Umění
místa
mění místa se v širším významu slova váže na určitý region, krajinu či místo a obvykle dlouhodobě, systematicky a kreativně pracuje v souladu s ním. Někdy se uskutečňuje také okamžitými tvůrčími vstupy. Místo zde mívá funkci iniciátora, rádce či zakotvení díla, jako je tomu například v krajinářské tvorbě Václava Rabase, Antonína Slavíčka nebo v poezii Bohuslava Reynka. V užším a pro nás aktuálnějším významu slova pod pojmem umění místa rozumíme českou analogii výrazu site specific, tedy umělecké akce s prvky divadelního umění v netradičním prostoru, performance či výtvarné intervence vázané na určité místo. Místo v tomto případě už neznamená víceméně statickou obrazovou či pocitovou inspiraci jako v případě krajinomalby, ani filosofický nebo literární útulek, poustevnu
U
či domov, ale víc se zde pracuje s inter-akcí a pod pojmem místo se většinou rozumí těžiště prostředí. Historicky je místo prostor nabitý pamětí. Umění místa je událostí, děje se a odehrává v aktivním propojení s daným přírodním, duchovním, sociálním či politickým nábojem, poznává jeho charakter a reaguje na něj, ale také zároveň přináší aktuální sdělení. Získává tak rysy umění nikoliv jenom reflektujícího, ale také angažovaného. Tomáš Žižka, Karel Makonj, Václav Cílek, Tomáš Ruller, Radoslava Schmelzová, Benjamin Fragner, Zuzana Urbanová Kolektivní manifest vzniklý při příležitosti zavedení nového studijního programu KALD DAMU s názvem Divadelní tvorba v netradičních prostorech 1