Školník 9/4

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

4

Téma: Asie

Ročník devátý

Březen - Duben 2018 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

FOTO: Marek Hofman

EDITORIAL

O NÁS...

Milí čtenáři a příznivci „Školníka,“ přišlo k nám po dlouhé zimě konečně jaro a s ním i další číslo našeho časopisu. Tentokrát je jeho hlavním tématem Asie. Opět zde najdete spoustu zajímavých informací o tomto největším světadílu, ale i o lidech žijících na jeho pevnině i ostrovech. Připomeneme si také letošní zimní olympijské hry v Koreji, ale také nahlédneme do tajemství asijské kuchyně. Samozřejmě na Vás čekají i naše pravidelné rubriky a nejčerstvější událost - poslední zvonění. Naši studenti ze zahraničí na nás neustále vzpomínají a dopisy od nich zde ani tentokrát nechybí. Důležitým tématem našeho čísla je příspěvek pod názvem Násilí. Co to vlastně je? Jak ji zabránit? A co si o ní myslí naše studenti? To vše se v našem časopisu dočtete.

Nebudu Vás dále zdržovat a přeji příjemné čtení! Šéfredaktorka Natálie Spielmannová

Víte že... i na našem gymplu jsou studenti bojující s kyberšikanou?

• většina z nás je ochotna pomáhat druhým?

• jednou z nejpopulárnějších asijských pochoutek jsou mravenčí vajíčka?

• Bhútánci jsou nejšťastnějšími lidmi na světě?

• v KLDR se nesmí nosit modré džíny?

•

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory.

Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé úterý od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.g6.cz/ facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH 4 6 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34

Farewell Party Scotland Násilí Grafy Téma: Asie Asijské specialitky Bhútán ZOH 2018 S. proti J. Asijské zvyky Recenze Dopis Rozhovor Sloupky Majáles

„Učitel ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám.“

ŠÉFREDAKTORKA

REDAKCE

REDAKTOŘI

FOTOGRAFIE

Marek Hofman Natálie Spielmannová Tereza Nitschová Michaela Nemetzová Eliška Vejsová KONZULTACE Tomáš Brůžek Filip Janeček Mgr. Lenka Vedralová Nela Šípková MUDr. Jan Vedral Tobiáš Rejmon GRAFICKÝ DESIGN Eva Kovářová Tomáš Brůžek Pavel Hrbáček

PŘISPĚVATELÉ

Pavla Bišická Miroslav Landa Petra Váňová

ILUSTRACE

Anna Malá Eva Kovářová

4 Farewell Party

Farewell Party po našem V pátek 27. dubna se naši letošní maturanti s námi vesele, i když bylo vidět, že i s jistou dávkou smutku, rozloučili. Teď je již jen čekají dny plné studia, nervozity, trémy, písemných maturitních testů a pak ústní maturita.

Držme jim palce a přejme jim úspěch nejen u maturit, ale i u přijímacích zkoušek.

LV

FOTO: Marek Hofman

Vzpomínka na projekt Edison Jelikož i mě se Edison týkal, mohu říci, že to opravdu stojí za to. I když jsem se toho předem opravdu dost bála, byla jsem příjemně překvapena. Moje angličtina není na úrovni ostatních, a tak jsem měla strach, že našim hostům nebudu rozumět, natož jim odpovědět. Ale ani zdaleka to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela. Trochu se mi zvýšilo sebevědomí a už se tolik nebojím mluvit anglicky. Takže co bych vám mohla vzkázat? Rozhodně se nebojte a užijte si to, jak jen to půjde!

A zde pár názorů, jak to viděli i mí spolužáci…

7. B Myslím, že to bylo určitě užitečné a přínosné, poslouchat různé zajímavosti o cizích zemích v angličtině. Musím ale říct, že občas to bylo náročnější, hodně informací najednou.

Celkově tento projekt hodnotím jako přínosný pro naši mluvenou angličtinu a zároveň poučný. Studenti byli z velice zajímavých zemí a rád jsem se od nich dozvěděl něco víc – i o nich samotných.

Týden se zahraničními studenty byl velmi zajímavý a všem se nám moc líbil. Zažili jsme spousty zábavy a velmi rychle jsme se se zahraničními studenty skamarádili.

Procvičili jsme angličtinu a dozvěděli jsme se mnoho nového o tamní kultuře a lidech.

Projekt Edison je užitečná věc. Týden poslouchat a konverzovat v angličtině nikomu určitě neuškodí. Já jsem si ten týden i se svou angličtinou velmi užila. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o jiných národech a zemích. Odpolední program, jelikož byl na nás, nebyl nudný a vždy se někdo zapojil. Myslím, že i ti cizinci si to velmi užili.

Byli milí, zábavní a nebáli se nás.

7. A Myslím, že to je velmi zajímavý projekt a já jsem ráda byla jeho součástí. Bylo úžasné seznámit se s lidmi z cizí země a s jejich kulturou a zvyky. Nepochybně to byl nejlepší týden školy v roce 2017/2018.

Program Edison vnímám pozitivně. Edisoni byli komunikativní, sympatičtí a jejich prezentace byly zajímavé. Zůstali jsme s nimi v kontaktu a máme v plánu je znovu vidět. Každému doporučuji tuto možnost. Zdokonalíte si tím jazyk a poznáte jiné kultury, ale hlavně super lidi.

Tento týden mi přinesl mnoho, jak zlepšení angličtiny, tak nové přátele. Jediné, co mi vadilo, byla délka, klidně bych s nimi zůstala ještě o týden déle. Moc děkuji škole, že uskutečnila tuto akci, užila jsem si to.

Týden jsem si moc užila. Vzhledem k mé lásce k cestování bylo pro mne super zjistit spoustu zajímavých věcí o zemích, o kterých jsem sotva věděla, že existují. Teď ale dost přemýšlím o návštěvě většiny z nich. Šípková Nela /7.B/

6 Scotland

Memories of Scotland Den 1

Den 2

Den 3

Sotva se nám hodiny přehouply přes půl noc na sobotu a my stojíme před autobusem připraveni na naše týdenní dobrodružství.

Poslední rychlá rozloučení, najít si dobrá místa a jede se - směr Skotsko. Následuje velice nepohodlná noc v autobuse a po ní obdobně nepohodlný a ospalý den. Nakonec však dorážíme do Amsterdamu, kde nás poprvé čeká moře. Naloďujeme se na trajekt a vyrážíme. I když nám vlny třeba nedělají nejlépe, všichni to zvládneme a zalezeme si na noc do kajut, kde doufáme v o něco pohodlnější noc.

Sotva si zvykneme na houpání lodi, už se musíme vylodit. A najednou jsme tu – v severní Anglii! První co nás praští do očí je samozřejmě nevychovanost zdejších řidičů – nejen že se proti vám neustále někdo řítí v protisměru, ale navíc tu ještě nechávají řídit spolujezdce nebo dokonce i děti a psy! Naši řidiči se ovšem s nevychovaností Britů srovnávají vcelku úspěšně, a tak dorážíme na skotské hranice, kde nás nadšeně vítá skotský dudák. Po důkladném prohlédnutí (a zdokumentování) zdejší úžasné krajinky naskáčeme opět do autobusu, který s námi navštíví pár historicky důležitých míst ve skotském Borders – Jedburgh, Melrose a New Lanark.

Na konci dne se pak dostáváme do hotelu v Glasgow, na prohlídku města již nezbývá čas, škoda.

Z příjemného hotelu se zase hezky vypakováváme a hned míříme k jedné unikátní technické vymoženosti – k otočnému výtahu pro lodě, k Falkirk Wheel. Po nákupu suvenýrů (jelikož giftshopy se tu v celkem elegantní formě vyskytují velice hojně)vyrážíme na prohlídku hradu Stirling, někteří z nás zvládnou i menší průzkum podhradí – tedy města Stirling, které za nějaké to pokoukání rozhodně stojí. Pár dalších zastávek k připomenutí historie skotského národa a už se vítáme s přerostlou vesnicí Comrie, která se nám stane útočištěm po následující čtyři noci. Hostel je pěkný, přívětivý a máme tu možnost trochu se poznat i meziročníkově. A snad se tu i nějak vyspíme – postele jsou sice mizerné, ale my jsme moc unavení, než aby nám to nějak zabránilo padnout a spát.

Den 4 S bolavými zády vyrážíme na exkurzi do výrobny jednoho z hlavních atributů Skotska – skotské, a to v horském středisku Pitlochry.

S přívětivým průvodcem projdeme krok za krokem výrobu whisky a pro plnoleté je tu připravena i ochutnávka. Po tom, co si ti starší pochutnají a my mladší si zanadáváme nad nespravedlností zákonů, času, osudu, světa a vůbec všeho, se ještě jedeme podívat do výrobny šperků z vřesu. Ani dnes nevynecháme poznávání skotské historie, tentokráte prostřednictvím dvou hradů – Blair Castle a Scone Palace, kde byli po staletí korunováni skotští králové. Vracíme se na ubytování a já si tu jen tak sama pro sebe uvědomuji, že Comrie a vlastně celé Skotsko se mi moc a moc líbí.

8 Scotland

Memories of Scotland Den 5

Den 6

Den 7

Dneska! Už dneska jedem za Nessie! Ovšem ještě než se tam dostaneme, projíždíme skrze úžasné horské scenérie, které skotská vysočina nabízí. Nejprve Národní park Trossachs, pak údolí Glencoe a poté Glenfinnan, údolí, které proslulo jak ve skotské historii, tak i v té filmové – nachází se zde železniční viadukt, který si zahrál v Harry Potterovi (příslušné suvenýry naleznete samozřejmě v přináležejícím giftshopu). Teď už nás nemělo čekat nic menšího než samo jezero Loch Ness. Jenže. Nějakému… géniovi se podařilo zaseknout se lodí v mostě, přes který jsme potřebovali projet. Tedy sbohem Nessie. Ale což, kdo ji potřebuje, dnešek stál za to i tak. Fotek máme milion a oči vykoukané, div nám nevypadnou. Je tu krásně.

Začínáme námořní historií, a to ve městě Dundee (ne, krokodýly tu nemají), kde navštěvujeme nejen loď Discovery, ale i pěkně zpracované muzeum věnované kapitánu Scottovi a především jeho polárním výzkumům. Dále nás čeká univerzitní město St. Andrews.

Uvítalo nás mrazivým větrem a množstvím golfových hřišť. Já si odtud odvážím dva zážitky – moře a kamarádku, kterak ukazuje na místním autobusáku u volně přístupného piana, jak se to jede u nás v Česku. A nakonec hrad Falkland s nejstarším tenisovým kurtem na světě, kde se nám povedlo odtrhnout se od skupiny a navázat kontakt s domorodým obyvatelstvem – s neobyčejně milou paní průvodkyní, která byla pomalu stejně zvědavá na nás jako my na ni. Po návratu do hostelu nás ale čeká balení, v Comrie nám totiž zbývá už jen jedna noc.

Sbohem Comrie, snad se ještě někdy uvidíme. Dnes nás čeká hlavní město – Edinburgh, kde narážíme na studené lezavé mrholení, které činí každou kapli místního hradu o poznání zajímavější, jelikož tam minimálně nefouká. Po společné procházce po Královské míli a prohlídce Edinburghského hradu jsme tu tedy dostali důkladný rozchod, který jsme si i přes nepřejícné počasí užili. Od romantické mlhy, do které se kamenné domy halily, přes takřka povinnou návštěvu giftshopů se vždy příjemnými prodavači, až po prozkoumávání místních restaurací, jejichž ceníky mají za vedlejší účinek mírně vykulené oči, pozvednuté obočí a naprosto vydrancovanou peněženku. A pak stojí za zmínku třeba muzeum hraček, kde jsme si mohli ještě naposledy užít vytrácejícího se dětství.

No a najednou je šest hodin a my se jedeme ubytovat opět do hotelu v nedalekém Livingstonu. Dobrodružství už je skoro u konce.

Den 8

Den 9

Do Newcastelu na trajekt se vracíme podél východního pobřeží, a tak máme ještě příležitost projít se po pláži a pořídit pár kýčovitých foteček. Pak už zase naloďovat, čtrnáct hodin na moři, zase to nepříjemné houpání, motající se hlava a stažený žaludek, jen tentokrát chybí ten vzrušující pocit, že jedeme něco zažít. Uteklo to nějak rychle…

Vylodění a otravná cesta autobusem. Jedeme na špatnou stranu, jestli si to neuvědomujete. Jedeme do země omítek místo kamenných domků, do země pletivových plotů místo kamenných zídek, do země zpruzelých prodavaček místo těch ochotných pomoct a počkat, do vnitrozemí a pryč od moře, do země, kde ubližují přírodě, místo aby si ji chránili. Upřímně doufám, že budu ještě mít tu příležitost, vydat se správným směrem.

FOTO: Eliška Vejsová

Tomáš Brůžek

MUDr. Jan Vedral

Pavla Bišická /6.B/

10 Násilí

NÁSILÍ Každý z nás se v životě mohl setkat s násilím, a to buď přímo, nebo jen zprostředkovaně. Co si představit pod pojmem násilí? Násilí lze jednoznačně definovat jako záměrný pokus někomu ublížit. To oběti působí různé psychické či fyzické problémy, mnohdy může trpět trvalými následky. Je to zločin, který je trestný.

Jaké jsou druhy násilí? Podle toho, jak bylo násilí způsobeno, ho rozdělujeme do několika skupin: Fyzické projevuje se určitými tělesnými nátlaky. Je to např. týrání, kopání, bití, popálení nebo vražda. Pachatel zanechá na oběti vždy snadno prokazatelné důkazy. Proto ho zkušení agresoři moc nepoužívají, neboť by mohli být snadno odhaleni. I přesto je velmi častou formou násilí.

Psychické

je další častá forma násilí. Je to např. zastrašování, kritizování, ponižování, vyhrožování a vydírání. I tato forma násilí je trestná a pokud se prokáže, pachatel bude trestně stíhán.

Sexuální nastává, když osoba zneužije své síly sexuálním způsobem proti někomu jinému. Není to pouze pohlavní styk, který je fyzický. Je to také psychická forma nátlaku. Mohou to být různé „lechtivé“ narážky nebo okukování. Je to např. znásilnění, pohlavní zneužívání…

Sociální bereme jako zbavení svobody, znemožnění kontaktu s okolním světem, odepření

sociálních vztahů, omezování osobní svobody apod.

Ekonomické jde o znemožnění přístupu k penězům a zákaz vydělávání peněz.

Další příklady násilí, které mají často tragické následky, jsou např. ublížení na zdraví, loupež, rvačka, vydírání, útisk, porušování domovní svobody, krádež, zpronevěra, podvod, „stalking“ a šikana, které se budeme nyní více věnovat.

Šikana jako forma násilí!

Začíná být čím dál častější, i když jí mnohdy, obzvláště zpočátku, nevnímáme. Vnímáme ji, až když se nás osobně dotkne. Není to pozdě? Říká se, že nikdy není pozdě, a v tomto případě to platí dvakrát.

Buďte tedy vždy připraveni a nebojte se bojovat s šikanou! Vy si zasloužíte respekt a uznání. Pokud to tak není, je ve vašem okolí něco v nepořádku. A buďte si jisti, že šikana není vůbec nic příjemného!

S šikanou se nejčastěji setkáváme na školách, v zaměstnání, zkrátka všude, kde prožíváme svůj všední den. Proti šikaně se však dá účinně bojovat. Odborníci vám jistě poskytnou pár dobrých rad, jak nejlépe začít. Vědí také, kdy je dobré skončit a jít dál. Velmi časté zkušenosti se šikanou mají psychologové, tedy hlavně ti kliničtí psychologové. Existuje mnoho knih o šikaně, kde jsou většinou popsány i příběhy lidí, kteří si jí prošli. Občas najdete případy, kdy šikana skončila smrtí. Berte proto vážně už první možné příznaky. Všímejte si jich a zkuste se na ně zaměřit. U oběti si všimnete náhlé změny chování.

Začne se z něčeho vinit, podceňovat se nebo se litovat. Lze také u obětí šikany zaznamenat neobvyklou agresivitu a nechuť nejen k jídlu, ale celkově k životu, proto se u nich často projevují různé formy deprese.

Pokud máte pocit, že jste se stali obětí šikany nebo někdo z vašeho okolí, nejdříve to někomu řekněte, s někým se poraďte. Mohou to být vaši blízcí nebo učitelé. Pokud máte pocit, že to nikomu ze svých blízkých říct nemůžete, zavolejte alespoň na linku bezpečí nebo na linku důvěry. Pracují tam vyškolení pracovníci, kteří Vám poradí a nikdo jiný se o vašem problému nic nedozví. V neposlední řadě je určitě dobré a bezpečné vyhledat psychologa.

Podívejme se nyní na jednu z forem šikany, a to je:

Kyberšikana v „moderní době“

Na začátek si vysvětlíme pojmy, které možná neznáte.:

kybergrooming osoba manipuluje na internetu, velmi často ve hrách, s mladými lidmi a snaží se je přemluvit k osobní schůzce.

sexting nechtěné zveřejňování různých materiálů se sexuálním obsahem určité osoby

N. Willard (2007, In: Vašutová, 2010) rozdělila útoky do sedmi hlavních skupin: 1. Flaming – zatracení, provokování 2. Online harassment – pronásledování, obtěžování 3. Cyberstalking – pronásledování, slídění, forma stalkingu 4. Denigration – pošpinění, pomlouvání 5. Masquerade – maskování, přetvářka 6. Outing – odhalování, zveřejňování cizích tajemství 7. Exclusion – vyloučení, vyloučení z virtuální komunity

Kyberšikana je poměrně novodobý pojem. Poprvé se objevil, když se začaly vyrábět počítače ve velkém. Později k „rozvoji“ kyberšikany přispěla i výroba mobilních telefonů. Tím jsme dospěli k tomu, že máme internet všude. V kapse a hned po ruce. Pokrok nezastavíš…

Nelze jasně říci, že výrobou mobilních telefonů usnadníme „průtok“ kyberšikaně. Elektronika jen umožňuje agresorům jejich útoky.

Kdyby nebyla elektronika, nebyla by ani kyberšikana. Proč bychom se tedy měli bát? Moderní technologie nám přeci usnadňují život. To se jich tedy musíme kvůli kyberšikaně zbavit? Určitě nemusíme.

Je to jako kdybychom měli Slunce a nikdy nespatřili světlo. Pokud je tedy budeme správně používat, nemůže se stát nic zlého. Musíte si ale uvědomit, že jsou mezi námi také ti, kteří moderní technologie dokáží zneužívat. Proto se musíte umět bránit.

Každý může poněkud snadno zjistit, kde se zrovna nacházíte. To je na jednu stranu dobré, ale je to i špatné. Pokud se ztratíte a máte po ruce zařízení, které určuje vaši polohu, podaří se vás úspěšně vypátrat. Pokud vás ale „úspěšně“

vypátrá agresor, to už není dobré.

Jak se tedy bránit? To vás naučí o hodinách informatiky. Čím více budeme pracovat na počítači a jiných zařízeních, tím více se naučíme předcházet vzniku kyberšikany.

Získáme tím určité zkušenosti a budeme se umět bezpečně pohybovat nejen na internetu, ale také v „kyberprostoru“.

Jak zlepšit kvalitu výuky? „Škola by měla mít vlastního správce ICT. Aspoň polovina učitelů by měla mít k dispozici vlastní počítač či jiné zařízení. Počítače pro žáky by neměly být starší sedmi let a minimálně šest z deseti učeben by mělo mít přístup ke školní počítačové síti.“ Naše gymnázium splňuje všechny požadavky.

Velmi často propagují prodejci svou elektroniku jako „příjemný zážitek“. Je to byznys, kterému se velmi daří, ale pozor, může to některé z nás poněkud snadno ovlivnit! Na těchto zařízeních vzniká totiž závislost. Lidé, kteří mají problém na internetu, většinou mají problém i v normálním životě.

Proč je tedy internet tak nebezpečný? Zkušení agresoři se skoro nikdy neprezentují pod svým vlastním jménem, obvykle se vydávají za někoho jiného. Vybírají si svoji oběť na internetu, často na sociálních sítích. Začnou jí vyhrožovat a různě ji ponižovat. Danou osobu doslova „bombardují“ různými výhružnými zprávami. Podezřelý je často někdo z okolí vašich blízkých. Je méně případů, kdy byl útočníkem někdo neznámý. Agresor je v podstatě neviditelný a myslí si, že nemůže být dopade, avšak díky dnešním moderním technologiím se většinou policii podaří pachatele najít. Ve výsledku se tedy může moderní technologie obrátit i proti agresorovi, který předtím oběť obtěžoval. „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.Kyberšikana

je trestná a pokud se na ni přijde, bude řešena podobným způsobem jako šikana. Zatímco šikana je psychická i fyzická, kyberšikana je jen psychická. Myslíte si, že je tedy méně závažná, než školní šikana?

Nejen na to jsem se ptal během průzkumu o kyberšikaně.

Co si tedy myslí studenti a profesoři na našem gymnáziu o kyberšikaně? Ptal jsme se jich formou dotazníku, jenž byl anonymní. Odpovědi se však lišily nejen v závislosti na věku, ale také na zkušenostech s kyberšikanou. Odpovědi byly následně zpracovány, zaneseny do grafů a zapsány do tabulky.

Z odpovědí jsme zjistili mnoho užitečných informací. V neposlední řadě můžeme nyní také odhalit kyberšikanu. Většina z nás, jak vyplývá z výsledků ankety, je na internetu skoro pořád. Trávíme na internetu hodně času, a to může vést ke vzniku kyberšikany. Rozhodně nemůžeme říci, že všude, kde se na internetu pohybujeme, je přítomna také kyberšikana. Kyberšikana má své „území“. Dokáže se dobře pohybovat na internetu a snadno se skrývat. Je to náš nepřítel.

Kolik trávíme času na internetu?

Mnohdy je to v řádu hodin. Většina z nás tráví na internetu 1 až 3 hodiny. Mnohdy také více než 3 hodiny denně. Je to správně? Totiž, když budete sedět u počítače 3 hodiny v kuse, nebude to prospěšné jak pro vaše fyzické, tak ani pro vaše duševní zdraví. Neměli bychom být na internetu déle než hodinu denně. Mnoho lidí však musí na počítači trávit mnoho času, a to hlavně v zaměstnání. Jak to řešit? Častými přestávkami. Občas se zvedněte ze židle a na chvíli se protáhněte.

12 Grafy

Kde konkrétně trávíme tolik času?

Na sociálních sítích a chatováním.

Mnohdy surfujeme na internetu a hledáme různé informace. Právě zde je místo, kde je kyberšikana jako doma. Pokud cokoliv napíšete na sociální sítě, může to být snadno zneužito a být použito proti vám. Nejdřív se radši rozmyslete, co zveřejňujete. Pokud to jsou velmi citlivá data, zamyslete se, zda opravdu chcete, aby to všichni věděli. Přijde vám to divné? Je opravdu nutné se tak bát? Mnoho lidí tvrdí, že sociální sítě jsou pro ně něco jako „druhý svět“. Ono to skoro tak je. Na sociálních sítích se seznamujete snadněji s novými lidmi. Problém je, že nevíte, kdo ti lidé ve skutečnosti jsou. Už víme, že každý může na sociálních sítích „vystupovat, jak chce.“ Pokud se bavíte se svými blízkými, kteří vás mají rádi, kyberšikana vám přímo nehrozí. Problém nastává, pokud se začnete seznamovat s novými lidmi. Komunikace se mezi lidmi nekontrolovatelně rozvíjí, hlavně díky chatu. Skoro každý posílá SMS zprávy nebo spíše používá Messenger. Je to jedna z nejsnadnějších forem rychlé komunikace. Dávejte si pozor, co napíšete. Zvažte, jestli by nebylo lepší, říct si to mezi sebou.

Se slovy se dá pracovat, ledacos si můžete vysvětlit, vzít zpět, omluvit se. Pokud něco napíšete, už s tím nic moc neuděláte. Pokud však jen surfujete na internetu, nebo si stahujete různé soubory, kyberšikana vám přímo nehrozí.

Většina z nás se s kyberšikanou osobně nikdy nesetkala. V některých třídách je však situace jiná. Je tam několik studentů, kteří se s kyberšikanou opravdu setkali a zdaleka netvoří menšinu.

Jakou mají studenti představu o kyberšikaně? Většinou si myslíme, že je závažnější než šikana. Nesou-

hlasíme také, že by byla kyberšikana přijatelnější než školní šikana.

Totiž v porovnání s kyberšikanou není přijatelné ani jedno… Velmi se rozcházíme v názoru, zda se oběti kyberšikany jimi stanou obvykle z jasného důvodu. Hodně z nás si myslí, že ano, ale je zde také hodně odpovědí, které to nepotvrzují.

Existuje také v tomto případě velké množství odpovědí, které jsou neutrální… Musíme si uvědomit, že člověk, který se stal obětí kyberšikany, se ničím neprovinil. Mnohdy jsou to velmi chytří a inteligentní jedinci. A mnohdy ani nic nenasvědčuje tomu, že by mohli být tito lidé „slabí“.

Nedokážeme také jasně rozlišit, zdali je jednodušší utéct z kyberšikanování, nebo z šikanování odehrávajícího se přímo ve škole.

Hodně z nás si myslí, že je to snazší a někdo, že není. To záleží na situaci, ve které se zrovna nacházíme.

Myslíte si, že při kyberšikaně stačí vyměnit mobil, smazat účty a máte vyhráno? Tak to mnohdy nezabere.

Totiž zkušení agresoři si o vás dokáží mnohdy zjistit mnohem více, než si myslíte. Šikana se liší od kyberšikany jen v tom, že agresor je „viditelný“ a mnohdy se přidá i fyzická forma nátlaku. Je tedy kyberšikana méně zraňující než školní šikana? Z odpovědí jsem vyčetl, že spíše ne. Musíme si uvědomit, že obě tyto formy násilí jsou pro osobu zranitelné a obě mohou skončit smrtí. Kyberšikana ovšem dokáže být mnohdy zákeřnější než školní šikana. Kyberšikana je často spjatá s hromadným rozesíláním falešných pomluv a podkladů různým osobám, které toho dále zneužijí.

Na internetu a v kyberprostoru se pomluvy a podobné věci šíří doslova kosmickou rychlostí a jsou mnohdy nezastavitelné. Pro člověka, který se ocitne v této situaci, je v podstatě nemožné, aby z ní vyváznul bez následků. Proto většinou

potřebuje odbornou pomoc.

Opravdu pomlouvají ti, kteří druhým závidí? Hodně z vás si myslí, že ano. Je to přesně tak! Takže samozřejmě i ti, kteří kyberšikanují, žárlí na oběť nebo jí závidí. Člověk prostě má občas tu potřebu se s někým neustále porovnávat nebo soutěžit. Je to tak špatné? Snad ani ne, pokud nepřejdou tyto pohnutky v násilí. Pokud bychom dokázali žít bez pomluv a bez závisti, byli bychom spokojenější a šťastnější.

Závidět a pomlouvat je hloupé.

Už víme, že kyberšikana je v něčem podobná šikaně. Myslíte si, že ti, kteří šikanují obvykle šikanují i ve škole? Mnohdy to tak skutečně je.

Nemyslete si, že ten stejný agresor se dokáže přesunout od počítače až k vám. Rozhodně to není tak jednoduché. Takže oběti kyberšikany se nestávají automaticky oběťmi školní šikany, jak si někteří myslí.

Musíme si ale uvědomit, že pokud se někde vyskytne kyberšikana, musíme už automaticky počítat i se šikanou.

Jsme ochotni zastavit kyberšikanu?

Naštěstí existuje mnoho lidí, kteří rádi pomáhají. Většina z nás by byla ochotná kyberšikanu neprodleně zastavit. Musíme ale vědět jak. Totiž tady se nacházíte v situaci, kde jste i vy v ohrožení. Takže v těchto případech neváhejte oslovit odborníky.

Je tedy u nás na škole přítomná kyberšikana? Nemůžeme to jasně popřít. Kyberšikana přinejmenším hrozí některým lidem. Z odpovědí je však patrné, že ve většině tříd riziko vzniku kyberšikany přímo nehrozí. Detailnější zprávu pro zmapování kyberšikany na našem gymnáziu dostanou třídní profesoři během několika týdnů.

14 Asie

Kontakty, které možná neznáte, ale mohou se vám v nouzi hodit: Linka bezpečí – tel: 116 111, Linka důvěry – je jich více.

Pro vás, naše čtenáře, je důležitá Linka důvěry v Mladé Boleslavi – tel: 326 741 481

Pavel Hrbáček /5.B/

ASIE

blízká i vzdálená Počet obyvatel: 4.140.000.000 Rozloha: 44.603.853 km² Asie tvoří východní část kontinentu Eurasie a je díky své rozloze největším světadílem a díky největšímu počtu obyvatel je zároveň i nejhustěji osídleným světadílem. Asiaté tvoří 60% obyvatel Země, a to hlavně díky přelidněné Indii a Číně. Asie zabírá území především východní a severní polokoule. Od Evropy dělí Asii východní hrana Uralu, pobřeží Kaspického moře, Kavkaz a Černé moře. Na obou světadílech se nachází území Ruska, Kazachstánu a Turecka.

K asijským státům se řadí všechny nezávislé, závislé a neuznané státy a územní celky, které alespoň částečně zasahují na území asijského kontinentu. Téměř všechny leží větší částí svého území v Asii, jedinou výjimkou je Egypt a kromě Egypta a Ruska mají všechny hlavní město položené v Asii (výjimkou mohou být zakavkazské státy Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Jižní Osetie a Náhorní Karabach, kterými probíhá sporná hranice Evropy a Asie). Celkem se v Asii nachází 44 plně nezávislých a mezinárodně uznaných států, 5 částečně uznaných států a 6 závislých území.

Hranice Asie - ???

Hranice Asie s Afrikou probíhá nejužším místem Suezské šíje, které se téměř kryje s trasou Suezského průplavu. To znamená, že Sinajský poloostrov je součástí Asie a Egypt tedy zasahuje na asijské území. Hranice mezi Asií a Austrálií, i když spolu přímo (na pevnině) nesousedí, je kvůli velkému množství ostrovů poměrně sporná. Ostrov Nová Guinea se obvykle řadí k Oceánii, což znamená, že území Indonésie zasahuje do obou světadílů. Nejspornější hranici má Asie s Evropou. V České republice je nejvíce vyučovaná a uznávaná verze, kdy hranice jde po východním úpatí pohoří Ural, horním toku řeky Ural a po řece Embě do Kaspického moře, odtud podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a podél Donu k Azovskému moři. V jiných zemích existují jiné verze. Nejspornější je kavkazská hranice, která se pohybuje od řek Kuma a Manyč až k hranicím Turecka a Íránu. Kvůli tomu se všechny zakavkazské uznané i neuznané státy pohybují mezi Asií a Evropou.

Předmětem sporu může být i ostrov Kypr, který je někdy (spíše kvůli kulturním a politickým vazbám) řazen do Evropy, ačkoli z geografického hlediska je zřejmou součástí Asie.

Zdroj: Wikipedie LV

unsplash.com

16 Asijské specialitky

Asijské specialitky

Taťka se na mne ještě jednou výrazně podívá a hromovým, avšak klidným hlasem znovu pronese: „Tak zase ten fastfood?! Jako bys nevěděl, co do toho dávaj! Za takovouhle osmahlou housku jsi mohl mít ve vaší jídelně pořádnou svíčkovou i s polívkou!“ Než však došlo k další přednášce o úpadku západní civilizace a jejích stravovacích návyků, byla do hustého ticha vznesena námitka: „Tak se jen podívej na Asii, tati! Jedním z nejdražších podávaných jídel v Číně je polévka z vlaštovčích hnízd s ptačími slinami nebo sto let staré vejce. Obyčejné asijské rodinky se těší na polévku z mravenčích vajíček, smažené kuřecí pařátky nebo na oko tuňáka. A jakou specialitu by sis dal ty?“

tackyraccoons.com

1.

Oko tuňáka Tento pokrm se prodává především v Japonsku. Lidé, kteří tento pokrm ochutnali, tvrdí, že chuť je trochu fádní a podobá se nejvíce uvařené olihni. Nicméně co nezaujme chutí, to zaujme vzhledem. Je těžké si klidně pochutnat na pokrmu, který vás celou dobu sleduje.

healthline.com

2. Durian V jihovýchodní Asii narazíte na ovoce považované místními za „Ovocného krále“. Durian však nevyniká jenom svým pichlavým vzhledem, ale především nepříjemným puchem. Odér je natolik pronikavý, že ulpí i na oblečení stejně jako na rukou, kterýma jste se ovoce dotkli. Pokud ovšem dokážete pach ignorovat, jedná se o ovoce výborných chuťových vlastností především díky své sladko-smetanové příchuti.

4. Polévka z vajíček bílého mravence Vajíčka z bílého mravence jsou ve východní Asii velmi populární.

Nepřidávají se pouze do polévek, ale také do předkrmů všeho druhu.

pinterest.com

Filip Janeček

readersride.com

5.

Basashi V Čechách máme tatarské steaky, i v Japonsku je syrové maso na obědovém menu. Nejedná se ovšem o syrové ryby (takových pokrmů je v Japonsku hodně), ale o maso koňské. Tuto pochoutku naleznete i pod názvem „Maso třešňového květu“. Obsahuje málo kalorií, tuků a cholesterolu a má vysoký podíl bílkovin. Možná, že zdravá výživa je na dosah!

Asijských specialit je samozřejmě mnohem více, jako například živé krevetky plovoucí (a opilé) v alkoholu, fugu ze čtverzubce, stále se ještě hýbající čerstvě nasekaná chapadla chobotnice nebo smažená tarantule. A kdo se nebojí, ten si může vše objednat v téměř každé asijské restauraci. Jedním ze současných a stále více populárních trendů je pojídání hmyzu - neboli tzv. Entomofagie.

Přeji dobrou chuť a mnoho kulinářských požitků

geoffbilbrough.wordpress.com

3.

Kuřecí nožky Ano, pouze kuře, ovšem tentokrát i s marinovanou kůžičkou a pařáty.

Tento pokrm není konzumován jenom v Asii, ale i např. v Peru nebo v Mexiku. Mimochodem, nepřipomíná vám tato lahůdka lidské ruce?

18 Bhútán

Bhútán nejšťastnější země na světě Tak tam bych se tedy chtěla podívat a věřím, že vy také. Ne že bych byla v tom našem krásném Česku nespokojená, mám to tu ráda a díky tomu ledacos umím v tom našem světě odpouštět, přehlížet a tolerovat. Ledacos se mi u nás opravdu líbí – vůně jara, zlatavý podzim, hrady a zámky, naše malé hory, Praha a spousta menších upravených městeček a vesnic s útulnými hospůdkami, s malebnými kostelíky, s božími muky v polích, jihočeské rybníky i skalní města téměř za našimi humny. Ale stejně bych chtěla vědět, proč jsou ti Bhútánci nejvíce šťastnými lidmi na světě.

Bhútán nazývaný také „Země hřmícího draka“ ( kvůli častým bouřkám) si dodnes uchoval pověst tajemného buddhistického království, jež je sevřené mezi dvě-

ma asijskými obry – Čínou a Indií.

Zemička je to nevelká – jen 47 000 km2 a žije tam jen 2,3 mil. obyvatel. Všichni tu hovoří svým národním jazykem dzongkha. Hlavním městem je Thimpu, kde žije přes 80 000 lidí. Mimochodem, představte si, že v tak velkém městě nenajdete jediný semafor, na křižovatkách „tančí“ veselí strážníci s píšťalkou.

tán vyváží elektrickou energii, které má z vodních elektráren značné přebytky, a žije z turistického ruchu. Vzdělání je tu zdarma stejně jako zdravotnictví a - platí tu úplný zákaz kouření. Národním sportem Bhútánců je lukostřelba. A čím se nejraději baví? Hudbou a tancem.

No řekněte, není to ráj na zemi?

Jak se tam dostat?

Návštěvníci se musí zaregistrovat u bhútánské cestovní kanceláře a zaplatit poplatek 250 $ za každý den návštěvy (ačkoli v ceně jsou služby jako ubytování, jídlo a cestování), což ale může mnoho turistů odradit. Hranice byly cizincům otevřeny až v roce 1974.

Ale co to štěstí? Osvícený král a jeho rádcové totiž upřednostňují štěstí před růstem národního hospodářství. Štěstí obyvatel je na prvním místě! A tak si tam lidé žijí uprostřed himálajské přírody, uprostřed lesů (55% země pokrývají lesy) v nadmořských výškách kolem 3 000 metrů. Téměř 80% Bhútánců pracuje v zemědělství, LV což není lehká práce, a přesto se stále usmívají. Nejsou chudí, Bhú-

newmarketholidays.co.uk

NÁRTOUN FILIPÍNSKÝ s trochou humoru

wikipedia.org Podíváte-li se na foto nártouna, mohlo by vás napadnout, že ho chcete domů. Ani se nedivím, vypadá totiž jako roztomilý plyšáček - jeho kulaté velké oči a šedá heboučká srst z něj, zdá se, činí ideálního mazlíčka.

razovku a po chvíli se dozvíte, že žije v pralesích Asie - přesněji na Filipínách. Podlehnete okamžitému nápadu, odejdete od nedočteného článku v počítači a ihned skočíte do svého letadla - v dnešní době má přece každý letadlo, že?

O několik hodin později se zabydPředstavte si, že byste toto zvířátko líte v pěkném filipínském hotýlku hrozně chtěli, nebo spíše potřebo- a již se chystáte vyrazit do pralesa vali. avšak ouha. Kde je prales? To snad ne!

Prvním místem, kde se o nártounovi dozvíte víc, je Wikipedie. Tam Vrátíte se do svého hotýlku dočíst se dočtete, že se živí hmyzem a pa- si tentokráte celý článek o vysněvouky - no přiznejme si, každý v ném zvířátku. domě našel někdy pavouka.Takže ...téměř ohrožený...ostré zuby... nártoun by byl pro vás i užitečný! dlouhé prsty...člověk nepřítel...kácí stromy...zajetí snášejí špatně. PoA co dál? Znovu hypnotizujete ob- čkat! Stop! Špatně snášejí zajetí?

tarsiusproject.org Jakože to není domácí mazlíček?!?

Celá cesta tedy byla zbytečná! Rozhořčeně zaklapnete laptop, nastoupíte do svého letadla a zpátky domů bez nártouna, zato však chytřejší o jednu cennou zkušenost.

Vždy se vyplatí číst texty do úplného konce, může Vám to ušetřit čas, peníze i nervy.

A nártouna? Toho si můžete tak akorát nakreslit.

Eva Kovářová

20 ZOH 2018

ZOH 2018

krajskelisty.cz radiokromeriz.cz Zimní olympijské hry 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu se konaly čtyři roky po zimní olympiádě v ruském Soči, dvacet let po té v Naganu, na kterou mnozí Češi díky hokejovému zlatu vzpomínají nejraději, a devadesát šest let od té první zimní olympiády v Chamonix. Oproti těmto hrám (1924), kde to československému týmu s medailemi nevyšlo, přivezli letos naši sportovci sedm medailí.

Bronz si vybruslila Karolína Erbanová a vyjely biatlonistka Veronika Vítková a snowbordcrossařka Eva Samková. Stříbro ukořistil biatlonista Michal Krčmář, pro něhož to byla první olympijská medaile v životě, ale i rychlobruslařka Martina Sáblíková, která navzdory bolesti zad zabojovala a přivezla domů svoji šestou olympijskou medaili.

O Martině se ví, že se profesionálně věnuje cyklistice, ve které chtěla závodit i na letních olympijských hrách, což ji však nakonec nebylo povoleno. Méně známé ale je, že svoje dětství věnovala hlavně basketbalu a že se v létě účastní závodů na inline bruslích.

ceskatelevize.cz

hluboké noře a neslyšeli nic o zázraku Ester Ledecké? První žena, která získala nejcennější medaili ve dvou odlišných sportech (sjezd na lyžích a paralelní obří slalom) na jedněch olympijských hrách a vyrazila tak dech nejen českým fanouškům. Kromě sportu se Ester také věnuje studiu – do roku 2014 byla na bankovní akademii odkud odešla na Vysokou školu finanční a správní. A co náš nejpopulárnější zimní sport – hokej? Dvacet let po Naganu čeští hokejisté v základní skupině excelovali. Porazili nejen domácí Jižní Koreu mohutně podporovanou populárními severokorejskými roztleskávačkami, ale i Kanadu a Švýcarsko. I když si ve čtvrtfinále ještě poradili s Američany, v semifinále proti hokejistům z Ruska nedostali šanci. V boji o bronz nakonec vzdorovali Kanaďanům s konečným výsledkem 6:4 pro Kanadu. Tak snad naši hokejisté po dost dlouhém půstu vybojují konečně nějakou medaili na květnovém mistrovství světa v dánské Kodani. Šanci určitě mají. Kdo se ale ve finále nečekaně postavil odhodlaně Rusům, to byli Němci, A co naše letošní olympijské zla- kteří tak slavili historický úspěch to? Že byste byli v únoru zalezlí v se stříbrnou medailí.

Nejvíc ověšené krky měli nakonec na ZOH v Pchjongčchangu Norové (celkem 39 medailí, z toho 14 zlatých), a to mají „jen“ pět milionů obyvatel.

Otázkou zůstává jen, zdali se po těchto hrách vylepší vztahy Jižní a Severní Koreje, ze které se na letošní zimní olympijské hry vypravily nejen roztleskávačky, ale i i někteří sportovci s četným doprovodem.

Abyste zažili olympijskou atmosféru, nebylo třeba letět až do Koreje.

Olympijský park vyrostl v Ostravě i Brně, kam jsem se ostatně dovalil i já. Kromě společného fandění u plátna tu na fanoušky čekal i trénink jízdy na snowboardu či skateboardu, curling, bruslení, boby, běžky, hokej se střelbou na bránu a mnoho horkých nápojů.

Korejcům ještě nakonec poděkujme za stylový a velmi působivý zahajovací i závěrečný ceremoniál a vy fanoušci nesmutněte. Už se nám kvapem blíží letní olympijské hry 2020 v Tokiu.

Tobiáš Rejmon

Do Země vycházejícího slunce Zdá se vám občas doprava v Mladé Boleslavi nějaká divoká? Pak doporučuji zajet do jednoho z asijských velkoměst. Pokud si vyberete nějaké indické, pak si na silnici ve všeobecném zmatku musíte dát pozor na troubení, vozítka zvané rikši a na volně pochodující posvátné krávy. Při přesunu vlakem zde nemáte často jistotu volného sedadla, při menším štěstí dokonce budete v městských vlacích vlát ze dveří a přidržovat se některého z indických spolucestujících. Při dálkovém cestování vlakem v Indii raději doporučuji připlatit si a využít lůžkových vozů.

A nyní se vydejme někam, kde doprava funguje spolehlivěji. Nejlépe do japonského Tokia, kde se devět linek metra dokonale prolíná s příměstskou železnicí. Japonská železnice začala vznikat po reformách Meidži (1869), kdy se za-

ostalé a izolované Japonsko začalo vyrovnávat okolnímu světu, a tak si na pomoc při stavbě prvních železničních tratí přizvalo britské inženýry. Železniční síť se dále rozrůstala a více se elektrifikovala. Problémem se staly dluhy, kvůli kterým národní dráhy v Japonsku rozdělily železnice mnoha soukromým společnostem.

Již od roku 1964 se zde také můžeme setkat s věhlasnými vlaky Šikanzen, které už před 50 lety jezdily přes 200 km/h a dnes mohou vyvinout rychlost až 320 km/h.

Jezdí na osmi liniích přes ostrov Honšú, podjíždějí moře kratším tunelem na jižní ostrov Kjúšú a na severní ostrov Hokkaido, kam přijíždějí druhým nejdelším tunelem na světě zvaným Seikan a měřícím 53 km. Japonci však míří ještě dále.

Nyní plánují a staví železniční tratě, kde je vlak nadnášen „vzducho-

vým polštářem“ a poháněn dvěma speciálními magnety. Že to vypadá jako ze sci-fi příběhu? Asi ano, ale vlak vznášející se na těchto kolejích už vyvinul rychlost 603 km/h.

Teď se ale vraťme na zem, vlastně na asfalt. V Zemi vycházejícího slunce náleží automobilové dopravě až druhé místo. To ale neznamená, že se tu jezdí po udusané hlíně.

Japonci mají přes 1 milion silnic a 55.000 km dálnic. Nazpátek do Evropy se z Japonska dostaneme buď letadlem (zpáteční letenky z východní Asie do Evropy stojí do ekonomické třídy okolo 10–20.000 Kč), nebo lodí přes Jižní Koreu do Vladivostoku a následně 6 dní po kolejích transsibiřské magistrály do Moskvy. Tak či tak nám mají země na východě Asie v dopravě co nabídnout.

Tobiáš Rejmon

22 S. proti J.

Sever proti jihu

alias KLDR versus Jižní Korea

(Ne)tradičně o (ne)tradicích

Co můžete v Severní Koreji:

Co můžete dělat v Jižní Koreji:

Nebojte, nechci vás zahltit všedními informacemi o politických zřízeních, reáliích a vedoucích představitelích KLDR a Korejské republiky, jak zní úřední název Jižní Koreje, se kterou jste se nedávno mohli seznámit prostřednictvím televizních obrazovek při sledování Zimních olympijských her v Pchjongčchangu . Čísel a základních údajů máte pravděpodobně každý dost ze zpráv, ze školy a kdo se chce dozvědět víc, knížky a internet jsou všude. Našla jsem tedy pár zajímavostí, které by vás mohly pobavit během listování naším časopisem. Ale přece jen tak pro pořádek:

• legálně si koupit konopí • volit (sice jen jediného možného kandidáta, s účastí 99,97% = dozajista dobrovolné?)

• přivézt si do KLDR telefon (skoro k ničemu vám nebude, ale už vám ho alespoň neodeberou) • „Vybrat“ si z dané nabídky sestřih, který můžete nosit (omezení: ženy – 18, muži – 10) • číst bibli a sledovat pornografii (ale pozor – za to hrozí trest smrti) • poslouchat rádio (vůbec přeci nevadí, že s jedinou stanicí, která je povolená, a navíc pouze se schválenými písničkami)

• vychutnat si lahůdky, díky nimž patří Jihokorejci k nejzdravějším národům světa (přesto tu zahraniční návštěvníci na tržištích s velmi nezvyklou nabídkou spíše bezradně přešlapují) • běžně se zeptat na krevní skupinu, věří totiž, že ovlivňuje lidskou osobnost • být na telefonu opravdu pořád , 72% jihokorejských dětí má smartphone dříve, než jim je 11 až 12 let, v průměru pak na něm tráví více jak 5 hodin denně

Co nemůžete v Severní Koreji:

Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokratickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světového významu a 11. nejvyšším HDP na světě. Jestliže zhruba do 70. let 20. století byla hospodářská vyspělost obou částí Koreje srovnatelná, Jižní Korea v 80. a 90. letech prodělala rozmach (a demokratizaci), který ji vynesl mezi nejrozvinutější země světa, zatímco centrálně řízené hospodářství Severní Koreje se přes hlásanou politiku soběstačnosti potýká s vážnými potížemi. /Wikipedie/

• jít na výlet sám = zákaz individuální turistiky, ale nesmíte vycházet z domu ani večer po setmění • přijet do KLDR bez zvacího dopisu, nebo si přivézt kameru, fotoaparát, zbraně, tiskoviny • používat platební karty (možné jen ve větších hotelech), nutná hotovost v eurech, cizinci nemohou platit domácí měnou.

• připojit se k internetu, ale možná už tu je alespoň pár internetových kaváren • řídit auto, pokud nejste státní úředník • nosit modré džíny – až moc připomínají západ • fotografovat obyvatele z vlaku (venkované, chudí lidé, vojáci a policisté) ……a mnoho dalších absurdních zákonů a pravidel

(spíš byste to neměli dělat, ale nezabijí vás za to, nebo nepošlou do pracovního táboru) • smrkání při jídle je tu považované za neslušné • spláchnout toaletní papír – je tu běžné, že se hází do koše vedle toalety • říkat, že číslo 4 je vaše oblíbené - zní totiž v jihokorejštině podobně jako slovo „smrt“. Třeba ve výtazích se č. 4 prostě vynechává nebo je nahrazeno písmenem F. • podepisovat se červenou barvou – podpis touto barvou může také symbolizovat smrt, tak pozor, abyste nevypadali jako sebevrazi

Co nemůžete v Jižní Koreji:

Doufám, že vás něco alespoň trochu zaujalo, mně to přijde skutečně až absurdní, co se děje a je možné v 21. století. Hezký den a díky za přečtení :) Terka N.

KLDR versus Jižní Korea

Německý fotograf Dieter Leistner, který jako zázrakem získal v Pchjongjangu zvláštní povolení k fotografování. statnivlajky.cz V pátek 27. dubna se po více než deseti letech sešli vůdci obou Korejí. Jejich historicky významné jednání sledoval celý svět. Průlomové setkání proběhlo ve vesnici Pchanmundžon v demilitarizovaném pásmu mezi oběma státy. Byl to určitě jen první krok na ještě dlouhé cestě k narovnání vztahů mezi Severní a Jižní Koreou.

Nikdo totiž nedokáže zatím odhadnout, s čím přijde Kim Čong-un. Nechme se překvapit.

LV

24 Asijské zvyky unsplash.com

Asijské zvyky Asie je velmi rozmanitý kontinent, ať už se to týká přírody, náboženství nebo třeba kultury.

Každá země má svůj vlastní specifický život, své tradice a zvyky.Pojďme si představit některé z nich.

tí vanu a relaxují. A většina z nás, když už v té vaně leží, provede praKdybyste náhodou někdy zavíta- videlnou očistu mýdlem a často i li do Asie a potkali někoho, kdo šamponem. U Asiatů se s tímto ale si zřetelně odplivl nebo slyšitelně setkáte málokdy. Ve vaně podle potáhl nosem, hlavně mu nepo- nich má člověk jen odpočívat, k dávejte kapesník. Asiaté mají totiž očištění těla slouží sprcha. ohledně kapesníků jasno. V Asii je velice neslušné smrkat do kapes- V plamenech níku na veřejnosti, natož ho poté vzít, a i když složený, strčit zpět do Indické ženy jsou vázány po svatkapsy. Že nám to přijde zvláštní, bě povinností být oddané svému možná až nechutné? Není to jediná muži a jeho rodině. Často se jedná věc, kterou se od naší kultury liší. o rozhodnutí ze své vlastní vůle, Například u nás je nevhodné si na- ale v Indii (stejně jako u většiny hlas odříhnout nebo mlaskat u sto- muslimských zemí) je často „tradilu, ale v Asii je to běžná reakce, jak cí“ domluvené manželství. A jaké jsou další tradice? Za zmínku stojí ukázat, že jídlo bylo dobré. například upalování manželek či vdov. Pokud žena neporodí vnuka, Mýdlo patří může jí rodina potrestat, a to smrdo sprchy tí upálením. Ovšem některé ženy, Často si lidé po těžkém dni napus- posedlé svým přesvědčením, že paKapesníky ne!

unsplash.com

tří jen a jen svému muži, se po jeho smrti dokonce dobrovolně upálí samy. Toto je sice zákonem zakázané a vláda se to snaží držet pod kontrolou. Přesto se najdou případy, že tyto ženy jsou ostatními za své činy oslavovány.

Oslavy nového roku trochu jinak V Číně se neslaví Nový rok 1.ledna jako u nás, ale až ke konci ledna, kdy začíná první lunární měsíc.

Oslavy jsou velmi barevné a emocionální. Kam se pohnete, tam můžete spatřit červenou barvu, ta je jak na oblečení a výzdobě, tak dokonce i v jídle, prostě úplně všude, protože přináší štěstí a zahání zlé duchy a smůlu. Než ale toto všechno propukne, v každé čínské rodině proběhne takzvaný jarní úklid,

steemit.com

tím prý vynesou z domu všechny zlé duchy a špatné události odcházejícího roku. Připravují takí domácnost pro ty nové a dobré roky. Každý den oslav, které trvají celkem patnáct dní, je jiný, ale co je pro všechny stejné, to je štěstí, které čiší z každého koutu, a sounáležitost rodiny, která se o těchto svátcích ještě víc utužuje.

na to, že u zdi vyřknete vaše přání společně. Zeď je totiž rozdělena na mužskou a ženskou část. Jako žena musím upozornit na jemnou nespravedlnost, že muži mají vyhraněnou přibližně tři čtvrtiny zdi a ženy mají svou pouhou čtvrtinku.

Zajímavou událostí, kterou můžete u zdi spatřit, je oslava svatby. Ale ani pro ni není pravidlo rozdělení porušeno. Často mají ženy u dělíVyřknout své přání cí zídky židle a nakukují na stranu mužskou, hází na mužskou stranu Zed´nářků, oblíbené místo poutní- např. různé pochutiny, bonbony ků i turistů, kteří navštěvují Jeru- nebo okvětní plátky a mužská strazalém. Za ty roky, kdy lidé jezdí ke na jim to podobně oplácí. zdi s vírou, že díky tomu se jim splní jejich tajná přání, se zeď naplnila Nebojte se chodit lístečky s přáními, že už je celkem do lesa těžké najít skulinku zrovna pro to vaše. Pokud ale cestujete se svou V Japonsku je jeden les, o kterém drahou polovičkou, zapomeňte se říká, že tam místní obyvatelé

chodí záměrně ukončit svůj život. Řeč je o lese Aokigahara, který leží na severozápadním úpatí hory Fudži. Les prý obývají zlí duchové, kteří nabádají ty, kteří si nejsou úplně jistí tím, že chtějí svůj život ukončit, aby to opravdu udělali.

Zdá se vám to být pouhou povídačkou? V roce 2002 bylo zde zaznamenáno celkem 78 sebevražd a počet se stále zvyšuje, že se začíná povídat, že pokud chce Japonec ukončit svůj život, mělo by být pro něj jistotou jít tam. Místo se stalo druhým místem s největší koncentrací sebevražd na světe.

Michaela Nemetzová /7.B/

26 Recenze databazeknih.cz

Sedmilhářky Liane Moriarty

gorila.sk

Lidská komedie William Saroyan

„Uhodíš mě, uhodíš, pak mě za to tak dospělých, nevěru, vztahy mezi partnery, jejichž cesty se již rozešly, políbíš“ – říkanka ze školních hřišť samoživitelství, ale hlavně otázku téÚstřední příběh se točí okolo tří hlav- matu domácího násilí. Všechna tyto ních postav – Madeline, Celeste a vážná témata jsou zasazena do zdánJane. Madeline poznáme jako živel, livě odlehčeného příběhu života v krásnou a trochu až ztřeštěnou ženu, městečku Pirriwee. která se nebojí nic říct a možná ani Pokud vás příběh zaujal, ale přeci jen, udělat. Celeste má na první pohled nejste náruživými čtenáři, tak kniživot, který by si přála každá žena. Je ha se stala předlohou pro minisérii až nadpřirozeně krásná, má úžasného stanice HBO a zahráli si tam slavné a velice bohatého manžela, dvě krás- osobnosti, jako je Nicole Kidman, né děti, prostě život jako z pohádky. Reese Witherspoon nebo ShaileNe vždy je vše ale tak, jak se na prv- ne Woodley. Kniha se stala #1 New ní pohled zdá. Jane je ve městě nová, York Times Bestseller a USA Today o má malého chlapečka, žije sama, sko- této knize prohlásilo „(číst) napínavé ro nic nemá, takže na první pohled bestsellery Liane Moriarty… to je tak přesný opak Celeste. Přesto mají něco trochu jako pít cosmopolitan říznutý společného, nejlepší přátelství, ale arzenem“ a já bych to asi lépe neřekla. také něco, co každou z nich už napoMichaela Nemetzová /7.B/ řád poznamená.

Autorka této knihy nám až bravurně předkládá častéproblémy dnešního světa – šikanu jak ze strany dětí,

Tuto knížku jsem si sama nevybrala a myslím, že bych na ni ani sama nepřišla. Byla mi doporučena. Musím říct, že se mi opravdu líbila, přečetla bych si ji klidně i znovu. Ze začátku jsem se obávala toho, že se budu při čtení nudit a nevydržím u ni, ale opak byl pravdou. Rozhodně takové knížky budu vyhledávat častěji.

Celý děj se odehrává v Itahce, v Kalifornii. Ithaka je malé, poklidné městečko, které je i tak dotčeno válkou.

Ukazuje příběh mladého chlapce Homéra Macauleyho, který se stává mužem. Pochází ze skvělé, ale chudé rodiny. Homér má tři sourozence: nejstaršího bratra Marka, který je ale na vojně, sestru Bess a bratříčka Odyssea. Otce už nemají, ale jejich matka je velmi rozmazluje a má s nimi velmi blízký vztah. Proto se Homér rozhodne přijmout práci poslíčka, aby pomohl rodinu uživit. Homér přes den studuje a večer chodí do práce.

Při doručování telegramů se ale poprvé setkává tváří v tvář se štěstím,

ale hlavně se smrtí, a tím i s lidskými emocemi. Lidem rozumí a chápe, jaká bolest to musí být, jelikož i jeho bratr je ve válce a dopis se smutnou zprávou může kdykoli přijít i jeho rodině. Ovšem celá jeho rodina doufá v Markův návrat domů a drží při sobě, den co den. Dočkají se?

Lidská komedie je spíše kniha pocitová než dějová. Není zde nějaké vyvrcholení, či nějaká velká zápletka.

Zkrátka je to příběh o chlapci a jeho rodině, který postupně poznává co je to bolest, ale i láska. Nikde se na nikoho neukazuje, že by byl špatný nebo zlý. Není nikdo odsuzován, ať udělá cokoli. Všechny postavy jednají velmi lidsky, až nezvykle. Knihu bych doporučila spíše čtenářům, kteří neočekávají nějaký napínavý děj a mají radši knihy více psychologické a emotivní.

Je skvělé si přečíst občas něco, co překypuje nadějí a láskou.

Nela Šípková /7.B/

cervenykoberec.cz

Nejtemnější hodina Joe Wright

Churchillova „Nejtemnější hodina“, poslední film režiséra Joea Wrighta jistě nezklamal žádného náročného diváka, a to nejen díky bravurně zvládnuté filmařině tak typicky britsky nesentimentální, tak také díky skvělému scénáři Anthonyho McCartena, který vytvořil snímek, jež není ani typickým historickým filmem, ani biografií, ani válečným snímkem. Řekla bych, že je to spíše film psychologický. Scenárista se zaměřil jen na důležité momenty v životě mimořádného člověka a politika Winstona Churchilla na počátku 2. světové války, kdy se Británie ocitá sama proti Hitlerovi, kdy se na plážích u Dunkerku krčí tisíce britských vojáků v obklíčení a čekají nebo spíše doufají, že budou evakuováni do vlasti, a kdy se ostatní evropské státy jeden po druhém vzdávají hitlerovskému Německu. V londýnském parlamentu to vře, většina členů vlády je pro vyjednávání s Hitlerem. V květnu 1940, kdy král Jiří VI. jmenuje W. Churchilla premiérem, si většina britských politiků myslí, že je to obrovský omyl, přímo průšvih. Alkoholik, vzteklý a neschopný požitkář a silný kuřák. A v této zoufalé situaci to Churchill povzbuzován jediným člověkem, manželkou ( Kristin Scott Thomasová), nevzdává. Navenek silný a odhodlaný bere na svá bedra tíhu světa, ač cítí zpočátku i nedůvěru ze strany krále. „Nikdy se nevzdáme.

Bez vítězství není přežití“ – tato slova a jim podobná mu postupně pomáhají získat jeho podporu. V soukromí však Churchill v mistrovském podání Garyho Oldmana bojuje s vlastními pochybnostmi, stresuje se, je na pokraji zhroucení. A přesto je schopen vstát, unaven vším a naprosto vyčerpán, z postele a postavit se před parlament, kde zazní další jeho bonmot: „S tygrem nemůžete vyjednávat, když máte hlavu v jeho tlamě.“ V nejtěžších chvílích svými úsečnými vtipy baví nejen lidi kolem sebe, ale také diváky. Napětí jak v thrilleru a do toho Gary Oldman předvádí Churchillovy neřesti s takovým potěšením, že mu

to s radostí odpouštíte – chrchlání kuřáka doutníků, vášeň pro whisky, netrpělivost s těmi, kdo nechápou. To jsou ty okamžiky, kdy se divák trochu uvolní, aby vzápětí znovu prožíval dramata britských vojáků na francouzských plážích a napínavá jednání o jejich záchraně. Ani ti diváci, kteří viděli vynikající film Christophera Nolana „Dunkerk“, se nenudí. Tentokrát jde totiž o válku mezi politiky, o válku intelektu a schopnost předvídat a zůstat pevný. Vidíme tytéž události očima Garyho Oldmana a bojíme se, že to nakonec vzdá, i když víme, jak vše dopadne. K dokonalé iluzi přispěl nepochybně i kameraman Bruno Delbonnel, jeho detaily tváří, zachycení mimiky, očí plných smutku, vzteku i porozumění, kdy není potřeba slov, a k tomu skvělá práce se světlem i stíny vytvářejí místy až umělecké fotografie, jen by stačilo na okamžik zastavit film.

V závěru snímku si scenárista dovolil pravděpodobně malou fabulaci – Winston se setkává s Londýňany na cestě do sněmovny, a to při jízdě metrem. Tam se mu dostává podpory, tam uvěří, že je nutno bojovat, že jedině boj je poslední nadějí všech slušných lidí. Co je však pravda? Podpory nejen od občanů, ale i od členů parlamentu se mu nakonec vrchovatě dostalo nejen po úspěšné evakuaci vojáků z Dunkerku, ale i v následujících měsících, kdy vypukla Bitva o Británii, ale to je již jiné téma jiných filmů.

Stojí za to vidět snímek Joea Wrighta „Darkest Hour,“ a to nejen proto, že Gary Oldman za hlavní roli obdržel Oscara, ale také proto, že snímek je svým způsobem velmi aktuální. Podezírám tvůrce, ale zároveň i chválím za vůli i odvahu, že důrazem na téma národní hrdosti, odvahy a nutnosti postavit se zlu i ve chvíli, kdy se zdá být vše beznadějné, se snaží připomenout nám všem, že jsou jisté hodnoty, které musíme bránit, abychom měli naději přežít.

LV

28 Dopis

Dopis z

USA

Na začátku mého pobytu v zahraničí jsem si ani nedokázal představit, jak rychle mi to tu uteče, a přece, jsem v podstatě na konci mých deseti měsíců a zdá se mi, jako kdybych teprve dorazil.

Pravdou však je, že jsem toho zde viděl a zažil spoustu. Naneštěstí, stejně jako čas mi pomalu dochází i ‚‘velká‘‘ témata, o kterých bych mohl psát. Popisoval jsem první dojmy, americké svátky i rozdíly mezi českou a americkou střední školou a měl jsem nyní problém přijít s něčím novým a smysluplným. A pak mě napadlo (po poradě s jedním z redaktorů) popsat, jak tu zhruba vypadají mé dva měsíce mezi jednotlivými články. Mnozí by mohli říct, že tu vedu nezáživný, až nudný život. Žádné velké house parties jako ve filmech, jednak protože, kdyby mě na ní chytli (což je v podstatě na denním pořádku, že policie takové sleziny rozpouští), tak jedu šupito presto domů, jednak protože se nepohybuji v okruhu lidí, kteří by je pořádali. Ale jinak je tu stále co dělat, v důsledku čehož je víkend v podstatě ta jediná chvíle, kdy se přestanu otáčet. Tento článek píšu v 6 ráno v autobuse na golfový turnaj, což mě přivádí k další podstatné části mého amerického života, a to jsou sporty. Během posledních dvou měsíců mi skončila wrestlingová sezóna, počkalo se pár dní, dokud na hřišti neroztála většina sněhu, a od té doby se jede každý den nonstop golf. Akorát mi přijde trochu úsměvné, jaký je v golfu můj cíl. Na rozdíl od fotbalu a zápasu, kde jsem se snažil primárně dostat do varsity a státní soutěže, v golfu, a nerad to přiznávám, se snažím porazit svou mladší sestru. Každopádně to je asi lepší motivace než žádná motivace.

Jinak jsem se tu konečně dočkal jarních prázdnin, které tu jsou asi o měsíc později než doma. Ale stály zato. Moje host rodina mě vzala do domácího města našeho fotbalového týmu Seahawks, do Seattlu. Na město, které je známé jakožto nejdeštivější město v Americe, jsme trefili docela pěkné počasí, což znamená šedo, ale sucho. Pravda je, že se to nedá přirovnat k evropským velkoměstům.

Ta americká cities sice nemají hrady a zámky, nicméně to neznamená, že to jsou nudná velkoměsta. O zábavu mají postaráno, a to od restaurací propojených s arkádovou hernou, přes interaktivní muzea, až po ten nejzvláštnější vlak, co jsem kdy viděl. Po pěti hodinách jízdy autem jsme skočili přímo do velikonočních oslav. Velikonoce tu probíhají poněkud jinak než na naší české hroudě, skoro bych to přirovnal k houbaření. V podstatě rodiče schovají vajíčka různě po zahradě, parku nebo kdekoliv je to příhodné a děti je pak s košíkem hledají a sbírají.

To je suma sumárum, jak tu vypadá mé bytí. Jak už jsem psal na začátku, dva měsíce je vše, co mi tu zbývá. Ačkoliv jsem čekal, že se mi tu bude líbit, nečekal jsem, že mi to tu tolik přiroste k srdci.

Když jste totiž někde tak dlouho, zvlášť na tak krásném místě, jakým severní Idaho je, tak vás kousek na tom místě zůstane a ten kousek vás asi navždy bude táhnout zpět. A tak, ačkoliv se těším domů, lhal bych, kdybych tvrdil, že to bude lehké loučení. Každopádně do té doby mám ještě dva měsíce, a tudíž z nich musím vytěžit maximum. Až do dne svého návratu se vám hlásí

Miroslav Landa

O projektu: V minulých týdnech žáci 2. ročníku zpracovávali v hodinách chemie projekt na téma voda a vzduch. V rámci projektu hledali informace a skládali dohromady podklady, aby na jejich základě mohli vytvořit plakáty o atmosféře, znečištění vzduchu, využití vzduchu, koloběhu vody, druhů vod a znečištění a úpravě vody. Žáci byli rozděleni do skupin po pěti a jedním z cílů projektu bylo, aby si vyzkoušeli týmovou spolupráci. Pro některé skupiny bylo občas obtížné se shodnout

VODA

při realizaci plakátu, ale všem se nakonec podařilo najít kompromis.

Součástí projektu byla i hudební produkce písní od Svěráka a Uhlíře „Hlavně že jsme na vzduchu“ a „Voda voděnka“. Žáci obě písně nacvičovali o hodinách hudební výchovy s Mgr. Lenkou Chladovou a Mgr. Miroslavou Rešlovou. Celý projekt vyvrcholil prezentací jednotlivých plakátů skupin. Na úvod závěrečné prezentace jsme si s žáky zazpívali nacvičené písně. Vybraní žáci doprovodili zpěv svých spolu-

žáků hraním na hudební nástroje.

Hudební vystoupení žáky motivovalo před jejich individuálním vstoupením a pomohlo jim si uvědomit, že témata, o kterých se učíme v chemii, prostupují nejen náš každodenní běžný život, ale jsou také inspirací pro různé umělce, kteří tyto náměty zpracovávají různou formou ve svých dílech.

Petra Váňová

30 Rozhovor

ROZHOVOR

MILUŠE TOMALOVÁ Jste tu u nás nová, jak si zvykáte na nové prostředí a nové lidi?

Na nové prostředí i lidi si zvykám velice rychle, je to zvláštní, ale jako bych tu byla už dávno, asi jsem na správném místě.

Jaká jste měla očekávání?

Nabídka přišla velice nečekaně, takže očekávání jsem neměla, šla jsem do toho, jak se říká „po hlavě“.

Už jste někdy prodávala v podobném bufetu? Nebo jste měla touhu zkusit něco nového?

Dlouhou dobu jsem pracovala v oboru potravinářství i pohostinství, takže mi to cizí není, ale forma bufetu to nebyla. Pokud bych neměla praxi, tak bych se asi neodvážila zkoušet něco nového.

Takže můj obor to je, proto jsem neměla žádné obavy začít.

Máte nějaké plány, co se týče provozu a prodeje v bufetu?

Plány mám velké :) . Ty krátkodobé, co se týče rozšíření sortimentu, a ty dlouhodobé se týkají prostředí bufetu. Vše půjde postupně, ale chtěla bych požádat i vás studenty o vaše podněty … aby se vám v bufetu líbilo a chodili jste sem rádi.

Každé ráno vstávám v pět hodin a přijíždím kolem šesté, abych včas upekla mini buchtičky, připravila obložené pečivo a nachystala vše potřebné k prodeji.

Jaký máte názor na tzv. pamlskovou vyhlášku?

Vyhláška je tak striktní, že se dá jen obtížně dodržet, v nabídce určené pro mladší studenty nabízím potraviny vyhovující vyhlášce, ale bohužel není o ně velký zájem, např. školní limonády. Sama jsem zastáncem zdravé stravy a učím to i své děti, ale nic se nemá přehánět.

Jak zatím hodnotíte studenty našeho gymnázia jakožto zákazníky?

Studenti jsou velice milí a slušní, nemám s nimi žádný problém, uvítám od nich jakékoliv připomínky a podněty, které by přispěly k jejich spokojenosti.

Líbí se Vám u nás?

Líbí se mi u vás moc, je zde stále pozitivní energie. Doufám, že zde vydržím dlouhá léta a jsem šťastná, že jsem si mohla splnit sen, být sama svojí šéfkou.

Naší paní bufetářce děkujeme za rozhovor a přejeme jí hodně sil a samozřejmě, ať se jí u nás nadále daří a líbí.

Co zdravého byste chtěla do buJaké potraviny byste chtěla po- doucna do bufetu přidat? změnit po p. Vrbové a které na- Určitě čerstvé ovoce, musli tyčinky nebo sušenky se sníženým ob- TEXT: Natálie Spielmannová opak stále necháte v prodeji?

Nechci měnit zažité klasiky, jako sahem cukru, obložené celozrnné FOTO: Marek Hofman jsou párky v rohlíku, ale chci na- pečivo se zeleninou a mléčné výbídnout něco nového, jako třeba robky. bagety a tousty a další sortiment, A naopak, co méně zdravého bysna který se můžete těšit ,-) te chtěla do budoucna přidat?

Jak dlouho Vám trvá ranní přípra- Nezdravých potravin je v nabídce va všech produktů? Respektive v už hodně, takže se neodvažuji ještě kolik musíte vstávat, abyste včas přidávat, ale něco se určitě najde.

Tak, co třeba kávička a dortík? vše stihla?

32 Sloupky

SLOUPKY

(Ne)slušnost „Slušnost může být člověku dána, Já tohle řeším tak, že se k ostatním chovám tak, jak chci, aby se zdvořilosti je nutné se učit.“ chovali oni ke mně. Samozřej„Základem slušnosti je úcta a mě, že si to nejde vynutit, ale tak ohleduplnost k ostatním. Zdvoři- by se společnost okolo mě mohla lost je úmyslné omezení vlastního alespoň částečně posunout vpřed, egoismu a je dobrovolným podří- ne? Slušné chování je především zením se platným řádům a pravi- důkaz náklonnosti, úcty a respektu vůči ostatním. Dobré mravy předlům společenského chování.“ ci vytvářejí dobré vztahy. Člověk, který je společenský a k druhým Asi si teď říkáte, že to bude zase ohleduplný, je oblíbený, nebo alesjeden z těch moralizujících člán- poň mi to tak ze zkušenosti přijde. ků popisujících sáhodlouze jednu Společenské chování je nezbytsamozřejmost. Ale nad tímhle té- nou součástí mezilidských vztahů. matem bychom se přece jen měli Chceme-li to v životě dotáhnout zamyslet všichni. Každý den se se- daleko, mít v životě úspěch, jak tkáváme s projevy, které nás iritují profesní, tak osobní, bez toho, abyprávě proto, že jsou méně, či více chom dobře vycházeli s lidmi, to nepůjde. Bohužel i slušný pozdrav, neslušné.

rozloučení, omluva či poděkování někdy chybí. To by však mělo být automatické, vždyť nás to učili již ve školce! O chování v autobusech, vlacích a MHD snad ani nemusím mluvit, dnešní materiál, který tam občas potkávám, je opravdu komický, nebo spíš tragický. Najdou se vzácné výjimky, to ano, ale zdá se mi, že jich je opravdu nějak málo… Občas některým lidem nerozumím, někteří mě dokonce děsí. Co to je? Proč to je? Tak se držte, své výbuchy emocí alespoň částečně kroťte a snažte se chovat pokud možno bezkonfliktně k ostatním. Přece jenom jsme z toho lepšího „gymplu“, že :) T. Nitschová

Informujeme Vynikajícího úspěchu dosáhl Albert Šumovský /5.A/ v krajském kole konverzační soutěže v anglickém jazyce /kategorie III.B/. Ač nejmladší, v této kategorii soutěží studenti 1.-4. ročníků středních škol a odpovídajících ročníků osmiletých gymnázií, vybojoval v náročném klání stříbrnou medaili.

Albertovi blahopřejeme a přejeme mnoho dalších úspěchů nejen s angličtinou.

LV

Again kalulu.com We have just come back from this beautiful country and I cannot help mentioning its images, sights and sounds which are more recognisable and distinctive than those of anywhere else on earth, from tartan and kilts to bagpipes, whisky and thistles, Edinburgh and its Royal Mile or Stirling Castle. „…I feel a sort of reverence in going over these scenes in this most beautiful country…“ So wrote Queen Victoria in 1873 while travelling through Scotland. And I must admit that I feel the same almost 150 years later.

There is great variety in Scotland, from the gold and purple heather moorlands of the Borders to the quiet southwest, from the Scottish magnificent mountains in the Highlands to the wilderness of wesLook at the photo:

tern coast and remote islands, and splended golden beaches in the east.

Scottish history is more romantic and at the same time more savage, its legends and heroes more colourful and tragic. William Wallace, Robert the Bruce, Mary Queen of Scots and Bonnie Prince Charlie.

Scottish literature is fascinating.

Such a small country gave the world such exceptional writers as Walter Scott, Robert Burns, Arthur Conan Doyle, Robert Louis Stevenson, J.K. Rowling, John Buchan or Alastir Maclean are.

Scottish engineers have built exceptional structures. Thomas Telford, the Stevensons or John McAdam created roads, bridges, harbours and canals. Scottish inventors gave people the telefone, bicycle, television, radar, steam engines, the pneumatic tyre, peni-

cillin, logarithms and saving banks Scotland may not be large, but its heart and landscape are mighty.

And I believe that the students who have been there with me feel the same, and I am sure they will return to Scotland one day to touch it again and to see lots of other places of exceptional beauty, including the island groups that make up The Hebrides and Orkney, or mysterious Loch Ness that became unavailable for us this time.

What I personally want to see again is the distinctive landmark of Bass Rock off the coast at North Berwick. It is the largest single-rock gannet colony in the world, home to some 40,000 pairs of birds. Its correct name is the Island of the Bass. We could see the strange-shaped island from a long distance but yet the rocky place was magnificent, wasn´t it?

TEXT: LV FOTO: MUDr. Jan Vedral

34 Majáles

Majáles v Mladé Boleslavi

Máte chuť se dobře pobavit a zároveň navázat na naše bývalé absolventy, kteří stáli u prvních porevolučních Majálesů a kteří se zúčastňovali vždy v hojném počtu? I letos jsme obdrželi pozvání, tak čtěte a neváhejte.

Dobrý den, stejně jako v minulém roce pořádá ŠKODA AUTO Vysoká škola ve spolupráci s dalšími partnery Boleslavský Majáles. Ten proběhne 19. 5. 2018 v čase 13:00 - 22:00 přímo u Vzdělávacího centra Na Karmeli. A protože Majáles je především studentskou akcí, dovoluji si právě vaši školu oslovit s prosbou o aktivní zapojení Vašich studentů.

Hudba a organizace Majálesu je zajištěna ŠKODA AUTO Vysokou školou, jejími zaměstnanci a studenty. Studenty středních škol bychom však rádi požádali o zajištění doprovodného programu (aktivity pro návštěvníky). Uvítáme jakoukoliv zajímavou aktivitu, kterou by vaši studenti mohli organizačně zajistit (soutěže, sportovní aktivity, malování na obličej pro děti atd.). Může být určena dětem i dospělým. Drobné náklady, které by případně vznikly, jsme připraveni uhradit.

Chtěla bych Vás tedy požádat o rozšíření této zprávy mezi studenty vaší školy. Další informace jsou dostupné v rámci události na Facebooku zde: https://www.facebook.com/events/1855998004445545/?active_tab=about Nápady na program se soupisem potřebného vybavení a vyčíslením nákladů stačí zaslat na tuto e-mailovou adresu a se studenty se následně sama spojím. ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA o.p.s.

Předem děkuji za Vaši pomoc a spolupráci a přeji klidný den, Na Karmeli 1457 ǀ 293 01 Mladá Boleslav ǀ Czech Republic Bára Malá M: +420 730 803 112 Ing. Barbora Malá barbora.mala@savs.cz Vedoucí marketingu, prodeje a PR

Zveme vás na Noc literatury 9. května 2018 se v Mladé Boleslavi uskuteční již třetí ročník NOCI LITERATURY, která během jednoho večera představí díla současné evropské literatury v podání známých herců. Na devíti stanovištích uslyší diváci úryvky z vybraných knih.

V Mladé Boleslavi organizuje Noc literatury Městské divadlo Mladá Boleslav ve spolupráci s Knihovnou města Mladá Boleslav a pod záštitou náměstka primátora Mgr. Daniela Marka.

Stejně jako v loňském roce budou čtení na jednotlivých místech začínat vždy po 40ti minutách (17:00, 17:40, 18:20, 19:00, 19:40, 20:20, 21:00, 21:40 a 22:20). Čtyři herce Městského divadla Mladá Boleslav (Lucie Matoušková, Eva Reiterová, Martin Hrubý a Milan Ligač) doplní pětice populárních osobností (Vanda Hybnerová, Ilona Svobodová, Daniel Bambas, Miroslav Etzler a Jan Teplý).

Stanoviště, která můžete navštívit: Městské divadlo Mladá Boleslav Knihovna města Mladá Boleslav Vzdělávací centrum Na Karmeli Kavárna V břiše velryby Altan-café-grill-bar Vyhlídková věž staré radnice La divinita coffee Městský palác Templ Galerie Pod Věží. Noc literatury je i letos koncipovaná tak, aby si její návštěvníci mohli sami rozhodnout, jaká stanoviště navštíví a v jakém pořadí. Čtení budou probíhat souběžně a v pravidelných čtyřicetiminutových intervalech od 17:00 do 22:20 hodin.

Vstup na Noc literatury je, stejně jako v minulých letech, zdarma.

unsplash.com Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2018