Záviš & kol.: Pičoviny
© Záviš, Jan Mattuš, 2010 Photographs © Rudolf Šmíd, 2010 Layout © Rudolf Šmíd, 2010 © Julius Zirkus, 2010
ISBN 978-80-87097-10-6
i š v á Z o l . &
k
PIČO VINY
Přílohy napsal Jan Mattuš Fotografiemi doprovodil Rudolf Šmíd
Příloha úvodem
Kosočtverec a jazyk lingvistický referát
Praha 2010
To, co v r ůzných podobách ilustruje tuto publikaci, ba je mnohde jejím námětem, lze nazývat různě. Nemá-li jít o lékařskou terminologii nebo naopak rozvolněné lexikum básnické, je zř ejmě nejfrekventovanějším označením objektu, k němuž Rudolf Šmíd směřoval během posledních osmnácti let svůj objektiv, termín piča. (K tomu, že se držím varianty s krátkým i, se níže dostaneme.) Jde o výraz po různých stránkách zajímavý, dovolím si proto stručný exkurs do několika jazykovědných souvislostí, které s sebou nese. Již u speciální disciplíny, která stojí mimo gramatické plány jazyka, totiž etymologie jako nauky o původu slov, narazíme na otevřený příběh, žel bez uspokojivé pointy. Je pozoruhodné, že vulgarismy obecně — piču nevyjímaje — představují vrstvu slovní zásoby, která mívá obtížně doložitelný původ, nejčastěji neprokázaný, pohybující se na úrovni hypotéz, někdy kuriózních. Pro tuto v jistém smyslu paradoxní situaci (neboť jde o slova frekventovaná, a jako studijní materiál tedy dostupnější než mnoho výrazů, jejichž původ je rekonstruován nesporně) bychom jistě našli sociolingvistické příčiny. My zatím konstatujme, že odborně prokázané kořeny tohoto výrazu se teprve hledají. Mezi laické výklady patří především rozšířená fáma, že jde o zkomolené francouzské petit chat neboli kočička, které přinesli ke Slavkovu Napoleonovi vojáci. Jejím jednoduchým vyvrácením budiž už to, že slovo pička je známo i v jiných slovanských jazycích (byť kromě slovenštiny jako mnohem méně frekventované), mj. v bulharštině a srbochorvatštině, tedy na územích, kde napoleonští vojáci neměli příležitost po sobě tolik zanechat. I v polštině, jak se o tom zmiňuje tamější přední etymolog Witold Doroszewski, existuje vedle nejčastějšího pizda na okraji slovní zásoby dialektový výraz piczka, významněji pak o výrazu picsa jako slovanském vlivu v maďarštině hovoří otec maďarské etymologie István Knyezsa. 9
Opatrně je tedy mezi jazykovědci upozorňováno na možný základ z dob sp olečného indoevropského prajazyka, kde náslovné pi- zdá se obecně označovat genitálie, a to obou pohlaví, jakož i močení. Napovídá tomu i slovinský výraz picek pro genitál mužský a různé skutečnosti v jazycích germánských i románských, například anglické sloveso pee pro čurat. Zajímavé je, že jeden ze špa nělských výrazů pro mužské přirození zní picho, ještě častější je pija, přitom čurat je hacer pipi neboli dělat pipi. Jde ovšem také jen o teorii, jistě odbornější, ale bez silné opory v analogiích hláskového vývoje: občasná podoba sama o sobě není důkazem. Konzultace s nejpřednější osobností historické bohemistiky profesorem Šlosarem z FF MU a srovnání s názory docenta Rejzka z FF UK — tedy zdroje nejpovolanější — se shodují v opatrném pohledu na věc. Jak jsme již naznačili, na všech gramatických plánech jazyka — držíme-li se tradičního desaussurovského dělení na f onologii, morfologii a syntax plus odlehlejší obor lexikologický — nám piča připravuje překvapení. Na úrovni hláskoslovné je to již naznačená, dodnes existující regionálně podmíněná dvojakost tvarů piča a píča, jejichž výskyt je dosud dělen dosti přesně linií hlavního hřebene Českomoravské vrchoviny, této přirozené hranice mnoha dalších nářečních prvků. Tento rozdíl odráží rozrůzněnou intonaci přízvučných slabik v dobác h již praslovanských, jde o dosti slo žitou rekonstrukci, u níž o dkažme na odborné příspěvky. Každopádně je fascinující, že v době, kdy nářeční rozdíly všech jazyků včetně češtiny vlivem neomezenosti komunikace urychleně vymírají, patří právě tento starý, tisíciletý relikt k přežívajícím. Jde o jev, který se týká zejména dvojslabičných slov, a to s první slabikou v Čechách dlouhou, na Moravě (a v příbuzných slovech v polštině a slovenštině) krátkou — tentýž případ jako dosud živé rozdíly 10
u slov typu bláto x blato, žába x žaba, ale i u v lastních jmen. Pamatuji si zřetelně, že při prvních chmelových brigádách na gymnáziu (tj. víceméně prvních návštěvách Čech s intenzivnějším kontaktem s místními lidmi) nám jako Brňanům přišlo zvláštní, že se zde lidé jmenují Láďa, Míra a Jára, neboť pro nás do té doby existoval jen Laďa, Mira a Jara. Zmíněný princip platí i pro slova jednoslabičná typu mák x mak, mít x mět, jíst x jest atd. Všimněme si, jak se například i nespisovnost dvojverší písňového textu Půjdu si zašukat a hned potom vožrat / nebudu se s tím ani trochu srat rozbíhá do dvou protisměrných tendencí. Takzvané protetické v- ve výrazu vožrat již sice dávno zasáhlo většinu území českého jazyka, ale do ob lasti středomoravských dialektů, odkud pochází autor, bylo importováno z Čech. (Nenechme se ve věci provenience mást, že Z nojmo leží na jihu — z hlediska dialek tologického jedná se o oblast centrální.) Naproti tomu udržuje autor důsledně původní moravský tvar srat. Jinými slovy krátkost prokazuje svou výdrž i v prostředí jinak silně p oznamenaném cizími vlivy. V dané souvislosti musím ovšem zmínit i subjektivní dojem, že s dlouhým í zní slovo piča poněkud směšně. Vždyť má být úderné, pádné, drsné, expresivní. A údernosti sluší stručnost. Mimo většinové postavení se nachází piča také ve tvarosloví. Jak totiž poněkud s překvapením zjišťujeme, jde o smíš ený skloňovací typ — před koncovkou typickou pro takzvané tvrdé skloňování, tedy typu žena, se nachází souhláska v češtinářské praxi označovaná za měkkou, tj. odpovídající typu nůše/růže. Podle jakého vzoru tedy skloňovat piču? Žena? Kdepak, jen v menšině tvarů. V genitivu singuláru slýcháme oba tvary, tedy bez piče (jako bez růže) i bez piči (jako bez ženy, pravopis i-y je podřadný), v akuzativu tvar piču jako ženu. Avšak celé paradigma čísla množného o dpovídá vzoru měkkému, neboť 11
genitiv pl. nezní bez pič jako bez žen, nýbrž pičí, dativ pičím, akuzativ piče, podobně o pičích jako nůších/růžích, nikoli pičách. Navíc v instrumentálu narážíme na obvyklou nevhodnost obou koncovek -emi a -ami pro výrazy neformálního jazyka. Zvláštní a neukotvená je i pozice syntaktická. U ní velmi záleží na tom, kterou ze svých rozdílných komunikačních funkcí slovo piča právě plní. Jistě může být ve větě pravidelným podmětem (např. Na obrázcích v této knize je piča) nebo předmětem (např. Na obrázcích v této knize vidíme piču). Ale mnohdy se ocitá zcela mimo syntaktické vztahy, podobně jako oslovení — to v případech, kdy se používá jako tzv. výraz kontaktový. Taková slova, která nemají věcně sdělovací význam — při Bühlerově tradičním dělení na Darstellung, Ausdruck a Apell plní především funkci posledně jmenovanou — slouží k navazování a udržování komunikace, případně jejímu řazení na žebříčku formálnosti. Dochází u nich časem k vyprazdňování náboje, po dávném čéče a pozdějším vole si nyní dosti často říkají pičo i mladé dívky. Je příznačné, že navzdory gramatické neživotnosti si piča udržuje tak frekventovaný vokativní tvar. Svým způsobem nejrozvinutějšími případy tohoto trendu jsou pak takové, kdy se slovo stává pevnou součástí nejbližšího kontextu, bez nějž nemůže samostatně vystupovat, v nejpokročilejším případě vlastního jména. Příkladem budiž spojení Banik pičo. Výraz pičo zde příznačně pomalu ztrácí i slovní přízvuk, vyslovujeme Banikpičo i navzdory tomu, že přízvuk mizí z pozice, která je na O stravsku pro jeho zachování vhodná, totiž na předposlední slabice. Pravděpodobně nejzvláštnější postavení má piča v lexiku. Sotvakterý výraz se totiž pojí s významy navzájem tak vzdálenými, ba p rotipólnými. Zatímco na jedné stra ně označuje 12
něco, kam proniknout je vrcholem snažení téměř poloviny lidstva, na straně druhé býti do ní poslán nebo za ni označen je pravým opakem, zavržením. Od prvně zmíněného pudu se přitom v konečném důsledku vše odvíjí, i když to kamuflujeme kulturně civilizačními zástěrkami. Všechno na něm st ojí, osobní, majetkové, potažmo válečné spory, jde o p rapůvod všeho konání samců. V tomto smyslu je tedy piča to nejžádanější, co si lze představit. A ejhle, současně tu máme známky nejvyšší negativity: Jdi do piči. Ty seš piča. Jsem v piči. Zvláštním případem fungování lexika je přitom vstupování do frazeologismů. I zde nac házíme konstrukce, u nic hž je vzdálenost od primárního významu k metaforickému pozoruhodná. Uveďme nakonec alespoň spojení mít v piči, které si v živé paměti spojuji hlavně s prostředím vojenským, ale funguje i jinde. Mít v piči — podobně jako ekvivalentní mít za málo (toto již výhradně vojenské) — znamenalo nedělat, co se očekává, co bylo dáno rozkazem nebo hierarchicky podmíněnou povinností. Daný frazém vstupoval pak do zajímavé vazby s dalším upřesňujícím výrazem, např. Mám v piči se holit. Podobně jako Mám za málo se holit. Jednoduchý překlad: Holit se nebudu. Nebo Máš v piči bufet? Rozmáchlejší překlad: Takže ty, vojáku mladšího nástupního ročníku, mi odmítáš dojít pro laskominu? Je mnohdy fascinující, kudy se ubírá vývoj jazyka!
13
Podezření Mám podezření, že je L ojza čurák. Tohle podezření roste ve mně dlouho, již několik měsíců, vlastně to jde pomalu do let, bože, to letí!
Brno 2006
15
Na posedu Prochcal nimrod z čtyřmetrové výšky dvě vzteklinou zasažené lišky
16
Život po půlnoci Sladký a opojný hořký a trpký vstávejte, opilci vzbuďte se, mrdky! Démoni mají nás ve své moci takový je život po půlnoci
17
Koupě Koupil jsem si novou vrtačku za pět tisíc a jednu kačku Provrtám si koleno pro tu korunu speciálním vrtákem co tam zasunu
18
Poezie Poezie jako taková se u mě nepěstuje ani nechová Praha 2009
19
Vánoční Čtyřiadvacátý prosinec copak mi Ježíšek nadělí? Každý rok marně mu píši má mě ten rarášek v prdeli
20
Vstupenka do záhuby V celém baráku smutno kořalky silně nutno co počít v téhle chvíli? Jen lahve prázdné zbyly a žízeň suší huby vstupenka do záhuby
21
Vyznání Svou lásku vyjádřím tím že ti ji, miláčku, sním Smím?
Praha 2010
22
22
Pan Jalový Pan Jalový si koupil psa a dal mu jméno Zdeněk. Potom přikoupil kocoura a tomu dal jméno Karel. Pár dnů nato si pořídil kanára a toho pojmenoval Luboš. Poté přinesl domů papouška a toho nazval Jardou. Postupně k těmto živočichům ještě přibyli: želva Irena, husa Jana, ježek Vasil, beran Toncek, kůň Pepek, koza Věra, kráva Tereza, kohout Laďa, krysa Pavlína, nutrie Slávka, had Lojza, králík Cyril, slepice Táňa, dikobraz Čenda, jezevec Michal, ještěrka Jůlinka a osel Ferda. Potom pana Jalového kousl had Lojza a ten ještě téhož dne skonal, aniž se se svými milovanými zvířátky stačil rozloučit.
23
Nic se nemá přehánět Blila Anka do vázy přehnala to s extází Přehánět se nemá nic neboť někdy míň je víc
24
Svíce Olda dnes svíci slaví náhrobek sobě staví Svoboda už je v prachu a to devíza, brachu!
25
Návštěva restaurace Přišli a hned odešli už se nikam nevešli V restauraci plno pojebaný Brno!
26
Žízeň Původně jsem chtěl psát o žízni, ale o té žízni bylo již tolik toho napsáno, zveršováno a vyzpíváno, že budu raději psát o něčem jiném. A nebo dnes nebudu psát vůbec nic, aby to nebylo příliš alibistické, i tak by to patrně za nic nestálo.
27
Z šapitó Fakír Haluza se svlékl donaha, lehl si na hř eby poseté lože a propíchl si vejce. „Nebolí!“ zažertoval a obecenstvo v hledišti čtvrt hodiny řvalo, dupalo a tleskalo.
28
Kristova léta Mé děvče má léta Kristova je už z ní holt stará podkova Inu, každý není nejmladší nějak už to tady dotančí
29
Den naruby Budu tě jebat do huby mám to dnes nějak naruby
Brno 2010 >
30
31
31
Muž s dýmkou Na jednom blíže nejmenovaném nábřeží u Vltavy ve staré matičce Praze stál muž s dýmkou a masturboval. Přišla k němu policejní hlídka a praví: „Okamžitě se zahalte a dáte nám pět tisíc korun pokuty za veřejné pohoršení!“ „Milerád vám zaplatím,“ odvětil oslovený, „jen vteřinku prosím počkejte, než si ho dohoním.“ Jak to nakonec celé dopadlo, se bohužel nedochovalo.
32
Co mě drží při životě Pach dýmu a chuť chmele to ještě mě při životě drží do prdele!
33
Láska Tam, kde láska kvete rozum nenajdete Zkurvená chemie od sliznic přes pyje Mordyjé!
34
U Pitašů U Pitašů v lokále měl jsem arci namále Málem jsem byl v řiti knot však ještě svítí
35
Pivovar Tam, co voní pivovar budu tiše sedět na nic nemyslet jenom se sladem opájet Ani tvá kundička nevoní mi tak sladce Bože, ty sládku v zástěře vtiskl bych ti polibek na tvoji hubu neholenou!
36
Na pravdě boží Až budou k dostání lidské orgány stoupnu si do řady ve smíšeném zboží Nechám si vyměnit veškeré vnitřnosti abych byl čerstvý na pravdě boží
37
Praha 1995
Úryvek Duše jak popelník plíživá nicota to strohý úryvek z mojeho života
39
Bojím se cesty Bojím se cesty co mě zítra čeká Žárlím na soky kteří neexistují na soky, kteří nezpívají protože nejsou Snažím se být statečný pomoz mi, bože!
40
Básník Znal jsem jednoho básníka, česal se na pěšinku, cenil žluté zuby a smrděly mu nohy. Slyšel jsem, že už je p od drnem, stejně ty jeho básně stály za vyliž prdel.
41
Výlet do Třince „Nevypravíme se do Třince?“ „Co tam, proboha, vždyť je to skoro přes celou republiku!“ „To je sice pravda, ale třeba nás cestou napadne něco rozumnějšího!“
42
Feťácká Parta mladých výrostků fetovala v kiosku Tatínek jednoho z nich též si dopřál jeden vpich Přikulhal i jeho děd i on vyžadoval fet Mají to už v rodině kropit musí povinně
43
Mezinárodní Vybuchla sopka kdesi na Islandu Vytéká ropa v Mexickém zálivu Záplavy v Číně neberou konce V Česku dvě štětky snídaj buřt na pivu
Praha 2010 >
44
Manželství Píča žena celá toť Píča životní má choť
45
Manželství V palici hučí blbě se dýchá zraky se kalí na prsou píchá ve tvářích škube a nedoslýchá svrbějí dlaně když nejsi zticha
46
Rodinný kruh Na Velký pátek v rodinném kruhu žádal jsem o pomoc z finančních dluhů Bratr mi búra dal prý nemá víc maminka s tatínkem neměli nic Ještě že sestřička v tom kruhu chyběla ta by si ode mě snad ještě půjčila
47
Věruna Od pátku do čtvrtka válí se jak mrdka
Praha 2010 >
48
Klid Těším se do hrobu tam aspoň přestanu pít přestanu hulit smilnit a klít
50
Pocta Znojmu Znojmo, ty děvko vyjebaná vajglama zasypaná ožralci poplivaná pro kata přichystaná Znojmo, miláčku můj…
51
Slečna Sládková Moje srdce jihne když se kolem mihne slečna Sládková V rozkroku mě pálí a mé genitály jsou jak z olova I přes tu parádu má to jednu vadu čímž to ztrácí vert I když je jak kresba slečinka je lesba aby ji vzal čert!
52
Změna povolání Fabriku staletou kde jsem dřel vytunelovali bohužel A tak se ze mě stal trubadúr po městech hulákám jako tur
53
Linka Praha–Londýn V letadle na lince Praha–Londýn budoucí mamince šeptá blondýn: „Nebude na obtíž potomek náš babybox čeká již vždyť už to znáš!“
54
Marné čekání Jednou takhle odpoledne čekala, až se mu zvedne Žaludek se zved mu ale zablil ji až po sandále
55
Milosrdná zima Všude je sníh krajina bílá pod lavinou leží má milá Je studená už nespílá mi nedostane vícekrát krámy
56
Návštěva kamaráda Zazvonil u mě jeden můj kamarád — bývalý řezník — a tázal se, zdali nepůjdu ven. „To víš, že půjdu,“ odvětil jsem, zatahal ho za vousy a šli jsme.
57
O kolečko méně Zdá se mi, že mám o kolečko méně upozorňuji že je to však v ceně
58
V hotelu V hotelovém pokoji číslo dvacet čtyři kurva do sprchy míří Uklízečka je sjetá recepční opilý číšníci až za chvíli
59
Impotence Moje křehké srdce vzplálo pak mi to však hovno stálo (nejednou již se to stalo)
60
Všechno Do hajzlu vražte to vaše techno pro tebe platí to samé, dechno Dneska už asi je to tak všechno
61
Pohled z okna Z okna na ulici čumí chlápek lysý tahle Pazderková není už co kdysi Je jakási žlutá o dvou hůlkách lozí že brzy zakuká tvrdí o ní mnozí Chlápkovi se z toho udělalo špatně před očima mžitky začal vidět matně Slítnul z toho okna jak měděná mince Pazderkovou předstih v cílové rovince
62
Matematika Sčítal muňky milý Jarda až mu vyšla miliarda
63
Koncem ledna Někdy takhle koncem ledna pozvala mě běhna jedna na běžky To je tedy kurva síla máš to asi holka milá přetěžký
64
Náhoda Pořád jenom honil vodu teď mu kape z močovodu Překvapen je velice jak ho pálí trubice Jednalo se o náhodu
65
Jiné zájmy Vysmál jsem se zakázce napsat něco o lásce Já mám jiné zájmy co mi platí nájmy
66
Procházka po Chebu Procházím se po Chebu kde vykonat potřebu? Zajedu si do Ústí tam ať sračky vyústí Nestih jsem to v jednom kuse vysral jsem se v autobuse
67
Svoboda nahého pána Zůstaly přibity svaté obrázky zůstaly přibity na mokré zdi Šel kolem nahý pán oči sklopeny konečně svobodný neříká nic…
68
Pan výpravčí Pan výpravčí v modré košili v ruce plácačku pod nosem knírek na nose brýle na hlavě čepici a pod ní nasráno
69
Budoucnost Tuhle mi kartářka budoucnost věštila má šance ke klidu opět se ztenčila Pokoj prý naleznu až dole pod drnem tam ovšem namoutě příliš se nehrnem
70
Sen Čtyři mladý kurvy a já Bohužel se mi to jen zdá
Mokropsy 1999 >>
71
Motorkář Jede v létě motorkář na Babetě leží na ní je to jeho paní
74
Smrt Včera jsem zemřel a je mi mnohem líp Pouze mě mrzí že jsem tak pozdě chcíp
75
Venerická choroba Nedávno byl jsem stižen jistou chorobou, jak to jen říci? Lékaři jí dali přívlastek venerická. No tak jsem pár dnů nechlastal, vyžral jsem dvě krabičky koleček a kapavka byla v hajzlu.
Praha 2010
76
Volba Zahořel jsem láskou na stará kolena Slivovice něžná byla mnou zvolena
77
Mí kamarádi Mí kamarádi nevysedávají po cukrárnách mí kamarádi se flákají docela jinde Jsou odporní a hrozní neskládají účty jezdí načerno okrádají stát Dlouho nikde nevydrží nic je nebaví a proto také nepracují Jsou licoměrní pestrobarevní neuchopitelní a nezkrotitelní To jenom já jsem takový beránek beránek trkání prostý…
78
Zase a zas Zase a zas zabíjím čas Je ze mne vrah ve znaku Vah
79
Let balónem Let balónem skončil se tragicky Fakticky
80
Požehnání Mikuláši svatý požehnej na cestu do světa hledat jdu bohatou nevěstu Brázdil jsem po horách prošel město hlavní domů však přines jen chorobu pohlavní
81
Zas bude lépe Hlad od včerejška žízeň od rána tohle snad život má být, propána? Dnes se to změní zas bude lépe z hampejzu milá na dveře klepe
82
Za kopečkem Za kopečkem žila žena a ta neměla peníze. Jednou k ní přišel starosta s tím, že jí nějak é peníze půjčí. „To je od tebe hezké, starosto,“ povídá mu žena, „ale co s tebou, když ti už tři roky nestojí?“
83
Bezproblémová rodina Paní Krásná měla devět dcer. První dcera: běhna, druhá dcera: coura, třetí dcera: št ětka, čtvrtá dcera: šla pka, pátá dcera: flundra, šestá dcera: děvka, sedmá dcera: prostitutka, osmá dcera: kurva, devátá dcera: ztratila se. Celá tahle rodina byla bezproblémová a všichni se měli opravdově rádi.
84
Basta fidli Honil jsem si přirození pomocí špinavých vidlí basta fidli
Praha 2004
85
Sklerotik na dně Nenávratně odsunutý na vedlejší koleji smažil jsem si leklou rybu v přepáleném oleji Omastek vařící na mě v jednom kuse stříkal abych si už na ten život pomaloučku zvykal Co jsem to říkal?
86
Slavné nanuky Pije chlap vincentku, jako že je nachlazenej, víme? Průdušky má v ohni a kdovíco všecko. Jeho stará na něho hledí a povídá mu: „To máš z těch svejch slavnejch nanuků, ty idiote mlsná!“
87
Bezdomovec Bezdomovec v kontejneru našel lidskou hlavu vše nasvědčovalo tomu že šlo o popravu Zabalil ji do časáku do kabele vrazil tak u bezdomovce našla lidská hlava azyl
88
Až na stůl pitevní Až na stůl pitevní tělo mé dají ať se jim do něho lehounce krájí Hlavně ať neřežou tupými noži jsem totiž navýsost dost tvrdé zboží
89
Cigarety Máloco je dobré jako cigarety krásné, štíhlé, bílé vtisklé mezi rety Vznešené a chutné jak nebeská mana v poledne i večer v noci, brzy zrána Hodný tabák klouže do plic přívětivě člověk připadá si bezstarostně, snivě Co rozkoše skýtá nelze popsat ani o tom nekuřáci nemohou mít zdání A že škodí zdraví? Co dnes neškodí! Každý z nás se stejně jednou vylodí…
90
Nemá cenu Nemá cenu pozorovat Kristýnu jak se vyvaluje nahá ve stínu Kristýna je panenka z umělé hmoty panenka neumí tahat za kokoty
91
Alternativní medicína Dávala jedna léčitelka nemocnému muži pomocí rukou energii a ten se po pár sekundách posral.
92
Z Vysočiny Hluchá světnice vlhká temnice slepá ulice mokrá palice mrtvá slepice nahá zadnice vleklá příjice městečko Jemnice
93
V sauně V sauně se propéká galánů pětice zatímco venku mráz úděsná vichřice V sauně se propírá jeden drb za druhým vedený ve stylu co nevím, nepovím Když se tam objeví jeden z těch propraných všichni ho vítají je přece jedním z nich
94
Karet mám dost Karet mám dost Dávno ty čertovy obrázky krkem mi lezou Všechny ty spodky svršky, sedmy a desítky Ještě snad trošku to eso ale i to už stojí poslední dobu za vyliž prdel…
95
Krmil Kamil Krmil Kamil čtyři kobry aby to měl u nich dobrý Nenechá je přeci hladem potkany jim háže zadem Až dorostou, z kůže jejich udělá si krásný tepich…
96
Nejsem Nejsem dobrý otec nejsem dobrý manžel nejsem dobrý syn alespoň to vím Však nenadělám nic už s tím
97
Lues Moje děvče chytlo lues a to není dobré blues Říkal jsem jí: „Drž se doma! To je ta tvá Oklahoma!“
< Dobřichovice 2000
99
Toník má hlad Toník má hlad. Proč má Toník hlad? Protože nemá peníze na jídlo. Proč nemá peníze na jídlo? Protože nepracuje. Proč nepracuje? Práce se mu hnusí. Máš recht, Toníku, vyser se na fachu a raději si něco šlo hni, abys ten pitomej hlad zahnal, nikde není psáno, že by ses musel přežírat. Však ty už si jistě poradíš, držíme ti palce!
100
Postřeh hudebníka Špatně došlápla na schodech žena vymkla si kotník, fyzická změna Hudebník mladý slyšel ji ječet zvýšené céčko, netřeba brečet!
101
Glóbus Otáčím glóbusem, nikde jsem nebyl je ze mě tuzemský přízemní debil
Praha 2010
102
Perličky V poslední době velmi se činím úspěšně házím perličky sviním
103
Olšanské hřbitovy O Olšanských hřbitovech dost již bylo psáno proto je dnes vynechám přeji dobré ráno
104
Meze Nemít žádných mezí v tom to celé vězí
105
V Chuchli O koňských dostizích v Chuchli dva žokejové se sčuchli Přelezli konvenční hradbu do dvou týdnů měli svatbu
106
Bez názvu Vybouralo se auto potopila loď spadlo letadlo vypukl požár nastaly záplavy přišly nemoci (strhla se válka) bylo zemětřesení A pak že na tom světě někdy krásně není
107
Jako vůl Šofér kamiónu koupil si paní erekce nepřišla, to k uzoufání! Ani ho nemohl chuděra smočit dál bude jako vůl kolečkem točit
108
Polední menu „Copak mi dnes, pane vrchní, nabídnete k obědu? V kufru mi už hladem kručí, požral bych i lebedu!“ „S lebedou mi jděte někam, dnes je chvíle veliká! Mlsná kuchta navařila skvělý guláš z žolíka!“
109
Kousek od Modřic Venku se kvapem šeří moc času nezbývá dva kluci si ho měří prestiž toť citlivá Končí to nerozhodně shodli se po chvíli málo je víc než hodně my jiní nebyli
110
Ždibec tepla Chceme jen ždibec tepla jezinky prosily Smolíček poshověl jim kapavku chytily
111
Zánik Dynamitu Hudební těleso Dynamit oznámilo veřejně po sedmdesáti šesti dnech konec své sice nedlouhé, nicméně velice plodné a úspěšné kariéry. Veřejnosti též byl dán důvod rozpadu kapely: bubeník a perkusista v jedné osobě se umořil alkoholem, kytarák přišel v lese nešťastně o pravou ruku, ale daleko nejhůře skončil klávesák, který se pitomec zamiloval. Po téhle tragické události ztratilo pokračování souboru jakýkoliv smysl.
112
Tulácký život Pakliže víte, co obnáší tulácký život? Tak já vám to tedy řeknu: To jste jednou nohou v prdeli a druhou nohou v nebi
113
Choulostivá otázka Dobrotivé nebe mračna libumilá Kdy už začneš hulit mrdno pošetilá?
114
Na nádraží Na nádraží v infoslužbě nedočkavá paní křičí: „V kolikpak mi to jede do Valašského Meziříčí?“ „Co nám tady, paní, řvete vy jste ale nějak chytrá abych vám to upřesnila jede to až zítra!“ „A já už tu tři hodiny ty paskundo, čekám před vaším debilním městem dokonale smekám!“
115
Ve čtvrtek Do notýsku za tři padesát píšu verše ještě lacinější Docela klidně se může stát že v Bohnicích najdu podnět vnější
116
Morálka Morálka je na úbytě velmi rád přispěji hbitě Veršíky z chlupaté řitě utkané z nejhrubší nitě
117
Vyhlídka Zbyly jen kosti a prázdné poháry kvalitní vyhlídka leda tak na máry
118
Hřích Jeptiška, nevěsta Kristova s modlitbou když byla hotova lízala polárky sníh Myslíte, že je to hřích?
Praha 2006 >>
119
Život Život je legrace i s všemi problémy zvlášť mezi kolegy pitomci na zemi
122
Z kriminalistického archivu Asi po padesáti minutách dorazila na udané místo zásahová jednotka a všude kolem bylo mrazivé ticho a pusto, pouze díra v plotě a nasráno ve křoví. Jediné dvě stopy. Po pachatelích jako by se slehla zem.
123
Mraky a m贸da Jak se kolem mraky hnaly kapaly z nich kapky vody aby nevy拧ly z m贸dy
124
Telefonní rozhovor „Haló, kdo je tam? Na lince Albert!“ „Tady Čudla, cikán!“ „Cikánů znám několik, žádný však není majitelem tak éterického jména. Jedná se patrně o záměnu čísla, omlouvám se, drahý Čudlo!“ „Nic se nestalo, ty píčo!“
125
Modelka Modelka na molu ujeฤ enรก potvora nenasytnรก mrdna odkudsi ze dvora Praha 2010
126
Touha po milence Touha po milence něco vášně, trocha rozkoše a potom do putyky sypat Co na to říkáte, prasata?
127
Nemám víc co říci Na stole svíce plane umírají námořníci a já už dneska nemám nemám víc co říci
128
Prvého března Dnes je prvého března. Co na tom? Je to stejná nuda, jako kdyby bylo šestnáctého října. Největší tryznu dvacátého čtvrtého prosince jsem šťastně překonal a teď čekám, kdy přitáhne ta poblblá Evženie, abych jí mohl políbit prdel.
129
Ištván Za pačesy vlečen u dveří drcen provazem škrcen pisoárem smýkán vlčákem kousán důtkami mrskán po lebce rubán do hýždí kopán místností prohnán do kouta zahnán z objektu vyštván zlý cikán Ištván
130
Filcky Čapl jsem filcky v trávě zde bych je nečekal právě
131
Je třeba spoutat Alenu Je třeba spoutat Alenu přikurtovat ke plotu Z těla jí stáhnout halenu velebit ženskou nahotu
< Bříství 2000
133
V nemocnici Ráno před šestou rozdává zdravotní sestřička na pokoji pacientům teploměry a zjistí, že jeden z nic h už nedýchá. Nahmatá mu tedy alespoň pulz a povídá: „Zraky ježkovy, vždyť on je mrtvý!“ „Ano, krátce po půlnoci zemřel, ale nechtěli jsme vás rušit,“ praví ostatní nemocní a těší se na snídani.
134
Setkání s pederastem Minulý týden, nebo možná předminulý, jestli to dokonce nebylo před měsícem, jsem chlastal s jedním velice příjemným chlapíkem, pederastem. Jak ten dokázal pobavit! Sršel vtipem, vyprávěl veselé příhody, dělal při tom směšné grimasy a posuňky, hosté v putyce mu přátelsky klepali po ramenou a smáli se všichni na celé kolo. Jedna ožralá dáma mu dokonce nosila pod frňák drahé kořalky a hladila ho po fialové pleši. Skutečně nádherný večer, nikomu se nechtělo ani do hajan, včetně mne samotného, ještě jsem si ho na hajzlu honil.
135
První máj Máme tu První máj milenci šeptají na louce rozkvetlé písmenka mrdají
< Praha 2005
137
Moucha Moucha mi po žaludu lezla po šourku slezla a do prdele vlezla Naprosto vzácný den být pouhou mouchou ukojen!
138
Manekýn Fňukají kurvy na předměstí dneska jim nepřeje vůbec štěstí Život, ten manekýn, vleče se dál aby ho sviňáka Lucifer vzal!
139
Jak pekl Hužva chleba Hužva si uhnětl podle rodinného receptu po bábě těsto, nechal ho vykynout a mrskl do trouby. Tu troubu pak zapnul a otevřel si láhev zelené. Vtom za ním přišli dva kámoši z lapáku a donesli ještě láhev žitné. Plus nějaký krabičák. Celé odpoledne popíjeli, vzpomínali na bachaře a zpívali dekadentní písničky. Když přilezl Hužva do k uchyně, všude p lno čoudu, otevře troubu, chleba jeden černej uhel a pápá, hned letěl do popelnice. Hužva kašlal z toho dýmu ještě na druhý den, bolela ho bedna a nešel do práce. Stejně žádnou neměl.
140
Vymoženost tohohle století Uložím si tě do mobilu mám tam už dost kurev i debilů Mám tam také tři buzeranty jednoho Pepíčka a dva Franty
141
142
142
Rumcajs 1968 Jedna věc je téměř jistá že byl Rumcajs masochista jeho lesní žena Manka byla zase nymfomanka Oba dva se milovali láskou jako poupě v Řáholci si postavili sexuální doupě
< Klíčany 2010
143
Příloha závěrem
Rekonvalescence pana Přemysla krátký román o zrození žánru
Věnováno Staškovi, který pětadvacet let dělal sanitáře v porodnici na Obilním trhu a chodil k Čápovi, než mu aktivní lékař dal ve službě dýchnout a z práce ho vyhodil
Kapitola 1. Jednotka intenzivní péče, prostěradla, přístroje, přikrývky a hadičky, ve vzduchu cítit Savo. Na jednom z lůžek procitá muž, který prodělal cévní mozkovou příhodu, navíc se po ztrátě vědomí udeřil hlavou o kuchyňský nábytek. První krátký vědomý pohled směřuje k dvojici sester, které si cosi špitají, ukazují si na něj , pochichtávají se. Muž znovu usíná, znovu se budí, neví, kde je. Snaží se upamatovat, marně. Vidí sestřičky, jak s e zase hihňají, zakrývají si přitom ústa. Všímá si přístrojů a studeného světla nad sebou. Zdá se mu to všechno, nebo se skutečně ocitl v nemocnici? Třeští mu hlava, nedaří se mu přemýšlet. Kde má všechny věci? Ano, zjišťuje, že je oblečen do erárního prádla. Po chvíli si přece vzpomene, že měl pěknou novou bundu z tržnice, ano. Co se jen stalo? Uvědomuje si, že se přihodilo něco velmi závažného. Dochází mu, že ho někdo do erárního prádla převlékal, rozbuší se mu srdce, o to víc ho bolí hlava. Sestřičky jako by mluvily o něm, dívají se střídavě na sebe a na něj, smějí se. On se hrozí myšlenky, že ho převlékaly, ano, uvědomuje si, že viděly jeho potetovaný penis, raději znovu zavírá oči.
146
Kapitola 2. O týden později je muž hospitalizován již na běžném nemocničním pokoji, chodí tajně kouřit na záchodek v patře, pacienti tam mají u větracího okénka popelník z plechovky od solvíny, personál to zřejmě mlčky trpí. Muž si postupně vybavil několik událostí. Vrátili mu občanský oděv, v kapse kalhot našel železniční jízdenku a ta ho upomněla, že jel za dámou svého srdce, dál si však mnoho nepamatuje. A co je v lastně s dámou jeho srdce? Proč tu není s ním, proč ho nevyhledá? Z větracího okénka padá k zemi ledový vzduch, pacient v pantoflích ho cítí na holých kotnících, utahuje si župan, zapaluje marsku. Po chvíli na záchodek přichází zase ten kníratý pán v sanitářském oděvu, kterého u této příležitosti potkal již několikrát. Zprvu se obával, že mu zřízenec za kouření vynadá, ale ten se jeví být spíš kumpánem v té polozakázané kratochvíli. Minule si pánové vyměnili pár slov, zdá se dokonce, že právě sanitář je udržovatelem popelníků. Oba se opět zdraví, pacient poukazuje na četnost jejich setkávání u v ětracího okénka, sanitář se přiznává, že je velmi náruživý kuřák. „Víte, neznám v ničem míry,“ dodává, když pacient hasí svůj nedopalek a odchází zpět na pokoj. V příštích dnech se muži na paměť vrátí několik okolností případu. Všechno si nepamatuje, ale vzpomíná si, že překvapil dámu svého srdce při náruživé souloži s m užem menšího vzrůstu.
147
Kapitola 3. Poslední den před propuštěním do domácího ošetřování jde muž naposled na záchodek kouřit, opět potkává sanitáře. Ten je tentokrát velmi skleslý, očividně ho zastihla špatná zpráva. Pánové se dávají do hovoru, tentokrát mnohem upřímnějšího. Sanitář se svěřuje, že dostal na hodinu výpověď, již zítra nemá chodit do práce. Mladý ambiciózní kolega na něj p ožaloval stejně mladému aktivnímu lékaři, že je z něj cítit alkohol. Aktivní lékař dal sanitáři dýchnout a šel situaci ohlásit řediteli nemocnice. Ano, skutečnost je taková, že sanitář si udržoval jistou hladinku v krvi po celých dlouhých pětadvacet let, co byl v nemocnici zaměstnán. Je to starý mládenec, navštěvuje téměř denně jednu lidovou kavárničku ve městě. Pacient se snaží zachmuřeného sanitáře povzbudit, ale nepříliš se mu to daří, mění tedy téma a podotýká, že se pánové již mnohokrát viděli, ale ještě neseznámili. „Jmenuji se Přemysl,“ říká pacient. „Jaroslav Klamperna, jméno mé, těší mě, pane Přemysle,“ odpovídá mu posmutnělý sanitář a přijímá nabízenou pravici. Rozhovor vzápětí znovu vázne, pan Přemysl by panu Klampernovi rád pozvedl náladu, ostatně je mu vděčný za zpestření pobytu v nemocnici v podobě kuřáckých schůzek, ale neví, jak na to. Až nakonec přerušuje mlčení Klamperna: „Pane Přemysle, chodím do jedné příjemné kavárny, bývá tam milá společnost, vlídné dámy. Jmenuje se Lucerna, pojďte tam někdy se mnou, až budete zdráv.“ Nato Klamperna vytáhne zpod sanitářské blůzy navštívenku, podá ji Přemyslovi a bez dalšího za sebou nechá zaklapnout dveře nemocničního hajzlu. 148
Kapitola 4. O měsíc později kráčí pan Klamperna (který mezitím přijal místo redaktora časopisu zaměstnanců státních drah) s panem Přemyslem ke kavárně Lucerna. Před vchodem i Klampernu, starého štamgasta, překvapí tabule, na níž stojí křídou psáno: Dnes speciální program, přijede potulný zpěvák Oba pánové vstupují do lokálu, Jaroslav Klamperna je rád, že oblíbený podnik může ukázat novému známému, zdraví se s dalšími stálými hosty. Všichni jsou zvědavi na kulturní pořad, který je oznamován u dveří. Ten také po jistém zpoždění začne, když před hosty předstoupí štíhlý umělec s kytarou a spustí epické písně.
149
Kapitola 5. Posluchači v Lucerně vyslechnou koncert, na závěr pozvou umělce ke stolu stálých hostů, a tu mu říká Klamperna: „Vy jste tedy pěkný fištrón, pane, s těmi svými příběhy. Ale já bych vám rovněž mohl povídat, to by vás teprve zajímalo. Třeba jak jsem zde byl onehdy, to by se vám mohlo líbit. Jedna hodná paní mne uspokojila na toaletě za pouhého turka do skla. Měl jsem pro ni spoustu dalších návrhů, které nepřijala, ale i tohle bylo milé, povím vám, jak se to celé seběhlo.“ A když umělec vyslechne celou historii a poznamená si několik bodů do kapesního zápisníku, ozve se nenápadný soused od stolu, zrovna již vstávající k odchodu. „Za kafe, povídáte? Pche, já jsem onehdy u báby na půdě mrskal dvě dámy, a víte, na kolik mě to přišlo? Tři koruny se vším všudy! Proti tomu jste úplný břídil.“ „Počkej, počkej, kamaráde, to by mě taky zajímalo,“ vstupuje do hovoru umělec. Nato tedy muž zase snímá z ramene montérskou brašnu, sedá si a cel ý ten příběh společnosti vypráví, až se všichni smějí a uznale ho plácají po ramenou. „A ty nemáš nějakou historiku?“ obrací se nato zvědavý zpěvák k panu Přemyslovi. „Mám, ale vůbec není tak legrační,“ odvětí pan Přemysl. „Ale chcete-li, jen se vymočím a povím vám ji.“ Jde na záchod, snaží si v d uchu opakovat, jak se všechno událo. Vyjme svůj potetovaný penis, před sebou nad pisoárem vidí okénko s rezavou mříží. Je to podobné jako tenkrát v nemocnici, jen vzduch z venku vane již zřetelně teplejší. S potěšením si pa n Přemysl uvědomuje, že b rzy již za voní květy jabloní. 150
Epilog Díky inspiraci, kterou mu ta podivuhodná společnost poskytla, mohl se nyní potulný zpěvák naplno věnovat svému muzikantství a opustit nenáviděné zaměstnání školníka v základní škole, které mu přinášelo nanejvýš občasné chvíle potěšení v tělocvičně za šv édskou bednou. Na jaře naposled strávil noc s učitelkou ze čtvrté třídy, která nazítří namísto regulérního vyučování jela s dětmi na výlet, a dal svému zaměstnání navždy vale.
Varhošť 2008 >>
151
Záviš a kolektiv: Pičoviny Přílohy napsal Jan Mattuš Fotografiemi doprovodil a graficky upravil Rudolf Šmíd Redakční spolupráce Eva Strnadová Tisk Reprocentrum, a. s., Blansko www.reprocentrum.cz Vydalo nakladatelství
Masarykova 113, 664 42 Modřice jz@selfnet.cz Vydání první ISBN 978-80-87097-10-6