horské služby. Po následných úspěšných zkouškách byl zařazen do služby. Stal se z něj plnohodnotný člen Horské služby. „Byl bych jím dříve, ale vojna to zdržela,“ doplňuje.

Celý záchranářský život strávil jako dobrovolný člen na Kubově Huti.

Dvakrát za kariéru mu přišla nabídka stát se profesionálem, ani jednou to však nevyšlo. „Musel bych nastoupit do Nové Pece, ale zemřel mi otec a musel jsem se starat o nemocnou maminku. Potřebovala vozit do nemocnice, a to bylo možné z Kubovy Huti, z Nové Pece by to bylo špatně řešitelné. I v druhém případě nakonec rodinné důvody způsobily, že jsem zůstal dobrovolníkem.“

26

Transport pacienta blátem Od mládí pracuje se dřevem, vyučil se truhlářem, následně absolvoval dřevařskou průmyslovou školu a navíc se stále věnoval horám. Našel si místo jako sportovní referent, které se slučovalo se službou u horských záchranářů. Po roce 1975 si udělal kvalifikaci cvičitele a trenéra lyžování, kterému se věnuje dodnes.

Střídá tak práci na svahu, v truhlářské dílně u kamarádů a služby záchranáře.

Vzpomínání není jednoduché, začátky služby jsou dávno pryč. „Myslím, že při první službě jsme zásah neměli. Často se lidé ptají na vážné úrazy a tak.

Ale ty mi splývají v neurčito. Zato si vzpomenu, jak jsme při jednom ze zásahů táhli zraněného neskutečným blátem k sanitce. To mi v hlavě zůstalo.

Ale kdo to byl, co mu bylo, to už vám nepovím,“ říká s úsměvem.

česko-slovenský záchranářský časopis

Dříve slabá zima, dnes kalamita Od dob jeho začátků se na horách změnilo všechno. Dnes má Horská služba k dispozici techniku, kterou se dostanou téměř všude. Když přijede záchranka z Vimperka na Kubovu Huť do dvaceti minut, je to výjimečně pozdě. „Tenkrát jsme třeba i hodinu čekali na dvanáctsettrojku, se kterou přijel řidič v bílém plášti. Zraněného jsme naložili a mohli jsme jen držet palce, aby do nemocnice vůbec dojeli.“ Byla to ta doba, kdy když nenapadl metr sněhu, byla to slabá zima, dnes bychom tomu říkali kalamita. Silnice jsou v současnosti podle Ivana Blechy krásně průjezdné, dříve to byla bílá silnice téměř k neprojetí. „Ploty tu jsou do výšky 1,5 metru, my jsme přes ně normálně lyžovali. Jednou si lidi

Horská služba

rescue

report

lyže se objevily až po revoluci,“ doplňuje Ivan Blecha.

Oblíbený kolega vařil ve službě polévky Naše vzpomínání narušuje návštěva, když do boudy záchranářů vstupuje starší, ale velmi vitální muž ve sportovním. „S tímhle pánem jsme toho hodně prožili, je to bývalý kolega. Rád jsem s ním sloužil, vždycky něco dobrého uvařil, třeba polévky z pytlíku,“ pronáší a všichni máme úsměv na tváři. „Víš ty co? Kdyby se někdo ptal na běžky, tak je to strašný, skoro už tam není sníh,“ reaguje příchozí, zdraví se s námi a opouští teplou místnost. A my se vracíme k vybavení. „Dneska máme špičkové zdravotnické vybavení, defibrilátor a lahev s kyslíkem. Vozíme s sebou i základní léky pro nitrožilní podání a vybavení pro intubaci pro případ, kdyby byl na místě přítomen lékař nebo byl ve službě lékař Horské služby.

prošlapali cestu do ubytovny a teprve přitom se zjistilo, že chodí po zasypaném autě,“ usmívá se záchranář.

Zapřáhnout lidi do kanadských saní Když v roce 1975 u Horské služby začínal, měli k dispozici pouze kanadské saně. Nejbližší skútr stál na Zadově, a to bylo všechno. „Při asistenci na sjezdovce jsme tahali zraněné nahoru vlekem, jinak to nešlo. První skútr u nás byl až po roce 1980, byl to ruský Buran, a to byla paráda. Ale jinak vlastní zimní vybavení, lyže. Sjezdovky ještě šly, ale události na běžkařských tratích byly záběr. Na běžkách najít postižené a pak je odtáhnout k silnici. Do kanadských saní jsme lanem zapřáhli tři lidi, bylo to vlastně takové psí spřežení. První skialpinistické

Profesionálové na vytíženějších stanicích Ivan Blecha je rozvedený, na horách tráví celou zimu. Učí lyžovat a slouží.

Přes týden na zavolání, o víkendech ve dvojici na stanici. „Na Kubovce vždycky sloužili dobrovolníci. Na okrsku profíka máme, ale ten slouží na vytíženějších stanicích, jako je Kvilda nebo Zadov,“ říká. Kubova Huť obslouží podle jeho slov v zimní sezóně 20 až 30 událostí. „Na následující sezonu se plánuje výstavba nové stanice Horské služby, která bude stát u druhé sjezdovky, místo už je určené. A už by tam měl sloužit i profík, tedy alespoň v hlavní sezóně.

I s čekateli slouží na Šumavě kolem 40 lidí,“ uzavírá statistické okénko.

Záchranáři mají malou nohu Do rozhovoru vstupuje další návštěvník služebny, místní horal. Jde si půjčit lyžařskou obuv a jak je zřejmé, je malá. „Vy u Horský služby máte všichni hrozně malý nohy,“ komentuje ohnuté prsty ve špičce lyžáků ke všeobecnému veselí. Prý přijde zase jindy.

V povídání se posouváme k Šumavě, kde záchranáři pomáhají u více než tisícovky úrazů ročně, čímž tyto hory zaujímají druhé místo po Krkonoších.

A podle záchranářů právě Šumavu lidé nejvíce podceňují. „Nejsou tu masivní štíty jako v Krkonoších a lidé si myslí, že na šumavských pláních se jim nic stát nemůže. Ale podívejte se, jak jste vysoko! Kvilda má 1100 metrů, ale vůbec se to nezdá. Tedy do chvíle, kdy se rychle zhorší počasí,“ říká Ivan Blecha.

Všechny vybité mobily ve skupině A hned přidává historku. „Hledali jsme skupinu lidí včetně dětí. Měli s sebou mobily a celou cestu na nich sledovali mapu. A když se rychle změnilo počasí, najednou měli všechny mobily vybité,“ uvedl záchranář s tím, že průšvih byl na světě. Někdy jsou lidé na nebezpečí upozorněni, ale nedělají si z něj hlavu. Jsou tak situace, kdy ani přesná lokalizace pomocí mobilu nepomáhá, a to dřív signál určoval jen přibližnou polohu.

Tentokrát přichází se silvestrovským příběhem o lidském nerozumu. „Pořádá se tu výstup na Boubín, v té době jsou tu tisíce turistů, co jsou na horách ubytováni. Večer trasu ještě kontrolujeme, jestli tam někdo nezůstal. V osm hodin jsem potkal rodinu s dětmi a řikali, že jsou ubytováni v Zátoni a jdou na noční přechod Boubína. Začínalo sněžit, mělo mrznout a nad ránem pršet. Varoval jsem je, že jsou tam hluchá místa pro mobilní signál, ale na mou radu nedali.“ Byl sníh nesníh a věděli jsme, jak snadné je zabloudit,“ doplňuje.

Sám to v mlze zažil několikrát, když vyšel z pláně úplně jinde, než si myslel, že vyjde. Nakonec se dokázal zorientovat, ale žije tady celý život. „I tady pod stanicí je malá pláň, na které už se mi povedlo zabloudit, minul jsem cestu o sto metrů.

Marné bouchání na dveře prázdné boudy Ani Ivanu Blechovi se za jeho dlouhou záchranářskou kariéru nevyhnul případ s tragickým koncem. Odehrál se na Silvestra v Horní Vltavici. Po oslavách se tam do chalupy vracel muž, ale nemohl se dobouchat dovnitř. Tak zůstal sedět na schodech a umrzl. Oživovací pokusy byly marné. Ukázalo se, že bouchal na vedlejší chatu, která byla podobná, ale bohužel prázdná. „Toho pána jsem znal, pracoval ve zdravotnickém zásobování,“ říká smutně záchranář.

česko-slovenský záchranářský časopis

27

Horská služba

rescue

report

Zásahů zažil dost a dost a je na co vzpomínat. Sám je rád, že jeho úrazy vždycky nakonec dopadly dobře. Tragikomické jsou někdy i pátrací akce. „V létě před revolucí jsme hledali paní se třemi dětmi, naštěstí bylo teplo. Pátrali i policisté a armáda. Našli se druhý den ráno na rašelinové cestě, asi padesát metrů od místa, kde jsme byli a volali. Když jsme se ptali, proč se neozvala, řekla nám neuvěřitelnou věc: Já jsem viděla světýlka, ale měla jsem strach, tak jsme se schovali do lesa. Být to v zimě, byl by to průšvih,“ uzavírá.

Proč jste nám nezavolali na ten druhý mobil?

V počátku mobilních telefonů volala na tísňovou linku dívka, že se s kamarádkou ztratily. V té době nebyla možná přesná lokalizace signálu mobilního telefonu. Telefon se pak dívce vybil a vypnul. „Když jsme dívky našly, vynadaly nám, že jsme jim měli zavolat na mobil druhé z dívek. Že nám to číslo nesdělily, to je v tu chvíli ani nenapadlo. Ve stresu dělají lidé velké zkraty.“ Jeden takový náleží rodině, která se s kočárkem rozhodla zkrátit cestu přes kopec, protože je to prý rychlejší. Vylezli nahoru a najednou zjistili, že mají problém dostat se dolů. To netušili, že na druhé straně kopce jsou skalky, ze kterých se mohli snadno zřítit. „Když se ztratíte, hlavně zůstaňte na cestě!“ varuje zkušený záchranář.

Znalost a chladná hlava skautů v seníku A přidává vzpomínky, kdy měli všichni o ztracené velkou starost. „Jeden listopadový den po revoluci jsem byl na pohřbu kamarádovi v Českých Budějovicích. Při odjezdu začal poletovat sníh, a když jsme se vrátili, tak už byla vánice a všude půl metru sněhu.

Ten den se konala dětská výprava k lovecké chatě na Boubíně.

Po návratu k nám někdo přiběhl, že se jim ztratily tři děti při bojovce.

Skupinky běhaly v lese po zvířecích stezkách, které během chvilky zmizely pod vrstvou sněhu. Pátrání začalo za tmy a my doufali, že ztracené děti brzy najdeme.

V jednu hodinu ráno jsme trojici desetiletých školáků našli v jednom ze

28

seníků. Seděli u sebe obložení senem a vzájemně se zahřívali. Byli to skauti a vyhodnotili situaci tak, že seník dříve nebo později někdo musí prohlédnout. Udělali přesně, co měli, nepanikařili a to jim možná zachránilo život.

V krizové situaci se tyhle děti zachovaly lépe, než to udělá 90 % dospělých,“ nešetří chválou jeden z těch, který tehdy hodiny brázdil šumavské lesy.

Tísňová linka Horské služby – 1210 Pan Ivan Blecha pak připomíná moderní technologie, které pomáhají Horské službě v současné době v obdobných situacích. První novinkou je speciální nouzová linka 1210 pro zavolání Horské služby. Její číslo je jednotné pro celé Česko. Současně s linkou 1210 je k dispozici návštěvníkům českých hor i aplikace Horská služba, ze které je možné stisknutím jednoho tlačítka přivolat pomoc.

Mladí se nechtějí vázat na jedno místo Podle Ivana Blechy dopadly společenské změny po revoluci i na personální stavy Horské služby u nás. Myslí si, že problémy nemají snad jen Krkonoše, ale zbylá pohoří to s lidmi u Horské služby nemají snadné. Ani se tomu ale nediví. „Za nás se nesmělo cestovat,

česko-slovenský záchranářský časopis

nebyly možnosti, jaké máme dnes. Kdo měl rád hory, šel k Horské službě. Dnes je to celé jinak, mladí se nechtějí vázat na jedno místo,“ říká. „Na nováčky jsou navíc kladeny velké nároky, musí splnit fyzické, zdravotní a zátěžové testy, lyžování, skialpy atd. Z deseti se jich polovina možná stane čekatelem a začnou sloužit. Pak teprve zjistí, jak je to časově náročné.

Každý rok je navíc čekají kontrolní testy a doškolování. Fyzickými testy bez dlouhodobého tréninku neprojdete, musíte pro to něco dělat. Já už bych to běžecky nedal, naštěstí můj ročník narození může plnit testy jízdou na kole, a to zvládám,“ uvádí Ivan Blecha.

Připomíná také další povinnosti, víkendové služby, metodické dny, asistence na závodech v horách, neustálé opakování dovedností, evakuace z lanových drah…

Ivan Blecha po čtyřiceti letech končí svoji dráhu horského záchranáře.

Pomohl stovkám až tisícům lidí z nesnází a věří, že přes všechny komplikace dnešní doby bude i dál na horách pomáhat Horská služba všem, kteří to budou potřebovat.

Patří mu za jeho odsloužená léta u Horské služby velké DÍKY! Petr Nový

ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍž

2016

17. ročník v České republice / 10. ročník na Slovensku

Zlatý záchranářský kříž ČR Praha, Pražský hrad

7. 4. 2016 Zlatý záchranársky kríž SR Bratislava, Historická budova opery SND

21. 4. 2016

Děkujeme Vám za nominace

Slovensko

rescue

report

Mieria do Európy Slovenskí záchranári mieria medzi špičku kvalitou i vybavením Prezidenta Hasičského a záchranného zboru Slovenskej republiky jsme se na začátku roku 2016 zeptali na bilanci roku 2015 a jeho názor na směrování slovenského hasičství a záchranářství v roce 2016

Zdroj fotek: Archiv Prezídia HaZZ SR 30

česko-slovenský záchranářský časopis

Slovensko

rescue

report

Aký majú za sebou slovenskí hasiči a záchranári rok?

Rok 2015 priniesol veľmi veľa udalostí do Hasičského a záchranného zboru na Slovensku. Slovákov postretlo opäť množstvo mimoriadnych situácí a udalostí, s ktorými sa museli popasovať aj hasiči. Najviac v pamäti utkveli najmä letecké nešťastia, s ktorými akoby sa roztrhlo vrece.

Pozitívne veci sa udiali priamo v štruktúrach a vybavenosti zboru. HaZZ sa stal prijímateľom finančných zdrojov EÚ z Kohézneho fondu a vytvoril projekt Aktívne protipovodňové opatrenia v hodnote takmer 160 miliónov eur. Bol vybudovaný protipovodňový modul a zakúpená technika rôzneho druhu, ktorá má obrátiť alebo maximálne znížiť následky povodní. Sú to v prvom rade vysokokapacitné čerpadlá, vozidlá, kontejnery na prežitie, ochranné prostriedky, veliteľské vozidlá, samohybné rýpadla, terénne stroje, autobusy a mnohé stovky kusov techniky.

Hasiči obhájili projekt na ďalšie obdobie v celkovej hodnote viac ako 40 miliónov eur, ktorý sa bude spoločne so všetkými zložkami IZS a ministerstva obrany budovať na základoch Výcvikového centra Lešť na moderné Vedecko inovačné centrum pre vedu a výskum bezpečnostnej oblasti. Toto centrum bude slúžiť všetkým bezpečnostným zložkám IZS, vedeckým inštitúciam – prepojí sa veda a teória s praxou. Excelentné centrum budú môcť využívať štáty V4, európske krajiny a ostatní svetoví partneri.

Zároveň nás čaká príprava ďalších projektov s cieľom modernizovať a kreovať štyri nové moduly: USAR, modul leteckého hasenia lesných požiarov, modul pozemného hasenia lesných požiarov a modul dočasného núdzového ubytovania. Je k dispozícii viac ako 250 miliónov eur na jeho realizáciu. Zvýši sa kvalita, odbornosť a reakcia HaZZ opäť bližšie smerom k Európe a svetu.

Minulý rok si Slovensko vybralo časť smoly při leteckých nešťastiach. Ako sa na tieto udalosti a na prácu záchranárov dívate s odstupom?

Slovensko malo síce v minulosti niekoľko podobných udalostí, ale veľké

skúsenosti sme naozaj nemali. Čo je na jednej strane potešujúce, ale na druhej, musíme byť pripravení i na tieto situácie. Teší ma, že aj napriek neskúsenosti sme dokázali veľmi efektívne a hlavne rýchlo zareagovať najmä pomocou už novej modernej techniky. Hasiči mohli vypátrať veľmi rýchlo zrútené stroje a vyhľadávať postihnuté osoby a pokúsiť sa o ich záchranu. Žiaľ, boli prípady, keď sa pomôcť už nedalo. Napríklad dostať sa do Prielomu Hornádu bolo nad sily techniky a zdatní hasiči a horskí záchranári museli všetko, čo potrebovali na zásah, niesť niekoľko kilometrov cez turistické miesta a nepriechodné cestičky v náročnom teréne. Čo bolo pre záchranárov v roku 2015 výzvou? V čom ste na zbor hrdý?

Osobne som na zbor hrdý, odkedy v ňom pracujem. Vždy som hrdo nosil uniformu a vždy som bol hrdý, že môžem byť členom tímu, ktorý zachraňuje a pomáha ľuďom v núdzi. Ani v roku 2015 tomu nebolo inak. Viem, akých mám kolegov a viem, že sa na nich môžem spoľahnúť. Majú vysoké kvality a poskytnú profesionálnu pomoc kedykoľvek a kdekoľvek. Občania Slovenska a zahraniční turisti majú partnerov, ktorí im nezištne pomôžu v núdzi.

Výzvou pre mňa a môj tím bolo naozaj, aby sme dokázali v časovej tiesni a počas chodu zboru vytvoriť projekt Aktívnej protipovodňovej pomoci, presadiť ho, získať peniaze, obstarať a prebrať techniku v priebehu dvanástich mesiacov. Bola to veľmi ťažká výzva, ale opäť zopakujem mám vynikajúci tím ľudí v zbore i na ministerstve vnútra.

Veľmi sa posunula i spolupráca s dobrovoĽnými hasičmi. Čo sa podarilo a čo je ešte pred Vami?

V roku 2015 sa naozaj na Slovensku stala významná událost. Po 150 rokoch sa podarilo pripraviť a v parlamente presadiť zákon o Dobrovoľnej požiarnej ochrane, týmto sa dostala na piedestál, kam patrí. DPO teraz môže čerpať financie na podporu oveľa jednoduchšie a môže získať novú modernú techniku. Súčasne sa zvyšuje odborná spôsobilosť v radoch hasičov dobrovoľníkov. Vidím to sám, že „ako huby po

daždi“ v dedinách oprašujú staré zbrojnice, uniformy, techniku a opäť sa po Slovensku šíri staré známe „Bohu na slávu, blížnemu na pomoc!“ Podarilo sa nám po päťdesiatich rokoch stagnácie opäť rozbehnúť obrovskú spoluprácu na všetkých frontoch, či je to pomoc pri mimoriadnych udalostiach, v hasičskom športe, ale najmä v prevencii a pri práci s mládežou. Som presvedčený, že o budúcnosť máme postarané.

Vidím nových vzdelaných, profesionálne pripravených hasičov s modernou technikou.

Aké osobné posolstvo by ste chcel záchranárom a čitateľom RESCUE report-u odkázať?

Necítim sa v pozícií, ktorá by mi dávala právo vyjadrovať a vysielať posolstvá k ostatním. Som hasič a moja práca bola pre mňa vždy poslaním bez príchute klišé. Poznám ten pocit, silu hasiča záchranára, jeho odhodlanie pomôcť, pričom zabudne na seba, svoje zdravie a život.

Vždy som hrdo bojoval o to, aby povolanie hasiča bolo uznávané a stalo sa synonymom čestnosti, sily a odvahy.

Snažím sa vniesť už roky do radov hasičov najmä česť k uniforme a zboru.

Prácu hasičov si bezhranične vážim, držím im palce a prajem im, aby sa vždy vrátili k svojim rodinám živí a zdraví.

Rozhovor viedla: MUDr. Jana Bradáčová, MBA Foto: Archív Prezídia HaZZ

česko-slovenský záchranářský časopis

31

Ze zahraničí

rescue

report

32

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

rescue

report

PÁD JEŘÁBU NEW YORK

česko-slovenský záchranářský časopis

Foto: Shutterstock

Obrovský jeřáb se dne 5. února 2016 zřítil v dolní části Manhattanu ve městě New York na obydlenou ulici. Ve městě v tu dobu vál velmi silný vítr. Kvůli němu se v daný moment jeřáb nacházel v zabezpečené výchozí pozici. Jeho stabilitu však vážně ohrozil únik plynu vedeného z potrubí na silnici pod ukotvením jeřábu. Kvůli stavebním pracím byl vjezd do této části silnice blokován stavebními dělníky, proto primátor města Bill de Blasio ve své tiskové konferenci k nešťastné události mluvil o obrovském štěstí, že došlo v této souvislosti pouze k jednomu úmrtí osoby sedící v zaparkovaném autě, na které se zřítil jeřáb a třech dalších zraněných, na které dopadli úlomky konstrukce jeřábu.

-red-

33

Kynologie

rescue

report

Lavinové nehody Zachránci Biboše – labrador Jago a psovod Karel Novák.

se nevyhýbají ani psům Oslavy Vánoc a Nového roku mnoho pejskařů a zároveň milovníků hor absolvuje nejraději někde na hřebenech hor. Když je málo sněhu nebo sníh není vůbec, jsou smutní. Když je ho přespříliš, může to být nebezpečné.

A to nejen pro lidi, ale i pro psy.

34

česko-slovenský záchranářský časopis

Kynologie

rescue

report

L

avina: to slovo vyvolává různé asociace. Pro ty, kteří ji někdy viděli naživo, to může být ztělesnění drtivé síly přírody. A také nebezpečí, které může přinést, pokud se jí nějaký nešťastný tvor připlete do cesty. Pokud se tak stane člověku či jeho psu, pak jejich přežití závisí především na včasném zahájení pátrání. V tom bývá největší problém.

Horská služba se totiž o člověku zasypaném lavinou obvykle dozvídá s časovým zpožděním a za nepříznivého počasí ani není snadné dostat se rychle do místa neštěstí. Ve Vysokých Tatrách se třeba psovodi Horské záchranné služby SR dostávali se psy do míst neštěstí i několik hodin, jak už jsme ostatně několikrát popisovali i ve Psích kusech.

A teprve po vyčerpávajícím výstupu je čekalo vlastní pátrání po zasypaných sportovcích.

Jenomže o mnoho snadnější to nemají ani horští záchranáři a jejich psi v Česku. Do místa neštěstí se sice za nepříznivých podmínek mohou dostat většinou skútry nebo rolbami, ale ani to není vždy snadné, zvláště v noci, za chumelenice a v hlubokém prašanu.

Když jde o záchranu lidských životů, je obětavost členů HS pochopitelná, jenomže oni vědí, jak moc jim dokáží pomáhat psi, a tak snad na oplátku jsou ochotni hodně udělat i pro jejich záchranu, byť nejde o služební čtyřnožce.

Jago se doslova hrne do vrtulníku – těší se na práci.

Čtyři v lavině V posledních letech zachraňovali členové HS ČR dokonce čtyři psy, kteří se stali hříčkou lavinového sesuvu.

V Krkonoších to byly dvě fenky bernského salašnického psa a jack russel teriéra, na Šumavě zlatý retrívr. V případě teriéra se dokonce o jeho nalezení pod silnou vrstvou sněhu postaral labrador s lavinovým výcvikem. Stalo se tak u Medvědího potoka nedaleko Brádlerových bud. Malý teriér Biboš doprovázel trojici skialpinistů, kteří trénovali v Krkonoších na náročný přechod v Alpách ve volném terénu, tedy mimo vyznačené lyžařské trasy.

Biboš byl na podobné putování po horách zvyklý a zatímco páníčkové se na lyžích často bořili do hlubokého sněhu, on se snadno pohyboval v jejich stopách. Když sjížděli od Mužských kamenů, chtěli se dostat na Brádlerovy boudy podél Medvědího potoka. Ten se rozhodli překonat po kládě a pokračovat k cíli po druhém břehu. Náhle se však před vůdcem skupiny objevila zlověstná trhlina ve sněhu široká kolem čtyřiceti metrů a nikdo ze skupiny nestačil zareagovat, jak měli zkušení sportovci nacvičené. Tedy odhodit těžké batohy, aby je nestáhly do hloubky laviny, a snažit se plavat na povrchu proti proudu sněhové masy. Bylo to tak rychlé, že první moment neštěstí si lídr skupiny Pavel Mošnička uvědomil až ve

Od „pobytu“ v lavině chodily fenky na procházku jen s personálem Luční boudy.

chvíli, kdy ležel ve sněhu hlavou dolů.

Nemohl se pohnout, tak alespoň vyfoukl sníh z nosu, aby mohl dýchat. Snažil se uvolnit si ruce, aby si vytvořil před obličejem jakýsi vzduchový pytel.

Profesionální rozhodnutí Pavel jako zkušený profesionální záchranář a pracovník Hasičského záchranného sboru zachoval chladnou mysl, a když vzápětí zjistil, že má volné nohy, bylo mu jasné, že nemůže být hluboko pod sněhem. Jenomže kdo nezažil, neví. Sníh, navíc pádem zhutněný, je tak těžký a svazující, že ani pár decimetrů bílé hmoty nad tělem nebylo snadné zdolat.

česko-slovenský záchranářský časopis

35

Kynologie

rescue

report

Jack russel teriér sníh miluje.

Po vysilujícím vymanění se z laviny ani na vteřinu nezaváhal a začal pátrat po kamarádech, které naposledy vnímal při sjezdu pár metrů za sebou.

Okamžitě je volal a zároveň utrhnul talíř z lyžařské hůlky a vpichy do sněhu začal prohledávat místa, kde by mohli ležet. Jako správný skialpinista měl s sebou skládací lopatku a tou vzápětí začal odhazovat sníh v místě, kde by mohli ležet kolegové. Když zlomil násadu a došly mu baterky v mobilu, bylo mu jasné, že sám příliš nezmůže.

V místě zapíchl zkřížené lyže a vydal se k Brádlerovým boudám, neboť věděl, že nemohou být daleko a že tam jistě najde pomoc. Přesně tak tomu bylo.

Bylo to správné rozhodnutí, neboť za dvacet minut kontaktoval přítomné sportovce a vojáky nacvičující přežití v zimě a současně informoval horskou službu. Ta dorazila na místo nehody po půl hodině od oznámení. To už ale vojáci s dalšími dobrovolníky pomocí sondování a lopat vysvobodili z bílého pekla oba muže. „Petr strávil pod lavinou jeden a čtvrt hodiny a po vyproštění byl vcelku fit. Asi mu pomohlo, že měl ruce před sebou a vytvořil si prostor pro dýchání. Martina se podařilo najít za další půl hodinu a celou dobu byl v bezvědomí, proto ho horská služba hned transportovala do nemocnice.

Vše ale nakonec dopadlo bez újmy na zdraví,“ popsal Pavel Mošnička první část příběhu. Ta druhá asi nejvíce zaujme pejskaře.

Hledá se Biboš Když bylo postaráno o zasypané kamarády, začal se Pavel zajímat o svého teriéra. Nikde nebyl vidět on ani jeho stopy, tak bylo jasné, že je kdesi pod sněhem. Jako správný teriér byl i Biboš uštěkaný a protože ho nebylo nikde slyšet, záchranáři nevnímali situaci příliš optimisticky. HS služba měla s sebou labradora s lavinovým výcvikem a přestože se nikdy necvičil na hledání psa pod sněhem, psovod Karel Novák to zkusil. „Jago vystřelil, jakoby na hledání dávno čekal. Brzy nato začal intenzivně hrabat a nebylo pochyb, že tam něco cítí. Vzápětí místo opustil, popoběhl pár metrů a opět s velkým zaujetím hrabal. Několikrát se to opakovalo a já jsem byl překvapený, protože jsem u něho nikdy nic podobného neviděl,“ vzpomíná psovod HS. Jeho Jago se však nezbláznil, neboť jen co se záchranáři lopatami prokousali dvou a půl metrovou vrstvou sněhu v místě prvního značení, objevil se rozradostněný Biboš. „Byl v naprosté pohodě. Lavina ho zatlačila a uvěznila pod vymletým břehem, takže tam mohl dýchat a běhat

jako v noře. To také vysvětlilo i zdánlivě pomatené hledání Jaga, který reagoval na pohyb Biboše,“ dokresluje záchranář neobvyklou situaci. A co zbývá dodat? Že mrňous Biboš si vůbec nevážil svého zachránce, neboť jen co se dostal z díry ven, hned vyjel po Jagovi, který se naopak radoval z nálezu psího kolegy.

Silvestrovský výlet Hřebeny Krkonoš jsou krásné, ale mohou být i zrádné, což ovšem netušily dvě fenky z Luční boudy, které rády navštěvovaly polskou Slezskou boudu na severním svahu Sněžky. Vypravily se tam i o jedné silvestrovské noci, kdy ke své smůle šly doprovodit jednoho z polských hostů. Ten si vyšel pár metrů za boudu, kde se nachází Kociol Lomniczki s několika lavinovými svahy. S mužem i fenkami Ambrou a Amandou se utrhl sněhový převis a všichni se řítili do temné hlubiny. Svah tvoří jakési schodovité terasy, což muže zachránilo, neboť se zachytil hned na prvním z nich.

Z místa se dokázal vyšplhat nahoru, a protože věděl, že s ním se zřítily i obě berňačky, čekal, že i ony se dostanou nahoru. Když se tak nestalo, oznámil nehodu personálu a ten věděl, komu oblíbené fenky patří. Informaci předali tehdejšímu řediteli Luční boudy Jiřímu Holečkovi, který se s přáteli a Viktorem Kořískem od HS hned na Nový rok vydal tulačky hledat. Volali a sledovali, zda na lavinovém svahu neuvidí nějaký pohyb, ale nic takového se nestalo.

Vzhledem ke stále sjíždějícím vrstvám sněhu do kotle nebylo možné se do nebezpečného terénu za větrného a mrazivého počasí vydat. Neozvaly se ani druhý den, ale vzhledem ke kvalitnímu osrstění a schopnostech horských psů vytvářet si ve sněhu záhraby s přijatelným klimatem byla naděje, že pokud se při pádu nezabily, jsou naživu. Proto se záchranná skupina vypravila ke kotli i třetí den. A tentokrát ne nadarmo, neboť na volání zareagovala Ambra, která se dokonce dokázala sama vyškrábat ke svým zachráncům. Chybějící berňačka však na volání nereagovala ani čtvrtý

Nedovolte psům pohyb na převisech ani v místech, kde hrozí sesuv sněhu.

36

česko-slovenský záchranářský časopis

Kynologie

rescue

report

den, a tak se ředitel Luční boudy vydal s psovody HS Viktorem Kořískem a Michalem Sittem znovu ke svahu pátý den. Tentokrát byli muži odhodlaní spustit se po svahu, neboť šance na další přežití fenky se už výrazně snížila, a navíc byli personálem upozorněni, že jeden turista zaslechl jakési kňourání či štěkání psa někde v kotli. Sněžné vozidlo posloužilo pro ukotvení horolezeckého lana, které jistilo sestup Viktora Koříska. Ten za silného mrazivého větru a viditelnosti do deseti metrů postupně prozkoumával svah, kde by fenka mohla být.

Postupně se proto přemisťovala i rolba s kotvícím lanem. Kolem půlnoci záchranář fenku konečně našel. „Amanda leží v hlubokém záhrabu, schoulená a naprosto vyčerpaná, avšak pohybu schopná,“ hlásil záchranář vysílačkou její stav kolegům nahoře. Nato se dolů spustil druhý záchranář, aby společně fenku vyzvedli a dostali do bezpečí. Na fotografii zachráněné fenky je vidět její vyčerpání, ale za pár dní už byla opět fit.

Lavinový preventista radí A jak to bylo se čtvrtým psem v lavině?

O tom se zmíníme někdy příště, na závěr si raději připomeňme slova hlavního lavinového preventisty HS ČR Pavla Cingra: „V zimních horách se pohybujte se psy jen v místech kolem chat, která bezpečně znáte a která nejsou pod příkrými svahy. Zasypat je může nejen lavina, ale i silná vrstva prašanu, který běhající pes uvolní. Na běžeckých trasách mějte psy pod kontrolou a včas uvolněte cestu protijedoucím či předjíždějícím lyžařům. Nenechávejte psí výkaly na běžecké stopě, ve zmrzlé podobě mohou přispět ke kolizi méně zkušených běžkařů. Na sjezdovku v žádném případě psi nepatří.“ A tak, náležitě poučeni, vzhůru do hor i se čtyřnohými miláčky.

Redakce děkuje za spolupráci časopisu Psí kusy.

Nejrychlejší přeprava k laviništi je možná jen za příznivého počasí.

česko-slovenský záchranářský časopis

37

* Vítěz v soutěži HealthCare Institute

Přihlaste se online k ZP MV ČR

Přidejte se k největší zaměstnanecké pojišťovně Přestupní termín pro změnu zdravotní pojišťovny platí od 1. ledna do 31. března, mezi našimi spokojenými pojištěnci vás přivítáme od 1. července stávajícího roku.

Nabízíme spolehlivou pojistku pro vaše zdraví. Spolupracujeme s více než 25 000 lékaři a zdravotnickými zařízeními po celé ČR. Jsme otevřeni pro všechny, kdo stojí zejména o kvalitní zdravotní pojištění. Hradíme i tu nejmodernější a nejdražší zdravotní péči.

Nabízíme spoustu zajímavých a výhodných bonusů pro celou vaši rodinu.

Přihlásit se můžete z pohodlí domova na www.211.cz

www.zpmvcr.cz

23 years in HEMS

www.alfahelicopter.cz

ZÁCHRANKA Mobilní aplikace zdravotnické záchranné služby

www.zachrankaapp.cz