Školník 10/2

Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

Listopad - Prosinec 2018

VÁNOCE

Ročník desátý

NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

unsplash.com

FOTO: Tomáš Brůžek

O NÁS...

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory.

Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každou středu od 9:40 v učebně jazyků č.

14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme! skolnik-casopis.g6.cz

facebook.com/skolnik.casopis

„Dokonalost dárku spočívá v jeho vhodnosti , nikoli v jeho hodnotě .“ / Charles Dudley Warner/

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Natálie Spielmannová

KONZULTACE

Mgr. Lenka Vedralová GRAFICKÝ DESIGN Tomáš Brůžek

REDAKTOŘI

Tereza Nitschová Michaela Nemetzová Filip Janeček Nela Šípková Tobiáš Rejmon Pavel Hrbáček Mgr. Lenka Vedralová Alena Nevyhoštěná Veronika Kabátová Anna Chocholoušová Marie Zavadilová

FOTOGRAFIE Marek Hofman Tomáš Brůžek Eliška Vejsová

EDITORIAL

Milí čtenáři Školníka, je tu další a také poslední číslo našeho školního časopisu v tomto kalendářním roce. Tentokrát jsme zvolili téma v tomto období tradiční - Vánoce. Pojďme se společně dozvědět něco o Vánocích a kde vlastně mají své kořeny. A jak se v jednotlivých zemích Vánoce slaví? Připravili jsme si pro Vás i různé recepty, které doma určitě zabodují! A víte, jaké dárky v dětství udělaly největší radost našim kantorům? Tato jejich malá vánoční tajemství vám také prozradíme. No a nakonec dárky, které byste si chtěli a naopak nechtěli rozbalit pod vánočním stromkem vy. Samozřejmě kromě příjemné vánoční tematiky pro Vás máme i pravidelné rubriky, jak je všichni dobře znáte. Z nich by Vás mohl zajímat třeba rozhovor s velmi šikovným prváčkem anebo také rozhovor se členkami naší redakce, které nás po několika letech opustí. Myslím, že se můžete těšit na spoustu zajímavostí, a doufám, že čtení našeho časopisu Vám alespoň trochu zkrátí dlouhé dny před Vánocemi. Na závěr bych Vám všem chtěla popřát příjemné čtení, krásně strávené svátky a hlavně – ŠŤASTNÝ A VESELÝ NOVÝ ROK! Vaše šéfredaktorka Natálie Spielmannová

PŘISPĚVATELÉ

Tereza Ohlídalová Lukáš Vimr Adam Hájek Eliška Vejsová Mgr. Jana Rychtaříková Mgr. Iva Bímová Mgr. Jitka Obrázková Mgr. Květoslava Vyšohlídová Mgr. Helena Kozáková Mgr. Hana Horáková Mgr. Petra Hanibalová Mgr. Radek Kotlaba Mgr. Veronika Kadeřábková PhDr. Lucie Fronková RnDr. Lubislava Žaludová

ILUSTRACE Anna Malá Eva Kovářová

VÍTE, ŽE

. je na naší škole Mistr republiky v badmintonu?

. naši školu navštívil režisér Basir Arichtev? . američtí studenti nepíší ani propiskou, ani perem, ale…? . z vašich darů měly radost i děti z dětské vesničky v Krnsku?

OBSAH

4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 32 38

Loučení Čerti Beseda Rozhovor Rubikon Sobotka Vánoce Anketa Dárky Sloupky Recepty City Recenze Amerika Anglická stránka

Loučení

Nesnáším loučení,…

V tomto čísle se můžete naposledy setkat s texty od našich velmi šikovných a spolehlivých redaktorek. Čas bohužel plyne, holky jsou již v 8.ročníku a na jaře je čeká maturitní zkouška.

Dovolte mi se s nimi rozloučit formou rozhovoru a strávit s nimi poslední chvilky na stránkách našeho časopisu.

1) Za chvíli vás čeká maturita.

Jaké jsou vaše pocity?

Připravujete se pečlivě?

Míša: Mé pocity jsou smíšené, ale hlavně asi převládá strach, zdali tu maturu udělám, jestli se dostanu někam na vysokou školu a vlastně i celkově z toho, jak se můj život změní. Přeci jen jste na jedné škole osm let, zvyknete si na lidi, profesory, prostředí a najednou se váš život otočí o 180 stupňů. Já osobně jsem velký stresař a puntičkář, ale k maturitě, přiznávám, si zatím připravuji pouze knihy. Pořád si říkám, že je času dost, tak snad u toho nezůstanu až do svaťáku :D Nell: Já se maturity hrozně bojím, protože jsem nervák a vždycky se stresuji, někdy i zbytečně. Všichni mě sice uklidňují, že to zvládnu, ale ten strach tam vždycky bude.

No, že bych se připravovala pečlivě, myslím, že bych se mohla připravovat i lépe, ale myslím, že to zvládám dobře. Vím, že se maturita nesmí podcenit, proto jsem začala s přípravou už v září a podle mě je to tak nejlepší. Nebudu pak muset nic dohánět a nebude se to všechno hromadit. Takhle mám možnost zaměřit se hlavně i na to, co mi nejde.

4

2) Víte již, na jakou vysokou školu zamíříte?

3) Co vám práce do školního časopisu přinesla a naopak?

Míša: Tak to je můj velký problém.

Mám vybrané obory (samozřejmě jedním z nich je i žurnalistika) a i to byl docela boj, ale na jakou přesně školu si dám přihlášku, to je stále otevřená otázka.

Míša: Za největší přínos bych asi považovala zkušenost. Člověk se naučí pracovat s časem a s povinnostmi, jelikož uzávěrka nepočká (i když mám pocit, že někteří mají dojem, že ano). Mně osobně to přineslo radost. Ráda píšu a hlavně o tématech, která mě zajímají. Práce do Školníka mi toto umožnila.

Přínosem je i to, že se občas člověk „ulil“ ze školy, když se jelo na nějakou soutěž. Musím říct, že z těchto zájezdů mám jedny z nejhezčích

Nell: Ještě nejsem úplně rozhodnutá, jakým směrem bych se nejradši vydala. Stále váhám mezi personalistikou (řízení lidských zdrojů) a dětskou psychologií. Ale asi se víc přikláním k té druhé možnosti.

......................................................................... vzpomínek z gymplu. A co mi vzala? Maximálně tak čas, který jsem strávila při psaní článků, ale to ani nemůžu brát jako negativum, spíše naopak.

chování, ale čas mi asi přinesl rozum a já doufám, že nejen v mých očích jsem se změnila. A to je pro mne nejhezčí a nejdůležitější okamžik. A pak také několik soutěží, které jsme se Školníkem vyhráli za dobu, kdy jsem do něj psala, nebo že mám nyní skoro (až na matiku matika je zlo) samé jedničky. Mohla bych také vyjmenovat spoustu výletů nebo chvílí jak ve škole, tak mimo ni, které jsme se spolužáky zažili.

Nell: Přineslo mi to určitě nějaké zkušenosti, co se týče češtiny, jak správně napsat větu atd. Byla jsem také ráda, že jsem měla možnost podívat se do redakce profesionálního časopisu Reportér a budu ráda vzpomínat na výlety do Brna a Prahy, ty jsem si moc užila. Myslím, že mi práce pro Školníka ne- Nell: Nejhezčí pro mě asi bylo, vzala vůbec nic. Kdyby mě to ne- když jsem byla ještě v sedmém ročbavilo, tak to nedělám. níku a vyhráli jsme s časopisem první místo ve Středočeském kraji.

4) Myslíte, že se vám zkušenosti, Je to hezký pocit - vědět, že ta dřina které jste v redakci nasbíraly, za to opravdu stojí. budou někdy hodit?

6) Je zde něco, co byste chtěly Míša: Jak jsem již zmiňovala, ráda vzkázat našim mladším bych studovala žurnalistiku, tak- studentům? že za mě 100%! A každému, kdo by tento obor chtěl studovat dále, Míša: Prokousat se gymplem sice bych práci do školního časopisu není žádnej med, ale zvládnout se doporučila jako takový trénink do to dá. Nebojte se toho a hlavně si budoucna. tohle období užívejte, jednou na to budete vzpomínat. Ještě za sebou Nell: Určitě se mi to bude hodit, nemáme ani maturu a mě už mrzí, troufám si říct, že mám dobrou že musím odejít. Uteče to hrozně slovní zásobu, a jelikož se blíží ma- rychle, to mi věřte. A vy, kteří rádi turita, kde mám slohovou práci z tvoříte, píšete, maluje, fotíte, nečeštiny, tak tam nabrané zkušenos- bojte se a klidně se do Školníka přiti určitě využiji. dejte. Jak už jsem psala, je to skvělá zkušenost. Můžete dělat právě to, 5) Povězte nám o vašem největ- co vás baví, v redakci jsme skvělá ším úspěchu či nejlepší momen- parta a rozhodně nikdo nikoho netu, který jste na gymnáziu zažily? ukousne. Ta příležitost za to stojí!

Doufám, že se vám naše články líMíša: Spousta z vás nás asi ani bily, pokud je teda někdo vůbec četl nezná, ale myslím si, že někteří (:D). Já se těším, až uvidím Školprofesoři nebo profesorky si dob- níky příští rok a budu číst články ře pamatují i naše začátky na naší od nových nadaných redaktorů. škole. Buďme upřímní, nebyla A závěrem bych chtěla poděkovat jsem prvních pár let dokonalá stu- všem z redakce a hlavně především dentka, ani co se týče učení, ani naší skvělé šéfredaktorce Natálce,

která má svatou trpělivost a velký talent, a paní profesorce Vedralové, protože bez ní bychom tu my jako redakce a ani náš časopis nemohli být.

Nell: Chtěla bych vzkázat, ať se k naší redakci nebojí přidat vůbec nikdo! Já sama jsem si myslela, že mi psaní nějak extra nejde a nakonec si mě našla paní profesorka Vedralová. A jak to dopadlo? Poznala jsem super lidi a nasbírala nové zkušenosti. Nebála jsem se psát o tom, co si myslím, a věděla jsem, že to někdo ocení. Takže jestli někdo uvažuje o psaní do časopisu, tak to za to určitě stojí. Neváhejte!

Při vytváření tohoto rozhovoru jsme si s děvčaty trochu pobrečely a zavzpomínaly. Myslím, že jsme vaši účast v redakci ukončily, jak nejlépe jsme mohly. Já vám nyní mohu jen popřát pevné nervy a hodně moc štěstí při maturitní zkoušce a při výběru vysoké školy.

Moc vám děkuji za váš čas, který jste časopisu věnovaly, a za ty skvělé články, které jste každý měsíc vytvářely. Klobouk dolů a pěsti vám drží šéfredaktorka Natálie Spielmannová FOTO: Marek Hofman

5

Čerti

-

-

My se certa nebojíme!

Spousta pomalovaných obličejů, spousta rámusu a spoustaaaa bonbonů. I tak by se dalo popsat středeční ráno 5. prosince na chodbách i ve třídách naší školy. Jako každý rok dorazil mezi nás Mikuláš se svými anděly a čerty. Hodní žáci dostali spoustu sladkostí, ale ti zlobiví skončili v pytli a byli odneseni do pekla. Naštěstí u nás na gymplu moc zlobivých žáků není, a proto Mikulášovi stačilo, když všechny třídy zazpívaly písničku a všechny hříchy se tím vymazaly.

Pod článkem si můžete prohlédnout nádherně provedené masky letošních čertů, andělů a Mikuláše.

A my už se na ně těšíme za rok!

Natálie Spielmannová FOTO: Marek Hofman

6

fanpop.com

Zážitky z Budapešti 2. část První dva měsíce v Budapešti utekly jako voda a já se hlásím s novými zážitky, poznatky a pocitem, že už jsem tu jako doma. No přesněji řečeno, téměř jako doma, protože narozdíl od Boleslavi , kde jsem znal snad každé zákoutí , mám tady pocit, že bych tu na poznávání potřeboval snad celý život. Našel jsem tu už ale pár svých oblíbených míst, jako například park Mineralis nedaleko od centra staré Budy, kde se mezi historickými opravenými domy nachází udržované travnaté plochy, moderní umělá jezírka a sem tam i nějaká kreativní socha . Na druhé straně parku stojí prosklené budovy kulturních center a prostorné muzeum, kde si člověk může vyzkoušet, jaké to je žít svůj život poslepu. Ostatně muzeí je tu nepočítaně a v budoucnu bych určitě rád navštívil i Dům teroru živě zobrazující drsné okamžiky maďarských dějin .

Teď bych vás ale ještě rád zavedl do čtvrti Obuda, kam se cestovatelé při svém víkendovém pobytu skoro nikdy nepodívají . Podle mě je to i trošku škoda , protože , i když se na první pohled jedná o úplně fádní panelákovou čtvrť na severu od centra, má vám při bližším prozkoumání jistě co nabídnout. Nejrychleji se tam dostanete linkou č. 5, což je městská železnice i metro v jednom. Nastoupit se dá hned na druhém břehu Dunaje naproti Parlamentu. Když po necelých deseti minutách vystoupíte na Szentélek tér, první co uslyšíte , bude hluk z rušné silnice vedoucí po mostě Arpád híd . Avšak nenechte se odradit, právě jste se s nadsázkou ocitli v druhém Římě , anebo alespoň v historické části zvané Starý Budín , který býval dříve samostatným městem. Historické stavby se tu nacházejí hned vedle panelákových bloků z 60. let, což podle mě působí někdy až trochu bizarně .

Podejdeme-li most, uvidíme barokní kostel sv. Petra a za ním se v jednom ze skrčených domků nachází restaurace Kéhli Vndeglo s typickou maďarskou kuchyní , na níž se zde zastavil třeba i Arnold Schwarzeneger. Na zbytky římských staveb tu člověk narazí opravdu nečekaně – v podchodu pod rušnou křižovatkou visí na zdech staré zbytky a úlomky zdiva ze zdejších paláců a jsou zde i vidět základy původních římských lázní či jejich sloupy.

Když jsem se tudy naposledy procházel , pospávalo zde na matracích či lavičkách nejméně deset bezdomovců. V říjnu však maďarská vláda přespávání na ulici zakázala a já si říkám, jak se tolik bezdomovců, kteří se po městě potulovali , může vejít na noc do údajně 7

Beseda

nedostatečných útulků. Ti bezdomovci , kteří se pořád snaží přespat venku, riskují , že budou policií zatčeni a dostanou nějaký trest, v horších případech je možné jít i za mříže .

Až se nad tímto zamyslíte , projděte si ještě historické náměstí Fo tér s vánočními trhy anebo můžete ještě popojet pár stanic na sever do Aquinca. Jedná se o rozsáhlý komplex zbytků římského města z 1. století n .l ., které zde postavili římští vojáci jako sídlo ohraničující Římskou říši . Prohlédnete si zde základy měšťanských domů, amfiteátru či městských lázní . V tomto období ale každého pravděpodobně lákají vánoční trhy, z nichž se dva nejznámější nacházejí přímo v centru města . Na bazilice sv. Štěpána se během trhů promítá velkoplošně zkrácený příběh Louskáčka . Také vám mohu doporučit ochutnat v ulicích Budapešti tradiční langoše a horký punč.

Veselé Vánoce z Budapešti přeje Tobiáš Rejmon

Beseda s režisérem Biserem Arichtevem Vyprávěj. Za tyto velmi oblíbené seriály můžeme poděkovat právě jemu. Jeho zajímavé vyprávění nám prozradilo, že je pro svou práci velmi zapálený a hledí na všelijaké detaily, zejména v dobových seriálech, kde vše musí vypadat opravdově, skutečně a v souladu s historií. A to se mu, jak může každý divák posoudit, daří.

Jeho jméno, netypické pro Českou republiku, pochází od jeho bulharských předků. Sám se ale narodil v Ostravě. Po studiu na obchodní akademii se začal ubírat jiným směrem. FAMU však nevystudoval. Jak se dokázal prosadit?

Chodil na natáčení tehdejších projektů a sám se dokázal svou pílí a zájmem vypracovat až na vrchol.

Ostatně svoji energii a zájem o svou profesi ukázal i u nás na gymnáziu.

Byl velmi zaujatým a zábavným vypravěčem, snažil se nám sdělit co možná nejvíc informací, a tak to má být. Škoda jen, že nemohl u nás setrvat třeba tři čtyři hodiny, opravdu bychom se nenudili.

Moc děkujeme za tuto milou a inspirativní návštěvu a těšíme se na setkání s dalšími osobnostmi.

Jeho vystoupení u nás ve škole bylo zaměřeno hlavně na jeho seriálovou tvorbu. Málokdo neslyšel o se- Alena Nevyhoštěná riálech jako První republika nebo 8

FOTO: Marek Hofman

V říjnu tohoto roku se studenti naší školy měli možnost opět setkat s další významnou osobností spojenou s televizí. Po minulé návštěvě paní Witowské, kterou známe přímo z našich obrazovek, k nám zavítal host, kterého zas tak často v televizi neuvidíme. Zato jeho tvorbu ano. Jedná se o režiséra Bisera Arichteva.

ceskatelevize.cz

Hvězdy první republiky (2.část) V tomto článku se přesuneme z filmových ateliérů a divadel do světa zeleného trávníku, tréninků, míčů a lopt, fanoušků či fanúšikov a hlavně úspěchů a úspechov. Vítejte ve sportovním světě první republiky a v tom fotbalovém zvláště. Kopaná tu již byla léta před první světovou válkou. V Čechách začaly vznikat první kluby již na sklonku 19. století a roku 1901 byl založen Český svaz fotbalový. I když se na našem území začaly hrát první regionální soutěže, byla bohužel česká samostatná účast na mezinárodních soutěžích omezována rakouským fotbalovým svazem.

Po roce 1918 se však náš fotbal mohl začít plně rozvíjet a začala se konat i různá republiková mistrovství (v našem kraji vedená Středočeskou župou fotbalovou). První zápas naší reprezentace asi nemohl dopadnout lépe – Československo vyhrálo nad Jugoslávií 7:0. Roku 1925 se začala hrát československá liga, a jestli jste viděli v našem divadle skvělou komedii „Muži v offsidu“ nebo jste četli její literární předlohu, dokážete si asi dobře vybavit, jaká rivalita už tenkrát panovala mezi slavnými pražskými kluby. No a co ty hvězdy?

Jako první mě napadá Josef „Pepi“ Bican, který byl naším nejlepším ligovým střelcem a jedním z nejlepších fotbalistů 20. století. Narodil

se roku 1913 ve Vídni, kde kopal za oba místní slavné týmy - Austrii i Rapid Vídeň. Zajímavostí je, že jeho otec František Bican zemřel, když bylo Josefovi teprve osm let, právě na následky zranění z fotbalu. Pepi Bican se však fotbalu nebál a střelecky exceloval již během svého působení v Rakousku, odkud v roce 1937 přešel do pražské Slavie, jíž zachoval věrnost téměř po celou svoji kariéru. Ve Slávii se mu zalíbil technický styl fotbalu, jež hrála, a tak zde mohl dosáhnout svých největších úspěchů a vrcholu kariéry v letech 1938–1947 i navzdory tomu, že světem po většinu času toho zmítala druhá světová válka a Slávie téměř nehrála mezinárodní soutěže. Ještě před válkou se však v roce 1938 stal nejlepším střelcem Středoevropského poháru a u nás v letech poté šesti- násobným ligovým mistrem. Pepi Bican se stal fotbalovou legendou s relativně vysokým platem právě díky tomu, že fotbalu a sportovní kondičce věnoval většinu svého času. Zastával rovněž názor, aby byl každý vrcholový fotbalista profesionálem. Jeho kariéra se však nečekaně zkomplikovala již v roce 1948, kdy v něm komunisté začali vidět zástupce buržoazie a nepřítele režimu. Na jeho kariéru to mělo značný dopad.

Nejprve se musel stát pomocným dělníkem v kladenských hutích, poté hrál za Vítkovice a Hradec Králové, odkud musel odejít, pro-

tože ho zde na 1. máje 1953 lidé při průvodu poznali a místo, aby volali: „Ať žije soudruh A. Zápotocký!“, volali: „Ať žije Bican!“ Komunisté ho zde viděli jako provokatéra, a tak se na poslední dva roky své kariéry ještě vrátil do Slávie, kde později i trénoval. Kromě fotbalu také odpočíval a hrál ostatní sporty jako tenis a nohejbal v pražských Holešovicích, kde s manželkou dlouhá léta žili. Za svou kariéru nastřílel přes 5000 gólů a spolu s Pelem a Uwe Seelerem byl vyhlášen roku 1997 nejlepším střelcem 20. století.

Dalším věrným Slávistou byl také vynikající gólman František Plánička, jehož jméno a také jméno slávistického útočníka Antonína Puče a záložníka Ženíška se právě pojí s obrovským úspěchem našeho týmu na fotbalovém MS v roce 1934 v Itálii, kde jsme získali stříbro po těsné prohře s domácími 1:2.

A abychom neurazili konkurenci, tak můžeme zmínit, že Spartě se v době před druhou světovou válkou přezdívalo „železná“ a hrál za ni třeba kanonýr Oldřich Nejedlý či na chvíli i pozdější král komiků Vlasta Burian. No tak už ale nebudu zdržovat, vidím, že si právě zavazujete kopačky a chystáte se jít budovat vaší fotbalovou kariéru.

Tak hodně zdaru! A těším se třeba na vaše výkony na „Beton Cupu“.

Tobiáš Rejmon 9

Rozhovor

ROZHOVOR Krátký rozhovor s naším novým žákem Václavem Simonem, dvojnásobným Mistrem republiky v badmintonu.

FOTO: Marek Hofman 10

Václav Simon Ve dnech 26. - 27.5.2018 proběhl profesionálně? v Praze republikový turnaj mlad- Jo, chtěl bych, ale až později, proších žáků GP A U13. tože bych se kvůli tomu asi musel stěhovat, a to se mi nechce, dokud Turnaje se zúčastnil i náš student jsem na gymplu. Mým velkým 1. A, ale i člen BK 1973 Deltacar snem je olympiáda, ale to je ještě Benátky n/J – Václav Simon. Stal hodně daleko. se nejúspěšnějším hráčem turnaje, když vyhrál dvě disciplíny bez ztrá- Kdo je tvůj sportovní idol, kdo tě ty setu - dvouhru a čtyřhru spolu motivuje? s Adamem Srncem (Hamr Praha). Kromě rodičů mě hodně inspiruje Honza Fröhlich, desetinásobný Vysvětlíš mi pro začátek, prosím, mistr ČR, se kterým jsem se osobpodstatu svého sportu? ně setkal.

Hraji badminton, a ten je o tom dostat míček na zem na poli soupe- Kdo tě ke sportu přivedl? ře a donutit protivníka, aby udělal K badmintonu mě přivedla máma, chybu. když mi bylo pět. Přihlásila mě na trénink, já jsem si zahrál a zaujalo Jak ses dostal až k vítězství na mě to. Zkoušel jsem ve škole i teMistrovství republiky? nis, ale ten mě tolik nechytl, tak Vyhrál jsem Mistrovství ČR, což je jsem zůstal u badmintonu. nejvyšší stupeň, kterého jsem mohl dosáhnout v celé naší republice. Až Máš před zápasem trému? sem mne dovedli můj trenér a moji Před zápasem mám celkem trému, rodiče, kteří mě hodně podporují. ale když začnu hrát, tak ten pocit trémy ze mě opadne.

Chceš se badmintonu věnovat

Jaký byl zatím tvůj nejvážnější sportovní úraz?

Mně se zatím ještě nic nestalo, ale to nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo poranění achillovek. To se stalo jednomu klukovi od nás a pak vlastně nemohl rok hrát, než se dal dohromady. Potom ještě trvá tak půl roku, než se člověk zase vrátí do kondice. Při takovém zranění se pak nemůže sportu věnovat profesionálně, člověka to úplně vyřadí.

Máš čas i na jiné koníčky?

Mám tréninky čtyřikrát týdně, takže nemám na nic jiného čas.

Chtěl bys do rozvrhu přidat víc hodin TV? Jo, určitě.

Vašku, děkuji ti za rozhovor a nejen za sebe, ale i za všechny naše čtenáře ti přeji hodně zdraví, úspěchů nejen na kurtech, ale i ve škole a splnění i toho tvého olympijského snu.

Marie Zavadilová /6.A/

11

Rubikon

UBIKON

2018 FOTO: Marek Hofman

Přicházím do naší útulné tělocvičny a vidím uspořádané lavičky do kruhu okolo dvou spojených lavic.

Na jedné straně sedí p. prof.Hojka a vedle něj pí.prof. Vedralová, na stole vidím stopky, proti nim dvě židle. Sedám si stranou s myšlenkou na to, že u mne by stopky asi nebyly moc zapotřebí, nikdy bych totiž tu zapeklitou kostku nesložila bez cizí pomoci. Najednou si uvědomím, že to tu šumí. Ale hodně šumí. Když se po té tělocvičně rozhlédnu pořádně, zjistím, že všichni ti kluci (opravdu jen kluci) skládají kostky strašně rychle! Nechápu to, vždyť někteří ti kluci jsou dokonce o pět let mladší než já. Než se naději, turnaj začal. Hraje se na pět kol s tím, že nejhorší a nejlepší čas se každému soutěžícímu škrtá a zbytek se zprůměruje. Nestačila jsem žasnout, když tu kostku, kterou po zamíchání od soupeře, skládali. Často jsem ani nestačila sledovat kmitající se prsty hráčů. Dokážou skutečně složit Rubikovku do 1 minuty! Samozřejmě sleduji tváře účastníků, výrazy soustředění, napětí, radosti i zklamání. Jsou naprosto pohlceni hrou, všichni chtějí podat co nejlepší výkon. Jazyk venku, klepavka v nohách a sem tam i grimasa, ale to k soutě12

žím patří, že? Nakonec i ti primáni kostku zdolávali se skvělými časy. Šlo vlastně o turnaj, který se na naší škole konal 2. rokem. Skládá se v něm kostka vynalezená v roce 1974 Erno Rubikonem. Rubikova kostka, 3x3x3, má 26 dílků. Dřív to bylo snadné. Dílky byly polepeny folií, takže šly snadno přelepit, a tak mohl každý podvádět, jak se mu chtělo. Dnes jsou barvy umělé, takže podvádět nemůžete. O to víc nechápu, jak nejlepší čas složení Rubikovy kostky může být tak nízký: 4,59 s – Australan F. Zemdegs a Seung Boem Cho z Jižní Koreje.

Každý den?

Ne to ne, jen když mám čas a nemám školu nebo jiné tréninky.

Jak si vlastně tu kostku zamotáš/ rozházíš?

Mám na to aplikaci v mobilu, jak ji mám rozložit a jak ji skládat.

Takže ji skládáš kolik, 10 let?

Já jsem ji moc neskládal, spíš potom v prváku a druháku ji kluci začali skládat na rychlost, tak jsme se učili spolu.

Byl jsi někdy na nějaké jiné soutěži?

Nebyl, já si myslím, že je to všechNa našem turnaji kraloval prv- no moc daleko, buď Praha, nebo nímu místu již od začátku Matěj Brno. A ještě nejsem tak dobrý, Špringl. I když musím říct, že ně- abych mohl někam jet. kolikrát mu pár chlapců dýchalo na záda. Když jsem slyšela, jakých Dobře, tak za Školníka moc děkučasů Matěj dosahoval, spadla mi ji a příští rok to možná bude již čelist – 17,8 s - 23,7 s – 16,6 – 13,5 na světový rekord. s. Skutečně byl takhle rychlý. Ne- Bylo super se na chvíli zastavit a zbylo mi nic jiného, než se ho ze- podívat se na naše spolužáky z té ptat, jak to sakra dělá? soutěživé stránky. Obdiv a překvapení z fantastických výkonů Jak se připravuješ na takovouhle ve mně stále zůstávají. Kluci, ještě soutěž? jednou díky a pevné nervy. Byl to Rubikovu kostku umím skládat od zážitek!!!

5-6 let, kdy mi ji ukázal táta. Ale trénuji jen jeden a půl roku.

Za redakci Školníka Terka N.

Nejsme jen šprti!!!

Letošní podzim se dá hodnotit jako jeden z nejúspěšnějších pro naši školu, co se týče sportovních soutěží.

Podívejte se na ty výsledky. Šachy - 1. místo, postup do kraje Petr Podlipský, Jakub Šulc, Martin Švejk, Petr Švejdar, Jakub Beran Okresní kolo florbal - 1. místo - postup do kraje Martina Lukavcová, Eliška Pivoňková, Adéla Jirková, Marie Jirková, Lucie Jansíková, Klára Hukalová, Kateřina Frýdová, Veronika Ondráčková, Aneta Buryánová Okresní kolo volejbal - 2. místo Lucie Regnerová, Natálie Útratová, Alžběta Vocelová, Anna Vlčková, Kateřina Červinková, Michaela Drahotová, Karolína Knížková Okrskové kolo florbal - kategorie IV - 3. místo Mirek Kroupa, Adam Vaněk, Adam Švejda, Jan Týřl, Štěpán Hendrych, Daniel Sluka, Jakub Toušek, Ondřej Pužman, František Kareš, Radim Zeman, Jakub Hrouda Okresní kolo florbal kategorie IV - 3. místo Nela Syrovátková, Natálie Masarčíková, Eliška Pivoňková, Adéla Hladíková, Adéla Francová, Barbora Jeřábková, Nikola Pizúrová Minikopaná - krajské kolo - 9. místo Tomáš Kurka, Jan Bernát, Daniel Janeček, Lukáš Truksa, Jan Blažek, Matyáš Stránský, Jan Týřl, Petr Gergelits, František Kareš, Radim Zeman, Matěj Říha Okrskové kolo florbal - kategorie III - 4. místo František Studničný, Lukáš Hamáček, Tomáš Volovik, Vojtěch Vtelenský, Vítek Dvořák, Tomáš Lohniský, Šimon Čechura, Petr Gergelits, Vojtěch Velechovský, Vojtěch Jirka, Michal Řípa, Pavel Šlejhar Děvčatům i klukům děkujeme za vzornou reprezentaci našeho gymnázia a blahopřejeme.

Mgr. Alena Hendrychová 13

Sobotka

Po sněhu půjdu čistém, bílém, hru v srdci zvonkovou.

Vánoční země je mým cílem.

Až hvězdy vyplovou, tu budu blízko již. A budu ještě blíž, až lesní půjdu tmou.

Z básně Fráni Šrámka „Prosinec“

14

Dne 26. října se třída 7.B rozhoupala k exkurzi do Sobotky za jedním z našich významných českých autorů – Fráňou Šrámkem. Probírali jsme ho v hodinách českého jazyka, a tak jsme si do jeho rodiště udělali výlet, když ho máme vlastně za rohem. Jeho životní příběh nám velice zajímavě převyprávěla milá postarší paní v Šrámkově domě na soboteckém náměstí, jejíž barvité vyprávění mnohé z nás uchvátilo i

zaujalo. Mohli jsme si prohlédnout jeho dům a osobní věci a samozřejmě nechyběly citace z jeho rozsáhlé tvorby i různé výtisky jeho děl.

Stranou našeho zájmu nezůstal ani Šolcův statek, krásná lidová stavba tak typická pro Český ráj, dnes se v něm konají především výstavy a koncerty. Statek připomíná dalšího soboteckého rodáka – básníka Václava Šolce, který patřil k nejnadanějším básníkům své doby.

Bohužel zemřel příliš mlád a je pochován stejně jako Fráňa Šrámek na soboteckém hřbitově, kam jsme také zavítali. Pak již jen zpět na nádraží a pohodlným vlakem domů.

Za mě rozhodně jedna z těch zdařilých exkurzí a za její uskutečnění můžeme poděkovat holkám z naší třídy. Díky! :) Terka /7.B/

mstrust.org.uk

orfeus.cz

Sobotka

Rozdávali jsme radost Jak pravděpodobně všichni víte, v týdnu od 26. do 30. listopadu probíhala naše již tradiční charitativní sbírka pro různá sociální zařízení v okolí Mladé Boleslavi. Měli jsme velkou radost z toho, kolik užitečných a krásných věcí se dalo dohromady. Oblečení, boty, jídlo, hračky ..., to všechno mířilo k novým majitelům s cílem udělat jim radost a pomoci jim. Dalo to sice práci všechno roztřídit, ale myslím, že za všechny, kteří se na sbírce podíleli, můžu říci, že to stálo za to - za ten krásný pocit, že můžeme věcmi, které u nás leží pod vrstvou prachu, udělat druhým radost.

plné věcí, které jsme pak následně třídily do větších pytlů nebo krabic. V pátek ráno jsme je pak ještě rozřazovaly podle toho, kam poputují. Nejdříve jsme jely do střediska Naděje v Mladé Boleslavi, kam mířily boty a oblečení pro muže a také nějaké povlečení, deky, hygienické potřeby a jídlo. Další zastávkou byl Azylový dům pro matky s dětmi, kde jsme udělali radost dámským a dětským oblečením a hračkami pro nejmenší děti. Zbytek věcí jsme vezli do dětského domova v Krnsku.

kání na druhou část věcí dostala čaj a paní si se mnou dlouho povídala.

Na další zastávce v Krnsku jsem dokonce dostala polévku, zatímco „chudáci“ kluci to všechno odtahali a já si tam v teple pila, jedla a dozvídala se spoustu zajímavostí o problémech opuštěných dětí.

Vím, že jsme odvedli velký kus práce a nyní jsme všichni spokojení s tím, kolik věcí se vybralo a rozdalo. Děkujeme všem, kteří do sbírky něčím přispěli, těm, kteří se podíleli na její organizaci a profesorům za jejich trpělivost s naším odbíháním z hodin právě kvůli sbírce.

Překvapilo mě, jak moc byli lidé, kteří měli tyto domovy na starosti, Každé ráno se před naší šatnou na nás milí a jak nás srdečně vítali. Za 6.A děkuje všem nebo třídou 6.A hromadily tašky V azylovém domě jsem během če- Eliška Vejsová

15

Vánoce

Vánoce

Adventní věnec na stole svítí, na oknech mráz rozházel kvítí.

Maminka v kuchyni cukroví peče, zatímco tatínek stromeček vleče.

Kapr se v kádi porybnému smeká, Marie k Ježíšku opatrně kleká.

Sněhová peřina zakryla kraj.

Pod jmelím nastává milencům ráj.

Nad Betlémem září hvězda, jasná jako světla města.

V hostinci se chystá hodokvas, protože Vánoce jsou tu zas.

Veronika Kabátová /4.B/

16

Je přeci hezké věřit na Ježíška, NE? Tento příběh je z doby, kterou si každý člověk prožil, když byl ještě malý a žil pohádkami a hlavně věřil na toho úžasného človíčka, který nám plní sny a nosí nám dárečky, o kterých sníme v hloubi své dětské dušičky. Ano, není to nikdo jiný než Ježíšek. Můj zážitek je ale z doby, kdy moje já v těle malé holky chtělo dokázat, že všichni okolo mě se mýlí, že Ježíšek přeci neexistuje!

Každé Vánoce trávíme u mé babičky a dědy a je tomu tak i dodnes. S babičkou máme zvyk, že po štědrovečerní večeři chodíme vyhlížet do patra Ježíška. Jednou jsme viděly dokonce padající hvězdu a já byla přesvědčená, že to byl právě Ježíšek. Po zaznění libozvučného tónu zvonečku, na který každé dítě s nedočkavostí čeká, seběhneme (já rychleji, babička trochu pomaleji) dolů a pod rozsvíceným stromečkem nalezneme kupu dárků.

K mému ještě většímu překvapení se však zvoneček ozval, seběhla jsem dolů a tam stál stromeček s dárky jako vždycky. Nechala jsem se dárečky unést a klasicky jsem se ujala jejich rozdávání.

Až poté večer jsem si nedala pokoj a zase jsem se všechny snažila přesvědčit, že Ježíšek přeci nemůže existovat. A v tu chvíli mi mamka trochu vyčítavým, trochu zklamaným tónem s náznakem prohry řekla: „A není přeci hezké věřit na Ježíška?“ Tuhle větu si pamatuji dodnes a myslím, že je stoprocentně pravdivá. Je úžasné věřit v něco, co lidi spojuje a dělá čas Vánoc tak výjimečným a krásným, ať už to něco opravdu existuje, nebo ne.

Stačí jen trochu a na chvíli uvěřit.

PS. A chcete vědět, jak se vlastně ozval tón zvonečku, když všichni byli o patro výš? Mamka mě dokázala přechytračit. Po pokusech s provázkem, který se pokusila připevnit ke zvonečku a pak nenápadně odvinout až nahoru, ji napadlo mnohem jednodušší řešení - tón zvonečku stažený do mobilního telefonu.

Ale poté jsem v tom přestávala vidět to kouzlo a nestačilo mi vyhlížet Ježíška jenom s babičkou.

Nechápala jsem, proč se mnou nechtějí vyhlížet Ježíška všichni. „Ježíšek přece zvládne zazvonit sám, ne? Dole ho jenom vystrašíte,“ říkala jsem dědovi a mamce. A k mému úžasu se všichni vydali se Alena Nevyhoštěná mnou nahoru, mamka sice trochu později, ale mně šlo hlavně o to dokázat, že zvuk zvonečku se neozve.

17

Anketa

Anketa - Vánoce Jaký nejhezčí dárek jste si pod stromečkem v dětství rozbalil/a? Čím byl výjimečný?

Dárek, na který si vzpomínám, byla školní taška do 1. třídy (oranžová s Křemílkem a Vochomůrkou). Vánoční překvapení to ale nebylo, neboť jsem ji našla na půdě na konci léta.

Mgr. Petra Hanibalová

Asi v pěti letech jsem našla pod stromečkem koloběžku. Byla nádherná, s velkými koly a krásně červená. Mou velikou radost kazilo jen dlouhé čekání na jaro. :) Mgr. Iva Bímová

Nejkrásnější bylo vždy to těšení, to očekávání, to napětí a touha uvidět na vlastní oči Ježíška alespoň klíčovou dírkou u dveří do obýváku, kde jsme se s bratrem pošťuchovali a měli pocit, že to těšení nevydržíme. A dárky - to byl takový nádherný bonus. Zmíním dva opravdu nezapomenutelné. V mém předškolním věku jsem měla obrovskou radost z „chodičky“ - panenky, která se popadla za ruku a chodila a při tom se krásně rozhlížela. Od šesti let jsem pod stromečkem pravidelně nacházela nové brusle. Z nich jsem se tak radovala, že jsem si je hned nazula a v chráničích si je brala dokonce i do postele. Dětství a mládí jsem totiž doslova trávila na ledě, věnovala jsem se závodně krasobruslení.

Mgr. Lenka Vedralová 18

Nevzpomínám si na výjimečný dárek, naopak - dárky byly stále stejné a to knížky. V únoru jsem je měla přečtené a dostala jsem další várku knih k narozeninám a pak další za vysvědčení. Tak to šlo stále dokola, až se ze mě stala učitelka hádejte čeho?

Mgr. Jitka Obrázková

Už sám název dárku prozrazoval, že byl krásný. Sbírku pohádek Krása nesmírná jsem si moc přála.

Paní učitelka nám z ní četla v 1.třídě. Ani jsem nedoufala, že v našem městečku bude k sehnání, ale Ježíšek to dokázal. Našla jsem knížku pod stromečkem, byla krásně zabalená a dlouho mě provázela pohádkovým světem. Nedávno jsem objevila CD se stejným názvem.

Asi si je letos dám pod stromeček.

Třeba se zase na chvíli vrátím do pohádky.

Mgr. Květoslava Vyšohlídová

Na mnoho dárků z dětství si (kromě tradičních panenek a praktických věcí či oblečení) nevzpomínám. Napadá mne ale jeden dárek z doby přibližně před třiceti lety, ze kterého jsem měla nesmírnou radost. Byly to mé první lyže zahraniční výroby, ELAN, na kterých v té době jezdil legendární švédský závodník Ingemar Stenmark. Lyžování mám ráda dodnes, párů lyží jsem od té doby vystřídala několik, ale tyhle bílé „Elany“ patří k milým vzpomínkám.

Mgr. Helena Kozáková

FOTO: Tomáš Brůžek, Marek Hofman

Když mi bylo asi osm let, dostala jsem pod stromeček dárek, na který s nostalgií vzpomínám dodnes.

Třebaže jsem na panenky byla už dost velká, malá, gumová, tzv. „anglická“ panenka mi dělala velkou radost. (V té době byly u nás hračky ze západních zemí nedostupné.)

Tenkrát mě babička učila plést, šít a háčkovat a já jsem si svou panenku oblékala podle svého, podle toho, co jsem zrovna vytvořila. Mám ji stále a je pořád krásná. Možná, že ji zdědí moje vnučky.

Mgr. Hana Horáková

Vzpomínám si na jedny Vánoce, kdy jsem asi ve 12ti letech našla pod stromečkem samé měkké dárky a bylo mi moc líto, že tam nebyla žádná hračka. Ale nakonec mi můj o 10 let starší bratr přistrčil menší zabalený balíček a uvnitř jsem objevila malého medvídka, který po natažení klíčkem metal kotrmelce po celém obýváku. To byla paráda!

Méďa pobavil celou rodinku.

RnDr. Lubislava Žaludová

Pamatuji si, jak jsem jednou, bylo mi asi 10, dostala diktafon, který jsem si moc přála. O dárku jsem ovšem dopředu věděla, protože před Vánoci jsem vždy byla hodně nedočkavá a zvědavá, a tak jsem vždycky objevila skrýše rodičů. A čím je vzpomínka tak výjimečná? I když jsem dárek očekávala, rozbrečela jsem se při jeho rozbalování radostí.

Mgr. Jana Rychtaříková

Stejně jako všechny děti jsem se v dětství velmi těšila na Vánoce a nemohla jsem se dočkat, až začneme rozbalovat dárky. Vždy jsem dostala nějakou holčičí hračku, oblečení nebo knížku. Když jsem byla starší (na střední škole), tak mi velkou radost udělalo nové lyžařské vybavení. Vždy jsem byla nadšená z každého dárku a bohužel nemohu říci, že by některý z nich byl nejhezčí nebo nějak výjimečný.

Mgr. Veronika Kadeřábková Přiznám se, že si už nevybavím nejhezčí dárek z dětství, ale moc mě dojal dárek v dospělosti. Moje nejstarší dcera velmi ráda a opravdu hodně čte. A když poprvé zjistila, jak je to vlastně s tím Ježíškem, tak jsme od ní s mužem dostali dohromady jeden velký balík. Na dceři bylo vidět, jak úplně září nadšením a očekáváním. Rozbalili jsme ho a bylo v něm 12 knížek, které nám nakoupila ve výprodeji knihovny.

Každá po pěti korunách, ještě se samolepkou dvou prvních písmen jména autora na hřbetu. Lucinka nám pak řekla, že nás má ráda, a tak nám dala to, co sama nejraději dostává.

PhDr. Lucie Fronková Velký dřevěný nákladní automobil, který sklápěl korbu po otáčení kličkou. Výjimečný byl tím, že ho pro mě vyrobil vlastnoručně můj děda, který mi vyrobil více hraček.

Mgr. Radek Kotlaba Všem zúčastněným kantorům moc děkujeme za jejich příspěvky! Šéfredaktorka Natálie Spielmannová 19

Dárky

Nejlepší tipy na dárky pro muže Vybírat dárky pro ženy není zas až tak těžké, jako je vybírání dárků pro muže. Ženě můžete koupit kosmetiku, šperk, svíčku, hrníček, knihu, kabelku nebo třeba nějaký voucher do kteréhokoliv obchodu a vždy bude spokojená. Ale dárek pro muže? Vždy s tím je nejvíce starostí. Zamyslete se, kupujete nejdříve dárek pro své dědečky, tatínky, strýce anebo pro babičky, maminky a tety?

Pro ty, kteří nikdy nevědí, co pro své milované mužské jedince koupit, tu mám pár tipů.

1) Zážitkové dárky

2) Zájezdy za sportem Není snad jízda ve vysněném autě Pokud je obdarovaný vážným fanebo na vysněné motorce nebo nouškem některého ze sportů, proč škola smyku či bungee jumping mu nesplnit sen a nekoupit mu nebo degustace různých vín tím vstupenky na jeden z turnajů? nejlepším dárkem pro Vaše miláčky? Většina z nich tuto variantu jistě ocení! bugatti.com

20

3) Dárky s potiskem Myslím, že každému muži se bude líbit, když dostane dárek, na kterém bude vaše společná fotografie z nějakého skvělého výletu. Bude dojatý! sloktepo.cz

chanel.com

tiskarny.heureka.cz

pivnimozaika.cz

4) Parfémy a kosmetika Nezapomeňte, že i muži se o sebe starají a mají rádi parfémy a kvalitní voňavou kosmetiku. Takový dárek jistě ocení a ještě k tomu je velmi praktický!

5) Elektronika, jedlé dárky nebo třeba pobyt v lázních Když se rozhlédneme, tak musíme uznat, že všude kolem nás je elekronika. A to je to, co muži milují, takže nebojte se koupit něco, co se hýbe, nabíjí, pípá, svítí…

6) Dárkový koš Dárkový koš plný jídla je nejlepší volba pro jedlíky a gurmány a romantický pobyt v lázních udělá radost nejen vašim drahým partnerům, ale i vám, ženám.

Natálie Spielmannová

Dárek? To opravdu ne!!!

VAROVNÁ ZPRÁVA

Pokud již máte některý z těchto dárků doma a je připraven na svůj den D, tak raději ještě zaběhněte do obchodu pro něco milé, krásné a nápadité, co opravdu překvapí a potěší! Jen stačí trochu zapřemýšlet.

1) KAPESNÍKY Myslím tím látkové kapesníky.

Ano, set látkových kapesníků byl v předešlých letech taková klasika.

Dnes již (naštěstí) nejdou moc sehnat a nahradily je kapesníky papírové. Než takovýto dárek zakoupíte, pořádně to zvažte!

2) HRNEK S LOGEM Vlastně všechny věci s firemním logem. A ještě hůř, když v té firmě náhodou pracujete. Zavání to totiž tím, že jste danou věc obdrželi a hodláte ji použít jako dárek pro někoho. Raději kupte hrnek s motivem něčeho, co má dotyčný rád. obautodily.cz

4) ŽEHLIČKA Velmi špatný tip na vánoční dárek.

To rovnou můžete dát obdarovanému obálku se vzkazem: Miláčku, už se těším, až mi vyžehlíš ty košile. Pokud je koupě žehličky nutná a v domácnosti chybí, určitě ji kupte mimo Vánoce.

5) PONOŽKY Jestliže obdarováváte někoho, kdo rád jezdí na hory lyžovat, a víte, že by se mu jedny takové teplé ponožky mohly hodit, tak je můžete zařadit jako jeden malý doplňující dárek. Ale pokud dotyčná osobu není typem na zimní výlety, tak

3) KALENDÁŘ KONĚ Nechci urazit milovníky zvířat, ale jakákoliv velká zvířata nejsou opravdu v kalendáři tím vhodným dárkovým motivem.A takový kalendář na stěně je velmi kýčovitou dekorací. aria-cards.cz

raději takový dárek opravdu nepořizujte. A pokud vypadá tak, jako na obrázku, tak na to rovnou zapomeňte!

Natálie Spielmannová

21

Sloupky

SMUTNÝ ÚDĚL BALICÍHO PAPÍRU

SLOUPKY DÁREČKOVÝ MASAKR Každý rok utratí lidé za vánoční dárky velké peníze. Proč otevírat toto téma? Stejně jako se kupují každé Vánoce novější technologie, oblečení a objevují se nové trendy, začíná se měnit i způsob slavení Vánoc. Je dobře dělat z Vánoc business pro některé obchodníky? A proč jsou lidé ochotni za dárky tolik utrácet?

Začít šetřit!

Před Vánoci by chtěl každý přidat na vánoční dárky. Pokud některým lidem peníze nevystačí, jsou schopní si brát i půjčky na dárky a zadlužit se na dlouhou dobu. Odkud se bere to šílenství? Vždyť je skoro zbytečné kupovat všechny dárky na Vánoce. Uděláme si tím velkou radost jen jeden den v roce.

Je to stejné, jako když člověk najednou příliš zhubne. Poznáme na něm ihned, že mu je špatně. A na povánoční peněžence také hned poznáme, že je prázdná. Stačí tedy nakoupit na Vánoce jen pár drobností, které by navodili vánoční atmosféru a udělali druhým opravdovou radost. A nákupy si můžeme rozložit do celého roku a hlavně nakupovat, jen když na to máme.

Všeho s mírou!

na „Black Friday“. Letos jsem zkusil i já navštívit Bondy centrum a Olympii v Mladé Boleslavi v tento den. Mohu říci, že to žádný velký masakr nebyl. Parkoviště byla poloprázdná a lidí uvnitř bylo jako v normální všední den. Každý rok se objevují v TV záběry z Ameriky, pro kterou je Black Friday a s ním spojená nákupní horečka typický.

Každý rok v USA umírá v tento den dle statistik 5 zákazníků, protože je ostatní ušlapou nebo utlačí.

Je zvláštní, že i přes toto riziko mají lidé zapotřebí nakoupit co nejvíce nejlevnějších dárků na Vánoce.

Rychle a ekonomicky!

Je dobré nakupovat vánoční dárky dlouho dopředu? Nebudu tu rozebírat ekonomické statistiky ani období, kdy se nejlépe nakupuje.

Nejlepší období na nakupování vánočních dárku je podle mě tehdy, když na to máme náladu. Tehdy nás napadnou většinou skvělé a originální dárky pro osoby, na kterých nám záleží. Máme také čas se rozmyslet a nemusíme nutně pobíhat v přeplněném nákupním centru a stát dlouhé fronty u kasy.

Moje moto na letošní Vánoce tedy zní: Užít si Vánoce v klidu, kupovat jen pár hezkých dárků pro ty nejbližší a užít si Vánoce tak, abych na ně měl hezké vzpomínky.

Když jdeme nakupovat do velkých Na Vánoce se těší nákupních center, křičí na nás všude lákavé červené cedule a hraje Pavel Hrbáček typicky vánoční hudba. Obchody doslova praskají ve švech a obchodníci si mnou ruce. Podle statistik nejvíce lidí nakupuje dárky 22

Tak si mě letos zase koupili v papírnictví. Letos brášku i ségru nechali potisknout narůžovo, takže jsem doufal, že si vyberou právě mě. A povedlo se, jsem pryč z toho přecpaného obchodu plného mašlí a páchnoucích barev. A tak čekám a čekám. Ve tmě. U někoho ve skříni.

Ale aspoň je tu teplo, oproti cestě sem, kdy mi nasněžilo za krk. Je tu ještě můj strejda, toho letos vybarvili nazeleno, takže měl štěstí. Asi po čtrnácti dnech bez světla nás čísi ošklivé ruce vytáhly ze skříně a začaly stříhat. Se strejdou jsme byli trošku nesví a já nevěděl přesně, co se mnou bude, nevěděl jsem, co od těch rukou čekat. Když námi obalené dárky vrátili zpět do skříně, byli jsme trošku zmatení. Tak jsme zase čekali. Pár dní. A pak to přišlo. Poprvé jsem uviděl, jak vypadají Vánoce. Strejda mi o nich sice v těch pochmurných dnech ve skříni vyprávěl, ale tohle se jeho povídání nevyrovnalo. Všude zářila světýlka a svíčky a vypadalo to všechno krásně. Jen tu bylo zvláštní ticho - kde jsou ty děti, o kterých mi strejda vyprávěl? Když jsme konečně leželi pod stromem, což byl vlastně náš životní cíl, něco zazvonilo. Najednou jsem uviděl dva zvědavé páry očí a říkal jsem si, to je nádhera. Kvůli tomu jsem tady. Na konci své životní pouti jsem ještě stihnul sdělit své pocity vánočnímu stromku. A pak konec, roztrhali nás, sesbírali a hodili do kontejneru se sběrným odpadem.

Ale co, splnili jsme náš úkol, přinesli jsme lidem radost, jak se to od nás na nazdobených a krásných dárcích čeká.

Veselé Vánoce vám všem lidem dobré vůle přeje vánoční stromek! :D Tereza Nitschová

Vánoce s češtinou Vánoce se kvapem blíží a my, zaměstnáni přípravou dárků, cukroví a výzdobou našich domovů, se ani nemáme čas zamyslet nad těmi všemi vánočními pojmy a jejich jazykovými záludnostmi. Tak bychom to měli trochu napravit.

Opravdu jen trochu, abych vám nekazila tento krásně romantický a v našem městě obzvláště rozzářený čas.

jedním velkým písmenem projevit mečku, ale také v kostele nebo náboženskou úctu. na náměstích, jako např. v rámci projektu Česko zpívá koledy /letos Původ českého slova Vánoce je cel- 12. prosince/.Slovo koleda je odvokem zřejmý. Na rozdíl od jiných zeno od latinského slova Kalendae slovanských jazyků, české a sloven- - to označovalo první den každého ské označení tohoto svátku souvisí měsíce. s německým slovem Weihnachten (svaté noce), které má svůj původ No a po Vánocích je tu Nový rok v době předkřesťanské, přesně- tedy 1. leden. Píšete-li však přání, ji směřuje ke keltským svátkům popřejte svým blízkým a přátelům slunovratu. Ve slově Vánoce tedy hodně zdraví do nového roku s slyšíme slovo noce, ale co to „vá“? malým „n“. Jinak byste jim ho přáli Nabízí se vysvětlení - došlo jen k jen na jeden den, což by bylo poněčástečnému překladu z němčiny a kud trapné, že? k připodobnění výslovnosti k první části německého slova Weihna- Neměli bychom však zapomenout chten. ani na Silvestra i silvestra. Ano, obojí je správné, i když...slavili Dárky nám nosí Ježíšek. Ano - jsme Silvestra, na Silvestra nejezvelké písmeno, vždyť jde o vlastní dí autobusy - tedy 31.12. Ale pro jméno bytosti, a proto se těšíme označení zábavy se užívá písmeno na Ježíška. Ale pozor. Ty máš nové malé, např. - přeji ti veselého sillyže? Jo, to je ježíšek. Ve významu vestra, letošní silvestr v restauraci „stědrovečerní dárek“ píšeme je- U Měšťáků se vydařil. žíška s malým písmenem.

Takže mi dovolte, pokud jste tenSlovo advent označuje celé období to jazykový koutek dočetli až sem, před Vánoci, proto se píše s malým popřát vám veselé Vánoce, bohatépísmenem.Toto slovo znamená ho Ježíška a šťastný nový rok 2019. „příchod“, je latinského původu, odvozeno od slova ad+venire. My- Vaše Lenka Vedralová slí se jím příchod Mesiáše, u křesťanů Ježíše z Nazaretu.

Nejprve slovo Vánoce. Skloňování tohoto pomnožného podstatného jména většinou nečiní nikomu z vás potíže, až na 7.pád. Ale buďte v klidu - s Vánoci i s Vánocemi.

Obě možnosti jsou zcela v pořádku - takže před Vánoci/ Vánocemi se nestresujte.Co se týče pravopisu slova Vánoce, tak ten se ustálil od r. 1993 na velkém počátečním písmenu, což je určitě správně, vždyť je to významný svátek, a ten si to zaslouží, nebo ne? Totéž platí i pro další sváteční dny vánočních svátků /pozor - malé písmeno, vždyť je to přídavné jméno, nejsme v angličtině!!!/. Velké písmeno tedy píšeme i v názvech Štědrý den, Štědrý večer, Hod boží i Boží hod ten slavíme 25. prosince. Tady ještě jedna maličkost, můžete i napsat Hod Boží, jelikož zde přídavné jméno plní funkci přivlastňovacího přídavného jména k podstat- České Vánoce by nebyly bez konému jménu Bůh a můžete tímto led. S chutí si je zazpíváme u stro-

23

Recepty

Buttergebäck 125 Gramm Margarine 125 Gramm Zucker 4 Eigelb Saft von einer ½ Zitrone 250 Gramm Mehl Für ca. 80 Stücke Zubereitung Aus diesen Zutaten einen Rührteig herstellen, Mehl unterkneten, den Teig ausrollen und beliebige Formen ausstehen.

Auf ein ungefettetes Blech setzen und bei mittlerer Hitze 180 Grad ca. 12 Minuten backen. Nach dem Auskühlen die Plätzchen mit Eigelb bestreichen und bunte Streusel daraufgeben.

Zpracovala: Natálie Spielmannová Zdroj: Časopis Hurra!

mein-suedzucker.de

How to make traditional British Scones Scones can be either sweet or savoury. They are often eaten with a cup of tea in the afternoon.

Here is the list of things you need: 225 g self-raising flour or flour with yeast 40 g butter 150 ml milk 20 g sugar a little salt First turn the oven to 220° C. Push the flour through the sieve into a bowl and add the butter with your fingers. Add the sugar and a little salt. Using a knife, add the milk, little by little. Make it into a ball with your hands. This is dough. Roll the dough with rolling pin until it is 1-2 cm thick. Cut the dough using the round cutter. Put the scones onto the baking sheet. Cook for 12-15minutes until brown. Put on the cooling rack until cool. Eat with butter, jam and cream.

Enjoy it.

LV 24

bakingmad.com

25

City

NAŠE CITY

Každý z nás dokáže vnímat různé druhy citů, např. potěšení, žal, mrzutost, radost, hněv, podrážděnost, zděšení, očekávání, naději, rezignaci, zoufalství, strach, důvěru, podezíravost, pesimismus, optimismus, nenávist, úctu, posměch, soucit, závist…a celou řadu dalších, které mohou být jak kladné, tak i záporné. City se dále dělí třeba podle toho, jakým způsobem v nás byly vyvolány. City jsou spojené s lidmi, věcmi nebo s okolím. Tedy vždy, když vidíme tu určitou věc nebo se setkáme s nějakým konkrétním člověkem, nás ovládnou určité city.

V tom je mozek přeborník! A právě to je zvláštní! Kolik dokážeme během jednoho dne vnímat i projevit citů?

Nemá smysl je počítat, bylo by jich opravdu hodně. Je však dobře, že jsme takoví a že dokážeme vnímat city nejen své, ale i city druhých lidí. Zkusme se na některé z nich podívat trochu zblízka.

POTĚŠENÍ

Je opravdu potěšením, když nás ráno probudí budík s naší oblíbenou hudbou, když vstaneme z postele a vidíme vedle sebe oblíbenou knihu a za oknem krásné slunné ráno. To pak ten den vypadá úplně jinak – když se správně začne. Takže potěšení je kladný cit, který dokáže povzbudit, motivovat i rozveselit.

MRZUTOST

Když je někdo mrzutý, neznamená to, že je vše ztraceno. Často se v tomto smyslu užívá věty: „Ono ho to zase přejde“.

Osoba ovšem protestuje, a to s vědomím osobní bezmocnosti.

Ta špatná energie uvnitř ho doslova ničí. Je se vším nespokojený a potřeboval by najít nějaké dobré řešení. To je ovšem těžké, když je nespokojený jak sám se sebou, tak i s okolím. Mrzutost mu narušuje vnímání přítomnosti. Pokud je tedy člověk mrzutý, je dobré s ním mluvit o pozitivních věcech a motivovat ho.

26

NADĚJE x ZOUFALSTVÍ

Naše naděje směřují do budoucna. Očekáváme, že se vše vydaří.

Máme pro to dostatek energie a mnohdy díky tomu dokážeme hodně věcí uskutečnit. Ten pocit, když víme, že v nás někdo silně věří, nás postaví na nohy.

Je také důležité věřit sám sobě.

Existuje hodně lidí, pro které je charakteristická síla naděje. Tito lidé však mohou být i zklamáni. Život bude těžký tehdy, když budeme chtít přenést naše sny do skutečnosti… Naděje je však mocný cit, se kterým je možné uskutečnit i zázraky. Opakem je zoufalství, kdy se budoucnost jeví jako absolutní beznaděj.

To člověka může uvnitř totálně zničit, že už ani nebude chtít jít ven, povídat si s lidmi a nebude je chtít ani vidět. Tento člověk potřebuje motivaci - naději.

TAKTNOST

OČEKÁVÁNÍ

Říká se, že zklamání pramení z očekávání. Je to, jako bychom vnesli budoucnost do přítomnosti. Dokážeme si věci představovat přesně tak, jak by podle nás měly vypadat, jak by mělo vše probíhat. Pak to většinou dopadne úplně jinak, než jsme si představovali. Takže očekávání plyne z našich představ o něčem, o někom. Je dobře, když očekáváme, že něco dobře dopadne. Není však dobré očekávat příliš. To nemusí vždy dopadnout dobře. Je ale dobré mít trpělivost a neztrácet víru při našich očekáváních.

Taktnost, jistá elegance a ohleduplnost – ty jsou pro nositele tohoto citu na prvním místě. Taktní člověk je úspěšný v sociálních vztazích a vůbec vyniká ve všem, kde se žádá důstojnost, podpora či solidarita. Je tedy samozřejmé, že takový člověk nabídne pomoc, dá přednost a umí všechny okolo sebe značně podpořit. Je to i druh vybraného společenského chování. Tedy slušnost na prvním místě.

DŮVĚRA X PODEZÍRAVOST

Důvěra je velmi silný cit k určitým věcem či lidem. Směřuje hlavně do budoucna. Člověk očekává, že bude vše dobré, nikde ho nečekají žádné nástrahy ani zklamání. A dá se říci, že bude vše za jistých okolností zcela v pořádku. Naproti tomu podezíravost - to není jen neškodný opak důvěry, není to totiž jen nedůvěra. Podezíravý člověk už vám neuvěří ani nos mezi očima. Není dobré lidem hned od prvního setkání nedůvěřovat nebo je z něčeho podezírat, naopak - stačí vidět v lidech od začátku to dobré. To špatné v nich stejně časem odhalíme.

PESIMISMUS X OPTIMISMUS

Pesimismus není nálada, ale je to určitý (po)cit. Pesimistický člověk se dívá na všechno záporně.

Nevěří v dobrou budoucnost a nevěří, že by budoucnost mohla přinést něco dobrého. Zatímco optimismus – to je víra, že bude vše dobré a vše se vydaří. Takže je jen na vás, jak se rozhodnete.

Můžete se na svět dívat optimisticky, nebo pesimisticky. Ovšem optimismus vám přinese uznání a lepší pohled na svět.

SOUCIT X ZÁVIST

To je ten okamžik, kdy vpustíme do svého života člověka a postavíme ho nad své vlastní hodnoty. Znamená to, že člověka plně chápeme a jsme schopni ho vyslechnout, pomoci mu. Takže když člověk druhým pomáhá, znamená to, že je k druhým ohleduplný, vnímavý a že je srdečný. Soucit je jednou z krásných vlastností, a proto je tak vzácný a nelze ho očekávat u každého. Naopak závist, to je velmi špatná lidská vlastnost. Když druhým závidíme jejich hodnoty, vlastnictví nebo úspěch, nikdy ničeho nedosáhneme. Závist je největším nepřítelem sociálních vztahů. Každý z nás má něco, co ten druhý nemá. Když to tak je, může druhým závidět úplně každý.

Takže vůbec nemá smysl někomu něco závidět. Je to hloupé a zcela nesmyslné, bohužel dosti rozšířené.

HNĚV

Když se člověk hněvá, znamená to pro něj ve skutečnosti určité omezení. To ovšem není vidět na první pohled. Právě vystupování a chování tohoto člověka je na povrchu velmi sebevědomé.

Zde mohou mít problém hlavně lidé, kteří si v první řadě potrpí na spravedlnost nebo disciplínu. Když u někoho zaznamenají absenci těchto vlastností, mohou pocítit hněv. Když se člověk hněvá, dokáže ještě alespoň připustit, že objekt jeho hněvu má i určité kladné vlastnosti. To člověk, který už se vzteká, pomalu ani nerozezná kočku od psa.

ÚCTA X POSMĚCH

Úcta je ještě něco více než jen respekt. Jde o to, že své hodnoty snížíme, abychom akceptovali něčí důstojnost. Naproti tomu posměch popírá všechny zásady slušnosti. Osoba si myslí, že má nad druhým převahu. Snaží se druhého zesměšnit tak, že mu připisuje různé rysy směšnosti.

Což je velmi nemorální a nedůstojné.

A na závěr: rada pro nespavce

Co vás napadne, když se řekne postel. Určitě to bude spánek. Ale tento spánek bude spojený právě s city. Čím více kladných citů se vám vybaví ve spojitosti s postelí, tím lepší je váš spánek. Mozek ví, že před spaním se každý den rozčilujete třeba nad tím, proč zase musím vstávat ráno dříve? Kde se asi zítra najím? Jak se dostat večer domů, když už nejezdí skoro žádné autobusy? A jakmile si mozek vytvoří určité spojitosti s těmito problémy a postelí, určitě vás nenechá lehce usnout. Proto vypínejte před spaním všechny modré obrazovky, vyříkejte si všechny problémy u stolu, nenoste si práci k sobě do postele, neodkládejte na postel hromady papírů. Když bude všude okolo postele čisto a ticho, usnete mnohem lépe. Garantuji vám, že pokud se budete držet mé rady, bude se vám krásně spát.

Růžové sny vám přeje Pavel Hrbáček 27

Recenze

Pygmalion George Bernard Shaw

„Když už zážitek, tak ať pořádný!“ Rád jsem si liboval v podobných heslech, jen nevím, zdali by to znělo stejně tak přesvědčivě i po tomto honu za pokladem…

Vše začíná v 6:00. To vstávají spolužáci, připravují se na výlet. Dále jejich cesta pokračuje ve směru Mladá Boleslav Hlavní nádraží (6:30). U mě však (jako obvykle) vše začíná v 6:55.

To vstávám. 6:57- my jedeme na výlet? 6:58 - my jedeme na výlet!!! 6:59 – ponožky naruby. 7:00 – vlévám do sebe ovesnou kaši řidší konzistence, kterou ve spěchu tvořím na syrovo.

7:10 – závodník vyráží. 7:11 – na kole, u kterého v 7.13 přestávají fungovat brzdy. 7:13:12 nepříjemně příkrý svah končí. 7:14 – za jízdy spravuji vypadlou brzdu. 7:16 – prasečák, gumy jsou od bláta. 7:17 – já taky.

7:18:27 - zatáčím, 7:18:27:06 - poněkud rychleji. 7:18:27:07 - takže mám větší sklon. 7:18:27:09 – AU! Ramenem neplánovaně bourám do plotu.

Jedu dál. Non-stop.7:18:28 – rameno drží, jestli plot, zůstává ale záhadou.

7:19 – vyhrávám závod s popeláři.

7:20 – konečně jsem na nádraží Mladá Boleslav město! 7:20:23 – výskyt spolužáků nulový. 7:20:25 – Opravdu!

7:20:30 Hlavní! 7:20:50 – Kam? Jízda podél kolejí vždy vás k nádraží dovede. 7:21 – kruhový objezd v Ptácké ulici. 7:21:15 cesta končí a dál podél železnice nevede – sestupuji z kola.

Jdu na chodník. 7:21:17 svým náhlým opuštěním vozovky jsem způsobil zácpu. Auta stojí a troubí. 7:21:26 – kolona se rozjíždí. 7:21:27 - už vím kudy! Nasedám zpátky na kolo a ujíždím. 7:21:43 - manévrem jsem způsobil další zácpu. Teď už čas nepočítám.

Z posledních sil vyrážím k Česaně.

Hele, most! 7:22 - proč jsem v Čejetičkách?! Zpátky! 7:22:31 - předjíždím předjíždějící kamion, málem zajedu manažera. 7:23 - Hlavní nádraží.

Existuje a já též. Vlak, který veze mé soukmenovce, je ohlášen s minutovým zpožděním. Plánovaný odjezd v 7:24. 7:23:30 - kde mám klíčky od

28

kola? Hledám, ostatní se usmívají.

7:24 - hotovo. Kde je vlak? „Z nástupiště číslo 2, kolej 3 odjíždí rychlík č.

743253.“ Neee!

Ocitl jsem se ztracen, ponechán spárům velkoměsta a pokus, zdali by vlak nešel zastavit, paní pokladní zamítla.

Za to se na mě pěkně zazubila a oznámila, že další jede v 8:10. Bezradnost se mi z krku vydrala takovým způsobem, až jsem zjistil, že jsem doma nechal kapesník. Náhle se ozve: „Šesťák, že jo? Jedeš na výchovnej koncert?“ Stál přede mnou dlouhán z 5.A a já jsem po dvou letech konečně zjistil přínos, který lze získat chozením do školy i za dob, kdy je zbylých 29 spolužáků pryč. Koexistenci s touto třídou jsem již zažil. Po chvíli se před budovou začal akumulovat gang pátého stupně i paní profesorky. Všichni se mnou zacházeli jako v rukavičkách, až jsem si na sebe musel šáhnout, jestli náhodou nejsem pozlacený. Pozlacený jsem nebyl, zato 5.A se nacházela ve vlaku a já na nádraží. „Vlak 7430281 je připraven k odjezdu. Ukončete prosím…“ 8:29 - jsem na palubě. Před upadnutím do hlubokých filozofických úvah o infantilnosti mé skromné maličkosti i o mužském paragonu větru a rychlosti, jsem své (předtím dokonalé) předsudky musel rozbít. Na vedlejší lavici seděla dvojice dívek, se kterými jsem (tehdy jako hrdý školák) vyrazil na dětský výlet pořádaný knihovnou.

Poněkud hlasitěji jsem si vzpomněl pouze na okamžik, kdy jsem byl ve vlaku seřván za hlasitý jazykový projev. I tentokrát jsem dostal upozornění, jako Mahátma Gándhí jsem ale z vlaku vyhozen nebyl. 8:50 – zjišťuji, že už mám dva měsíce vybitý tarif. 9:00 mám číslo na spolužáka, ostatní zase mobil. 9:20 – výstup z vlaku. Málem zapomínám mobil. 9:21 - helma! 9:22 – helma z vlaku na poslední chvíli vyproštěna. 10:00 – rozchod. Všichni, kteří neutišují svůj hlad v MacDonaldu, vyrážejí se mnou. Přesněji řečeno dvě osoby. Pokus o nalezení mé třídy

neúspěšně končí na Staroměstském náměstí v hloučku čínských turistů.

11:30 – dostáváme se do divadla, na programu je „ Pygmalion“ - hra, ve které je osoba neochotně přizpůsobována a formována vnějšími činiteli

tak, až se dostává do nemyslitelných situací. Doufám, že zde nikdo nenachází jistou paralelu.

Filip Janeček

RECENZE

csfd.cz

Jak jsem již kdysi zmiňovala, horory nejsou mým šálkem kávy. Říkáte si, proč na to teda vůbec koukám. Protože věřím, že čím více jich zhlédnu, tím méně se jich pak budu bát. A musím říci, že tomu tak opravdu je. Ano, stále sebou cukám při lekavých scénách, ale byly i doby, kdy jsem musela koukat skrz prsty. To už je pryč.

Na tento horor jsem se rozhodla jít, protože se mi zamlouvalo téma a měl kladné ohlasy. Halloween byl natočen již roku 1978 a toto je jeho pokračování.

Halloween David Gordon Green

začínají naplňovat. Vrah Michael měl být převezen spolu s dalšími velmi nebezpečnými pacienty do jiné léčebny, ale podařilo se jim utéci. Je na svobodě a hodlá udělat ještě větší masakr než kdysi. Hlavním terčem jeho plánovaného zločinu nemá být jen Laurie, ale celá její rodina. Jak tedy dopadne další Halloween?

Nemohu říci, že to bylo špatné, bylo to velmi dobré. Ale stojím si za názorem, že Halloween z roku 1978 byl lepší. I z hlediska originality. Tady už nám bylo jasné, o co půjde a jak to (snad) dopadne. Na druhou stranu se mi líbí respekt k originálu. Jsem ráda, že se zde opět objevila herečka Jamie Lee Curtis (Laurie), kterou jsme mohli vidět i v předchozím filmu. Děj je stručný, jasně daný a žádné zbytečné prostoje. Díky traileru jsem si myslela, že se budu bát víc, ale v podstatě mě opravdu jen vyděsily lekavé scény. To jak vrah zabíjel, bylo spíše ohavné. „Halloween“ dvojka určitě stojí za zhlédnutí. Bude se jistě líbit milovníkům hororového žánru a obzvláště těm, které zaujal „Halloween“ jednička.

Před čtyřiceti lety Laurie jako jedna z mála dokázala přežít napadení maskovaného zabijáka Michaela Myerse.

Ten je za své zločiny, které způsobil o Halloweenu, v nejpřísněji střežené psychiatrické léčebně. Laurie se ovšem připravuje na jeho návrat celý svůj život a žije v ústraní, v domě plném důmyslných pastí. Jediné, co je pro ni důležité, je ochránit své blízké a pomstít své mrtvé přátele. Její dcera pro to nemá pochopení a všichni ji mají za blázna. Laurie těžko navazuje vztah i se svojí vnučkou. Blíží se však další Halloween a po havárii vězeňského autobusu, v němž byl právě Michael Myerse, se Lauriiny obavy Nela Šípková /8.B/

29

Recenze praguest.com

Vánoce za socíku

Nedávno v Praze v Tančícím domě otevřeli výstavu nazvanou “Retro zima za socíku“. Vzali mě tam rodiče a přidala se k nám i babička. Již u vchodu byla fronta jak na… no, na banány. Za pokladnou seděla paní, co sotva stíhala, protože rodiče i prarodiče se s dětmi jen hrnuli. Když jsme se konečně dostali dovnitř, brácha se okamžitě hrnul k hračkám z té doby, které však neokouzlily jen jeho, ale i některé tatínky, kteří se tím taky vraceli do svých dětských let. Já spíš zůstala s rodiči a poslouchala, co z toho oni sami zažili. Bylo tam asi všechno - jak vypadaly socialistické obchody, jak to chodilo a vypadalo v domácnostech, jak se jezdilo na hory, a dokonce i televizní pořady nebo už zmíněné hračky.

diče a prarodiče, ale i já.

Kromě toho, že si člověk mohl projít tři patra napěchovaná autentickými věcmi z té doby, byly tam i různé zajímavosti, malá herna a dílnička. Úplně dole byla “fronta na Ježíška“, kde stály figuríny v dobovém oblečení ve frontě před malým, poloprázdným obchůdkem a celá ta scéna byla doprovázena rozhovory s lidmi, kteří v těch frontách občas čekávali, aniž by věděli, na co vlastně čekají.

Abych to shrnula; výstava byla hodně zajímavá, cca hodinová. Je otevřená do konce prosince, kdybyste ji chtěli navštívit. Pokud chcete zjistit víc o tom, co si zažili vaši rodiče a prarodiče, tak tuto mimořádnou a úspěšnou výstavu doporučuji. Nechtěla bych žít za socialismu a teď vím, že bych měla být ráda za to, jak se teď máme.

A tak právě proto nám všem přeji krásné Vánoce a hodně radosti a štěstí do nového roku.

Původně jsem si myslela, že nebudu ani tušit, o co tehdy, před více než třiceti lety šlo, a že nebudu nic znát.

Ale překvapilo mě, že v části věnované domácnostem to vypadalo přesně jako u babičky, když jsem byla malá.

A vystavené hračky jsem znala ještě Anna Chocholoušová /2.B/ ze školky, takže nevzpomínali jen ro-

databazeknih.cz

„A tak jsem vložil kousek své lásky do každého člověka a byl jsem zajedno s veškerým lidstvem. Kamkoliv jdu, kohokoliv potkám, spatřím v jeho očích sám sebe, protože jsem díky lásce součástí všeho.“

Čtyři dohody Don Miguel Ruiz

30

chů a nedodržení dohod se nemáme hroutit. Naopak zkusit to znovu další den. A co si pod pojmem „dohoda“ můžete představit? Například dohoda první spočívá v tom, abychom si vážili slova. To znamená, jednoduše řečeno, že máme hovořit jako svobodná Cesta k osobní svobodě a ke štěs- osobnost, mluvit pouze o tom, co je tí. Tak bych mohla jednoduše tuto pro nás pravdou, tudíž říkat to, co si knihu popsat. Její autor se narodil v doopravdy myslíme, a hlavně neporodině léčitelů a šamanů, kteří věřili mlouvat ostatní. Slovo užívejme jen ve starodávnou sílu myšlení Toltéků. k tomu, abychom ho šířili ve jménu Tato síla byla po dlouhou dobu lidem lásky a pravdy. jiné víry a národnosti skryta a autor této knihy se rozhodl ji nám všem Tato kniha rozhodně není pro kažukázat a dát nám jakýsi návod na to, dého. Doporučila bych ji spíše těm, jak žít v pozemském nebi. Každou kteří se zajímají o jakési duchovno a dohodu uzavíráme sami se sebou, hledání smyslu života. Je to v podstatudíž i s bohem, ne s někým jiným. tě takový návod na to, jak si uklidit Každá dohoda by se měla dodržovat svůj vlastní život. Zázračný úklid v tak, jak se má, ale v případě neúspě- hlavě a životě s pomocí moudrosti

starých Toltéků. Že to zní ujetě a ne- domujeme nebo nepřiznáváme, posplnitelně? Možná pro někoho, ale s třebujeme. otevřenou myslí zjistíte, že právě ta je mapou k osvícení a svobodě, kterou Michaela Nemetzová /8.B/ my všichni, i když si to třeba neuvěcsfd.cz

Bohemian Rhapsody Bryan Singer

Určitě všichni znáte písničku „We Are the Champions“, že? Samozřejmě není z tvůrčí dílny nikoho jiného než hudební skupiny Queen, o které je celý tento film. Historie kapely však není tím nejdůležitějším tématem, hlavní dějovou linku představuje především život nejslavnějšího člena této kapely, Freddieho Mercuryho. Jde především o jeho extrémně odlišný přístup k životu a k hudbě jako takové. Ta ho přivede do skupiny, která přišla o zpěváka. Po jeho příchodu si skupina začne probíjet cestu na vrchol, a to jak v oblíbenosti, tak i v hudebních žebříčcích, když se jí ujmou kvalitní manažeři. Dal&scaro n;ím velkým tématem filmu je Freddieho osobní život, např. jeho první láska.

Romantický příběh končí překvapivě, protože Mercury rozhodně nebyl žádný svatoušek a s homosexualitou se úplně netajil, ačkoli v jeho době homosexualita nebyla společností

přijímána s takovou tolerancí jako dnes. Jeho rodina a opravdoví přátelé ho podporují a stojí při něm, i když se k nim zpěvák nechová vždy dobře.

Příběh je tedy plný emotivních okamžiků, které vyvrcholí na posledním vystoupení skupiny, na koncertu Live Aid v roce 1985. Musím říci, že na mne byl scénář filmu až moc poupravený, a to proto, aby se divákům co nejvíce zaryl pod kůži a vyvolal hodně emocí. Troši čku pozměněná fakta, i když jen maličko, ale stačilo mi to. Obsazení hlavních rolí bylo však výborné a podoba opravdu dokonalá.

A hudba – to je to nejlepší, co si divák užije plnými hrstmi.

Film bych určitě doporučila už kvůli příběhu skupiny Queen. Mnozí z vás budete stejně jako většina diváků odcházet z kina se slzou v oku.

Terka /7.B/

31

Amerika mascotdb.com

JAK TO CHODÍ V MINNESOTSKÉ ŠKOLE? V minulém čísle jste se dozvěděli něco o mých začátcích z velké jízdy za oceán , jak žiji , co dělám. Mohli bychom to pro jednou trochu pozměnit a odhalit pár tajemství americké školy, co říkáte?

Začneme pěkně od začátku. Americké děti mladší pěti let chodí do školky, která je většinou spojená se školou. Tam se už učí základy počítání a abecedu. Když dosáhnou věku pěti nebo šesti let, nastupují do první třídy, podobně jako my. Základní školu, tedy Elementary School , navštěvují do páté třídy. Pak se z nich na tři roky stanou Junior High Schoolers, což je první část střední školy. Děti od deváté do dvanácté třídy už chodí do „vyšší“ střední školy, High School , kam patřím i já .

Konkrétně já jsem v 11. třídě , jinak řečeno Junior. Studenti o rok starší , Seniors, jsou už v posledním ročníku High School a na jaře skládají zkoušky podobné naší maturitě . Poté můžou jít na college , což je typ vysoké školy, nebo na univerzitu. Udivilo mě , že přijímačky nedělají , ale musí zaplatit poměrně velkou sumu. Univerzita je o hodně dražší než college , je minimálně na 4 roky (u college si můžete vybrat studium na 2, 3 nebo 4 roky) a poskytuje lepší vzdělání a vyšší tituly.

V celé naší škole je pár lidí , kteří půjdou na college a našla jsem jen výjimečně někoho, kdo by chtěl na univerzitu. Místní studenti preferují po „maturitě“ práci a život na vlastní pěst už po High School .

Seniors mají spoustu výhod , třeba nemusí čekat frontu na oběd nebo po obědě dostávají sušenky, případně kávu zdarma. Mají také víc volných

S mou host-family a mou host-ségrou z Brazílie, foceno v září, teď už tady máme sníh.

32

Typický školní oběd

hodin , tzv.study halls, během kterých mohou pracovat na domácích úkolech . Čímž se dostáváme k předmětům. V americké škole si můžete předměty vybírat – před začátkem roku si vyberete 7 předmětů, a ty se každý den opakují . Každý student má svůj vlastní rozvrh , takže svoji třídu jako v České republice tady nemá. Například , já jsem si vybrala biologii , chemii , světovou historii , posilovnu, matematiku, angličtinu a basic art (něco mezi 2D a 3D uměním). Každý předmět navštěvuji s jinou skupinou lidí , takže je tady vetší šance s někým se seznámit, ale zase spolužáky neznám tak dobře jako svoji třídu doma.

Vyučování začíná v 8:25 a končí ve 3:10. Hodiny jsou dlouhé 50 nebo 51 minut a mezi nimi máme 3 minuty volna na přesun , takže si asi umíte představit, jak velký chaos tady panuje . Po čtvrté vyučovací hodině je oběd , který se hodně liší od českých obědů. Jídelna je přímo uprostřed školní budovy, je to takové malé náměstí . Velký rozdíl je , že nepoužíváme talíře , skleničky ani nože . Jídlo dostáváme přímo na plastový tác – většinou jsou to typicky americké pochoutky – hamburger, kuřecí nugetky v nejrůznějších provedeních , pizza nebo tortilly, občas bramborová kaše . Líbí se mi však , že je tady k dispozici hodně zeleniny, vždy minimálně dva druhy (nejčastěji to jsou vařená kukuřice a fazolové lusky), a tak dvakrát do týdne máme salátový bar, kde najdete dva až tři druhy zeleniny, sýr, šunku, vajíčka nebo i těstoviny, případně i Cottage cheese . Jsem zvyklá pít vodu nebo džus, ale tady se pije jen mléko – přímo z papírových krabiček .

Také systém výuky se hodně liší od toho našeho. Učebnice i sešity máme podobné , ale američtí studenti nepíší propiskou nebo perem, ale obyčejnou tužkou. V českých školách učitelé žákům často diktují důležité poznámky, ale tady v Americe dostáváme spoustu pracovních listů, které vyplňujeme sami s použitím učebnice nebo jakýchkoliv dostupných zdrojů a učitel nám to pak jen dá do souvislostí . Hodně se dbá na pochopení , pokud látku nechápete , nemáte u testu šanci . Tady se nestačí jenom „nadrtit“ definice , data nebo jména , musíme tomu opravdu rozumět. Dostáváme na můj vkus docela dost domácích úkolů, ale na druhou stranu, látka je poměrně jednoduchá , neučíme se to tolik do hloubky, ale zase projdeme víc témat. Díky tomu, že máme ten samý předmět pětkrát týdně , stihneme toho v daném předmětu opravdu hodně . Testy taky nejsou moc složité , většina testů je kroužkovacích . A co se učitelů týče , ti jsou nesmírně přátelští , ale přesto mají respekt. Moje učitelka biologie a chemie je nadmíru energická – mluví tónem, který každého baví a doslova běhá po třídě sem a tam. Je vidět, že ji to hodně baví .

Nedávno jsme měli v biologii větší projekt – brali jsme buňku a organely. Celá třída se rozdělila do dvojic a každá dvojice představovala jednu organelu. Já se spolužačkou jsme měli cytoplasmatickou membránu.

Hlavní myšlenka celého projektu byla přesvědčit ostatní , aby hlasovali 33

Amerika

Vote Cell Membrane! Aneb reklamní cupcaky na projekt z biologie.

Minnesotský Halloween a trick-or-treating. Můj malý bráška byl moomoo (tj. kravička)

právě pro nás. Měli jsme asi čtyři dny na to, abychom vymysleli proslov, který by propagoval naši organelu, vyzdvihoval její důležitost a upozornil na ty špatné věci u ostatních . Protože přeci jen cytoplasmatická membrána je nejlepší , co třeba buněčná stěna? Ta je jen u rostlin!

Co chudáci zvířecí buňka? A ještě ke všemu tam jen tak postává a nic nedělá , no hrůza .

Také jsme vytvořili plakáty, reklamní cedule a vylepili jsme je po celé třídě . Jedna dvojice , Cytoplasma, si dokonce udělala svoje trička a my jsme upekli propagační „cupcaky.“ Studenti , kteří chtějí být právníky, byli ve svém živlu.

T ímhle způsobem jsme se neučili jenom o té své organele , ale i o těch ostatních . A musím říct, že to opravdu fungovalo. Myslím, že americký systém má něco do sebe , i když se hodně odlišuje od toho českého. Kdybych si měla vybrat, kde bych mohla studovat, určitě bych si vytáhla od každého něco.

Takže , Don’t be insane , vote Cell Membrane!

Tereza Ohlídalová

34

Celkově nás z ČR jelo do Francie s touto organizací letos osm.

Mě se ujala velice sympatická rodina bydlící v malém městečku Goven. Nemohu si na nic stěžovat. Do školy jezdím nějakých 2530 minut do Rennes, což je hlavní město mého regionu Bretaň. Škola, do které chodím, je obrovská, denně ji navštěvuje něco málo přes 3 000 žáků. Celkem je tu 8 hlavních budov, ve kterých se studuje, 3 velké multifunkční sportovní haly, atletický ovál, 3 fotbalová hřiště a bazén. Naštěstí je tu vše značené, takže jsem se zatím neztratil. Vedle školy je i obří park, kde jsme trávili spoustu volného času. Teď ale velmi často prší, takže tam nemůžeme. Školu tu mám 2x do 18h a 2x do 16h, ve středu máme ale pouze do půl 12. Ty dny, kdy končíme pozdě, máme ale velké obědové pauzy, bývají kolem 2,5h čistého času.

Zdravím z Francie,

Velkou roli hrají ve Francii večeře. Vždy musí jíst všichni společně, většinou jíme kolem 19. hodiny. Začíná se předkrmem, poté je hlavní jidlo a vždy musí být i dezert. Na stole nikdy nesmí chybět bageta. Vetšinou trávíme u večeře téměř hodinu. To se ale mění, pokud jde o nějakou větší oslavu, návštěvu přátel nebo podobné společenské akce. Celá večeře pak končí kolem půlnoci.

Na konci října jsem měl velké dvoutýdenní prázdniny. Toho jsme s mojí rodinou využili a podnikli jsme výlet k zámkům na řece Loire a k dalším zajímavým památkám.

Celkově to byl týden, na který rozhodně nikdy nezapomenu. Čas ale letí a já se na konci ledna vracim domů. Ješte mám ale spoustu času si to tady užit !

Tento školní rok jsem využil příležitosti, která se mi naskytla, abych odcestoval na půl roku do Francie.

Ve Francii jsem s organizací AFS, která poskytuje možnost studia v zahraničí. Pro mne to není poprvé, co jsem přišel do styku s touto organizací. Ve školním roce 2012/13 jsme do naší rodiny přijali Thajku.

Díky této zkušenosti jsem dopředu Z krásné Bretaně vás zdraví mohl alespoň tušit, co mne čeká. Lukáš Vimr /6.A/

35

Amerika

VELKÁ JÍZDA ZA MOŘEM Předem mého dopisu strčte šlenku a teďka jen, jak ji uvést do High School. Naše škola má kolem života? To už je jednoduché. Našel 2 500 studentů, takže není největší, hlavu do lisu!

Nazdar, čau, ahoj. Tímto vás všechny zdravím do naší milované školy v Mladé Boleslavi. Jen abyste byli v obraze, tak jsem Adam Hájek, chodím na náš gympl, teďka bych byl v 6.A u paní profesorky Rygerové a pravděpodobně byste ani nevěděli, že chodím na naši školu. Jenže já jsem se rozhodl studovat v zahraničí a teďka vám tady povyprávím o pár mých zážitcích, zkušenostech a prostě, jak to tady v USA chodí.

Začal bych tím, jak jsem se vůbec odhodlal k tomu odjet pryč od maminky, pryč z naší školy, daleko za velkou louži, bydlet s cizími lidmi atd. Začalo to přesně tady, ve Školníkovi. Taky jsem si už od primy četl všechny ty zážitky jiných studentů a řekl jsem si: „Sakra, Adame, to musíš zkusit.“ Ta k ž e jsem m ě l my-

jsem si agenturu, která mi nejvíc vyhovovala, zavolal tam, domluvil si schůzku a bylo to. Musel jsem vyplnit několik nudných papírů atd., ale zvládl jsem to a teďka jsem tady.

Kde to vlastně jsem? Jsem ve městě Idaho Falls ve státě Idaho. Ano, taky jsem si říkal, kde to je…. Ano, je to v USA. Nebudu vám popisovat přesnou polohu. Určitě všichni máte Googlemaps, tak si to najděte na telefonu, to bude nejrychlejší.

Takže 17.8.2018 jsem odletěl. Cesta nebyla nejkratší, ale cca 25 hodin vzhůru se dá vydržet. Přiletěl jsem do Idaho Falls a tam na mě čekal můj adoptivní táta. Já bydlím jen u hostdad, ale jsem tady společně s dalším exchange studentem. Jmenuje se Victor a je ze Španělska, myslím že tato informace vám o něm v pohodě stačí. Můj hostdad se jmenuje Clark a já jsem jeho 33. studentem. Ano jsem č. 33. Jelikož Clark nemá žádné děti, tak se nám věnuje naplno a je to super. Když jsem se ho zeptal, proč nemá děti, tak řekl, že my jsme jeho děti. Takže on má vlastně 33 dětí, což taky není špatný.

ale ani není nejmenší, takový průměr. Velkou výhodou je to, že bydlím hned u školy. Cesta do školy mi trvá 1 minutu, a to se ještě loudám. Škola mi začíná v 8:30 každý den, ale v pondělí je změna, to začínáme v 9:30, prý aby se učitelé dospali po víkendu. Já myslím, že je to dobrá věc, a nebránil bych se zavedení stejného pravidla i u nás na škole. Každý den mám také stejný rozvrh, 6 hodin, každá trvá 1 hodinu a každý den včetně pondělí končím v 15:40… ano, takže v pondělí je vyučovací hodina kratší. Před začátkem školního roku si musíte vybrat předměty. Samozřejmě výběr předmětů je obrovský, od angličtiny, historie, matiky přes orchestr, posilovnu až po walking class (prostě chodíte 1 hodinu dokola v tělocvičně) a vaření. Studium je tady asi jednodušší, ale zase dostáváme strašně moc úkolů, které se známkují, a to pěkně přísně. Většina předmětů mě baví, ale třeba americká historie teda nic moc. Možná je to tím, že paní profesorka Jágrová nastavila laťku hodně vysoko, a myslím, že tak skvělý dějepis se dá těžko překonat.

Idaho Falls má přibližně 60 000 o by v at e l , což znamená, že tady je 6 High Schools. Já chodím na tu nejstarší a dle mého názoru nejlepší….

Idaho Falls

Další věcí, která se dělá při škole, jsou sporty. Jsou rozděleny na podzimní, zimní a jarní. Já jsem dělal XC (cross country) a bylo to moc super. Trénink každý den, závody každý týden. Možná to zní jako nenáročné a nezábavné, ale v našem týmu byla skvělá parta a náročnost taky.? Stali jsme se State champions, takže náročnost tam asi byla.

Já hraju florbal v Boleslavi, tak jsem si říkal, že fyzicky jsem snad dobře připraven. No, ani zdaleka.

wikipedia.org

Závody se tady běhají na 5 km a můj první závod si ani nepamatuji, protože jsem po něm byl rád, že jsem vůbec doběhl. To bylo ale na začátku tréninkového procesu.

S dalšími tréninky se má kondice zlepšovala a myslím si, že čas 18:50 ve vysoké nadmořské výšce cca 1 600 m je docela slušný. Jelikož podzimní sporty skončily, tak skončilo i moje běhání, teda podzimní. Na jaře bych měl dělat TRACK, tak se těším. Teďka nastává moje trénovaní florbalu, tak uvidíme, jak to půjde.

a všimnete si jména Aleš Valenta, tak to ve vás vyvolá pocit národní hrdosti. Během cesty do Salt Lake City jsme byli i na tom AMERICKÉM FOTBALE. Opět výborný zážitek. Nebyla to teda NFL, ale univerzitní fotbal je tady hned na druhém místě, takže myslím, že taky dobrý.

le, tak mě čeká kostel. Kostela jsem se ze začátku bál, ale 3 hodiny se dají vydržet. Za chvíli budeme mít Den díkůvzdání, tak se těším, až si naplácnu břicho krocanem. Pak mě čekají Vánoce a budu v půlce mého amerického roku. Ani nevíte, jak tady ten čas utíká rychle.

No, tak to je tak vše. Díky za váš čas Dneska mám neděli po Hallowee- a doufám, že u dalšího dopisu Ahoj nu, takže jsem si odbyl i tento zážitek. Já bych to přirovnal k našim Adam Hájek Velikonocům, prostě koledujete a dostáváte sladkosti. Jelikož je nedě-

A jestli jezdím na nějaké výlety? Jelikož máme chatu 10 mil od Yellowstonu, tak jsem byl v Yellowstone. Musím uznat, že Krkonoše nebo Šumava jsou nádherné parky, ale Yellowstone je Yellowstone. Ani se nedá popsat ten zážitek. Všude gejzíry, bizoni, krásné vodopády a indičtí a čínští turisti. Další náš výlet byl do Salt Lake City a do Provo na univerzitní americký fotbal.

Salt Lake City bylo úžasné a nejen proto, že jsme navštívili českou restauraci, ale i proto, že bylo dějištěm ZOH 2002. Samozřejmě, že jsme navštívili některá sportoviště.

Musím uznat, že když jdete do muzea a vidíte tam článek o rekordech 37

38

History of Science: 1b, 2c, 3a, 4c, 5b, 6a, 7b, 8b, 9d, 10a, 11c, 12c

Anglickรก strรกnka

39

Forces: 1 c, 2 a feather, 3 They would all land the same time.

FOTO: Marek Hofman Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.

Všichni studenti na fotografiích a ti, jejichž jména jsou použita v tomto čísle časopisu, souhlasí s jejich zveřejněním.

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2018