Člověk, krajina, krajinný ráz

ČLOVĚK, KRAJINA, KRAJINNÝ RÁZ Pavel Klvač (ed.)

Člověk, krajina a krajinný ráz Pavel Klvač (ed.)

Vydala Masarykova univerzita v roce 2009 Jazyková korektura: Radek Mikulka Korektura anglických textů: Nicholas Orsillo Grafická úprava: Jiří Foltýn Fotografie a grafický návrh obálky: Rudolf Šmíd Vydání první, 2009 Náklad: 600 výtisků Tisk: Grafické podniky Kusák, Vyškov Publikace FSS-9/09-02/58 ISBN 978-80-210-5090-7

Strašák jako autentický prvek v krajině Rudolf Šmíd V poli sám, vprostřed vran, kabát, klobouk jako pán, koukneš pod něj - nikdo tam. (lidová hádanka) Jsou tu odedávna a jejich existence souvisí s potřebou člověka chránit před vetřelci svoji úrodu či domácí zvířectvo, když on sám nemůže být nablízku. Přesto zatí stály a dosud stojí tyto etno-výtvarné objekty s magickým posláním strašit mimo větší zájem etnografů, kulturních antropologů, environmentalistů či teoretiků umění. Málo vděku se jim od nás za ta léta služby dostalo. Stali se jen součástí hanlivého rčení: „Vypadáš jako strašák do zelí.“ Neobjevili je ani umělci samotní, byť od poloviny 19. století často programově navazovali na projevy lidového umění. Také počátkem století dvacátého, kdy Evropa obdivně pošilhávala po magickém kouzlu primitivního umění z Afriky a Ameriky zůstali tyto pozoruhodné bytosti stranou pozornosti.

Kalvarie (Zaječí, 2005) foto Rudolf Šmíd 78

O jejich zachování se nestarala ani kulturní politika období budování socialismu a nestará se ani dnes. Naštěstí, možná právě kvůli této nepozornosti, přežili jako autentický krajinný prvek až do současnosti a své odvěké poslání, totiž chránit úrodu před škůdci, plní i dnes.1 Anebo naopak, jejich tvůrci stále věří tomu, že jim strašáci na poli či vinici pomohou ochránit úrodu před nezvanými hosty.

Od jejich příbuzných – Moran, Smrtek, čarodějnic – je odlišuje kromě jejich praktického určení i magická funkce. Tyto nadpřirozené bytosti člověk vytvářel ve víře, že mu jejich vizualizace zajistí moc nad nimi samotnými.

Zhotovení jejich obrazu – imitativní magie – a jeho následná likvidace mu měla zajistit moc nad přírodními a nadpřirozenými živly.2 Ve jménu vítězství nad nadpřirozenými silami proto celá ves rituálně topila, upalovala, ukaKřížek na ochranu úrody (konec menovávala či pohřbívala vizualizované sym- 40. let) foto Ludvík Baran boly Zla, Zimy nebo Smrti. Jejich magický i praktický význam upadal již koncem 19. století a současná renesance těchto rituálů naplňuje už jen společenskou a zábavnou funkci.3 Narozdíl od maškar a masek si však strašáci svoji praktickou a zprostředkovaně i magickou funkci – strašení – ponechali do současnosti.4 Ačkoliv v další části textu bude řeč o strašácích, kteří vypadají „jako my”, ve své typologii je označuji slovem hastroš5, úrodu před nezvanými hosty chránili a chrání i všelijaké technické plašiče (plašítka, plašičky) a dnes už ojediněle také mrtvá těla zvířat či ptáků, které označuji jako animistické strašáky. Současný strašák je často kombinací jednotlivých typů.

Hastroš bývá obohacen o prvky technického rázu a také animistický strašák je nejednou doplněn o třpytící se cédéčko, nebo je nahrazen Postmoderní animista (Pouzdřany, umělým modelem mrtvého tvora.

2008) foto Rudolf Šmíd 79

Na kříži Nejčastěji je strašák hastroš, tedy objekt, který svojí přítomností vytváří iluzi člověka (vypadá „jako my”), tvořený na konstrukci dřevěného kříže.

Přibitý na kříži, v děravém saku, jak model malíři, bojím se ptáků.

Pustá je pustina, krájí se krajina, vina se vine, i ten, kdo nežije zhyne.6 Mám za to, že konstrukce kříže nemá původní spojitost s pozdějším významem kříže jako symbolu ochrany a prosperity,7 natož v náboženském slova smyslu, ale je spíše jednoduchou konstrukcí lidské postavy. Výmluvně to dokládají i stylizované neolitické malby lidských postav v jeskyni z Almadénu, které připomínají strašáky.8 Na vinicích i na polích však můžeme ojediněle nalézt strašákům podobné objekty, které symbolický význam kříže sdílely od samého počátku. Je jím například kříž, který se vztyčuje při obřadu zarážení hory.9 Vztyčením kříže se uzavírají vinice pro veřejnost a porušení tohoto zákazu se ještě v 19. století tvrdě trestalo.

V současné době můžeme kromě dřevěného kříže a „zjednodušené” tyče také vidět strašáka zavěšeného na konstrukci připomínající šibenici. S tímto typem hastroše se můžeme u nás setkat především na vinicích ve Velkopavlovické oblasti, kde křížové i šibeniční konstrukce často koexistují těsně vedle sebe. Při pohledu na tyto expresivní objekty/bytosti10 se člověk neubrání vzpomínce na kacířskou větu: „Jak by dnes asi vypadaly hřbitovy, kdyby Ježíše neukřižovali, Postmoderní animista (Pouzdřany, ale oběsili.“ 2008) foto Rudolf Šmíd 80

Na počátku bylo slovo V českém jazyce je slovo strašák synonymem pro označení bubák, hastroš, strašidlo.11 Narozdíl od češtiny, kde slova strašák a strašidlo jsou synonyma, v anglickém jazyce jsou tato slova vymezena rozdílně, kdy hlavní „odlišnost mezi nimi spočívá v tom, že strašáci sice vypadají hrozivě, ale ve skutečnosti nejsou vůbec nebezpeční.”12 To koneckonců potvrzuje i mé téměř patnáctileté pozorování jejich života.

Ve většině ostatních evropských jazyků pojmenování strašáka odkazuje na jeho ryze praktickou funkci a slovo strašák je složeno ze slova strašit a škůdce, kterého má strašák zaplašit. Anglické označení pro strašáka – scarecrow (scare – strašit, crow – vrána) – má stejný základ i v ruštině [pugalo varonyje], případně hrachové [grachovyje] nebo zahradní [agarodnoje]. Mimochodem ruština stejně jako čeština používá rčení: „Vypadáš jako strašák do zelí.“ Slovník ruského jazyka uvádí ještě jeden expresivní výraz pro slovo strašák a to [čučelo]. Slovo [čučelo] znamená i vycpané zvíře. Oba významy pravděpodobně odkazují na hojný výskyt animistických strašáků v tomto regionu.13 V italštině – spaventapasseri – ale i v polštině – strach na wróbla – je tím, kdo má být zastrašen vrabec. Němčina má pro strašáka Výrazy hned dva – Hasenschreck (Hasen – zajíc, schreck – plašit a Vogelscheuchen (Vogel – pták, Schuechen – strašit). I v maďarštině vzniklo slovo strašák spojením slov pták (madár) a strašit (ijesztö) – madárijesztö. Z pojemnování strašáků alespoň v evropských jazycích je zřejmé, že hlavním nebezpečím pro úrodu bylo ptactvo. A co člověk?

Strašák je bůh

Tanečnice Flamneka (Velké Bílovice, 2005) foto Rudolf Šmíd 81

Právě významová analýza slova strašák mě dovedla až k latinskému výrazu terriculus.14 Hned tři ekvivalenty pro strašáka svědčily o tom, že i ve starém Římě měl strašák svoje důležité místo. Dalším pojmenováním pro strašáka je v latinském jazyce Avistupor.

Proč s velkým „A”? Avistupor není jen složeninou slov avis (ptáci) a stupor (strnulost, úžas, hrůza), ale Avistupor byl římský bůh.

Avistupor je „jméno Priápa, boha strážícího vinice a zahrady, který brání proti ptákům a zlodějům.“15 Priápus (řec. Priápos) byl bůh, syn Afrodíty a Dionýsa16, jehož kult se do

Řecka rozšířil z Malé Asie po smrti Alexandra Makedonského ve 4. stol. př. n. l. a odtud i do starého Říma. Příslušela mu moc nejen nad mužskou potencí, ženskou plodností, ale byl i ochráncem námořníků, rybářů a skotu, ale také strážcem úrody na vinicích, v zahradách a sadech. Na dochovaných malbách bývá zobrazován s nikdy nevadnoucím obrovským falem17, s úrodou v klíně, vždy vyzbrojen kastrovacím nožem na zloděje, kteří neuposlechli jeho rad.18 Dřevěné sochy Priápa natřené červenou barvou se dávaly do vinic a sadů. Občas bylo jeho zobrazení redukováno na pyj samotný.

Takové dřevěné či kovové vypodobení sloužilo jako amulet, který mohl zajistit plodnost jak ženě, tak i hospodáři bohatou úrodu. Jeho pozdější římskou obdobou (dalším pojmenováním) se stal Mutinus (Mutunus), který převzal především ochranu nad mužskou potencí. Zdá se, že Avistupor bylo Priápovo pojmenování v roli praktického strážce úrody, tedy v roli strašáka.

Motiv boha-strašáka se objevuje i v nejstarší dochované japonské knize Kodžiky19, v níž je popsán bůh-strašák jménem Kubeiko, který se sice nikdy nemůže hnout z místa, ale o světě ví všechno.

Osud trpaslíka Současný strašák, resp. jeho nad/lidská podoba, je už jen praktickou pomůckou, jejíž prostřednictvím člověk vizualizuje sám sebe ve víře, že ho zastoupí, když on sám odejde z pole či vinice domů. Během staletí tak ustupuje do pozadí jeho funkce chránit úrodu před člověkem20 a slouží především k plašení ptáků a zvířat.

Strašák je typickým představitelem recyklovaného umění. Při jeho výrobě se využívá všechno, co už není doma potřeba.

Oblečení strašáka, i když s určitým zpožděním, reflektuje módní vlny. Typická představa strašáka s plstěnou hučkou na hlavě a sáčkem vycpaným slámou21 je současné realitě velmi vzdálená. Klobouky docházejí, hlavu strašáka dnes tvoří většinou umělohmotné kyblíky či uříznuté PET-lahve.

Tanečnice Flamneka (Velké Bílovice, 2005) foto Rudolf Šmíd 82

Můj kříž se naklání, hlavu mám z kyblíku.

Je Pravda bez lhaní?

Jsem mesiáš králíků.

Pustá je pustina, krájí se krajina, vina se vine, i ten, kdo nežije zhyne.22 Nemění se jen druh oblečení, ale také jeho kvalita a původ. A tak se strašáci stejně jako my postupně oblékají do rychle se rozpadajících oděvů Made in China. Z jistého úhlu pohledu se dá tvrdit, že se strašácká móda v postmoderní době, kdy je dovoleno nosit téměř vše, té naší naopak předchází.

V průběhu století, hlavně objevem Nového světa, se struktura plodin v Evropě výrazně změnila a strašákům přibyla kromě ptáků spousta dalších nepřátel. Nové plodiny, jako je kukuřice a brambory, zachutnaly vysoké a především černé zvěři.23 Právě kvůli přemnožení černé zvěře, která působí velké škody především na bramborách a kukuřici, došlo k některým strašáckým inovacím. Na rozdíl od ptáků, kteří mají silně vyvi-

Smrt V. (Obory, 2006) foto Rudolf Šmíd 83

nutý zrak, ale prakticky nemají čich, je u divočáka dominantním smyslem právě čich.

Tím starším vylepšením jsou lidské vlasy vonící člověčinou, přivázané v pytlíku ke strašákovi, těmi novějšími jsou všelijaké parfémy a vody po holení, kterými se strašáci průběžně voní.

I přes dílčí inovace těch pravých/tradičních strašáků ubývá. Zdá se, že nevyhnutelně.

Jejich umělá záchrana je prakticky nemožná. Strašák zbavený svého původního poslání – strašení – se stává jen pseudoobjektem na úrovni sádrového trpaslíka.24 Mimochodem, podle některých pramenů jsou rovněž sádroví trpaslíci na zahradách odvozeninou Priápových soch.

Po krátkém boomu počátkem devadesátých let minulého století mizí políčka stejně rychle jako ti, co na nich hospodařili. A jejich potomci už nakupují brambory a zeleninu v supermarketech. Družstevní lány jsou zase tak velké, že v nich pro strašáky není místo. Větrem roztančené strašačky na vinicích zase nahrazují plynové pistole a zvuky z reproduktorů napodobující křik káněte a sténání poraněného špačka. Navzdory tomu všemu tu stále jsou lidé, kteří tvoří strašáky ve víře, že jim pomohou ubránit úrodu před vetřelci, tak jako jejich dávní předkové. A tak snad ještě nenastala doba, kdy dojde na slova sociologa Miloslava Petruska: „... jsme bezbranní proti ptákům. Jsme bezbranní, protože jsme přestali věřit strašákům.“ 25 Pole je zoráno, ze žita je chleba, těším se na ráno, že vrátíš se třeba.

Pustá je pustina, krájí se krajina…26

Poznámky 1 Srov. KLVAČ, P.: Strašáci vnitřní a vnější, in: Biograf 2008, č. 45, s. 165.

2 Tamtéž, s. 166.

3 Například málokdo z těch, kdo dnes „na čarodějnice” skáčou přes oheň, ví, že na výšce skoku závisela velikost příští úrody.

4 Teď nemám na mysli „umělé strašáky”, tedy ty, kteří vznikli jen jako ozdoba předzahrádek nebo jako zábavná atrapa v rámci nejrůznějších strašáckých festivalů, kterých po světě i u nás každoročně přibývá.

84

5 „Hastroš: Původně „strašák v poli”. Nepříliš jasné. Někteří soudí na expr. přetvoření něm. Hasenschreck (Hase „zajíc” a Schrecken „plašit”). Stejný začátek jako hastrman svědčí o vzájemném ovlivnění obou forem. Srov. Český etymologický slovník, Praha Leda 2001, s. 196 6 Rudolf Šmíd, úryvek I., z básně Polní strašák, 2004.

7 Jiného názoru je etnografka Marta Kondrová: „Většina strašáků měla základní kostru z dřevěného kříže, jehož význam jako ochranného a prosperitního prostředku je znám v souvislosti s velikonočním zapichováním malých křížků ze dřeva nebo posvěcených ratolestí kočiček na okraj polí.” Viz KONDROVÁ, M.: Strašáci – ochránci polí a zahrad. In: Zpravodaj města Uherské hradiště, 2004, s. 22.

8 PIJOAN, J.: Dějiny umění, díl 1., Praha: Odeon 1977, s. 32, obr. 33.

9 Kříž se vztyčuje vždy v předvečer narození Panny Marie (8. září). V jeho horní části je přivázaná kytice z polních květů, kterým se přisuzují ochranné účinky – černobýl, třezalka a bodlák. Na ramennou kříže pak jsou napíchnutá jablka.

10 Mimochodem slovo strašák patří v českém jazyce mezi jednu z mála výjimek, které ačkoliv označuje slovo neživé, má životný tvar. V příčestí minulém i trpném se tedy píše měkké „i”.

11 Srov. Slovník synonym a frazeologismů Brno: Lingea 2007 s. 416 12 Srov. heslo Scarecrow. In: Webster´s Unabridged Dictionary (1989:1275), New York: Random House 1989, s. 1275.

13 Civilizace však postupuje neúprosně. Na Podkarpatské Rusi, kde můj strašácký informátor Pavel Klvač (editor této monografie) nalezl v roce 2005 v jedné z vesnic animistických strašáků hned několik, jsme o dva roky později na strašácké expedici nenalezli ani jednoho. Zabíjet dravce je dnes drahá zaležitost i na Ukrajině.

14 Z tohoto výrazu jsem vycházel, když jsem v listopadu roku 2005 zakládal na půdě Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně novou vědní disciplinu terriculologii, tedy vědu o strašácích.

15 Dictionnarie classique de l’antiquité sacré et profane, Paris 1828 : Marie Nicolas Bouilett, s. 172 16 Jako Priápova matka je většinou uváděna Afrodíté, ojediněle některá z nymf. Za Priápova otce je považován také Zeus, Apollón nebo Adonis.

17 Podle Priápa je nazváno i bolestivé dlouhodobé ztopoření penisu bez vnější či vnitřní sexuální stimulace – priapismus.

18 V helenistickém období vznikají také epigramy vydané pod názvem Priápeia. O tom, že Priápa nebylo radno rozzlobit svědčí např. tento úryvek: „Jestliže mě okradeš, ženo, muži, hochu, tak žena mi dá svoji vagínu, muž svou hlavu a hoch svůj zadek.“ 19 První dochovaný pokus o písemnou systematizaci japonské mytologie Kodžiki, který v překladu znamená Kronika dávných příběhů, sepsal roku 712 na pokyn císařského dvora učenec Ó no Jasamuro.

20 Ojediněle však strašák tuto magickou úlohu plní i dnes. Na Podkarpatské Rusi v obci Lipovec jsme v roce 2007 na strašácké expedici narazili na strašáka-kuklu (dětskou panenku s deštníkem), o kterém jeho autorka tvrdila, že jeho hlavní úlohou je odvádět pozornost kolemjdoucích, aby neuhranuli nadcházející úrodu brambor.

21 Sláma neměla jen praktický význam jako vycpávka, ale přiznávala se jí magická síla povzbuzující bohatou úrodu.

22 Rudolf Šmíd, úryvek II., z básně Polní strašák, 2004.

23 Prase divoké bylo kvůli škodám, které páchalo zemědělcům ve volné přírodě na našem území vyhubeno v roce 1801 (Hluboká nad Vltavou). Téměř 150 let pak žilo jen v oborách. Po roce 1945 došlo k jeho novému rozšíření především v důsledku poničení obor bojujícími armádami.

24 ŠMÍD, R.: Strašáci, nikoliv strašidla. In: Reflex č. 32/2004, s. 64–65.

25 PETRUSEK M. Úvodní slovo k výstavě Rudolfa Šmída Strašáci 1994–2004, Praha: Galerie Louvre, červenec-srpen 2005.

26 Rudolf Šmíd, úryvek III., z básně Polní strašák, 2004.

85

The scarecrow as an authentic element in the landscape Rudolf Šmíd Peoples need to protect their corps from intruders is certainly thousands of year old.

Thus it is surprising that we have such little interest in this phenomenon, i.e. scarecrows. Pherhaps it was just this disinterest that paradoxically caused scarecrows to become one of the few authentic expressions of contemporary folk culture. This paper is based on fifteen years of sociological-photographical field research by the author. On the theoretical level it follows the history of scarecrows from ancient times, to the position of the scarecrow in postmodern society and outlines typology of today’s scarecrows.

Klaun Lidl. (Drnovice, 2008) foto Rudolf Šmíd