Semtam 21 (2013-05)

SEM TAM LIFE STYLE CULTURE

21

05.2013

SEM TAM

CONTENTS

Kultura. Život. Styl. | jižní Čechy Občasník, distribuován zdarma na vybraných místech v Jihočeském kraji. Číslo 21, květen 2013. Náklad 2500 ks. Místo vydání: České Budějovice.

Production and Publishing Oliver Mann Vedoucí týmu Ondřej Brynych Editorka a korektorka Eliška Volfová Tým Jakub Axman Zdeněk Brdek Petra Kollouchová Matěj Malecha Veronika Netušilová Tereza Půžová Obálka: Lee Lou Dopisovatelé Jan Flaška Mirek Vodák Inzerce, dotazy, názory info@semtam.net Náměty, kulturní přehledy servis@semtam.net Sledujte nás: www.budvice.cz www.semtam.net www.facebook.com/semtamcb www.twitter.com/semtamcb www.issuu.com/semtam

16 MARTIN HRUŠKA Almost 100 roles...

12 8

20

... and we’re back ...

Those of you who have been following the history of Semtam, know it’s been a bit of a struggle at times, with some longer periods of rest necessary. And often when I’ve written these opening words, it’s been just after a period of wondering why, why, why.

This time, however, it’s different. We’ve finally found some recognition with a company who have a history of supporting culture: Budweiser Budvar. Without the support of everyone around us, we wouldn’t get to this point.

Finally we are in a position to say: yes, there will be a magazine next month (a big summer festival issue) and then we start with montly publishing again in September.

There are a couple of new sections in this issue, both where you can be involved. Anger management is a small place for letting off steam - if something has made you angry, let us know and we’ll help you tell the world. Why Budweis? is a personal space for those who have left us, and those who came and decided to stay. If you know someone who fits either of these, please let us know - emails on the left of this page.

With this new energy, we’re also looking for new people to help build the concept of the magazine: a forum for people to get experience in journalism, a platform for communicating the events in town to the people who want to see them, and a bridge between the centre of town and the almost 15.000-strong population on campus.

And not to forget, we’re also publishing online: www.budvice.cz OLIVER MANN 2

SEMTAM 21

05.2013

FRONT

Anger management Vadí mi, když prší a musím jít v Budějcích do Mercury Žižkovkou chodníkem tak zdemolovaným, že můžu leda tak přeskakovat ze strany na stranu a odhadovat, která louže není zas až tak hluboká. Nebo stát na Ratolesti společně s dalšími 15 lidmi a 15 deštníky na uzoučkém chodníku a vyhlížet zpožděný autobus čekajíc, jestli ze mne vyhýbáním se ostatním procházejícím chodcům nebude Žižka.

M-iska

Vadí mi, když v obchodě, do kterého chodím nakupovat, přeházejí všechny regály a já pak musím jak krysa projít nekonečným bludištěm pro dva rohlíky mezi ostatními stejně tápajícími zákazníky, k pokladně.

Chápu, že jde o marketingový tah a měla bych cestou nasbírat víc surovin, než potřebuji. To ale já nechci a spíš pak na truc jdu nakoupit jinam.

Front na banány jsem byla ušetřena, ale proč mi nedopřát toho skvělého pocitu, stát v řadě za sebou jak dobytek na porážku, aspoň na autobusovém nádraží. Fakt mi uniká, proč lidi tvoří kilometrové řady pomalu kolem celého Mercury, čímž blokují průchozí prostor a veškeré mé pokusy o narušení tohoto řádu nelibě komentují.

Perfektní, kůl a trendy záležitost je vzít si na open-air fesťák deštník. S takovou věcí je nejlepší si stoupnout pokud možno dopředu, aby to všichni viděli. Zkuste to. Když začne pršet, všichni za vámi můžou na vašem deštníku oči nechat (a těm kolem vás se to může povést doslova).

Víte, co je fronta? Lidé z nástupiště č. 29 v Mercury zjevně ne, jinak nechápu, proč se hromadí do neforemného davu, a brání tak v průchodu na následující nástupiště, shodou okolností to moje. Pravdou je, že jednou už frontu zformovali – škoda, že stáli do silnice.

Štve mě, když chvátám na kole podél Malše a u Starých časů nejde projet kvůli popíjejícím zákazníkům.

A taky mě vytáčí, když si tam v klídku dávám pivo a ti bezohlední cyklisté by člověka snad srazili.

Do you need Anger management? Email us: anger@semtam.net

Zeitgeist 1: BURGERS

Two or three years ago I remember thinking “this town needs a burger joint”. Now there are three dedicated burger places, with a few others with a burger on the menu. Hadog on Husova has become a popular place, Crazy Burger on Placheho is trying to get in on the action, while Pomada on Krajinska are really pushing the boat out with the best American style place - we’ll be publishing a proper review of all of them in the summer issue of Semtam - look for it in June.

2: OUTDOOR FESTIVALS

With spring pretty late in arrival and then only staying for a day before summer got here, it’s outdoor festival season.

And my god have the festivals arrived. Sofie se Bavi, Den Proti Rasismu, Odpad fest, Buskers fest, Budvar fest, Majales, etc. etc.

If this continues we won’t be going indoors for a beer until winter.

3: NEW BREWERIES

Seems like the conservative Czechs have opened their mouths to the fact that beer doesn’t have be only Budvar and Pilsen. Apart from the usual pretenders, with Svijani, Holba et.al. trying to quench your thirst, the first micro brewery in CB is running. Shame the beer just doesn’t make it worth it - yet.

Here’s hoping the microbrewers will get their act together and do something great.

SEMTAM 21

05.2013

3

WHY BUDWEIS?

Why I’m still here...

Č

eskou republiku jsem poprvé, coby rodilý Francouz z oblasti Toulouse, poznal jako student v rámci cestování. Pak to bylo ve znamení návratů a zase odjezdů, vrátil jsem se do Francie dokončit školu, chvíli jsem byl na stáži v Liberci, potom pracoval v Praze, pak jsem strávil dva roky v Maroku, no a teď jsem už několik let tady, v Českých Budějovicích. Vystudoval jsem francouzštinu se zaměřením na výuku pro cizince. Od začátku jsem tedy počítal s hledáním práce v cizí zemi, mohl jsem se uplatnit jako vyučující na univerzitě, v různých francouzských Aliancích...

Svou práci můžu dělat v kterémkoliv jiném městě v republice, ale já si vybral Budějovice. A vybral jsem si dobře. Mám je moc rád.

Dal jsem možná na první dojem, tohle město mě okouzlilo hned při první návštěvě.

Nejlepší na něm je atmosféra města, které je z hlediska velikosti, obyvatel, služeb i kulturního vyžití docela velké město, ale přitom budí dojem spíše velké vesnice. Trochu takové dva v jednom – žádný stres a uspěchanost skutečných velkoměst, ale přitom živé, tepající

Antoine PALOMAR

místo. Kdo nechce být doma, ale vyrazit za zábavou, kulturou, nemusí podrobně studovat kulturní program – stačí se jen tak vydat a při procházce městem vždycky něco objeví. Já si zdejší nabídky užívám nejenom jako návštěvník, ale vzhledem k mé práci ve Francouzské alianci i jako organizátor, spolu s městem pořádáme třeba podzimní Dny francouzské kultury. A dost mě baví zdejší svátky typu pálení čarodějnic.

Skvělé taky je, že v rámci centra, kam je ostatně všechno koncentrováno, můžete všude dojít pěšky. Tahle centralizace má svá pro i proti. Na jednu stranu je dobře, že jádro města žije a že je všechno takříkajíc po ruce a blízko, odlehlejší části města zůstávají ale trochu stranou. Lidé z okrajových sídlišť, kteří nechtějí sedět zavření v paneláku a chtějí si vyrazit, musejí do centra.

Funguje to tedy tak, že lidé musí za kulturou, ne že kultura přijde za nimi. Přitom místům, jako je třeba sídliště Máj se všemi jejich problémy, by pořádání kulturních akcí mohlo jen pomoci. Líbí se mi proto, že teď začíná dost ožívat univerzitní kampus, v

Why I left...

N

ežiji, nepracuji, netvořím v Budějcích. Důvod? Jasný, prozaický a vlastně i zištný. Když jsem se před přibližně třemi lety začala rozkoukávat na jihočeském trhu práce, zatrnulo ve mně.

Velice brzy bylo jasné, že práce pro mne v jihočeské metropoli nebude. Většina firem hledajících zaměstnance nenabízela nic jiného než pozici obchodního zástupce a je přitom neuvěřitelné, kolika různými způsoby lze tuto pozici pojmenovat. Navíc – bohužel pro mne – jsem se snažila najít práci s využitím cizích jazyků (jižní Čechy jsou samozřejmě nejvíce spjaté s trhem německým a němčina zrovna není tím jazykem, kterým bez problémů vládnu). Trpělivost nepatří k mým silným stránkám – pár týdnů hledání, prolézání internetových stránek s nabídkami práce a nespočet tichých, či přímých odmítnutí mi stačilo k tomu, abych pochopila, že budu muset pracovní zkušenosti nasbírat jinde. Nepopiratelnou skutečností je, že Praha nabízí jednoznačně největší počet pracovních míst.

Ve firmě, kde pracuji, našlo uplatnění hodně lidí mluvících opravdu exotickými jazyky, využít tedy profesně mé znalosti jednoho ze západoevropských jazyků vskutku nebyl problém. Život mimo Budějovice mi tedy dal, co 4

SEMTAM 21

05.2013

Petra KAŠPAROVÁ

jsem hledala. Práci, ve které uplatním své znalosti a dovednosti, ba dokonce mám možnost je dále rozvíjet! Zaměstnání, které v současnosti mám, bych bohužel v Budějovicích, ani v celých jižních Čechách nesehnala. Život ve velkém městě je samozřejmě z mnoha úhlů pohledu výhodný a lehký zároveň.

Máte vše při ruce – nepřeberné množství možností, nepřeberné množství všeho. Na druhou stranu, kdykoliv se mne někdo zeptá, odkud jsem, a já s přihlouplým pyšným úsměvem odpovím, že „sem z Budějc“, slyším: „jé, no jó, tam je krásně!“ A jo. Je! Budějce jsou fajn. Jsou skvělým místem pro život. Lidé jsou tam tak nějak vstřícnější. Všechno je tam hezky pohromadě, na jedné placce. Na kole je, dýchajíc čistý jihočeský vzduch, přejedete za hodinu z jednoho konce na druhý. Divadla i kina fungují. Pár dobrých restaurací, horších hospod i hospodských evergreenů v Budějcích taky najdete. Kousek do lesa, ještě blíže k rybníku. Pivo teče proudem. Jen tam si v čase adventním dáte punčové kolečko a nad hlavou vám k tomu lítá anděl! Jen té práce tam (zatím) moc není... Ale až bude! Věřím, že tehdy se naprostá většina lidí, kteří jihočeské krajské město opustili kvůli práci, vrátí. Já sleduji aktuální nabídku zaměstnání v jižních Čechách denně.

blízkosti právě takových sídlišť, a budějovická kultura se tak přenáší i mimo historické centrum. Souvisí to i s iniciativou samotných obyvatel, ve Francii mají třeba velkou tradici a oblibu „Fêtes des quartiers“, tedy jakási obdoba českých městských slavností, postavená ale na aktivitě skutečných lidí ze sousedství, kteří si tu kulturu sami vytvoří a mají k tomu příležitost. I proto v červnu spoluorganizujeme Svátek hudby, chceme ukázat, že lidé se mohou sami aktivně na kultuře více podílet a sami mohou vystoupit a předvést své umění.

NÁZOR

The real Dark side of Majales

P Ondra BRYNYCH

řed dvěma lety jsem byl na velmi zajímavém diskuzním večeru Open space na téma ve stylu „Festivaly jako hnací motor kultury ve městě“. Objevil se tam pozoruhodný podnět k výměně názorů, a sice, jak moc je nezisková kultura skutečně prospěšná a kdy naopak může kultuře uškodit? A je to téma možná stále více aktuální.

Neváhal jsem tehdy silně obhajovat a glorifikovat Majáles, neboť se mi už delší dobu v hlavě rodilo zamyšlení, které (kdyby bývalo vzniklo) se mohlo jmenovat „Přínos neziskových DIY projektů trhu“.

Parta studentů založí sdružení a začnou dělat akci. Seženou peníze, každý přispěje svým talentem a vědomostmi, bez nároku na honorář pracují jak profesionálové. A rok od roku o tom ví mnohem víc, mají nové kontakty a festival získává jméno. Nováčky ti zkušenější všechno učí, protože nejde o zisk, ale o produkt samotný.

Neziskový charakter a dosah na stále větší publikum akci získává společenský dosah, komerční, a dokonce i politickou sílu (zakázat Majáles by dnes byla politická sebevražda, naopak být s ním spojen je eso v rukávu).

To se líbí i sponzorům. No řekněte sami, dali byste 100 000 někomu, kdo za to sežene dvě kvalitní kapely nebo někomu, kdo třeba deset? Účinkující snižují nároky na honoráře, když zjistí, co je to za akci, kluby taky, protože nechtějí být stranou, a tak dále. Maximální efektivnost. Tomu se nedá konkurovat ze strany profesionálních kulturníků (tzn. kulturních dělníků, pokud to slovo ještě neznáte).

A ten přínos? Majáles je zdarma a má silný účinek „popularizace“ a „demokratizace“, dokonce i pro náročnější a alternativní žánry.

Majáles udělal z nemainstreamové kultury cool záležitost a dokáže dostat do klubů a divadel i lidi, kteří by tam jinak nevkročili. A často je do toho zakomponován i sociální marketing. A to ohromné oživení města, kterému se dřív říkalo „suchá poušť“ nebo „největší jihočeská vesnice“. Dnes nemá tahle akce v Česku srovnatelné obdoby, a tím více je fascinující, že se něco takového zrodilo právě tady.

Poslední věc, kterou zmíním, je dle mého možná nejdůležitější. A sice, že Majáles (a podobné projekty) produkují ohromný potenciál kreativních lidských zdrojů. Mladí lidé dostávají šanci, získávají know-how a konexe, které jim ani univerzita nedá. A to se sakra

počítá, titul je bez toho k … A pocítí to nejen trh práce, ale i celé hospodářství, a zejména pak občanská společnost, bez níž prostě demokracie fungovat nemůže (těžko například v ČB najdete projekt, za nímž nestojí alespoň někdo namočený někdy do Majálesu).

Avšak některé výtky ze stran, ze kterých bych to tolik nečekal, a které jsem dosud příliš neregistroval (ač přítomné byly), ve mně silně zarezonovaly.

Všechny pozitivní věci mají svůj protipól v dani, kterou za ně někdo platí. A cesty do pekel bývají dlážděny dobrými úmysly. Cha, ale dost patosu. Je fakt (a to jsem slyšel od autorů CBArchitektura. cz), že se nedá vše jen neustále zlepšovat, ale že když chcete změnu, musíte taky něco obětovat. Lepší ovzduší? Omezit dopravu, atp. Ale když to přeženete, bude problém zcela opačný (do čistého města se nikdo nedostane a obchody zkrachují). Jde o to, najít rozumný kompromis.

I “zisková” kultura potřebuje peníze a bez ní to nejde. Profesionální kulturníky prostě potřebujeme, jinak se můžeme rozloučit nejen s klubovou scénou. Avšak čím více peněz a větší vliv bude mít kultura nezisková, tím méně pro ně v pokladnách donátorů zbude. Čím větší akce bude, tím bude i náročnější a vyžádá si více omezení (letos například oplocení areálu, hlavní organizátoři už dávno většinou nejsou středoškoláci a jejich funkce taky jen tak někdo nezvládne, případně, komu se nestalo, že v jeden moment chtěl být na dvou různých představeních, které se do Budějovic jen tak nevrátí?)

Lidé si lehce zvyknou na akce zadarmo a přijdou jim pak jako samozřejmost. A to byl jeden ze zásadních temných bodů i pro Majáles. Skutečně ty, co by jinak třeba do divadla nešli, přivede do divadla znovu? Koupí si na to samé někdy lístek? Nebo naopak nikdo nebude chtít platit, když mnohem větší show má zdarma?

Jelikož v textech tohoto střihu se vedle výčtu argumentů očekává především projevení nějaké názoru, přikláním se zde opět na stranu zastánce Majálesu. Ale...

Nejde rozhodnout, je-li Majáles dobrý, či špatný. To je špatně položená otázka. Je dobrý a basta. Nic ale není černobílé. Je třeba brát v potaz i ony Temné stránky síly, pardon, Majálesu. A třeba nezapomínat na to, z čeho vychází a jestli se od toho nevzdaluje.

The silence of the Czechs, or are free festivals just not worth it?

I Oliver MANN

must admit I only made it to Sofie se Bavi for the last act, but I was really looking forward to see Please the Trees live. And I’m glad I got there in time.

Almost everyone around me, though, seemed bored. If not quite to tears, to silence. After each song this embarrassed silence fell until the band started playing again. Right at the end it felt like there was no will to even encourage an encore. This was, after all, the headline act at a free festival at the university.

Only a fool would think the crowd would go at least a little bit crazy. I left with a feeling that either I like the wrong music, or the people here really don’t give a shit.

The day after I was at the regular anti-rascism festival. Although the weather went through the normal April throes of drizzle and sunshine, the beer flowed in usual Czech fashion and the sausages were fatty. The tables in the small park by Slavie were slowly filling up.

On stage were Potrubi. Not dominating so much that people couldn’t chat, while still creating a good festival tmosphere. And again that damn silence. Clearly people knew they were at a small festival and to expect music. But they seemed not to notice or not to care.

I was lucky enough to sit at a table with a couple of musicians who voiced their approval enough for the band to realise that at least some of us were having fun. After still more silence we were wondering what was wrong with people. I’m still trying figure out what the problem is.

Am I just going to bad concerts and nobody tells me?

Are free concerts just not worth the effort for people to show their appreciation and say thank you to the band?

Or are Czechs just not the kind of people to give a fuck when it’s free?

If you have a comment or opinion, email us: nazor@semtam.net.

SEMTAM 21

05.2013

5

KULTURA V KAMPUSU

Celouniverzitní akce je trend v začátcích K

ulturní dění na Jihočeské univerzitě je na vzestupu. Ze studentské iniciativy se zde za podpory rektorátu rozvíjí kulturní život ve všech směrech, ať už jde o pořádání festivalů, jako například Sofie se baví, akcí typu Miss Jihočeské univerzity či provoz univerzitního rádia. „Kultura na univerzitě určitě stoupá. Před třemi lety tu moc akcí pro studenty nebylo.

Pokud ano, muselo se za nimi do centra,“ komentuje situaci moderátor univerzitního rádia K2, Tomáš Milbach. Rádio je zatím asi nejzavedenější kulturní projekt podporovaný rektorátem. Původně vznikalo jako recese, ale po půl roce začali jeho zakladatelé Jaroslav Daníček a Václav Kůs brát vysílání vážně a představili projekt rektorátu, který studentům za zhruba padesát tisíc korun vybavil studio a dále zajišťuje jeho chod dvacetipětitisícovým ročním příspěvkem. Nutno říct, že se univerzitě investice vyplatila. Díky fungujícímu vysílání vznikl na univerzitě nový předmět Rozhlasová mediální praxe, v rámci něhož si studenti mohou vyzkoušet práci v rádiu.

Postoj Jihočeské univerzity shrnul Jiří Váňa, její mluvčí: „V poslední době se neustále zvyšuje počet akcí, na kterých univerzita se studenty spolupracuje, nebo které studenti pořádají sami ze své iniciativy. Je to ideální model, který se snažíme v maximální míře podporovat.“ Činnost rádia K2 se ale neomezuje pouze na vysílání. Moderátoři doposud uspořádali několik hudebních akcí, koncertů a tři ročníky Univerzitního výšlehu, což je přehlídka studentských kapel. Nápady jim ale nedocházejí, v současné době připravují hudební festival v areálu kampusu a Letní kinematograf, který začne fungovat od května.

Student estetiky na Filozofické fakultě, Peter Demeter má podobný názor: “Objevují se zde různé skupiny studentů se zajímavými nápady a chutí něco dělat.” Sám se do vytváření kultury také zapojil, je jedním z organizátorů multižánrového festivalu Sofie se baví, který minulý týden nabídl koncerty, divadlo i workshopy.

Peter Demeter i Tomáš Milbach jsou přesvědčeni, že je stále na čem pracovat. “Podle mě chybí v kampusu klub, který by studentům nabízel pestrý kulturní program. Klub, ve kterém by vystupovaly kapely a divadla. Ano, v centru Budějovic se každý den něco děje, ale z vlastní zkušenosti vím, že lidem z kolejí se prostě už večer nechce dojíždět do města 6

SEMTAM 21

05.2013

a nutno říci, že se pak často na koleji nudí,” vysvětluje situaci Demeter a Milbach dodává: “Ne že by tu dva kluby nebyly, ale mají to pouze v názvu. Krom točení piva a plátna plného fotbalu se tu kultury moc nedočkáte.”

Nejsou ale jediní, kdo se o oživení univerzity snaží. Důkazem je množství dalších akcí a aktivit, které na univerzitní půdě vznikají.

Letos si odbyla premiéru Miss Jihočeské univerzity a na předchozí rok úspěšně navázal druhý ročník Volejbalového marathonu o pohár rektora JU. Koncem dubna se už tradičně na louce vedle kolejí uskutečnil pátý ročník ekologicky zaměřeného festivalu Odpadfest, jehož součástí je průvod centrem Budějovic, během něhož účastníci sbírají odpadky a večer jejich snahu odmění hudební koncerty a další představení.

Na univerzitě si své místo vydobývá i psané

Illustrace: Oli Divišová

slovo. Studenti Filozofické fakulty vydávají od konce roku 2012 časopis MOST, zatímco jako nezávislé médium se profiluje portál SVRAP.cz (Studentský Vysoce Rozpolcený Akademický Portál), který funguje od poloviny února. Záměrem webu je vytvoření virtuálního prostoru, na kterém se studenti mohou vyjadřovat k aktuálním univerzitním tématům, dávat si tipy na kulturní akce, ale třeba i sdílet výukové materiály či debatovat.

“Do nedávna tu společenství a hromadné akce nebyly k mání. Pokud ano, tak na jednotlivých fakultách, které si ostatně na univerzitě žijí vlastním životem a ucelená celouniverzitní akce je, když to přeženu, trend v začátcích,” shrnuje proces probíhající na univerzitě Tomáš Milbach MATĚJ MALECHA

HUDBA / PROFIL KAPELY

Dark Angels: Meta(l)morfóza andělů zkázy

I když tato českobudějovická doom metalová kapela prošla od začátku své existence mnohými personálními proměnami, vydala čtyři alba a odehrála několik koncertů s hvězdnými interprety.

M

inulý rok znamenal pro kapelu začátek nové hudební etapy, post zpěváka obsadil zkušený Radek Popel (ex Motorband, Dievision) a na jaře 2013 pracovití Dark Angels vydávají další album Bittersweet Devotion. Největší změnou je právě přechod od ženského vokálu k mužskému, který kapele rozhodně neuškodil, i když skladby mají odlišnou atmosféru než tu, kterou skalní fanoušci znají v podání Evy Markvartové. Bittersweet Devotion je tvrdší a dynamické, o což se velkou měrou postaral producent David Spilka. Na druhou stranu nepostrádá melodiku, jak jsme u Dark Angels zvyklí.

Kapelu založil kytarista Václav Votruba společně s bubeníkem Michalem Jelínkem v roce 2004. Brzy se k nim připojila i zpěvačka

Lucie Avramová a společně jim to vydrželo v této sestavě sedm let. Rok po založení kapela natočila své debutové CD již s novými členy – kytaristou Tomášem Strádalem a baskytaristou Sváťou Doubkem. Album „See You In Hell“ se neslo více v heavymetalovém duchu, ale dodnes Dark Angels hrají některé skladby z této desky na koncertech. Záhy po vydání „See You In Hell“ odehráli koncerty s Arakainem, Brichtou a Škworem, což pro ně byla velká zkušenost.

V roce 2007, již s novým kytaristou Janem Landkammerem a novým baskytaristou Standou Bardounem, nahrávají druhou desku „Symphony Of Bridal Veil“, která kapelu posunula opět výše. Bohužel ani po nahrání tohoto alba kapela nezůstává ve stejné sestavě a brzy odchází baskytarista, kterého nahrazuje Jan Kochman ze skupiny Pure Poison. Ani tento basák nestráví s kapelou moc dlouhou dobu a v roce 2008 odchází do jiné formace.

Rok 2010 přináší Dark Angels velký zlom, kapelu opouští zpěvačka Lucie Avramová, kytarista Jan Landkammer a bubeník Michal Jelínek, a skupina tak prochází největší obměnou za dobu svého působení. Přichází kytarista Jakub Vondra a klávesistka Petra Došková, kteří se výrazně podepsali na dalším směřování kapely. V roce 2011 vychází nové album „Forever & Ever“, které sklidilo

DARK ANGELS, METAL, ČESKÉ BUDĚJOVICE Původně domažlickou kapelu Dark Angeles založil v roce 2004 kytarista Václav Votruba. V rozmezích let 2005–2013 vydali celkem čtyři alba – See You I Hell, Symphony Of Bridal Veil, Forever & Ever a Bittersweet Devotion. Kapela odehrála koncerty na Slovensku a v Německu, a měla také možnost předskakovat norskoněmecké gothic-metalové kapele Leaves’ Eyes.

pozitivní ohlasy jak mezi posluchači, tak i mezi hudebními kritiky. Dark Angels v této době předskakují gotickým hvězdám Leaves´ Eyes na zlínském Masters Of Rock, vystupují také na prestižním festivalu South Bohemia Jazzfest a společně koncertují s kapelou James D.S., jejímž frontmanem je David Spilka. Další zásadním okamžikem je příchod ostříleného zpěváka Radka Popela v roce 2012, kterého následoval bubeník Radek Fiala. Kapela v novém složení vydává již zmiňované album Bittersweet Devotion.

VERONIKA NETUŠILOVÁ SEMTAM 21

05.2013

7

Punk’s not dead, it just smells that way Foto: Lee Lou 8

SEMTAM 21

05.2013

SEMTAM 21

05.2013

9

CBArchitectura

Najdi rozdĂ­l 10

SEMTAM 21

05.2013

Benátky, Amsterdam, Oslo, Riga, Lublaň, Pasov i Praha … tam všude najdete nábřeží anebo náplavky, které nemají zábradlí. Rozhraní mezi pochozí plochou a řekou tvoří pouze betonová nebo kamenná hrana, která je zhruba půl metru nad hladinou. Dovedete si podobnou situaci představit v Českých Budějovicích, například u Slepého ramene v blízkosti Železné panny? Nebylo by lepší sedět u řeky, než nad řekou?

CBArchitektura CBArchitektura

SEM TAM SEMTAM 21

05.2013

11

LITERATURA

Král Šumavy se vrací – a s nebývalým úspěchem I

deologicky zatížený film Král Šumavy (1959) režiséra Karla Kachyni je nechvalně známým zpracováním příběhu legendárního ilegálního převaděče Josefa Hasila, který v 50. letech pomohl dostat se za železnou oponu řadě lidí. Kniha Návrat Krále Šumavy (Labyrint, 2012) je založena na stejném tématu a zaznamenává zatím na české poměry ohromný čtenářský zájem. Její autor, jihočeský spisovatel David Jan Žák, hovoří o svém psaní a tom, jestli mu zmiňovaný úspěch změnil život.

Davide, je známo, že v pozadí tvé knihy je dlouholeté studium a téměř badatelský zájem. Jak ses v tomto ohledu vyrovnával s ošidností žánru životopisného románu, který propojuje fikci s historickou realitou?

Každá kniha je samozřejmě vždycky fikce a to je třeba si uvědomit. Nikdy se nelze dobrat přesného historického obrazu. Já jsem měl od začátku určitý záměr, který se odvíjel od prvotního impulzu. Tím byl článek jakéhosi historika, kde byl nastíněn Hasilův příběh, a já jsem si říkal, to je téma pro thriller jako dělané. Od začátku jsem tedy knihu psal jako temný špionážní thriller ze Šumavy, ne životopisný román – tomuhle označení bych se snad raději vyhnul. Teprve postupně jsem se dostával k historickým pramenům a svědectvím pamětníků; díky jeho synovi jsem si nakonec mohl promluvit i se samotným Hasilem, který dosud žije za oceánem. Když teď jezdím na čtení a různé besedy, až mě udivuje, kolik lidí se ptá, jestli to takhle opravdu bylo. A já vždycky upozorňuju na to, že se jedná o román, literární text. Šlo mi v první řadě o příběh, i když jsem samozřejmě chtěl taky ukázat zrůdnost režimu v 50. letech. Pravého obrazu se ale fakt nikdy nedobereme.

Považuju nicméně za důležité zaznamenat určitá svědectví, dokud máme možnost si se svědky popovídat.

Narážel jsi při tom na klasický problém orální historie, totiž rozdílnost interpretací jedné události u různých aktérů?

To bylo vždycky. Musel jsem si pak prostě vybrat a to i bez ohledu na to, co mi řekl Hasil.

Vybíral jsem tak často to, co lépe zapadalo do syžetu románu. Přirozeně pak může mít někdo ze zúčastněných pocit, že takhle to nebylo; třeba Hasil mi říkal, že oproti románu nemluvil ve skutečnosti sprostě. Snažil jsem se mu ale vysvětlit, že jsem budoval literární 12

SEMTAM 21

05.2013

Foto: Ondra Brynych postavu, která se od reálného člověka odlišuje, neboť funguje v jiném světě.

Tvůj román je označován jako bestseller.

Co to dnes znamená?

V dnešních podmínkách se za bestseller považuje víc jak 10 000 prodaných výtisků, mé knihy už se prodalo minimálně 15 000 kusů, ale přesné číslo se nedá zjistit, protože nevíme, kolik knížek leží v knihkupectvích. V každém případě se uvažuje o dalším dotisku, takže mám aspoň příležitost napravit drobné faktické chyby, třeba v karbanické scéně.

Poslední dobou se v původní české literatuře objevuje víc knih inspirovaných nelichotivými momenty dějin. Máš dojem, že se jedná o nějakou výraznější dobovou tendenci?

Mě naprosto fascinuje, že takové knihy

Návrat Krále Šumavy Román o Josefu Hasilovi Labyrint (2012), 345Kč

vznikají teď a ne už v 90. letech. Jedním z mála byl třeba Jiří Stránský, který ale psal o lágrech a perzekucích, protože to sám zažil. Zdá se, že teprve teď přichází doba, kdy jsou lidé jakoby unaveni tím vším, co přineslo dvacet let od revoluce. A najednou přichází Hořící keř, Žítkovské bohyně, Hájíček atp. Připadá mi, že jako společnost se potřebujeme ohlédnout a uvědomit si všechno to, co máme v genech, co nás historicky formuje. Něco tady bylo a my se s tím teď musíme vyrovnat, jelikož jsme se s tím nevyrovnali v 90. letech. Jakž takž jsme uchopili nacistickou minulost, ještě nám však zbývá ta komunistická.

Vnímáš ve svém životě po úspěchu Návratu Krále Šumavy nějaké změny?

Můj život se nezměnil ani náhodou, ale samo-

zřejmě pociťuju určitý zájem. Nevnímám to jako slávu, to ne. Asi mám teď trochu otevřené dveře, takže se po předchozích dvou knížkách, které spíš zapadly, bude lépe publikovat.

Zároveň je to pro mě obrovská zodpovědnost.

Chystá se také zfilmování tvého románu.

Nakonec by měla vzniknout minisérie o třech až šesti dílech. Bude to televizní série, ale filmově natočená, něco jako na HBO. Já se budu podílet na scénáři, což pro mě bude úplně nová zkušenost. Rozhodování, komu svěřit režii, bylo náročné a podíleli se na něm i lidé z Labyrintu; zvolili jsme ve finále Radima Špačka, takže stranou bohužel zůstali Marek Najbrt a David Ondříček, kteří za sebou mají skvělou práci. Na Radimovi se mi moc líbilo, že naprosto odkryl karty a mohli jsme se bavit o konkrétních věcech. Dát vale Davidu Ondříčkovi mi ale stejně připadalo jako vyhodit z postele Claudii Cardinalovou v nejlepších letech.

Začínal jsi jako básník. Vracíš se ještě někdy k poezii?

Potřebu psát poezii už nemám. Jako básník jsem řekl to, co jsem potřeboval, nicméně nemám o tom žádné přehnané mínění. I když třeba Petr Král nebo Antonín Bajaja mi tvrdí, že jsem lepší básník než prozaik. Už jsem ale někde jinde a souhlasím s Milanem Kunderou, který spojuje poezii s lyrickým, nedospělým věkem. Stojím teď víc nohama na zemi a jsem ženatý chlap v letech, takže mé vnímání světa je jiné, než když jsem psával poezii. A chci vyprávět příběhy. Cítím se hlavně jako vypravěč.

Psaní básní je pro tebe tedy uzavřená kapitola?

U mě se to překlopilo ve třiatřiceti, kdy mě mimo jiné srazilo auto. To byl zlom. Umíral jsem v nemocnici a jako jediný jsem si byl jistý, že to přežiju. Už jsem měl poslední pomazání, protože jsem katolík, ale jakožto umírající jsem utěšoval kněze, že všechno bude dobré.

Co z četby tě poslední dobou oslovilo?

Velmi silný zážitek mám z románu Zdroj od Ayn Rand. Pochází z roku 1930, vyšel až 1943 v Americe a je to román o architektuře.

Dá se říct, že mě tenhle román duchovně převrátil. Četl jsem ho jak v horečce. Dost zásadní a hlavně inspirující pro mě je i Roberto Bolaño.

ZDENĚK BRDEK SEMTAM 21

05.2013

13

SEM TAM

DIVADLO

České Budějovice jsou přívětivé město, ale nikdy neříkej nikdy 16

SEMTAM 21

05.2013

Martin Hruška působí 20 let ve stejném divadle, ve svém rodném městě. To vás donutí přemýšlet.

Zkusit štěstí jinde? Ale co když ten klid a pohodu Českých Budějovic máte vlastně rád.

Jen kdyby tady otevřeli nějakou útulnou vinárnu...

Text PETRA KOLLOUCHOVÁ Foto JIHOČESKÉ DIVADLO

V Jihočeském divadle působíte už 20 let, co se za tu dobu změnilo?

Změnilo se toho hodně. Zásadně se změnilo dramaturgické směřování divadla. Když jsem sem přišel, divadlo bylo ohledně dramaturgie konzervativní. Sázelo se na klasické tituly, české i světové a na komedie.

Příchodem dvojice Martin Glaser a Olga Šubrtová se dramaturgické směřování změnilo směrem k současným českým a světovým hrám, i k progresivnější dramaturgii. Progresivnější ve smyslu, že ne všechny hry, které hrajeme, jsou pohlazením po duši. Některé jsou vážné i drsné a odráží současný život, který dnes žijeme. Což si myslím, že je jen dobře. Občas to ale přináší i negativní reakce publika, které se chce pobavit a nechat se pohladit po duši. Aby ale divadlo bylo živé, je tohle podle mě nutné.

Vnímá herec na jevišti reakce publika? A jak reaguje například na smích v nevhodných místech hry, nebo naopak pokud očekávaný smích nepřichází?

Samozřejmě, že to vnímá. Ale myslím, že to souvisí s tím, že daná hra je o drsných věcech, ale přitom s sebou nese komickou rovinu té situace. Já si například vzpomínám na Osiřelý západ, příběh dvou synů otce, kterého jeden z bratrů odpravil a druhý ho kryje. A ten, který vraždil, popisuje průběh vraždy a diváci se smějí, protože je to černý humor a přitom situace je ve své podstatě vážná. To souvisí právě s dramaturgií, protože některé hry jsou na pomezí vážného kusu, ale jsou situace, kdy se smějete a je to v pořádku. Je to právě černý humor nebo i obranná reakce před něčím drsným, když se člověk začne smát. A naopak, když čekáme, že se lidé budou smát a oni se nesmějou, no tak to je chyba. To by se stávat nemělo. Samozřejmě je to také dané tím, jak vtip nebo gag vyjde, jak je situace nazkoušená a také, jaká je skladba publika. Často, když je starší skladba publika, tak ne, že by se nebavili, ale nejsou zvyklí to dávat najevo. Reakce jsou daleko mírnější, než třeba na Studentské středě, kdy je divadlo plné mladých lidí. Ti jsou ve svých reakcích daleko spontánnější.

v jeho komediích i tragédiích dodnes poznáváme tolik situací ze života. Navíc jsou ještě podávané tou obrovskou básnivou formou přes blankvers. Moderní české překlady umožňují, aby jazyk her byl moderní a tedy, aby to nebyla nějaká zastaralá pietní věc, ale je to skutečně živé divadlo, když se povede. Oproti Anglii mají všechny země, ve kterých se Shakespeare moderně překládá, obrovskou výhodu, protože moderní překlad skýtá velké možnosti. Kdežto v Anglii se Shakespeare stále hraje v pietním originále. Dokonce jsem četl, že Američané tomu vlastně nerozumí, jelikož je to 400 let starý jazyk, kterému, když hrají anglické soubory v Americe, mají místní problém porozumět, protože je starý a tradiční.

Další hrou, v níž Vás diváci mohli vidět, byl Bůh masakru. Tahle hra byla zvláštní tím, že diváci seděli tradičně v hledišti, ale ti z balkonu byli přesunuti na jeviště. Jaké to bylo mít diváky z obou stran?

Já mám rád, když se hraje na blízký kontakt, proto mám rád inscenace v Malém divadle. Když máte lidi po obou stranách, musíte tomu přizpůsobit aranžmá hry. Herec si musí dávat pozor, aby nebyl k většině lidí zády, protože potom divák moc dobře neví, co si myslíte, co říkáte. V tomhle to bylo trošku náročnější, ale zajímavé a hrozně mě to bavilo. Bůh masakru vlastně ukazuje anatomii hádky, je to jedna z nejhezčích komedií, ve kterých jsem kdy hrál, takže doufám, že si ji ještě někdy zahraju.

Já se na to snažím nemyslet. Mě to potkalo ve dvou případech, ve hře Rád to někdo horké a před deseti lety jsme hráli Harlekýnovy miliony, což jsou Postřižiny od Bohumila Hrabala. Já jsem hrál strýce Pepina, který je díky filmu hodně známý, díky skvělému Hanzlíkovi, který se filmem prokřičí. Já jsem se snažil nemyslet na to, že nás bude někdo srovnávat.

Byla by to špatná cesta, snažil jsem se jít nějakou vlastní. Navíc, film má jiné prostředky než divadlo.

Jaký vztah máte k filmu Někdo to rád horké?

Mám ho strašně rád. Film je geniální, Jack Lemmon je tam úžasný. Samozřejmě jsem ho viděl několikrát.

My jsme to na jevišti dělali trochu jinak, bylo to více zparodované a režisér hledal trochu jiné cesty a postupy. Ono to ani jinak nejde.

Přesuňme se k další hře, ve které Vás diváci mohli vidět, Škola základ života. Hra byla výjimečná tím, že je doplněna živým hudebním doprovodem v podání Václava Marka a Blue Star. Jak se Vám hrálo s živou hudbou v zádech?

No úžasně, to představení mám hrozně rád, právě proto, že je tam živá kapela. Já jsem hrál v mnoha muzikálech v Jihočeském divadle, naposledy třeba v Donaha!. Živá kapela, která hraje dobře, a tahle

1988

Po dvaceti letech působení v JD uvažujete ještě o změně angažmá?

Já jsem teď v takovém věku, kdy o tom člověk samozřejmě přemýšlí. A to, že jsem tady dvacet let, mě i donutilo přemýšlet, že jsem tu dlouho. Říká se, nikdy neříkej nikdy. Takže já tuhle záležitost nemám nijak definitivně uzavřenou, nemám ani jednoznačnou odpověď. Ale na druhou stranu musím říct, že jsem tu spokojený, že tady mám zázemí, rodinu, což samozřejmě není málo. Dokázal bych si představit, že bych si v budoucnu zkusil spolupráci s jiným divadelním souborem v jiném prostředí, protože jsem tady opravdu dlouho, ale jsem tady rád, takže tohle nechávám otevřené osudu.

Jihočeské divadlo často inscenuje Shakespearovy hry, vy jste se v mnoha z nich představil, jaký je Váš vztah k Shakespearovi?

Já k němu mám srdečný vztah, i díky tomu, že drtivou většinu her jsme hráli v překladu pana profesora Martina Hilského. On nám vždycky na začátku zkušebního procesu hru rozkryl, odhalil nám její taje. Naučil jsem se vnímat Shakespeara přes něj, i když jsme hráli i jiné překlady. Mám zkrátka Shakespeara moc rád, zahrál jsem si spoustu krásných shakespearovských postav,

Když divadlo inscenuje hru, která má filmové zpracování nebo je adaptací filmu, ovlivňuje to herce?

MARTIN HRUŠKA Narodil se v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval Pražskou konzervatoř a FF UK, obor divadelní věda. V angažmá Jihočeského divadla je od roku 1993, ztvárnil téměř sto rolí a režíroval pět her. Kromě divadla svůj čas věnuje výuce na českobudějovické konzervatoři a práci v rozhlase.

kapela hraje velmi dobře, představení hodně oživí, i když je to vlastně retro. Je to vzpomínkový muzikál, který si neklade vyšší cíle, než zavzpomínat na tu dobu a na dva filmy, hra je vlastně kompilátem filmů Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Živá kapela tomu představení hodně pomáhá.

Jak jste na tom se zpěvem a tancem?

Rád zpívám, s tancem je to trošku horší. Já se opravdu nepovažuju za muzikálového herce, který by měl pod palcem, že dobře hraje, dobře zpívá, SEMTAM 21

05.2013

17

DIVADLO dobře se pohybuje. Určitě mám handicap v tom posledním, ode mne nikdo nemůže čekat nějaké mimořádné taneční výkony. Teď se chystám zkoušet Divotvorný hrnec, muzikál, který budu dělat s operním souborem na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, kde budu hrát Čochtana, který tam má čtyři krásné písničky. A asi se tam budu i mírně pohybovat, z toho mám takový zdravý respekt, ale těším se.

2004

V mládí jste hrával na klavír, věnujete se tomu stále?

Už jen amatérsky, když přijdu k mojí mámě domů na návštěvu, ještě pořád tam stojí křídlo, na které jsem cvičil jako malej kluk. Tak si na to piáno občas zahraju a zjistím, že prsty už neběhají tolik, jako běhávaly. Na vrcholu jsem byl někdy, když mi bylo 14 let a 30 let uplynulo od té doby, kdy jsem byl nějak technicky způsobilý hrát. Tím, že přestanete cvičit, některé věci už prostě nezahrajete. A tak si ke klavíru někdy rád sednu, hraju písničky svojí dceři, ale veřejně se už nikde neprezentuju.

2012

2007

Ale režiséři někdy využívají Vaši hru na klavír, jako například ve hře Limonádový Joe? Využívají, v Limonádovém Joeovi jsem hrál klavíristu a loni jsem hrál na piáno taky na “Otáčku”, když jsem hrál šaška v Jak se Vám líbí v inscenaci Davida Radoka. Ten mě taky donutil tam hrát na piáno. A v příští sezóně bych snad měl hrát opět roli klavíristy v jedné komedii, která se připravuje někdy na podzim.

Když už jsme u hudby, jakou muziku posloucháte?

A chodíte si poslechnout interprety i na koncerty?

Nejsem moc vyhraněný, ale považuju se spíš za konzervativního posluchače. Mám rád klasiku, hodně mám rád jazz. Poslouchám i Beatles, poslouchám “Streisandku”. Nejsem moc příznivec tvrdší muziky.

A obecně, když přijdu do nějakého podniku, kde je těch decibelů příliš a musím křičet, abych s někým mohl mluvit, tak z podniku zase rychle odcházím, protože mi to nedělá dobře. Takže na hard-rockovou nebo metalovou muziku mě neužije. Na koncerty chodím, ale záleží, jak mám čas. Teď se mi podařilo, že jsem byl asi před měsícem na klavírním recitálu americko-francouzského pianisty Eugena Indjice ve Filharmonii. Kdysi, když jsem studoval v Praze, měl tam koncert b moll od Čajkovského, tak jsem se na něj rád byl znovu podívat. Ale těch volných večerů mám málo.

2006

A co jiné kulturní akce ve městě?

Snažím se, ale zase jsme u toho času. Kromě toho, že sám hraju v představeních, snažím se chodit i na představení svých kolegů nebo když tady hostuje divadlo z Prahy i odjinud. Často bývám v Praze, a tak se snažím chodit na přestavení i tam, aby člověk neztratil kontext. Nejvíc tedy samozřejmě vidím divadelních představení. A pokud jde o koncerty, strašně dlouho se chystám do Slávie, kde vznikl klub orientovaný i na jazz, ale zatím mi to nevychází.

Myslíte si, že je v ČB dostatek kulturního vyžití?

Kulturních akcí není nikdy dost, klidně by jich mohlo být i víc, ale všechno je to i o tom, jak jsou lidi ochotní dneska chodit z domova ven, jak jsou ochotní zaplatit. Mám pocit, že celkově doba nějakému velkému vzepětí kultury nepřeje, protože ekonomická situace není slavná. Kdo má dneska pozvat nějakou kapelu, 18

SEMTAM 21

05.2013

musí vědět, že na tom neprodělá nebo, že tam lidi přijdou. A v tom vidím problém.

A jak je na tom Jihočeské divadlo s návštěvností?

Diváků chodí docela dost, činoherní soubor má dlouhodobě velmi dobrou návštěvnost. Žádný zásadní odliv nenastal. Samozřejmě zase záleží, jak u čeho, některé tituly můžeme hrát tři čtyři sezóny, jiné ne.

Co vím, tak i balet má dobrou návštěvnost. Horší to má opera. Opera je opera. Někteří lidé mají pocit, že se opery bojí, pro ně je to něco, co trvá tři hodiny, dlouho se hraje a přitom se neděje…Opera tady má obrovskou tradici, ale zároveň momentálně asi nejtěžší situaci, protože třeba mladí lidé, kteří nemají s divadlem moc zkušeností, si vyberou asi vždycky spíš činohru, nebo nějaké moderní balety, které teď v Jihočeském divadle převládají.

Funguje podle Vás systém Studentských střed a přilákal mladé lidi do divadla?

Podle mě je to dobrý nápad. Co pozoruju, mladí lidé do divadla chodí, a chodí i mimo Studentské středy. Samozřejmě si vybírají, ale to je v pořádku.

A určitě přispívá i to, že Studentské středy umožňují neformální oblečení, to si myslím, že je také dobře. Spousta lidí má divadlo spojené s tím, že si musí vzít sako a kravatu a bílou košili a to už se pak každému nechce.

Když odbočíme od divadla, navštěvujete rád restaurace? A myslíte si, že je v ČB dobrá úroveň gastronomie?

Do restaurace chodím rád, úroveň záleží, jak kde.

Mám svoje hospody, které mám rád, které mám vyzkoušené. Vím o hospodách, kde mají dobré pivo.

Vím o hospodách, kde se dobře vaří. Nedávno jsem byl třeba v restauraci Olivier u Výstaviště, byl jsem tam na večeři a byl jsem velmi spokojený. Samozřejmě patří mezi dražší restaurace, ale vaří tam opravdu dobře, i prostředí se mi líbilo. Co mě osobně trochu schází, je taková klasická vinárna. Tím, že jižní Čechy nejsou spjaty s vínem, jsou tady spíš restaurace nebo pivnice, ale útulných vináren, kde by měli dobré čepované nebo lahvové víno, tady moc není. Z vináren rád chodím k Farkovi do bývalé Solnice. A když jdu někam večer, tak mám rád, když se tam nekouří.

V jednom z rozhovorů s Vámi jsem četla, že Vaší oblíbenou knihou je Láska za časů cholery. Jaké jiné autory kromě Marquéze máte rád?

S knížkami je to u mě nárazové, nejvíce čtu o dovolené. Rád čtu Johna Irvinga, samozřejmě Marquéze a v poslední době jsem se vrátil ke Kunderovi. Teď jsem dočetl Nesnesitelnou lehkost bytí, ke které jsem se vrátil po dlouhé době a myslím, že je to úplně geniální knížka. Teď plánuju přečíst od něj všechno.

Pro mě je Kundera náš top spisovatel, i když dlouho žijící pryč. Když jsem dělal šéfa činohry, často jsme s dramaturgy dělali dramatizace různých románů.

V poslední době se tady inscenovala Pýcha a předsudek, dělal se Dostojevského Idiot i Zločin a trest nebo i Maupassantův Miláček. Takové inscenace jsou populární, ale není to legrace, připravit například velký román pro divadlo tak, aby to bylo dramatické a živé. Když se taková dramatizace povede, tak to mám rád, ale nemám takové literární ambice, abych se do takových úprav sám pouštěl. Pokud to někdo dobře napíše, rád si v tom zahraju.

Na jaké tři věci byste nalákal někoho, kdo by uvažoval o přestěhování do Českých Budějovic?

Zaprvé: na to, že jsou Budějovice poměrně velké město, tak se tady moc hezky žije. Je to přívětivé město. Na mě působí tak, že tady není stres. Téměř všude dojdete pěšky, já třeba všude chodím pěšky a auto používám jen v nejnutnějších případech, což je pro mě obrovský luxus, kterého si užívám. Druhá věc je, že je tu krásné okolí, že vám stačí strašně málo a jste na Šumavě, na Kleti nebo na Dívčáku. Jižní Čechy na mě působí klidným a harmonickým dojmem. A třetí věc, myslím, že i kulturně-společenské vyžití je tady na slušné úrovni. Kromě toho, že se tady hezky žije, máte na co jít a co poznávat. To je pro mě hodně důležité.

A naopak našel byste něco, co by naše město mohlo zlepšit?

Toho by se našlo asi více. Mohly by tady přibýt nějaké dobré vinárny, ale to už jsem říkal. Někdy mám pocit, že ač jsem Jihočech a pocházím odsud, je toho klidu někdy zase až příliš. Když se bavíte s někým třeba z Prahy nebo z jiného města, říkají, že jsme líní kapři. Nic nás nerozhází a nežijeme moc emotivně.

Je pravda, že když se projdete po Lannovce v pátek odpoledne a potom v sobotu odpoledne, máte pocit, že se město totálně vylidnilo, že najednou jdete mrtvým městem. Ale ono to souvisí s tím, že lidi jezdí na svoje chaloupky a chatičky v okolí. Někdy mám pocit, že je to tady o víkendu opuštěné a smutné, ale na to jsem si zvykl. A co tady chybí...Chtěl bych, aby nám někdy přestavěli divadlo tak, aby bylo ze všech míst dobře vidět. Já osobně nejsem spokojený s tím, že budova Jihočeského divadla není dobře zrekonstruována, a že strašně dlouho toužíme po tom, aby z balkonu bylo dobře vidět a nebylo bílé hlediště. Ale to je samozřejmě věc peněz.

Blíží se léto, a to pro Vás znamená Otáčivé hlediště, hrajete na něm rád?

Hraju tam rád, ale čím jsem starší, tím je to náročnější.

Letos mě tam čeká asi 50 představení, plus zkoušky, člověk tam stráví polovinu léta. Hraje se seriálově, každý den kromě pondělků, takže někdy je to dost únavné, ale baví mě to moc. Prostředí je nádherné a pokud je počasí, není zima nebo neprší, atmosféra je báječná. Já už tam hraju skoro dvacet let, každý rok. Zvykl jsem si na to, léto na “Otáčku” je součástí mého profesního života a beru ho jako něco, na co se těším. Samozřejmě je náročnější v tom, že jste venku a klade vyšší nároky, musí vás být dobře slyšet a vidět.

Někdy jste 30, 40 metrů od diváků, takže musíte s hlasem dobře zacházet, nesmíte si ho zničit po dvou zkouškách. A někdy je to náročnější i fyzicky, musíte se různě přemisťovat. V době, kdy nejste na jevišti, musíte zadem za točnou přeběhnout do jiné části parku, mezitím se musíte převléknout...

2010

2008

1995

V čem Vás diváci mohou v létě vidět na točně?

Ze starých činoher budeme reprízovat Dekameron, Šest žen Jindřicha VIII. a nově budeme zkoušet hru Král duchů a Třeštil aneb Jak zkrotit nelidu, což je Raimundova hra Alpský král a nelida. Je to komedie, která se odehrává v přírodě, budeme ji dělat s panem režisérem Rychlíkem, který u nás zkoušel Rok na vsi. Mám tam docela hezkou roli, takže se těším. A kromě zmíněných tří činoherních rolí, budu hrát ještě v Divotvorném hrnci.

SEMTAM 21

05.2013

19

UMĚNÍ

Fotografické meditace Pavla Nešlehy

V

šestranný výtvarník Pavel Nešleha (1937– 2003) patří k výrazným osobnostem českého umění 2. poloviny 20. století. Jeho mnohostranná tvorba obnáší celou řadu médií a výtvarných technik, jež ovšem vykazují zvláštní významovou jednolitost. Rané expresivní malby nesou vliv Nešlehova učitele Bohumila Kubišty, v 60. letech se pak pohyboval v okruhu neveřejných Konfrontací, což byly neoficiální výstavy probíhající často pouze v ateliérech umělců. Díky tomu se Nešleha seznámil s estetikou strukturální abstrakce, což pro něho představovalo velmi podstatnou zkušenost. V roce 1987 se Nešleha stal spoluzakladatelem skupiny Zaostalí, v 90. letech působil pedagogicky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Právě zde proběhla nedávno výstava, která jasně ukázala dominantní témata umělcovy tvorby. Jsou jimi přírodní živly a světlo, jejichž vztah často bývá komplementární.

Také (do 12. 5.) probíhající Nešlehova výstava v českobudějovickém Wortnerově domě přináší zmiňovanou tematiku, ovšem oproti pražské výstavě, jíž dominovaly pozdní pastely, se přehlídka Alšovy jihočeské galerie soustřeďuje na médium fotografie. Nešleha se fotografii 20

SEMTAM 21

05.2013

věnoval systematicky od konce 60. let – dostal se k ní jako autodidakt přes grafiku a zprvu ji používal v podstatě jako dokumentační podpůrný nástroj. Brzy se však z fotografie stala umělcova plnocenná výtvarná metoda.

Budějovická výstava je sestavena z několika cyklů do celku nazvaného Sedimenty paměti IV a prezentuje především díla vzniklá kolem přelomu milénia. Jedná se o černobílé nebo monochromní snímky, jež byly někdy ještě digitálně dolaďovány.

Co se týče námětu, zobrazují fotografie krajinné horizonty, tedy přírodu z jakéhosi makro-pohledu, ale současně i detailní mikro-záběry, jež pocházejí ze Šumavy. Právě na těchto obrazech přírodních detailů (např. kůry či kořenů stromů) se projevuje Nešlehovo obeznámení se strukturální abstrakcí.

Zvětšené přírodní prvky totiž při určitém přiblížení ztrácejí svůj realistický rozměr a stávají se organickou strukturou bez konkrétního ukotvení ve známé skutečnosti. Šumavský cyklus také často zachycuje přírodu narušenou, rozlomenou, vyvrácenou, příkladem mohou být torza a kostry stromů na pobřeží jezera. Nešleha ukazuje, jak jsou zánik a destrukce přirozenou součástí kosmu. V kombinaci s tíživými záběry rozlehlých prostranství a fotografiemi mo-

numentálních přírodních celků (třeba skal) vyznívá tak u Nešlehy příroda jako živelná, neurvalá, někdy až brutální síla, čímž je aktualizován odkaz romantismu. Protiváhou této surovosti je pak zmiňované světlo, s nímž umělec zachází jako se symbolem. V konfrontaci s monumentalitou přírodních živlů se zjevuje nicotnost člověka, kterou je divák nucen pocítit.

Na snímcích totiž lidé scházejí, člověk je přítomen maximálně v podobě svého stínu, nebo jiné stopy (v blátě) svědčící o jeho pomíjejícnosti. Takovou stopou můžou být i zaniklý sudetský chrám nebo kamenné barokní sochy Matyáše Bernarda Brauna v kukském lapidáriu. Lidskou přítomnost tváří v tvář surové přírodě tak musí zastat samotný divák.

Na první pohled se toho na Nešlehových fotografiích příliš neděje, mohlo by se zdát, že jde o obyčejné přírodní výjevy. V jejich hloubce je však přítomno velkolepé drama vztahu člověka a vesmíru, jež je zachyceno díky splynutí umělcovy imaginace a viděného objektu v okamžiku zmáčknutí spouště. Sedimenty paměti IV jsou výstavou kontemplativní, nesnadno stravitelnou, ale o to působivější a jaksi trvalejší.

ZDENĚK BRDEK

AJG stále blíž návštěvníkům: zapojí se i do Galerijní noci R

ozhovor s ředitelem Alšovy jihočeské galerie, Alešem Seifertem, od jehož nástupu do funkce v současnosti uplývá tři čtvrtě roku.

Pane řediteli, s jakou koncepcí jste přicházel do AJG a nakolik se vám ji daří plnit podle vašich představ?

Moje představa byla především zlepšit marketing a prosadit AJG více do médií, což se, myslím, daří. Samozřejmě to stojí finance, ale s tím se nedá nic dělat. Zřídili jsme kvůli tomu taky marketingovou skupinu. Rovněž se docela daří naplňovat výstavní plán, do kterého už jsem částečně mohl vstoupit a korigovat ho. Výstavy, jež proběhly, i ty, co nás čekají, představují poměrně širokou platformu s velkým návštěvnickým potenciálem. Ať už to byl Petr Nikl, v současnosti Pavel Nešleha nebo umění středoevropského romantismu a biedermeieru, připravuje se Tomislav Laux a další. Na druhou stranu jsou přirozeně věci, které se tolik nedaří. Ty se týkají třeba naší pobočky v Bechyni, kde bohužel náhle zemřel hlavní kurátor dr. Růžička. V dohledné době se musíme zamyslet, jak bechyňskou pobočku vůbec koncipovat. Momentálně jsme se totiž více soustředili na Wortnerův dům, protože se připravuje jeho rekonstrukce. Chceme, aby byl uživatelsky příjemnější. Celkově řekněme, že jsem spokojen na 75 %.

Odrazil se zvýšený důraz na mediální prezentaci také na návštěvnosti?

Odráží se to velmi – oproti loňskému roku máme teď zhruba o 3500 více návštěvníků.

Vzrůstá také návštěvnost webových stránek a ukazuje se třeba i v recenzích, že doprovodné materiály výstav jsou divácky vděčné, za což jsme moc rádi.

Větší investice do reklamy se skutečně navenek projevují dost výrazně, uskutečnil jste však nějakou zvenčí neviditelnou změnu, kterou ale považujete za neméně podstatnou?

Vedle vytvoření oné marketingové buňky, která by svou kreativitou měla inspirovat i ostatní úseky, považuji za důležité to, že zaměstnanci mají zase chuť do práce a vidí, kam můžeme prostřednictvím koncepčního přístupu směřovat. To je základ i pro změnu podmínek jejich práce, které podle mě nejsou na úrovni 21. století.

Před svým příchodem do Budějovic jste působil v Jihlavě, kde každoročně probíhá třeba festival dokumentárních filmů.

Dají se tato dvě města porovnat z hlediska kulturního vyžití? Stíháte vůbec sledovat budějovické kulturní dění?

Určitě jsem to stíhal vnímat. Bavíme se v tomhle směru hlavně o velikosti města, protože Jihlava je oproti Budějovicím poloviční.

Tady je nabídka mnohem pestřejší, třebaže i Jihlava je kulturní město. Budějovice nabízejí více, neboť je tu víc obyvatelů. Není pravda, že by tu člověk neměl kam jít, já naopak často nevím, na co zajít dříve. Jen je potřeba aktivně vyhledávat informace – a to je, myslím, velká příležitost pro město, které by mohlo iniciovat jakousi zastřešující informační platformu.

Aleš Seifert Narodil se v roce 1978, je absolventem historie a muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě. AJG vede od srpna 2012, předtím působil v jihlavské Oblastní galerii Vysočina.

Jak hodnotíte českobudějovickou výstavní scénu? Vedle AJG je tu Dům umění a pak dlouho nic, třebaže se malé výstavy konají v různých klubech a kavárnách. Dá se tato situace nějak zlepšit?

Michala Škodu a Dům umění vůbec nechápu jako konkurenci, naopak, jeho soustředění na minimalistické věci a architekturu vytrhává částečně trn z paty nám, protože se tomuto specifickému druhu umění nemusíme věnovat.

Výsledky Domu umění jsou výborné, našel si svůj divácký okruh. Je pravda, že pak už tu jsou jen menší soukromé výstavní prostory, např. Komorní galerie u Schelů; zajímavou platformou by mohla být Galerie D9 při Pedagogické fakultě JU. My věříme, že momentálně se nám povede akce při Majálesu, kdy by měl na zahradě Wortnerova domu tvořit jeden z nejlepších českých sprejerů. Zároveň se připravujeme na první budějovickou galerijní noc, která se uskuteční 31. května. Bude se na ní kromě Wortnerova domu podílet dalších sedm propojených subjektů, které otevřou až do půlnoci. Součástí budou i prohlídky zajímavých objektů, jež jsou v držení města České Budějovice. Tahle akce může poskytnout možnost pro další otevření se galerijních institucí vstříc návštěvníkovi. Jinak nabízí se také zřízení určitého diecézního muzea, ale to už se pohybujeme v řádu deseti let, než bychom to byli schopni uskutečnit. Navíc je nutná součinnost církve, kraje i města.

Účastnil jste se jednání jisté poradní skupiny, jejíž činnost by měla přispět k ještě většímu rozhýbání místní kultury. Můžete upřesnit, oč se jednalo?

Jednalo se o skupinu složenou ze dvou podmnožin, totiž zřizovaných institucí na jedné straně a alternativních subjektů na straně druhé, která dávala dohromady podněty pro realizátora projektu na oživení kultury v Budějovicích. Výsledky teprve očekáváme, ale jednoznačné je, že Budějovice mají obrovský potenciál! Teď bude záležet, jak tento potenciál město využije. Ze strany institucí, klubů a dalších tu vůle najít společnou řeč je.

Kultura by tak mohla být jedním z lákadel pro turisty, kteří míří spíše na Hlubokou nebo do Českého Krumlova.

Jak pokračují přípravy události roku, výstavy Andyho Warhola?

Probíhá marketingová masáž (srov. www. warhol2013.cz), což je velmi důležité. Podařilo se nám také sehnat další partnery, projekt směřuje ke zdárnému cíli. Chceme zaujmout mimo českých návštěvníků také významné procento zahraničních návštěvníků zámku Hluboká a dostat je na výstavu.

Kdo je pro vás favoritem letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého?

Pro mě je to jednoznačně Dominik Lang, který byl nominován už několikrát. Jeho talent je nezpochybnitelný. Letos budeme moci Langovo dílo dokonce vidět v českobudějovickém Domě umění, což si zaslouží jak umělec, tak město.

ZDENĚK BRDEK SEMTAM 21

05.2013

21

MAJALES

Na Budějovickém Majálesu by chtěl vystupovat každý D

esátý ročník Budějovického Majálesu promění na šest dní České Budějovice k nepoznání. Vše odstartuje v pondělí 6. května velkolepým zahájením na náměstí Přemysla Otakara II. Zatímco vloni jste si užili videomapping, letos se můžete těšit na unikátní holografickou projekci na vodní stěnu přímo u Samsonovy kašny!

do něj zapojuje. Mladí lidé jsou nadšeni do jeho organizace, významně nám pomáhají i místní podnikatelé a Město, všechno lidé, bez kterých by festival nešel zrealizovat. Díky tomu se z Majálesu stává komunitní projekt.”

Ladislav Zibura, člen realizačního týmu Budějovického Majálesu

GRAFFITI, MÓDA, DIVADLO ČI ČTENÍ

Zapojení diváků po projekcích umožní i filmová dramaturgie, která jako hosta přiveze například Olgu Sommerovou, která představí svůj nejnovější film Věra 68. Kromě ní se jako hosté filmových projekcí představí i další filmoví tvůrci, architekti z CBA nebo členka hnutí Food not Bombs Brno, která nastíní odpovědi na některé otázky dotýkající se potravinové krize. A nebojte se, Majáles ani letos nezapomněl na motorizované filmové fanoušky a opět pro ně chystá autokino!

Hudební program přinese stejně jako vloni dvoudenní open-air stage, koncerty budou probíhat i v přilehlém šapitu. Jednou změnou ale tento koncept prošel. Z důvodu eliminace nočního hluku organizátoři rozhodli o přesunu pátečního a sobotního programu ze Sokolského ostrova přes řeku směrem ke Sportovní hale. Na Sokolském ostrově, kde se prozatím vše odehrávalo, bude od pondělí do čtvrtka posta-vena kavárna, ve které budou probíhat divadelní představení, projekce filmů, přednášky a koncerty.

Po úspěchu loňského odpoledne pro děti se to letošní bude konat ve středu přímo vedle kavárny a k vidění budou mažoretky, žongléři, kejklíři, vystoupení dětských sborů a oblíbené Divadlo Víti Marčíka.

“Je to těžký, ale když tak o tom přemejšlím, tak na mě hodně zapůsobil budějovický Majáles - hodně odvážnej lineup bez blbostí a s minimem provařenejch jmen, narváno a skvělá atmosféra.”

Bonus (nacpal šapito v roce 2012) na otázku, jaký koncert nebo festival se mu v roce 2012 nejvíc líbil (zdroj: aktualne.cz)

„Každý by chtěl žít v Českých Budějovicích, mě Budějce bavěj, je to super město, vždycky odsud pocházely supr kapely, počínaje Dizzastar a konče De Zrechts, se kterýma jsem natáčel desku. Přesunuli jsme strojovnu do chaty Jelínkovy babičky u Lišova a byli tam šest tejdnů zavřený, chodili jsme krást dřevo, protože byla hrozná zima, zamrzlej rybník. Mám na Budějce hezký vzpomínky a hrozně se mi tam líbí.“ Kato (Prago Union) o Budějovicích v rozhovoru pro Budějovický Majáles

Je nám jasné, že vaše zraky směřují nejvíce k pátečnímu průvodu, který je největším průvodem masek v republice, a dále hlavně ke dvoudenní open-air části festivalu, která proběhne v pátek a sobotu. Vaší pozornosti by ale během majálesového týdne neměla uniknout ani Berlin stage, která nabídne přednášku o graffiti s přední českou umělkyní této scény Sany, výstavy, workshopy, módní přehlídku, bleší trh i zástupce hudební (DJ Tvyks, Pascal Briggs) a filmo-vé berlínské tvorby. Pokud vyznáváte heslo, že ve zdravém těle je zdravý duch, určitě nesmíte přijít o Majálesový běh ani cyklojízdu, takže koukejte začít protahovat svaly a leštit kola!

Z divadel se letos těšte na představení Sólo pro Lu Divadla Archa, které se v Budějovicích představí vůbec poprvé, experimentální monodrama Valentýn pražského performera a mima Petra Krušelnického, představení souboru Divadlo T601 studentů DAMU nebo brněnský soubor BURANTEATR. Chybět nebudou ani autorská čtení (David Jan Žák, Irena Dousková a další) či představení Jihočeského divadla, ani tradiční přehlídka amatérských divadelních souborů v čele s Arte della Tlampač.

Co se týče přednášek, diskuzí a workshopů, nabízí toho Majáles opravdu požehnaně: cestovat prstem po mapě můžete díky cestovatelským besedám, a to například do Bolívie, Íránu nebo pěšky z Čech až do Říma. Skvostem mezi besedami bude přednáška Vladimira 518 na téma knihy Město=Médium a skloubení veřejného a reklamního prostoru jako místa k životu. Chybět nebude ani piknik v režii CBA, který stejně jako vloni umožní všem příchozím diskutovat otázky spojené s veřejným prostranstvím města.

Pro všechny, kteří se chtějí něčemu přiučit, jsme přichystali i letos haldu workshopů, například VJský, fotografický, sprejerský, pletací, DJský, taneční či třeba workshop kreslení pravou mozkovou hemisférou. „Na festivalu mě nejvíc fascinuje to, kolik lidí se 22

SEMTAM 21

05.2013

Ale teď již k tomu, co většinu z vás zajímá asi nejvíc, a to program dvoudenního open-airu tentokrát především na Borovka stagi u Sportovní haly. Letošní hudební dramaturgie bude opravdu bohatá a opět sází na neokoukaná jména. Kromě toho nejlepšího z tuzemské hudební scény (Vladimir 518, Prago union, Floex, Ventolin, Prodavač, Kyklos Galaktikos, Wild Tides a další) přiveze Majáles až z Japonska místní indie hvězdu Shugo Tokumaru s kapelou, z USA přijedou The Sidekicks a Hop Along!, z Británie pak třeba avantgard-hiphop trio Young Fathers. Milov-

níkům reggae udělá jistě radost keňský hudebník Fireson, milovníky vážné hudby zas jistě potěší koncert Orchestru opery Jihočeského divadla pod taktovkou argentinského dirigenta Maria de Rose.

Chybět nebude ani tradiční Dark Side of Majáles.

Pokud chcete mít vždy čerstvé informace přímo od zdroje nebo získat informace o některém ze 160 bodů programu Majálesu, zabruste na adresu www.budejovickymajales.cz.

“Moc se těšim na Budějovický Majáles a je mi ctí být mezi pozvanými účinkujícími... budějcký kluci a holky, co tuhle akci pořádaj, se dokonale vymykaj (malo)českym standardům, doporučuju je sledovat a fandit jim” Luciáš F. Svoboda - redaktor internetového magazínu protišedi.cz, zakladatel undergroundového baru Berlýn <-> Žižko, Majáles 2013 ho přivítá jako jednu z hvězd Berlin stage! (zdroj: Facebook) SEMTAM 21

05.2013

23

FEJETON

Test o steronu

N

arazil jsem na internetu na test, z něhož jsem se měl dozvědět, zda jsem žena, nebo muž.

Z výsledků jsem strach skutečně neměl.

Je to už asi patnáct let, kdy bylo naposledy možné zpochybnit mou sexuální identitu.

Na jakémsi večírku jsem si tenkrát oblékl podprsenku – detaily si nepamatuji, jen to, že jsem onu podprsenku stáhl z nějakého kamaráda. Navíc disponuji tolika typicky mužnými rysy, že mi v testu prostě nemohlo vyjít něco tak strašného, jako že jsem žena: nosím plnovous, u romantických filmů brečím jen smíchy a pokud bych si měl vybrat mezi nocí strávenou s nejkrásnější modelkou zeměkoule a nocí strávenou s nejkrásnějším modelem iPhonu, vybral bych si sedět s kamarády v hospodě a vykládat jim o tom, co jsem mohl dnes v noci dělat, kdybych tu teď neseděl s 24

SEMTAM 21

05.2013

takovými kretény. Což znamená, že jako každý správný muž jsem i já nevyčerpatelnou studnicí chlapáckých keců.

Už první otázka zmiňovaného testu však zasáhla Achillovu patu mé maskulinity. „Jak dobře se orientujete v mapě?“ ptala se mě potměšile. Přeskočil jsem odpovědi „Skvěle“ a „Někoho se zeptám“ a zaškrtl „Držím mapu otočenou ve směru pohybu“. Nebylo to sice úplně přesné, ovšem odpověď „Poté, co jsem nebyl v atlasu ani schopen najít město, v němž se právě nacházím, jsem si zapnul GPSku, kterou jsem otáčel ve směru pohybu tak dlouho, dokud mi neupadla na zem“ v dotazníku chyběla.

Následující dotaz zněl: „Vaříte složité jídlo, do toho hraje rádio a k tomu ještě přijde telefonát od vaší partnerky. Co uděláte?“ Nevěděl jsem, jak odpovědět. Nejsložitější jídlo, které umím uvařit, je čaj, a rádio neposlouchám od

té doby, co jsem zjistil, jaká hudba se z něj ozývá. Převedl jsem si tedy dotaz na analogickou situaci ze svého života: „Nacházíte se uprostřed bitvy v počítačové hře, do toho řve vaše hladové dítě a k tomu ještě přijde telefonát od vaší partnerky. Co uděláte?“ Na takovou otázku už nebyl problém zvolit správnou odpověď. Vybral jsem „c) řeknete partnerce, že vaříte a že jí zatelefonujete, jakmile skončíte s vařením.“ Vůbec žádné potíže mi nečinilo zodpovědět otázku „Vaší přítelkyni se něco porouchalo.

Co uděláte?“ Z možností jsem bez váhání vybral „c) zjistíte, jak přístroj funguje, a pokusíte se ho opravit“. Doma máme plný sklep přístrojů, u nichž jsem zjistil, jak fungují, a pokusil jsem se je opravit.

Jako dokonalý chlapák jsem se projevil i u otázky týkající se nakupování. Byl jsem hrdý, že nemusím odpovídat „a) postupujete impulzivně, zejména pokud jde o mimořádné nákupy“ ani „b) máte všeobecný plán, ale nedržíte se ho zcela striktně“ – byl jsem jasné „c) čtete popisy zboží a porovnáváte ceny“.

Považuji se za systematika a doslova nenávidím, když moje žena v záchvatu nakoupí impulzivně mléko a rohlíky hází do košíku, aniž by si přečetla jejich popis.

Pak už to šlo s celým testem pěkně z kopce, neboť bylo jasně vidět, že ho sestavovala žena. „Co děláte nejraději po dlouhém dni?“ vyzvídala autorka například, aniž by uvedla správnou odpověď („Všechny dny jsou stejně dlouhé a jediný dlouhý den v roce je na podzim, když se mění čas z letního na zimní.“).

Stejně tak by chlapa nenapadlo ptát se, jak jste na tom s tancem. Je nad slunce jasné, že odpovědi „a) hudbu doslova cítíte / b) jste šikovní jen na některé tance / c) s rytmem máte potíže“ musela vymýšlet ženská. Jediná správná chlapská odpověď totiž zní „d) pokud se vám nepodaří předstírat spánek, snažíte se to uhrát na epileptický záchvat“.

Nakonec mi vyšlo to, co v tomhle testu muselo vyjít každému muži: totiž, že jsem žena. Samozřejmě to bylo proto, že jsem byl nucen odpovídat scestně, protože pod otázkami chyběly ty opravdu správné chlapácké odpovědi. Na druhou stranu: moje žena má teď alespoň písemně potvrzeno, že se potřebuji obklopovat přítelkyněmi a nikoli jinými chlapy. Nemusí na ně přitom žárlit, protože v tom není nic erotického; s nikým jiným než s holkama si prostě tak dobře nepokecám o všech těch přístrojích, co máme doma ve sklepě.

JAN FLAŠKA / AUTORKA JE MUŽ

TIPY

Semtam doporučuje Bandy ve vašem okolí pohlídá mobil Mnozí, zejména náročnější uživatelé internetu, berou Bandzone.cz za v podstatě mrtvou službu. Pár posledních novinek, jako třeba možnost zanechání zprávy, už mělo fungovat před nějakými pěti lety. Ale to zásadní, co by mělo být naprostým základem Bandzone, možnost snadno sledovat aktuality kapel a především jejich akce, stále chybí (hlavně, že každý fan má svůj blog). Proč chodit na ten web nebo se tam starat o profil kapely? Změnit tento tristní stav by mohla nová aplikace KluBBy (pro Android a iOS ji tvoří Bandzone společně s Budvarem). Ale cesta bude ještě dlouhá.

Nyní umožní přes BZ nebo Facebook účet nejen procházet profily oblíbených kapel, ale především vyhledat akce ve vašem okolí.

Především, když narazíte na koncert nějaké partičky, můžete snadno poslechnout její tvorbu, což je třeba v nativní FB appce celkem komplikace. Teď ještě vyhubit ty brouky jako třeba nemožnost přidat akci do kalendáře.

Sdílet a zvát lidi by taky mohlo být trochu snazší a přímo se nabízí možnost propojit FB a BZ profil. Avšak i přesto, že je appka teprve v začátcích, už ji mám radši než klasický BZ, takže za zkoušku to určitě stojí. O-BR

Noc kostelů

Na pátek 24. května připadá v letošním roce již pátá Noc kostelů. Původně zahraniční myšlenka se ujala i v České republice, a tak již poněkolikáté, České Budějovice nevyjímaje, můžete objevovat, co za dne nepoznáte.

Otevření kostelů neznamená jen jejich noční prohlídku zdarma, ale i různorodý doprovodný program. Jedinečná atmosféra míst bývá podtržena nejen hudebními produkcemi v netradičních prostorách. Jen doporučuji pečlivě předem naplánovat trasu, každý kostel otevírá a zavírá v jinou hodinu, tak ať nesprintujete z místa na místo jako já loni – navíc aniž bych stihla vše, co jsem chtěla.

Jestli bude program tak pestrý jako posledně, máme se na co těšit. Malý tip: Kostel Panny Marie Růžencové v Žižkově ulici. Vstoupíte a rázem zapomenete, že jste v centru Budějovic – tenhle kostel se svou unikátní, cizími kraji

vonící výtvarnou výzdobou vymyká. Z Noci kostelů se pomalu stává fenomén (vždyť v loňském roce přilákala více než 400 000 lidí), který má co nabídnout komukoliv, i těm z nás, kteří si jinak cestu do kostela nehledají. Více na www.nockostelu.cz ELIŠKA VOLFOVÁ

Filip Doušek – Hejno bez ptáků Může být hejno bez ptáků? A co ptáci bez hejna? Na konci roku 2012 vydal po dvanácti letech příprav svůj debut mladý spisovatel Filip Doušek, a učinil tak na české poměry dost nezvyklým způsobem. Nejde jen o dlouhé a přepečlivé připravování románu, ale také o velmi účinnou DIY marketingovou strategii, jejíž součástí byla i ochota prezentovat vlastní tvůrčí postup. Doušek se zároveň vyhnul obvyklému nakladatelsko-distribučnímu postupu při vydání knihy a financoval její publikování z vlastních zdrojů. Samotný román je rozprostřen do dvou oddělených knižních artefaktů a čtenář se na začátku musí rozhodnout, jestli se začte nejprve do černé, nebo do bílé knihy. Postupně se však bohužel ukáže, že tento zdánlivý experiment je poněkud samoúčelný. Hlavním hrdinou prózy je cambridgeský doktorand Adam, reprezentant hypertrofovaného racionalismu a exaktní logiky, který se, podoben modernímu Faustovi, snaží odhalit vzorec, podle něhož se děje svět. Protiváhou je Adamovi jeho umělecky založená dívka Nina, jediný iracionální prvek Adamova života. Příběh románu je vystavěn kolem milostného vztahu obou protagonistů, ovšem mnohem více se jedná spíš o dobrodružství lidského myšlení. Výraznou součástí textu a patrně nejsilnějšími pasážemi knih jsou totiž filozofické úvahy, které tematizují paradigmatický zlom, čili místo, v němž spolu hraničí dva odlišné způsoby myšlení. Třebaže Doušek jako vypravěč na mnoha místech poněkud selhává, zůstává ocenění hodnou skutečností, že upozorňuje na konstruovanost našeho přemýšlení o světě, jež je pouze jedním z mnoha možných modelů. Pokud změníme perspektivu, mohou začít dávat smysl i na první pohled nesmyslné výpovědi typu „pravda je omyl“ nebo „ztráta je zisk“.

ZDENĚK BRDEK SEMTAM 21

05.2013

25

TIPY

PROGRAM

Semtam doporučuje

Květen PÁTEK 3. 5 �����������������

Literární šleh s Petrem Hruškou Divadlo SUD pozvalo do Budějovic básníka Petra Hrušku, jednu z výraznějších tváří současné české poezie. Hruška byl za rok 2012 nominovaný v anketě Magnesia Litera za svou poslední, pátou samostatnou básnickou sbírku, Darmata. Profesí literární historik, který vydal v roce 2010 obsáhlou monografii věnovanou osobnosti Karla Šiktance, přijede do SUDu 16. května. Od nadcházejícího Literárního šlehu tak můžeme očekávat zážitek v podobě autorského čtení, ale třeba i zasvěcenou, nejenom literární, diskuzi. Ostravský básník nabídne svůj způsob vnímání světa, v jeho případě skrze výraznou smyslovou recepci, svou reflexi aktuálního lidského sou-

žití. Výrazným prvkem jeho poezie je důraz na lidské, především pak rodinné vztahy. Ne náhodou asi spolu s ním přijede a vystoupí i jeho partnerka, zpěvačka Yvetta Ellerová, která představí zhudebněnou poezii světových autorů. V profilu, připraveném Českou televizí u příležitosti nominace na Literu, zaznělo: „Petr Hruška umí zachycovat zdánlivě běžné okamžiky, nečekaně je nasvěcovat a odhalovat v nich podstatné životní hodnoty.“ Jaké hodnoty jsou pro něj ty podstatné, jaké okamžiky zdánlivě běžné, a zda se cítí býti více básníkem, nebo vědcem – na to všechno budeme mít již brzy příležitost se zeptat.

ELIŠKA VOLFOVÁ

Rybí krev Tak to je titul jedné z nejvýraznějších knih uplynulého roku. Autorem je jihočeský rodák a toho času budějovičák Jiří Hájíček, který se čerstvě může pyšnit i oceněním Magnesia Litera 2013 za Knihu roku. Próza zasazená do jihočeského prostředí vypráví příběh rozpadu jedné rodiny a vesnice, jejíž osudy sledujeme prostřednictvím hlavní hrdinky Hany.

Na pozadí výstavby elektrárny Temelín či Hněvkovické přehrady líčí touhu po rodinné soudržnosti a schopnosti odpouštět, a stává se tak trochu věrnou kopií životního běhu

nejednoho z nás. Možné čtenářské oblibě napomáhají především živé a plastické postavy, jejichž životní peripetie v kontextu 80. a 90. let spolu s autorem pozorujeme.

Při přebírání ceny Jiří Hájíček zdůraznil, že píše především pro čtenáře, a těch už nyní Rybí krev nemá málo. O románu, který i autor považuje za svůj nejlepší a nejpropracovanější, se teď prostě mluví! Ze všech stran chválený, předurčuje příjemné počteníčko, takže i Semtam doporučuje: sehnat knížku a zalézt s ní do ušáku. TEREZA PŮŽOVÁ

Francouzská aliance se připojí k celosvětovému Svátku hudby Hudbou všech žánrů a provedení ožijí 21. června budějovická veřejná prostranství.

Na ulicích, náměstích i v parcích si budete moci buď aktivně sami zahrát, nebo si užít odpoledne a večer s živou hudbou coby posluchači. Dějištěm bude 13 míst v centru Českých Budějovic, všechna vystoupení proběhnou pod širým nebem. Myšlenka Svátku hudby je založena nejenom na neomezeném rozpětí žánrů, ale také na chuti nechat rozeznít i místa, která běžně s hudbou nemají nic moc společného, třeba muzea či nemocnice.

Pořadatelé nyní vyzývají amatérské i profesionální hudebníky, kteří by se chtěli k této akci připojit, a oslavit tak hudbu hudbou.

26

SEMTAM 21

05.2013

„Těšíme se na známé i nové tváře jihočeské hudební scény,“ zve Francouzská aliance.

Přihlásit se mohou jednotlivci i kapely, prostě každý, kdo si chce užít netradiční atmosféru a představit se širší veřejnosti. Muzikanti vystupují bez nároku na honorář, odměnou je netradiční zážitek a jedinečná atmosféra, která se nabízí. Termín přihlášení pro zájemce je 15. května, potřeba je zaslat vyplněnou přihlášku, tu spolu se všemi dalšími informacemi získáte na webu Francouzské aliance: http://francouzska-aliance.cz/.

Tam v průběhu června začne přibývat i konkrétní harmonogram, pro návštěvníky jsou všechna vystoupení zdarma.

F ree Friday volný večer s hudbou k poslechu i tanci, Café klub Slavie, České Budějovice Osa Killers, Muggles, El Tenere crossover/ hardcore FabriCKa, Český Krumlov Jarní minitour 2013 metal/hardcore/ crossover MC ORION, Tábor Shoe Cut (sweetnoise funk) Strong Coffee (funk rock) Mighty Bar Velbloud České Budějovice 21:00 Gwyn Ashton Band (AUS) blues Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice

SOBOTA 4. 5 ��������������� 10:15 Rozprávky jsou pohádky dvojjazyčné loutkové pohádky pro nejmenší Horká vana České Budějovice 21:00 Nezřízené divadlo – Návrat Superstřika divadlo – veřejná generálka Café klub Slavie, České Budějovice Welcome to the circus tour 2013 The Streetfighters (hardcore) Marina (post hardcore) Crawall (metalcore) Mighty Bar Velbloud České Budějovice

PONDĚLÍ 6. 5 �������������� C ity Riot (USA) street punkrock´n´roll Budějovický Majáles 2013 @ Mighty Bar Velbloud České Budějovice 15:00 Fotoworkshop 1. část Budějovický Majáles 2013 @ Horká vana České Budějovice 18:00 Marek Šindelka autorské čtení Budějovický Majáles 2013 @ Horká vana České Budějovice

ÚTERÝ 7. 5 ����������������� 20:30 Courtney Pine jazz/hip hop/ fusion Highway 61 Jazz & Blues club, České Budějovice Dark Side of Majáles Budějovický Majáles 2013 @ Mighty Bar Velbloud České Budějovice 19:00 Fotoworkshop 2. část Budějovický Majáles 2013 @ Horká vana České Budějovice

STŘEDA 8. 5 ��������������� F resh Beatz Dj night Budějovický Majáles 2013 @ Mighty Bar Velbloud České Budějovice 16:00 Z popelnice do lednice Projekce Jeden svět Budějovický Majáles 2013 @ Mighty Bar Velbloud České Budějovice

20:00 Najponk Trio (ČR) jazz Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice

ČTVRTEK 9. 5 �������������� eggae Bashment with PA Soundsystem R Reggae/Dancehall night s DJs z kapely Pub Animals Budějovický Majáles 2013 @ Mighty Bar Velbloud České Budějovice

PÁTEK 10. 5 ���������������� 10:00 Zlatá husa divadlo Buchty a loutky, festival Mirákl. Loutky v Dílně, Tábor Alkehol rock Milenium, Tábor 19:30 Václav Havel: Horský hotel divadlo Buchty a loutky, festival Mirákl. Loutky v Dílně, Tábor Rudeboy Rhytm ska/punk/reggae, 50,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice 21:00 BUD + Koloband koncert – blues-rock Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice 22:00 DJ Ramel Party funky/hip hop/ old school/DnB Café klub Slavie, České Budějovice

SOBOTA 11. 5 �������������� 22:00 DJ Dave Pouštěč Golden 90s party Café klub Slavie, České Budějovice

20:00 Wanda Johnson (USA) blues Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice

ČTVRTEK 16. 5 ������������ 19:30 Literární šleh s básníkem Petrem Hruškou autorské čtení divadlo SUD, České Budějovice 18:00 Blázníček divadelní představení Petra Nikla, festival Mirákl. Loutky v Dílně, Tábor 19:30 4D band koncert Café klub Slavie České Budějovice

PÁTEK 17. 5 ���������������� 19:00 Serata italiana Italský večer Kredance České Budějovice 21:00 Krissy Matthews (GB) blues Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice 21:00 HE-BAND reggae/funky Café klub Slavie České Budějovice Vikked Zed 10Th Anniversary Fest The Gangnails, Odysseus & The Argonauts (Ger), Goldner Anker (Ger), Gauneři, Dreadrot, At Folsom Prison and many more bands & DJs! Mighty Bar Velbloud České Budějovice

SOBOTA 18. 5 ��������������

J osef Fousek „Bez náhubku“ koncert Metropol – malá scéna, České Budějovice 19:00 Temple Hudební klání 2013 Soutěž mladch kapel, vstup 30,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice

ubenický workshop rytmické hry a zábava B v duchu afrických rytmů Café klub Slavie České Budějovice Muffin 2013, open air festival reggae Kemp Mláka, Novosedly nad Nežárkou u Jindřichova Hradce 20:30 Porta Culturae jazzový dvojkoncert Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice Vikked Zed 10Th Anniversary Fest The Gangnails, Odysseus & The Argonauts (Ger), Goldner Anker (Ger), Gauneři, Dreadrot, At Folsom Prison and many more bands & DJs! Mighty Bar Velbloud České Budějovice

STŘEDA 15. 5 ��������������

NEDĚLE 19. 5 ��������������

19:00 Večer s country tanci výuka country tanců Café klub Slavie, České Budějovice Pinkout Gay & Lesbian and friends night; 30, Mighty Bar Velbloud České Budějovice 21:00 Listování, Merde Tour se Stephenem Clarkem scénické čtení Malé divadlo JČD, České Budějovice Noc literatury osobnosti čtou na sedmi zajímavých místech sedm ukázek současné překladové literatury Tábor 21:00 City freezer vystoupení DJs – electro Café klub Slavie České Budějovice

ubenický workshop rytmické hry a zábava B v duchu afrických rytmů Café klub Slavie České Budějovice

PONDĚLÍ 13. 5 ������������� 19:00 Promítání fotek a příběhy z africké Guinei cestopis Café klub Slavie, České Budějovice 20:00 Večer poezie host David Jan Žák Horká vana, České Budějovice

ÚTERÝ 14. 5 ���������������

PONDĚLÍ 20. 5 ������������� 20:00 Promítání krátkých filmů FAMO Písek Café klub Slavie České Budějovice

ÚTERÝ 21. 5 ��������������� 19:00 Temple Hudební Klání 2013 Soutěž mladch kapel, vstup 30,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice

20:00 November 2nd rock Café klub Slavie České Budějovice Petra Janů a skupina Golem koncert Společenský sál Metropol České Budějovice

PONDĚLÍ 27. 5 �������������

STŘEDA 22. 5 ��������������

ÚTERÝ 28. 5 ���������������

20:00 Disconnexion disco/funky Café klub Slavie České Budějovice 20:00 Otto Hejnic Trio (ČR/SK) jazz Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice Charlie Band, Groove Dogs, Bobesh Funky/ Groover/Smooth Jazz/Reggae live Mighty Bar Velbloud České Budějovice

esídka 2013 divadlo Sklep divadelní sál B Metropol, České Budějovice 17:00 Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 setkání s programovým týmem projektu Café klub Slavie České Budějovice 19:00 Temple Hudební Klání 2013 Soutěž mladch kapel, vstup 30,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice

ČTVRTEK 23. 5 ������������

STŘEDA 29. 5 ��������������

19:00 Kurz občanské protikorupční sebeobrany kurz Transparency International Kredance České Budějovice 20:00 Žofie Kabelková folk Café klub Slavie České Budějovice 20:00 Boogie Boys boogie Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice

20:00 Miloš Dvořáček koncert Café klub Slavie České Budějovice Psyritual Psychedelic Electronica night by Kamasutra DJs and guests; 30,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice

PÁTEK 24. 5 ����������������

20:00 Samuel Marinčák Quartet jazz Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice Goodfellas, Strong Coffee, High Society Indie/Pop/Rock/Funk Mighty Bar Velbloud České Budějovice

oc kostelů večerní zpřístupnění vybraných N kostelů s doprovodným programem jižní Čechy Šrámkův Písek 2013 divadelní představení, celostátní přehlídka experimentujících divadelních souborů Písek MVP release party! AllStar HipHop night Mighty Bar Velbloud České Budějovice 22:00 Erasmus after party Café klub Slavie České Budějovice

SOBOTA 25. 5 �������������� 10-18:00 Co se může stát, Divadelní dílna Ondřeje Cihláře a Alžběty Skálové festival Mirákl. Loutky v Dílně, Tábor Šrámkův Písek 2013 divadelní představení, celostátní přehlídka experimentujících divadelních souborů Písek 21:00 Rumba Latina taneční party Café klub Slavie České Budějovice P.B.J.P., KZO, Tosiro, Angry Brigade Benefiční koncert pro útulek a odchytovou - službu Animal Rescue; 100,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice

NEDĚLE 26. 5 �������������� Š rámkův Písek 2013 divadelní představení, celostátní přehlídka experimentujících divadelních souborů Písek

20:00 Letní studentský kinematograf projekce filmu Karamazovi (ČR/Polsko 2008), drama louka u kolejí Jihočeské univerzity, České Budějovice

ČTVRTEK 30. 5 ������������

PÁTEK 31. 5 ���������������� 21:00 Zsolt Benkö & Garda Zsuzsa blues Highway 61 Jazz & Blues club České Budějovice Blood or Whiskey (Ir) – Irish Folk/Celtic Punkrock; 120,-/150,- Mighty Bar Velbloud České Budějovice

DLOUHODOBÉ AKCE 10. 5. – 9. 6. Aditi výstava nástěnných maleb umělkyně Lindy Arts, Dům umění, České Budějovice 20. 4. – 23. 6., 9-18 hodin Osvobozování sentimentu Podoby středoevropského romantismu a biedermeieru, výstava Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

29. 3. - 15. 9. Intimissimo (Roman Týc, Alena Kupčíková, Miriam Schwack, Bernadette Huber (AT), ZTOHOVEN, Josef Bolf, aj.) Egon Schiele Art

Centrum Český Krumlov Nejste v programu? Chcete být?

Chybí vám v něm něco? Posílejte přehledy, náměty a jiné tipy na servis@semtam.net a přidávejte akce do kalendáře na kulturne.com.

SEMTAM 21

05.2013

27