Semtam 15 (2011-09)

09-10/2011 no. 15

Homosexualita ve městě

Pub guide to Budweis Lifestyle, Hudba, Divadlo, Umění, Film, Literatura, Architektura

obsah content 09-10 2011

Homosexualita

Petra Kloidová se podívala na zoubek pověstné jihočeské toleranci 12 e-knihy

Easy to carry, expensive to lose

16 vídeň

Inspirace pro podzimní výlet

18 Cestování

Veronika Plátová returns from the country of no buses

Foto: brainchildvn / flickr

20 profil

Jan Flaška představuje neznámé osobnosti

22 pub guide

Česke Budějovice as you have never seen it before

26 Podzimní móda

8

Fashionbook.cz gives advice

37 recommends+program Roman Joura presents

Publisher

Oliver Mann oliver@semtam.net

STCZ o.s.

MK ČR E 18879 www.semtam.net facebook.com/semtam twitter.com/semtamcb

Šefredaktor/Editor

Ondřej Brynych ondra.brynych@semtam.net Redaktoři

Tereza Andělová Lucie Černíková Peter Demeter Karel Dobeš

Jan Flaška Roman Joura Petra Kloidová Colm Long Jakub Mejda Jana Niedermeierová Veronika Plátová Veronika Prokopcová Mirek Vodák David Jan Žák Anna Zrostlíková

Korektury

Miroslava Urbánková

Supporters:

Inzerce

inzerce@semtam.net Pokud máte zájem psát pro nás nebo spolupracovat s námi, kontaktujte nás na: If you are interested in writing for us, or in any way collaborating, please email:

semtam@semtam.net [02/03]

na začátek → editorial → Ondřej Brynych

Ondra

edits semtam magazine

Sebeláska a samozvanost pisálkova

Hm.. Tak Sem Tam je přece jenom zpět. Se svou tak trochu DIY* koncepcí, jejími klady a samozřejmě i nedostatky.

Opět se rozhodl být pro tebe zdarma. I když – má vůbec jinou možnost? Platil by za něj někdo?

Asi bych si neměl takhle kálet do vlastního hnízda, ale nemůžu si pomoct. Často se sám sebe ptám, má-li to všechno vůbec nějaký smysl, nějaké ospravedlnění? Prospěje to něčemu, stojí o to někdo? Nejsme jen banda samozvanců, co si jen tak něco namlouvá?

Vydávat, redigovat či přispívat do časopisu je děsně cool věc. Dát tomu alternativní nálepku, být tak free, že pro všechny zdarma. Založit svou vnitřní ideologii lehce doleva na principu rovnosti, sounáležitosti a společné snaze něco skvělého a hodnotného tvořit. Vymezovat se proti komerčnímu mainstreamu. Dělat věci jiné, a především jinak. Věrni programu, snažit se o kvalitu. Nebo jen být neschopni to dělat správně.

Ono je to děsně fajn zeptat se 10 lidí na názor, když vám devět z nich práci pochválí, jelikož jsou to vaši známí.

Nebo vidět svoje jméno pod plodem vaší grafomanie v časopise, který má několikatisícový náklad.

Páni, tolik lidí to uvidí.

A vaše narcistické srdíčko plesá.

Navíc, i kdyby to byl sebevětší šunt, pořád jste nejlepší, jelikož i lokální mráček je na poušti nebeský

I look great even without a moustache

Ono je to děsně fajn zeptat se 10 lidí na názor, když vám devět z nich práci pochválí, jelikož jsou to vaši známí.

dar. Všechno to zaplatí reklama a třeba i něco zbude.

20. prosince 1886 vyšel na titulní stránce prvního čísla časopisu Čas článek filozofa Huberta Gordona Šauera Naše dvě otázky. Hodně zjednodušeně, šlo o to, jestli má český národ potenciál na to, být soběstačný, a zda-li stojí “naše národní existence skutečně za tu námahu, je její kulturní hodnota tak ohromná?” Mělo vůbec smysl se o to pokoušet, když jsme mohli být součástí vyspělé německé kultury.

To byla docela kacířská myšlenka v době, kdy většinu lidí i intelektuálů zcela ovládalo obrozenecké nadšení.

Jiný úzký spolupracovník tohoto listu byl o cca 22 let později zván Tatíčkem nejdemokratičtějšího státu v Evropě a jedné ze světových mocností. Za dalších 20 let ale vše zrušil podpis pera.

No, to jsem asi trochu odbočil. Jen mě – jako věčného moralistu - prostě zajímá, má-li to, co dělám, nějaký smysl, kromě toho, že mě a pár dalších lidí to baví.

ideolog časopisu Sem Tam * koukni na wikipedii

architektura → názor → Mirek Vodák

Mirek

is an architect and helps design semtam

Skvělý dům na špatném místě

Zhruba před třemi lety se v Českých Budějovicích poprvé představil projekt koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka.

Studie ateliéru Future Systems dostala díky svému tvaru přezdívku Rejnok.

Přestože myšlenka měla vzniknout několik let předtím, reálný projekt se začal rýsovat až po Kaplického návštěvě Budějovic, tedy v době, kdy vrcholil „cirkus” kolem knihovny na Letné. Nelze proto opomenout právě jeho vliv na rozhodování představitelů města a na názor veřejnosti. Na jedné straně docházelo k vynášení Kaplického práce do nebes, na druhé k jejímu shazování. Nadšení z bezpochyby vel-

mi kvalitní studie tak převálcovalo schopnost pragmaticky uvažovat o širších vztazích projektu takovéhoto měřítka.

Z pohledu architekta bych nechal stranou otázku financování, provozních nákladů a potřeb Jihočeské filharmonie. Jsou to věci, které by měly být prezentovány ve studii proveditelnosti, tedy pokud nějaká existuje. Co mě ovšem od počátku překvapuje, je výběr místa pro tak významnou stavbu. A nutno říct, že jde o rozhodnutí města, nikoliv architekta nebo investora, kteří chtěli projekt umístit na Mariánské náměstí.

Jaký úžasný potenciál a výhody má umístit koncertní sál na periferii? Je to v podstatě jediný výkres, který mi v projektu Jana Kaplického chybí a kterému nerozumím. Širší vztahy jsou zde řešeny výhledem na suchovrbenské rybníky. Zkusme jmenovat projekt, který na místě vybraném pro Rejnoka funguje lépe než v centru města. Ano - fotbalový stadion, kde se dělají koncerty. Ano – nákupní centrum, kam chceme dojet autem. Ale filharmonie, kam se jde v obleku a kde jedním z aspektů návštěvy je být viděn, a po skončení se jít bavit s přáteli v odpovídajícím prostředí?

A dále, co se stane se stávající-

mi prostory, kde sídlí kulturní instituce? Jak se chce město postavit k rekonstrukci a využití Metropolu nebo třeba Slávie? Jak chce postupovat při soutěžích na Mariánské a Senovážné náměstí? Jakým způsobem to ovlivní financování ostatních organizací, kde se pořádají akce, které se přesunou do Rejnoka? Za dvě miliardy lze přímo v centru města, které by mělo být reprezentativní výkladní skříní, vyřešit hned několik dlouholetých problémů, jejichž řešení je v nedohlednu a které z politických důvodů nikdo ani řešit nechce.

Ty domy tady jsou, stojí nás peníze a Rejnok jim nijak nepomůže.

Příkladem může být Linec s projektem Culture Mile, který za stejné peníze uvažuje právě v širších souvislostech (Lentos, ARS Electronica, Schlossberg Museum). Opera v Sydney je na nejviditelnějším možném místě a naprosto ovládá atmosféru celého zálivu. Metropolitní opera v New Yorku je spojena s Manhattanem. Nemůže být jinde, už by to nebyla MET. Až se nás turisté na náměstí budou ptát, kde je ten slavný dům, pravděpodobně máchneme rukou do prázdna a řekneme: tam někde, půl hodiny. A ještě jen tak mimochodem, víte o tom, že Rejnok nebude vidět ani z Černé věže?

“We are making great progress, but we are going in the wrong direction.”

Ogden Nash [04/05]

the front → column → Oliver Mann

Oliver

publishes semtam

The spirit of porn

your mouth are impossible to consider.

The truth, which is rarely as fun as lies or statistics, is that Ron de Jeremy isn’t some far-fetched self-promoting trip by someone who’s been rubbing his “ego” in girls’ faces for years. It’s actually

What connects a man who has been in over 2000 porn films and a traditional sugar cane based spirit? Three letters. Ron Jeremy and “ron” (spanish for rum) = Ron de Jeremy.

In the commercial world, no connection is so weak that it can’t be used for marketing, especially not if it is to popular culture, porn or alcohol.

The world’s most famous male porn star and cross-over cult figure (more than 2000 films with pure method acting from the school of Stanislavski), Ron Jeremy is now the proud father of a rum in his name.

To be fair, it would be far too easy to bash this product to pieces – the number of jokes that would leave a bad taste in

You buy it because you’ve seen the man, his legend and his ‘tache on the internet, and now you want to taste his rum

an advertising agency’s bit of fun, starting with a typical after-a-few-beers conversation: “Hey, it says ‘ron’ on that sign over there. That’s Ron Jeremy’s name.

Ron de Jeremy!”

Anyway, with a story like that, you’ve got to try the stuff, right? Right. So we got ourselves a bottle. The bottle itself is great: a simple design with a, well, kind of classic “pirate age” label. And the picture of Ron himself looks like he’s trying to do a “Che Guevara” impersonation.

Inside, there’s a 7 year old rum from a well established distillery in Panama.

We could go into a long description of the lingering, deep taste on the palate, the long aftertaste, but this is a rum with the name of a pornstar.

The fact is that rum is very drinkable (even neat, no ice), means that all jokes about rubbing the bottle to pop the cork or about salty tasting rum go a bit limp. Sorry.

If you buy it, you buy it because you’ve seen the man, his legend and his ‘tache on the internet, and now you want to taste his rum. And that’s perfectly fine. I really get what the advertising people were thinking. Ron de Jeremy comes deeply recommended by the the semtam team.

Visit the website for more info: www.rondejeremy.com.

kultura → tipy → redakce doporočuje

Tips from the editorial team Exit Through the Gift Shop

Dokument-Fikce/Komedie USA/Velká Británie, 2010 Režie: Banksy Fiktivní dokument, režírovaný legendárním streetart tvůrcem si pořádně užije každý, koho alespoň vzdáleně zajímá jakékoli umění.

Zprvu se zdá, že půjde o výlet do historie street artu, ale nakonec jde daleko víc o zábavný portrét parazitismu, netalentovanosti a umění prodat umění. A také o to, že se skutečnost může stát mystifikací a mystifikace skutečností. Jan Flaška

Ošetřovatel The Zookeeper Komedie/Rodinný/ Romantický, USA, 2011 Režie: Frank Coraci Tip pro příznivce bláznivých komedií. Ošetřovatel je zasazen do prostředí ZOO. Jak to dopadne, když zvířata poruší zákon mlčenlivosti vůči lidem a rozhodnou se pomoci získat ošetřovateli srdce jeho vyvolené? Anna Zrostlíková

Půlnoc v Paříži Midnight in Paris Komedie/Romantický/ Fantasy, Špan./USA, 2011 Režie: Woody Allen v kinech od 22. 9. 2011 Paříž po ránu je krásná. Paříž po poledni je okouzlující. Večerní Paříž je fascinující. Ale Paříž po půlnoci - je magická. Fanoušci Woodyho Allena by si rozhodně neměli nechat ujít tento jeho nový film. Anna Zrostlíková

Kůže, kterou nosím La Piel que habito Drama, Španělsko, 2011 Režie: Pedro Almodóvar v kinech od 8. 9. 2011 Drama španělského režiséra Pedra Almodóvara, jež si získalo mnohé příznivé ohlasy na MFF Karlovy Vary. Plastický chirurg (Antonio Banderas) se po tragické smrti své ženy snaží vytvořit novou odolnou kůži. Svůj výtvor se rozhodne vyzkoušet na ženě, která se až nápadně podobá té jeho. Anna Zrostlíková

Pražský barokní festival V Praze se koná od 17.6. – do 3.10. první ročník Pražského barokního festivalu. Jde o unikátní představení barokních oper v úchvatném prostření Ledeburské zahrady pod Pražským hradem.

Bližší informace na www. prazskebaroknislavnosti.cz Lucie Černíková

Až bude národu nejhůř..

Pokud zatoužíte po přírodě a zároveň chcete trochu té kultury, je ideální chvíle na výlet na Blaník.

Pokud se rozhodnete tuto bájnou horu navštívit 24. 9. budete svědky nejen výjezdu sv. Václava z hory, ale můžete si také užít Svatováclavské slavnosti, které se konají nedaleko v Louňovicích pod Blaníkem. Vstupné činí 80 korun.

fové si ve dnech 24.-25. září dají dostaveníčko v Blatné na Strakonicku. Proběhne zde totiž již 6. ročník Blatenského fotofestivalu.

Letošní téma je Krajina. Výstavy fotografií bude možné navštívit v muzeu, na zámku či v sokolovně.

Součástí akce jsou i přednášky s autory, v jejichž rámci vystoupí například Kamila Berndorffová.

Anna Zrostlíková

Jo Nesbø: Pentagram Kniha Zlín, edice Fleet Odhadovaná cena 369 Kč

Lucie Černíková

Vodňany přivítají oblíbené duo Fanoušci kapely Fiordmoss pozor! Konečně se i na jihu můžeme těšit na jejich koncert! Vystoupí v sobotu 17. září v rámci festivalu Vodňany žijou. Bonusem je příjemná cena za vstup - 50 korun. Festival přináší i další (nejen) hudební lahůdky, více informací na www.vodnanyzijou.cz Tereza Andělová

Za fotografií do Blatné Blatenský fotofestival 24.-25. září, Blatná fotofestival.wagich.cz/ Vstupné dobrovolné Amatérští i profesionální fotogra-

Příznivci dektivek už jistě zaregistrovali novou vycházející hvězdu, norského spisovatele Jo Nesbø. V jeho knihách řeší zločiny svérázný detektiv, alkoholik topící se v problémech, Harry Hole. Temné spletité příběhy, napětí, děs. V [06/07]

the front → life → zeitgeist

Zeitgeist

What we’re talking about at the moment Česku dosud vyšlo Nemesis (přeložila Kateřina Krištůfková). 14. října vyjde kniha Pentagram, kde má Hole co dočinění se sériovým vrahem zanechávajícím na místech činu symboly a vzkazy. Peter Demeter

Filip Topol: Tři novely Nakladatelství Maťa, 2004 Cena 148 Kč Poměrně nedávná zpráva o konci skupiny Psí vojáci možná mnohé z vás přivedla k oprášení jejich starých alb, já si vzpomněla na jednu tenkou knížku ve své knihovně – Tři novely od Filipa Topola. Čtení, které doporučuji všem, kdo znají Filipa Topola právě jen jako hudebníka a textaře. Na necelých sto stranách vás zavede do tří různých časoprostorů a nudit vás určitě nebude.

Tereza Andělová

Wotienke z Budějc do celého světa Hudba, která vás pohladí, tak charakterizovala Wotienke má oblíbená kritička.

Lépe bych to asi neřekl. Původem amsterodamská zpěvačka a muzikantka, podle níž se uskupení jmenuje, si dokáže podmanit snad i hluchého.

Jejich“alternativní pop” si vybralo do projektu Live sessions Radio Wave a natáčet jej budou v českobudějovickém rozhlase 27. října. Vstup je volný, ale kapacita bude asi dost omezená. Do té doby si můžete alespoň stáhnout zdarma uvolněné EP Please Read This For Me. Ondra Brynych

Zon-ky. Old-school and not retro. Ancient looking logo, no Kofola-style re-branding. It just looks great, and it tastes great (raspberry is best).

1

Cider has arrived. It’s been a slow route via Frisco (fuj) and Copparberg (fake Swedish cider), but at least you’ve avoided the Smirnoff Ice (so far). At the time of printing, we know of two places that serve real cider (Czech Mad Apple): U Cerneho Konicka on Zizkova and Cafe Hostel on Panska. Try it!

2

Drinking outdoors. It seems every bar/pub/wineshop having the space to stick two chairs

3

outside has decided this summer was the time to try it – and we welcome this with open arms! Finally the streets of CB don’t look deserted and the city looks alive. Next step for the town is to actively encourage making the town better and reduce the cost for bars to use outdoor space: Take the loss of income out of the marketing budget.

Don’t expect the square to look like an italian piazza quite yet though. under the surface: Good service in bars (coming soon).

Electro-bikes (look behind you, they’re fast and they’re quiet).

Google+ (like FB but for techies and people who like being alone in social networking; like using Twitter in CZ).

Piv-o-metre

Press-o-metre

Mesic Ve Dne Singer Cuba Bar Horka Vana MC Fabrika Carriba Bar Crash Bar Jack Bar Fantom Pub Café Hostel StreetBeat Sahara Karla IV Velbloud Ray’s Cafe&Bar Marty’s Club Zeppelin

Mesic Ve Dne 18 Sahara 25 Singer 25 Marty’s Club 27 MC Fabrika 28 StreetBeat 28 Ray’s Cafe&Bar 28 Crash Bar 29 Café Hostel 29 Velbloud 29 Horka Vana 30 Jack Bar 30 Fantom Pub 30 Cuba Bar 32 Karla IV 34 Carriba Bar 35 Zeppelin 38

18 Platan 23 Budvar/Plzeň 25 Budvar 25 Plzeň/Kozel 25 Krušovice 26 Budvar/Krušovice 26 Svijani 26 Plzeň/Kozel 27 Budvar 29 Krušovice 30 Plzeň 30 Budvar/Plzeň 30 Budvar/Plzeň 35 Budvar 35 Plzeň (lahvova) 35 Budvar 40 Lobkowicz

These prices are a guide only. We take no responsibility for you not taking enough money when you go for a coffee or beer. If you want to be listed here, email us.

téma → České Budějovice → homosexualita

Queer ve městě kde by chtěl žít každý Bez komunity gayů a leseb by Lady Gaga dodnes brnkala na rozladěné piáno „we born this way“ v ilegálním zakouřeném baru někde v New Yorku. Bez mužů, kteří preferují muže, by ženská móda ztratila smysl. Během jednoho deštivého léta to ale vypadalo, že Česká republika by se bez homosexuálů nejraději obešla, přestože se roky umisťuje ve statistikách na předních příčkách tolerance sexuality. Text: Petra Kloidová [08/09]

téma → České Budějovice → homosexualita Village People have a lot to answer for.

Foto: icethim / flickr

Prague Pride.

Presenting the new Israeli flag.

Foto: Aneta Jelenová

Být homosexuálem není jenom fenomén velkoměst, která nikdy nespí se stejným člověkem dvakrát po sobě.

My jsme zjišťovali, jak se žije gayům a lesbám v Českých Budějovicích. Jak se bojuje proti šíření HIV viru v jižních Čechách, které začínají mít v tomto ohledu velký problém. A jak na tom je ve skutečnosti ta údajně velmi tolerantní většina. „Dělat ze sexuality věc veřejnou je trapné,” prohlásil Roman Joch1. Petr Hájek2 zas homosexualitu označil za deviaci. Jenže i chápání deviace má svůj historický vývoj. Pravdou je, že do 19. století pojetí lidské identity nezahrnovalo sexualitu. Existoval jen jakýsi koncept „mužství a ženství“ jako biologická norma. V 19. století Dr. Kraft-Ebbing formuloval heterosexualitu jako patologickou touhu k opačnému pohlaví, a ta tak patřila k jakékoliv jiné deviaci.

Podle Dr. J. Kiernana zase homosexuál toužil po stejném pohlaví, Kiernan ale automaticky předpokládal, že homosexuál měl identitu pohlaví opačného.

Tak šel čas a v 60. letech 20. století se sexualita stala bez kompromisů věcí veřejnou.

Tato léta voněla hnutím hippies propagujících volnou lásku, feministky se snažily o osvobození od veškerých sexuálních kategorií. Když se drogový opar v 70. letech rozplynul, hnutí homosexuálů se začalo prezentovat jako kolektivní identita, která bojuje za svá lidská práva. Česku se ale kvůli betonové zdi komunismu diskuse o lidské sexualitě vyhnula. Čeští homosexuálové tak zatím, přes samou snahu vysvětlit

prevenci HIV/AIDS. Nedávno získala cenu Colour Planet - prestižní ocenění významného gay portálu, který založil Janis Sidovský, významný manager a registrovaný partner zpěváka Pavla Vítka. „Nominoval nás Jiří Hromada (extravagantní a významný gay aktivista, pozn. red.). Bylo vidět, že to pražské organizace překvapilo. Oni se o nás nezajímají, my se nezajímáme o ně. Díky děkovné řeči nejmladšího člena lambdy nám potom psal sám pan Sidovský, že si uvědomil, jak na nás díky samé Praze zapomněli.“ říká Jiří Mareček po boku svého registrovaného partnera, s kterým žije už 25 let. Členů Jihočeské Lambdy je 40, ale na jejích akcích se sejde klidně až stovka lidí. Oceněná lambda však minulý rok nedostala od státu žádný grant, přestože se jako jedna z mála organizací snaží o prevenci HIV u rizikových skupin, kterou jsou právě gayové. „Žádná organizace nemá takovou páku, aby věděli, kde se v jižních Čechách schází rizikové skupiny gayů.

Snažíme se zaměřit na gay-friendly prostředí a nově budeme používat slinové testy na zjištění viru HIV v těle,“ poznamenává Mareček s tím, že třeba Tábor má nejvyšší nárůst HIV pozitivity v celé republice (v přepočtu na obyvatele).

1: konzervativně a katolicky orientovaný politik a publicista, jeho zvolení poradcem premiéra Nečase vyvolalo rozporuplné reakce 2: hradní vicekancléř, otevřeně přiznává svou kryptofašistickou orientaci, v poslední době o něm bylo slyšet zejména v souvislosti s kritikou homosexuálního festivalu Prague Pride

společnosti, že jsou normální, neměli čas vytvořit si vlastní identitu a kulturu tak, jak je tomu nejen za oceánem.

Jihočeská Lambda a boj proti AIDS Když před dvaceti lety začaly homosexuální komunity v Čechách vystrkovat první růžky, vznikla pod Sexuologickým ústavem 1. lékařské fakulty UK organizace mající za cíl podpořit gaye a lesby v soužití v české společnosti. Jiří Loužinský z Vodňan založil celkem 10 tzv. lambd, které se postupně sjednotily pod organizaci SOHO (Sdružení organizací homosexuálních občanů). Jihočeská Lambda společně s brněnskou funguje už 21 let. Pod záštitou předsedy správní rady Jiřího Marečka je podporována českobudějovickým magistrátem a ministerstvem zdravotnictví.

Jihočeská lambda organizuje kulturní akce, výstavy, seznamování a

Párty pod barevnými pruhy Podle Járy Cimrmana jsou České Budějovice město, kde by chtěl žít

téma → České Budějovice → homosexualita

každý. Jára ale nejspíš myslel na tu heterosexuální většinu. Jak se tady žije homosexuální komunitě? Je jisté, že se čeští gayové a lesby jen tak nedočkají o něco teplejší Stodolní, jako se pyšní Berlín, Londýn nebo New York. I když ani newyorská čtvrť Chelsie není to, co by člověk očekával, jak vypráví Petr: „Je to strašně malý prostor a „gay“ je to tak možná z pohledu puritánského Američana.“ Kromě večerů, které pořádá Jihočeská Lambda jednou měsíčně, se v Budějovicích každou třetí středu v měsíci odehrává Pink Out párty v Mighty baru Velbloud. „Pink Out je skvělá akce, volíme si svůj play list, paříme s vysokoškolákama a člověk se tu snadno seznámí. Je to uvolněná párty, kam chodí lidi od šestnácti do třiceti,“ vypráví Jana.

Přestože odhaduje počet homosexuálů ve městě až ke 150, zdá se, že jeden bar nebo kavárna speciálně pro homosexuály se tu neuživí, což potvrdila i Katka: „Měli jsme kavárnu Zrcadlo, kousek od Lannovky, měla být jen „naše”, ale i když je nás v Budějcích celkem hodně, na uživení své vlastní kavárny zřejmě nemáme.“ Ani kluci nezůstali pozadu, jejich bar Colmado údajně nechal zavřít homofóbní a závistivý soused: „Colmado byl malý bar, který si založili dva gayové. Byl pro „našince“. Ke konci už tam chodili spíš jenom kluci.“ Zdá se, že Colmado byl možná malý krok pro „našince“, ale velký skok směrem k Západu: „Byla tam dokonce i sauna a vzadu za saunou něco jako dark room s koženou pohovkou, ale nevím,

„Dříve to bylo daleko horší. Teď je každá restaurace ráda, když bude mít plno a my zaplatíme. Je jim jedno, kdo jsme.

Jednáme o několika místech. Ani restaurace Paluba, kde jsme se často scházeli, nejspíš nebude konečná stanice.“

L word nebo Beverly Hills?

jestli byla někdy vůbec použita.“ krčí rameny Tomáš.

Právě teď Jihočeská lambda hledá nové místo pro večerní zábavy, na které nedá třicetiletá Katka dopustit: „Scházeli jsme se v restauraci Na Nemanické. Je pravda, že tam chodí o dost starší lidi, ale najdou se i ty mladší.

Tancuje se, pije se. Chodí tam i spousta heterosexuálů, našich kamarádů. Na Silvestra tam vodíme dokonce i naše rodiče.“ Jiří Mareček, otec Jihočeské lambdy, tvrdí, že prostory pro gay a lesbické zábavy není takový problém najít:

The perfect male fantasy: a priest telling two girls to kiss.

Od roku 2005, kdy homosexuální páry mají možnost uzavírat registrované partnerství, se v Jihočeském kraji “oddalo” na 41 párů. Do sňatků se nejvíce hrnou spíše gayové, kteří, jak se zdá, na rozdíl od budějovických holek, co dávají přednost holkám, uznávají vážné vztahy. „Spíše kluci mají dlouhodobé známosti, u holek je to nějak těžší. Partnerky na jednu noc je fakt jednoduché najít. Jak říká jedna moje kamarádka, holky se dělí na ty, co jsou na holky, a na ty, co to ještě neví.“ směje se Katka.

Kategorie heterosexuality u Jihočešek není viditelně tak krutě ohraničená ostnatým drátem. I Jana nás překvapila se svými zkušenostmi: „Chodím se třetí „heteračkou“. Jsou to holky, které do pětadvaceti chodily s klukama, ale je tu také opravdu hodně mladých sedmnáctiletých holek, které prostě a jednoduše zatím tápou,“ vysvětluje.

Obě dvě se shodnou na tom, že si tamní lesby vytvořily takový svůj vlastní L word (úspěšný americký seriál o lesbách žijících v L. A.). „Protože je nás tu tak málo, už se to tu kolikrát pěkně promíchalo. Je to takové Beverly Hills,“ vypráví Katka.

Jana lesbickou komunitu popisu[010/011]

téma → České Budějovice → homosexualita

„Partnerky na jednu noc je fakt jednoduché najít. Jak říká jedna moje kamarádka, holky se dělí na ty, co jsou na holky, a na ty, co to ještě neví.” je daleko ostřeji: „Jelikož si tu hodně holek vyměnilo partnerky, vytvořily se tu určité tábory leseb, které nesnáší další skupinku a ta nesnáší další. Holky jsou hodně žárlivé. I proto se nikdy na žádné akci nesejdeme všechny. Je to škoda.

Kvůli tomu některé páry, které jsou spolu dlouho, nechodí na naše akce, protože z toho jsou akorát problémy. Mají své přátele a svůj svět.“ V budějovickém L wordu viditelně pes nechcípnul, alespoň do té doby, dokud se holky nepozabíjejí. A pochod hrdosti? Každou třetí středu v měsíci, prosím.

Pokud jsi gay a tajiš to, tak tohle není to nejlepší místo na procházku.

Foto: Aneta Jelenová

Chceš vědet víc?

Jihočeská lambda: www.klucicb.cz The L Word: americký seriál, který bude vysílat Prima Cool Queer as folk: seriál pro gaye o gayích z Pittsburgu s hodně naturalistickými erotickými scénami (Oba dva seriály produkuje Showtime)

literatura → technologie → e-knihy

Čtečky: přelomová hračka nebo zbytečnost?

E

lektronické čtečky knih se těší narůstající oblibě. Současně s jejich popularitou si mnozí kladou otázky, jak tato novinka ve světě literatury ovlivní klasickou knižní produkci. A co vy, už máte čtečku?

Nebo se ji chystáte pořídit, ale nejste si jisti, jestli to bude správná volba?

Přinášíme vám odpovědi na několik otázek, které by vás mohly zajímat dřív, než ji budete mít doma.

jako studijní pomůcka

Považujete se za staromilce, který by rituál posezení u knihy s její specifickou vůní a příjemným šustěním papíru při otáčení listů nikdy nevyměnil za kus elektrotechnického nástroje? Pak čtěte dál – i pro zastánce papírových knih může čtečka najít uplatnění.

Určitě mnozí z vás – především ti z řad studujících – znají situace, kdy potřebují načíst hromadu knih, ale v knihovně jako by se po nich slehla zem. V těchto chvílích zbývají dvě možnosti – číst texty přímo z monitoru počítače a nevyhnutelně si kazit zrak, nebo si texty tisknout, což je při větším množství poměrně nákladné a neekologické. V těchto chvílích se čtečka ukáže jako nesporně užitečný pomocník, který nebudete chtít dát z ruky. Díky speciálně upravenému displeji vás nebudou bolet oči, není třeba nic tisknout. Zkrátka a dobře, texty si do čtečky nahrajete a můžete začít číst.

Dalším ve prospěch čtečky hrajícím rozdílem mezi ní a knihou jsou její rozměry. Čtečka je skladnější,

lehounká, vejde se vám do ní tolik textů, kolik potřebujete. Umožní vám číst i v „prázdných“ časech, jako je cesta MHD či čekárna u zubaře, nebo se pohodlně uvelebit v posteli, což by s osmisetstránkovou knihou stejně dobře nešlo. Do textu si můžete i připisovat vlastní poznámky, stejně jako jste tomu zvyklí u tištěných knih. Navíc, tento malý zázrak přináší i takové výhody, jako je funkce slovníku při čtení cizojazyčných textů.

Problém, na který ale můžete narazit, je ten, že text ve vašem formátu (nejčastěji PDF) čtečka nezobrazí vůbec, a nebo je čtení poněkud méně pohodlné – musíte si text různě zvětšovat nebo čtečku přetáčet. Knih v potřebných formátech zřejmě bude časem přibývat. Kde je ale získávat?

Problém dostupnosti elektronických textů Elektronickou knihu si můžete koupit stejně jako knihu papírovou. Ani za ty ale lidé nechtějí utrácet peníze. Spousta jich dává p ř e d n o s t půjčování v kni-

But can you get porn on it?

Foto: PastePie / flickr

hovnách a koupí si jen ty, které opravdu potřebují. Proč by tedy najednou chtěli platit za e-knihy? Jsou sice o něco levnější, zhruba o polovinu, než jejich papírové „sestry“, ale i tak lze předpokládat, že se čtenáři placení za e-knihy budou snažit vyhnout a najdou si způsob, jak stahovat množství e-knih nelegálně, ale zdarma z internetu. Elektronickým čtečkám tedy hrozí stejný osud jako hudební a filmové produkci.

Existují sice i české webové stránky, kde si můžete zadarmo a legálně stáhnout texty starší české literatury - stačí trochu „zagůglit“ a určitě jich spoustu objevíte. Ale zrovna o tyto texty není takový zájem jako o novinky domácí či světové beletrie, odborné publikace, učebnice. Ty u nás prozatím nejsou v elektronické podobě příliš rozšířené.

Pokud je tedy čeština jediným jazykem, ve kterém knihy čtete, počítejte také s tím, že i váš výběr e-knih bude omezený.

Jsou e-knihy ekologičtější?

Těžká otázka, na kterou nedávají jasnou odpověď ani sami ekologové. Obě varianty s sebou nesou určitá úskalí, ať už jde o spotřebu papíru, či toxické materiály, které vznikají při výrobě čteček. Nelze jednoznačně říct, která z variant čtení je pro přírodu šetrnější. Do jisté míry šetrnost vůči přírodě závisí na přístupu jednotlivého čtenáře – například, jak často bude chtít měnit svou čtečku za novější modely.

[012/013]

literatura → technologie → e-knihy

Zajímavé řešení šetření papírem by ale mohlo přinést převedení tisku do elektronické podoby. Zatímco knihy nám v knihovně vydrží celý život, právě noviny a časopisy končí po přečtení v koši.

Jak je tomu s prodejem čteček a e-knih v Čechách? Čtečky jsou u nás zatím poměrně menšinovou záležitostí. Zajímavé je, že podle některých zdrojů se českému zákazníkovi stále ještě vyplatí objednat si čtečku ze zahraničí – i s poplatky ho totiž vyjde levněji než u českého prodejce. Než si tedy čtečku pořídíte, ověřte si, jaké aktuální nabídky jsou nejvýhodnější. Čtečky jsou na českém trhu stále novinkou. Zájem o ně u nás rychle stoupá – na jaře letošního roku se jejich prodej zvýšil o čtvrtinu, zatímco prodej klasických knih o něco klesl. V brzké době lze předpokládat ještě větší nárůst zájmu o čtečky společně s tím, jak se bude rozšiřovat nabídka e-knih v našem mateřském jazyce.

Jak si čtečky povedou oproti knihám, ukáže až čas, ale prozatím by bylo ukvapené přemýšlet o konci éry klasické podoby knih. Právě papírová kniha je tím fenoménem, který přetrvává po staletí. Čtečku spíš berme jako její alternativu, doplněk, který nám mnohé usnadní, ale knihu úplně nahradit nedokáže. Alespoň prozatím.

Co na to literární vědci? doc. PaedDr. Michal Bauer, Ph.D., ředitel ústavu bohemistiky FF JČU Já sám elektronickou čtečku nepoužívám, nerad čtu texty z monitoru (jakkoli velkého či malého). Papírová podoba je pro mě základní a nepostradatelná.

Skepticky se ke čtečkám nestavím, mys-

Making a head rest from Kindle’s is too expensive.

Foto: Ondra Brynych

lím, že smysl mají, ale ne pro mě. Celkově myslím, že má smysl rozšiřovat další možnosti čtení, je to takový demokratický element. Ale já dám přednost tištěné knize. prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc., děkan FF JČU Elektronické čtečky jsou docela dobrý pomocník, zejména u odborné literatury.

Možnost získat rychle aktuální texty ze zahraničí bez složitého vyřizování, to je, myslím, pro vědce skvělé. Co se týče beletrie, asi bych dal přednost klasickým tištěným knihám. Mít kompletně všechno na čtečce, to se mi moc nezdá. Ona klasická kniha má něco, co čtečka nikdy mít nebude - tvar

a grafiku. A co když se ten přístroj rozbije bude po knihovně? To je přece riziko.

Elektronické čtečky budou zajímavým doplňkem, ale knihu nezničí. Isaac Asimov kdysi kdesi psal o nejlépe a nejrychleji přístupném softwaru, který je bezpečný a v němž se dobře hledá. Myslel samozřejmě klasickou knihu. A literatuře samotné čtečky nijak prospět ani uškodit nemohou. Tam jde o akt psaní, který se v historii mění různě - od hliněných destiček a papyrů, pergamen a husí brk, přes klasické psací stroje k dnešním počítačům. Ať píše autor čímkoliv, literatura je pořád dvojjediná – dobrá a špatná.

Tereza Andělová

Vyzkoušej si čtečku i ty!

Chtěli byste si vyzkoušet, jak by právě vám čtečka vyhovovala? Jak na to? Stačí být plnoletým registrovaným čtenářem Jihočeské vědecké knihovny. Ve své pobočce na Lidické nabízí zapůjčení čtečky až na 7 dní. Podle knihovníků je o čtečky velký zájem a dokonce se na ně tvoří i rezervační fronty – proto neváhejte a čtečku si zamluvte co nejdřív.

literatura → fejeton → David Jan Žák

David

je spisovatel a pedagog

O duši krále Šumavy

Když měl před lety profesor Vladimír Papoušek přednášku o české exilové literatuře pro veřejnost na univerzitě v Chicagu, setkal se tam se zvláštním postarším mužem – malým, obtloustlým, s prošedivělými skráněmi a výraznou pleší. Když hovořil, prokládal češtinu amerikanismy typu – „Oukej, sou, byznys, šůr...“ Šibalská očka vykukovala zpoza silných brýlí a mířila akorát k solaru plexu vysokého urostlého profesora.

Vladimír Papoušek během své přednášky nejvíc hovořil o spisovatelce a básnířce Miladě Součkové, Zdeňku Němečkovi a o jednom z největších českých spisovatelů dvacátého století

Egonu Hostovském, který žil v emigraci už před vypuknutím druhé světové války a pak i po ní. Poprvé utíkal před Hitlerem a podruhé před Stalinem a československými komunisty. „To vaše povídání bylo oukej,“ řekl muž a jeho oči zpoza brýlí sledovaly profesorovu reakci. „To mě těší.“ „A víte, kdo já jsem?“ „Nemám nejmenší tušení.“ „Sou, já jsem král Šumavy, šůr a Šumava to byl náš byznys.“ „V á ž n ě ?

Netušil jsem, že král Šumavy...“ Muž profesora nenechal domluvit a zeptal se: „Proč vy, takovej fešák chlap, píšete knížky o nějakým Židovi?“ „Prosím?“ nechápal profesor. „Píšete o nějakým židovským wrajtrovi,

oukej, pište si, co chcete, já jenom ten váš byznys nechápu.“ Vladimír Papoušek si muže už dál nevšímal. Ani na chvíli neuvěřil, že před ním opravdu stojí převaděč a agent chodec, přezdívaný král Šumavy.

Po několika letech, když jsme se s profesorem Papouškem potkali a on zjistil, jaké téma právě zpracovávám, se mě zeptal, jestli ten můj „král“ náhodou nežije v Chicagu. Přikývl jsem a on mi vyprávěl svůj zážitek. Vzpomněl jsem si, že během jednoho z telefonických rozhovorů s králem Šumavy, Josefem Hasilem, padla z jeho strany otázka: „Řekněte mi, byl jste u našich v Zábrdí, proč si ta naše holka vzala černocha? Co ji to popadlo? Tady v Jůesej je to normal, oukej, ale u nás doma? Co tomu říkaj lidi?“ Neměl jsem tušení.

On pak jen dodal: „Aby bylo jasno, já proti nim nic nemám, ať si žijou...“

Sem King, oukej Illustrace: Olina Divišová

[014/015]

film → recenze → Harry Potter, Lidice

Harry dočaroval. Však už bylo na čase You would be angry too if you didn’t have nostrils.

Vše končí, s tímto podtitulem šla do kin druhá část posledního dílu Harryho Pottera. Sliboval grandiózní finále, temné, ohromující, akční a hororové vyústění celé série. Svému slibu však tak úplně nedostál. Zatímco v knize se podařilo, aby byl každý další temnější, napínavější a postavy propracovanější, ve filmových zpracováních to prostě

Husí kůže i naprosté ticho Ani fakt, že se dvakrát přetrhla páska a že na scény, při kterých se mi tajil dech, jsem mžourala skrz déšť, nijak neovlivnil zážitek, který jsem si z filmu odnesla. Přiznávám, že cestou do kina jsem na film pohlížela spíše pesimisticky a nervozita mnou přímo cloumala. Neustále se mi honily hlavou otázky typu: „Budou Lidice jen další komerční slátanina?“ Naštěstí mé obavy byly zbytečné.

Již po pár minutách mi však spadl kámen ze srdce. Po celý film jsem byla

Harry Potter a relikvie smrti: 2. část Dobrodružný /Drama, Velká Británie/USA Režie: David Yates česká premiéra: 14. 7. 2011

nevyšlo. Kde jsou časy Vězně z Azkabanu (režie Alfonso Cuarón)? U něho jsem cítila strach, mrazení, napětí, zkrátka všechno to, co víceméně planě sliboval poslední díl.

Ale to jsem trochu odbočila. Abych pravdu řekla, moc nadějí jsem do filmu nevkládala (většina dílů mě coby Harryho fanynku zklamala). Tak jsem alespoň byla mile překvapená, když předčil má očekávání, neboť byla nulová. Velkou slabinou pro mě bylo už rozdělení posledního dílu na dvě části. Od premiéry té první uběhlo dost času na to, abych zapomněla, co se v ní dělo a kde film skončil, nemluvě o celkovém vyprchání zážitku (a myslím, že nejsem sama). Bylo tedy těžší se zprvu v druhé části zorientovat. Nenapadá mě jiný důvod rozdělení dílu než vidina větších zisků.

Naopak, vyzdvihnout musím část, kdy se profesorka McGonagallová (Maggie

napjatá jako struna a i přesto, že každý příběh Lidic zná, mé naivní já nedokázalo přestat doufat ve šťastný konec.

Takřka celý film mi přejížděla husí kůže po zádech. Z velké části se na tom podepsala i výborná hudba, která perfektně dokreslovala již tak působivé scény.

Samozřejmě má film i pár nedostatků, jako je například scéna atentátu na Heydricha. Ta mě na malý okamžik opět vrátila do školní lavice na hodinu dějepisu. Tento a pár dalších nedostatků se však na kvalitě filmu nijak výrazně nepodepsaly a věřím, že každý divák nepatrné vady na kráse tvůrcům rád odpustí. Již dlouho jsem nebyla v kině na něčem tak působivém a už vůbec si nepamatuji, že by po skončení snímku bylo v sále naprosté ticho. Lucie Černíková

Smith) pustí do zabezpečování hradu to má náboj. Cítíte napětí, strach z toho, co má přijít, a víte, že už není cesty zpět.

Hudba ty pocity pak ještě více umocňuje.

A poznámka, kterou profesorka utrousí: ,,Tohle kouzlo jsem vždycky chtěla vyzkoušet,” vám vykouzlí letmý úsměv na tváři. Bohužel, je ale mnohem působivější i než celá bitva o Bradavice nebo scéna, kde Vy-víte-kdo umírá. A hlavní postavy po 19 letech? Spíše parodie, než aby tomu někdo věřil. To si ale podle mě mohla odpustit již sama autorka v knize.

Celkově však musím konstatovat, že i přes nenaplněné sliby a nedostatky jde o film, při němž se nenudíte. Navzdory mediální bublině se jedná o vcelku obstojné zakončení celé ságy.

Přestože jsem v podstatě s Harrym rostla, jsem už ale ráda, že vlak do Bradavic odjel naposledy, a i můj život může jít dál.

Anna Zrostlíková

We wanted to write something funny, but the guy looks too scary.

Lidice Drama/ Válečný, Česko/Polsko Režie: Petr Nikolaev Premiéra 9. června

umění → galerie → Vídeň

Zdi vídeňských galerií zboří Dalí, Pod nohama spadané listí, nad hlavou babí léto, v nose vůně jablek a v krvi burčák. A v duši? Umění. Duše umělců odhalená na plátnech obrazů. A klapot bot v tichu vídeňských galerií. Znáte lepší podzim?

Text: Jana Niedermeierová

V

ýstavy ve Vídni k podzimu patří asi jako kaštany či první školní den. Je libo Klimta, Schieleho, Dalího či Švankmajera? Aneb nudíteli se, nekupujte medvídka mývala, ale jeďte si užít malířské a fotografické hody do hlavního města Rakouska, jež je z jižních Čech „cobyšutrem“. Inspirovat se můžete pár tipy, na co zajít do tří známých výstavních síní.

Belveder sází na klasiku i avantgardu: Klimt versus Stenvert Kde začít jinde než u Vídeňáka Gustava Klimta, jehož světoznámé secesní malby prezentují zdejší galerie s oblibou na tisíc způsobů. Galerie Belveder, která vlastní největší sbírku jeho děl na světě, je tentokráte představuje spolu s tvorbou stejně talentovaného rakouského architekta a tvůrce Josefa Hoffmanna.

Spojení těchto dvou pionýrů modernismu rozhodně není jen náhoda. Z jejich spolupráce totiž vzešlo na počátku minulého století několik úspěšných výstav a na dílech obou je často znát vzájemný umělecký vliv. Výstava začíná v Dolním Belvederu 25. října a potrvá do 4. března příštího roku.

Ztřeštěná a mnohdy šokující dílka jednoho z nejvýznamnějších představitelů poválečné rakouské avantgardy Curta Stenverta představují další lahůdku, na kterou láká Dolní Belveder. Stenvert začínal sice jako malíř, ale časem se dal

na experimentální, naučné a hrané filmy a nakonec se v 60. letech dostal až k objektům, kolážím a montážím. Jeho nevšední umělecké kousky sloužily ve své době zároveň jako sociální médium, které odráželo studentské nepokoje, občanské protesty a protiválečný aktivismus. V Dolním Belvederu a Oranžérii bude obsáhlá přehlídka Stenvertovy tvorby k vidění od 5. října do 15. ledna.

Plné vstupné: €9,50 Studentské vstupné: €7 Vstupné do 18 let: zdarma www.belveder.at

Surrealismus v Kunsthalle Wien: Dalí si podá ruce se Švankmajerem Sny splývají s realitou a umění s životem. Kde že? No přece u Salvadora Dalího – geniálního umělce se vznášejícími se knírky, který dokázal světu, že i výtvarník může být celebritou. Na otázku jednoho francouzského novináře, co že je to surrealismus, Dalí odpověděl: Surrealismus, to jsem já! A právě touto větou Le Surréalisme, c’ est moi! se nazývá výstava jeho díla v Kunsthalle Wien. Tvorbu excentrického Salvadora zde doplňují ještě obra-

The last of the Carpturtles © Jan Švankmajer

zy a objekty dalších surrealistických umělců, mezi které patří Louise Bourgeois, Glenn Brown, Markus Schinwald a Francesco Vezzoli. Výstava trvá od května do 23. října.

Své míst o v Kuns tha lle našel i český filmař Jan Švankmajer, kterého shodou okolností inspiroval právě Salvador Dalí. Švankmajer je známý svými surrealisticky laděnými snímky s prvky loutkařství, animace a hraného filmu.

Kořením jeho filmů je černý humor a morbidní satira. Návštěvníci výstavy se můžou těšit třeba na jeho první dlouhometrážní film Něco z Alenky z roku 1988, který získal světový úspěch, či jeho druhý celovečerní film Lekce Faust natočený roku 1994. Méně známou umělcovu tvorbu odhalí část věnovaná Švankmajerovým kresbám a instalacím. Českého autora hostí galerie od 7. září do 2. října. Vstupné do uzávěrky nezveřejněno.

Plné vstupné: €7 (Dalí) Studentské vstupné: €4,60 (Dalí) www. kunsthallewien.at [016/017]

umění → galerie → Vídeň

Schiele, Klimt i Švankmajer

Střet historie a současnosti: Provokativní Schiele i umírnění fotografové Melancholie a provokace – to je voda a oheň rané tvorby Egona Schieleho z let 1910 až 1914 a taky název jeho výstavy v galerii Leopold Museum, která vlastní největší sbírku Schieleho děl. Tento trochu šáhlý rakouský expresionista, který je Jihočechům blízký častým pobýváním v Krumlově, ve své době publikum zcela šokoval svými otevřenými a drastickými akty. Výstava v Leopold Museu by se měla mimo jiné zaměřit na pózy a pohyby u Schieleho portrétů a připomenout i související díla z jeho uměleckého prostředí. Podtitul Egon Schiele-Projekt naznačuje, že nepůjde jen o klasické obrazy na stěnách, ale k oživení přispěje i tvorba

šesti převážně žijících umělců z oblasti výtvarného umění, tance a performance jako například Rudolfa Schwarzkoglera či Güntera Bruse. Značka: pro silné povahy. K pokoukání od 23. září do 30. ledna.

Slavní fotografové ze všech koutů světa jako Josef Sudek, Edward Weston, Berenice Abbott či Ansel Adams se představí v Leopold Museu na výstavě Magie objektu – Fotografie ze tří století.

Škatulata, škatulata, hejbejte se.

Foto: Stephan Wyckoff

Snímky z konce 19. století a počátku 20. století zde kontrastují se současnou fotografií. V tématických celcích se tak vedle sebe setkávají například květiny ze série Wildnis tedy Divočina zachycené současným rakouským fotografem Robertem Zahornickym v roce 1999 a fotografie přírody ze Státní tiskárny Vídeň z roku 1853. Zároveň zde vedle sebe visí podobné záběry z různých konců světa. Fotografie rozpůlené cibule od německé fotografky Elsy Thiemann ze 30. let 20. století tak sdílí zeď se snímkem rozřízlého artyčoku vyfoceného v roce 1930 Američanem Edwardem Westonem. Do historie fotografie se mohou zájemci ponořit od června do 3. října.

Plné vstupné: €11 Studentské vstupné: €7 www.leopoldmuseum.org

Dobré vědět: Ve všech galeriích dostanete studentskou slevu po předložení průkazů ISIC. Do Vídně se z jižních Čech dostanete autem nejrychleji po silnici E49 a z Českých Budějovic tam dojedete zhruba za dvě a tři čtvrtě hodiny.

Cesta vlakem ze stejného města trvá asi tři a půl hodiny a čtyřdenní zpáteční jízdenka stojí 800 korun. Nedaleko Leopold Museum a Kunsthalle (které se nachází v kulturním areálu MuseumsQuartier v centru města) vede nákupní třída Mariahilfer Straße, kde se kromě obchodů dají najít kavárny, fastfoody i restaurace.

Za zmínku stojí například studentská Hippie-Shisha-Cafe v jedné z postranních uliček (na adrese Otto-Bauer-Gasse 25), kde si kromě piva nebo kafe můžete objednat i vodnici. Za trochou domova v podobě čepovaného Budvaru zase můžete zajít do restaurace Smutny mezi areálem MuseumsQuartier a Karlsplatzem (na adrese Elisabethstrasse 8), kde však přes český název vaří rakouskou kuchyni. Za rozumné ceny se zase najíte v řetězci restaurací Centimeter, z nichž dvě leží poblíž zmíněných galerií (na adrese Lenaugasse 11 či Siebensterngasse 16A)

lifestyle → cestování → Indie

Jízdní řády?

Zapomeňte!

Po dvou měsících strávených v Indii se naše reportérka Veronika Plátová vrátila plná dojmů

[018/019]

Z obyčejné rýže jsou tu schopní vykouzlit delikatesu, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat

O

I love your american taste in colours!

Foto: ciamabue (flickr)

cestě do Indie jsem přemýšlela několik let, vždycky ale scházel nějaký kousek do skládačky: peníze, kuráž nebo parťák. Tenhle rok už ale nebylo na co se vymlouvat, a tak jsem se v červnu ocitla na Ruzyni, krosnu na zádech, Lonely planet v podpaží, srdce v kalhotách. Často se píše, že Indie je země tisíce vůni a barev – velmi romanticky řečeno!

Odéru je tu skutečně nepřeberně, tržiště voní po esenciálních olejích, po skořici a hřebíčku, ulice zase tlejícími odpadky a kravskými exkrementy.

Při pohledu na věčně klábosící Indy jsem měla pocit, že v téhle zemi se prostě nemaká. Skupinky se shromažďují u stánků s čajem, před prodejnami cukrovinek či u obchodů s alkoholem. Tady rozhodně nikdo nikam nespěchá, takže pokud jste se sem přijeli odstresovat, velmi rychle se na tenhle zpomalený film adaptujete.

Indická kuchyně je jedním slovem luxusní. Z obyčejné rýže jsou tu schopní vykouzlit delikatesu, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Pokud ale nefandíte chilli, pepři a dalším pikantnostem, budete mít trochu problém. Měla jsem pocit, že já a číšník asi hovoříme jinou řečí. Stokrát mi svatosvatě slibovali, že objednané jídlo určitě nebude spicy, ale bylo pravidlem, že kuchaři při manipulaci s chilli ujela ruka.

Chuť jsem si ale vždycky spravila některým z indických moučníků – kam se na ně hrabe francouzský Crème brûlée. Indové jsou prostě mistři ve výrobě cukrovinek, nešetří buvolím máslem, ghí,palmovým cukrem ani

ořechy. Pocit po jejich konzumaci je slovy nepopsatelný.

Asi největší šok má Evropan ze způsobu indického přepravování se.

Jako téměř v celé jihovýchodní Asii, i tady silnice doslova přetékají rikšami.

Motorizované tříkolky vás za velmi příjemný peníz dopraví kamkoli.

Způsob, jakým vás na místo dopraví, už zas tak příjemný není, neb indický řidič jezdí jako prase a často jsme děkovali, že jsme cestu přežili.

Autobusové nádraží je jedinečná příležitost k ochutnání indického chaosu. Na první pohled se jeví jako neorganizovaná změť autobusů, cestujících a prodavačů pražených oříšků.

Všechno ale šlape jako švýcarské hodinky. Jízdní řády ani informační tabule nejsou potřeba. Před každým autobusem stojí chlapík, vykřikuje jméno cílové stanice, takže se stačí jenom nalodit a užívat si pohled na palmy a stáda koz podél cest.

A když už nechcete nic ochutnávat, nikam jet ani s nikým konverzovat, jenom si dřepnete na kraj silnice a obdivujete nespočet vzorů a barev, které se Indkám vlní na sárích. Posloucháte, jak okolo zápěstí chrastí kočičí zlato, a přemýšlíte, jestli ten pearcing v nose té 70leté indické babičky je opravdu pravý. Tenhle relax je ale pravidelně přerušen skupinou dětí, které si na vás nutně musí sáhnout, zjistit, jak se jmenujete, a při té příležitosti vás připravit o pár rupií.

Ač to může znít jako klišé století, Indie je rozhodně země, kterou nestačí jen vidět, ale jíž musíte také cítit, chutnat, slyšet a osahat.

lifestyle → profil → Lenka Pužmanová

Lenka Pužmanová:

Banalita mě baví Woody Allen jednou řekl: „Ve svém životě lituji jen jedné věci: že nejsem někým jiným.“

V

sadím se, že podobně jako já i vy jste obklopeni lidmi, kteří vás svým mnohostranným talentem, umem, pílí a skromností neuvěřitelně štvou. Chtěli byste být jako oni: je jedno, na co sáhnou – ať dělají, co dělají, daří se jim to. Je to nespravedlivé: já zničím i to, na co nesáhnu. Zkrátka, obklopovat se nimi znamená zadělávat si na pocit méněcennosti.

Vymyslel jsem ale způsob, jak se jim pomstít. Když už nemohu být jako oni, nalákám je na lacinou vějičku slávy a nadrásám do časopisu jejich medailon, jímž je navzdory jeho slaboduchosti proslavím. Mým vzorům stoupne slavomam do hlavy, a když už nic jiného, alespoň nad nimi získám morální převahu. První z obětí je Lenka Pužmanová.

Lidí, kteří si rozumějí stejně dobře se štětcem jako s Photoshopem a dokážou spojit kvalitní řemeslo s vlastní invencí, je čím dál tím méně. Lenka Pužmanová – grafická designérka, fotografka, malířka, ilustrátorka a také spolupořadatelka různých fotografických akcí – mezi ně určitě patří. Ať už si prohlížíte její fotografie, obrazy, ilus-

trace nebo desítky publikací, jimž dala grafickou tvář (třeba na jejím webu), všimnete si, že všechny spojuje důraz na detail, nevtíravý vtip, promyšlenost a úcta k řemeslu. Její tvorba nekřičí, spíš mlčí; dalo by dokonce říct, že je až nápadně nenápadná – a totéž lze říct i o autorce samotné. „Já bych ráda dělala grafiku, která je výrazná a originální, ale moc se mi to nedaří,“ krčí grafička rameny. „Vždycky převáží nějaká ta umírněnost.

Většinou chci, aby to působilo klidným, vyrovnaným dojmem a aby ten grafický design ‘neotravoval’ oči. Spíš upřednostňuju, aby podpořil obsah, ne ho přebil.“ Zatímco žasnu nad množstvím práce, kterou stíhá – z poslední doby třeba skvělá fotopublikace Michala Tůmy Sahara, knížky o Bellarii a o Maškarním sále českokrumlovského zámku, v nichž si minimalistická grafika skvěle rozumí s rokokovými kudrlinkami, série publikací pro ekologické sdružení Calla nebo ilustrovaný rodokmen Rožmberků – mluví Lenka o tom, jak takové knížky vznikají. „Zrovna u těchhle mi dali zákazníci volnou ruku, důvěřovali mi v tom, jak je graficky pojmu. Jindy ale třeba dostanu zakázku na plakát nebo logo s tím, že se zákazníkům moc líbí moje práce, že to nechají úplně na mně, že sami nema-

jí žádnou představu a že jsem přece grafik. No a poté, co jim předvedu návrhy, dozvím se, že to není ono, že si to představovali jinak, ať to udělám znova a že jsem přece grafik. Někteří z nich si to naštěstí potom navrhnou sami pěkně ve Wordu nebo v Powerpointu a hned jsou taky grafici.“ Zajímá mě, kde po takovýchhle marných bojích hledá čas na vlastní tvorbu. „To moje focení nezabere tolik času na přípravu, takže to jde.

Fotky dopředu nijak nepromýšlím, fotím prostě to, co mě zrovna potká.

Aranžuju málokdy. Na malování se už hledá čas hůř.“ Lenka patří k nejznámějším účastníkům projektu Week of Life – mezinárodního webového portálu, na němž dobrovolní přispěvatelé publikují fotograficky ztvárněný týden svého života: devět fotek po sedm dní. Lenka se však rozhodla zdokumentovat rovnou celý jeden rok, což vydá na 3285 fotografií. Ty je třeba nejen nafotit, ale také vybrat a upravit. Něco mezi exhibicionismem a řeholí, napadá mě. „Ne, to ne, spíš něco mezi experimentem a deníkem. Nafotím tak 10–30 fotek denně a z nich vyberu těch 9, ale nejsou to zrovna samostatné výstavní kusy. Někdy naplácám 150 fotek denně a to by bylo, aby se alespoň jedna nepovedla. Vlastně to celé připomíná spíš fotky z dovolené a rodinných akcí.“

Místo nahých žen lednička Koukni na: www. myslenka. info www. weekoflife. com

Neláká ji, coby počítačového grafika, udělat digitálními úpravami z obyčejné fotky alespoň něčím zajímavý obrázek? „V digitální fotografii se bez úprav téměř neobejdu. Nechci nikomu ukazovat fotky tak, jak vylezou z foťáku. I když to může být dobrý záběr, je potřeba poupravit jas a podobně. Někdy ale opravdu post[020/021]

This picture was not sponsored by Oral-B Foto: Lenka Pužmanová

„Když se použije speciální efekt na blbou fotku, vznikne speciálně blbá fotka – tak toho se snažím vyvarovat.“

produkce udělá víc než fotograf. Když se použije speciální efekt na blbou fotku, vznikne speciálně blbá fotka – tak toho se snažím vyvarovat.“ Když si vedle fotografií prohlížím Lenčiny obrazy, napadá mě, že jejich autorku pravděpodobně někdo zamknul doma, a co se týče podnětů, tvůrkyně strádá. Marně jsem v nich hledal motivy nahých žen u vodopádů, plačící klauny, mohutné krajinné scenérie či necudně se tvářící anděly. Lenčiny malby odrážejí její bezprostřední okolí: najdete na nich otevřenou ledničku, zátiší se zeleninou, poličku s čaji, ruku na řídítkách kola, detail zapálené cigarety. „Nevím, proč mě tak baví malovat tyhle banality. Je to jako nějaký film, který pořád pokračuje, a mě stále nutká do něj přidávat další záběry v podobě obrazů a fotek a občas i psaných deníků.

Myslím, že obyčejné věci v sobě mají nějaké příběhy, jsou to takové symboly našich životů, i když pro leckoho je to nuda nuda, šeď šeď.“ Všímám si, že častým námětem je Lence jídlo. Nevím, zda o něm tolik přemýšlí – je vegetariánka – nebo zda ji tenhle motiv zajímá čistě esteticky.

V kuchyni jí dokonce visí malovaná reprodukce staré magazínové reklamy na polévky Vitana. „Jídlo je prostě krásné a zábavné,“ říká k tomu Lenka. „I když to se dá říct i o koťátkách a miminkách.“ Je pravda, že koťátka a miminka v Lenčině tvorbě zoufale chybí, takže ji podezřívám, že do toho prostě nedává to svoje srdíčko a že všechno, co dělá, je jen chladný kalkul.

Ortel nad její tvorbou ovšem nechám na vás. Hledejte ji na výše jmenovaném webu a u lepších knihkupců, s některými jejími fotografiemi se pak můžete setkat až do poloviny října na výstavě fotoklubu Vývojka (Galerie Nahoře v KD Metropol).

Jan

Flaška

že

tv a

ko

a st pa ar n y na ča sy

zn

le

m

’s

ty

ar

de

ln

i

fé

ca de

va

di

vi n

ge

un

lo

y’ s

ra

ba r

IV

m pi al vo y va r

es

on

st

ka re l

ř

lin

fi

on

on

zv

26

r

ba

n

ow

br

b-

ie

ed

m

r

r

m

ge

n

? si

m

to

fa n

a

az

pl

k2

lh ar m

e

ic

fi ca ne fe

tí

ry

ze pp e

ln

á

so

p hu ot sa ref en

ufl an d

ka

?

a

m

or

n

m dv o eř dry ax e im

m

s os ok tr ol ov sk ý

ag ip

pi

zz

a

al

ok

s

l drife ea is m

u se tř dl í ák ů

bi

lu m

la

ro

n

e

ca fe

sa ha ra

61 u so sa ka

hw

sk a

27

kn ih o

vn a

h vaork n á a

m ar i

m ve ěs dn ic e

c hoaf sté el

kr aj in

ba r

?

ja ck

a

n

bu bl

om

co

te s

1

dž i

a

ír n

ba

ca až

pr

a

o

n

vo k

ei

co

ia

ik st or a

m kr a ámsn e y

žr

o

n

vo k

de tt a

n

ve

do x

ra

pa

h

es

fr

kl

la

bu dw

CB Pub Guide tema → České Budějovice → Pub guide

[022/023]

cu ba

et be

b te us rm & in tr al ai n

os ijc

kr

ia

n

la

to r pa

meat market

kultura / culture line

pivo / beer line

nábřeží / riverside line

náměstí / square line

konečná / dead end line

kafe / cafe line

alternative

tanec / dance line

night food

česká / czech line

lannovka / terminal line

metropolitan

č ko ern n y ič ek

ve l

bl

ou

d

cr as

h

m

c

fa br

ik

a

n

ie

va

ti

z polu n ta or ka

ka

n

pa

... bars, clubs and nightlife in the Budweis city ... bary, kluby a noční život v Budějcích

ov ka

st re

2

o

CB Pub Guide

ba r

at

tema → České Budějovice → Pub guide

WWW.STREETBEAT.CZ

Pub guide to Budweis Berte tohoto průvodce tak vážně, jako jsme ho brali my: 5 hodin, 23 cigaret, 15 piv a 1 počítač.

Jsou v něm chyby, ale jestli jste jako my, nenajdete je. Pokud půjdete po těchto trasách, udělejte nějaké fotky a pošlete nám je – budou publikovány v příštím čísle semtamu konečná/dead end

Známé také jako: RyanAir nízkorozpočtová trasa Co s sebou: Pytlíček do kterého budete sbírat vajgly z kaluží, špinavé sako, zjizvenou tvář pro vyvolání lítosti, krabičáka.

Co lze očekávat: Bezdomovci: ***** Pohodlí: ***** Dobré víno: ***** Cena: *****

meat market

Známé také jako: Neboj, zítra ti fakt nezavolám...

Co s sebou: Rtěnku, kondomy, lubrikant, gel na vlasy, foťák, tic tak Co lze očekávat: Výstřih: ***** Konverzace: ***** Tanec: ***** Cena: ***** Fyzický kontakt: *****

pivo / beer line

Známé také jako: Pasterizovaný není pivo. Ale hovno Pepo, sem ti říkal, že ty fošny tam nenarveš! Hlavně že musíš vole bejt furt chytřejší...

Co s sebou: Nic moc-vlastní půllitr už tam máte, dvoje červený Sparty jste si

už koupil. Snad jen vytrénovaný močový měchýř stojí za připomenutí.

Co lze očekávat: Mládež: ***** Vousy: ***** Dobrý vkus: ***** Cena: *****

metropolitan

Známé také jako: Už jenom pokud se ptáte na cenu, nemůžete si dovolit tady pít. (Nikdo na to pořádně nemá, ale tady se to nepřiznává, proboha). A je pouze otázkou času, kdy v těchto místech zruší toalety, místní “štamgasti” nevykonávají potřebu, oni se tam chodí jen přepudrovat!

Co s sebou: Flitry, pravý padělek Luis Vuitton kabelky, vysoké podpatky, ultra bílou košili, tátovo kreditku a v ruce žmoulejte klíčky od bavoráka Co lze očekávat: Čekání na baru ***** Nápoje s deštníčky: ***** Levné pivo: ***** Vůňě parfému: ***** Autentičnost: *****

kultura/culture

Známé také jako: Jestli už jsi o tom slyšel, tak už to není alternativní. Jdi jinam.

Co s sebou:

Neznámou knihu neznámého, ale progresivního autora, Gauloisky, netradiční brýle, cool postoj, patku, afektovanou vrásku mezi obočím.

Co lze očekávat: Narcismus: ***** Pop kultůra: ***** Úsměv: ***** Konverzace: ***** Kouř: ***** Absinth: *****

alternative

Známé také jako: Jestli budete hrát unplugged, tak já bych rád unplatil.

Co s sebou: Seprané černé tričko, sichrhajsky, piercing, emo styl, ale někdy stačí být prostě jen řádně pod parou Co lze očekávat: “Cool”: ***** Vajgl v pití: ***** Lepivou podlahu: ***** Pořvávání na barmana: ***** Omamné látky: ***** Originalitu: *****

tanec / dance line

Známé také jako: Ahooj (na dýdžeje), můžem si u tebe s kamarádkou objednat písničku?

Co s sebou: mobil s foťákem, extra silný deodorant, oblečení svítící ve tmě Co lze očekávat: [024/025]

Tělesný zápach: Abba songy: Schopnost tančit: Nadšení (holky): Nadšení (kluci):

náměstí/square line

***** ***** ***** ***** *****

Známé také jako: Jestli je to dál než tady vedle, tak tam nejdu.

Co s sebou: Prachy, kamarády u Jihočeské parkovací, šaty dost dlouhé na to aby nebyly vidět kalhotky až se rozkydneš na tom bílém gauči, kompas v případě, že překročíš bludný kámen.

Co lze očekávat: Odlišnost: ***** Změna výhledu: ***** Cena: ***** Komfort: *****

česká/czech line Známé také jako: Kam se hrabe Stodolní Co s sebou:

Pětky na stolní fotbal, ne moc čisté oblečení, přerostlého vořecha bez vodítka, Proenzi na dobré klouby při podlézání fotbálku.

Co lze očekávat: Piercing: ***** Vyklidněný přístup: ***** Různorodost hudby: ***** Konverzace: ***** Studenti: ***** Dovednosti ve fotbálku: *****

kafe/café line

Známé také jako: Cotímmyslíšžepitíšestipresíčekdenn ěnenízdravé?

Co s sebou: Skvěle vypadající knihu, skvěle vypadající noťas, skvěle vypadající brýle Co lze očekávat: Kofein: ***** Levná voda: ***** Kouř: ***** Matky: ***** Studenti: *****

nábřeží/riverside

Známé také jako: Jaký odpad nevyplaví řeka, to vyplavíme z těla my!

Co s sebou: Bikini, ručník, knížku, žabky, sluneční brýle a krém.

Co lze očekávat: Výhled: Kolečkové brusle: Psi na volno: Volná místa: Obšourníci na kolech: Rychlý alko-efekt:

***** ***** ***** ***** ***** *****

night food

Známé také jako: Hlad sice bývá převelčená žízeň, ale opravdu ne, po 10ti pivech.

Co s sebou: Náhradní tričko, extra ubrousky, ústní vodu, nízké nároky Co lze očekávat: Tuk: ***** Kulinářský zážitek: ***** Servis: ***** Konverzace: ***** Způsoby stolování: ***** Skvny od jídla: *****

lannovka / terminal line

Známé také jako: Jedno poslední na cestu? ten vlak už stejně nestíháme.

Co s sebou: Noviny nebo krabici od banánů pro přespání na nádraží, drobné na poslední pivko, trpělivost, nic cenného Co lze očekávat: Štamgasti: ***** Svěží hosti: ***** Rychlost pití: ***** Houmles “kamarády”: *****

Hitem je look z přehlídky talentovaného návrháře Prabala Gurunga, který spojil fialkový kabát se stejně barevnými kozačkami i kabelkou

Podzimní trendy Neoplakávejte konec léta! Podzim je, co se módy týče, nejinspirativnější období v roce. Můžete nejen experimentovat s novými trendy, ale i recyklovat oblíbené kousky z šatníku a vrstvit je se svými právě nabytými úlovky či pomocí oblečení zakrýt problematické partie, a vylepšit tak svou siluetu. Představujeme vám nejzajímavější tendence nové sezony.

[026/027]

lifestyle → móda → fashionbook.cz

Peleríny

Výrazné barvy

Tento trend se opět opakuje z minulého podzimu, ale letos bez peleríny jako byste nebyli. Nedivíme se, protože v kabátu si nepřipadáte jako hrabě, který jde pozdě na souboj. Nebo jako Sherlock Holmes. Peleríny jsou prostě ultimátně šik a myslí si to i Chloé, Chanel nebo Donna Karan, protože žádná jejich přehlídka se bez tohoto svršku neobešla.

Letošní jaro a léto bylo ve znamení křiklavých odstínů, které neodcházejí do ústraní ani na podzim. Novinkou ovšem je kombinovat výrazné barvy oblečení se stejně intenzivními doplňky.Hitem je look z přehlídky talentovaného návrháře Prabala Gurunga, který spojil fialkový kabát se stejně barevnými kozačkami i kabelkou. Oproti létu jsou také novinkou odstíny smaragdové, burgundské, šafránové nebo kanárkově žluté.

Co si pořídit: pelerínu, úzké džíny, kozačky v jezdeckém stylu

Co si pořídit: neonově růžové lodičky, korálově červené šaty s dlouhým rukávem, elektricky modrý kabát

Maxi sukně Muži výše jmenovanou tendenci moc v lásce nemají, ale ženám se o to víc líbí. Nemusíte mít obavy, upjatou žákyni nedělní školy svému drahému připomínat nebudete v romantických maxisukních se sklady, které při chůzi romanticky i koketně poletují, nebo v dlouhém, ale o to přiléhavějším úpletu. Vršek k takové sukni by měl být vypasovaný a lehce extravagantní, s průstřihy nebo z průsvitného materiálu. Tenhle trend si nejvíc oblíbili návrháři Victoria Beckham, dvojice Rodarte nebo Proenza Schouler.

Co si pořídit: maxisukně je dovolena! Doporučujeme úplet i vzdušný šifon, doplňte kozačkami v elegantním army stylu i hrubě pletenou šálou.

Dramatické kontrasty Šifon, flitry, krajka ve spojení s nadýchanými sukněmi, blůzami s fiží nebo odvážnými disco topy. To jsou základní prvky jednoho z nejvýraznějších letošních looků, které byly k vidění na molech u Bottegy Venety, Niny Ricci i Balmain. Tento styl je kombinací zdánlivě neslučitelného: drsné motorkářky i urozené dámy.

Vezměte si k romantické košili s volánky černou koženou bundu a budete vypadat podle posledního podzimního trendu!

Co si pořídit: košili s fižím, koženou bundu, top s černými flitry, šaty à la padesátá léta, kotníčkové boty s nýty

hudba → rozhovor → Pub Animals

Pub Animals TEXT: Veronika Prokopcová & Jakub Mejda FOTO: Ondra Brynych

O

... všichni se přihlásíme do klubu modelářů a budeme spolu stavět lodě.

střílenou reggaeskáčkovou jihočeskou partičku Pub Animals není třeba dlouze představovat. Tihle kluci totiž na sebe upozorňují hodně a určitě i rádi. Jako jedna z mála jihočeských kapel získala jednu z nejprestižnějších tuzemských hudebních cen, a sice Anděla, kterou jí přidělili hudební akademici.

Kromě toho hrají žánr, který v naší zemi není zatím moc rozšířený. S leadery kapely Jaquinem Stepem (Štěpán Hebík) a Pavlem Podruhem jsme si povídali o době minulé, ale i o tom, co je čeká a nemine.

Verča: Pět let na scéně. Co považujete za váš největší úspěch a naopak. Je něco, co se vám nepodařilo, na čem je třeba ještě zapracovat?

Největším úspěchem pro nás je, že jsme během těch pěti let pořád stejně zapálení, dokážeme se nadchnout pro to, co děláme, a máme z toho radost. Určitě jsme zažili plno dílčích, epizodních neúspěchů, ale všechny nás spíš popohnaly dopředu, než aby nám podrážely nohy. Bez těch negativ se člověk nikdy nic nenaučí, takže jsme za ně vlastně rádi. No, tak to bylo pro začátek hodně ze srdce, viď? (smích) Kuba: Získání Anděla musela být velká změna, co se týče složení diváků na koncertech nebo návštěv v zákulisí. Někteří z vás jsou v dlouhodobých vztazích, nedělá ta zvýšená pozornost vrásky na čele vašim přítelkyním?

Není to tak, že by Anděl něco zlomil a najednou se z ničeho nic začalo dařit. Už pět let objíždíme kluby a festivaly po celé republice, nejsme rychlokvaška. Ta základna tu byla a rozšiřuje se tak nějak přirozeně, Anděl neanděl. Je ale pravda, že posledních pár měsíců to začíná nabývat na intenzitě a občas nemůžeme uvěřit, jakou máme pod pódiem masu lidí. Koukat na ženský má z nás dovoleno každý a co si budeme povídat, dost to taky děláme! Na druhou stranu je ale přece jenom třeba pochválit tolerantnost našich partnerek. Hodně nás podporují a baví je to, co děláme. Jejich tvorba vrásek na čele je přímo úměrná míře našeho zlobení. Jestli ale někomu opravdu přibývají vrásky, tak

jsme to my samotní, protože z koncertů se opravdu často vracíme dost zmačkaní, a to doslova. (smích).

Verča: CD Safari vám vyšlo v roce 2010. Jsme v druhé polovině roku 2011, máte v mysli už další desku, popřípadě zkoušíte nové skladby?

V současnosti máme připraveno nahrávání dvou nových singlů. Termín nahrávání je pevně domluven. Jedná se o leden roku 2012, kdy má být konec světa. Chtěli bychom to přežít, takže se budeme přesouvat na jinou planetu a nahrajeme to zřejmě už tam. Doufám, že to do naší muziky vnese opět něco nového a zbylé fanoušky to bude bavit.

Kuba: V osmi lidech se na něčem dohodnout nemusí být vždy jednoduché. Nemluvě o zkoušení. Jak řešíte pozdní příchody na zkoušky či rovnou nepříchody?

Pravdou je, že občas je to dost složité. Všichni z nás studují náročné školy, pracují, někteří z nás mají děti a někteří z nás je čekají. Během těch pěti let jsme se setkali s výmluvami jako např. musím loupat brambory, pes se hárá apod. Za celé působení jsme nevynalezli způsob, jak takové strašlivé věci trestat. Jestli má někdo nějaký nápad, tak sem s ním.

Verča: Když zrovna nezkoušíte, nekoncertujete, nestudujete, nepracujete, tak svůj skutečný volný čas trávíte jak? Máte jako kapela nějakou společnou zálibu nebo aktivitu?

Teď jsi jmenovala veškeré činnosti, které vyplňují náš čas. Společnou zálibou je hlavně hudba, kterou posloucháme, a pak taky nově nainstalovaný playstation v naší koncertní dodávce. Přemýšlíme ještě, že se všichni přihlásíme do klubu modelářů a budeme spolu stavět lodě.

Jenže pár lidí z kapely se už slušně klepe, a tak by s tím měli asi potíže.

Na druhou stranu, můžou aspoň míchat lepidlo, že jo?

Kuba: Loni jste hráli na největším evropském reggae-ska festivalu Rototom [028/029]

hudba → rozhovor → Pub Animals

Sunsplash. Letos jsem vás v programu nenašel. Neohromili jste snad pořadatele tak jako českou scénu?

Problém bude v tom, že orientace tohoto festivalu nabrala zcela jiné obrátky. Rototom se přesměroval na country hudbu a my jsme, bohužel, nestihli přepsat aranže tak, abychom zapadli.

Především housle a bendžo nám dělaly značné potíže… Ne. Popravdě. Kapela při účinkování musí vynalézt mnoho prostředků, které souvisí s hraním na takové akci. Jde o absolvování 4 000 km cesty nejméně osmi lidí a další opatření. Pokud nejste velká zahraniční hvězda, tak realizace je i přes pozvání na akci velice obtížná a nákladná.

Verča: Jaké máte ještě plány na podzim a konec tohoto roku?

Největším plánem je naše podzimní turné, které se vztahuje k našemu debutovému videoklipu. Nejde o takové to ryzí turné, kdy hraješ pět koncertů týdně. Spíše jsme to roztáhli na říjen až prosinec, během kterého bychom měli objet kluby celé republiky s tím, že křest samotného klipu proběhne v pražském klubu Roxy.

­ Duuude, where’s your cap?

– – Man I told you, it messes up my hair…

Kuba: Váš hudební styl mám spojen s celkovým uvolněním a úsměvem. Toto nemusí být vždy jednoduché navodit, zvlášť když máte i více koncertů za večer. Přesto v reakcích na vaše vystoupení je téměř vždy zmiňována uvolněná atmosféra. Nepomáháte si něčím?

Především se snažíme dělat muziku tak, aby právě takovou atmosféru naladila.

Smutných věcí je dneska hrozně moc, člověk občas prostě potřebuje někam utéct. Na koncertech ta pohoda do velké míry plyne z chemie uvnitř kapely než z chemie v našich tělech. Na druhou stranu, naše hudba nabízí ideální prostor si fouknout nějaké příjemné bylinky.

Bacha ale, před koncertem nehulíme, protože se potom hrozně stydíme.

hudba → novinky → Veronika Prokopcová doporučuje

Nové desky – podzim 2011 Vees: Foe Dry Jihočeská indie-rock’n’rollová kapela známá jako „Véčka“ vydá debutovou desku nazvanou Foe Dry na přelomu září a října. Z plánovaného alba je již známý singl Johny Moon z předchozího stejnojmenného EP a dále aktuálnější Wooden People. Samotný název připravovaného alba Foe Dry znamená tři véčka a je to pěkná přesmyčka hlavně pro Němce. „Tři véčka jsme my a znamenají také tu slavnou, nikdy nevyrobenou raketu, kterou si dovolíme odpálit k nebi právě my. Všichni se shodneme na tom, že právě Foe Dry je po nultém EP Johny Moon náš oficiální start,“ říkají VEES, kteří se rozhodli album vydat jen v mp3 a na vinylu. Kluci chtějí posluchačům usnadnit grabování mp3 z CD tím, že jim vůbec CD nabízet nebudou. Produkce se ujal Stanislav Valášek ze studia Šopa a Sičák z další známé českobudějovické kapely The Pooh.

Atari Terror

Také pražská crossoverová partička v čele s česko-budějovickým frontmanem Broňou Míkou, jenž je členem další neméně známé jihočeské kapely Satisfucktion, plánuje na přelomu září a října vydání nového alba, které by mělo být metalovější a více ponurejší než ty předchozí. Distribuce nové, zatím bezejmenné desky, bude probíhat převážně po internetu, pro skalní fanoušky bude připravena limitovaná edice cd ve fyzické podobě. Produkce se ujal známý český skladatel a kytarista Tomáš Vartecký.

První ochutnávkou z chystané desky, která má navnadit všechny příznivce a potencionální fanoušky, je pilotní singl Oh My God, ke kterému byl natočen i videoklip.

Floex: Zorya Tomáš Dvořák alias Floex není známý desetibojař, ale český hudební skladatel a výtvarník, jehož tvorba se pohybuje na pomezí žánrů elektroniky a jazzu. Vítěz ankety Anděl 2001 v kategorii Trance & Dance koncem září vydá svoji v pořadí druhou desku Zorya, která dostala název podle slovanské bohyně, jejíž jméno znamená Půlnoční Zora.

Symbolizuje odvrácenou, nevyřčenou stranu naší existence. Podle Floexe má deska ducha měsíčního svitu, hledá skryté a ty nejhlubší emoce. Na Zoryi se objeví i řada hostů např. italské duo Musetta, zpěvák James Rone, violoncellista Tomáš Jamník nebo třeba trumpetista Oskar Török. Finální mix a mastering pak probíhal ve studiu u Matouše Godíka, o grafickou podobu desky se postarala Veronika Vlková. První singl, který spatřil světlo světa, se jmenuje Casanova a je možné poslechnout si ho na oficiálních stránkách skladatele.

[030/031]

divadlo → esej → Peter Demeter

Peter

je student a ochotník

Co Čech, to ochotník aneb Proč (si) lidé hrají

Amatérské divadlo má na našem území již 200letou tradicí.

Přibližnému zmapování ochotnických spolků a jejich historie velmi přispěli Vítězslava Šrámková a Jiří Valenta, kteří vytvořili Databázi českého amatérského divadla (DbČAD). Třeba zrovna Jihočeský kraj má kolem 250 záznamů a rozhodně není raritou. V Česku existuje snad až ohromující počet ochotnických divadelních spolků. Vypadá to, jako bychom byli národ herců. Čím to?

Nejstarším v Českých Budějovicích je Čtenářsko-ochotnický spolek J. K. Tyla.

Tento spolek založili divadelní nadšenci již v roce 1895 a hrálo se U Červeného srdíčka na Lannově třídě. Tehdy se čeští občané Budějovic snažili uvádět více české hry, a dokázat tak krásu českého

jazyka. První inscenací, kterou spolek odehrál, byla Jiráskova Vojnarka.

Z jiných důvodů byli lidé zapáleni pro ochotnické divadlo třeba v době normalizace. V této tak pochmurné a zamračené době si troufali uvádět hry zakázaných autorů. A to byl jistě dobrý důvod, proč se stát ochotníkem, a alespoň jistým způsobem tak moci vyjádřit svůj názor. Takové šlechetné důvody nás už, bohužel, nebo snad spíše, bohudík, k hraní ale netáhnou.

Dnešní chápání loutkohry jako divadla určeného zejména dětem se objevuje až ve 20. století. Před tím se vyznačovala multigeneračním publikem. Pro loutkáře byla a stále jsou typická spíše zájezdová představení.

Nicméně i loutkáře ochotníky se stálou scénou v Budějovicích najdete. Takové spolky fungují většinou pod záštitou mateřských, základních nebo základních uměleckých škol.

Mohu si sáhnout na Vaši rolničku?

Jistě každý herec – ochotník i profesionál – uzná, že hrát dětem je tvrdý oříšek. Jsou publikum, které dává jasně najevo, když se mu něco nelíbí.

Pokud se jim ale něco zalíbí, odvděčí se úsměvy a kašpárkovi řeknou, že ho mají rády, nebo si chtějí sáhnout na jeho

rolničku. A myslím, že teď se dotýkám toho něčeho, co se snažím nalézt.

Zatím poslední moje představení, adaptaci známého filmu Světáci 9. června v Sušici, jsme nastudovali za jeden jediný týden v rámci akce plné workshopů, hereckého, ale i fotografického zaměření, nazvané Dramasteria. Jelikož jsem tehdy i chodil na brigádu, tak jsem se text samozřejmě bifloval teprve dopoledne před první čtenou zkouškou. Byl to hektický týden.

A já, člověk, který nerad prožívá příliš událostí najednou, jsem teď musel tohle všechno podstoupit. Co je to něco, které mě nutí všechno tohle vydržet?

Nevím, jak by se herec, ať už ochotník, nebo profesionál zachoval, kdyby za ním přišel po představení někdo dospělý a zeptal se: „Mohu si sáhnout na Vaši rolničku?“ Pokud by se to ale doopravdy stalo, samozřejmě by to byla reakce publika a myslím, že právě o to jde. To je to něco, co nejenom mě nutí producírovat se po jevišti. Reakce, a to jak pozitivní, tak i negativní.

Vždyť i negativní hodnocení značí, že ten určitý jedinec měl zájem na představení, ve kterém jste účinkovali.

Myslím, že jsem nalezl odpověď – jste to vy, publikum. „Bylo to fajn! Čekal jsem to horší!“ Nebo: „Moc jsem nepochopil tvou roli, ale jinak se mi to líbilo.“ Či třeba jen úsměv.

DbČAD Na www.amaterskedivadlo.cz naleznete snad všechny ochotnické spolky, které fungovaly nebo stále fungují. Můžete se proklikat až k oficiálním

Dramasteria stránkám jednotlivých souborů nebo nalézt programy pro nadcházející sezonu atp.PhDr. Vítězslava Šrámková a Jiří Valenta

Letos proběhl již 5. ročník této akce.

Bližší informace naleznete na www.okraslovacispoleksusice.cz

divadlo → rozhovor → Šárka Býčková

Několik otázek pro studentku herectví

Ř

ekni mi něco o své škole. Kolik je vás v ročníku, kdo to vede, jak vypadá váš běžný školní den, jaké máte předměty...?

V naší třídě je nás dvanáct – čtyři kluci a osm holek. Oproti studiu na gymnáziu je to jako nebe a dudy. Nesnáším teď pátky, protože mě děsí, že nebude škola. První dvě hodiny jsme mívali společenské tance. Následovaly čtyři hodiny herectví a po nich volno. Pak dvě hodiny jevištní pohyb. Jiné dny jsme mívali předměty jako akrobacie nebo povinný pohybový trénink.

Samozřejmě se věnujeme i práci s hlasem: zpíváme a přednášíme. A je tu i pár teoretických předmětů.

A čemu konkrétně se věnujete při těch hodinách? Nějaká speciální cvičení?

Co všechno je součástí hereckého tréninku?

Tento rok jsme se snažili zbavit našich masek, sebenalézt se a pokusit se tedy o zneutralizování vlastní osobnosti, abychom mohli oblékat nejrůznější charaktery. Díky tomu nedochází k zneužívání našeho vlastního charakteru, aby člověk nehrál stále jednu a tu samou postavu. Byla to nejrůznější cvičení: herecky ztvárnit svůj životopis,

profily zvířat nebo věcí, hodně improvizace. Semestr vrcholil tzv. zveřejněnou vnitřní hrou, kdy jsme se pokusili přenést sami sebe na jeviště. Šlo vlastně o terapii, díky které se stmelil kolektiv.

Navíc, pedagog tak ví, jací jsme, a lépe s námi může pracovat.

Co tě čeká v nejbližší době?

Na konci zimního semestru budeme mít premiéru v PiDivadle. Čeho? To zatím nikdo z nás netuší, kromě pedagogů.

Co budeme hrát, se dozvíme až v září.

Do konce „třeťáku“ bychom měli uvést čtyři hry, což bude dosti náročné.

Nevím, zda všechny stihneme. Studium trvá pouze tři roky. Se spolužáky chceme získat co nejvíce zkušeností, proto jsme se pustili do „Rumunů“. Příští rok bychom chtěli se spolužačkou nastudovat ještě jednu hru slovenské autorky Zuzany Dzurindové.

A tvoje plány do budoucna? Až dostuduješ, jak si představuješ svůj život? Jaké máš možnosti?

Baví mě vše, co souvisí s herectvím, i třeba dabing nebo moderování. Jsem odkojená na kresleňácích. O víkendu jsem se budila brzy ráno, abych je všechny stihla. Jejich dabování jsem

I only wear what I’ve killed myself. I killed this one with my eyes.

Foto: Lucie Tučková

[032/033]

divadlo → rozhovor → Šárka Býčková

považovala za povolání snů - dabingový kurz mě doopravdy nadchl. Samozřejmě top je divadlo: hrát fajn věci s fajn lidmi a je mi jedno kde. Nemám nic proti oblastním divadlům, jenom by mi asi chyběla Praha, kterou miluji. Jen je škoda, že spousta mladých lidí považuje návštěvu divadla za ztrátu času. Mám ale dojem, že pomaloučku, polehoučku mu přicházejí na chuť. Tak doufám, že jim bude chutnat a třeba si i půjdou přidat!

Co takhle film, neláká tě?

Film má lepší finanční zázemí a přitahuje více diváků, což je logické. Podílela jsem se na natáčení několika studentských filmů a musím říct, že to je neskutečně zdlouhavý a nudný proces. Hodiny se připravují kamery, světlo atd. Pak se pár minut točí.

Klap! A zase se přestavuje technika. Film se mi zdá dost vyumělkovaný. Divadlo bych přirovnala k přirozené hezké dívce a film ke slečně, která několikrát navštívila plastickou chirurgii. Ale pěknému filmu bych se vůbec nebránila, (smích).

Peter Demeter

Bio Šárka Býčková se narodila 17. 1.

1991 v Sušici. Miluje tvorbu A. P. Čechova (zejména Tři sestry a Racka). Za největší ikonu českého filmu považuje Ivu Janžurovou.

Váží si všech lidí, kteří si plní své sny nebo se o to alespoň pokoušejí.

Studuje Vyšší odbornou školu hereckou (VOŠH) v Praze. Nedávno se objevila v trojroli ve hře polské autorky Doroty Masłowské Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky, v režii absolventky Vandy Hutařové v pražském PiDivadle. V nadcházející sezoně budou „Rumuni“ uvedeni v Malostranské besedě.

Šaty dělaj diváka Na střední škole znamenal výlet do divadla jediné, možnost ulít se z výuky. Fakt že se člověk musel navléct do nepohodlného oblečení, aby byl na představení vůbec vpuštěn, jsme považovali za nutné zlo. I přes to je pro mne dnes vhodné oblečení samozřejmostí, bez které si návštěvu divadla neumím představit. Snad bych si bez něj představení ani nedokázala řádně vychutnat.

Proto mě na mé poslední cestě „za kulturou“ čekal šok. Společenské oblečení na sobě měla pouze chabá polovina osazenstva. To by mi samo o sobě nevadilo, avšak fakt že s vhodným oblečením spousta lidí nechalo doma i slušné chování, pro mne bylo zklamáním. Pokřikování před začátkem představení ani šustění pytlíků během napínavých scén nevytváří zrovna ideální atmosféru.

Návštěva divadla je pro mě sváteční událost a jako taková má svá pravidla. Netrvám na slepém dodržování zaběhlých zvyklostí. Naopak pokud by fakt, že se do divadla již nemusíme strojit jako na ples, vedl ke zvýšení počtu návštěvníků, byl by to jistě krok k lepšímu. Bohužel větší část obyvatelstva dává přednost seriálům, které může sledovat z pohodlí domova. Nejspíš právě proto na mě v divadle člověk v otrhaných džínách a tílku působí nepatřičně.

Lucie Černíková

Viz do divadla, str. 34

divadlo → podzim → naše tipy

Do divadla v teplácích

Black Bird přiletí do Budějovic Premiéru nové hry s názvem Black Bird představí budějovický multikulturní divadelní soubor Barevný děti 16. září od 20 hodin v kulturním centru ArtIgy. Původní hra z pera vedoucí souboru Terezy Dobiášové (rovněž režie) přibližuje osud dvou sester, které v letech 1919 – 1920 opustí Rusko. Starší odchází z domova z osobních důvodů, mladší o rok později donutí k emigraci politická situace. Příběh Olgy a její sestry, baletky Niny, se odehrává na několika místech: ve Vídni, v Londýně ale i v prostředí alpského hotelu. Hudbu k této především taneční a výrazové inscenaci složil Guy Gelem, izraelský skladatel experimentální elektroakutiské hudby a minimalistického hudebního výrazu používající zejména violoncello a elektrickou kytaru. Gelem žije v současné době v Českých Budějovicích tvoří hudbu pro divadlo a tanec, na kontě má již čtyři alba zahraniční produkce. Na choreografii se podílel sólista baletu Jihočeského divadla Béla Kéri Nagy. Nejbližší reprízu bude toto představení mít 30. září na stejném místě v rámci MitOst festivalu. obr

Pouze několik zvířat bylo zraněno během této hry, z toho většina zemřela.

Studentské středy opět na scéně. Po značných příznivých ohlasech od diváků se Jihočeské divadlo rozhodlo opět pokračovat v projektu Studentské středy. Vybraná představení budou ve vyhrazené středeční večery pro studenty za velmi výhodné vstupné 80 korun. Studentům bude patřit téměř každá středa v aktuálním školním roce. Pokaždé bude na programu jiné představení napříč všemi žánry (činohra, opera, loutkohra, balet). Do divadla tak můžete nejen výhodněji,

ale zároveň i výjimečně v neformálním oblečení. Podmínkou je ale předložení ISIC či jiného studentského průkazu.

Pravidelně bývá o tato představení velký zájem, takže neváhejte a svou vstupenku si kupte co nejdřív, nemuselo by se na vás dostat. Lístky na Studentské středy jsou k dostání pouze na pokladně Jihočeského divadla. První příležitost budete mít již ve středu 21.9. s crazy komedií Lov na losa od 19.30 hod. v Malém divadle.

Jako jednu ze specialitek nabídne letos Jihočeské divadlo v rámci studentských střed také Listování (cyklus scénických čtení) s oblíbeným spisovatelem Robertem Fulghumem a jeho novou knihou Miluješ můj klid, ale co když se pohnu? Fulghum v půvabných skicách a scénkách zkoumá potřebu člověka reagovat fyzicky na hudbu. A vy ho fyzicky (především tančit) uvidíte v Jihočeském divadle 16. října od 18 hodin.

Aktuální studentské středy: 21. 9. – Lov na losa / crazy komedie 28 .9. – státní svátek, nehraje se 05 .9. – Slaměná židle / poetické ostrovní drama 12. 9. – bude doplněno 19 .9. – Don Giovanni / opera 26. 9. – Kdo je tady ředitel Dále se v tomto semestru můžete těšit na: Bolero, Sen noci svatojánské, Taneční delikatesy, Rok na vsi, Bůh masakru, Kupec benátský, Petrolejové lampy, Utěšitel, Jidáš Iškariotský, zrádce, No obr comment!, Komedianti

[034/035]

lifestyle → food → Colm Long

Colm

cooks great food and writes for semtam

To eat is a necessity, but to eat intelligently is an art

part acid (acid being citrus or vinegar), then add garlic, chili, ginger, herbs, citrus zest, anything within reason, just use your imagination. This recipe is for 1 litre as it lasts for 3 to 4 months in the fridge. Always taste it before you pour it all over your lovingly prepared salad! Enjoy!

Broccoli, pancetta and pine nut salad: Ingredients: — for the salad:

After lots of comments about the quality and variety of salads and salad dressing in our village, I’m going to write about my favourite salad this month. I come back to it time and time again, because there’s nothing quite as pleasant as coming home to something you love.

Broccoli may put fear into the hearts of some of you but it’s listed as one of the “super-foods” and is so good for you – and very tasty.

The most important thing about broccoli is to cook it for 2 minutes maximum, then instantly put it into iced water to stop the cooking process. If it came out soggy, limp or overcooked anyway, please don’t use it (as a general rule, girls, anything soggy and limp should never pass your lips).

I’m also giving the basic rule for salad dressing which again is not rocket science. Remember, it’s 3 parts oil to 1

1 head of broccoli cut into big bite size pieces 4 spring onions sliced 1 red pepper sliced 100g of toasted pine nuts (an added luxury but not essential) 2 large tomatoes, de-seeded and quartered 250g of pancetta (or normal smoked bacon cooked till crispy)

250mls of balsamic vinegar (white/ red wine vinegar is good too) 1 garlic clove, minced salt freshly milled black pepper — for a honey and mustard dressing: 750mls of oil 250mls of white wine vinegar 1 garlic clove, minced 4 table spoons of honey 4 table spoons of mustard (wholegrain is best (sorry Francois)) salt and pepper Salad method: Bring salted water to boil, add broccoli for 90 seconds, refresh in iced water till cold, drain well.

Add all other ingredients and season

— for a balsamic dressing: 750mls of olive oil ( cheaper oils are fine but wont taste as good)

Broccoli may put fear into people’s hearts but it’s listed as one of the “super-foods”

A perfect example of the Japanese bonsai-broccoli Foto: Darwin Bell

Dressing method: Place all ingredients in a deep bowl and whisk until creamy and emulsified or put into a clean bottle with a screw cap and shake like a mofo add to salad to taste.

Colm is available for cooking lessons.

Contact him on colm@semtam.net

lifestyle → fejeton → Jan Flaška

Honza

makes people laugh, and sometimes writes for semtam

O koordinovaných pohybech

jako on, a sebral jsem v sobě tenkrát tolik odvahy, abych se do tanečních nepřihlásil vůbec.

Už zanedlouho jsem

Když se mě někdo zeptá, jaký je můj vztah k tanci, vybaví se mi slovo „ambivalentní“. Nevím, co znamená, ale tázající taky ne, a zatímco ho jde hledat do slovníku, já začnu mluvit například o rozmnožování orangutanů.

Je totiž fakt, že tanec mi nic neříká.

Považuji ho za dokonalou koordinaci zbytečných pohybů. Má tu zásadní nevýhodu, že se u něj člověk POTÍ, zatímco by mohl sedět doma a v klidu popíjet osvěžující alkoholické nápoje.

Má nedůvěra k tanci začala už na gymnáziu, kdy spolužačka ve slohové práci popisovala scénu v jakémsi filmu: „Oba spolu protančí celou noc a po devíti měsících se jim narodí miminko.“ Jsem si jist, že kdyby napsala: „Oba spolu protančí celou noc a on po devíti měsících dostane nový notebook,“ byl bych dnes špičkovým tanečníkem.

Názor na tanec mi nevylepšil ani kamarád z vyššího ročníku, který vykládal, jak se v tanečních před spolužačkami schovává pod stolem, kde setrvává po celou dobu výuky. Byl jsem ale rozhodnut, že nebudu srab

ovšem zjistil, že moje ne- s c h o pnost tančit je přeci jen společenský handicap – nemohu legálně a zdarma ošahávat ženy, což, jak jsem z řečí svých spolužáků pochopil, je jediný důvod, proč muži tančí. I pro mne byl tenhle důvod dostatečný k tomu, abych se o tanec přeci jen jednou pokusil. Zatímco jiní nešikové při tanci šlapali na nohy partnerce, já šlapal na nohy i sám sobě a poté, co partnerka upadla, jsem jí pošlapal také ruce a obličej.

Absence klasického tanečního vzdělání ze mne prostě udělala naprostého diletanta. Teoreticky znám jen mazurku a pogo a o existenci tance, který

Honey, we’ll be late!

Illustrace: Michaela Váchová

se prý jmenuje tango, jsem se dozvěděl jen díky poněkud trapnému rozhovoru s kamarádkou, kdy jsem tango nejprve považoval za takovou tu tyč na kulečník a následně pak za kalhotky, co se zařezávají úplně všude a na nás chlapech nevypadají moc dobře.

Asi chápete, že jsem byl dost zklamaný, když jsem přijal pozvání na „Večer tanga“, hezky jsem se oblékl a navoněl, vzal si zánovní trenýrky a oni tam všichni celou dobu jen tančili.

O nějaký čas později jsem omylem navštívil představení výrazového tance. Podivně oblečení lidé se motali po pódiu jak mátohy, do toho jim z reproduktorů hrály nějaké poruchy a nakonec se všichni zhroutili a zhaslo světlo a já měl pocit, že výrazový tanec je přesně to, co jsem schopen po pár skleničkách zvládnout také.

Ve snaze vylepšit si reputaci tanečního ignoranta jsem na jakési oslavě předvedl vlastní taneční představení. Hostitelé během mé verze výrazového tance vystřídali celou škálu výrazů, zprvu pobavených, potom udivených, a když jsem se jim vpotácel do skleněné vitríny a vyrazil si přední zuby porcelánovým koťátkem, přidali k nim i výrazy nevybíravé a vyrazili mě z domu. Když spočítám předměty, které jsem během své produkce rozbil, musím zpětně uznat, že spíš než o výrazový tanec šlo tenkrát o „break dance“.

S tímhle druhem pohybu prostě nemám dobré zkušenosti. Nepotřebuji ho provozovat ani se na něj dívat.

Samozřejmě se najde i výjimka: je jím DVD Nahé japonské tanečnice vol. 3.

Moje žena o něm neví a vás bych poprosil, abyste jí o něm neříkali. To by byl doma teprve tanec.

[036/037]

lifestyle → fejeton → Karel Dobeš

?

Kája

doesn’t like to use his real name and face

Rada jak zhubnout

mou krátkých rýmovaček či zpíváním dětských hitů za doprovodu vydatného dupání si do rytmu nohou na každou dobu, a předej tento článek někomu, kdo by problémy s nadváhou mohl mít.

Takového člověka poznáte lehce.

Vypadá jako velmi náruživý sportovec, který si pro všechny případy nosí pod tričkem míč. Pozor ovšem na lidi, kteří tam ten míč skutečně mají. To jsou povětšinou zloději sázející na to, že pod tričkem bývá největší tma. A jak už kdysi dávno, a přesto nadčasově, napsal ve své zčásti nedochované sbírce, nikoli Ruda ale Jan:

Vážený čtenáři, před přečtením následujícího článku je potřeba, aby ses zvážil.

Zvážený čtenáři, nyní si odpověz na následující otázku. Jsou opodstatněné pravdou přezdívky, kterými mě častuje okolí za mými zády? (buřtonoš, Halina, nezpíval tys kdysi s Maxim Turbulenc?). Jestli ano a váha ti to konec konců právě potvrdila, tak věz, že jsi opravdu tlustoprd. Jestli nejsou opodstatněné váhou, zapřemýšlej, zda není na čase přestat své okolí obtěžovat zváním k trampingu, dáváním rad for-



Kdo krade, leč nezapře dílo své před matkou hrabe si do pekla sám díru lopatkou.

Kdo krade i lže, zván měl by být strakapoud do pekla hrabe si díru svou ....

Cut-out-andkeep your own fattie!

Illustrace: Olina Divišová

Tady část textu chybí, nicméně si každý inteligentní člověk sám doplní, že dokončením verše je lopatoud. Teda až na jednoho kolegu z redakce (nebudu jmenovat), který se nám domnívá, že

lopatkou v předchozím verši míní Jan Neruda lopatku jakožto tu v lidském těle. Čili teď zastává teorii, že chybějící slovo je ruka či jiný oud.

Kdo krade a lže, no tak ten se rád popere na království nebeské zvysoka na....

Zde část textu chybí záměrně, neboť se nám jeden z kolegů (opět Brynych*) domnívá, že slovo sere není hodné seriózního časopisu.

Touhle zdlouhavou cestou jsem vlastně chtěl jen říct, že neplatí jen ono známé, kdo lže, taky krade. Ale i to, že kdo krade, se i pere, a že byste tudíž mohli dostat přes držku míčem.

Nyní tedy předpokládejme, že je tento článek ve správných tlustých rukách.

Ta rada je prostá jako studánka v lesích.

Akorát je na trošku delší vysvětlování.

Pročež teď zjišťuji, že už mi došlo místo kvůli důležité ilustraci pod článkem.

Tak si prostě prozatím sežeňte časopis Ona Dnes, v němž se hned za 20 stranami receptů dozvíte, jak zhubnout. (* pozn. red: Aspoň se nebojím psát pod svým jménem, Petře Řimnáči)

INZERCE

lifestyle → horoskop → Karel Dobeš

Horoskop na zítra Vodnář (21. 1.-20.2.)

Ráno vstanete. Během dopoledne budete něco dělat.

Kolem poledne budete obědvat, přičemž si dávejte pozor, co jíte. Protože když toho sníte hodně, bude vás bolet břicho.Večer půjdete spát.

Beran (21. 3. - 20. 4.)

Kamarádi vás buďto budou nebo nebudou lákat do hospody. A vy buď půjdete, nebo ne. Když vás lákat budou a vy půjdete, tak se buďto opijete, anebo neopijete. Když vás budou lákat a vy nepůjdete, tak se neopijete. Když vás lákat nebudou, a vy přesto půjdete, tak budete v hospodě sám. A když vás lákat nebudou a vy nepůjdete, tak budete doma. A neopijete se.

Býk (21. 4. - 21. 5.)

Zítra si dávejte pozor na počasí. Bude pršet. Možná i na vás.

Blíženci (22. 5.-21. 6.)

Zítra je pro vás idealní den na to, jít na plavárnu. Budou tam otevírat nový tobogan.

Rak (22. 6. -22. 7.)

Protože si po přečtení tohoto uvědomíte, že žádný nemáte.

Vy, kteří vztah máte, souciťte s těmi ve smečce, kteří nemají to štěstí.

Panna (23. 8. - 22. 9.)

Možná se vám zítra někdo bude smát, že jste pořád panna. Ale možná taky ne. Zaleží, na jakou základní školu chodíte.

Váhy (23. 9. - 23. 10.)

V práci vám to půjde jako po másle. Stačí, když se dobře zkoncentrujete a zkalibrujete.

Štír (24. 10. - 22. 11.)

Vám poraší knír.

Střelec (23. 11.-21. 12.)

Jelikož se vám poslední dobou finančně daří, měli byste si zítra vzpomenout na lidi, kteří jsou vaším protipólem. Číslo našeho účtu: 2900140112/2010

Kozoroh (22. 12.-20. 1.)

Zítra vám budou růst vlasy. A možná i klepýtka.

Zítra budete mít chuť jít na ryby.

Lev (23. 7. 22. 8.)

Ryby (21. 2. - 20. 3.)

Zítřek pro vás, co se vztahů týče, nebude dobrým dnem.

Vy si raději na zítra nic neplánujte.

Kulečníková herna metropol denně 13-23 HOD, TEL: 386 358 380 ČB, Senovážné Náměstí 2

Jak často se vám stává, že při setkání s přáteli padne hned na uvítanou otázka „Co budeme dělat“? A kolikrát se nedostanete k lepší odpovědi než „Nevím“? Pro ty z vás, které už omrzelo pasivní trávení volného času, ale outdoorovým činnostem počasí zrovna nepřeje, se v centru města nabízí řešení, jímž by mohla být Kulečníková herna Metropol, tento podzim slavící úctyhodné dvacáté výročí. Každý den od 13:00 do 23:00 si zde můžete zahrát na celkem dvanácti kulečníkových stolech, z nichž deset je určených poolu, dva karambolu. Že neznáte pravidla? Nevadí! Vždy je tu k dispozici personál nebo některý ze zde trénujících profi hráčů, jež vám ochotně pomohou pod pokličku této královské hry nahlédnout. Svými nově nabytými znalostmi pak můžete oslnit na pravidelných, každý měsíc pořádaných amatérských turnajích jak v kulečníku tak ve stolním fotbálku. Pro zpestření pak můžete vyzkoušet i tzv. Snooker, pro který je k dispozici speciální sada koulí i přesný popis pravidel. I na menším stole tato hra jistě stojí za to.

Specializovaná Prodejna

Šipky, Kulečníky, Stolní Fotbaly, Poháry, Medaile PO-PÁ 9-12 13-17 HOD, TEL: 387 311 923 ČB, B. Smetany 63 [038/039]

program → Roman Joura → doporučuje

Budějce & Jižní Čechy recommendations Vodňany žijou Do 25. září pokračuje festival Vodňany žijou, čili druhé dějství odhodlané kulturní infuze do jihočeského centra doposud pouze kaprů a kuřat.

Kdo byl vloni, ví, že ten výlet (nebo výlety) stál za to. Osobně vypíchnu sobotu 17. září, kdy se na vodňanský parkán a později do klubu Pohoda nabourá budějcká eskvadra NAAB, průlomáři ve vývoji alternativní kultury v jihočeské agropoli. Noisovou smršť v čele s norskými Like Rats from the Sinking Ship a švýcarskou The Sound Rebellion by si rozhodně neměli nechat ujít nejen opravdoví kulturohistorici. www.vodnanyzijou.cz Torture Squad (Brazílie): pátek 23. září Slavonice: Kawárna (+ Ingrowing, Locomotive, MOTH, Nihil) sobota 24. září Budějce: Velbloud (+ Exorcizphobia) Stručně vzato, máloco víc si fanoušek metalu může přát a ti méně ortodoxní mají příležitost si rozšířit obzory. www.myspace.com/ torturesquadband Cars&Trains (US) + 2econd class citizen (UK) středa 5. října Jindřichův Hradec: Bar 69 pátek 7. října Tábor – MC Orion Transatlantická dávka psychedelizujícího ambientu pro milovníky

nevtíravých, leč uhrančivých tónů. www.carsandtrains.net www.myspacecom/ 2econdclasscitizen Therapy Session: pátek 14. října Budějce: Gerbera Therapisti slaví pětiletku.

Znalcům netřeba představovat. Kdo z ostatních se kdy cítil dobře na nějakém večírku pořádaném bandičkou kolem BubbleBeatz (za všechny třeba Blackouts ve Velbloudu), nebo kdo prostě jen rád zapaří nejen na d´n´b, neměl by si nechat ujít vrchol audiovizuálních vjemů tohoto ražení v plný parádě. therapysessions.cz Petr Suchomel vs. Milan Kopernický in memoriam sobota 15. října Slavonice neděle 16. října Budějce: Café Hostel Nic naplat, neobejde se bez sprosté autoreklamy. Pana Suchomela s písničkami Kopernického si do Jihočech vezu já. Jednoduché: nikdy jsem takovéhle písničky neslyšel a mám je za absolutně geniální. bandzone.cz/milankopernicky Literární večer IV. 20. října Budějce: Horká Vana 21.-22. října Budějce: MC Fabrika Underground a poezie – pole ještě před pár lety v agropoli úhorem

ležící, dnes však vydatně zavlažované společenstvím Hukot, které nachystalo již čtvrté vydání své stěžejní přehlídky. Magnetem letos až trojdenního Večera bude nepochybně sobotní vystoupení brněnské novovlnné legendy 80. let Ještě jsme se nedohodli, v Budějcích vůbec poprvé! Veršůchtivé mysli se pak vedle např. Bratří Holubců či spolku Zrní mohou těšit také na místní kapelky, začínající i pokročilejší básníky, divadla a filmy ve třech ucelených pásmech. www.hukot-cb.cz Už jsme doma: sobota 22. října Písek: Pí Local Club Světoznámá česká alternativní stálice tentokrát zavítá do příjemného píseckého klubu. www.uzjsmedoma.com the Forks (FR) + TotorRo (FR) + Tosiro neděle 30. října Budějce: K2 Z dýchánků pod hlavinkou NAAB se nebojím doporučit téměř jakýkoliv, avšak tento francouzský nálet si zejména díky lehce melancholickým postrockem zastřené tvorbě TotorRo troufá slibovat nečekané chvíle i těm, kteří noisovým kraválům běžně nehoví. totorro.bandcamp.com bandzone.cz/fan/ noiseassaultagencybudweiss

Akce*

AAAAAAAAA

13. 9. 2011 19:30 1/4 AND 1/2 Guitar Free Jazz Duo: Ivan Boreš a Petr Zelenka Ivan Boreš vystudoval na HAMU klasickou kytaru u Prof. Štěpána Raka, ale jeho rejstřík u klasické kytary nekončí. Rozkročen mezi mnoha projekty a žánry, přijede do Horké vany s kolegou P. Zelenkou zajazzovat mimo jiné na čtvrttónovou kytaru. 90/120 Kč k.k. Horká vana IX. koncert mladých pěveckých talentů Divadlo Oskara Nedbala, TABOR

14. 9. 2011 I ntessar Orientální Tanečnice A Bubeníci Velbloud 19:00 Jihočeská komorní filharmonie Koncertní síň O. Jeremiáše, Jihočeská komorní filharmonie 20:00 Petra Janů a skupina GOLEM ArtIgy

15. 9. 2011 20:00 Chernobyl, Naven rock-pop, Vstup: 50,- Marty’s Club Sunshine, Nano Indie/ Trash/Electro/Pop Velbloud 19:00 Jihočeská komorní filharmonie Koncertní síň O. Jeremiáše, Jihočeská komorní filharmonie 19:36 Swing trio Avalon vstup: 60 Kč Kabaret u Váňů 16.00 Velký Příběh Českobudějovického Hokeje Beseda s autorem knihy Velký příběh českobudějovického hokeje.

Ladislavem Lhotou za účasti hokejových osobností minulosti i současnosti. Vstup volný k.k. Horká Vana

16. 9. 2011 20:00 Red Hot Chili Peppers revival, Pissycat Vstup: 90,- Marty’s Club 21:00 Rock Radio Live + Sexy Brains a Aeman Kaki Vaše oblíbené hity zahraje moderátor Rock Rádia - Béďa Synek + kapely MC Fabrika Radio Dead Ones (De), Nežfaleš, The Let’s Go! Punkrock Velbloud 19:00 Dyškanti Kostel Navštívení Panny Marie 19:30 Jana Vébrová Harmonikářka a zpěvačka, písničkářka z větrného mlejna, Jana Vébrová se vrací po mateřské dovolené do Českých Budějovic. Spíš než ráznou Radůzu připomíná křehkou Ivu Bittovou, ale ta harmonika… 120/150 Kč k.k.

Horká vana Vinnie James (UK) respektovaný skladatel a textař, hudebník, rozhlasový moderátor a hudební novinář s celosvětovou základnou příznivců, nominovaný na cenu Grammy. Highway 61 21:00 Michael Burian Milenium Tábor, TABOR 21:00 SUBCALIX vol.3 Laboratořtmy Audiovisual, Dubstep, 50s, Deepbass, Dj Wizual, Dj Vego, Dj Zan3rd, Vj Tomski Klub Kalich, TABOR

17. 9. 2011 18:00 Fiestafest 2011: Crash , Ferry Road, Secret, Sarah, Fiesta, Vstupné: do 19:00 hod. 80,- Kč ( kdo chce ušetřit ,přijde včas), od 19,00 hod. 150,-Kč. Marty’s Club Let The Sunshine In! Hippies Party Velbloud

18. 9. 2011 20:00 Noc vědců Squid...

Hanzall... Chito (bubblebeatz), Baern (kamasutra),

Lucas Van Hatchet, Body Bass, John Doe, vstup: FREE!!

Marty’s Club 15.00 FILMOVÝ KLUB Promítání filmů s tématikou autismu. Dokument Bludný kořen 2, 16.00 Mary a Max

(Aust. , 2009), 18.00 Ďáblové (Fr./Šp. 2002). Vstup volný. k.k. Horká Vana

19. 9. 2011 19.36 Trampský večer vstup: 60 Kč Kabaret u Váňů

Srdečně Vás zveme na nový rodinný trh v Českých Budějovicích Kdy: Začínáme v sobotu 10. 9. 2011 od 7.00 do 13.00 hodin a potom každých 14 dní

Kde: Dvůr Riegrova 51 (vchod i vjezd z ulice J. Š. Baara)

Na každém trhu Vás čeká překvapení: pohádka nebo chůdaři a kejklíři, živé ovečky a jiná zvířátka, hrátky a tvůrčí dílna pro děti (od 9.00 hodin)

www.trhuvrby.cz Farmářské trhy jsou financovány z prostředků Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí.

[040/041]

21. 9. 2011 inkout Gay&Lesbian And P Friends Night Velbloud 19:30 The Giant Mountains Band (CZ,USA), Holy Water (HOL) k.k. Horká vana

22. 9. 2011 e Beat Holes (I) The Th Beatles Punkrock Tribute Velbloud 19.30 Rosa Coeli Marná Lásky Snaha. Kombinovaný hudebně literární večer.

Hudební uskupení hrající renesanční hudbu na dobové nástroje ve spojení s nesmrtelnými verši Williama Shakespeara. 70/90 Kč k.k.

Horká Vana 19:30 Wabi Daněk A život běží dál Koncertní síň O. Jeremiáše, Jihočeská komorní filharmonie 19:30 Koncert komorní hudby z cyklu Kousek nebe Kostel Panny Marie Růžencové 19.36 Večer písní zmrzlého dřevorubce vstup: dobrovolné Kabaret u Váňů

23. 9. 2011 ankišou World Music Č Hudba Lidu Čanki Velbloud 19:00 Potichu tour 2011: Richard Müller DK Metropol 21:00 Kingsize Boogiemen Highway 61 20:00 Welcome to the jungle Concord Dawn, Dj Rido, Beast 67, Chik, Wizual, Mc Brejchus Milenium Tábor, TABOR

* Vyhrazujeme si právo se mýlit. If we made a mistake and you didn’t check before you went to the club, we were wrong and you were stupid.

24. 9. 2011 20:00 Ortel, Osamělí v LeseOrlík Cover Band, Gabreta Marty’s Club Torture Squad (Bra), Exorcizphobia Thrash Metal Night Velbloud 19:00 Jihočeská komorní filharmonie DK Metropol 19.30 Trio Jurkovič Uhlíř Helešič Podzimní South Bohemia Jazz Fest. Vstupné 100 Kč, studenstká sleva 60 Kč k.k. Horká Vana Kerong Jedinečná DNB akce v Českých Budějovicích MC Fabrika

25. 9. 2011 19.00 Morenito De Triana koncert Flamenca. Kytarový recitál a taneční vystoupení ve španělském duchu.

Na kytaru hraje a zpívá Morenito de Triana, hosté cajón Michael Cába, tanec Nelly. Součástí večera bude i ochutnávka tapas a španělského vína. 90 Kč k.k.

Horká Vana

26. 9. 2011 18:00 Večer romantických árií a písní Galerie Měsíc ve dne

27. 9. 2011 e Rocket Dogz, Jet 8 PsyTh chobilly/Ska Velbloud 18:00 17. Budějcká Rockpárty Women KD Vltava 19:00 Lucie Bílá recital DK Metropol 19.30 Šantré folkový večer příjemné kapely, která překvapí svou hravou lehkostí, s níž nejednou připomene např. Zuzanu Navarovou. Dušan Vainer – kytara, zpěv, Inka Tognerová – zpěv, Pavel Hloušek – bezpražcová baskytara.

70/90 Kč k.k. Horká Vana

etra Börnerová acoustic P duo (ČR/SK) Highway 61 No Stress, Spanilá Jízda MC Fabrika

28. 9. 2011 outhcore.Cz Metal/HardS core Night Velbloud 18:00 17. Budějcká Rockpárty Women KD Vltava

29. 9. 2011 itost Festival Sexy Brains, M Borderland Performance Aj. Velbloud Znouzecnost MC Fabrika

30. 9. 2011 otální Nasazení + T Deratizéři Marty’s Club Illbilly Hitec (De) Dub/Dubstep/Jungle Live; Afterparty

By Dj Boris Planeta (Bih) Velbloud 20:00 Půlnoc a Bratři Karamazovi KD Vltava 19.36 Bluegrassový večer vstup: dobrovolné Kabaret u Váňů 21:00 Damalistik (Fr) & Colectiv Reggae bash Klub Kalich, TABOR 20:30 Lucie Tribute Adam Chvojka alias David Koller, Vláďa Čech alias Robert Kodym, Robert Kohlíček alias P.B.Ch., Míša Václavík alias Tomáš Vartecký Uhelna KD, PÍSEK

1. 10. 2011 RAVESTI SHOW Marty’s T Club Satisfucktion Speciální Koncert K 20. Výročí Kapely!

Velbloud

3. 10. 2011 16:00 Budvar DJ Venku Hardcore DJ, 20:00 Afterparty V Clubu Marty’s club

4. 10. 2011

7. 10. 2011

20:00 Lord Bishop Rocks (USA) + SjW (UK) Highway 61

eks Po půl roce nás opět K navštíví česká kapela Keks a jako vždy přiveze to nejlepší, co mohou ukázat. Tak se přijďte podívat! ;) Začátek: bude doplněn, Vlez: bude doplněn Marty’s Club Speedözer, The Unholy Preachers, Gauneři Röck’n’röll/Thrash Velbloud Rock Radio Live + živá muzika MC Fabrika

5. 10. 2011 lackout Drum’n’bass Night B

By Djs Hanzall & Chito Velbloud

6. 10. 2011 20:00 Drain, Sandwitch, No Crapes, Hentai Corporation The Drain: Drejni s novým EP, novou show, novými účesy a novými historkami.

Hentai Corporation: Prasokoně s novými kurvami, novými kloakami a novou vírou.

No Crapes: S novými písněmi, novými nemocemi a s Novým. vlez: 99,- Marty’s Club

8. 10. 2011 and Grenade, Warhawk, H Feel Machine Metal/Rock Velbloud Gride + Jonestown + Resort Bardo, TABOR

12. 10. 2011 entgen + Femes Fatales R Marty’s Club

eggae Bashment With Pub R Animals Djs Velbloud

13. 10. 2011 20:00 Jean Marx Express (USA) Highway 61

14. 10. 2011 DG Marty’s Club U Hardcore Bluesband (Swiss) Hardcore Blues Velbloud Circus Ponorka Jan Ponocný Housův mlýn Hudba, TABOR

15. 10. 2011

DNY OTEVŘENÝCH ATELIÉRŮ 22. - 23. 10. 2011

te nej poz lce! ě um

ilesijah All Stars, S Fadžitulikistulán Marty’s Club Debustrol + support Mater Monstifera, Macheta, Mortifilia MC Fabrika Vees Křest Desky! Velbloud Pekelná Jízda trash-HCheavy metal - punk Mladá Vožice Mladá Vožice Bowling Bar, TABOR

16. 10 2011 ad boys crew present B punk-rock MC Orion, TABOR

20. 10. 2011

www.dnyotevrenychatelieru.cz

EVROPSKÁ UNIE - EVROPSKÝ FOND PRO REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCI

22. 10. 2011 ohnout, Medved 009 W Marty’s Club Literární Festival MC Fabrika

26. 10. 2011 outhcore.Cz Night Metal/ S Hardcore Velbloud

27. 10. 2011 ill The Dandies! The Lark K (UK) Alternative/Electro/Psychedelic Velbloud Gwyn Ashton (AUS) bluesový kytarista Highway 61

28. 10. 2011 Doga, Dilated Marty’s Club

29. 10. 2011 olp, apRon (DE) Marty’s C Club Halloween Fest Vol. 4 Idiot Princip A Další Velbloud

31.10. 2011 alter Fischbacher NY3 W trio Sezimovo Ústí / sál kina Spektrum, TABOR

19. 10. 2011 20:00 LA MAURESCA (F) Vlez: Free Marty’s Club Pinkout Gay & Lesbian And Friends Night Velbloud

Podrobnosti k akci, seznam zúčastněných ateliérů, dílen a galerií i informace o doprovodném programu naleznete na webu:

iterární Festival MC FabL rika

oldner Anker (De), Illegal G Illusion, H.Usa Garage Noise Pop/Fast Food/Grunge Velbloud

21. 10. 2011 atina night Marty’s Club L The Roosevelt Houserockers (A) elektrický delta blues Highway 61

Divadlo

AAAAAAAAA

Aktuální studentské středy: 21. 9. Lov na losa crazy komedie 28 .9. státní svátek, nehraje se 05 .9. Slaměná židle poetické ostrovní drama 12. 9. bude doplněno 19 .9. Don Giovanni opera 26. 9. Kdo je tady ředitel

SOUTH BOHEMIA

JAZZFEST2011 ji h o č es ký ja z zov ý f est i va l Koncerty na podzim 2011 ve spolupráci s jihoČeskou klubovou scénou

ˇ JIHOCESKÝ JAZZOVÝ PODZIM 29.9.

24.9.

21.10.

22.10.

23.10.

1.11.

4.11.

5.11.

21.11.

Robert Balzar Trio - Kavárna u Vavřiny (Písek) Uhlíř, Helešic, Jurkovič Trio (CZ/HR) - Horká Vana (Č.Budějovice) Jazoo (SLO) – Horká Vana (Č.Budějovice) Betty Lee and Cosmic People - Horká Vana (Č.Budějovice) David Dorůžka Trio – Horká Vana (Č.Budějovice) Brink Man Ship (CH) – Club café Vebloud (Č. Budějovice) N.O.H.A.(world) – Beseda (Č.Budějovice) Jana Koubková - Jazz Gallery (Tábor) Melanie Scholtz Quartet (JAR) - Kavárna u Vavřiny (Písek)

Připravujeme: Poetic Philharmony, Eggnoise, Pavel Liška - Invisible World Libor Šmoldas Quartet, Ondřej Štveráček Quartet, A mnoho dalšího

GENERÁLNÍ PARTNER

HLAVNÍ PARTNER

SLEDUJTE WWW.SBJF.CZ