Rescue report 1/2017

1/2017

79 Kč/ 3 Eur

Záchranářská technika

rozhovor S riaditeľom spoločnosti BORNACK

záchranářka

Bernt Prause

Jana Šeblová

Editorial

rescue

report

RESCUE report dvouměsíčník pro záchranáře všech profesí

www.rescue.cz Sledujte nás na: rescue report Rescue report: č.1/2017, 20. ročník Vydavatel/Herausgeber: RESCUE media s.r.o. MUDr. Jana Bradáčová,MBA reditel@rescuemedia.cz www. rescuemedia.cz Prezídium časopisu: prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, Mgr. Jiří Brožek Redakce/Redaktion: RESCUE media s.r.o. Lidická 51, 602 00 BRNO +420 774 615 131 media@rescuemedia.cz Cena výtisku: 79 Kč/3€ Předplatné ČR a SR: media@rescuemedia.cz +420 774 615 139 ABO – und Leserservice EU: reditel@rescuemedia.cz Inzerce/ Anzeigeleitung EU: reditel@rescuemedia.cz +420 774 615 131 Rádi Vám zašleme ukázkové číslo zdarma v elektronické podobě: pište na reditel@rescuemedia.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský, www.indesigner.cz jalosevsky@email.cz Registrační číslo: MK ČR E 7905, ISSN 2336-503X Vychází 6x ročně. Archivováno v Národní knihovně (ČR) Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů. Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá. Generální partneři časopisu:

Value Added Distributor

Partneři časopisu:

Milí čtenáři, vydání tohoto čísla nám zabralo o pár dnů více, ale věříme, že po prvním prolistování nám dáte za pravdu, že to stálo za to. Počkali jsme na exkluzivní reportáž z Letecké záchranné služby a testování nového vybavení. Také koncem roku v české hasičské technice nastala malá revoluce ve stylu „modrá je dobrá“, proto jsme si pár detailních obrázků nového zásahového vozidla nemohli nechat ujít. Věříme, že po dlouhé a silné zimě již nabíráte sily a energii jarního slunce a také že nepolevujete ve svých předsevzetích a plánech na aktivní život a osobní rozvoj. „Kdo chvíli stál, stojí opodál“- výrok, který ve své vtipné parafrázi tak moc proslavil Svěrákovou hru Dobytí severního pólu, platí totiž pro nás všechny bez výjimky a dvojnásob v záchranářství. Přeji Vám hodně inspirace, v životě i při čtení našeho časopisu Jana Bradáčová, vydavatelka

Zamyšlení záchranáře

„Pí ár pozitivní“ Už se nám pomalu blíží jaro, ale kdo ví ? A tak si dovolím se za naší letošní zimou ještě na chvíli otočit. ěkdy si říkám, jestli vlastně zimu - jako nezbytné roční období - vůbec k něčemu potřebujeme. Mráz snáší člověk, veškerá zvěř i fauna s flórou docela špatně. Ptactvo prchá do teplých krajin, mnozí živočichové zbaběle hibernují a člověk obecný se navléká do několika tlustých oděvních vrstev, čepic a rukavic. Stává se tak veskrze nemotorným a pořád se musí svlékat a zase složitě oblékat. Nízké teploty, působí ještě škodlivěji na naše srdcové či mozkové tepny než nesnesitelná dehydratující vedra. Takže zbytečně nevylézat ven při 20ti stupních pod nulou platí pro starce a malé děti dvojnásob a i občané v produktivním věku by se měli mít na pozoru. Umírají bezdomovci - v mrazech víc než ve vedrech - a vždycky je mi jich líto. A ani s duševními funkcemi to není v mrazech žádná sláva. Zima a mrazy mají ale pro nás – pracovníky bratrského integrovaného systému – každoročně velikou výhodu. Stáváme se skoro denně „pí ár pozitivní“. Zdá se mi, že velmi často hoří, neboť nemálo lidí i v 21. století topí tak nezodpovědně, že by se z toho pomátla i osvícená Marie Terezie. Po horách s lavinami létají záchranářské vrtulníky v celé Evropě jak motýli. Nemálo zjančených řidičů předvádí - na ne vždy upravených

….kolony aut krok sun krok bo silničáři ta jak každý rok su překvapení velice že sníh jim zasypal silnice Pendolíno stojí kdesi u Polomi zamrzly mu všecky CD ROMy A policajti? Ti to jistí z dálky zalezlí do Aralky….. / jaromír Nohavica / ulicích a silnicích - jednu dopravní nehodu za druhou. Občas praskají železniční koleje a převržené vagony jsou pak prubířským kamenem tvořivosti celého IZS. Je brzy a dlouho tma, takže se možná víc krade, okrádá, přepadává či nedej bože znásilňuje. V přetopených zakouřených putykách eskaluje v zimě spotřeba alkoholu. I doma si mnozí nemoudří občané racionalizují vyvářením rozličných punčů, grogů či koktejlů „pro zahřátí“. Ale zima je samozřejmě také krásná. Pro Vánoce, pro děti a jejich sáňkování, pro lyžaře, kteří si dosytosti užijí sjezdovek. A pokud se zadaří a nepřetrhají si kolenní vazy, je mrazivý kvartál obdobím, na které se lze oprávněně těšit. I pro nás, záchranáře – alespoň doufám - již dávno neplatí, že jsme vybaveni uniformami typu „ venku zima, uvnitř vedro“. Jistě máme kvalitní obuv a další nezbytné pomůcky, které nám budou i letos dovolovat vykonávat naší práci tak, jak se sluší a patří. Tak si zimu všichni řádně užijme. PS: Nerad poučuji, ale prosím, zapamatujme si všichni již najednou pro život: skutečně vážná omrzlina je bílá !! Červené boltce, nos či prsty u nohou ještě nemusí znamenat vůbec nic. MUDr. Jiří Franz

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

BERNT PRAUSE

RÁD SOM NA PRVOM KONCI LANA S RIADITEĽOM SPOLOČNOSTI BORNACK O TOM, ČO CHCÚ KLIENTI V OBLASTI ZÁCHRANY

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

Riaditeľa divízie FALLSTOPrescue firmy BORNACK, ktorá je popredným výrobcom lezeckého a leteckého pracovného a záchranného vybavenia, by ste v kancelárii hľadali zbytočne. Aktívny šesťdesiatnik manažuje svoju divíziu najradšej priamo zo skaly. Bernt Prause sa pritom stará nielen o vývoj, ale aj ďalší osud pestrej palety prostriedkov technickej záchrany pre množstvo uživateľov po celej Európe. Pochádza z Buchenbergu neďaleko bavorského Kemptnu a na lano so sebou hocikedy rád berie aj svoju ženu a dvoch synov. V SÚČASNOSTI JE BORNACK SYNONYMOM ŠPIČKOVÉHO TECHNICKÉHO VYBAVENIA V MNOHÝCH LETECKÝCH ZÁCHRANNÝCH SLUŽBÁCH. AKO SA BORNACK STAL POJMOM OBLASTI WORK & SAFETY? BORNACK je nemecká spoločnosť, ktorú v roku 1954 založil otec Klausa Bornacka, neskôr majiteľa a prvého riaditeľa firmy. Odtiaľ teda pochádza názov spoločnosti, ktorá sa špecializuje na výrobu produktov bezpečnosti pri práci a záchrane. Keď som nastúpil v roku 1999 do BORNACK-u, začal som s budovaním divízie FALLSTOPrescue, zameriavajúcej sa na vývoj a prípravu nových produktov priamo v spolupráci s kompetentnými partnermi z praxe. Aj vďaka nim je dnes registrovanou značkou a zahŕňa certifikované vybavenie pre letecké práce, leteckú záchranu či taktické použitie v armáde alebo v špeciálnych jednotkách.

Fixné a variabilné podvesové systémy BORNACK využívajú aj posádky MARTIN8 - jedného z najvyššie položených stredísk leteckej záchrany v Európe (2200 m.n.m.)

V ČOM JE VÝVOJ PRODUKTOV PRE PRACOVNÝ RESPEKTÍVE ZÁCHRANÁRSKY SEGMENT V BORNACK-U ŠPECIFICKÝ? Je to samozrejme predovšetkým pozorné načúvanie potrebám našich partnerov a užívateľov, ale i veľmi úzka spolupráca s nimi pri samotnej výrobe a implementácii. Nie je snáď jediný produkt, ktorý by som osobne neotestoval a to plne v podmienkach, pre ktoré je určený. Spomínam si ako ma oslovili chlapci zo strediska leteckej záchrannej služby CHRISTOPH 17 a bavorskí leteckí policajti, keď hľadali alternatívu k palubnému žeriavu v podobe lanovej techniky. Bolo skvelé s nimi pracovať. Divízia FALLSTOPrescue bola v úplných začiatkoch. Mnoho praktických

testov, lietania, merania. Simulácie rôznych prípadov nasadenia a alternatív použitia. Vyvinuli sme nakoniec legendárny podvesový lanový systém vo fixnej i variabilnej podobe, ktorý dnes patrí medzi najpoužívanejšie v Európe. Formálny obchodný vzťah prerástol do kamarátskeho a ja som dokonca absolvoval plnohodnotný výcvik leteckého záchranára. SPEKTRUM UŽÍVATEĽOV SA TEDA NEOBMEDZUJE LEN NA LETECKÚ ZÁCHRANU? Naše systémy si našli cestu aj k policajným a armádnym zložkám, kde sa veľkej popularite teší najmä náš univerzálny evakuačný záchranný vak, ktorý je certifikovaný viacerými vojenskými autoritami pre množstvo typov vrtuľníkov. Naše podvesové a zaisťovacie systémy nájdete vo výbave takých hráčov v leteckej záchrane akými sú CHRISTOPH Flugrettung v Nemecku, rakúske HeliAustria, ÖAMTC a Alpin Flugrettung, či Schider Helicopter Service a množstvo ďalších po celej Európe. PODVESOVÉ SYSTÉMY SÚ TEDA VLAJKOVÝM PRODUKTOM? V leteckej záchrane sa napriek svojej popularite a obrovskej užívateľskej základni na prvé priečky dostávajú dnes aj osobné ochranné prostriedky ako napríklad úplne nové ľahké záchranárske celotelové postroje AIR-ASCENT. VEĽA ČASU TRÁVITE V TERÉNE, LEZIETE AJ ŠPORTOVO? Športovému lezeniu sa venujem už 43 rokov. Tohto roku mi moji synovia navrhli pri príležitosti šesťdesiatín zrealizovať #projectsixty – vyliezť v tomto roku aspoň 60 ciest.

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

PRIVIEDLA VÁS VÁŠEŇ PRE LEZENIE DO BORNACK-U ALEBO BORNACK K LEZENIU? Popravde ani jedno ani druhé. Myslím, že sa skôr moje hobby a práca skvelo dopĺňajú, keďže spolu úzko súvisia. Zároveň tak môžem do BORNACK-u prenášať svoju vášeň pre lezenie spolu so skúsenosťami a poznatkami. NIE JE DNES JEDNODUCHÉ PÔSOBIŤ NA DYNAMICKY RASTÚCOM EURÓPSKOM TRHU, KDE VLÁDNE SILNÁ KONKURENCIA A STÁLE VYŠŠIE NÁROKY KLIENTOV. MÁTE NEJAKÉ TAJOMSTVO AKO NA TO? Zákazníci hľadajú kompetentnosť. A tá môže rásť len vtedy, keď svojimi produktami naozaj žijete. LANOVÁ TECHNIKA A OBLASŤ ZÁCHRANY A PRÁCE ZA POSLEDNÉ

DESAŤROČIE UROBILI MÍĽOVÉ KROKY VPRED. KDE ICH VIDÍTE O ĎALŠIU DEKÁDU? Veru tak! Pamätám si ako som vo svojich lezeckých začiatkoch používal laná s priemerom 11.5 mm. Dnes už v športových obchodoch ledva narazíte na hrubšie lezecké lano ako 10 mm. Ak sa však pozrieme na oblasť práce a záchrany, nebude to otázka hmotnosti či priemeru lana, skôr hľadanie čoraz väčšej bezpečnosti a súčasne zvyšovania zaťažiteľnosti v kombinácii s použitím zlaňovacích prostriedkov podľa EN 341:2011 so záťažami nad 200kg. Už dnes vieme dodať systémy ako napríklad Sparrow 200R v súlade so spomínanou európskou normou, ktoré umožňujú na jednom zariadení zlaňovať až dvom osobám na jednom závese. Je to perfektná kombinácia pre vrtuľníkovú záchranu s variabilným podvesom či masívne šetrenie času pri záchrane z lanovky.

LANO JE VITÁLNY PRVOK, ČASTO DOSLOVA JEDINÉ SPOJENIE SO ŽIVOTOM. ČO VŠETKO DNES STOJÍ ZA VÝVOJOM KVALITNÉHO LANA? Obrovské množstvo skúseností a vedomostí počínajúc pochopením technológie jednotlivých vlákien, cez porozumenie makromolekulárnej štruktúry a správania sa surových materiálov. Samozrejme i vplyvy okolia, v ktorom lano bude používané a spôsoby a možnosti jeho údržby. Do toho ďalej vstupujú technologické výrobné procesy a množstvo ďalších kľúčových komponentov. Skutočná inovácia si vyžaduje mnoho empirickej práce a treba počítať aj s prvotnými neúspechmi v laboratóriu či teréne. Zatiaľ, žiaľ, nikto nevymyslel skutočne efektívne matematické modely, ktoré by dokázali skrátiť túto, na čas nesmierne náročnú, prácu.

Podvesový systém BORNACK je chrbticou technických zásahov v rakúskych, švajčiarskych i talianskych Alpách.

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

NA KTOROM KONCI LANA STE NAJRADŠEJ? Na prvom – najradšej cesty ťahám (smiech)

Podvesové systémy BORNACK ponúkajú možnosť spájania komponentov priamo na mieste zásahu a tak i rýchle nastavenie požadovanej dĺžky.

Text: -FRFoto: Tomáš Kika & archív Bernta Prauseho

Kvalitný podvesový systém nie je len o použití vhodného lana, ale aj integrácií ďalších komponentov pre bezpečné a jendoduché používanie.

česko-slovenský záchranářský časopis

rescue

report

Jana Šeblová:

Medicína

je slušné řemeslo

Mladším kolegům předává zkušenosti na kurzech, v knihách, ve službách i při záchranářských soutěžích. Snímek jedné z nich je starý necelých pět let. FOTO: archív Jany Šeblové

Už ve dveřích kanceláře je mi jasné, že jsem se ocitla u někoho, kdo pracuje na záchrance. V rohu u stolku mě nejdřív vyděsí sedící figurína ženy, která se používá k nácviku první pomoci. Na stěnách si všímám zarámovaných diplomů a certifikátů, a když sjedu pohledem níž, zavadím o desítky modelů záchranářských vozidel včetně vrtulníku.

„T

uhle sbírku jsem převzala po jednom kolegovi. Teď si s ní občas hraje můj šestiletý vnuk,“ vysvětluje mi Jana Šeblová, předsedkyně České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof J. E. Purkyně, že autíčka nezačala shromažďovat z vlastní vůle. Mám tu čest s lékařkou, která už čtvrt století u nás pomáhá rozjíždět obor zachraňující pacienty na pomezí života a smrti.

VY ŽE JSTE BABIČKA? Přestože jí v srpnu bude šedesát, drží krok se začínajícími lékaři a kromě nočních směn, na které se už moc necítí a bere si je jen párkrát do měsíce, nepolevuje ani ve službách. Nikdo by nehádal, že tato energická dáma s urostlou sportovní postavou, krátkým sestřihem a nezbytným doplňkem – výraznými náušnicemi – už za rok a půl může odejít do důchodu. Naopak. Když někde promluví o vnoučatech, setkává se s údivem.

česko-slovenský záchranářský časopis

„Nedávno mi dva mladší pánové říkali: Teda babičky za našich let vypadaly jinak. Já na to: Co tím chcete říct, vážení, jako že babičky v 21. století nemají létat ve vrtulníku?“ vypráví Jana Šeblová se svým typickým, někdy poněkud černým smyslem pro humor. Kupříkladu její argument, kterým se snaží na kurzech ostatní motivovat, aby se nebáli poskytnout první pomoc, zní: „V případě zástavy oběhu je dotyčný de facto mrtvý, mrtvější být nemůže,

Profil odborníka

rescue

report

S dcerami a vnukem. Jeho maminka, třicetiletá Nina (vlevo), studovala publicistiku, literární akademii a nová média. O dva roky mladší Dominika se zabývá vědou ve Stockholmu. FOTO: archív Jany Šeblové

může být jen živější, pokud se rozhodnete mu pomoci.“ Málokterý lékař prošel v cestě za vysněnou profesí takovou zkouškou vytrvalosti jako ona. A možná i díky tomu má teď větší nadhled a jen tak ji něco nerozhází. „Je fakt, že krizové situace jsem se naučila zvládat dokonale,“ hořce se pousměje, když se ve vzpomínkách vrátí do roku 1981, kdy ji v pátém ročníku na medicíně odvezla Státní bezpečnost. U výslechu byla několikrát a nikdy nevěděla, kdy si pro ni přijdou znovu. Pro jistotu s sebou všude nosila kartáček na zuby a sušenky, kdyby náhodou tehdy skončila ve vazbě. ZÁKAZ NA OSM LET Na začátku byl celkem nevinný žert ve stylu románu Milana Kundery. Když jí a jejímu kamarádovi ze školy odmítli dát devizový příslib na výlet do Anglie, z legrace si během výuky začali psát na papír fiktivní odvolání. „Soudruzi, znemožnili jste mi emigraci.“ „Už dlouho jsem neslyšela Hutku a Třešňáka.“ Papíry vyhrabal z koše jiný spolužák, s největší pravděpodobností donašeč, který tím premiantce Janě změnil životní plány na dlouhých osm let. „Jednou mě StB odvezla, když jsme měli ukládat urnu s popelem babičky. Táta byl nešťastný, že jsem nedorazila. Řekla jsem našim, že mě tlačí ke spolupráci a že já tohle prostě nedám, ačkoli mi bylo jasné, že si zadělávám na velké problémy. Když mě odvezli

poprvé rovnou ze školy, vůbec jsem nevěděla, co se děje, a připadala jsem si jako v pitomé detektivce. Dusili mě dlouho, byla jsem pochopitelně vyděšená a zmatená. Jakmile jsem se v situaci trochu zorientovala, došlo mi, že školu nedokončím.“

se usměje, ačkoli je řeč o 80. letech, období, kdy sice našla naplnění coby matka a manželka, ale něco přece jen chybělo. Živila se tehdy jako ošetřovatelka, později zdravotní sestra, příležitostně také jako uklízečka. Sen o dokončení školy byl nereálný, ale trochu ji držel nad vodou. Nechtěla dopadnout jako řada známých, kterým totalitní režim zastavil slibně se rozvíjející kariéru a které po hospodách slyšela naříkat, kde by bývali byli, kdyby je bolševici nechali… Satisfakce se vlastním přičiněním dočkala až v roce 1990, kdy se na fakultu vrátila a s červeným diplomem studia medicíny dokončila. „Nejdřív mě chtěli dát znovu do prvního ročníku, protože od poslední zkoušky uplynulo více než pět let, jenže to jsem protestovala: Buď šesťák, nebo nic. Argumentovala jsem při tom stohem papírů, že chyba není na mé straně, a tím, že mám skoro samé jedničky. Netvrdím, že s malými dcerami byly přípravy na státnice jednoduché, ale nakonec jsem to zvládla.“ Přestože ke konci vynucené studijní pauzy se zaběhla i jako původně „samizdatová“ hudební publicistka a měla nabídky na stálé místo, věděla, že obor, u něhož vydrží až do důchodu, je medicína. „Vždycky jsem si říkala, že je to docela užitečné a slušné řemeslo.“ Křivdu za těch profesně plně nevyužitých osm let prý necítí, protože se na začátku rozhodla sama.

Pohyb jí udržuje ve formě tělo i duši. Jeden čas se kromě sportu zabývala také africkými tanci. FOTO: archív Jany Šeblové

Protože už tehdy měla kontakty s undergroundem a chodila na bigbeatové koncerty, znala se s hudebním publicistou Jiřím Černým, který jí vysvětlil, jak se věci mají a s čím musí počítat, pokud se rozhodne nevyjít StB vstříc. „V klidu si to rozmyslete, jde o vaši budoucnost,“ nabádal ji. Jenže ona se rozhodla raději pro konflikt s vnějším světem než sama se sebou. Formálně ji vyhodili až na začátku posledního, šestého ročníku. Osm let opakovaně žádala, zda by se mohla vrátit, až si nakonec, rovněž však marně, dopisovala s Husákovou kanceláří. PO UDAVAČI NEPÁTRALA „Nemám ráda nedodělané věci,“ znovu

Před osmi lety obdržela od tehdejšího prezidenta Václava Klause Zlatý záchranářský kříž za výjimečný přínos pro záchranářství. FOTO: ČTK

česko-slovenský záchranářský časopis

Profil odborníka

rescue

report

„Ale otevírá se mi kudla v kapse, když dneska slyším: Tenkrát byla taková doba, vždyť režimu pomáhal každej. Nemusel. Vondráčková někde prozpěvovala, zatímco Kubišová dělala u pásu. Volbu jsme měli, ale cena byla vyšší než dnes.“ Pídit se v archívech, zda to byl skutečně onen spolužák, kdo je udal, nechce. „Vím, že spousta lidí odchází zničená, když zjistí, že na ně donášeli přátelé nebo příbuzní. Nemusím vědět všechno.“ ZASE JSI BYLA NA PITEVNĚ! Po promoci měla na výběr: kožní, rentgen, soudní a ARO. Z dalšího směřování Jany Šeblové je jasné, pro co se tehdy rozhodla. „Pupínky mi moc neříkají, rentgen mi připadá zajímavý, ale neustálým pobytem ve tmě by se ze mě stal macarát jeskynní. Soudní lékařství by mě taky lákalo, i když prostředí kolem není zrovna estetické, jenže tady by mi zase vadily pachy. Stačilo, že mi někdejší přítel, vždycky když jsme měli rande, přičichl k ruce a povídal: Zase jsi byla na pitevně!“ Urgentní medicína byla na počátku 90. let u nás ještě v plenkách, a tak Jana netušila, co ji přesně čeká. Brzy však z nemocničního oddělení začala čím dál častěji vyjíždět do terénu. Práce na záchrance, v současnosti na té středočeské v Kladně, se jí už léta prolíná s úvazkem na urgentním příjmu, s funkcemi v odborných společnostech a výukou. Laik, který má tendenci vnímat záchranáře tak trochu jako altruisty, se musí divit jejímu tvrzení, že služba na výjezdech je pro ni svým způsobem relax. „Můžu se soustředit na jednoho pacienta, na jednu nehodu, kdežto na urgentních příjmech je často nárazově blázinec, kdy musíte licitovat o každé volné lůžko. Práce na záchrance je postavená na zdravém selském rozumu, je pestrá a člověk nikdy neví, co ho čeká. Ale pro lidi, kteří touží po jistotě, tohle opravdu není,“ dodává realisticky a nezapomene zdůraznit, že záchranářský tým, lékaře nevyjímaje, by měl mít i přiměřenou fyzičku a být schopný svižně vyjít do čtvrtého patra, aniž by následně padl vedle pacienta. A CO TŘEBA ŠVÉDŠTINA? V případě Jany Šeblové není pochyb o její akčnosti, takže asi nikoho

nepřekvapí, že se celý život věnuje sportu, ať už lyžování, běhu, nebo různým typům cvičení či tancování. Donedávna si čistila hlavu a protahovala tělo i při venčení svého psa, který však před rokem v požehnaném věku zemřel. Nově si ale s vnukem, kterého ráda bere do zoo, pořídili morčata. Baví ji také zvířata fotit, víc než lidi, u nichž má kolikrát sebekriticky pocit, že jim svými snímky spíš ubližuje.

Láska ke zvířatům přiměla Janu Šeblovou k tomu, aby si mimořádně vyzkoušela práci veterinářky. FOTO: archív Jany Šeblové

Známé obdarovává osobně nafocenými novoročenkami či kalendáři, pro tento rok se rozhodla po měsících seřadit záběry islandské krajiny, kde byla v létě s mladší dcerou na dovolené a kam by se chtěla ještě jednou vrátit. Sever je vůbec její srdeční záležitost. A nejenom proto, že se ve Stockholmu usadila její osmadvacetiletá dcera Dominika, která se na lékařské univerzitě Karolinska Institutet zabývá širokým oborem zvaným veřejné zdravotnictví. Jana za ní jezdí dvakrát do roka, a na letošní léto si navíc zaplatila dvoutýdenní jazykový kurz v Uppsale. „Odjakživa mě bavily jazyky. Angličtinu jsem se učila od třetí třídy a v době, kdy jsem zvažovala emigraci, jsem začala i s němčinou. Rozhodnutí věnovat se nějaké další řeči jsem jenom trochu urychlila,“ vysvětluje, proč se před necelými čtyřmi lety vrhla na švédštinu. „Není to primárně tak, že se švédsky učím, abych se jednou domluvila s budoucími vnoučaty, ale proč bych se učila třeba španělsky, když mě nebaví moře a nemám ráda vedro? Naopak sever se mi líbí, tak jsem se rozhodla to zkusit.“ Co na tom, že občas na hodinu dorazí rovnou z nádraží nebo z letiště po

česko-slovenský záchranářský časopis

návratu z nějaké konference? Studijní povinnosti si nikdy nezapomene splnit a dodneška se na každý test učí. Jazyk trénuje poslechem zpráv a četbou švédských pohádek, které dostala od dcery. „Když si v metru přeříkávám slovíčka, Dominika si ze mě dělá legraci, ale já se chci opravdu naučit mluvit, i když Švédové často ze slušnosti přecházejí do angličtiny.“ KOLEGO, TAKHLE NE! „Vůz, ve kterém se postavím, je na práci v pohodě,“ ukazuje nám Jana Šeblová v garážích kladenské záchranky vnitřek sanitky. Vzpomene přitom na okamžiky, kdy se sama ocitla na místě převáženého pacienta. „V roce 1997 mě srazila tramvaj, když jsem pospíchala k člověku, kterého bylo třeba resuscitovat. Řidič asi zrovna koukal dozadu a já najednou viděla, jak se na mě tramvaj řítí. Už jsem si říkala, že spadnu pod zadní kola a bude konec, ale naštěstí jsem skončila jenom potlučená.“ Ke druhému neštěstí, po němž hodně zvažovala, zda u záchranky zůstat, došlo asi o dva roky později a bylo mnohem vážnější. „Když jsme jeli k dopravní nehodě na dálnici u Středokluk, dostali jsme smyk na zledovatělé vozovce a čelně se střetli s avií. Nejhůř jsem to odnesla já s řidičem. Ze stáže v Americe jsem si pamatovala, že tam na bezpečnou jízdu záchranářů hodně dbají, ale u nás se to v té době ještě podceňovalo. Po návratu do práce jsem však odložila jakoukoli shovívavost k ostřejší jízdě, a když je potřeba, ozvu se: Kolego, tak takhle ne!“

Přestože práci miluje, dokud má ještě sílu, ráda by se věnovala i svým zájmům. „Dělat do doby, než padnu ve službě, se mi nechce.“ FOTO: Petr Hloušek, Právo

Profil odborníka

rescue

report

Co se s ní tehdy po nehodě dělo, zná jenom z vyprávění a ani se nesnaží jednotlivé útržky poskládat dohromady. Kromě pohmožděnin a středně těžkého otřesu mozku měla i zlomenou lopatku. Nějakou dobu žila s ochrnutou půlkou obličeje a dodnes nemá pár nervů na bradě v pořádku. „Každému lékaři, a zvlášť těm, kteří jsou na pacienty protivnější, říkám, ať si to jdou zkusit na druhou stranu. Ke mně se sice chovali vstřícně, protože věděli, že jsem kolegyně, ale stejně jsem se v jejich očích stala nesvéprávným tvorem, který do diagnostiky a léčby nemá co mluvit.“ ABY MĚ DCERY NENAŠLY V MÁRNICI Poprvé v kariéře se tehdy rozhodovala, co dál. Jako rozvedená matka měla doma dvě dcery, které ji stále potřebovaly, kromě tehdy dvanáctileté Dominiky ještě o dva roky starší Ninu,

a nechtěla, aby ji dcery do třetice místo na JIP našly v márnici. „Jenže jsem si uvědomila, že bez rizika neexistujeme. Už jenom pohyb po přechodu pro chodce může být adrenalin.“ Kromě kolene, které ji občas bolí, protože si ho zničila sportováním, žádný handicap daný věkem necítí a ještě donedávna si nedokázala představit, že by se v nejbližších letech měla s prací rozloučit. „Postupně však zjišťuji, že mě baví i jiné věci než medicína, ale potřebuji na ně nejen peníze, nýbrž i čas a trochu i fyzickou kondici, takže dělat až do doby, než padnu ve službě, se mi nechce.“ Ráda by se vrátila na Island, chodila víc za kulturou a věnovala se šestiletému vnukovi a roční vnučce, než vyrostou. Až tedy důchod zaklepe na dveře, pustí ho dovnitř, ale zároveň by ráda na částečný úvazek pokračovala v práci. „Když jsem ještě lítala kolem malých

dětí a začínala po promoci v nemocnici, byla jsem unavenější daleko víc než teď,“ odpovídá na otázku, jestli si neukousla příliš velké sousto. A aby nebylo pochyb o tom, že nepatří do starého železa, ačkoli průměrný věk lékařů na záchrance je o deset let méně, se smíchem dodává: „Už jsem si koupila tričko s nápisem: Život začíná v šedesáti. 1957: Zrození legend.“

Markéta Mitrofanovová, článek převzat z Magazínu Práva

Učíme se rodit - workshop 2012

česko-slovenský záchranářský časopis

Pozvánka

rescue

report

ČR investuje do bezpečnosti, na veletrzích IDET, PYROS a ISET 2017 se bude nakupovat Do posílení bezpečnosti stát hodlá investovat miliardy, rozšíření a modernizaci výbavy plánují vojáci, policisté, hasiči i celníci. Stejně postupují také vlády dalších zemí, což je dobrou zprávou pro exportně orientovaný český obranný a bezpečností průmysl. Na letošních bezpečnostních veletrzích v Brně se očekává nejkomplexnější přehlídka oborové nabídky za několik posledních ročníků.

e dnech 31. 5. - 3. 6. 2017 se v Brně uskuteční trojlístek tradičních mezinárodních veletrhů IDET (obranná a bezpečnostní technika), PYROS (požární technika a služby) a ISET (policejní, kriminalistická a bezpečnostní technika a služby, komerční bezpečnost). Oborová náplň těchto veletrhů k sobě má velmi blízko, takže vystavovatelská účast je mimořádně výhodná. Na veletrzích budou vystavovat Armáda ČR, Policie

ČR, Hasičský záchranný sbor ČR a řada spolků dobrovolných hasičů, dále Celní správa, Vězeňská služba, Správa státních hmotných rezerv a poprvé se bude prezentovat také činnost městských policií téměř 20 statutárních měst. PYROS POPRVÉ S PRODEJNÍ ZÓNOU Také hasiči plánují modernizaci techniky a vybavení, a to jak profesionálové z Hasičského záchranného sboru ČR, tak příslušníci dobrovolných

česko-slovenský záchranářský časopis

hasičských sborů. Celkově budou čeští hasiči letos pracovat s rozpočtem 8,7 miliardy korun, což je o 900 milionů více než v roce 2016. Investovat chtějí 1,1 miliardy korun a finance by měly jít na nákup nové zásahové techniky či na rekonstrukce požárních stanic pro dobrovolné hasiče. Tradičním vystavovatelem na bezpečnostních veletrzích je také Správa státních hmotných rezerv, která plánuje rozsáhlou modernizaci svých zařízení a zásob.

Pozvánka

rescue

report

18. mezinárodní veletrh požární techniky a služeb

9. mezinárodní veletrh bezpečnostní techniky a služeb

PŘIHLASTE SE NYNÍ a získejte nejvýhodnější cenové podmínky!

V sobotu 3. června koncipujeme jako Den bezpečnosti, kdy laická veřejnost, ale i specialisté z různých oborů mohou shlédnout nejmodernější prostředky používané IZS v krizových situacích. Tato koncepce vychází vstříc právě návštěvníkům z řad dobrovolných hasičů, kteří si tak už nemusejí brát volno z práce. Jejich návštěvnost podpoří sobotní soutěž v disciplínách TFA (Toughest Firefighter Alive) o pohár Prezídia Moravské hasičské jednoty. Navíc se na veletrhu vůbec poprvé otevře prodejní zóna s možností přímého prodeje části vystaveného zboží návštěvníkům. V prodejní zóně mohou vystavovatelé nabízet speciální oděvy a obuv, osobní ochranné prostředky a doplňky jako helmy, masky, brýle, batohy aj. Prodej konkrétního sortimentu je povolen i na největších světových veletrzích požární techniky a těší se zde velké oblibě. Prodejní zóna jistě přispěje k oživení veletrhu PYROS, který se tak může stát atraktivním pro více firem. -zdroj- Veletrhy Brno

31. 5. – 3. 6. 2017 Výstaviště Brno www.bvv.cz/pyros

NOVINKA! PRODEJNÍ ZÓNA v pavilonu F prodej speciální obuvi, oděvů a osobních ochranných prostředků (rukavice, helmy, masky, nože, brýle, batohy atd.)

Veletrhy Integrovaného záchranného systému česko-slovenský záchranářský časopis 2017

Zajímavé cvičení

rescue

report

STUDENTI KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ jako důchodci na ženijním cvičení Záchranářských cvičení bylo v minulém roce požehnaně. Nás v redakci zaujalo aktivní zapojení studentů do primárně vojenského mezinárodního cvičení Engineer Rescuers 2016, jehož námětem byla společná humanitární operace při odstraňování následků velkých povodní na Moravě a jihozápadním Slovensku.

a území obou států byla simulována situace, kdy došlo po desetidenních srážkách k masívním povodním na Moravě a v jihozápadním Slovensku. Společné československé cvičení tak začalo ve chvíli, kdy byly ohroženy lidské životy, majetek a infrastruktura v oblastech a krizové štáby obcí požádaly o pomoc vládu. „Naším úkolem byly různé záchranné a likvidační práce následků povodní, evakuace obyvatelstva, vyprošťování osob ze zavalených budov,“ uvedl náčelník štábu cvičení, plukovník Roman Červek, „a následovaly ženijní práce, jako je úprava poškozených cest, výstavba náhradních přemostění či přepravišť přes vodní toky. Samotní ženisté totiž málokdy bývají nasazeni v první fázi při nasazení sil a prostředků Integrovaného záchranného systému.“ Do programu bylo zapojeno šest studentů fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT Praha z oboru krizového řízení v Kladně. Hned ze začátku si studenti vyzkoušeli role novinářů, kteří přijeli udělat rozhovor s velitelem cvičení z místa výstavby materiální základny humanitární pomoci (MZHP). Její stavba trvala dva dny a kapacitně byla postavena pro tři sta evakuovaných osob. „Je úžasné pozorovat, co všechno vojáci dokážou,“ uznala hned první

den Iveta Jenikovská. „Neuvěřitelná je soběstačnost vojáků při výstavbě tohoto stanového městečka.“ Prvními z evakuovaných osob, jimž fiktivní povodeň zaplavila obydlí, byli obyvatelé domova důchodců, jejichž představitelé byli mimo vojáků právě studenti. K dalším scénářům, kterých se účastnili, patřilo například zasypání jámy s odklizenými uhynulými zvířaty či předávání náhradních přemostění místní samosprávě, kdy byli v rolích starostů obcí, hasičů

česko-slovenský záchranářský časopis

či naopak zraněných při závalu domu. „Hrála jsem zraněné dítě v šoku po zboření domu, které bylo v jedné místnosti s těžce zraněným otcem. Jela jsem na rozehru s obavami, jestli se nebudu smát a zda to zvládnu, ale velmi rychle jsem se do role vyděšené dívky dostala,“ pokračuje Iveta. „Někdy nám vojáci v rozehře nechali volnou ruku a my mohli zapojit vlastní fantazii či improvizovat dle vývoje dané situace,“ doplnila Tereza Raszyková.

Zajímavé cvičení

rescue

report

Vojáci, kteří nevěděli, co je při incidentech čeká, byli sami překvapeni přítomností živých figurantů. „Ani my jsme dopředu nevěděly, co budeme mít za úkol a tak nás potěšilo, že jsme byli zapojeni takovým způsobem. Bylo to pro nás rozhodně velkým přínosem, protože jsme vlastně z praktického hlediska viděly to, co se učíme ve škole. Zkusili jsme si, jak lidé reagují a mohly si tak udělat vlastní obrázek,“ pochvalovaly si Iveta s Veronikou Krásnou. Hlavní přínos byl i v tom, že si vyzkoušely role z druhé strany, než jaká bude jednou jejich vlastní profese. Jediný mladík ve skupince, Luděk Soudný doplnil: „Já to beru jako skvělou příležitost, protože jsme se navíc dostaly mezi vojáky a mohly přímo vidět jejich práci, což jinak není obvyklé.“ Svoji spokojenost ze spolupráce vyjádřil i velitel cvičení, plukovník Robert Bielený. „Zapojení studentů, tedy vlastně civilních osob, bylo velkým přínosem i pro vojáky. Při incidentech se k nim museli chovat jako k neznámé osobě v reálu a to je vždy jiné než postoj ke známému či vojáka k vojáku,“ uzavřel Bielený. „Přítomnost civilních studentů tak zkvalitnila podstatnou část cvičení.“

Autor: mjr Mgr. Miroslava Štenclová, tisková mluvčí cvičení Engineer Rescuers 2016 Foto: majorka Mgr. Miroslava Štenclová, kpt Ing. Jana Sedláčková, tisková a informační důstojnice 15. ženijního pluku a prap. Bronislava Smetková, 153. ženijní prapor

česko-slovenský záchranářský časopis

Profil redaktora RESCUE reportu

rescue

report

SLOVO popisuje FOTOGRAFIA ukazuje S TOMÁŠOM KIKOM O LETECKEJ ZÁCHRANE I FOTOGRAFII

yštudoval žurnalistiku a masovú komunikáciu v Bratislave a Helsinkách. Od začiatku svojej kariéry sa venuje oblasti letectva – najskôr pôsobil ako riaditeľ komunikácie a hovorca spoločnosti SkyEurope Airlines, neskôr ako riaditeľ Divízie obchodu a marketingu na Letisku Bratislava. Pre vzdelanie zdravotníckeho záchranára sa rozhodol až po 30-ke a v poslednej dekáde sa popri

česko-slovenský záchranářský časopis

komunikačnej práci intenzívne venuje najmä oblasti leteckej záchrany vo vysokohorskom prostredí. Vášnivý fotograf a inštruktor leteckej záchrany Tomáš Kika hovorí o tom, aký dôležitý je pohľad zhora. LETECKÁ ZÁCHRANA JE VEĽMI NÁROČNÁ, ALE I ŠPECIFICKÁ OBLASŤ – PREČO STE SA ROZHODLI VYMENIŤ KOMUNIKAČNÚ KARIÉRU ZA ZÁCHRANÁRSKU?

Profil redaktora RESCUE reportu

rescue

report

na tejto pozícii na plný úväzok. Na jedno stredisko pripadne aj 12 záchranárov, ktorí majú svoje vlastné povolanie: horskí vodcovia, predajcovia outdoor oblečenia, ale aj učitelia či majitelia stavebných firiem, jeden kolega je dokonca starosta. Služby si plánujú tak, aby im robili radosť, nikdy neskĺznu do nebezpečnej rutiny, práca je pre nich stále atraktívna a v prípade, že do služby prísť nemôžu, ľahšie sa hľadá náhrada. Je to obojstranne výhodná situácia, kde letecké záchranky roky nepracujú s vyhorenými ľuďmi, ale naopak nadšencami, ktorí sa do služieb tešia. JE PRE VÁS ZÁCHRANÁRSTVO ŽIVOTNÝM POSLANÍM? Každý, kto v tejto oblasti pôsobí a záchranárstvo považuje za povolanie viac než poslanie by mal pouvažovať nad zmenou. Neviem či je životné, ale priniesol ho život a ja sa z toho teším. Som vďačný, že môžem robiť veci, ktoré mám skutočne veľmi rád. ODKEDY SA ZÁCHRANÁRSTVU VENUJETE? Snáď posledných 10 rokov. Ako reportér som svojho času pri príprave fotoreportáže túžil zažiť a dôkladne spoznať aké to je, obuť si topánky záchranára. Urobil som pre to všetko a i vďaka podpore a pomoci mnohých priateľov spomedzi hasičov a horskych záchranárov to potom už išlo rýchlo - rôzne kurzy, odborné spôsobilosti, zdravotnícke vzdelanie a dnes sa na pacientov pozerám nielen cez hľadáčik fotoaparátu.

Svoje komunikačné aktivity som neopustil, skôr naopak, venujem sa zaujímavým klientom z oblasti práva a letectva, a s leteckou záchranou sa perfektne dopĺňajú. Pohľad zhora je veľmi dôležitý v každej oblasti, niekedy doslova. Som kreatívny človek a z dní strávených vo vrtuľníku si často prinesiem množstvo nápadov. Aj preto považujem systém, ktorý funguje napríklad v susednom Rakúsku za skvelý – len máloktorý letecký záchranár pracuje

PRECESTOVALI STE MNOHO KRAJÍN, PÍŠETE PRE VÝZNAMNÉ ČASOPISY, AKO SA VÁM TO PODARILO? Oblasť záchrany, obzvlášť leteckej a horskej je nesmierne atraktívna a ľúbivá téma. Pre svoju povahu je často nedostupná bežným ľuďom, ale i reportérom. Ak je dobre uchopená, je o ňu preto veľký záujem. Kľúčová je znalosť prostredia, postupov i mnohých zručností. Minule som mal napríklad urobiť niekoľko záberov z prípravy jedla v kuchyni luxusného hotela. Cítil som sa úplne stratený – netušil som ako taká kuchyňa funguje, čo sa tam deje, príliš veľa ľudí vykonávalo mnoho činností a ja som sa bál že prídem o zábery,

ktoré som mal priniesť. Dobrá fotografia znamená „byť pri tom“, priamo v deji. I preto sa fotografia stále považuje za veľmi dôveryhodnú informáciu. Záchranárstvo ponúka úžasné príbehy a zaslúži si ich parádne stvárnenie. Slovo popisuje, fotografia ukazuje. Vybrať len jeden moment spomedzi všetkých a navždy ho zvečniť je veľká zodpovednosť. A v dnešnej dobe, keď sa prostredníctvom mobilného telefónu môže stať fotografom hocikto, je to veľká alchýmia. O to viac poteší, ak o zábery prejavia záujem také tituly ako National Geographic, Vertical Magazine či Rotorblatt. Rád sa o ne delím aj s čitateľmi Rescue Reportu. ČO JE PODĽA VÁS V ZÁCHRANÁRSKEJ FOTOGRAFII NAJVÄČŠÍ PROBLÉM? Premárnená príležitosť. Ale to platí pre akúkoľvek fotografiu. ČO MÁ FOTOGRAFIA A ZÁCHRANÁRSTVO PODĽA VÁS SPOLOČNÉ? Pohľad cez hľadáčik ma naučil veľa o živote. Kedysi, keď som fotografoval na kinofilm, som si uvedomil i to, že z negatívu sa robí pozitív (smiech). Dnes fotím na digitál, no i tak som presvedčený, že tak ako pri fotografii, tak ani pri záchrane by sme nemali zabúdať na to, že ide vždy o príbeh. Kohosi, kto potrebuje pomoc. Neraz sa stane, že špičkový záber jednoducho neurobím, pretože treba dve ďalšie ruky na pomoc. Aby príbeh mohol pokračovať. -redfoto: archiv autora

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

ČESKÁ ZBROJOVKA není jen zbrojovka …

Logo CZ, znak České zbrojovky a.s. v časopise RESCUE, může čtenáři připadat na první pohled zvláštní. Ale potom si třeba všimne menšího loga 4M v levém dolním rohu. A to už je krok k pochopení situace.

Systems s.r.o. je asi nejmladší společností na českém trhu, která se specializuje na vývoj a výrobu speciální výstroje pro bezpečnostní a záchranné složky. Vznikla v roce 2015 a krátce po svém vzniku se stala součástí skupiny EHC CZ, která je vlastníkem naopak známé společnosti s velmi dlouhou a úspěšnou historií, České zbrojovky a.s. Na první pohled ne úplně obvyklé spojení však při druhém pohledu dává smysl. Česká zbrojovka Uherský Brod (CZUB) je mimo jiné dodavatelem ručních zbraní do více než 95 zemí ve světě a čím dál tím častěji je vyzvána k tomu, aby nabídla komplexní řešení pro celé vojenské nebo policejní jednotky. Tzn. mimo zbraní také uniformy, neprůstřelné vesty, batohy apod. A právě proto vznikla nová společnost, která má doplnit nabídku své velké starší sestry.

4M Systems (4M) je sice mladou firmou, ale personálně je jednou z nejzkušenějších v České republice. Podařilo se spojit tým velmi zkušených lidí z oboru, kteří znají potřeby uživatelů z bezpečnostních a vojenských složek. Vedení společnosti je z velké částí tvořeno vojáky a policisty ze speciálních útvarů a doplňují je odborníci na textilní vývoj a výrobu. V roce 2017 přináší na trh tým 4M celou řadu nových součástí osobní výstroje, především neprůstřelných vest, ale v běhu je i výroba první série speciálního oblečení a batohů.

česko-slovenský záchranářský časopis

Stále se měnící bezpečnostní situace přiměla vývojáře a produktové manažery 4M k tomu, aby do svého portfolia zařadili i produkty, které na první pohled mají s vybavením vojáků a policistů málo společného. Vybavení pro záchranáře je přece daleko od militantního stylu. Jenže jen na první pohled. Velká část technických řešení oblečení, vest nebo batohů je společná pro všechny uživatele bez rozdílu jejich profesního zaměření. A proto 4M v současnosti nabízí první vesty, kalhoty nebo např. přilby, které jsou speciálně vyvinuté právě pro zdravotnické záchranné služby.

Představujeme

rescue

report

Cílem je nabídnout a umožnit ochranu záchranářů, kteří v současné době mohou a v mnoha případech také čelí podobným bezpečnostním rizikům jako policisté nebo příslušníci armády. A to v takové formě, která nebude zbytečně „militarizovat“ tak výsostně humánní službu, jakou zdravotnická záchranná služba je. 4M Systems a její celý tým bude intenzivně pokračovat ve vývoji a testování

nových součástí osobní výstroje a vybavení se svými kolegy a partnery z prostředí záchranných služeb a bude rozšiřovat nabídku ochranných a dalších doplňků. A pokud kdokoli z prostředí záchranných složek projeví chuť vyzkoušet výsledky práce 4M, bude vítán. Jan Žižka CEO 4M Systems s.r.o.

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

rescue

report

Lietanie vrtulníkom NEBOL MÔJ DETSKÝ SEN NA SLOVÍČKO S KAPITÁNOM STEFANOM SCHÖPFOM Z ALPIN FLUGRETTUNG

Ak ste sa vybrali na lyžovačku do tirolských Álp, môžete ho stretnúť za kniplom žltého „écéčka“ hoci aj na zjazdovke. Sympatickému rodákovi z tirolského Längenfeldu Stefanovi Schöpfovi by ste sotva hádali štyridsať rokov. Lezec, lyžiar a vášnivý horský cyklista pracuje už 17 rokov ako profesionálny pilot prevažne v rakúskych Alpách. Veľkú časť svojich viac ako sedem tisíc letových hodín nalietal v leteckej záchrannej službe Alpin Flugrettung, ktorá je prevádzkovo spätá s ÖAMTC / Helikopter Air Transport, a zabezpečuje vrtuľníkovú leteckú záchranu v horských oblastiach Tirolska. 20

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

rescue

report

PILOT ZÁCHRANÁRSKEHO VRTUĽNÍKA EŠTE STÁLE NEPATRÍ K BEŽNÝM POVOLANIAM. AKO SA NÍM STAL STEFAN SCHÖPF? Niet snáď toho, kto by nemal pokušenie vyzrieť z okna, keď počuje zvonku zvuk helikoptéry. Aj mňa odjakživa fascinovalo pozerať sa na okolo prelietavajúci vrtuľník, stať sa pilotom však napriek tomu nebol môj detský sen. Keď som mal dvadsať rokov, túžil som odcestovať, žiť a pracovať v zahraničí, najlepšie v anglicky hovoriacej krajine. Zároveň som si ale nevedel predstaviť, že sa budem s batohom na pleci túlať kdesi Austráliou a hľadať šťastie. V istom leteckom časopise som našiel inzerát ponúkajúci pilotný výcvik v USA spolu s nemeckým kontaktným telefónnym číslom. Za pár dní som tam zatelefonoval a za niekoľko mesiacov som už zarezával v Hillsboro Aviation v USA. Po jedenástich rokoch som sa vrátil nazad do Rakúska. AKÉ POŽIADAVKY SÚ KLADENÉ NA PILOTA V ALPIN FLUGRETTUNG? Vrtuľníky Heli Ambulance Team (strediská Alpin 1, Alpin 2 a Alpin 5) patria rovnako ako flotila vrtuľníkov Christophorus do združenia ÖAMTC, sú však prevádzkované len počas zimnej sezóny. Zloženie posádky, vybavenie vrtuľníka i postupy sú rovnaké v celej spoločnosti, lietanie vo vysokohorskom prostredí má samozrejme svoje špecifiká. Skúsenosti s lietaním v horách, ako aj splnenie minimálnych požiadaviek

a transportných cyklov pokiaľ ide o lety s externým podvesovým zariadením sú absolútnou nevyhnutnosťou. Minimálne požiadavky čo do počtu hodín a úrovne výcviku vždy stanovuje prevádzkovateľ, no nie je to len o nich. Mal som možnosť lietať v rôznych regiónoch na viacerých kontinentoch, od púšte cez džungľu až po arktické pláne či veľké mestá, ale i vo výškach nad 5000 metrov nad morom – a to v teplotách od - 50 až do + 50 stupňov celzia. Úspech nezávisí primárne od typu vrtuľníka či geografickej polohy, ale schopnosti pilota správne vyhodnotiť situáciu a zareagovať. Spektrum zásahov a typov letov pilota vrtuľníkovej záchrannej služby je neuveriteľne pestré a človek nikdy vopred nevie, čo ho čaká. Sekundárny prevoz medzi nemocnicami môže

plynule prejsť v primárny zásah kdesi na hrebeni. Faktom preto je, že vrtuľníkový pilot by nemal byť špecialista ale generalista. V ČOM JE TEDA VRTUĽNÍKOVÁ ZÁCHRANA V HORÁCH ODLIŠNÁ OD TEJ V OSTATNÝCH ČASTIACH KRAJINY? Odhliadnuc od topografických podmienok je najväčší rozdiel v spektre zásahov. V horských strediskách lietame predovšetkým k športovým úrazom či nehodám vyplývajúcim z voľnočasových aktivít. Okrem pomoci skialpinistom či lyžiarom na zjazdovkách ide často o situácie veľmi špecifické ako je záchrana z ľadovcových štrbín, lavíny, lezenia v ľade, ale aj neúrazové náhle život ohrozujúce stavy, ktoré treba transportovať neraz z nedostupného a exponovaného terénu. Západ Rakúska je v zimných mesiacoch turistickým centrom krajiny, i preto sú strediská leteckej záchrany Alpin prevádzkované v zimnej sezóne. V KTORÝCH STREDISKÁCH LIETATE? Počas zimných mesiacov slúžim predovšetkým tu v stredisku Alpin 2 v tirolskom Söldene. Je to perfektné, pretože cesta do práce mi netrvá ani 15 minút. V ostatných mesiacoch lietam v stredisku Christophorus 1 v Innsbrucku, prípadne v ostatných strediskách Christophorus v západnom Rakúsku (C4, C5, C7, C8), ktoré v lete preberajú bdenie aj nad horskými oblasťami.

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

KOĽKO LETOVÝCH HODÍN V PRIEMERE NALIETA PILOT V ALPIN FLUGRETTUNG ZA JEDEN ROK? Priemerne 250-300 zásahových letových hodín. Závisí to samozrejme od počasia, intenzity zimy a teda množstva snehu. Lietame vždy v týždňových turnusoch od štvrtku do štvrtku. Po týždni služby nasleduje týždeň voľna. KTORÉ ZÁSAHY POVAŽUJETE ZA NAJŤAŽŠIE A NAOPAK, KTORÉ NAJVIAC OBOHACUJÚCE? Počasie dokáže urobiť zásahy neraz zložitými. Najväčšia výhoda vrtuľníka je rýchly transport. Ponáhľanie a stres však do kokpitu za žiadnych okolností nepatria. Nezávisle od toho, o aký výjazd ide, k vrtuľníku sa neuteká. Stres ostáva mimo kabínu. Medzi najkrajšie zásahy bezpochyby patria tie, z ktorých človek odchádza s pocitom, že pomohol dobrej veci. Každý zásah je obohacujúci, pretože skúsenosti sú v tomto type práce absolútne kľúčové. AKO VYZERÁ TYPICKÝ DEŇ V SLUŽBE U ALPIN FLUGRETTUNG? Službu začíname i končíme za tmy, keďže sme v pohotovosti od úsvitu do západu slnka. Posádku tvoria traja

členovia – lekár, záchranár a pilot. Je úplne samostatná a veľlkú väčšinu zásahov rieši bez asistencie ďalších zložiek. Každý sa preto musí ráno na službu správne pripraviť. Ja skontrolujem vrtuľník po technickej stránke a preverím funkčnosť systémov, spravím kalkuláciu hmotnosti a pripravím tzv. loadsheet. Záchranár zodpovedá za technické záchranné prostriedky, vybavenie a pripravenosť kabíny, no a lekár za medicínske vybavenie. Záchranár s lekárom si oblečú lezecké postroje, skontrolujeme si navzájom rádiové spojenie, prihlásime naše stredisko do služby a spoločne sa naraňajkujeme. Raňajky sú veľmi dôležitý spoločenský rituál - každý z členov posádky má totiž odlišný harmonogram služieb, a tak je spoločné ranné posedenie zároveň skvelým úvodným brífingom. Stáva sa, že počas týždňovej služby sa moja posádka mení aj každý deň. Lekár väčšinou slúži aj dva tri dni za sebou, záchranár jeden či dva. Ak to počasie dovolí, po raňajkách vytiahneme vrtuľník z hangára a počas čakania na výzvu sa zväčša venujeme nevyhnutnej administratíve. Počet zásahov závisí od mnohých faktorov, ale priemerne ich v silnej sezóne býva od

česko-slovenský záchranářský časopis

4 do 7 denne. Neraz sa stane, že sa na vlastné stredisko ani nestihneme vrátiť a dopĺňame palivo po ceste na inom stredisku alebo i na letisku, aby sme pokračovali k ďalšej výzve. Po každom návrate ešte za chodu motora dotankujeme vrtuľník pre prípad prichádzajúcej ďalšej výzvy. Ak neprichádza, vypíname, doplníme zdravotnícky materiál, vložíme údaje o zásahu do systému a niekedy nás v rúre čaká obed, ktorý sme tam nechali pripravovať aj pred troma hodinami – našťastie je časovo nastaviteľná, a tak je aspoň teplý (smiech). Pred koncom služby vrátime vrtuľník nazad do hangáru, prebehne rovnaká kontrola ako ráno a pripravíme taniere a šálky na nasledujúce raňajky. KTORÝ VRTUĽNÍK MÁTE NAJRADŠEJ? Každá mašinka má svoje výhody a nevýhody. Vrtuľník EC135, na ktorom lietam v Alpin Flugrettung, je do horského terénu veľmi vhodný a jednoznačne patrí medzi mojich favoritov.

Text a foto: Tomáš Kika Autor je letecký záchranár

Záchranářská technika

rescue

report

MODRÁ JE DOBRÁ Tak tento krasavec ve velmi netypické hasičské, ale přiznejme si krásné barvě, opustil koncem roku 2016 brány českého výrobce hasičské techniky a zamířil si to do služeb podnikového hasičského sboru DIAMO s.p.. Tleskáme!!!

PODVOZEK

Cisternová hasičská stříkačka je postavená na podvozku SCANI SCANIA P410 CB 6x6 o výkonu 323 kW, který splňuje parametry normy EURO 6, s mechanickou 12-ti stupňovou převodovkou s pomocným pohonem čerpadla a digitálním zobrazením rychlostních stupňů na displeji.V základní výbavě vozidla pro 6člennou posádku je i klimatizace, nezávilé kabinové topení, ABS, praktický interiér pro další ochranné prostředky hasičů. Vozidlo má v přední i zadní části oka pro vyprošťování vozidel, naviják s tažnou silou min. 50 kN a lanem min. 25 m.

česko-slovenský záchranářský časopis

Čtenářům časopisu RESCUE REPORT tento plakát přináší a mnoho úspěchů přeje KOBIT Holding s.r.o.

rescue

česko-slovenský záchranářský časopis

report

Záchranářská technika

rescue

report

NÁSTAVBA

Dominantou a podstatnou částí výbavy je samozřejmě 9000 litrová CAS nástavba bez pěnidlové nádrže, doplněná o 316-tilitrovou nerezovou nádrž na hasivo jakosti AISI. O efektivní hašení se starají požární čerpadla o průtoku 3 000 l/ min, jmenovitém tlaku 1,0 MPa a sací výšce 3 m vysokotlaké čerpadlo o průtoku 200 l/min a tlaku 4,0 MPa. Vozidlo má ve výbavě i osvětlovací vysouvací stožár s ovládáním naklápění LED světel, s dosvitem min. 40 m. Dalších prvků vybavení je spousta, nejlépe když si někdy budete mít možnost prohlídnout vozidlo osobně. Redakci RESCUE reportu e velmi líbí ergonomie provedení i ohledy na bezpečnost záchranářů při práci, osvělení bočních skříni i vyjímání a vkládání záchranářského příslušenství ze země bez použití stupaček. -redFoto a info zdroj: firma KOBIT Holding s.r.o., archiv společnosti

česko-slovenský záchranářský časopis

RESCUE report

ONLINE

Vážení záchranáři, hasiči, policisté, zdravotníci, krizoví manažeři, studenti všech oborů a příznivci záchranářství. Od konce března 2017 si budete mít možnost přečíst všechna aktuální vydání i elektronický archiv časopisu RESCUE report i v digitální podobě. DOSTANETE SE K NĚMU TŘEMI ZPŮSOBY: • • • •

Na www. alza.cz/rescue si stáhnete kterékoliv číslo Časopis můžete číst v rámci aplikace Alza media, kterou jsi zdarma stáhnete na přes AppStore nebo GooglePlay. Časopis můžete číst kdekoliv – na svém PC, mobilu nebo tabletu Získáte tím přístup do světa elektronických publikací největší digitální knihovny na českém trhu

V PORTFOLIU ALZA MEDIA SE NYNÍ NACHÁZÍ • • • •

16 000 e-knih a audioknih 1,5 milionu skladeb 600 e-časopisů a novin všech žánrů včetně odborných 1000 filmů

Jako dárek obdržíte od nás za první nákup zdarma poslední dvojčíslo roku 2016 Formou newsletteru Vás budeme společně informovat o nových záchranářských knihách na které budete mít speciální slevy. Těšíme se na nové čtenáře. Vaše redakce RESCUE reportu

největší nabídka e-obsahu na trhu

Představujeme

rescue

report

KonekTel, a.s. je autorizovaným distributorem, servisním střediskem a certifikovaným školícím centrem společnosti Motorola Solutions. Jsme nejen distributorem produktů Motorola, ale především jejím systémovým integrátorem, aplikačním partnerem a vývojovým centrem. V minulých číslech jsme vám představili radiostanice, které patří do radiostanic základního typu. V tomto čísle se podíváme blíže na radiostanice středního typu a také radiostanice určené pro profesionály.

STŘEDNÍ SKUPINA RADIOSTANIC MOTOTRBOTM. Radiostanice z této skupiny nabízí pokročilé funkce včetně možnosti vyšší úrovně zabezpečené radiové komunikace. Rozšířené portfolio funkcí, které radiostanice z této skupiny nabízí, jsou logickým rozvojem v návaznosti na běžné užití v rádiových systémů.

Radiostanice Motorola MOTOTRBO™ DP2000e Díky dynamickému vývoji obousměrných digitálních radiostanic MOTOTRBO™ získáte lepší připojení, posílíte svou bezpečnost a zvýšíte efektivitu. Řada DP2000e byla vyvinuta pro každodenní použití pro všechny, kdo potřebují efektivně komunikovat. Tyto radiostanice nové generace díky své systémové podpoře a hlasitému a zřetelnému zvuku představují nákladově efektivní řešení propojení vaší společnosti.

Tyto radiostanice nové generace přináší následující nové funkce: • • • • • • •

OTA programování vylepšená kvalita zvuku lepší rozšiřitelnost delší životnost baterie (až o 28 hodin) větší dosah (až o 8%) lepší odolnost proti vodě (IP67) dostupné modely pro prostředí s nebezpečím výbuchu s certifikací TIA4950

DP2600e

DP2400e

Mobilní radiostanice Motorola MOTOTRBO™ DM2600 DM2600, radiostanice třídy MOTOTRBO™, přináší to nejlepší z digitální technologie radiotechniky s takovými funkcemi, jako je integrace hlasového systému, dvojnásobná kapacita volání a čistší hlasová komunikace. S inteligentním audio systémem již vaši pracovníci nebudou muset měnit hlasitost, aby nezmeškali hovor, protože radiostanice monitoruje hluk na pozadí a automaticky se mu přizpůsobuje. Tato radiostanice je kompatibilní s pokročilými funkcemi MOTOTRBO™, jako je funkce Transmit Interrupt pro upřednostnění kriticky důležité komunikace. Pokud používáte analogové systémy, s radiostanicí DM2600 můžete díky jednoduché škálovatelnosti a možnosti přidávat funkce snadno přejít na digitální systém vlastním tempem.

česko-slovenský záchranářský časopis

DM2600

Představujeme

rescue

report

SKUPINA RADIOSTANIC MOTOTRBOTM URČENÁ PRO PROFESIONÁLY Radiostanice z této skupiny nabízí veškerý dostupný komfort a funkce, které lze očekávat od profesionálního uživatele. Svým portfoliem funkcí jsou tyto radiostanice předurčeny k užití v rozsáhlých rádiových systémech.

Radiostanice Motorola MOTOTRBO™ DP4000 Všestranný a výkonný systém MOTOTRBO™ kombinuje to nejlepší z funkcí obousměrné radiostanice s nejnovější digitální technologií. Řada DP4000e byla vyvinuta pro náročné profesionály, kteří nedělají kompromisy. Tyto radiostanice nové generace díky své systémové podpoře a hlasitému a zřetelnému zvuku představují nákladově efektivní řešení propojení vaší společnosti. Technologie TDMA integrovaná do radiostanic MOTOTRBO™ přináší dvounásobnou hovorovou kapacitu.

Tyto radiostanice nové generace přináší následující nové funkce: • • • • • • • • •

integrovaný akcelerometr pro volitelnou funkci „ležícího muže“ (Man Down) Bluetooth® 4.0 sledování polohy uvnitř budovy integrovaná Wi-Fi® OTA aktualizace softwaru vylepšená kvalita zvuku lepší rozšiřitelnost delší životnost baterie (až 28 hodin) větší dosah (až 8%) lepší odolnost proti vodě (IP68)

DP4400e/4401e

VŽDY VE SPOJENÍ DP4000e je řada digitálních radiostanic vyhovujících standardům ETSI DMR, využitelných v situacích, kdy je hlasová komunikace klíčová. Audio systém s technologií Bluetooth® zajišťuje bezdrátovou komunikaci, zatímco integrovaná Wi-Fi® umožňuje upgrade softwaru vzdáleným přístupem. Funkce sledování polohy na volném prostranství i uvnitř budovy pak zajistí, že budete mít o svých zaměstnancích vždy přehled. Díky podpoře trunkových systémů stejně jako starší analogové technologie zůstanete vždy ve spojení, i když se vaše společnost bude rozšiřovat.

VYSOKÁ EFEKTIVITA Složitou komunikaci usnadňují textové zprávy a systém pracovních příkazů, zatímco datové možnosti podporují pokročilé aplikace. Díky výkonným zesilovačům poskytují tyto radiostanice hlasitý a jasný zvuk, s potlačením průmyslového šumu pro lepší srozumitelnost. Nejnovější technologie napájení nabízí až 28 hodin výdrže baterie pro práci ve třech směnách, a vylepšený přijímač rozšiřuje dosah radiostanice až o 8%.

BEZPEČNOST DP4600e/4601e

Chraňte bezpečí svých zaměstnanců pomocí pohotové technologie push-to-talk. Výrazné oranžové nouzové tlačítko radiostanic řady DP4000e přivolá pomoc na jeden dotyk, s využitím funkce přerušení vysílání, která v případě potřeby uvolní kanál. DP4800e/4801e Zabudovaný akcelerometr zaregistruje váš pád a automaticky přivolá pomoc. Tyto radiostanice, testované podle náročných vojenských norem se stupněm ochrany proti vodě až do IP68, vás nikdy nezklamou.

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

Radiostanice Motorola MOTOTRBO™ DP3441e

Radiostanice Motorola MOTOTRBO™ SL4000e/4010e

Řada DP3441e byla vyvinuta pro profesionály, kteří cestují a potřebují kvalitní spojení. S těmito radiostanicemi nové generace s kompaktním designem a v kombinaci s vhodným radiokomunikačním systémem, dokonalého spojení.

Řada SL4000e byla vyvinuta pro manažery, kteří potřebují neustálý přehled. Tyto radiostanice nové generace díky své systémové podpoře a hlasitému a zřetelnému zvuku představují nákladově efektivní řešení propojení vaší společnosti.

Toto jsou nové funkce, které tyto radiostanice nové generace zahrnují:

Tyto radiostanice nové generace přináší následující nové funkce:

•

integrovaný akcelerometr pro volitelnou funkci „ležícího muže“ (Man Down) Bluetooth® 4.0 sledování polohy uvnitř budovy multikonstelační GNSS pro přesnější lokalizaci integrovaná Wi-Fi® OTA aktualizace softwaru vylepšená kvalita zvuku lepší rozšiřitelnost delší životnost baterie (až 28 hodin) větší dosah (až 8%) lepší odolnost proti vodě (IP68)

• • • • • • • • • •

• • • • • • •

integrovaný akcelerometr pro volitelnou funkci „ležícího muže“ (Man Down) Bluetooth® 4.0 sledování polohy uvnitř budovy integrovaná Wi-Fi® OTA aktualizace softwaru vyšší audio systém pro lepší zřetelnost při vyšší hlasitosti lepší rozšiřitelnost vyšší výkon vysílače pro větší dosah

SL4000e/4010e

DP3441e

Mobilní radiostanice Motorola MOTOTRBO™ DM4400e/4401e & DM4600e/4601e Váš hlas na cestách bude nyní silnější

DM4600e/4601e

S obousměrnými mobilními radiostanicemi řady MOTOTRBO™ DM4000 budou vaši zaměstnanci pracovat efektivněji a bezpečněji – ať už rozvážejí zboží po městě nebo čistí ulice. Tyto plně vybavené radiostanice, poskytující nebývalé možnosti hlasové a datové komunikace prostřednictvím vestavěného audio a datového systému Bluetooth, vestavěného GPS a funkce textových zpráv, posunou vaše podnikání na novou úroveň. Díky zabudovanému inteligentnímu audio systému a přizpůsobitelné funkci hlasového oznamování při změnách stavu radiostanice přinášejí tyto radiostanice nejlepší audio komunikaci ve své třídě.

DM4400e/4401e

V příští vydání se můžete těšit na představení radiostanic MOTOTRBOTM, které jsou určeny pro užití v prostřední s nebezpečím výbuchu. Pro bližší informace o dalších funkcích a možnostech radiostanic Motorola kontaktujte profesionály, kteří Vám rádi pomohou s výběrem vhodné radiostanice popřípadě návrhem řešení nezávislé komunikace. Naše společnost nabízí také ZÁPŮJČKY RADIOSTANIC MOTOROLA. Této nabídky mohou využít zákazníci v případě, že potřebují jednorázově zajistit mobilní komunikaci svých pracovníků při pořádání kulturních, společenských, sportovních či jiných akcí.

česko-slovenský záchranářský časopis

AUTORIZOVANÝ DISTRIBUTOR

KonekTel, a.s. Tel.: 466 857 111 E-mail: obchod@konektel.cz www.konektel.cz

Záchranářská technika

rescue

report

Drony budou pomáhat psům při záchraně v horách

Když padající lavina strhne lyžaře nebo turisty, jako první jsou na místě nehody psovodi se psy a lavinový preventista. Snaží se v co nejkratší době najít zasypané osoby, a to pomocí všech dostupných metod.

radičním prostředkem pro vyhledávání lidí v lavinách je již celá desetiletí pes. Od roku 2016 se ale začaly v médiích objevovat zprávy, že psům vyrostla konkurence. Horským záchranářům při záchraně osob totiž prý začaly výrazně pomáhat drony s kamerami a jinými monitorovacími systémy. Jenomže členové horské služby tak optimističtí zase nejsou. Takže vše nasvědčuje tomu, že pozice lavinového psa zatím jen tak něco neohrozí, a to ani takové vymoženosti moderní techniky, jakými jsou drony. Již několikrát bylo využití tohoto vynálezu testováno odborníky ze společnosti Robodron společně se členy

česko-slovenský záchranářský časopis

horské služby. Na sněhu to bylo vloni během březnového kurzu lavinových psů HS na hřebenech Krkonoš a při podzimním cvičení. Specialisté zmíněné firmy předváděli možnosti monitorování zimní krajiny spojené s přenosem obrazu, ovladatelností i výdrží stroje ve vzduchu. Důležitý je rovněž přenos dat, aby psovodi dostali na své navigační GPS přístroje jasný vzkaz (souřadnice), kterým směrem se mají vydat. To když kamera dronu zaznamená něco důležitého pro pátrání, ať už je to na lavině anebo během hledání zbloudilých lyžařů či turistů. Při cvičení si na přítomnost divného ptáka s šesti rotory zvykali také psi, ale nenašel se jediný

Záchranářská technika

rescue

report

MINIMALIZOVAT RIZIKA Riziko pohybu v lavinách je velké, a to i pro záchranáře, jak se ukázalo při neštěstí na polské straně Krkonoš u chaty Samotnia. Tam stabilitu lavinového svahu nedokázali odhadnout ani školení a cvičení horští záchranáři. Dva členové polské horské služby (GOPR) sjížděli kolem poledne kotlinu ve zmíněné lokalitě, když se na ně zřítila lavina. „Tato lavina uvedla do pohybu další masu sněhu z jiné strany. Jejich šance na záchranu plaváním v turbulentním přílivu sněhu byla takřka nulová. Nepodařilo se jim shodit batoh ani odepnout lyže, což by jim umožnilo plavání ve sněhovém přívalu. Jeden sice byl bez lyží, ale ty mu strhnul z nohou i s botami silný tlak v lavině,“ popsal Jacek Kiezuň z GOPRu. Jako psovod byl na místě se svým německým ovčákem již 17 minut po neštěstí. Celý sesuv sledovalo od počátku kolem dvaceti lidí, mezi nimi byl jeden člen GOPRu, který okamžitě přispěchal na pomoc. K nešťastníkům se chtěl dostat ze strany doliny, odkud spadla první lavina a kde byla malá pravděpodobnost uvolnění další masy sněhu. Jenomže jeho pohyb v terénu uvolnil třetí lavinu. Plaváním a také díky souhře náhod se mu podařilo zůstat hlavou nad povrchem. Záchranáři asi po dvaceti minutách vysvobodili svého kolegu, ale silný tlak sněhové hmoty mu způsobil taková zranění, že ještě několik týdnů pobýval v nemocnici. Prvního ze dvou

zasypaných mužů nalezl v lavině pes Jaceka Kiezuně už po pěti minutách pátrání. Poté dorazily na místo tři vrtulníky a sněžná vozidla s dalšími záchranáři a zdravotníky, včetně českých. Hodinu a čtvrt po neštěstí místo nálezu prvního muže potvrdil i labrador HS ze Špindlerova Mlýna. Jak se později ukázalo, nešťastník byl pod šestimetrovou vrstvou sněhu. Druhý byl nalezený později, ležel pět metrů pod povrchem laviny. Přestože muži byli vyproštěni ze sněhového příkrovu po hodině od chvíle, kdy bylo lokalizováno místo, kde se nacházeli, k jejich záchraně to nepomohlo. Nepomohlo by to ani při dřívějším vyproštění, neboť podle lékařů jejich zranění nebyla slučitelná s životními funkcemi. Pod lavinou byli smýkáni přes velké kameny. Podobná rizika hrozí i psovodům HS, kteří jako první pracují se psy pří pátrání po osobách v lavině. A to je také důvod, proč HS ČR, ale i horské služby v jiných státech hledají další způsoby, jak ohrožení minimalizovat. PŘÁNÍ DALEKO OD REALITY „Přál bych si, aby dispečer horské služby nebo vedoucí záchranné akce na lavině měl k dispozici monitor a pomocí klávesnice nebo myši si nasměroval dron do míst, ze kterých získá důležité pohledy na lavinu. A to jak z hlediska pátrání, tedy zda uvidí osoby nebo součásti jejich výstroje, tak z hlediska bezpečnosti.

Dron může létat poblíž vrtulníku jen za klidu rotoru.

čtyřnožec, který by se nechal strojem rozptylovat. „Když jim při práci na lavině nevadí ani nízko letící vrtulník, proč by jim měl vadit dron? Pro psa je důležitější síla motivace, takže i ti psi, kteří se na létání vrtulníkem těší, se v blízkosti hučícího stroje věnují svému poslání. Z pohledu psa to je hledání člověka, který má u sebe kořist – míček nebo pamlsek,“ objasňuje vedoucí kynologické brigády HS ČR Pavel Smejkal. Zkrátka pes věnuje pozornost dronu do chvíle, než vzlétne nebo než dostane povel k pátrání. Pak už ho tiché vznášedlo nezajímá.

Také spolupracující polští horští záchranáři zvykali své psy na drony

česko-slovenský záchranářský časopis

Záchranářská technika

rescue

report

Pátrání v lavinách je vždy boj s časem

To první, tedy hledisko pátrání, je důležité pro rychlé nalezení osob v lavině, neboť každá minuta je důležitá pro záchranu života člověka pod masou sněhu. Aktuální pohled na okolí laviny je zase důležitý z hlediska bezpečnosti záchranářů, konkrétně psovodů, kteří se jako první vydávají se psy na laviniště. Ti mohou být ohroženi pádem dalších lavin,“ říká náčelník Horské služby ČR Jiří Brožek, který však jedním dechem dodává: „Nic není ovšem tak jednoduché, jak to vypadá. I proto moje přání zůstává jen přáním. Realita využití dronu nám zatím příliš nepřeje. Ve stručnosti uvedu jen několik momentů, které využití dronu komplikují. Z bezpečnostních důvodů dron musí být neustále na dohled toho, kdo ho řídí. Že by ho tedy řídil podle svých potřeb dispečer nebo velitel zásahu, nepřipadá v úvahu. Musí to být tedy specialista na drony, který však musí být zároveň členem HS. To proto, že při záchranné akci v horách a zvláště na lavinách mohou být jen naši vyškolení a vycvičení záchranáři.“ I přesto, že zatím dron není v běžné záchranné akci na horách použitelný, horská služba dál spolupracuje se specialisty, aby se tak co nejdříve stalo. A proč tolik lavinových podrobností v psím časopise? Protože na správném vyhodnocování lavinové situace závisí bezpečnost psovodů, kteří se, jak už bylo zmíněno, pohybují se psy jako první v lavinovém poli. Do jaké míry může dron přispět k ještě lepšímu zhodnocení situace, se od roku 2016 systematicky zjišťuje.

PILOTI A PSI Horská služba hledá další možnosti, jak pomocí dronů zdokonalit existující způsoby pomoci turistům, sportovcům, dětem i dospělým, kteří se na horách (a nejen na horách) dostali do situace ohrožující jejich zdraví a život. Už má ve svých řadách tři piloty dronů. Pro mnoho lidí je dron jakousi hračkou, jenomže ty, které jsou určené pro profesionální využití, jsou těžké, a pokud by se zřítily na člověka, mohly by ho ohrozit na životě. To je také důvod, proč přísná legislativa omezuje využití těchto vzdušných plavidel, a to i když jsou v rukách profesionálních záchranářů. „Omezení daná zákonem o civilním letectví musíme respektovat. Tam je dáno, za jakých podmínek dron smíme používat a kdy a kde s ním létat nesmíme,“ vysvětluje první z pilotů dronů HS Marek Tryš. Tři piloti dronů HS absolvovali teoretickou i praktickou přípravu v kurzu u civilní firmy, ale zkoušky se skládají zásadně u Úřadu pro civilní letectví. Létaní s dronem má přísná pravidla, která mají vyloučit střety s letouny nebo vrtulníky a stejně tak nesmí ohrozit lidi na zemi. Proto se s drony nemůže létat nad lidmi, a to ani při záchraně v horách. Těch omezení je mnohem více, jako například létání na letištích a v jejich okolí, v určité hladinové výšce a podobně. „K základním pravidlům patří, že dron musí být neustále pod vizuální kontrolou pilota. To je v některých horských oblastech limitující,“ uvedl Marek Tryš.

česko-slovenský záchranářský časopis

PRVNÍ NA LAVINĚ Příprava a ověřování možností využití dronů tedy již mírně pokročily, takže záchranáři počítají s možností využívat tento průzkumný prostředek při lavinovém neštěstí. Piloti dronů se tedy přiřadí k psovodům a lavinovým preventistům, kteří se jako první budou přepravovat vrtulníky ke spadlé lavině. Když to nebude možné, dopraví je tam sněžné vozidlo. Lavinový preventista na místě stanoví, kde a jak budou pátrat psovodi se psy, a dron mu pomůže k dokonalejší orientaci. Jeho pilot se pak musí domluvit na součinnosti s pilotem vrtulníku - kdy a kde bude dron létat, aby se vyloučila jakákoliv možnost kolize obou vzdušných prostředků. Pak už pilot dronu a lavinový preventista, který je v této chvíli v roli vedoucího zásahu, upřesňují činnost psovodů a psů podle záběrů kamer. Mohou z ptačí perspektivy dokonale prohlédnout lavinu a její těsné okolí,

Záchranářská technika

rescue

report

K záchraně a pátrání v rozlehlých horách k dosud využívaným vrtulníkům přispějí i drony

zda tam nejsou stopy po zasypaných osobách, ať už třeba v podobě svršků, lyžařské výbavy nebo trčících končetin. Takovou pozorovací činnost by jinak museli provádět další členové HS, kteří teprve dorazí. Navíc by se pohybovali v místech, kde se nedá vyloučit další pád nakupeného sněhu. Takže i v tomto směru by měl dron přispět ke snížení rizika zasahujících členů HS. Psovodi jsou sice nadále vystaveni největšímu riziku, oni však mají v případě pádu další části laviny ještě šanci na záchranu – jsou vybaveni lavinovým airbagem. Ještě před zavalením aktivují spouštěcí systém airbagu a z batohu na zádech se jim rozvine dvojice vaků, která jim umožní jakési plavání v horní části laviny. Samozřejmě, že psovodi mají u sebe rovněž detekční elektronický systém, lidově nazývaný pípák, pomocí něhož by je kolegové záchranáři zakrátko našli i pod větší vrstvou sněhu. A k dispozici by byli

i další lavinoví psi, kterých při zákrocích na lavinách bývá několik. Bez šance by v lavině nebyli ani zasypaní psi, neboť ti bývají vybavení GPS (aby vedoucí zásahu mohl ze záznamu vyhodnotit, kde už psi lavinu prozkoumali). Pokud by nebyli pod zvláště silnou vrstvou sněhu, mohla by se jejich místa přesně lokalizovat a psi by se dali zachránit.

Jak dál budou drony doplňovat či zvyšovat účinnost pátrání psů HS, se dozvíme během letošní zimy. Kynologové HS slíbili, že se s námi opět podělí o další novinky a zajímavosti. Máme se tedy na co těšit. Text a foto: Josef Růžička

První testování možné součinnosti dronů a práce psů se konalo v okolí Richtrovy boudy v Krkonoších.

Psi si zpočátku zvykali na dron (vlevo nahoře) zpovzdálí.

Dron může létat poblíž vrtulníku jen za klidu rotoru.

Také spolupracující polští horští záchranáři zvykali své psy na drony.

Kamerový a navigační systém GPS na tomto dronu může poskytovat psovodům cenné informace.

K záchraně a pátrání v rozlehlých horách k dosud využívaným vrtulníkům přispějí i drony.

Psovodům a psům přispějí drony k jejich vyšší bezpečnosti v lavinách.

Pátrání v lavinách je vždy boj s časem.

česko-slovenský záchranářský časopis

Interview

rescue

report

ŠTĚPÁN, BOHDAN A ONDŘEJ MIKULKOVI BRATŘI VE SLUŽBÁCH HZS POHÁDKA O TŘECH BRATŘÍCH A DRÁČKOVI HASÍKOVI

V Rescue reportu již poněkolikáté píšeme o příbuzenských vztazích a rodech v záchranářství. Proto jsme velmi rádi, že pozvání k tomuto rozhovoru přijali dva ze tří bratrů, Bohdan a Štěpán Mikulkovi. V tomto rozhovoru Vám představujeme duševní „otce“ a společně s Mgr. Miroslavem Piňosem spolutvůrce úspěšného osvětového výchovného projektu HASÍK. MOHLI BYSTE SE NÁM KAŽDÝ Z VÁS PŘEDSTAVIT? Š. M. Jsem obyčejný mokrý hasič:-). Na výjezdu pracuji 24 let na pozici spojového technika na směně B PS C1 Bruntál. B. M. Jsem hasič. Pracuji jako velitel čety a myslím, že je to přesně to místo, které mi vyhovuje – je zde možnost pracovat u zásahů a podílet se na zdolávání mimořádných událostí a na pomoci lidem. To je pro mne asi nejdůležitější – mít pocit, že to, co dělám je ve prospěch těch, kteří to potřebují. Zároveň mám možnost zdokonalovat své kluky v tom, co dělají a tím se podílet na růstu profesionality našeho sboru. Je to pro mne čest. No a jelikož nejsem kamarád

s takzvaným papírováním, tak je to poslední pozice, kde se v papírech ještě člověk jako já netopí. U hasičů pracuji o něco málo déle, než brácha Štěpán, takže začínám brzy 25. rok služby. Sloužím od počátku v Bruntále na centrální stanici. MÁTE RODOVOU TRADICI? BYLI DĚDOVÉ A TÁTOVÉ HASIČI? Š. M. Táta byl mnoho let policistou. V žilách nám tedy koluje spíše zelená krev milovníků přírody. Co se týče dobrovolného hasičstva, máme zprávy o tom, že v rodišti naší babičky, v Mistřicích, nějací další hasiči Mikulkovi byli. V současnosti ale u hasičů pracuje ještě náš bratr Ondřej, již 15 let.

česko-slovenský záchranářský časopis

B. M. Jen doplním, že spíše máme tradici pomáhat (lidem i zvířatům), kteří to potřebují. Což sice není profese, ale bez tohoto motivu se toto povolání, jako je práce hasiče, poctivě vlastně ani dělat nedá. A JAK TO BYLO S VÁMI? CHTĚLI JSTE BÝT JIŽ OD MALA HASIČI? Š. M. Nevím určitě, jestli to auto, co se mi v dětství líbilo, mělo modrý nebo oranžový maják, ale nakonec u popelářů nejezdím. B. M. To ani náhodou. Chtěl jsem být Indián a trapper. Příroda a její znalost je myslím pro nás pro oba naprosto zásadním prostředím a devizou. No a od cti a dobrodružství v přírodě je už jen kousek k neméně čestné a dobrodružné práci hasiče. JAKÉ ODBORNOSTI A SPECIALIZACE JSTE ZA SVŮJ ŽIVOT VYSTŘÍDALI? CO VÁM VYHOVUJE NEJLÉPE? Š. M. Já mám vystudovanou strojárnu, ale pracoval jsem jako autoelektrikář. „Oživovat“ auta, protože bez elektřiny jsou de facto mrtvá, mě sice poměrně

Interview

rescue

report

bavilo, ale více mě baví „oživovat“ lidi. U hasičů se sice k technice a dalším činnostem také dostanu, ale nejvíce mě baví přímá práce pro lidi. B. M. U mne to je výjmečně trošku jinak. Vystudoval jsem zemědělskou školu, takže jsem vlastně profesí technik rostlinné výroby. Bohužel, možná bohudík, v době ukončení studia se naše zemědělské hospodářství dostalo do krize a nejistoty. Nastoupil jsem proto na kratinký čas jako terénní pracovník u CHKO Jeseníky. No a vzhledem k tomu, že tehdy ještě byla povinná základní vojenská služba, dva měsíce po dovršení plnoletosti jsem rukoval. Po vojně už byla jasná volba. No a pokud bych nebyl hasič? Asi bych rád fotil pro National Geographic a nebo se živil hudbou. POTKÁVÁTE SE PROFESNĚ, NEBO JENOM U VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT? Š. M. Potkáváme se při nejrůznějších hasičských akcích, ale na směně spolu nesloužíme. B. M. Profesně pouze jako členové lezecké skupiny. No a taky vlastně trávíme mnoho času na Hasíkovi. HÁDÁTE SE? Š. M. Jenom ve věcech, na kterých nám záleží. Nakonec však obvykle dojdeme k názoru, že to v základu vidíme stejně, ale z jiného úhlu pohledu. B. M. Jo. Jak už to bývá, bratři jsou zpravidla zcela odlišné nátury. Ale to je asi koneckonců dobře. Takže někdo je spíše perfekcionista a někdo trošku bohém. Kdo nás zná, ví, kdo je kdo z nás dvou.

Totéž ale platí i o práci hasiče, která je mi v tomto ohledu také koníčkem. Co se týče muziky, jsme s bráchou v jedné kapele, ale hrajeme i sami za sebe. Oba si píšeme texty i hudbu. Organizujeme i hudební akce. Hudební festival Dokud se zpívá letos slaví 30 let. Právě také dotáčíme druhé CD. Také jsme spolu téměř 25 let vedli poloindiánský oddíl, takže tam jsme byli také pořád v přírodě. V našem oddíle jsme také „vychovali“ spoustu kluků. V uvozovkách proto, že to bylo velmi vzájemné. Výchovu potřebují častěji dospělí, než jejich děti. Ty většinou svět a jeho hodnoty vnímají tak, jak bychom měli všichni. Bylo to tedy spíše vzájemné vzdělávaní. B. M. Jak je patrné, i přes naši rozdílnost se naše životy velmi prolínají a to i v rámci koníčků. Dalo by se říci, že děláme stejné věci, jen po svém. Rád bych podotkl, že se domnívám, že se Štěpán pohybuje v naprosté špičce hasičské fotografie a totéž si myslím i o jeho fotografii přírody. Já mám na věci trošku odlišný pohled a i přes mou nespornou schopnost se zviditelnit, jsem paradoxně už spíše tišší. To však neznamená, že bych nekoncertoval nebo se uzavřel. Jen už vidím věci jinak, než dřív. Mojí reinkarnací svobody z dobrodružných knih je ježdění na motorce nejmenované americké značky. Díky ní jsem viděl kus naší země i Evropy. Občas moderuji nějaký ten hudební a jiný počin a hlavně miluju se poflakovat a spávat s lehkým srdcem po horách a lesích. Jedním z koníčků, který mě nikdy neomrzí, je má rodina.

HASIČI A DOBROVOLNÍ HASIČI I ZÁCHRANÁŘI V ČR VÁS ZNAJÍ PŘEDEVŠÍM DÍKY HASÍKOVI. KDO Z VÁS A KDY PŘIŠEL NA NÁPAD VYTVOŘIT MASKOTA? Š. M. Maskot si myslím je to poslední, co na programu považujeme za důležité. Ale máme ho rádi – je to přeci jen také naše dítě. Potřeba maskota, čili loga, prostě jen kdysi vyplynula coby nutnost, jako i u jiných programů. Důležité bylo, aby se líbil dětem a aby měl blízko také hasičům. B. M. Pokud si vybavuji tak, tak jsme maskota tvořili s mým švagrem Lojzou, který byl také dlouhé roky velmi oddaný a dobrý hasič. Je to tak právě těch dvacet let, co se to malovalo. JAK PROBÍHALA REALIZACE NÁPADU? Š. M. O tom už bylo napsáno velmi mnoho, takže asi jen krátce, ať u toho nevyhoříme:-). Nějakou dobu jsme sloužili u hasičů v Kanadě. Po návratu jsme vnímali celkem významný rozdíl v tom, jak blízko měli k daňovému poplatníkovi Kanaďani a jak tomu bylo u nás. Tam jsme také poprvé viděli nějaký preventivní program pro laickou veřejnost, zejména pro děti. U zásahů jsme vždy velmi silně vnímali, že represe nám v tomto ohledu nestačí. Tragédiím jsme chtěli předcházet dříve, než k nim dojde. Tak tedy vniklo rozhodnutí. Když nám pak dal náš tehdejší ředitel, Jiří Horáček, zelenou, začali jsme s vývojem a testováním programu v terénu.

CO VAŠE KONÍČKY? Š. M. Pokud pominu rodinu, která je mi neustále velkým koníčkem, tam mě baví jakékoli tvoření. Nejvíce mě ale fascinuje příroda a muzika. Jsem nakonec rád, že jsem se kdysi lesníkem nestal, protože bych touto dobou už viděl zvěř jako kilogramy masa v mražáku a dřevo jako kubíky dřeva na skládce. Takhle je pro mě stále velmi inspirující i poučná a současně si v ní nádherně odpočinu, nadýchám se čistého vzduchu, což v práci moc nemám. Baví mě zvířata fotografovat nebo filmovat a také o přírodě rád píšu (www.ordinaryangels.net).

česko-slovenský záchranářský časopis

Interview

rescue

report

Zdaleka jsme tehdy netušili, jak dlouhá to bude cesta a kolik kopců a hor budeme muset zdolat. Dokonce ani nebylo cílem, dělat program na tak dlouhou dobu. Chtěli jsme spíše našemu generálním ředitelství nabídnout koncepci, která by byla aplikovatelná na jakýkoli územní celek, a to jsme také udělali. Mnohem později vznikaly koncepce jednotlivých krajů. Na té moravskoslezské jsme se rovněž podíleli a zejména základní metodika týkající se pokrytí škol atd. vzešla právě z tohoto našeho historického materiálu. Když nám však tehdejší zástupci GŘ řekli (to už je ale opravdu velmi dávno :-): „Kluci, je to bezvadná věc, tak to dělejte,“ tak jsme byli na okamžik malinko zaskočeni. Přinesli jsme program na "stříbrném podnose", takže takovouto reakci jsme nečekali. Bylo to ale asi dobře. Dál jsme jej totiž mohli rozvíjet a udržovat přesně v takovém duchu, jak jsme to sami cítili, což by se asi nedalo očekávat od lidí bez takto úzkého vztahu k tomuto materiálu. A pak už se Hasík jen rozrůstal a rozrůstal a dnes už školí instruktoři více než 60 000 dětí ročně a my v tom lítáme přes 20 let. Tady je třeba podotknout, že náš program je osobitý především tím, že každé dítě, které jej uskuteční má takřka osobní přístup. K tomuto pojetí přispěl Mgr. Miroslav Piňos, díky němuž jsme se brzy po našem začátku dozvěděli, které nutné atributy musí jakýkoli program naplňovat, aby byl schopen v dětech něco zanechat.

Příkladem může být třeba spojování třídních kolektivů při nejrůznějších přednáškách. Tak to nefunguje a může jim tam zpívat třeba Karel Gott:-). B. M. Toho Mirka bych rád zmínil ještě jednou, protože bez něj bychom zdaleka nebyli tam, kde nyní. Já jen doplním bráchu glosou, že realizace programu byl proces složitý s mnoha slepými uličkami. Díky tomu ovšem máme jistotu, že už dlouho víme, co funguje a kudy cesta nevede. To je velká deviza. A věřte, že původní záměr byl pouze překlenout krátkou dobu, než se do škol dostane znovu zdokonalování dětí v dovednostech a znalostech, které jim mohou pomoci zachránit si život a zdraví a ochránit své blízké a majetek. Je tomu pomalu 20 let a stále žádná ucelená koncepce ve školství nefunguje. To jistě o něčem svědčí. CO JSTE K MASKOTOVI POSTUPNĚ NAVÁZALI? Š. M. z textu výše vyplývá, že jsme k maskotovi nic nenavazovali:-). Pozn. redakce: nesouhlasíme, existuje celá řada pohádek, informačních materiálů, dobré weby, mnoho stovek odškolených a odpřednášených hodin ve školách. Celkem vzato, jedná se o velmi propracovaný a zdařilý koncept. B. M. Maskot je jen maskot, ale pravdou je, že se dnes jeho plyšová podoba například využívá jako prostředek k odpoutání pozornosti dětí od tragické reality například u dopravních nehod.

V takovém případě hasiči figurku Hasíka dítěti darují. JAKÉ PROGRAMY JSTE VYTVOŘILI? Š. M. To až také asi není relevantní. Pokud tedy nemluvíte o jiných projektech. Realizuji mnoho výstav na podporu přírody. Zpracoval jsem též projekt Volání divočiny, pro děti základních škol a kdysi jsem byl spoluzakladatelem projektu Čisté Jeseníky. B. M. Samotný Hasík je projekt, který nám odebírá významnou část času a energie a domnívám se, že sedět na více židlích současně bývá zpravidla problém. Stále je potřeba připomenout, že naše životy fungují ve směnném rytmu a téměř třetinu svého života trávíme v práci. Když k tomu připočítám Hasíka a jiné aktivity ve spojení s hasičinou, už je jasné, že to docela stačí. Takže dalším mým programem je rodina a tu a tam si rád udělám čas i na přátele a sebe samotného. NEMĚLI JSTE A NEMÁTE PROBLÉMY S FINANCOVÁNÍM A ZÍSKÁVÁNÍM ZDROJŮ PRO TENTO PROGRAM? Š. M. Pokud máte dostatečnou invenci, využijete smysluplně téměř jakoukoli finanční částku. Zejména investice do našich dětí se nám vždy vrátí! Jsme tedy velmi vděční našemu GŘ za to, že patříme k jednomu z podporovaných programů. I tak si ale dovedeme představit mnohem větší obnos financí věnovaný pomůckám a vývoji dalších materiálů pro děti. Těch máme žalostně málo. Není totiž možné na některé z dětí při výuce zapomenout. Odměněn by měl být opravdu každý, dokonce i ten žáček, který třeba něco trošku popletl. B. M. Peníze jsou problém vždy. Ovšem diky tomu, že naše finance jsou limitovány a mírně s tím již umíme pracovat, jsme schopni říci, že dobře nastavené financování a potřeba peněz rozhoduje o životaschopnosti programu. A Hasík je nastaven tak, že je schopen přežít i chudší roky. Ovšem souhlasím s tím, že pracujeme v oblasti, kde se dají smysluplně využít i mnohem větší sumy a každý zdroj je velmi vítán. HASÍK JE MEZI NÁMI JIŽ VÍCE NEŽ 20 LET. JAK HODNOTÍTE S ODSTUPEM ČASU TOTO OBDOBÍ? Š. M. Za mě osobně to je velmi přínosná aktivita. Rozhodně se naplňuje to,

česko-slovenský záchranářský časopis

Interview

rescue

report

co nás hned od začátku trápilo. Dnes už díky Hasíkovi a té spoustě instruktorů, kteří jej ve svém volnu a většinou zadarmo, mezi děti přináší, mám alespoň částečně pocit, že jsme udělali trochu více, než „jen“ vyprostili osobu z havarovaného vozidla nebo „jen“ uhasili požár. Ti, kdo naše informace v dětství, ale i na středních školách, kam se program rychle šíří, dostali, už dnes často mají na výběr, jestli se do těchto výše jmenovaných a nepříjemných situací dostanou, anebo ne. Balík užitečných informací jim byl vhodnou formou předán a pokud pomineme situace, které kontrolovat nelze, tak je jejich volba, jestli je hasiči zachraňovat pojedou nebo ne. B. M. Popravdě je to jako vždy s časem našich životů. Párkrát se nadechnete a dvacet let je pryč. Každopádně mi práce v projektu umožnila poznat spoustu skvělých lidí a profesionálů. Málokdo z hasičů může asi říct, že poznal osobně stovky kolegů z mnoha krajů. Mám díky Hasíkovi jistotu, že lidská komunita a společnost stále ještě funguje na bázi soudržnosti a empatie. To je myslím velký přínost pro člověka, který ve svém profesním životě viděl a prožil smutku za několik životů. Čemuž se žádný profi hasič za čtvrt století služby nevyhne. CO VÁM PROJEKT DAL A CO VZAL? Š. M. Mně osobně projekt dává velmi mnoho. Především mám během výuky, a to nejen té pro děti, protože učím občas i na univerzitách třetího věku, velmi příjemný pocit, že pracuji přímo pro lidi. To paradoxně nebývá ani u hasičů vždy pravidlem. Čas od času se z nejrůznějších důvodů hasiči uzavírají sami do sebe nebo vnímají nepřesně význam slova „služební poměr“. Sloužit musíme především veřejnosti, nikoli sami sobě. Je mi proto velkou ctí, že můžeme přispívat k vysoké úrovni bezpečnosti našeho státu a spolupracovat s lidmi, kteří to cítí podobně. Vězte, že to nejsou lidé, kteří se nudí, proto jdou učit děti do škol. Naopak. Instruktoři a koordinátoři se často rekrutují z nejvytíženějších hasičů. Patří k nim i náš třetí bratr, Ondra, který rovněž Hasíka "dělá". Za to chci všem velmi poděkovat! Velké díky patří rovněž angažovaným zástupcům HZS JmK, HZS MSK, s nimiž je také výborná spolupráce.

Bezvadní jsou i oba kluci, Mirek a Bohdan, se kterými jsme si na cestách užili spousty legrace. Přeci jen jsme na kurzy najezdili 13.000 km! Co mi projekt vzal? Vzal mi čas být s vlastní rodinou. Aby mohlo být vyškoleno dnešních 1.300 absolventů, muselo proběhnout 53 pětidenních výcviků = 265 vzdělávacích dnů (resp. 1.590 vzdělávacích hodin). Velmi rád bych dal proto více času svým vlastním dětem a manželce. B. M. Přínosů je mnoho. Snad největší zmínil bratr. Pomoc potřebným je prioritou. Dalším pozitivem je skutečnost, že se nám možná podařilo celou profesi o kousíček posunout dopředu. Povězte, kdo by si v rámci své práce mohl přát víc? No a ztráty? Rozhodně realizace programu bere čas. Čas na rodinu, sebe, koničky. Životy našich blízkých jsou časově omezeny a je to potřeba vnímat a zachovat se podle toho. Proto je nesmírně důležité že Hasík má smysl. Jedinou věcí, co mi Hasík dluží je, že už jsem léta nenavštívil přátele v zámoří. Právě díky omezenému času. MÁTE NESMÍRNÉ ZKUŠENOSTI S PREVENCÍ A VÝCHOVOU DĚTÍ. JAK JE PŘEDÁVÁTE DÁL? Š. M. Nejlepší by bylo, kdybyste navštívila přímo náš kurz:-). Základní filozofie programu je téma na několik hodin. Co se týče formy jejich předání, dáváme přednost, stejně jako u dětí, hravé výuce. Na kurzech programu HASÍK CZ se skutečně velmi

nasmějeme a díky této přátelské atmosféře, o jejíž navození usilujeme i ve třídních kolektivech, si pak lidé pamatují, co se učí. Není totiž důležité, jaké informace předávám, ty jsou většinou vždy dobře zpracované, ale jakou formou je předávám. S typicky „dospěláckým“ pojetím předávání informací, totiž u dětí trávíte zbytečný čas. Uvažují naprosto odlišně, takže logická argumentace, tabulky a statistiky, jsou mimo jejich svět. My si však z více důvodů nemůžeme dovolit učit špatně. Jde totiž doslova o život zachraňující

česko-slovenský záchranářský časopis

Interview

rescue

report

informace, a ty prostě musí být sděleny tak, aby si je dítě i po letech dokázalo v krizové situaci vybavit. Velkou roli hraje také onen již zmíněný osobní přístup. Dítě musí během výuky cítit, že to s ním myslíte opravdu upřímně. Musí cítit váš zájem. Dnes existuje mnoho nejrůznějších technologií a mnoho z nich děti i baví. I přesto si ale myslíme, že by děti např. neměly usínat s tabletem, hrát si jen s počítačem, učit se z televize. Tyto věci dětem moc hodnotných informací nepřinesou nebo je alespoň potřebují dále s někým probrat a k tomu dnes nemají dost často příležitost. Mnohem lepší je si k dětem před spaním sednout na roh postele a přečíst jim nějakou pohádku, či příběh, nebo se jich jen zeptat, jak se jim líbil jejich dnešní den. B. M. I přes to, že je Hasík velký projekt pro osoby, které ho vlastně v praxi drží při životě, stále si najdu čas zajít do školy a odučím si žáčky ve škole, kde se s projektem začínalo. Jinak souhlasím s tím, aby každý, kdo může, se raději osobně našeho kurzu zúčastnil. Tam se o předávání našich zkušeností dozví

každý asi nejvíc. Navíc, nebude od věci stát se dalším členem naší rodiny Hasíkovců. CO V ŽIVOTĚ POVAŽUJETE ZA NEJVĚTŠÍ OSOBNÍ I PRACOVNÍ ÚSPĚCH? Š. M. To je těžko říct. Vyhrál jsem několik fotografických soutěží, také v muzice jsme se dostali na nejedno finále, či do rádia (dokonce jsme hráli i prezidentu Havlovi). Za největší výhru bych však určitě považoval, kdyby se mi podařilo být správným synem svým rodičům, správně vychovat své děti a také abych v sobě našel vždy odvahu, abych se vždy dokázal postavit zlu a bezpráví. To v dnešním materiálně založeném světě není vůbec jednoduché, navíc když všichni cítíme, že těm, co mají peníze, prochází téměř cokoli, zákony nezákony. Co se týče pracovních úspěchů, bude mi stačit, když budu moci být užitečný lidem. Kariéra jde mimo mě. B. M. Lhal bych, kdybych řekl, že mi Hasík nepřináší jistou formu zadostiučinění. Také být hasičským velitelem je docela fajn. Myslím, že naše profese

má jednu nespornou výhodu. Máte možnost sáhnout osudu do hry. To nemůže říci mnoho lidí a proto každá záchrana lidského života nemůže být věc, která vám přinese naprostý klid pokud váháte, zdali má váš život skutečný smysl. Ano. Samozřejmě mým úspěchem je když mě mají rádi lidé, na kterých mi záleží. Nepotřebuji popularitu ani peníze ve větší míře. Poslední, co bych jako úspěch zmínil je to, že jsem měl dost příležitostí si v životě nastavit priority a umím asi už poznat, co má v životě význam. No a pokud budu dobrý táta, budu štastný. Záměrně nehovořím o pracovních úspěších ani o muzice. To vše je pomíjivé. Myslím, že dosáhnout úspěchu může každý už tím, že se vydá po cestě, kde bude to správné převažovat na tím horším. Můžeme to ovlivnit a myslím, že Hasík je jednou z těch cest. Pánové, velmi pěkně děkujeme za tuto upřímnou a hlubokou sondu do Vašeho života. Rozhovor vedla vydavatelka Jana Bradáčová

O tom , jak dráček Hasík ke jménu přišel Zkrácená citace pohádky o dráčkovi Hasíkovi

ráček Šikula byl v křoví jako na trní. Má opustit svůj úkryt a pokusit se dětem pomoci? Co když se vrátí hrozní pravěcí lovci? Nemohl však již déle čekat. Sám nevěděl jestli má větší strach z pravěkých lovců a nebo z velikého ohně, ale už se rozhodl. Opustil svůj úkryt v křoví a letěl křičícím pračlovíčatům na pomoc. Ze vzduchu viděl, jak se matky pravěkých dětí polekaly, ale na to teď nebyl čas. Musel přeci pomoci jejich dětem! Náhle spatřil uzounkou mezeru v jinak nepropustné hradbě plamenů. Zamířil tedy přímo k ní. Plameny se rychle přibližovaly. Jeho dračí kůže ho začínala stále více pálit. Také nebyl zvyklý na takové množství štípajícího kouře, avšak Šikula dělal čest svému jménu. Odvážným a šikovným letem pronikl úzkou mezerou v plamenech až k plačícím dětem.

Rychle je popadl a odnášel je pryč z nebezpečných plamenů. Překvapená pračlovíčata zprvu nevěděla, co si o tom všem myslet. I když opravdového draka ještě nikdy před tím neviděla, dobře věděla, že právě tohle má být ta hrozivá obluda, o které jim mnohokráte rodiče vyprávěli. Pro jistotu se však ještě pevněji přitiskla k zelenému dračímu tělu. Šikula zatím vynesl děti až do bezpečí. Vysadil je však raději kousek dál od šťastných matek, aby je příliš nevystrašil. Děti se k nim okamžitě rozběhly. To bylo radosti. "Co však s hořící vesnicí?" říkal si mezitím dráček Šikula. Pralidé tam mají jistě uschovány všechny věci, které potřebují k živobytí. Když tu dostal Šikula nápad. Vyletěl nahoru až pod černá oblaka, a pak se vydal střemhlav dolů, přímo do řeky, co protékala nahoře nad vesnicí. V plné rychlosti

česko-slovenský záchranářský časopis

a s roztaženými křídli pak přistál na hladinu řeky a vytvořil vlnu právě tak velikou, aby uhasil hořící vesnici. Dráček měl tak trochu strach, aby současně neublížil pravěkým maminkám a dětem, které stály jen kousek od vesnice. Všechno však nakonec dobře dopadlo. Voda uhasila všechny plameny a dráček se spokojeně mohl vrátit domů. A právě ve chvíli, kdy naposledy zakroužil nad zachráněnými pračlovíčaty a vesnicí, zaslechl zespod volání: "Hasík, je to hodný drak Hasík! Děkujeme ti Hasíku!" Dráček ještě jednou zamával křídly vesničanům na pozdrav a šťastně se vracel k domovu. Celou cestu mu však neustále znělo v hlavě ono volání: "Hasík, je to hodný drak Hasík!" "To by bylo pěkné jméno pro mě." Redakčně kráceno, Zdroj:www.hasik.cz

rescue

česko-slovenský záchranářský časopis

report

Předplatné

Objednejte si tištěné předplatné na rok 2017 a získejte ZDARMA:

 Elektronický archiv časopisu 2016  Elektronické předplatné na rok 2017

Pololet předpl ní na zkou atné za 19 šku jen 9 / 8 EU Kč R

Chybí Vám některé z čísel roku 2016? Získejte jej zdarma k předplatnému na rok 2017!!!!! Objednávejte na: media@rescuemedia.cz

Objednávejte elektronicky na:

www.rescuemedia.cz mailem na: media@rescuemedia.cz poštou na: redakce RESCUE reportu, Lidická 51, 602 00 BRNO Objednávky na Slovensku: www.predplatne.sk/home/1832-rescue-report

Předplatné platí vždy po dobu jednoho roku tedy lze objednat kdykoli.

Technická záchrana

rescue

HEAVY

Obrovskou popularitu na mezinárodní scéně mezi hasiči zažívá poslední roky odvětví technické záchrany zvané HEAVY RESCUE. Jedná se o soubor záchranných činností spojených se zvedáním těžkých břemen, vyprošťováním zraněných osob z havarovaných vozidel a stabilizací staticky nestabilních oblastí. Přestože je tato problematika velmi obsáhlá, získává si ve světě stále více příznivců.

česko-slovenský záchranářský časopis

report

Technická záchrana

rescue

report

ne 13.1.2015, v 10:40hod. se na požární stanici v Bristolu rozezní alarm. Dopravní nehoda nákladního vozidla na sjezdu z dálnice M32 na M4. Po příjezdu na místo události průzkumem hasiči zjistili, že se jedná o dopravní nehodu plně naloženého nákladního vozidla převážející kontejner.

Vozidlo je převrácené na pravou stranu a pod kontejnerem se nachází osobní vozidlo se zaklíněnou osobou uvnitř. U osoby není možné určit její zdravotní stav, proto se rozbíhá záchranná akce. Dle sdělení řidiče, který byl jen lehce zraněn, je hmotnost samotného kontejneru přes 40t.

Není možné okamžité povolání jeřábu, proto přichází na řadu dostupné vybavení - pneumatické zvedací vaky v kombinaci s hydraulickými tyčemi Holmatro. Náklad je však nerovnoměrně rozložen, a proto dochází k deformačním změnám a komplikacím při zvedání břemene. S maximálním úsilím a dostupným vybavením se daří

těžké břemeno zvednout jen o pár centimetrů. Není to ale natolik dostačující, aby se hasiči dostali k zaklíněné osobě a zjistili její zdravotní stav. Po příjezdu jeřábu a jeho nasazení v kombinaci s dostupnými prostředky se břemeno daří zvednout. Osoba je po dlouhých 4hodinách a 20 minutách prohlášena za exitus. Četnost výskytu událostí tohoto typu není vysoká. Občas se však objeví záchranná akce, která je náročná jak z hlediska použití vhodných prostředků, tak i správného využití zkušeností nabytých během výcviků a improvizace na místě události. Nemusí se vždy jednat o dopravní nehodu. V průmyslových areálech, ve firmách a na stavbách, kde se často pracuje s přemisťováním těžkých břemen, dochází k selhání techniky nebo lidského faktoru, a tím i k úrazům…

V České republice nabízí tyto sestavy společnost TRUZADO s.r.o., která se zaměřuje na výrobu záchranářských prvků z certifikovaného speciálního materiálu. Schodovité klíny jsou nezbytnou součástí vybavení k vyprošťování osob z havarovaných vozidel. Povolené zatížení klínu je stanoveno na hodnotu kolem 100kg / cm2. Nabízí je společnosti jako HOLMATRO, LUKAS, RESQTEC, aj…

NA ZAČÁTKU CESTY JE SPRÁVNÁ STABILIZACE Pokud je břemeno nestabilní, je nutné vždy provést stabilizaci. Zvláště pak, když s ním bude během záchranné operace prováděna manipulace.

Stabilizační set na osobní vozidla má využití pouze na dopravní nehody. Jedná se o systém stabilizační podpěry a dopínacího pásu s úchyty. Tento set je dodáván na trh prostřednictvím mnoha společností.

Cribbing, neboli česky hráně. Jedná se o nejjednodušší a nejstabilnější prvek, jehož nasazení se při řešení mimořádných událostí nabízí. Dříve používaný při důlních činnostech, dnes jako nezbytná součást všech guidelines pro USAR týmy. Samotné nasazení spočívá v sestavě dřevěných hranolů, které se skládají podle potřeby a váhy břemene určitým systémem na sebe, a vytvářejí tak stabilizační prvek pro dotyčné břemeno. Používá se také jako součást taktického postupu při zvedání pomocí vysokotlakých pneumatických vaků a hydraulických doplňků. Nosnost a výška, do které může být sestava vybudována, je dána počtem použitých hranolů, jejich průřezem, délkou a také použitým materiálem.

Jeho nosnost se pohybuje od 0,8 – 1,6t na jednu podpěru. Není certifikován pro jiné záchranné činnosti, jako je např. záchrana zavalených a zasypaných osob apod.

Použití stabilizačních tyčí je dnes velmi populární a univerzální k řešení u mnoha typů mimořádných událostí.

česko-slovenský záchranářský časopis

Technická záchrana

rescue

report

Stabilizace staticky narušených konstrukcí, záchrana zavalených a zasypaných osob, stabilizace při zvedání těžkých břemen. To jsou hlavní odvětví, kde mohou být tyto prostředky nasazeny. Na trhu jsou nabízeny prostřednictvím společností PARATECH, HOLMATRO a RESQTEC. První ze zmiňovaných firem se zabývá stabilizací od počátku vzniku a nabízí jedno z nejlepších zařízení na světě. Nikdo na světě nenabízí takovou nosnost tyčí jako společnost Paratech. Vše se odvíjí od druhu použité tyče, resp. v bezpečnostním poměru 2:1 je nosnost šedé sady kolem 10t a zlaté sady 20t. V praxi to znamená, že maximální hodnota vertikálního zatížení na jednu tyč je u šedé sady 20t, resp. u zlaté 40t. Společnost Holmatro již inovaci několik let u stabilizační produktové řady powershore pozastavilo a veškerou svoji snahu věnuje hydraulickému vyprošťovacímu zařízení. Nosnost stabilizačních tyčí powershore je 10,3t a výsuv cca max. 25cm. Resqtec se snaží dohánět oba rivaly zvláště ve vývoji vysokotlakých vaků. HYDRAULIKA NEBO VZDUCH? KOMBINACE OBOJÍHO JE JISTÁ CESTA V návaznosti na výše uváděnou událost z dálnice u anglického Bristolu prošli hasiči z Avonu praktickým vícedenním výcvikem na stabilizaci a zvedání těžkých břemen. Smyslem výcviku bylo ukázat několik řešení u stejného scénáře, a tím zlepšit celkový rozhled hasiče tak, aby byl připraven improvizovat v případě nefungujícího taktického postupu. Na výcviku v UK všude kolem neuslyšíte nic jiného než „safety, safety, safety!“

svoji záložní variantu. V našem případě to znamená, že při zvedání břemene pomocí hydraulických tyčí, musí být pod břemenem připraveny ještě vysokotlaké vaky, kdyby varianta s tyčemi selhala. Stabilizace je pak úplnou samozřejmostí. V našich podmínkách jsou některé postupy nereálné. Není potřeba hned všechno odepisovat, ale důležité je vzít si to, co opravdu využijeme. Implementace novinek do našeho systému není nikdy na škodu. Platí ovšem důležitá fráze „všeho s rozumem…“

Základem pro hasiče je znalost vybavení, kterým disponují. Nasazení hydraulického vyprošťovacího zařízení (dále „HVZ“) umožňuje vyřešit spoustu zapeklitých situací, kde stačí k záchraně několik centimetrů. Pro příklad - zaklíněná končetina v úzké spáře a osoba pod tramvají. Pro tyto situace existuje na trhu nespočet záchranných prostředků. Pokud při použití HVZ budete mít na paměti několik důležitých detailů, máte vyhráno.

Tlak na bezpečnost zasahujících hasičů je zde obrovský, ať už jde o stabilizaci budov, výkopů nebo heavy rescue. Každý taktický postup musí mít navíc

česko-slovenský záchranářský časopis

Například to, že hydraulický rozevírač pracuje po části kružnice na malé ploše a vertikální poloha rozpěrného válce musí být při zvedání břemene max. 80°. Zvednuto a vyproštěno do dvou minut od správného nasazení. Stejně tak jako stabilizační set není vhodný např. pro stabilizaci do výkopu, nejsou výše zmiňované prostředky HVZ určené ke zvedání břemen. Veškeré hydraulické prostředky pro zvedání břemen by měly totiž v rescue verzi obsahovat možnost zajištění polohy při každém zdvihu. Jedná se zejména o automatické zámky s pojistkou nebo manuální zámky k fázování jednotlivých kroků. Hasiči musí mít na paměti, že zařízení bez pojistných kroků může kdykoliv selhat a je tedy nutné mít dobře připravenou stabilizaci. ROZDÍLY MEZI INDUSTRY A RESCUE VYBAVENÍM Styl a funkčnost, ve kterém je vybavení provedeno se rozlišuje dle použití na industrial - průmyslové a rescue – záchranářské. Situace na trhu se oproti minulému desetiletí výrazně zlepšila, avšak stále se dá narazit na společnosti, které své vybavení prodávají záchranářům bez příslušného atestu a certifikace.

U hydraulických zvedacích zařízení je situace jasná a jak již výše autor popisuje, automatické zámky s pojistkou nebo manuálním zajištěním se stávají jejich nedílnou součástí.

Technická záchrana

rescue

U pneumatických zvedacích vaků je situace poněkud ztížená. Od technologie vaků s pracovním tlakem 8bar se ustupuje a přechází se na 10bar. Zesiluje se materiál, přidávají se až 3 vrstvy kevlaru. Používá se neopren, ale i přesto najdeme výrobce, kteří na úkor kvality volí butyl kaučuk. Trnem v oku zůstává provedení redukčního ventilu a ovládacího zařízení. Redukční ventil nemá většinou certifikaci rescue, ale industrial. Chybí certifikace EN 13731, většinou je provedení v certifikaci DIN EN ISO 2503, což je norma pouze pro svařování, řezání a činnostem jim příbuzným. Výsledná dávka tlaku z láhve je dle normy 200bar a ne 300bar jako u tlakových lahví používaných hasiči. Na redukční ventilu není integrovaná hadice, ale většinou je připojena pouze černá hadice, která splňuje normu MSHA, resp. je certifikovaná pro práci v dolech, nikoliv pro rescue. Po uvolnění ventilu pro nastavení pracovního tlaku není redukční ventil schopný vypustit zbytek vzduchu ze sestavy. U ovládacího prvku chybí většinou certifikace EN 13731. Joystickové ovládání splňuje většinou atest pro MSHA, nikoliv pro záchranářské činnosti. Chybí taktéž odolnost vůči korozi, plamenu, oxidovadlu, Ex, nestálým plynům a kapalinám, apod.

Inzerce

report

DX 020

Multifunkční evakuační nosítka pro záchranu z uzavřených nebo stísněných prostor Mohou být použita pro vytahování a spouštění na lanech ve vertikální i horizontální poloze, tažena přes téměř jakýkoli typ podkladu, nesena nebo zavěšena pod vrtulníkem. Záchranná nosítka jsou konstruována speciálně pro záchranu v omezeném prostoru nebo v místě s omezeným přístupem. Mohou být také použita jako alternativní prostředek na dopravu těžkého vybavení. Speciální konstrukce umožňuje nastavit šířku a délku nosítek dle velikosti oběti.

SADA OBSAHUJE NÁSLEDUJÍCÍ PRVKY: ■ 4 přídavné držáky v případě většího počtu ■ ■ ■ ■ ■

lidí přenášejících pacienta, nosítka s flexibilním designem, vázací pásky umožňující přepravu ve vodorovné poloze, lano pro přepravu oběti ve svislé poloze, přepravní batoh, který umožňuje tahání nosítek za sebou, karabinu.

PPOR. ING. ONDŘEJ ŠESTÁK

velitel čety HZS Jmk, styčný důstojník mezinárodních záchranných operací pro Českou republiku Je instruktorem s mezinárodní certifikací pro Trench rescue, wooden shoring a PARATECH. Autor Konspektu odborné přípravy Záchrana zavalených a zasypaných osob z výkopů a závalů. Účastník zahraniční mise HCP v Srbsku a konference instruktorů FDIC v Indianapolis v roce 2014. Oceněn zlatým záchranářským křížem, držitel medailí HZS Jmk a Jihomoravského kraje. Podílí se na odborné přípravě vybraných příslušníků HZS Jmk pro zásahy s využitím stabilizace a zvedání těžkých břemen bez použití jeřábu. ppor. Ing. Ondřej Šesták Foto: archiv autora

Dostupné barvy: khaki a oranžová

9 900 Kč bez DPH česko-slovenský záchranářský časopis

www.lanex.cz

Aktuálně

rescue

report

AGRESOŘI ZBYTEČNĚ MRHAJÍ CENNÝMI MINUTAMI ZÁCHRANÁŘŮ A HASIČŮ

ekundy často rozhodují o lidském bytí či nebytí, o celoživotních následcích úrazů nebo o astronomických výších škod na majetku. Přesto se najdou lidé, kteří situaci komplikují, zdržují nebo dokonce fyzicky ohrožují zdravotníky a záchranáře. Zkušenosti zdravotníků zmapoval unikátním výzkumem, do kterého se během tří let zapojilo 896 respondentů z prostředí českého zdravotnictví, člen pracovní skupiny Aesculap Akademie Jaroslav Pekara. Terčem útoku od pacientů nebo jejich doprovodu se podle jeho studie stalo devadesát procent zdravotníků. S výhružkami a nadávkami se za jediný rok setkalo 78 % zdravotníků, fyzické násilí zaznamenalo 23 % dotazovaných. Povolání záchranáře, lékaře či zdravotní sestry je rizikové. Častým důvodem je stále rostoucí agresivita společnosti, což se projevuje u pacientů a jejich příbuzných. „S tímto trendem je potřeba začít něco dělat, ale nejdříve je nutné ho detailně poznat. I proto vznikla moje studie," vysvětluje motivaci autor průzkumu Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D., člen Pracovní skupiny Aesculap Akademie Bezpečnost personálu. S násilím na pracovišti se nesetkala jen desetina zdravotníků. „Pacientka se mnou vyrazila dveře kvůli tomu, že jsem jí chtěla zabránit v útěku ze sprchy,“ popisuje ve studii jeden ze svých negativních zážitků nejmenovaná všeobecná sestra s 12tiletou praxí. Fyzickému útoku čelilo během jednoho roku 206 zdravotníků z 900, přičemž 10 z nich bylo zraněno. URÁŽKY A VYHROŽOVÁNÍ JSOU NA DENNÍM POŘÁDKU Nejčastěji se zdravotníci musejí bránit verbálním útokům. Agresivní nadávky a výhružky si vyslechlo 697 z celkového počtu 896 bez ohledu na to, zda byl zdravotníkem muž nebo žena. Dvě třetiny z nich byly napadeny samotným pacientem, ve zbylých případech se do

zdravotníků slovně opřeli pacientovi příbuzní. „Řekl mi, abych se podívala na sebe, že jsem tlustá jako kráva,“ popisuje nepříjemnou scénu s chronicky nemocným pacientem z dialyzačního střediska všeobecná sestra s 22 letou praxí. Stejně jako ona se s podobnými urážkami setká polovina sester přímo v nemocnici či ve zdravotnickém prostředí. Výjimkou ale nejsou ani útoky v bytech pacienta či na ulici, kde se odehrálo přes 35% všech incidentů. Verbálním útokům jsou ze všech zdravotníků nejvíce vystaveny sestry, s násilím se potkaly dvě třetiny z nich. AGRESIVITA A STRES BRÁNÍ V ZACHRAŇOÁNÍ ŽIVOTŮ A MAJETKU „S agresivitou a vulgaritou se naši operátoři tísňové linky 155 setkávají téměř každodenně, nejčastěji v nočních hodinách, kdy bývají tato volání spojena s alkoholem. Operátorům je pak často vyhrožováno napadením nebo vulgárně nadáváno a přitom uplyne i několik dlouhých minut, než se volající nechají našimi profesionály přesvědčit ke konstruktivní spolupráci. Čas běží, my si uvědomujeme, jak je drahý, a přitom stále nevíme místo události, natož aby nám takový volající v ráži odpovídal na dotazy nebo se nechal přesvědčit k telefonicky asistované resuscitaci,“ říká vedoucí Krajského zdravotnického operačního střediska v Hradci Králové Vladimír Švába. Případné potyčce po příjezdu záchranářů se snaží předem vyvarovat. „V takových případech informuje operátor zasahující posádku o hrozícím konfliktu a někdy si vyžádá i spolupráci policie na místě zásahu,“ dodává ředitel ZZSKHK MUDr. Jiří Mašek. Stejné problémy řeší i operátoři tísňové linky 112 na krajském operačním středisku Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje. „Velkou roli všeobecně hraje stres volajících, ale komplikace nám opakovaně způsobují

česko-slovenský záchranářský časopis

podnapilí, lidé pod vlivem návykových látek a občas i duševně nemocní,“ říká mjr. Mgr. Ondřej Sezima, psycholog HZS Královéhradeckého kraje. NĚKDY DOJDE I NA FYZICKOU POTYČKU Ač se zdravotníci i hasiči snaží konflikty zvládat předně vhodnou komunikací, ke konfrontaci na místě přesto občas dojde a asistence policie je nakonec nutná. Nejmenovaný hasič z HZS ve Vrchlabí uvádí příklad z loňských Velikonoc: „Byli jsme zavoláni k nehodě, kdy dva podroušení mladíci sjeli v Dolní Branné na motorce do potoka. Jeden byl bohužel velmi těžce raněný a později při převozu do nemocnice zemřel. Na místě se ale vyskytl ještě třetí člověk, kterému motorka zjevně patřila, a jako priority se neodbytně dožadoval nejprve ji vyndat, aby mu do nádrže nenatekla voda… Byl také podnapilý. Komunikace nepomohla a nakonec nás fyzicky napadl. Řešila to přítomná policie, která zároveň vyšetřovala nehodu.“ Ne vždy však jde o podnapilé. „Na silnici do Špindlerova Mlýna se často kvůli nehodě, výjimečně i spadlým větvím, tvoří kolony. Je to tam úzké. Řidiči jsou nervózní, protože mají třeba zakoupenou permanentku na lyžování, a na hasiče dokonce najíždějí,“ uvádí zmíněný hasič z Vrchlabí. DOMINOVÝ EFEKT Na odděleních nemocnic je oproti zkušenostem pracovníků záchranného systému agresivita méně častým jevem, nicméně ji také znají. „Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové evidujeme za poslední dva roky 39 případů takových mimořádných událostí a agresivního chování. Z toho jde ve 13 případech o fyzické napadení, ve 3 případech o hrozbu usmrcením a v 9 případech o jinou verbální agresi. O všech proběhlých neurvalostech se nedozvíme, evidujeme ty, které lze označit za agresi. Naši zdravotníci musí často čelit situacím, kdy

Aktuálně

rescue

dochází k napětí mezi jejich možnostmi a potřebami nemocných. Nedávné vánoční svátky pro nás byly v tomto ohledu prubířským kamenem. Pokud totiž regionální ambulance nemocnic, zubařů apod. na svátky zavřou a nezařídí si zástup, dorazí pacienti i z několika okresů k nám a my je ošetřit musíme. Náš personál bývá pak enormně vytížený až přetížený. Za běžného provozu bych nás hodnotil jako znatelně empatické. I v těchto chvílích jsme profesionální, ale v návalu povinností můžeme někomu připadat trochu komisní“, hodnotí situaci v hradecké fakultní nemocnici její lékařský náměstek a senátor prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc. JAK NÁSILÍ PŘEDCHÁZET SE UČÍ NA SIMULAČNÍCH KURZECH A ŠKOLENÍCH. K DOSTÁNÍ BRZY BUDOU I SPECIÁLNÍ SKRIPTA Možností připravit se na takové neadekvátní jednání postupně přibývá. „Královéhradečtí operátoři TCTV 112 takovou přípravu pod vedením krajského psychologa HZS absolvovali. Byla zaměřena na zvládání náročných typů hovorů, včetně těch agresivních. Dokáží si teď v uvedených případech lépe poradit, psychický stav dané osoby zklidnit a vytěžit klíčové informace. K tomu se ještě naši hasiči, kteří jsou členy posttraumatické péče, loni zúčastnili jednodenní přípravy v základech sebeobrany pod vedením policejních instruktorů,“ říká mjr. Ondřej Sezima. Každý z angažovaných profesionálů prožívá situaci různě, a jejich reakce se liší. Co se týče zdravotníků, tak z detailní analýzy Pekarova průzkumu vyplynulo, že jich polovina reagovala na pacientovu agresivitu klidně a snažila se ho přesvědčit, aby přestal. Každý třetí zdravotník se bránil a každý pátý se pokusil utéci. Někteří berou útok za ponaučení do budoucna. „Dneska už vím, že pacient asi neměl svůj den. Na dialýze jsou lidé hodně nemocní, čekají na transplantace, umírají. Postupně mi dochází, že není možné odhadnout reakci pacientů,“ svěřila se sestra z dialyzačního střediska. Účinnou prevencí násilí je rovněž průběžné vzdělávání v rámci simulačních kurzů. Ty mívají část zaměřenou na simulaci reálného konfliktu a současně umožňují účastníkům sdílet zkušenosti s lidmi, kteří již násilné chování, např. od pacientů, zažili. „Aesculap Akademie zahájila kurzy pro zdravotníky zaměřené na situace s násilnými pacienty již minulý rok. Výsledky studie ukazují, že naše rozhodnutí věnovat se právě tomuto fenoménu bylo správné a rozhodně budeme v kurzech pokračovat," říká zástupce Aesculap Akademie MUDr. František Vojík. V kurzech se lektoři Aesculap Akademie soustředí především na chování a vystupování zdravotníků. Je to totiž nejvýznamnější aspekt předcházení vzniku krizové situace, kdy se zdravotníci učí nedat svým chováním agresorovi šanci vyhrotit situaci vedoucí až k fyzickému útoku. „Hodně se inspirujeme u kolegů v Dánsku, kde mají systém prevence velmi propracovaný. Ve spolupráci s Aesculap Akademií chystáme unikátní skripta, která vychází právě z tzv. dánského modelu. V současné době také plánujeme názorný plakát o správné pacifikaci neklidného a násilného pacienta s přehledovými studiemi o prevenci úrazů při pacifikaci násilných pacientů určený přímo zdravotníkům“ uzavírá Jaroslav Pekara z Aesculap Akademie. Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D. Vedoucí studijního oboru Zdravotnický záchranář na Vysoké škole zdravotnické Člen Pracovní skupiny Aesculap Akademie Bezpečnost personálu Member of European Violence in Psychiatry Research Group

Inzerce

report

Radiostanice: občanské PMR 446 profesionální letecké námořní

Prodej - Montáže - Servis - Příslušenství Půjčovna radiostanic RCS Brno - radiostanice.cz, a.s. Stránského 35, 616 00 Brno - Žabovřesky Tel. 548 216 942 E-mail: obchod@radiostanice.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

Aplikace Mapy.cz poradí, jak poskytnout první pomoc Lidé v nouzi snadno nasdílí svoji polohu, najdou nejbližší zdravotnické zařízení nebo zavolají tísňovou linku. Zdarma pro Android a iOS