Školník 8/2

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

2

Téma \FYZIKA\

Ročník osmý

Listopad - Prosinec 2016 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

EDITORIAL

O NÁS...

Vážení čtenáři Školníka, je tu další číslo našeho časopisu a tentokrát, i když především tradičně vánoční, také s netradičním tématem, kterým je fyzika. Obavy z nudných textů o různých vzorečkách určitě nejsou na místě. Cílem je přiblížit vám tento, pro některé ne úplně oblíbený předmět. V tomto čísle samozřejmě můžete kromě zajímavostí o fyzice také najít plno zdařilých textů z našich pravidelných rubrik. Nechybí ani rozhovor s nadějným talentem nebo s novou tváří pedagogického sboru, která zasedla za katedru na začátku tohoto školního roku.

Věříme, že se i při čtení našeho nového Školníka dozvíte něco nového, co Vás určitě zaujme a alespoň na chvilku Vás přiměje se nad daným tématem zamyslet, neboť myšlení je to, co v dnešní nejisté době potřebujeme nejvíce.

A jak si všichni dobře uvědomujeme, blíží se nám neobyčejný čas vánoční, jehož atmosféru byste mohli také pocítit na stránkách tohoto čísla, a to díky téměř uměleckým snímkům redakčních fotografů. Doufáme, že Vás i myšlenky našich redaktorů a přispěvatelů alespoň trochu osloví, že pro Vás mohou být inspirací, kam vyrazit, co si přečíst v tomto období vánočního rozjímání, a mně už nezbývá nic jiného, než Vám za celou naši redakci popřát příjemné čtení a samozřejmě - ŠŤASTNÉ A VESELÉ! šéfredaktorka Natálie Spielmannová

KRESLÍTE PŘI HODINÁCH? Jestliže ano, pochlubte se.

Přineste své výtvory do 5.B (uč. č. 7) - Natálii Spielmannové nebo do 7.B (uč. č. 4) - Bořkovi Nachtmannovi. Ty nejlepší, nejvtipnější atd. otiskneme v našem časopise. Neváhejte a kreslete. Vždyť i při této činnosti se dá docela dobře vnímat výklad učitele... Máme to vyzkoušené.

„Svět je kniha a ten, kdo necestuje, přečetl pouze jednu stránku.“

Sv. Augustýn ŠÉFREDAKTOŘI

REDAKCE

Bořek Nachtmann Natálie Spielmannová

KONZULTACE

Mgr. Lenka Vedralová

GRAFICKÝ DESIGN Tomáš Bajer

REDAKTOŘI

Tereza Nitschová Filip Špáda Hana Horáková Michaela Nemetzová Nela Šípková

ILUSTRACE

Tereza Nitschová

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory.

Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé pondělí od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.g6.cz facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH 5 6 8 10 13 14 16 18 23 24 27 28

Drážďany Fyzika Rozhovor Sloupky Obezita Bufet vs. normy Recenze Dopisy z ciziny English corner Informujeme Telefony Soutěž

FOTOGRAFIE Marek Hofman Tomáš Brůžek Vojtěch Vyskočil

PŘISPĚVATELÉ

Mgr. Iva Bímová Mgr. Radomír Holan Mgr. Ladislava Knížková

Ing. Linda Zárubová RNDr. Lubislava Žaludová Adéla Řezáčová Adéla Řehořová Tereza Pospíšilová Kateřina Samlerová Barbora Kristlová Eliška Beranová Tomáš Zima

4

Soutěž: Školní časopis roku

Po naší účasti v krajském kole soutěže ‚,Školní časopis roku‘‘, kde jsme uspěli a vyhráli všechny kategorie (nejlepší titulka, grafika, obsah a první místo celkově) jsme 1. prosince odcestovali do Brna, do velkého finále této soutěže, které se konalo na Fakultě sociálních studií MU. První den jsme se prošli po historickém centru této moravské metropole, jež byla krásně vánočně nazdobena a voněla pečenými kaštany, svařákem skvělým jablečným ciderem. Druhý den ráno jsme opustili příjemný hotýlek a vydali se na místo konání námi očekávané akce. Účastnili jsme se různých workshopů, seminářů či třeba debat na aktuální témata mediálního světa. Poté přišla ta chvíle, na kterou jsme se všichni strašně moc těšili, ale zároveň jsme byli nervózní a prožívali jsme dlouhou chvíli napětí - slavnostní vyhlášení výsledků celostátního finále Soutěže středoškolských časopisů. Když moderátor začal vyhlašovat jednotlivé kategorie, až se dostal

z přibližně dvou set míst na třetí, které patřilo právě nám, přišla obrovská radost i chvilka dojetí. Pak následovalo nadšení a s ním se dostavil zároveň i silný pocit nové motivace pro další roky práce. Zase jsme to dokázali a náš časopis obsazuje celkově třetí místo v České republice. Je to pro nás velká pocta a jsme vděční všem členům redakce, kteří odvedli obrovský kus práce. Radování pokračovalo, když jsme si šli ještě pro diplomy za 3. místo za obsah a grafiku. Dovolte mi poděkovat všem profesorům, redaktorům, fotografům, prostě těm, kteří občas svým dílem přispějí do našeho Školníka. Největší poděkování však patří naší pí. prof. Vedralové, bez které by tento časopis nikdy nezískal taková ocenění jako dosud. Vážíme si veškerého jejího volného času, který pro náš časopis obětuje a také všech skvělých nápadů, a že jich není málo! Doufáme, že se Vám bude nadále časopis líbit a držte nám palce do dalších let!

Natálie Spielmannová

Zájezd: Sasko

5

Advent v Drážďanech /4.A, 4.B/ Dne 6.prosince jsme se společně vydali na exkurzi do Drážďan. Našim doprovodem byly odvážné paní profesorky, které se rozhodly nám ukázat krásné vánoční město a naladit nás tak na Vánoce, jež se neúprosně blíží. V ranních, pro některé z nás brzkých ho dinách jsme se všichni sešli v Husově ulici a nedočkavě jsme čekali na autobus s milým panem řidičem a naší skvělou průvodkyní. V autobuse si každý krátil cestu po svém. Ať už spánkem, posloucháním písniček nebo „hlubokou a velmi zajímavou konverzací“ se svými přáteli.

Cesta utekla a my jsme se od autobusu vydali ladným krokem k naší první zastávce v Drážďanech. Po pár metrech jsme stáli před ohromnou budovou Muzea hygieny, kde jsme se rozdělili do skupin a s velkým nadšením a zvědavostí jsme se rozešli do místnosti s exponáty. Někteří z nás v čase prohlídky museli lapat po dechu zděšením nebo naopak velkým pobavením.

V muzeu se nachází opravdu unikátní pohled na lidské tělo a je skvělé, že uvnitř muzea si můžete zkusit opravdu hodně věcí, např. vaši rovnováhu, poslechnout si srdeční puls, jak moc máte protažené své svaly a další takové věci. Prohlídka Muzea hygieny byla velmi zajímavá, a pokud budete mít cestu do Drážďan, udělejte si hodinku navíc a navštivte toto muzeum.

Po skončení prohlídky jsme znovu nastoupili do autobusu a dojeli jsme do samého centra Drážďan, kde jsme absolvovali krásnou prohlídku s výkladem průvodkyně. Drážďany byly za druhé světové války hodně poničeny, proto je spousta budov dostavěných a krásné stavby na nás dnes působí nedotčeně. Naše prohlídka města skončila přímo na vánočních trzích, kde jsme nedočkavě čekali na slova paní průvodkyně, že naše prohlídka končí a my máme své vytoužené

volno. Po skupinkách jsme se všichni rozešli mezi stánky a do přilehlé ulice, která mířila ke známému obchodu Primark a Harlem Globetrotters, na který nás upozornila naše průvodkyně. První zastávkou naší skupinky 6.A. byl právě Primark, z něhož si každý odnesl tašku věcí. Poté jsme pokračovali dále ulicí a kochali se všemi těmi stánky, ulicí znějící koledami a úžasnou atmosférou, kterou jsme si zpříjemnili dobrým jídlem. Cestou zpět k vánočním trhům jsme však ještě zamířili do již zmíněného obchodu Harlem Globetrotters, kde si můžete vyzkoušet nepromokavost bundy nebo v kriokomoře její odolnost proti mrazu. Moji úžasní spolužáci se rozhodli vyzkoušet kanoi v bazénu, který byl přímo v budově. Nadšení a plní dojmů jsme se konečně dostali k trhům, kde jsme opět museli něco sníst, protože vás ze všech stran lákají roztodivné vůně. Na střechách stánků jsou pohyblivé postavičky, podle nichž poznáte, co se ve stánku nabízí. Celé tržiště bylo krásně osvětlené.

Nenašel by se snad ani jeden človíček, který by mezi vánočními stánky neměl na tváři radostný úsměv.

Drážďany zahalila tma a my jsme se pomalu všichni scházeli na určeném místě setkání. Někteří z nás byli poměrně unavení, a proto zakončili svůj výlet příjemným spánkem v autobusu.

Tímto bych chtěla poděkovat profesorkám Rešlové, Rygerové a Stránské, že pro nás připravily tak krásný výlet a některým z nás ukázali další nádherné místo, kam se určitě s radostí podíváme i v dalších letech.

Všem čtenářům Školníka bych chtěla popřát krásné Vánoce, spoustu splněných přání a rodinné pohody.

A v těchto krásných chvílích si vzpomeňme i na lidi, kteří s námi už nejsou nebo z nějakého důvodu nemohou být.

Hana Horáková

6

Téma: Fyzika

\FYZIKA\ kolem nás V prvních hodinách fyziky na naší škole jste se většinou dozvěděli, že fyzika je přírodní věda, která se časem oddělila od biologie, chemie a zeměpisu (řecky fysis znamená příroda).

na teorii, která je doprovázena experimenty. K nejvíce se rozvíjejícím oborům patří zkoumání mikrosvěta, tedy objektů menších než jeden mikrometr. Čím více toho víme, tím se nám zdá mikrosvět podivnější.

Přesto právě díky těmto částicím umějí v jaderné Fyzika zkoumá zákonitosti, které platí pro přírodu ži- elektrárně vyrobit elektrickou energii. vou i neživou. Popisuje a vysvětluje jevy, se kterými se A zdroje energie budoucnosti? Probíhá výzkum dennodenně setkáváme. Nevěříte? tzv. jaderné fúze – slučování jader lehčích prvků Tak přemýšlejte se mnou. provázené obrovským výdejem energie. Zatím je však Ráno vstávám a je ještě tma. Kde je to Slunce, proč jen ve fázi laboratorní a pracuje se na prvním skutečještě není světlo? Vařím si vodu na čaj v rychlovarné ném reaktoru ITER. I čeští vědci se podílejí na tomto konvici. Opravdu se voda vaří při 100oC? Na Sněžce výzkumu. už ne a co teprve na Mount Everestu! A jak to dělá ta elektřina, že se voda ohřeje? Chci vyrazit do školy Fyzika pro vás může zůstat jen tou vědou, která uspoautem, ale na skle je námraza. Proč tam je a z čeho kojí vaši zvědavost, nebo se můžete dát na dráhu stuse vlastně udělala? Zvednu hlavu k modré obloze a denta vysoké školy, např. na Matematicko-fyzikální pozoruji pomalu zapadající Měsíc ve tvaru písmene fakultě UK, na Fakultě jaderného inženýrství ČVUT, C. Víte, že po ránu nikdy neuvidíte Měsíc ve fázi D? na fakultě strojní, elektrotechnické, stavební, dopravní ČVUT, TUL Liberec atd.

A proč je obloha modrá?

Tak vidíte. A to byl teprve začátek dne. Až budete znát Fyzika je krásná, ale obtížná věda. Když zůstanete zvíodpovědi na většinu podobných otázek, možná se daví tak, jako když jste k nám do školy přišli, radost budete ptát, co dělají fyzikové dnes, když už všechno z vědění se určitě dostaví. vědí.

Zdraví Vás a hodně úspěchů na cestě za poznáním

Vám přeje Současná moderní fyzika je stejně jako dříve založena Mgr. Iva Bímová

RNDr. Lubislava Žaludová Co Vás na fyzice nejvíce baví?

Fyziku mám ráda, protože je všude kolem nás, je to základ přírodních věd. Propojuje spoustu oborů dohromady, je těžká, má ale pevné základy, je prostě krásná….

Proč jste se rozhodl/a studovat zrovna fyziku?

Přírodní vědy mne vždycky zajímaly. Je přeci úžasné pochopit, jak některé věci fungují, odhalovat tajemství mikrosvěta i dalekého vesmíru, snažit se pochopit souvislosti….

Popište svůj styl života/vztah ke škole/pojmem z fyziky.

První, co mě napadlo, byla INTERFERENCE světla. Tedy skládání vlnění. Podmínkou vzniku tohoto jevu je stejná frekvence vlnění. Pojďme to zobecnit. Komunikuješ nejlépe s tím, kdo „vysílá“ na stejné frekvenci jako ty. Jde o soulad a porozumění. A někdy dojde i k rezonanci a pak tu máme přátelství či dokonce lásku!

Téma: Fyzika

7

Co Vás na fyzice nejvíce baví?

Fyzika je pestrá a stále překvapující. Zároveň je na ni spolehnutí. Když sáhnu do vroucí vody, určitě se spálím, a když půjdu po umrzlém chodníku, určitě upadnu.

Proč jste se rozhodl/a studovat zrovna fyziku?

Upřímně řečeno, fyziku jsem brala jako druhý předmět k matematice. Ale jsem ráda, že jsem si vybrala tuto kombinaci. Dnes mám oba předměty stejně ráda.

Mgr. Iva Bímová

Popište svůj styl života/vztah ke škole/pojmem z fyziky.

Někdy povrchové napětí, jindy přilnavost a výjimečně excitovaný stav.

Co Vás na fyzice nejvíce baví?

Zákonnosti, vše má svá jasná pravidla a řád. Porušování fyzikálních zákonů je velmi nebezpečné.

Proč jste se rozhodl/a studovat zrovna fyziku?

Mám blízký vztah k přírodě, pocházím z vesnice. Rád používám selský rozum. Mým velkým koníčkem je motorismus a trochu i stavitelství.

Popište svůj styl života/vztah ke škole/pojmem z fyziky.

Nejčastěji se řídím zákonem akce a reakce, to studenti, které učím, nebo které jsem dříve učil, velice dobře vědí..

Mgr. Radomír Holan

Co Vás na fyzice nejvíce baví?

Fyzika je úžasná v tom, že vystihuje základy veškerých odvětví techniky.

Proč jste se rozhodl/a studovat zrovna fyziku?

Když mě můj otec přivedl ke sportovnímu létání a tam mě začala intenzivně zajímat technika a strojírenství.

Popište svůj styl života/vztah ke škole/pojmem z fyziky.

Jelikož jsem maminka dvou dětí v předškolním věku, dennodenně odpovídám na otázku ‚proč?‘ Fyzika je tedy součástí mého každého dne.

Ing. Linda Zárubová Co Vás na fyzice nejvíce baví?

Já učím raději matematiku a deskriptivní geometrii. Co se týká fyziky, mám ráda řešení úloh z běžného života a nejvíce mě baví učit nižší ročníky podle učebnic z nakladatelství Fraus.

Proč jste se rozhodl/a studovat zrovna fyziku?

Fyzika byla v kombinaci s matematikou, kterou jsem chtěla jít studovat do Hradce Králové. Hodně mě ovlivnili učitelé, které jsem měla na základní a střední škole.

Mgr. Ladislava Knížková

Popište svůj styl života/vztah ke škole/pojmem z fyziky.

Do určitého věku to byl zrychlený pohyb, teď už, bohužel, zpomalený… :)

Natálie Spielmannová

Ing.

Rozhovor

Linda Zárubová Co jste vystudovala? VŠB – TU Ostrava (Vysoká škola Baňská – technická univerzita) a Fakulta strojní - obor aplikovaná mechanika Jaké máte koníčky? Čas od času tenis a nejvíc času trávím s dětmi.

Máte domácího mazlíčka? NE Kouříte? NE Bojíte se lékařů? NE Jste věřící? Spíše ne.

Sportujete? ANO Oblíbené jídlo: Hranolky, ty jím ve velkém množství.

Oblíbený film: Kontakt Oblíbená kniha: Nemám oblíbenou pouze jednu konkrétní knihu, ale ráda čtu životopisy.

Oblíbené zvíře: Pes, konkrétně Kokršpaněl.

Oblíbená barva: Celkově pastelové barvy.

Oblíbený hudební styl: Pop a taneční hudba.

Rodinný stav a děti: Vdaná, 2 děti.

Datum narození: 24. 1. 1982 Cizí jazyky: angličtina, němčina Oblíbené CD: Přesný název nevím, ale jsou na něm písně z filmu Tron.

Co máte raději?

Káva X Čaj Moře X Hory Kniha X Film

Rozhovor: Ing. Zárubová

Kdyby se naskytla příležitost zvolit si jiné povolání než je učitelství, využila byste toho?

Před učitelstvím jsem už jedno povolání měla, tím byly výpočty crash testů. Ale momentálně je pro mě nejlepší volbou učit a minimálně v nejbližších letech bych to neměnila. Ale kdo ví, co bude v budoucnu.

Proč jste si vybrala právě matematiku, fyziku a digitální technologie?

Protože tyto předměty mě vždy ve škole nejvíc bavily a zajímaly. Takže při pozdějším rozhodování to pro mě byla jasná volba. Čeho si nejvíce ceníte na studentech?

Nejvíce oceňuji, když má někdo sen a jde si za ním. Vážím si těch, kteří vědí, co chtějí, a je pro mě fascinující, když můžu sledovat jejich cestu za jejich snem.

Jak se vám na naší škole líbí?

Líbí se mi tu moc, je tu dobrý kolektiv jak studentů, tak kantorů. (smích) Rozumíte si s kolegy, s nimiž sdílíte kabinet?

Rozumíme si skvěle, hlavně díky tomu, že máme podobné, nebo stejné zaměření. Díky tomu máme mnoho společných témat, o kterých se můžeme ve volném čase mezi hodinami bavit.

Mám velmi ráda, když nějaká z nás přijde s nějakým problémem a každá k tomu přidá něco ze svého oboru. Vždy z toho vznikne úžasná konverzace plná fyziky, matematiky nebo biologie.

Všimla jsem si, že máte ráda hudbu a koncerty, vzpomínáte si na váš první koncert?

Navštívila jsem už tolik koncertů, že už ani nevím, který byl ten první. Ale první vzpomínka na takovou větší akci, která se mi vybavuje, souvisí s mým tatínkem. Když jsem byla malá, tatínek mě vzal na fotbalový zápas. Bylo to v Bazaly a hrála Sparta proti Baníku. Mimochodem fandím Baníku. To, co jsem tam slyšela, by se koncertu přirovnat dalo. (smích)

9

Snad všichni z naší školy poté míří na vysokou školu. Jaká byla vaše léta na vysoké?

Vysokou školu jsem si užila. Byla to skvělá léta s úžasným kolektivem. Asi si to umíte představit, na technických oborech moc dívky nejsou, takže jsem tam byla mezi samými kluky. (smích) Největším, nejlepším a také do teď trvajícím zážitkem bylo poznání manžela. První den si ke mně přisedl v lavici a už tam tak nějak zůstal. (smích) Kdo vás inspiruje?

V dětství byl mou největší inspirací můj tatínek, protože vlastně ten mě přivedl k technice a lásce k ní. Létal na bezmotorových letadlech a já mohla létat s ním.

Dnes se to hodně často mění, ale mou momentální inspirací je herečka Jana Kolesarová.

Baví vás více povolání kantorky nebo inženýrky?

To je těžká otázka, jelikož každé to povolání je úplně jiné. Povolání inženýra je více reálné.

Zabýváte se a zkoumáte reálné věci. Nevýhodou je to, že se z vaší práce po čase stane stereotypní rutina. Oproti tomu při učení se dostávám do všech koutů všech odvětví mého předmětu, ale jen objektivně. Sice jsem ve škole velmi spokojená, ale musím přiznat, že se mi po kontaktu s reálností a prozkoumávání konkrétních věcí stýská.

Vzhledem k tomu, že pracujete ve škole s dětmi a máte je ráda, jsou vám bližší spíše mladší, nebo starší ročníky?

Mám moc ráda děti. Nedá se říct, jestli mám raději mladší nebo starší ročníky, protože každý má něco. Mladší ročníky mám ráda, protože jsou takoví bezprostřední a nevinní. Když jim řeknu, že mají něco udělat, tak to udělají. Teda najdou se i výjimky. (smích) Starší ročníky mám zase ráda proto, že se s nimi dá lépe probírat a rozvádět látka. Díky tomu, že jsou vyspělí, se mi s nimi i lépe komunikuje.

Michaela Nemetzová a Nela Šípková

10

Sloupky: Čas

SLOUPKY ČAS, ČAS, ČAS...

Stále někam spěcháme. Nemáme čas. Měli bychom si ho umět udělat, ale když je všeho hodně, tak některé věci zkrátka mají přednost, pro mne například škola. Častokrát se stává, že se sejde milion písemek.

Učitelé říkají:,,Vždyť je to jen pár otázeček!“ Jenže, abychom těch pár otázeček mohli zodpovědět, musíme nastudovat všechno. Navíc máme většinou po škole ještě všelijaké kroužky. Je přeci dobré, že máme hodně zájmů, nebo ne? Ale běžet ze školy na kroužek, z kroužku domů, sednout k učení a hned jít spát – to není žádná zábava, nestíháme si pak nic z toho užít a popravdě řečeno, neděláme pak nic pořádně. A tak je to každý den! A co víkendy? Opět je to většinou příprava na školu nebo pro někoho zápasy, soutěže apod. „Vždyť na to /naučení se/ máme celý víkend!“ říkají učitelé. Tak se stává, že kolikrát už ani nemáme čas doma s něčím pomoct, natož si s rodinou sednout a zahrát nějakou hru, či si jen tak pohovořit. Ano, jsou i dny, kdy se výjimečně nemusíme učit, ale to pak musíme dohnat vše, co jsme nemohli udělat dříve. Někdy si čas pro sebe přeci jen najdeme, ale ten “náš“ vzácný čas utíká hrozně rychle. A pak že hodina trvá šedesát minut - nevěřím , ta „má“ hodina trvá asi tak pět minut. A co ta vaše volná hodinka? … Mám skvělou kamarádku, která ale vždy chodí hrozně pomalu. Přímo se vleče. Popoháním jí pokaždé, když někam jdeme. Takhle to bylo dosud. Nyní však zpomalím a přizpůsobím se jí. Přeci právě ona mě učí umět se zklidnit a uvědomit si, že je třeba užívat si i přítomnosti. Vždyť žijeme jen jednou a ten náš čas nám nikdo nevrátí.

Adéla Řehořová /5.B/

ČAS A MY

Požírá, utváří, mění, daruje, ale i bere. Čas - něco, s čím nakládá každý z nás jinak. Někdo ho využívá na minuty přesně a snaží se smysluplně vyčerpat úplně každou. Někdo si ho šetří, po douškách ho upíjí z těch velkých přesýpacích hodin, které tak neúprosně ubývají, a říká se jim život.

Podívejte, zastavte se, vnímejte ji. Přichází pomalu, ale jistě se blíží. Každá další minuta přijde a zase zmizí jako lidé v našich životech. Přicházejí a odcházejí. Na některé si svůj čas najdeme, jiné taktně odmítáme se slovy, že zrovna nemůžeme, a někoho do svého života ani nepustíme. Nedovolíme mu upít z našich vzácných hodin života.

Nepřijde vám někdy tak nějak nefér, jak někteří lidé plýtvají svým drahocenným časem na tolik zbytečností? Co na to asi říkají ti z nás, kteří ho opravdu nemají? Ti by dali cokoliv za hodinku života navíc … Se svým časem nakládáme každý jinak, ale jen málokomu z nás vyhovuje jeho zběsilá a nezadržitelná rychlost. Přesto čas nikdo nikdy nezastaví. Je tu jaksi s námi i mimo nás.

Terka N. /5.B/

Sloupky: Advent

ČAS ADVENTNÍ MOJE NEZAPOMENUTELNÉ VÁNOCE Když jsem byla malá a věřila jsem na Ježíška, přijeli k nám domů taťkovi rodiče i rodiče mamky. Mít u nás doma oba dědečky a obě babičky pro mě znamenalo prožít ty nejkrásnější Vánoce ze všech. Můj malý bráška byl taky moc rád, ale myslím, že mnohem víc si přál nějakou hračku, o kterou si Ježíškovi napsal.

Když se všech osm členů naší rodiny navečeřelo, mamka nás odvedla do pokoje, kde jsme celí natěšení čekali na Ježíška. Trvalo to strašně dlouho, než se z obývacího pokoje ozval zvoneček. Utíkala jsem dolů po schodech a pak jsem to viděla, náš krásně nazdobený stromeček uprostřed hromady pestrobarevných dárků. Škoda jen, že už si nepamatuji, co v nich bylo. Tento večer si ale budu pamatovat po celý život, protože jsem byla se svou velkou rodinou, a ta je to nejcennější co mám.

Barbora Kristlová /2.A/

ADVENTNÍ RÁNO VE 2.A Dne 6. prosince se přede mne na svou vyhřátou židli posadil. Ano byl to opravdu on a nikdo jiný, sice bylo daleko do Vánoc, ale přesto můžeme tuto příhodu označit jako vánoční. Zatímco se ona osoba na oné židli skoro zabila, roztrhla jsem Majdě papír, no ale zpět k té příhodě. Vyhřátá židle už se začala přehřívat, což ovšem nezpůsobila přítomnost jiného žáka v téže místnosti. No, shodou okolností se najednou rozkašlal, ale to bylo nejspíš rýmou, a pak to přišlo. Otevřel ústa tak strašně moc, že jsem se bála, aby mne každou chvíli nesnědl. No, naštěstí se tak nestalo a jeho ústa se pomalu zavřela. Ano, byl to opravdu zívající Fanda.

Kateřina Samlerová /2.A/

NEZAPOMENUTELNÝ MIKULÁŠ Bylo mi asi osm let, když jsme měli jet do Rakouska lyžovat. Jenže my jsme zároveň jeli na čerty. Rakouské čerty jsem nikdy neviděla, byla jsem tedy hodně zvědavá.

A takhle to začalo. Bylo 5. prosince a já jsem poprosila tátu, abych mohla jít na Mikuláše a čerty do školy. Ve škole to bývalo super. Sešli jsme se všichni na chodbě a zpívali jsme písničky, pak jsme od anděla dostali každý balíček s nějakými sladkostmi. Poté pro mě přijel táta a jeli jsme do Prahy na autobus.

U autobusu jsme potkali tetu a ostatní účastníky zájezdu. Z cesty si toho moc nepamatuji. Když jsme tam přijeli, tak jsme se ubytovali a pak se

rozhodlo, že se půjde na nedaleké náměstíčko.

Cestou jsem koukala, jak všechno kolem svítí.

Na náměstí až tolik lidí nebylo, tak jsme si to tam prošli a najednou to začalo. Rozezněly se zvony a na náměstí se začali shromažďovat čerti a běhali mezi námi. Nebylo to jako u nás, že chodí čert, anděl a Mikuláš, tam řádili jenom čerti zvaní Krampusové. I když jsem na čerty nevěřila, tak jsem se i přesto bála. Bouchali do lidí klacky a řetězy, na sobě měli býčí rohy, někteří dokonce i pět. Kolem pasu měli řetězy a veliké zvony.

Byl to obrovský zážitek. Pamatuji si to dodnes zcela zřetelně. Občas se mi o nich zdá, to se pak moc nevyspím.

Eliška Beranová /2.A/

11

12

Rozhovor: Viktor Gajdoš

Naty Spielmannová

ROZHOVOR S VIKTOREM GAJDOŠEM Co tě přivedlo k tancování?

Od malička chtěla moje máma, abych se dal na společenské tance, ale mě to nikdy nelákalo. Jednou se naskytla příležitost jít se kouknout na trénink mého kamaráda, a když jsem se na to koukal, tak se mi to zalíbilo a už jsem u toho zůstal.

Jak dlouho tancuješ?

Tancuji už pátým rokem.

Přibliž nám, jakému tanci se věnuješ?

Tancuji standardní a latinsko-americké tance. Mezi standardní patří waltz, tango, valčík, slowfox, quickstep a mezi latinu samba, chacha, rumba, paso doble, jive.

Jak často a kde trénuješ?

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Trénuji 5x týdně v pražském klubu MZ dance team pod vedením Martina Dvořáka a Zuzany Šilhánové. Dále nás trénují také Petr Zabystrzan a Monika Mihalíková.

Za své největší úspěchy považuji zisk mezinárodní třídy ve standardních tancích a titul vícemistrů České republiky v družstvech.

V Domě kultury jsme si na začátku roku při oslavách 25. výročí naší školy nemohli nevšimnout tvé šikovné partnerky. Pověz nám něco málo o ní. Jak dlouho už spolu tančíte?

Co tě motivuje?

Jaký je tvůj cíl?

Partnerce je 15 let. Momentálně tancuje osmým rokem a byla vícemistryně ČR. Spolupracujeme něco málo přes půl roku.

Nemám určitou motivaci. Tancování je nedílnou součástí mého života a baví mě to, to si myslím, že k dosažení úspěchů mnohdy stačí.

Můj cíl je být finalistou Mistrovství ČR a dostat se do reprezentace.

Názor: Obezita

Filip Špáda

13

Obezita Mnoho lidí si pod pojmem epidemie představí morové rány ve středověku. Dnešní dobu však sužuje naprosto jiná epidemie – obezita. Je to onemocnění, při kterém dochází k hromadění tukových zásob v organismu. Ačkoliv takto zní definice, za “organismus“ považujeme hlavně člověka. Obezita u zvířat se vyskytuje u chovných zvířat, divoká zvěř trpí obezitou jen velmi vzácně.

K obezitě se člověk může dopracovat různě – první příčinou jsou genetické předpoklady. Při správném životním stylu se však dají vrozené faktory omezit do mírné nadváhy, v některých případech i do normálního BMI. O BMI (Body Mass Index) jste jistě už slyšeli. Je to jednoduchá početní operace, při níž můžeme zjistit, zda trpíme obezitou. Tedy - ……. Dalším faktorem způsobujícím obezitu, který nemůžeme přímo ovlivnit, je hormonální stav našeho těla. Chcete-li zjistit víc o hormonech spojovaných s obezitou, odkážu vás především na hypofunkci štítné žlázy a zvýšenou hodnotu nadledvinových hormonů. Poslední, nejčastější příčinou obezity je nevyvážený příjem a výdej energie. Ten je dán nadměrným příjmem potravy, nedostatkem pohybu, nevhodnými stravovacími návyky a obecně nevhodnými životními standardy.

Obezitu provází celá škála komplikací. V první řadě to jsou tzv. kardiovaskulární problémy, neboli postihnutí srdce a cév. Řadíme mezi ně např. vysoký krevní tlak nebo infarkt.

Dále může vést obezita k nejrůznějším nádorovým onemocněním, problémům s držením těla či depresím.

Léčba se sice může zdát jednoduchá, avšak trvá velice dlouho a dodržet dietní plán může být velice obtížné. Primárně je důležité omezit nadměrný energetický příjem. To můžeme zajistit snížením příjmu živočišných tuků a jednoduchých cukrů a naopak zvýšením příjmu vlákniny. Pohyb je také velmi důležitý. Doporučuje se chůze, cyklistika a plavání. Je však také dobré omezit denní dávku stresu. Lidem je od přírody dáno, že v krizových situacích mají buď utéct, nebo bojovat. V takových momentech se krev nahrne do svalů, místo toho aby vstřebávala živiny.

Doufám, že jsem Vás v tomto článku alespoň trochu seznámil s problematikou obezity a že jsem vás i trochu postrašil. Toto téma je velice zajímavé a dnes obzvláště aktuální. Pokud v něm nalézáte zalíbení, určitě doporučuji zjistit si více...a nepřejídat se a hýbat se – to je ta správná cesta ke zdraví.

BMI = tělesná váha v kilogramech vydělená tělesnou výškou v metrech na druhou Příklad: váha = 67kg výška = 185cm = 1,85m BMI= 67/1,852 = 19,57

Vyhodnocení (pro dospělého jedince, u nás, mladistvých jsou hodnoty zhruba o 1 nižší) < 18,5 podváha 18,5 – 24,99 optimální váha 25 – 29,99 nadváha 30 – 34,99 obezita 1. stupně 35 – 39,99 obezita 2. stupně > 40 obezita 3. stupně

PŘÍSNÉ NORMY NIČÍ BUFETY NA ŠKOLÁCH! Natálie Spielmannová

Novým školním rokem vstoupila tato vyhláška v platnost. Podle ní mají školní bufety možnost do konce roku doprodat dříve nakoupené zboží, ale nové zboží už musí nakupovat podle nově zavedených pravidel. Jenže limity na obsah soli, cukru a tuků jsou mnohem přísnější než doposud, a tak nevyhovuje vyhláška většině běžně prodávaných potravin včetně všelijakých sýrů nebo jogurtů. Co se tedy bude a může prodávat? To je zatím jedna velká záhada. Když není co prodávat, nejsou tržby a není z čeho platit provoz, z čehož vyplývá, že se bufet musí zavřít. My ale o možnost koupit si ve škole svačinu přijít nechceme!

V řadě škol však problém vyřešili tak, že automaty a bufety skutečně zrušili. Kvůli přísně stanoveným normám je obtížné najít ten produkt, který by splňoval všechny limity. Když chtějí dát provozovatelé školních bufetů do nabídky celozrnnou

Každý z vás již určitě slyšel nebo četl o tzv. pamlskové vyhlášce, která má dětem zajistit zdravou stravu. O vyhlášce se spekulovalo už od minulého roku a některé z bufetů po celé republice se na to dopředu připravovaly. A co to vlastně je ta pamlsková vyhláška, proti které se bouří většina škol?

housku se sýrem nebo šunkou, nastane hned problém. Většina sýrů totiž podmínkám nevyhovuje.

Pokud sýr splňuje tuky, nesplňuje soli. A stejná situace je se šunkou. Zkrátka, přísné normy ničí školní bufety! Dříve si mohli provozovatelé prodávat, co chtěli, a nyní má potíže i program „Mléko do škol“, který rozdává ve školách zdravé svačiny.

Strachování se o zaplnění skoro prázdných regálů se každým dnem násobí a mě zajímalo, jak s celou situací bojuje naše bufetářka pí. Vrbová, která před ne tak dlouhou dobou bufet zpříjemnila o voňavé fornetti a pizzu. A co teď? Budeme se muset s těmito dobrotami v prostorách školy rozloučit, nebo má pí. Vrbová plán, jak pro nás bufet zachránit?

V následujícím rozhovoru se vše dozvíte!

Rozhovor: Paní Vrbová Od 1.1.2017 se budete muset vejít do všech limitů a norem, které vám ukládá vyhláška. Co očekáváte po tomto přechodném období?

První setkání s touto vyhláškou pro mě znamenalo, že to je pro mne likvidační. Čím víc se o tom od září jedná, tím víc zjišťuji, že budou i nějaké výjimky. Zkrátka nikdo ještě přesně neřekl, co bude dál. Postupem času, díky všelijakým zprávám z novin, se ale dozvídám, že to snad nebude tak striktní, jak to vypadá.

Připravujete nějaký jídelníček, který by mohl vyhovovat jak podmínkám vyhlášky, tak studentům?

Ano, určitě připravuji. Připravuji něco jako ‘‘ozdravení‘‘.

Ale myslím si, že to na začátku nebude až tak prodejné.

Všechny produkty, které tady prodávám, jsou vlastně sestavené za mých 22 let, co tu jsem. Je to nabídka toho, co vám studentům nejvíce chutná. Takže ano, počítám s tím. Bude tu ovoce, mléčné výrobky, zdravější pití, ale ještě čekám na další zprávy.

Co považujete za největší problém této vyhlášky?

No, je to celé nesmysl. Největší problém je, že udělali vlastně vyhlášku, která v podstatě ani nejde splnit. Podle této vyhlášky by se neupeklo, neuvařilo. Nechápe to nikdo.

Máte nějaký plán, jak zachovat některé ze stávajících produktů i po novém roce?

V hlavě se mi určitě rodí plány všelijaké. Chci samozřejmě některé z produktů udržet. Tato vyhláška předkládá i takové výjimky, že když my jsme osmileté gymnázium, tak já nesmím prodávat nezdravé produkty dětem pod 15 let a těm starším už to nabízet i prodávat můžu. Takže teď řeším jen otázku, jak to vyřešit, protože menšina studentů je pod 15 let. Ale problém je v tom, že do naší klubovny samozřejmě může každý a já, když dám zákaz dětem do patnácti let navštěvovat bufet (protože podle vyhlášky se děti v těchto prostorách ani nesmějí pohybovat), tak to nebude fungovat, protože by se nedostali do klubovny. Takže přemýšlím, jak toto vyřešit. Jestli

sem dát ceduli, nebo jestli mám kontrolovat občanské průkazy. Studenti přišli s nápadem zavést náramky, což také není špatný nápad, ale nevím, jestli by to fungovalo.

Upřímně si teď moc nevím rady, co s tím bude do budoucna. Fornetti bych zde chtěla určitě zachovat, ale samozřejmě po domluvě s vedením školy, protože bych tím určitě nechtěla způsobit problémy jak škole, tak ani sama sobě.

Z čeho váš bufet doposud žije?

Jak už jsem zmiňovala, jsem tu 22 let a vše, co tu mám, je vlastně na přání studentů. Takže ten výběr je udělaný přesně podle toho, co se tu vždy nejvíce prodávalo a prodává, dá se říct, že vše. Něco míň, něco víc. Chtěla bych teď určitě obnovit celozrnné obložené housky. Ale musí se počítat s tím, že jak tady zavedu zdravou stravu, tak se i zvýší cena těchto produktů.

Máte už na seznamu nějaké konkrétní nápoje či potraviny, které budete moci prodávat? Jaké?

Jak už jsem říkala, tak obyčejné perlivé nebo neperlivé vody, ovoce, zeleninu, obložené celozrnné housky, ale vše se bude vyvíjet podle toho, jestli nám dovolí prodávat dětem nad 15 let potraviny, které zdravé být nemusí nebo ne. Ze začátku budu zkoušet a experimentovat, co se bude nejspíše prodávat a co ne. Chtěla jsem sem dát také Colu Zero a některé ochucené vody a čaje, které se vejdou do norem, nebo je lehce přesahují, ale uvidím. Zatím si to moc nedokážu představit.

Po přečtení rozhovoru jste si mohli všimnout, že pro provozovatele bufetů je tato vyhláška opravdu velký problémem a nedá se proti tomu zcela dobře bojovat. Pí.

Vrbové děkujeme za poskytnutí alespoň základních informací, co se týče bufetu a jeho provozu do budoucna.

A vy, pokud nechcete o náš školní bufet přijít, se můžete také zapojit a chodit za pí.Vrbovou s nápady, jak náš bufet změnit a přizpůsobit nové vyhlášce. Za každý nápad, který jí přinesete, jak v tištěné verzi nebo třeba jen přijdete říci, bude určitě naše pí. bufetářka ráda. My jí držíme palce a děkujeme za vše, co pro nás dělá.

Stručný přehled, co všechno vyhláška zakazuje: - produkty obsahující sladidla, kofein, či trans mastné kyseliny z částečně ztužených tuků - výrobky, kreré jsou energetickým nebo povzbuzujícím nápojem/potravinou pro sportovce - ovoce a zeleninu, která prošla úpravou, jejímž důsledkem je podstatná změna původního stavu - ovocné a zeleninové šťávy s přidaným cukrem Max. obsah na 100g/100ml skořápkové plody mléčné výrobky vyjma sýrů sýry masné výrobky

Sůl [g] bez přidané 0,5 0,5 1,5

Tuky [g] 5 30 15

nealkoholiceké nápoje pečivo

Cukry [g] bez přidaných 11

4 1 - 1,8

15

5 - 10

16

Recenze

RECENZE KNIHA: SIROTČINEC SLEČNY PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI Poslední knížkou, kterou jsem četla a líbila se mi, je Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti od Ransoma Riggse. Na tuto knížku jsem narazila náhodou v knihkupectví, do kterého jsem původně šla kvůli jedné určité knížce. Jak to tak bývá, odnesla jsem si zcela jinou knížku, než jsem původně chtěla. Vůbec toho nelituji.

Příběh vypráví o šestnáctiletém Jacobovi, který má schopnost vidět nestvůry, které ostatní lidé nevidí. Po smrti svého dědy se vydává se svým otcem na tajuplný ostrov, kde jeho děda, dle jeho vyprávění, jako malý vyrůstal, a to v sirotčinci pro podivné děti. Jacob se ocitne v časové smyčce a vrácí se o několik let zpátky do minulosti. Poznává všechny podivné děti z dědových fotografií a také jeho dětskou lásku. Na všechny čeká nebezpečí. Nestvůry se snaží za každou cenu dostat do smyčky a děti zabít. Je jen na Jacobovi, zda zůstane ve smyčce a všechny zachrání, nebo se vrátí do přítomnosti a opustí je, jako to kdysi udělal jeho děda.

Tato kniha se mi velice líbila a já jsem si jistá, že se při jejím čtení nebudete nudit. Doporučuji ji obzvláště těm, kteří mají rádi fantasy příběhy. Sirotčinec slečny Peregrinové zpracovává zcela neobvyklé téma, s nímž jsem se setkala poprvé a zaujalo mě. Nejvíce se mi líbilo, že v knížce jsou fotografie, jak vypadaly podivné děti a jejich schopnosti. Vše tak působí neuvěřitelně skutečným dojmem. Tento příběh má další dvě pokračování a já si je určitě velmi ráda přečtu.

Nela Šípková /6.B/

ALBUM: METALLICA - HARDWIRED... TO SELF-DESTRUCT

HODNOCENÍ

Po dlouhých osmi letech vydala Metallica, jedna z největších metalových kapel, nové studiové album. Co se týče stylu, je album velice podobné tomu předchozímu (Death Magnetic), což je pro fanoušky „té staré Metalliky“ rozhodně dobrá zpráva. Práce kapely byla totiž během posledních 20 let přijímána nepříliš kladně. Na fórech i v komentářích na youtube se lidé shodují, že se jedná o nejlepší materiál kapely za dlouhou dobu. Po několika experimentech je to tedy návrat ke kořenům, v tom je však menší háček. Ačkoli stojí písně na skvělých riffech, sólech, pořádných basech a dobrých bicích, chybí tomu jakási energie, kterou se těm čtyřem tvrďákům nedaří získat zpět. Přeci jen nejsou již nejmladší. To však nic nemění na tom, že se jedná o relativně dobrý kousek. Fanoušky jak kapely, tak celého žánru rozhodně neurazí.

Hardwired… To Self-Destruct vychází kvůli své délce (přes 77 minut jako dvojalbum). V Deluxe edici pak ještě s třetím diskem, který obsahuje několik bonusových skladeb a několik záznamů z koncertů. Další zajímavostí je pak fakt, že kapela natočila videoklipy ke všem písním, a to včetně jedné bonusové.

Metallica je heavy metalová kapela, která vznikla v roce 1981. Jedná se o jednu z komerčně nejúspěšnějších kapel – jejích alb (zatím deset) se celosvětově prodalo přes 110 milionů. Nejznámější je pak deska Metallica, té se celosvětově prodalo přes 25 milionů.

Bořek Nachtmann

Recenze

SOUTH PARK inverse.com

d září do prosince se vysílala nová jubilejní dvacátá série kultovního seriálu South Park. Celou sérii, podobO ně jako pár předchozích, propojuje ucelený příběh. Tématem byly tentokrát americké prezidentské volby, kde místo republikánského kandidáta D.Trumpa (nyní již v podstatě prezidenta) v seriálu zaujal právě jeden

z občanů městečka. Dále se propírala témata jako uprchlictví, politická korektnost či závislost na sociálních sítích.

Nic převratného ani výjimečného však série nepřináší, je to zkrátka důstojné pokračování seriálu. Ten má televizí Comedy Central potvrzené vysílání ještě tří dalších sérií.

V Česku běží seriál pod názvem Městečko South Park a snad ani není třeba ho představovat. Nicméně pro ty, kteří zůstali netknuti tímto americkým pokladem, ho přeci jen představím:

Tento americký animovaný seriál pro „dospělé“ se odehrává v malém městečku uprostřed Colorada, které jako by bylo obrazem typického amerického městečka, či snad celých Spojených států. Hlavní hrdinové jsou čtyři – Cartman, Stan, Kyle a Kenny. Čas plyne v South Parku zvláštně (podobně jako v Simpsonových). Ačkoli se seriál vysílá už celých dvacet let, posledních šestnáct let strávili kluci ve čtvrté třídě. Nicméně to, čím se seriál proslavil, je jeho nekorektnost. Tvůrci se nebojí sáhnout po jakémkoli tématu, ať už je sebevíc kontroverzní, a vtipně tak poukazují na současné dění. Výčet narážek by mohl jít donekonečna: terorismus, homosexualita, rasismus,…

Kromě dvaceti sérií seriálu stojí tvůrci také za celovečerním filmem (South Park: Bigger, Longer & Uncut) a počítačovou hrou (The Stick of Truth). Ta byla mezi fanoušky i hráči velice úspěšná, a tak se chystá druhý díl nesoucí název Fractured but Whole, který by měl vyjít na jaře příštího roku.

Pokud vás seriál zaujal, můžete ho sledovat na oficiálních stránkách: southpark.cc.com.

Bořek Nachtmann

17

Tak zdravím ze zasněžené Indiany už podruhé!

V

předchozím dopisu jsem slíbila, že se příště zmíním o Halloweenu, začátku basketbalové sezóny a Homecomigu. Tak první dva body dnes asi zvládnu, ale Homecoming bohužel vyměním za FallBall, protože Hoco nás čeká až po Novém roce, což jsem zjistila asi před týdnem a dvakrát nadšená z toho nejsem, protože overal k této příležitosti už mám koupený, ale nejsem si úplně jistá, jestli ho budu schopná zapnout i po Vánocích.

Asi týden po Halloweenu byl FallBall, to je pro naši školu velká událost. Nevím, k čemu bych to mohla přirovnat. Tento "ples" je jiný v tom, že to připravují opravdu jen studenti školy pro sebe. Já s přípravami také pomáhala a o to víc jsem si ten večer potom užila. Bylo toho dost co zařídit, od prodeje lístků, DJe, fotografa, občerstvení, až po výzdobu. Ale musím říct, že lépe jsme naši školní jídelnu proměnit nemohli. Celkově tohle všechno měli na krku opravdu jen studenti, ale zvládli jsme Tak teď už zpět k hlavním to parádně. Docela mě to bodům mého dopisu a první překvapilo, protože zmattu mám velké téma, a to Halkování kolem toho bylo hodloween. Na tento svátek jsem ně. Večer se opravdu povedl se moc těšila a na rozdíl třea bylo to hodně jiné hlavně ba od Thanksgiving mě vůbec v tom, že přístup měli povonezklamal. Možná si říkáte, lený zase jen studenti, takže že na takzvané "Trick or treatparket byl neustále zaplněn. ing" jsem už stará, ale já a moje Já osobně si to hrozně užila, kamarádky bychom se hádaly... i když bylo poměrně vtipné, Takže 31. října od 5 do 7 hokdyž všichni začali na nědin odpoledne jsme v jedjakou jim známou písničnoduchých kostýmech chodily ku tancovat nějakou jim od domu k domu, opakovaly známou choreografii. Já byla větu "Trick or treat" a dostaly úplně ztracená uprostřed hromadu sladkostí. Plno domů davu, snažíc se kopírovat jemělo krásné dekorace a našly jich pohyby, a to několikrát. se mezi nimi i domy, které to Ale jak už jsem psala, večer opravdu měly propracované do byl skvělý a já se moc těším nejmenšího detailu, zahradu na Homecoming, který, přeplněnou různými "mrtvolami" a dalšími strašidelnými předměty a dekoracemi, doufám, bude v podobném duchu. u jednoho domu byla dokonce v okně projekce Také bych se Vám chtěla zmínit o Thanksgiving, nevraždy, no občas to bylo opravdu strašidelné. Obdi- boli Díkůvzdání, na které jsem se moc těšila, bylo vuji ty úplně malé děti, i já měla v mém věku místy kolem toho ohromné Haló, ale nakonec jsem od toho pořádně nahnáno. Několikrát nás ohromně vystrašilo asi čekala více. I když původ tohoto svátku je moc třeba něco, co se zpočátku tvářilo jako keř. Opravdu ta hezký, teď v tom vidím jen to jídlo, které bylo dobré, atmosféra byla neuvěřitelná, dost těžko se to popisuje, ale nevím, něco mi tam prostě scházelo. Druhý den i s kamarádkami nás to dost sblížilo. Tento svátek mi Black Friday jsem si ale užila parádně. V nákupním bude moc chybět. centru jsme byli hned na otevíračku, v 6 hodin ráno,

Dopis z ciziny: Amerika i když stejně jsem se asi 45 minutové frontě ve Victoria's Secret nevyhla, ale stálo to zato! Utratila jsem klasicky daleko více, než jsem měla v plánu, ale mohl to být můj poslední Black Friday, tak jsem si to prostě musela užít pořádně, i když můj taťka má názor trochu jiný.

A teď už poslední téma, a to Basketbal. Pro Westville Blackhawks je basketbal nejdůležitější sport ze všech, a proto začátek basketbalové sezóny je ohromná událost. Při prvním zápasu byla narvaná celá tělocvična, všichni jsme hrdě fandili a naši hráči i solidně vyhráli 101:56, takže tento zápas nijak napínavý nebyl. Druhý zápas byl ale úplný opak. Ta atmosféra, to se nedá popsat. I když já nikdy velký fanda basketbalu nebyla, tohle mě opravdu dostalo.

Tělocvična - opět hlava na hlavě, hrozně se mi líbí, že v těch sportech Vás přijdou podpořit nejen rodiče, ale i spousta spolužáku a všichni to ohromně prožívají.

Když hra začala, upřímně, jsem našemu týmu moc nevěřila, protože soupeři hráli opravdu výborně, celý zápas byl vyrovnaný, skóre se lišilo nanejvýš o pět bodů. Opravdu jsme byli všichni hrozně napnutí a vynervovaní. Já druhý den nemohla ani pořádně mluvit od toho hlasitého povzbuzování.

Basketbalové zápasy nejsou ale jen o tomto sportu, ale celou dobu hráče společně s námi povzbuzují i roztleskávačky, v poločasu mají vystoupení Poms, což bych nejlépe mohla popsat asi jako něco mezi roztleskáváním a zumbou, kde jsou všechny mé ne-

19

jlepší kamarádky. Opravdu ten večer vždy stojí zato.

Tenhle večer ještě navíc výborně skončil, a to naším vítězstvím 68:65. Do poslední minuty nebylo vůbec jasné, kdo vyhraje, o to větší radování potom bylo.

Další domácí zápas bude až za dlouhé 3 týdny, což mě mrzí, protože nejraději bych chodila fandit třeba každý den. Ale na tento zápas se bohužel nepodívám, protože budu s mojí sestrou Abby v New Yorku, kam se neuvěřitelně moc těším.

Dnes poprvé napadl sníh, my už máme asi týden krásně ozdobený stromeček a vánoční hudba je naladěná také pořád, takže už je jasné, o čem Vám napíši příště.

Krásný nový rok 2017 Vám všem přeje z USA Tereza Pospíšilová

Z VANCOUVER ISLAND

Dnes je sobota 3. prosince 9:36 p.m. Před chvíli jsem přišel z basketbalového turnaje, na kterém jsme se umístili druzí (ale k tomu až později), každopádně jsem si našel trochu času, abyste na mě nezapomněli (haha)

Začnu tedy od začátku. Než jsem 3. září vůbec odletěl, mělo moje letadlo 55 minut zpoždění. Nebyl by to žádný problém, kdybych neměl na přestup v Torontu hodinu a dvacet minut, takže nervozita byla hned od začátku.

Letadlo přistává na “Toronto Pearson International Airport” a já jsem připravený běžet s mým baťůžkem vyzvednout kufry, které musím ještě dát na odbavení směr Vancouver. Hotovo, teď si ještě pokecat tady s pánem, proč navštěvuji Kanadu. Asi jsem mu byl nesympatický, když jsem byl nervózní a udýchaný. Každopádně předložení pasu a letenky, chtěl pán vidět ještě všechny papíry o škole, dokonce si četl i můj motivační dopis (Hm, Okay). Prošel jsem a teď už jen najít Gate číslo 109. Samozřejmě to byl ten poslední gate na obřím Terminálu.

Běžím a najednou slyším svoje jméno “Prosíme, ať se pan Tomas Zima dostaví na gate číslo 109 směr Vancouver, letadlo odlétá za 5 minut). V duchu jsem si říkal “ani nevíte, jak se tam snažím dostat”. Jsem v letadle, jdu si objednat jídlo a opouštím Toronto (See ya..).

Jsem na letišti ve Vancouveru. Žádné zpoždění a už jen čekat dvě hodiny na můj poslední let, a to na Vancouveru Island do městečka Comox. Z létání vůbec nemám strach, jelikož miluji cestování, tak mě to i baví, ale tímhle letadýlkem, které bylo maximálně pro 12 lidí, jsem se popravdě trochu bál (haha).

Vyzvedávám svoje kufry a už vidím, že na mě čeká moje “homestay mom” (Marianne) a její syn (Sam). Už jsem se s nimi trochu znal, jelikož cestovala se svým synem po Evropě o letních prázdninách, a tak jsem jí napsal mail, jestli se nechtějí zastavit v Praze a jít na oběd. A chtěli.

Přijeli jsme “domů”, kde na mě čekal nádherný a obrovský pes a čtyři kočky. Vůbec jsem nebyl zvyklý na tolik zvířat, ale teď už mi to přijde normální. Marianne je opravdu super a je vážně “crazy”, dále bydlím se Samem a Jamesem (také international student, pochází z Číny). Bydlím pět minut chůze od pláže a 25 minut autem od Ski resortu (A příští týden se otevírá, už je tam hodně sněhu, juchů). Do školy to mám 30 minut chůze nebo si můžu půjčit kolo od mého “bratra”, jenže mu je čtrnáct a já mám dva metry, takže je skoro lepší chodit pěšky.

Každý den mám do 3:30 p.m. Škola je opravdu obrovská, ze začátku se mi stávalo, že jsem chodil pozdě do hodin, protože jsem hledal moji třídu (haha). Vyučovací hodina trvá hodinu a 40 minut. Taky jsem tu opravdu poznal, co je to “domácí úkol”. Denně píšu 2-3 stránky z matematiky a nekonečné eseje na angličtinu. Také jsem poznal, co je to tělocvik. Kdo má z tělocviku A nebo B, tak je atlet nebo dělá nějaký sport, a to se mi opravdu

Dopis z ciziny: Kanada

21

líbí, že se tomu takhle věnují. (Já mám samozřejmě Áčko, haha.) Když jsem viděl poprvé venkovní hřiště, tak jsem myslel, že to patří celému městu, jenže všechno patří naší škole (dvě velká fotbalová hřiště, baseballové hřiště, dále hřiště na rugby, hřiště na hokejbal a vevnitř máme fitness centrum a velkou halu na basketbal, volejbal a další sporty). Také tady hraju basketbal za školní tým. Převážně díky sportu jsem poznal kamarády hned od začátku, za což jsem opravdu rád, hlavně když jsem se na prvním tréninku (zadunkoval) zavěsil na koš, tak další den to věděla skoro celá škola. I učitelé se mě ptali, jestli už tu hraji za školní tým, a že se těší na zápasy. To mě opravdu potěšilo. Celé září, říjen a listopad jsme měli tréninky 4x týdně. Zápasy a turnaje začínají v prosinci.

První víkend v září jsme navštívili s mojí rodinou hlavní město BC (Victoria). Druhý týden jsme měli “seznamovák” v jednom campu na malém ostrůvku “Hornby Island”. Také celkem často jsme jezdili v září a říjnu, když bylo ještě teplo, na hezké a klidné místo “Nymph Falls Nature Park”. Oblíbili jsme si jeden “spot” u řeky, kde jsme skákali ze skály do vody. Příroda je tu vážně neuvěřitelná. V říjnu jsem byl na koncertu Kanye Westa a o měsíc později jsem byl na koncertu Asap Ferg, byl to pro me neuvěřitelný zážitek! Před měsícem jsme s “rodinou” jeli na týden surfovat do Tofina. Tofino je malé městečko, které je slavné hlavně díky surfování. Pláže tam jsou vážně úžasné. V Tofinu je také vyhlášena jedna pláž jako nejlepší surfovací “spot” na světě (tam jsme se jen podívali, ale nesurfovali. Příliš velké vlny - pro nás to bylo nebezpečné). My jsme surfovali na “North Chestermans Beach”. Jelikož jezdím na longboardu, tak surfování mě neskutečně baví. Bylo nám jedno, že byla zima, protože jsme měli neopreny (bez nich by to vážně nešlo). K večeři jsme měli výborné seafood, které já opravdu miluji.

Dále jsme ve škole měli akci “Terry Fox Run”. Pro Kanaďany velmi silná akce, je to tzv. “maratón naděje”. Celá škola běžela 5 km městem. Byl to opravdu silný zážitek. Lidé vycházeli z domu, aby nás podpořili nebo aby se přidali k nám a běželi také.

Bezpečnost tu berou zcela vážně. Každá třída má nejméně dva nouzové východy. Také jsme měli už asi 6x cvičení, kdyby hořelo, tak za jak dlouho se všichni dostaneme ven na hřiště. Absolvovali jsme i cvičení proti zemětřesení. Ano je tu celkem sranda.

I holky jsou tu vážně pěkný, takže jsem naprosto spokojen (haha).

Včera začal první turnaj sezóny v basketbalu a zrovna na naší škole. Všechny jsme porazili, až na finále, takže jsme byli druzí na tomto turnaji. V úterý máme další zápas, tak se těším. Víkend poté jedeme do Tofina na turnaj, tak jsem zvědav jak nám to půjde tentokrát. Jsem unaven, půjdu spát.

Btw (1) Ke konci září jsme s kamarády šli pro jídlo do Tim Hortons (nejlepší “maple blue berry bagel with cream cheese toasted twice”). Každopádně jsem si objednal a student za pokladnou se mě zeptá, jestli jsem ten international student z ČR a jestli jsem ten, co hraje basketbal. Tak jsem říkal “wow, Ano jsem. Odkud mě znáš?” Odpověděl “já jsem odmaturoval na téhle střední škole před třemi lety a nedávno jsem o tobě slyšel”. A to bylo dokonce v jiném městě, než já bydlím (haha).

Btw (2) Před 14 dny jsem si koupil v jednom skateshopu mikinu (normální, ve slevě, příjemná). Při platbě chtěli po mně jméno. Ani jsem nevěnoval pozornost, k čemu to je, tak jsem napsal svoje jméno a šel. Druhý den ráno mi přišel mail, že jsem byl vylosovaný v soutěži a vyhrál jsem kolo. Byl jsem úplně v šoku a nejdříve jsem ani nevěděl, jak je to vůbec možné. Momentálně přemýšlím, jak ho dostanu do Čech (haha, lucky).

Btw (3) Po čem se mi nejvíce stýská? Upřímně, když nepočítám rodinu a kamarády, tak je to svíčková, vepřo knedlo zelo a česká Plzeň.

Peace out.

Tomáš Zima /Kanada/

22

Dopis z ciziny: Kanada

English corner

23

DO YOU KNOW THAT....

John Bull is a personification of Britain as Uncle Sam is a symbol of America. But they have nothing else in common. Uncle Sam is a typical capitalist, whose main concern appears to be military recruitment, whereas John Bull is an everyman, more interested in beer, his bulldog and a calm life. He was created in 1712 by the political satirist John Arbuthnot. He is not difficult to be recognized being typically dressed like an English countryman in a Union Jack waistcoat and squat top hat and being accompanied by a bulldog. Arbuthnot loved his John and that is why he gave him a sister, Peg, to represent Scotland.

There must have been an enemy to laugh at – and that is Louis Baboon, as a symbol of France, of course.

You would probably think that something heroic should represent the British, but a corpulent old fellow, John Bull, is a great sample of the peculiar English humour and of what is comic and familiar.

The Rose as well as being England´s national flower, the rose is also national flower of the USA. The rose appears in lots of patriotic versions: as a royal emblem, on the shirts of English rugby players and on hundreds of English souvenirs. The history of this symbolic flower goes back to the beginning of the 16th century, when Henry VII installed the rose as a royal emblem after the civil war between the House of Lancaster with a red rose as their symbol and the House of York with a white rose. Henry did it in attempt to bring the rival families together.

What is in a name? That which we call a rose By any other name would smell as sweet.

So Romeo would, were he not Romeo call´d, Retain that dear perfection which he owes

“´O, my love´s like a red, red rose“ Robert Burns, Scottish poet

Without that title…

William Shakespeare’s Romeo and Juliet /1594/

Mgr. Lenka Vedralová

24

Výstava: Karlův most

vendyatelier.cz

Zveme vás na výstavu „KARLŮV MOST“

Chcete se dozvědět něco nového o našem nejznámějším a nejslavnějším mostě? O jeho výstavbě, rekonstrukcích po povodních i válkách, o jeho sochařské výzdobě i o pověstech s ním spjatých?

Chcete vědět, jak se Karel IV. připravoval na jeho stavbu a jak se na druhý břeh dopravovali Pražané staletí předtím? Chcete se podívat, jak vypadá Karlův most uvnitř? A jak je to s těmi vejci přimíchanými do malty? Není nic jednoduššího, než abyste zavítali na zahradu Kliniky Dr. Pírka, která společně s Kulturou města MB a ve spolupráci se společností Medialogue paní Olgy Menzlové pořádá další výstavu velkoformátových snímků k 700. výročí narození Karla IV.

Autorem této výstavy, stejně jako výstavy předchozí o Karlu IV., je přední český historik a ředitel Národního památkového ústavu v Praze Ondřej Šefců. Opět nabízí návštěvníkům výjimečně zajímavou expozici, která se již těšila velkému zájmu Pražanů i turistů na pražské Kampě. Krásné historické veduty, staré fotografie i současná umělecká zobrazení Karlova mostu jsou doplněny fundovaným textem se zajímavými a pro mnohé novými informacemi.

Najdete zde odpovědi na mnohé otázky a uvědomíte si, jak chytří a zruční byli naši předci, když dokázali postavit most, který vydržel více než 600 let. Po zhlédnutí této mimořádné výstavy budete mít jistě chuť se opět projít po Kamenném mostě pražském, jak se původně jmenoval, a jistě si na něm a na jeho věžích najdete další detaily, které vám doposud byly utajeny.

Výstava v Mladé Boleslavi v zahradě Kliniky Dr. Pírka potrvá do poloviny března 2017. Je volně přístupná, díky dokonalému osvětlení, dvacet čtyři hodin denně. Dárková publikace „Karlův most 10x jinak“, jejímž autorem je tvůrce výstavy pan Ondřej Šefců, je právě k dostání v knihkupectví na Mírovém náměstí v Mladé Boleslavi.

Mgr. L.Vedralová

Zprávy Navštívil nás Edison

- L.V.

Nedávno uplynulo 135 let od okamžiku, kdy T.A. Edison poprvé rozsvítil svou první žárovku. U nás na škole svítí desítky žárovek, ale jen jedna nese jméno Edisonovo. Ta však nesvítí, ale probouzí světlo v nás, respektive ve studentech 7. ročníků.

V týdnu od 4.do 10. prosince hostili naši sedmáci pět anglicky mluvících zahraničních studentů vysokých škol, a to v rámci projektu Edison. A že si to opravdu užili a stálo to za trochu námahy. O tom však podrobněji až příště. Nyní jen jedno foto na ukázku.

Víte že,

- Terka Nitschová

na naší škole máme jednoho třeťáka, který se v kategorii starších žáků letos v létě stal vítězem Českého poháru?

A v čem že? V jízdě na horských kolech. Jmenuje se David Šulc. Jedním z jeho dalších velkých úspěchů bylo třetí místo na mistrovství Evropy v rakouském Grazu.

My mu k jeho mimořádným úspěchům blahopřejeme a přejeme mu s celou redakcí mnoho dalších úspěchů na kole i ve škole!

Umíme pomáhat!!!

- L.V.

Adventní charitativní sbírka na naší škole se stala již tradicí a nutno podotknout, že velmi úspěšnou. Jen málokterá škola v našem městě se může pochlubit něčím podobným, alespoň o žádném takovém školním ústavu, jež by pořádal tak široce zaměřenou sbírku, zatím nevíme.

Je až neuvěřitelné, kolik z vás, studentů i učitelů, se zapojilo a pomohlo svými dary potřebným. Je krásné vědět, že jsou mezi námi ti, kteří nemyslí jen na sebe.

Děkujeme.

Kreslíte si při hodinách?

Jestliže ano, pochlubte se. Přineste své výtvory do 5.B (uč. 7) - Natálii Spielmannové nebo do 7.B (uč. 4) - Bořkovi Nachtmannovi. Ty nejlepší, nejvtipnější atd. otiskneme v našem časopise.

Neváhejte a kreslete. Vždyť i při této činnosti se dá docela dobře vnímat výklad učitele. Máme to vyzkoušené.

25

26

Zprávy

Vážená paní Vedralová, obracíme se na Vás s poděkováním při zajištění dobrovolníků pro Národní potravinovou sbírku 2016, které se naše organizace 12. 11. zúčastnila v prodejně TESCO Mladá Boleslav.

Velice si pomoci Vás a Vašich studentek, bez níž bychom se neobešli, vážíme. I díky Vám a dobrovolníkům se nám podařilo vybrat více než 1.400 kg potravin, které jsou určeny pro lidi z okresu Mladá Boleslav, jež se ocitli ve finanční tísni. Z Vaší školy se zúčastnily studentky Jana Pucandlová a Veronika Langerová.

Doufáme, že naše spolupráce bude zdárně pokračovat i v dalších letech.

Se srdečným pozdravem Monika Hofmanová Jekhetani Luma – Společný Svět, o. s.

Sociální poradna Mladá Boleslav, Nerudova 691, Mladá Boleslav Na fotografii se na Vás usmívají nejen současné studentky naší školy, ale jistě poznáváte i některé naše absolventy.

Adventní dřevosochání Všimli jste si pěkné chýše a v ní vyřezaných postav betlémských? Kde? Před divadlem, pár metrů od naší školy. V sobotu 26. listopadu se pět pozvaných řezbářů pustilo do práce a během jediného dne vytvořili tyto kouzelné postavy Panny Marie s Ježíškem, Josefa a Tří králů. Kdo by čekal řezbáře s dlátky a dalším typickým nářadím, tak by byl zklamán. U Altánku na Výstavišti vrčely motorové pily a zvedala se oblaka pilin a prachu. Výsle-

dek náročné, ale krásné práce je však podle mne velmi pěkný. Obdivuji, jak se pět různých uměleckých individualit dokázalo domluvit a vytvořit dílo, jež působí stylově jednotným a čistým dojmem. Možná příští rok boleslavský betlém tito umělci ještě obohatí o další figury nebo zvířata. Přála bych si to asi stejně jako další diváci, kteří sledovali řezbáře při práci.

L.V.

Názor: Telefony

27

OOCima Ucitele X Studenta V

V

Nomofobie – víte, co to je?

Pomohu vám, možná touto chorobou trpíte, aniž byste ji uměli správně pojmenovat. Vezměme si na pomoc Wikipedii: „Nomofobie (angl. Nomophobia – zkratka z „no mobile phobia“) je jedním z velkých stresorů konce 20. a počátku 21. století, při kterém postižený jedinec trpí strachem ze ztráty mobilního signálu, tj. např. z nedostatečného pokrytí v některých oblastech (na horách), vybití baterie či ztráty samotného telefonu apod. Touto fobií údajně trpí 13 milionů Britů a podle odborníků může nomofobie postihovat až 53 % všech uživatelů mobilních telefonů. V české populaci jde o každého druhého jedince.“ /zdroj Wikipedia/ Ano, je to nejen nové slovo, ale i nový fenomén, který ohrožuje především současné děti a mládež. Jinak řečeno, je to strach, že nebudu mít u sebe svůj chytrý telefon nebo že ho nebudu moci použít, je to tedy závislost na chytrém telefonu. Podle odborníků na závislosti přibližně čtvrtina mladých lidí spadá do kategorie závislých na smartphonech. Nejhorší situace je ve východní Asii, konkrétně v Jižní Koreji nebo v Singapuru, kde se chytré telefony stávají nedílnou součástí života dětí již v raném školním věku.

Proto např. v Číně regulují hraní počítačových her a používání smartphonů ve školách přísné zákony. „Podle singapurského psychologického poradce Thomase Lee by se měly podobně zachovat i další asijské země

a zařadit závislost na chytrých telefonech mezi “oficiální duševní poruchy stejně, jako například gamblerství. “Použít chytrý telefon k tomu, aby si člověk vylepšil náladu, je téměř totožné s tím, jak mohou chování lidí ovlivnit drogy,“ řekl.

“A stejně jako závislí na drogách, také závislí na mobilních telefonech mohou mít abstinenční příznaky, jako je neklid, úzkost a dokonce i záchvaty vzteku,“ dodal.“ /zdroj ČTK/ My na tom na našem malém gymnáziu nejsme, bohužel, o mnoho lépe než mladí lidé ve školách v Singapuru. Stačí se o přestávce projít po chodbách nebo nahlédnout do tříd.

Studenti si nějak zapomněli povídat, mnozí z nich, uzavřeni do své bubliny, třímají v ruce smartphone a ….však víte co. Zvoní. Učitel vchází do třídy a vítá ho nevraživý pohled nomofobiků. Zas mě někdo ruší.

Tak už víte, co je to Nomofobie? A co s tím, jak z toho ven?

I u nás jsou pracoviště, kde se léčí závislosti, ale nejdříve byste to mohli zkusit sami nebo se svými kamarády.

Vyražte do kina, do divadla, na hřiště nebo do fitka, cestujte po okolí i do vzdálených míst a sbírejte reálné zážitky. Vezměte si knihu a čtěte nebo jednoduše pozvěte kamarády do kavárny, dejte si něco dobrého a povídejte si. Možná pak pochopíte, že nejste sami na tomto světě, že tento svět je dostatečně krásný na to, abyste nemuseli utíkat do světů virtuálních, nereálných a zástupných.

To vám přeje Lenka Vedralová

Americké volby? Ovčáček? Dalajláma? Budoucí prezident ČR? Brexit?

Pro všechny dospělé určitě velmi diskutabilní témata, která se mnohdy nedají nazvat jinak než skandálem ... ale co znamenají pro nás, studenty?

Zeptejte se v jakékoliv třídě od prvního do pátého ročníku, kdo je to Ovčáček. Víte, kolik lidí Vám odpoví? Myslím si, že ani ne třetina, a to jsem optimistka. My v našem věku neřešíme politická témata a mnohým z nás jsou vyloženě ukradená.

Nezjišťujeme detaily Dalajlámova příjezdu, či zda měl být skutečně vyznamenán pan Brady. Pro některé z nás jsou to zkrátka jen jména, která často slýcháme v rádiu nebo v TV. A nedej bože, pokud bych někomu měla vysvětlit politickou situaci v Americe. Mnozí z nás zkrátka nejeví zatím velký zájem o politické volby na naší škole, o výši důchodů nebo o to, jak dopadla konference o snížení emisí států EU. Jsme sice studenty gymnázia a očekává se od nás, že budeme projevovat určité zájmy, ale nemohou je očekávat od nás všech. Nejsme ještě dospělí a někteří z nás se, bohužel, o tohle zkrátka nikdy zajímat nebudou. Pro někoho smutné, pro někoho úsměvné, ale každý vedeme své myšlenky či názory jiným směrem.

Nejsme všichni stejní, což je přeci dobře.

Terka N. /5.B/

28

Soutěž: Zvířata ve městě

V

ZVÍRATA ˇ ˇ MESTE VE

Soutěž pro třídy 1. a 2. stupně základních škol a střední školy Mladoboleslavska Ekocentrum Zaharada nám již nemalou dobu nabízí útulnou, klidnou kavárnu, též zajímavou MiniZOO umožňující nám poznat další zajímavé tvory, kteří s námi sdílejí tuto planetu, a mimo jiné také pořádá zajímavé akce, jako je například Zeměfest. Ekocentrum si pro vás nedávno připravilo zajímavou soutěž týkající se propletení přírody s civilizací. Konkrétně se zaměřilo na zvířata ve městě a vyhlásilo stejnojmennou soutěž. Je dobrou příležitostí pro šikovné, kreativní či nápadité studenty, kteří mají chuť něco dělat.

Soutěž řeší problematiku rozrůstající se městské zástavby. Jejím působením dochází k úbytku přirozených ekosystémů. Jak se s takovou situací vypořádávají volně žijící zvířata? Ustoupí tlaku a vymizí? Zůstanou a přizpůsobí se? A jak na takovou situaci můžeme reagovat my?

HODNOCENÍ: Komise budou hodnotit na škále 1 – 10 bodů: HRATELNOST, NÁPADITOST / ORIGINALITU, DESIGN, KVALITU ZPRACOVÁNÍ, VĚRNOST ZADANÉMU TÉMATU, ENVIRONMENTÁLNÍ PŘÍNOS, VZDĚLÁVACÍ PŘÍNOS, PRAVIDLA

ZADÁNÍ:

Vytvořte společenskou hru (karetní, deskovou, venkovní/outdoor) na téma Zvířata ve městě.

PRO HRY PLATÍ TYTO PODMÍNKY: jsou opravdu hratelné mají fyzickou podobu (nestačí návrh) jsou opatřeny jasnými pravidly a návodem jsou doplněny o anotaci (stručný popis hry, komu je hra určena, tedy věková kategorie, pro kolik hráčů, přibližná doba hraní jedné hry) - odpovídají vymezenému tématu Zvířata ve městě - - - -

Soutěžícím je vždy třídní kolektiv. Za jeho práci a dodržení termínů zodpovídá pedagog. Není nijak omezen počet soutěžících z jedné školy. Soutěží se ve 3 kategoriích:

Vytvořené soutěžní příspěvky (hry) odevzdávejte spolu s vyplněným přihlašovacím listem nejpozději do pátku 31. března 2017 do 15.00 hodin v Ekocentru Zahrada, Mladá Boleslav.

• 1. stupeň ZŠ • 2. stupeň ZŠ (+ odpovídající ročníky gymnázií) • SŠ a gymnázia

Více můžete zjistit přímo v Ekocentru (máte to vlastně za rohem).

Vítěz každé kategorie získá venkovní nebo deskové hry dle vlastního výběru v celkové hodnotě max. 2000,- Kč.

Sloupky: Trocha poezie

29

VÁNOČNÍ - Adéla Řezáčová Už přichází Ježíšek, na stole ‘‘voní‘‘ František.

Sníh za okny třpytí se lehce, aby to skončilo, nikdo nechce.

Všechny děti domů běží, máte-li pospolu rodinu, na ničem tak nezáleží, v tuto svatou hodinu.

Rampouchy světlo lamp odráží, z oken line se vůně cukroví, V kuchyni se již kapr smaží, zda budou dárky, kdo ví?

V tento jediný den v roce, ať jste doma, či v závěji, šťastné a veselé Vánoce, Vám ze srdce přeji!

Někdy jsi nahoře a někdy dole - Natálie Spielmannová Někdy jsi nahoře a někdy dole, Je to v pořádku, nejsme žádné stroje.

Musíš být nad věcí, neřešit blbosti, pak budeš šťastný a zářit radostí.

Učení nad hlavu, několik koníčků, už nevíš jak dál, To aby se člověk snad i o své nervy bál.

Ale vždyť bude zase líp, i když se to nezdá, Tak nevzdávej se a budeš zářit jak na obloze hvězda.

Teď jsi prohrál, vyhraješ příště, přisaj se na svůj cíl jako klíště.

Máš špatné období? To nic neznamená, věř, časem všechny dostaneš na kolena.

Snad nutno ještě k tomu všemu říct, Zkus vyjít každému vstříc.

Všechny dobré skutky se ti totiž vrátí, přesně tak, jak ti povídala tvoje máti.

Motivace a správný přístup je klíč k úspěchu, také ale pohoda, klid a ne žít ve spěchu.

Píše se to lehce a uskutečnit, to už sranda není, když se na tebe vše hrne, pak radši poupravíš znění.

Tento motivační text ti doufám do hlavy vleze, a uvědomíš si, že vlastně nemáš žádné meze.

Děkuji za tvůj čas a já si teď pauzu dám, ale třeba ještě někdy něco poskládám.

Čas

Jak je možné žasnu zcela.

Co s člověkem ten čas dělá?

Jak nám ale utíká, ten drahocenný čas...

Stařec nad ním naříká, mladí s ním mrhají zas...

Vždyť dítě jsem byla ještě včera a teď je ze mě dospělá ?!

Jak se sypou ty hodiny, ve škole den co den.

Ty jizvy a ty modřiny, co nám zbydou až odejdem.

Jak to ale běží a přitom plyne tiše.

Pochopit se to dá ztěží, mluvit o tom je klišé.

Jak chybět budou tyto časy, jak chybět budou tyto chvíle až šanci chytíme za pačesy kvůli níž byla všechna ta píle...

Rok za rokem jako voda, ztratí se vdáli ve vlnách.

I promarněné vteřiny je škoda, i ta se jednou změní v prach.

Tak se občas zastavte a hlavně prosím vás, sami sebe nepřipravte o svůj drahocenný...

Adéla Řezáčová

30

Nábor: Redakce

CHCEME PRÁVĚ TEBE! Na úvod bych chtěla podotknout, že práce pro redakci není žádný teror a ani příliš velký závazek. Školní časopis byl založen na semináři z českého jazyka s pí. prof. Vedralovou a redakce se už spoustu let skládá ze studentů, kteří mají zájem o psaní nebo se dále chtějí rozvíjet a psaní jim přináší radost. Pokud jsi někdy přemýšlel o tom, že by ses chtěl věnovat žurnalistice, určitě neváhej a přidej se k nám! Nemusíš se bát, že bychom tě kárali za případné chyby, které ve svých článcích napácháš. Chyby se opraví a pro tebe to bude jen další zkušenost. Náplň práce redaktora je vcelku jednoduchá.

Jednou týdně se scházíme a rozdělujeme si články nebo si radíme, co a jak v dalším čísle časopisu bude vypadat. No a pak máš několik týdnů čas na napsání daného článku, který si vybereš.

Psaní článků tedy, jak vyplývá z textu, záleží jen na tobě. Můžeš se zaměřovat na sloupky, básničky, recenze nebo třeba rozhovory s některými studenty či profesory naší školy, a to zdaleka není vše. Nemusíš se bát, že bys práci v redakci nezvládal, máme tam šikovné studenty, kteří ti poradí a popřípadě s určitým problémem pomůžou.

Samozřejmě podmínkou není pouze psaní, pokud ti jde fotografování nebo kreslení, taky jsi vítán/a!

A JAK SE TEDY STÁT REDAKTOREM? JE TO VELMI SNADNÉ !

1) Kontaktuj jednoho z nás na facebooku, pokud ho nemáš, můžeš přijít osobně a domluvit se s námi - Natálie Spielmannová-5.B (uč.č.7) a Bořek Nachtmann-7.B (uč.č.4).

2) Společně se domluvíme, na co by sis přál svou práci zaměřit.

3) Přijdeš na naší schůzku s redakcí, která se koná každé pondělí o velké přestávce v učebně č.14.

Jednoduché, že?

Tak neváhej a přijď si vyzkoušet něco nového, určitě nebudeš litovat!

Těšíme se na tebe.

Natálie Spielmannová

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2016

Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.