Mezi nebem a zemi

výstava horské a horolezecké fotografie ostravské muzeum 4. 9. – 25. 10. 2015

Mezi nebem a zemí pavel bém I Jan Červinka I Jiří Havel Vilém Heckel I Rudolf Jarnot I Radek Jaroš Jiří Kolbaba I Jiří Kráčalík I František Krasl Josef Kývala I Vítek Ludvík I Ivo Petr I Petr Piechowicz Karol Plicka I Ladislav Sitenský I Leopold Sulovský Dina Štěrbová I Rudolf Švaříček I Libor Uher Výstava je Doprovodným programem 13. ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů 2015

podekování Heleně Heckelové, Janu Červinkovi, Jiřímu Kolbabovi, Radovanu Šnyrchovi, Vítku Ludvíkovi, Josefu Kývalovi, Josefu Zeitlerovi, Dině Štěrbové, Víťovi Dokoupilovi, Petru Piechowiczovi, Leopoldu Sulovskému, Rudolfu Jarnotovi, Jiřímu Havlovi, Pavlu Bémovi, Radku Jarošovi, Adéle Kandlové, Liboru Uhrovi, Stanislavu Hrabovskému, Slavěně Jurčíkové, Daši Ferklové, Ivo Petrovi, Rudolfu Švaříčkovi, Jiřímu Kráčalíkovi, Petru Bidzinskému, Kláře Gracové, Zuzaně Vavrečkové, Lence Kapuskové, Anně Kráčalíkové a pracovníkům Ostravského muzea, kteří pomohli při realizaci výstavy.

Spolupracující instituce: Muzeum Beskyd Frýdek-Místek Slovenské národné múzeum

Nad výstavou převzal záštitu primátor statutárního města Ostravy ing. Tomáš Macura, MBA

Tato výstava se koná u příležitosti 50. výročí 1. oficiální československé horolezecké expedice do asijských velehor.

2

úvodní slovo Mezinárodní festival outdoorových filmů se koná už třináct let a s řadou doprovodných programů zavítal do desítek českých a slovenských měst. Doposud ale nikdy nebyla jeho součástí rozsáhlá výstava výtvarné horské a horolezecké fotografie.

V letošním roce jsme se to rozhodli napravit, a proto jsme oslovili spoustu významných fotografů, kterým učarovala tato tematika. Zároveň jsme oslovili horolezce, kteří si při svých mnohdy nadlidských výkonech zkusili, jaká to je řehole, když se snaží v nelehkých podmínkách zachytit úchvatné momenty v horské krajině.

V konečném výsledku se tak sešla skupina tvůrců, kteří měli, nebo mají, co říci všem návštěvníkům prostřednictvím fotografií, které mnohdy vznikly v terénu, jenž je pro mnoho z nás zcela nepřístupný.

Na této reprezentativní výstavě se tak setkávají „mistři svého řemesla“, přičemž divák má možnost zhlédnout unikátní fotografie z třicátých let 20. století až po současnost. Širokospektrální výstava černobílé, ale také barevné fotografie, kterou doplňují trojrozměrné předměty z horolezeckého prostředí, jistě uspokojí i nejnáročnějšího návštěvníka.

Popřejme tedy a zejména poděkujme především tvůrcům, Ostravskému muzeu a spolupořádající firmě Outdoorfilms s.r.o. za nelehkou práci zajistit tuto rozsáhlou přehlídku tvorby vybraných fotografů.

Děkujeme vám.

Mgr. Jiří Kráčalík ředitel Mezinárodního festivalu outdoorových filmů

Moje osoba a výšky? Zapomeňte! Vůbec to nejde dohromady a přiznám se, že mám úplně normální strach. A to i přesto, že mám zetě paraglaidistu. A vidět oba svoje milované na tandemu paraglaidu jak míří na mohutný masiv Mont Blancu a ztrácejí se ve vrcholovém oparu – prostě mne mrazilo ještě dlouho po tom, co šťastně přistáli.

Adrenalin nicméně k životu patří – někdo ho potřebuje méně, někdo více. Ale krásné fotografie „mezi nebem a zemí“, zajímavé knihy o horských velikánech se strhujícími příběhy těch, kteří je zdolávají, a v neposlední řadě pak dokumenty a filmy obdivuje téměř každý. I já!

RNDr. Jiřina Kábrtová ředitelka Ostravského muzea

3

Pavel Bém Pavel Bém patří do horolezecké generace, která vyrůstala v někdejším komunistickém Československu. „Domácími“ horami pro něho byly Vysoké Tatry, po „Pavúcích“ přelézal s kamarády v létě i zimě těžké tatranské stěny, doma zkoušel posouvat hranice svých skalkařských schopností na cestách obtížnosti VII, VIII, IX. Přelezl dominanty centrálního Kavkazu a Pamíru – např. Ušbu, Šcheldu, Donguz-Orun, Tetnuldi, Pik Komunismu či Pik Korženěvské. Má za sebou průstupy velkých alpských stěn v oblastech Mt. Blancu, Grand Jorasses, Dru či Matterhornu a přelezy klasických i nových cest v jihotyrolských Dolomitech. Lezl na všech kontinentech planety a v roce 2010 dokončil projekt „Seven Summits“ výstupem na nejvyšší hory všech sedmi kontinentů světa. Asi nejvíce času strávil v centrálním Himálaji a Karakorumu. V roce 2007 se Pavlu Bémovi podařilo vystoupit z jihu na vrchol Mt. Everestu (s kyslíkem) a v roce 2012 společně s Petrem Hámorem vystoupil Abruzziho pilířem bez použití umělého kyslíku a výškových nosičů na vrchol K2. Stal se tak prvním Čechem, který zdolal dvě nejvyšší hory naší planety. Aktivně se věnuje skialpinismu a extrémnímu lyžování. Má za sebou stovky lehkých i těžkých túr, řadu extrémních sjezdů i úspěšných závodů.

1. Broad Peak; 2. Broad Peak, G I, G II ; 3. Broad Peak, G I, G II; 4. Manaslu (2015); 5. Everest; 6. Concordia.

4

1 3

2 4

5 6

5

6

7

JAN ČERVINKA Jan Červinka se narodil v roce 1930 v Opavě. Je jedním z předních představitelů československého horolezectví 20. století. V letech 1950 až 1961 byl členem prvního reprezentačního družstva Československa a zúčastnil se prvních národních expedic. Byl vždy nadšeným fotografem, čehož bohatě využil během dvanácti expedic, často ve spolupráci s Vilémem Heckelem, jenž byl nejen výborným fotografem, ale také nadšencem, kterého od naděje na dobrý snímek neodradilo ani ohrožení života.

Jan Červinka byl v roce 1965 vyznamenán titulem Zasloužilý mistr sportu. V roce 1973 založil horolezecký oddíl ve Vrchlabí a od roku 1989 byl předsedou vrchlabské Tělovýchovné jednoty SVS Krkonoše.

Za svůj přínos pro rozvoj sportu obdržel řadu ocenění a uznání a v roce 2004 byl jmenován Čestným členem Českého horolezeckého svazu. Od roku 1969 žije ve Vrchlabí, je ženatý a má dvě dcery.

NĚKTERÉ VÝZNAMNÉ VÝSTUPY JANA ČERVINKY Vysoké Tatry 1955 – zimní přechod hlavního hřebene Alpy Mt. Blanc (1955, 2006), Matterhorn (1993), Monte Rosa (1991) Kavkaz Ušba (1959 a 1983), Džan-Tugan (1961), Ullu Kara (1961), Elbrus (1958) ad.

Hindúkuš 1965 – první oficiální československá expedice 1967 – druhá československá expedice – Tirič Mír (7706 m) Karakorum 1970 – Harámoš II (6750 m) Himálaj od roku 1973 do roku 1987 – Makalu (8482 m), Severní Manáslu (7157 m),

Mount Everest – dosažena výška (7750 m) Ťan-šan 1990 – Chan Tengri (6995 m) Aljaška 1994 – Mount McKinley (6194 m) Andy 1996–2002 – Aconcagua (6959 m), Chimborazo (6310 m) ad.

Poslední větší expedici absolvoval Jan Červinka v roce 2008, kdy se vydal do Pyrenejí.

Jan Červinka uspořádal řadu autorských výstav i společných výstav horské fotografie ze svých četných expedic.

1. Tirič Mír, Cesta po ledovci; 2. Tirič Mír, Lezeni v ledopádu; 3. Hindúkuš, Pochod po ledovci; 4. Cesta nosičů po sněhu; 5. Kavkaz, Hřeben Tetnuldi; 6. Makalu, 8000 m do VI. tábora; 7. Hindúkuš, Cesta do IV. tábora.

8

1 4 7

2 5

3 6

9

10

11

JiRí Havel Jiří Havel pochází z Horní Branné, kde se narodil roku 1931 a strávil celé své mládí. Vystudoval Gymnázium ve Vrchlabí (1950), a ačkoli projevoval výtvarné sklony, zajímala ho příroda, měl rád literaturu, žádný z těchto oborů se mu nepodařilo vystudovat. Dlouho se, z politických důvodů, nemohl na vysokou školu dostat a nakonec absolvoval obor zcela prozaický – Vysokou školu železniční, stavební fakultu v Praze, kde promoval v roce 1957. Pak byl až do roku 1970 zaměstnán na Traťové distanci v Trutnově, dalších deset let vykonával investorský dozor na stavbě lanovky Janské Lázně – Černá hora. Od roku 1980 je fotografem na volné noze. Žádné fotografické vzdělání nemá, je samouk, kterému se však podařilo změnit koníčka v povolání. Stal se členem Svazu výtvarných umělců (1978), později Unie výtvarných umělců a Asociace fotografů ČR. Jeho hlavním, celoživotním, tématem jsou Krkonoše, které fotí již přes šedesát let. Zobrazoval však hory celého světa – Alpy, Kavkaz, Andy, Aljašská pohoří, Himálaj. Ztvárnil i přírodu významných národních parků v Africe, USA, Patagonii, Austrálii. Svou tvorbu prezentuje v knihách (kterých už vydal třiadvacet), v časopisech i kalendářích, ale zúčastnil se také řady výstav v České republice a v zahraničí.

V poslední době už cestuje málo, o to více se však věnuje fotografování Krkonoš a jejich podhůří.

1. Z Kozích hřbetů, 1982; 2. Fukýř na Zadní Planině, 1986; 3. Kotelní jámy, 1977; 4. Kleč ze Zlatého návrší, 1958; 5. Harrachovy kameny se Zlatým návrším, 2011; 6. Na Studniční hoře, 1982.

12

1

2 4 5

3 6

13

14

15

Vilém heckel Vilém Heckel žil v letech 1918 až 1970. Je-li v české fotografii člověk, který se nesmazatelně zapsal svým specifickým dílem do české a světové fotografie, je to právě Vilém Heckel.

Jeho bytostná láska k přírodě a sportu mu dala celoživotní téma – hory. Vilém Heckel – fotograf hor, fotograf velehor. Hory se mu staly také osudem. Narodil se v roce 1918 v Plzni v rodině Adolfa Heckela, jeřábníka plzeňské Škodovky, vášnivého turisty a fotografa, který netušil, že svému synovi předurčil životní dráhu. V roce 1936 se Vilém Heckel vyučil v Plzni živnostenským fotografem-portrétistou a začal pracovat v malých fotografických ateliérech.

Poté přešel k průmyslové fotografii pro Zbrojovku Brno a Československou obchodní komoru v Praze. Věnoval se také reklamní fotografii, v jeho díle dosud nedoceněné a často neznámé. Fotografoval auta, motocykly, elektro apod. V roce 1949 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců – fotografické sekce. V padesátých letech se začíná aktivně věnovat horolezectví. Absolvuje první výstupy a se svými aparáty zachycuje a objevuje mohutnost živé přírody, majestát hor a člověka, který fotografiím dává příběh.

V roce 1956 odchází ze zaměstnání a stává se volným fotografem. Konečně se může plně a svobodně věnovat horám a cestování, jezdit na túry, expedice a výpravy. Vydává první publikaci – Naše hory.

V roce 1960 poprvé vystavuje soubor fotografií z Kavkazu v Praze. V šedesátých letech následují tituly – Cesty k vrcholům, Království slunce a ledu, Expedice Kavkaz, Hindúkuš, Schody pod vesmír a další. Dne 23. dubna 1970 odjíždí na expedici do Peru, kde se svými kamarády horolezci 31. května umírá v horolezeckém táboře zavalen lavinou bahna a kamení při zemětřesení pod horou Huascarán.

Středem zájmu Viléma Heckela nebyly jen hory. Vytvořil celou řadu portrétů, zachytil atmosféru měst, křivolakých ulic, intimních chvil, okamžiků, struktur krajiny. V Trentu získal nejvyšší ocenění, v soutěži Vitorio Sella za horolezeckou fotografii. Během svého života vydal deset publikací, z nichž řada byla přeložena do dalších jazyků. Fotografie Viléma Heckela nadále vycházejí knižně in memoriam, což svědčí o jejich neustálé aktuálnosti.

Se svou ženou Miladou a dcerami Evou a Helenou žil v Černošicích u Prahy. Mezi jeho blízké přátele patřili spisovatelé Ota Pavel, Arnošt Lustig, Arnošt Černík; sportovci Emil Zátopek, František Šťastný; scénárista a režisér František Pojdl; horolezci Radan Kuchař, Bohumil Svatoš, Jan Červinka.

Cit, technická dokonalost a svědomitost, píle, odvaha a výlučnost, zařadily Viléma Heckela mezi přední české a světové fotografy.

16

1. Jan Červinka – Pákistán 1967 2. Na vrcholu s cepínem, Hindúkuš 1965 3. Jan Červinka – Pákistán 1967 4. Kavkaz 1958

1

2

3 4

17

18

19

RUDOLF JARNOT Rudolf Jarnot se narodil 28. 3. 1934 v Českém Těšíně, od roku 1956 žije v Příboře. Kromě fotografie patří horolezectví a lyžování k jeho dlouholetým láskám. Fotografii se věnuje od dětských let, soustavně a profesionálně od roku 1958. Publikoval a publikuje v řadě příležitostných vlastivědných a propagačních tiskovinách a časopisech regionálního (Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm) i širšího obsahu (Vesmír, Domov, Čs. fotografie). Zúčastnil se řady soutěží a výstav doma i v zahraničí, jeho snímky byly nejednou oceněny. Významný je jeho podíl v organizaci amatérské fotografie – byl dlouholetým členem krajského poradního sboru pro amatérskou fotografii, členem a od roku 1966 předsedou příborského fotoklubu.

1. Vysoké Tatry, Studený potok; 2. Vysoké Tatry, Hincovo pleso; 3. Vysoké Tatry, Zlobivá; 4. Vysoké Tatry, pohled z Kôprovského štítu; 5. Beskydy, Travný.

20

1 3 4

2 5

21

22

23

Radek Jaroš Radek Jaroš se narodil v roce 1964 v Novém Městě na Moravě. Stal se patnáctým horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech čtrnáct světových osmitisícovek bez použití kyslíku.

Dětský sen stát se horolezcem začal naplňovat až v osmnácti letech, kdy začal s lezením na Českomoravské vrchovině. V roce 1994 se neúspěšně pokusil o Mount Everest (8848 m).

Kouzlu nejvyšší hory podlehl a při své druhé expedici v roce 1998 se mu společně s Vladimírem Noskem podařilo z Tibetu, severním žebrem, vystoupit bez použití kyslíkových přístrojů na vrchol.

V roce 2011 sólově stanul na vrcholu čtvrté nejvyšší hory světa Lhotse. O rok později vystoupil na vrchol desáté nejvyšší hory světa Annapurny. Při tomto výstupu ovšem utrpěl těžké omrzliny prstů na nohou a postupně mu byly amputovány všechny prsty na levé noze (celkem devět článků) a dva prsty na noze pravé (dva a půl článku). Přesto pokračoval v přípravách na výstup na poslední osmitisícovku, která mu ještě odolávala. Na K2 nakonec vystoupil v červenci 2014 a zkompletoval tak pomyslnou „Korunu Himálaje“.

Radek Jaroš také společně s Arnoštem Tabáškem napsal knihu Dobývání nebe, ve které popisuje pět expedic na tři nejvyšší hory světa. Další knihou této dvojice je titul Hory shora.

V roce 2011 zrealizoval ve spolupráci se svou dcerou Andreou knihu Hory, má panenko a o dva roky později pak připravil knihu Hory shora 2, a to opět ve spolupráci s dcerou Andreou.

1. Panorama z Pung Pari II; 2. K2 8611 m; 3. Skupina horolezců překonává trhliny ve výšce 6 100 m na vrcholu ledopádu Khumbu, v pozadí sedmitisícová Pumori, foto z expedice na čtvrtou nejvyšší horu světa Lhotse; 4. Gasherbrum; 5. Trhliny pod Everestem; 6. Annapurna vrchol.

24

1 2

3 5

4 6

25

26

27

Jirí Kolbaba Jiří Kolbaba (1957), viceprezident Českého klubu cestovatelů, dosud navštívil více než 130 zemí světa na všech kontinentech planety. Organizuje velké množství projektů, které si vytkly za cíl inspirovat diváky, čtenáře a posluchače k plnění vlastních objevitelských snů a plánů.

Posedlost cestováním, objevování původních kultur, radost z nových setkání s exotickými domorodci, dobrodružná duše a překvapivý cit pro nečekaný přírodní detail, to jsou atributy, které se promítají z autorova života i do jeho fotografií. „Nikdy není nic definitivní, a to je dobře. Kdykoli v životě můžeme změnit místo svého působení, prostředí, profesi i vlastní cíle. Jediné, co k tomu potřebujeme, je svoboda, zdraví a troška odvahy zariskovat,“ říká Jiří Kolbaba.

1. USA – Utah 2. Maroko 3. Itálie 4. Švýcarsko 5. Island 6. Antarktida

28

1 2 5

3

4 6

29

30

31

JIrÍ KRÁČALÍK Jiří Kráčalík se vyučil ve čtyřletém oboru reprodukční grafik v Olomouci, dálkově studoval na střední průmyslové škole grafické v Praze a ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci, na katedře sociologie. Od roku 1992 je soudním znalcem v oboru umění výtvarné pro fotografii a polygrafii. Od tohoto roku soukromě podniká.

V roce 2002 zakládá soutěžní putovní festival v České republice – Mezinárodní festival outdoorových filmů.

Výtvarnou fotografií a horskou tematikou se zabývá od roku 1975, kdy uspořádal a podílel se na desítkách autorských a společných výstav – celkem šestatřicet výstav v České republice a zahraničí. Jako fotograf a pořadatel se zúčastnil řady zájezdů a expedic do hor a velehor v zahraničí, kde vystoupil na více než 180 vrcholů čtyř kontinentů světa.

Autor byl zařazen a je evidován v Encyklopedii českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001 a životopisné encyklopedii předních žen a mužů České republiky, vydané Hübnerovým nakladatelstvím v Curychu. Za rozsáhlý projekt Mezinárodní festival outdoorových filmů obdržel nominaci na Nejlepšího podnikatele České republiky za rok 2007 a 2009 a stal se finalistou soutěže Firma roku 2014 v Moravskoslezském kraji.

V roce 2015 získává Mezinárodní festival outdoorových filmů evropskou festivalovou značku EFFE (Europe for Festivals, Festivals for Europe), které tento projekt řadí mezi nejlepší a nejkreativnější festivaly v Evropě.

V roce 2012 vychází také Jiřímu Kráčalíkovi kniha Drama před kamerou (nejdramatičtější zážitky filmařů).

Aktivně sportuje, žije, pracuje a tvoří v Ostravě.

1. Podvečer na Lysé hoře; 2. Z cyklu „Chlapi“ (Kavkaz 1977); 3. Čatyn Tau (Kavkaz 1977); 4. V pekle (Julské Alpy); 5. Z cyklu „Lidé z Nepálu“ (Nepál 2015); 6. Sopka Šchelda (Kavkaz 1977); 7. Opojení horami.

32

1

2

3

4

5

6 7

33

34

35

František Krasl František Krasl (14. 2. 1912, Místek – 1. 12. 1998, Frýdek-Místek) – český fotograf, fotograf průmyslové Ostravy, divadelní fotograf ve Státním divadle Ostrava.

František Krasl se narodil 14. 2. 1912 v Místku a s výjimkou několika cest na zkušenou, žil a tvořil ve svém rodišti. Vyučil se v Místku u svého otce, v jehož fotoateliéru posléze pracoval.

Poté studoval na fotografických školách v Mnichově a Berlíně.

V roce 1954 byl přijat do Státního divadla v Ostravě jako divadelní fotograf. Zde působil až do roku 1981. Putoval rád po horách, kde fotil krajinu. Fotil také prostředí těžkého průmyslu (válcovny, hutě, doly), kde zachycoval lidi při práci. Velké popularitě se těšily jeho portréty herců a fotografie divadelních představení souborů činohry, opery, baletu a operety.

Vydal řadu fotografických publikací, jako například: Krasl, František a Kubíček, Ivan: Ostrava barevná, Ostrava 1963; Krasl, František: Roháče, Osveta Martin 1970; Krasl, František: Pohronie, Osveta Martin 1977. Byl významným českým průkopníkem barevné fotografie. Uspořádal také spoustu výstav v Ostravě, Praze, Frýdku-Místku i v zahraničí (Katovice, Varšava, Bělehrad).

1. Turisté ve Vysokých Tatrách; 2. Horolezec při sestupu; 3. Kříž u cesty; 4. Vysoké Tatry; 5. Zasněžené vrcholy Vysokých Tater; 6. Zasněžené vrcholy Vysokých Tater; 7. Zimní motiv; 8. Vůz na cestě tažený koňmi.

36

1 5

2

3 6

4 7 8 37

38

39

Josef KÝVALA Josef Kývala (nar. 6. 2. 1944) se začal věnovat horolezectví v roce 1960 a z této doby pocházejí jeho první horolezecké fotografie. Šlo o ryze amatérskou tvorbu. Na těchto fotografiích zaznamenával své první horolezecké výstupy a své přátele při lezení. V roce 1961 zhotovil první fotografie ve Vysokých Tatrách. V následujících letech se věnoval intenzívně horolezectví a od roku 1967 se stal členem reprezentačního družstva Československého horolezeckého svazu. V tomto roce se zúčastnil výpravy na Kavkaz a začal se vážným způsobem věnovat horské a horolezecké fotografii. Od toho roku mu v batohu nikdy nechyběl fotoaparát.

Fotografoval české skalní a pískovcové oblasti, Vysoké Tatry, Kavkaz, Alpy, Pyreneje, Pamír, Himálaje, Ťan-šan, Mt. McKinley na Aljašce, Patagonii a Andy. Jeho horské a horolezecké fotografie byly často publikovány v tisku a časopisech. Řada jeho snímků byla použita v publikacích např. „Chodníky bez značek“(Smena, Bratislava 1974), „Kde příroda vládne – pět výprav do Asie“ (Orbis, Praha 1978), „Strmé cesty k Himalájam“ (Šport, Bratislava 1980), „Vrcholy přátelství“ (NV, Praha 1981), „Na szcytach Himalajów“ (Sport i turystyka, Varšava 1983), „W gorach wysokich“ ( Wiedzapowszechna, Varšava 1985).

Josef Kývala uspořádal osmnáct samostatných fotografických výstav s horskou a horolezeckou tematikou. Zúčastnil se mnoha fotosoutěží doma i v zahraničí, kde získal řadu ocenění.

Do roku 1970 mají jeho horolezecké fotografie charakter emotivně pojatého dokumentu horské krajiny a horolezecké činnosti. Později začíná stále více horské a horolezecké fotografie zpracovávat podle svých subjektivních představ a pocitů, mění tonalitu, vyrývá a nadržuje části obrazu, provádí fotomontáže a vytváří tak fotografie někdy až neskutečné horské krajiny.

1. Patagonie – Fitz Roy; 2. Pamír – Pamírské plató 5900 m; 3. Andy – Aconcagua; 4. Pamír – Jan Kounický – Návrat z vrcholu; 5. Karakorum Harámoš II 6750 m; 6. Patagonie – Cerro Torre; 7. Pamír – Dračí zuby; 8. Karakorum Harámoš II 6750 m – Člověk a hora 2; 9. Pamír – Cesta k slunci.

40

1 4

2 5

3 6

8

7 9

41

42

43

Vítek Ludvík Vítek Ludvík se narodil v roce 1973 ve východních Čechách. S focením začal už v dětství, jeho profesionální dráha však odstartovala až v těsném spojení s cestováním po celém světě. Snímky ze skal Adršpachu, na kterých si pohrával se světlem a stíny vystřídaly fotografie snowboardistů a lyžařů v Kanadě a USA. Následovalo publikování v médiích a v roce 1997 vznikla Vítkova multimediální agentura SHARP PICTURES (vitekludvik.com), která se ve svých začátcích specializovala zejména na práci v mezinárodním sportovním průmyslu, od fotografií sportovních akcí a expedic, po studiové práce zaměřené na prezentaci produktů a reklamu. Po absolvování filmové školy v kanadském Vancouveru se jeho aktivity rozrostly také na pole filmových projektů.

V současné době je v portfoliu Vítka Ludvíka zastoupeno mnoho předních českých i zahraničních sportovců a jeho fotografické i filmové projekty se objevují s úspěchem na mezinárodních přehlídkách a soutěžích. Jeho reportážní práce lze zhlédnout nejen v zahraničních, ale také v českých médiích. V rámci spolupráce s firmou RED BULL http://www.redbullphotography.com/photographers/ se často objevuje v realizačních týmech těch nejzajímavějších projektů v oblasti adrenalinových sportů. Svým kreativním přístupem si získal stálé místo mezi nejvyhledávanějšími českými fotografy.

1. Redbull Vertical Rush 1 2. B.A.S.E. 3. Gumby 4. Redbull Vertical Rush 2 5. Red Bull X-Alps

44

1 4

2 3 5

45

46

47

Ivo Petr Ivo Petr (narozený v roce 1956) – publicista, fotograf, organizátor stovek výprav do hor celého světa. Navštívil více než sedmdesát zemí světa na pěti kontinentech. Fotografie z cest prezentuje především na četných přednáškách po celé republice (ale třeba i na Slovensku), významná je rovněž jeho publikační činnost. Je autorem dvanácti průvodců po evropských horách a na kontě má několik set reportáží a článků otištěných v mnoha outdoorových, fotografických či zeměpisně zaměřených magazínech. Pochází z Ostravy, žije v Karviné.

1. Kanada – Skalisté hory; 2. Španělské Pyreneje; 3. Francouzské Alpy; 4. Vysoké Tatry; 5. Malá Fatra; 6. Island; 7. Nový Zéland.

48

1

2

3

4 6

5 7

49

50

51

Petr Piechowicz Petr „Pepe“ Piechowicz se narodil 18. 5. 1971 v Bohumíně, nyní se živí jako volný fotograf a výškový specialista.

Horskému sportu se věnuje přibližně od třinácti let. Začal jako jeskyňář ve speleologickém oddíle Orcus Bohumín, členem České speleologické společnosti se stal v roce 1987. O rok později se účastní speleologické expedice Tromso do Norska pod vedením Josefa Wagnera.

Od speleologie byl už jen krůček ke skalnímu lezení, které ho uchvátilo a kterému se postupně začal naplno věnovat. Ve sportovním lezení dosáhl největšího úspěchu v roce 1994, kdy v Českém poháru obsadil 6. místo. Od roku 1997 je členem Českého horolezeckého svazu a také HO Alpa Ostrava. Jeho lezecký repertoár sahá od boulderingu až po bigwally, které poprvé okusil na expedici v Peru v roce 2002, kde se mu povedlo spolu s Milanem „Kamzíkem“ Benianem a za podpory Petra Šindela a Toma Šípka zdolat stěnu La Esfinge (5325 m) cestou Kruz Del Sur. Na tuto akci v roce 2003 navázal další expedicí, tentokrát do afrického Mali, kde se pokusil o zdolání cesty Harmattan Rodeo na věž Kaga Pamari.

Po roční pauze způsobené tropickou malárií se v r. 2005 vydal na československou expedici Karakorum.

Jako je neodmyslitelnou výstrojí horolezce lano a karabiny, stejně neodmyslitelně patří k Pepemu i fotoaparát a objektivy. Focení se věnuje prakticky od počátku svého lezeckého života. Fotografováním se vážně zabývá poté, co začíná publikovat v časopise Montana.

Postupem času své fotografie publikuje i v jiných českých a zahraničních periodikách.

Z cest a výprav do skal a do hor vzniklo několik samostatných i společných výstav, lezeckých kalendářů, přednášek a projekcí.

Kromě lezení a horolezecké a krajinářské fotografie se věnuje i focení portrétů, reportáží a komerčnímu fotografování exteriérů a interiérů.

1. David Kozel, Malá studená dolina, Vysoké Tatry, Slovensko, 2012; 2. Filipe Camargo, Černá zmije (Xb), Baldrick, Labské údolí, Česká republika, 2011; 3. Dušan „Stoupa“ Jonák, ledovcová jeskyně, Pitztal, 2015; 4. Ledovec Teischnitzkees, oblast Grossglockner, 2010; 5. Kubo Kováčik, Tachtan (7c+), Súlov, Slovensko, 2012.

52

1 3

2 4

5

53

54

55

Karol Plicka Celoživotní dílo Karola Plicky (14. 10. 1894 Vídeň – 6. 5. 1987 Praha) je neobyčejné nejen rozsahem, ale i svou žánrovou pestrostí. Sám umělec charakterizoval svou tvorbu jako umění „devatera řemesel“. Stejnou měrou byl filmařem, režisérem, kameramanem i scenáristou, fotografem, tvůrcem obrazových publikací, folkloristou – sběratelem hudebních i slovesných lidových projevů, etnomuzikologem, organizátorem prvních folklórních festivalů, pedagogem, dirigentem pěveckých sborů, a co je méně známé – i houslovým virtuosem. V této jeho mnohostrannosti se odráží trvalá inspirace hodnotami lidové kultury a kulturního dědictví.

Karol Plicka byl umělcem slovenského i českého národa, ale jeho spojení se slovenským lidem a jeho kulturou bylo přímo bytostné. Na Slovensku nacházel a objevoval jedinečné, živé zdroje svých uměleckých podnětů. Jeho výjimečná tvorba se dnes řadí do Zlatého fondu české, slovenské a světové kultury. I kdyby Plicka zanechal po sobě jen svůj fotograficky archiv, patří mu místo ve slovenském a českém i národním panteonu.

K tomuto archivu třeba připočítat stovky knižních publikací, okolo 60 tisíc autentických záznamů lidových písní, desítky tisíc negativů a diapozitivů, nekonečné metry filmových pásů. Jeho filmová tvorba má zakladatelský význam pro slovenskou národní kinematografii. Plickova filmová poéma Zem spieva (1930–1933) byla zařazena do Zlatého fondu světové kinematografie.

Od samého začátku Plicka jako hudebník zaznamenává píseň a Plicka jako výtvarník fotografuje to, co s písní souvisí, to znamená krajinu a lidi. Jeho fotografie nesledují jen etnograficko-dokumentační cíle. Mají poetické vidění a přítomnost lyrického akcentu v nich dává těmto dokumentům umělecký impulz, který je vede k výtvarně-fotografickému artefaktu.

Plickův fotografický materiál nacházející se ve sbírkách Slovenského národního muzea v Martině dokumentuje období od 20. do konce 70. let 20. století. Z hlediska tematického zastoupení jsou v něm práce prezentující slovenskou i českou krajinu, dále unikátní záběry historické architektury a památek.

Většina snímků však dokumentuje lidovou kulturu prostřednictvím zásadního tématu mistra Plicky, tedy člověka – nositele tradic.

56

1

2

3

4

1. Len se suší, Štôla, 30. léta 20. století; 2. Seníky ve Velké Fatře, Černová, 30. léta 20. století; 3. Pohled z Děvína do Moravské kotliny na Moravě, 40. léta 20. století; 4. Krajina dolního Hronu, 30. léta 20. století.

57

58

59

LADISLAV SITENSKÝ Ladislav Sitenský se narodil 7. 8. 1919 v Praze. Fotografovat začal v červnu 1933 a od roku 1935 své fotografie publikoval. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval architekturu na ČVUT a ve francouzském ústavu E. Denise v Praze. V srpnu 1939 odešel z okupovaného Československa, aby zahájil stipendium v Paříži. Po vypuknutí války se přihlásil do čs. zahraniční armády.

V roce 1940 odplul z obsazené Francie do Británie, kde sloužil nejprve jako příslušník pozemního personálu 312. čs. stíhací perutě, později na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Fotografoval čs. letce RAF, dokumentoval boje čs. obrněné brigády u Dunkerku roku 1945, odkud si 4. dubna odskočil do katedrály v Lille na svatbu s Paulette Bosch. Začátkem května byl zpět v Anglii, kde zachytil Victory Day v Londýně. Téhož roku se 15. srpna vrátil do vlasti v hodnosti nadporučíka.

Byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939–1945 a dalšími jedenácti československými, britskými a francouzskými vyznamenáními.

Po válce nastoupil do fotooddělení generálního štábu, roku 1946 byl demobilizován a začal pracovat jako fotograf na volné noze. Jeho fotografický záběr byl velmi široký – od Prahy stověžaté přes krásu přírody a milovaných hor po portréty. Za soubor fotografií na výstavě EXPO 1958 v Bruselu získal Zlatou medaili. Horské fotografie vystavoval poprvé roku 1961.

Kromě rozsáhlé publikační činnosti v časopisech vydal patnáct samostatných knih a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny, také mu bylo uspořádáno mnoho výstav s válečnou, horskou i další tematikou, a to jak v Česku tak v zahraničí. V roce 1997 byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v. V roce 2007 ho prezident České republiky vyznamenal Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Zemřel 14. listopadu 2009 v Praze.

1. Obrat, Roháče 1959; 2. Pocta Salvadoru Dalímu, Krkonoše 1970; 3.Osamělý poutník, Krkonoše 1951.; 4. Krásky na výsluní, Vysoké Tatry 50.–60. léta; 5. Mrazivé vlnění, Vysoké Tatry 1965.

60

1

2

3

4

5

61

62

63

Leopold Sulovský Polda Sulovský se narodil v roce 1954 v Novém Jičíně, kde bydlel až do konce studií na střední škole. Má dva sourozence, sestru Helenu a bratra Oldu, se kterým často vyjížděl lézt do Vysokých Tater. Po studiích střední průmyslové školy odešel do Brna, kde vystudoval VUT, pozemní inženýrství a v oboru pracoval např. ve firmě Vítkovické stavby. Po revoluci začal podnikat v oblasti sportovních obchodů (Hudy sport). V Ostravě otevřel dvě prodejny.

Od dětství aktivně sportoval, nejprve hrál závodně tenis, později závodně lyžoval. Od šestnácti let začíná aktivně s horolezectvím, které mu postupně vyplňuje veškerý jeho volný čas. Nejprve se jedná o výstupy na cvičných skalách na Moravě, později navštěvuje i pískovcová skalní města v Čechách, ale Vysoké Tatry mu otevírají novou kapitolu v přístupu k horolezectví. Poldovi se tak naskýtají možnosti výstupů v Alpách i Pamíru.

V roce 1975 se stává českým a o rok později československým reprezentantem horolezectví.

V sedmdesátých letech zažívá první velké horolezecké úspěchy; například známý alpský výstup severní stěnou Matterhornu, cesta Kamikadze na Mont Blanc ad. Na Pamíru vystupuje na Pik Komunismu (7495 m).

V osmdesátých letech už Leopold Sulovský začíná pravidelně vyjíždět do vyšších hor, zejména to jsou Ťan-Šan, Karakorum, Himálaj. Nejprve zdolává horu Nanda Devi (7816 m), poté se např. zúčastňuje v jednom roce úspěšných pamírských výstupů na sedmitisícovky Pik Lenina a opět Pik Komunismu.

V roce 1987 se poprvé pokouší vystoupit jihozápadní stěnou na Mont Everest (8848 m). Vystoupil však „pouze“ do 8400 m. Dále postupně vystupuje např. v pohoří Ťan-Šan na vrchol ChanTengri (7010 m); následuje expedice na Annapurnu, dosažena výška „pouze“ 7600 m.

V roce 1990 vystupuje na himálajskou Dhaulagiri (8167 m). Největšího sportovního úspěchu však dosahuje v roce 1991, kdy prostoupil poprvé v dějinách severní stěnou Mont Everestu (8848 m), tzv. Kuloárem Norton. Stal se tak prvním Čechem, který vystoupil na nejvyšší vrchol naší planety.

Po tomto výstupu následuje doslova smršť himálajských výstupů, ať již úspěšných či neúspěšných, včetně řady expedic, které organizoval a vedl (Yalung Kang, Makalu, Šiša Pangma, Island Peak, Ama Dablam, Pumori, Nanga Parbat, Čo Oju, K2, Lhotse atd.).

Za své mimořádné úspěchy obdržel řadu ocenění, jako např. Horolezec roku 1991 a 1993, v roce 1996 byl oceněn hodnocením Výstup roku na tři vrcholy za třicet dní!

V posledním aktivním horolezeckém období se Leopold Sulovský zaměřuje na natáčení filmů z výstupů a zejména na fotografování. Ze svých expedic již uspořádal několik výstav horské výtvarné fotografie. Pořádá řadu besed a komponovaných pořadů v České republice i na Slovensku.

Je ženatý, má dvě děti, žije a podniká v Ostravě.

64

1

2

3 4

5

6

1. Ama Dablam (Nepál, 2012); 2. V ledopádu Khumbu (Himálaj); 3. Nupce před spánkem (Himálaj); 4. Závěr doliny Khumbu, uprostřed Mt. Everest (Nepál, 2010); 5. Vrchol Nuptse (Nepál, 2010); 6. Pohled z BC pod Everestem do doliny Khumbu (Nepál, 2010).

65

66

67

Dina Šterbová Dina Štěrbová se narodila 22. 4. 1940 v Bratislavě, kde také vystudovala odbornou matematiku na Univerzitě Komenského. V Olomouci žije od roku 1964 od své svatby s Otakarem Štěrbou. Zde také přednášela matematiku na Univerzitě Palackého. Horolezectví se věnuje od svých sedmnácti let. Začala ve Vysokých Tatrách, později se dostala i do Alp, na Kavkaz, Altaj, Pamír, Hindúkuš, Ťan-Šan, Himálaj a Karakorum.

Poprvé posunula československý ženský výškový rekord v roce 1977 svým solo-výstupem na nejvyšší horu Afghanistánu – Noshaq (7495 m) o sedm let později na Čo-Oju (8201 m), vrchol, který vylezly spolu s Věrou Komárkovou (USA) jako první ženy světa (1984). O osmitisícovky se pokoušela několikrát (Manaslu 1980, Broad Peak 1994, Gasherbrum II 1988, Mt. Everest 1991 a 1992, Nanga Parbat 1997). Úspěchu dosáhla na Gasherbrumu II v roce 1988 spolu s Livií Klembárovou, když zde uskutečnily první čs. výstup.

Jejími koníčky jsou i cestování a fotografování. S manželem rádi podnikají expedice na divoké vodě. Napsala také čtyři knihy a je spoluautorkou několilka filmů. Od roku 2005 se věnuje humanitární činnosti v Karakorumu (Pákistán), kde spolu s Viťou Dokoupilem, olomouckým horolezcem, zajišťují provoz 1. české horské nemocnice v Himálaji – Karakorumu, ve vesnici Arandu v dolině Basho, kterou tam v letech 2006 až 2007 vyvezli a postavili.

1. Pacient Czech Hospital, říjen 2006; 2. Pákistán – Biafo; 3. Pákistán 2011; 4. V ledovci Baltoro, Karakorum; 5. Everest 1992, 6000 m.

68

1 2

3 4

5

69

70

71

Rudolf Švaríček Rudolf Švaříček (1962) je český cestovatel, fotograf, horolezec, vodák, potápěč a dobrodruh.

Vystudoval ekonomii na VUT v Brně. Má za sebou mimořádné výkony v průzkumu extrémních oblastí i řadu úspěšných výprav a mezinárodních expedic: Polar 89 (se psím spřežením na polár), Marco Polo (napříč Asií), Hedvábná stezka (rok a půl asijskými státy), Živá Afrika (napříč Afrikou v modulu Tatry) atd.

Věnuje se hlavně oblastem izolovaných etnik. Jeho doménou je Indonésie a ostrov Nová Guinea. Absolvoval ojedinělé horské výstupy (český prvovýstup na Carstensz). Publikuje v českých i zahraničních časopisech, spolupracuje s Českou televizí. Hlava i duše festivalu GO KAMERA – filmy, fotografie a publikace s cestovatelskou tematikou. Od roku 1995 majitel CK LIVINGSTONE. Nákazu cestování úspěšně přenáší na ostatní.

1. Ledovec Kilimandžára; 2. Aconcagua; 3. Vrchol Mt. McKinley; 4. Promítání Everest; 5. Trikora – druhá nejvyšší na Guineji.

72

1

3 4

2

5

73

74

75

Libor Uher Libor Uher je aktivní sportovec, český horolezec, specializující se na extrémní vytrvalostní sporty. Žije se svou rodinou v podhůří Moravskoslezských Beskyd. Narodil se 27. ledna 1971 ve Frýdku-Místku. Je ženatý, s manželkou Kateřinou má tři děti. Syna Dominika a dcery Kateřinu a Kristýnu.

VÝŠKOVÉ HOROLEZECTVÍ Libor Uher je členem horolezeckého oddílu Frýdek-Místek, kde je instruktorem II. třídy pro výcvik nováčků. Dne 20. července 2007 v 13.45 SELČ jako druhý Čech v historii vystoupil na 8611 m vysokou K2, druhou nejvyšší horu světa. Ve stejném roce zvítězil v anketě Sportovec roku 2007 Moravskoslezského kraje a obdržel cenu hejtmana za nejhodnotnější sportovní výkon roku.

ABSOLVOVANÉ EXPEDICE 2005 Expedice K2 Česenův pilíř, dosažená výška 7400 m 2007 Expedice K2 Česenův pilíř

SUMMIT K2 8611 m – 20. 7. 2007 2009 K&K PNEU ANNAPURNA – MT. EVEREST, dosažené výšky:

ANNAPURNA 6000 m

MT. EVEREST 8350 m 2010 Expedice DOUBLE GASHERBRUM

SUMMIT G2 8034 m – 17. 7. 2010

SUMMIT G1 8068 m – 28. 7. 2010 2012 DHAULAGIRI 2014 Expedice BROAD PEAK

SUMMIT BROAD PEAK 8047 m – 25. 7. 2014 VŠECH VRCHOLŮ BYLO DOSAŽENO BEZ POUŽITÍ UMĚLÉHO KYSLÍKU A BEZ PODPORY VÝŠKOVÝCH NOSIČŮ.

1. Panorama z výstupu na Gasherbrum II; 2. Summit K2 – 2007; 3. Trek do BC pod K2 – 2007; 4. Broadpeak – výstup do C3 – 2014; 5. Z výstupu na vrchol K2 – 2007, v pozadí Broad Peak a Gasherbrumy, Česenův pilíř s C4.

76

1 2 4

3 5

77

78

79

80

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

Katalog k výstavě I ostravské muzeum I 4. 9. – 25. 10. 2015

Mezi nebem a zemí

Katalog k výstavě Mezi nebem a zemí vydal OUTDOOR FILMS s. r. o., držitel festivalové značky EFFE (Europe for Festivals, Festivals for Europe) & Ostravské muzeum Katalog sestavil: Petr Bidzinski Grafické zpracování: Klára Gracová Fotografie: vystavující autoři Návrh obálky: Klára Gracová Foto na přední straně obálky: Vilém Heckel Tisk: Jiří Pustina – tiskservis ostrava Náklad: 500 ks Registrace: MK ČR E 14733 ISSN 1211-2577