Školník 8/3

ŠKOLNÍK Časopis pro studenty Gymnázia Mladá Boleslav

3

Ročník osmý

Leden - Únor 2017 NEPRODEJNÉ

skolnik-casopis.g6.cz | g8mb.cz

EDITORIAL

Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu, polovina školního roku je úspěšně za námi, zima se s námi pomalu loučí, sníh taje, mráz ustává a na šedivé obloze mezi cáry mlhy a smogu můžeme už častěji zahlédnout hřejivé slunce. Je to jasné - jaro se blíží! A jak už všichni tušíte, máme pro Vás další dávku novinek. V našem prvním čísle tohoto kalendářního roku se Vám pokusíme přiblížit český jazyk očima našich češtinářů. Na chvíli se vrátíme zpět v čase a připomeneme si úspěšný florbalový turnaj nebo třeba výsledky nejlepších z nás na různých olympiádách. Také najdete na stránkách Školníka první kresby z vašich hodin, kdy jste se nudili nebo jen tak bezmyšlenkovitě čmárali po papíře.

Nebudu již dále zdržovat přeji Vám příjemné čtení!

Natálie Spielmannová

OTÁZKY ČÍSLA Jak to vypadá, když se sjedou studenti z celého světa?

Jaký názor má náš profesorský sbor názor na čtenářské deníky?

Zaznamenali jste spory ohledně básničky Jiřího Žáčka a jaký je váš názor?

Co pro vás znamenají peníze?

Jak to dopadne, když na horách řádí viróza a polovina zájezdu ji padne za oběť?

Všichni určitě znají píseň God save the queen, ale říká vám něco Land of my Fathers?

Věděli jste, že máme na škole vynikajícího houslistu?

Jak to vypadá na dovolené v Africe?

Vítě, že naši školu navštivil jeden z možných kandidátů na prezidentské křeslo?

A co je to vůbec haiku?

Odpovědi můžete najít v tomto čísle

„Myšlení je jediný ráj, ze kterého nás nemůže nikdo vyhnat.“ /neznámý autor/

ŠÉFREDAKTOŘI

REDAKCE

Bořek Nachtmann Natálie Spielmannová

KONZULTACE

Mgr. Lenka Vedralová

GRAFICKÝ DESIGN Tomáš Bajer

REDAKTOŘI

Tereza Nitschová Filip Špáda Hana Horáková Michaela Nemetzová Nela Šípková

O NÁS...

Časopis Školník je školní dvouměsíčník psaný a graficky upravovaný studenty napříč všemi ročníky. Zabývá se primárně školními akcemi a aktivitami, ale i kontroverzními či aktuálními tématy. Nechybí ani rozhovory, recenze a vlastní názory.

Redakce časopisu Školník se schází pravidelně, každé úterý od 9:40 v učebně jazyků č. 14. Pokud máte jakékoliv nápady, inovace, nebo se chcete stát součástí redakce, rádi vás zde uvidíme!

skolnik-casopis.g6.cz facebook.com/skolnik.casopis

OBSAH 4 6 10 11 12 13 16 18 19 20 23 25 26

Projekt Edison Rozhovor s češtináři Sloupky English corner Sloupky Rozhovor Dopisy z cest Zveme vás na výstavu Recenze Florbalcup Haiku Ples Na co se těšit

FOTOGRAFIE Marek Hofman Tomáš Brůžek Vojtěch Vyskočil

PŘISPĚVATELÉ

Mgr. Martin Hermann Mgr. Václav Hojka

Mgr. Jakub Vaněk Ondřej Hrabětínek Anna Vlčková Michael Housa

4

Projekt Edison

ještě jednou

PROJEKT

EDISON

Od roku 2011 každoročně u nás na škole probíhá projekt Edison. Ten spočívá v tom, že k nám přijede několik zahraničních studentů z různých koutů světa a prezentují nám v angličtině zemi, ze které pocházejí, její kulturu, historii, a třeba i náboženství. Letos u nás byli - Arménka, Číňanka, Italka, Guatemalec a Íránec. Shodou okolností se mi naskytla příležitost právě studenta z Íránu ubytovat, ačkoli jsem něco takového původně vůbec neplánoval. A musím říct, že jsem zpětně neskutečně rád, že se mi tahle možnost naskytla.

„Co víte o Íránu?“ To byla první věc, na kterou se nás Reza, student informatiky z Teheránu, zeptal.

Já osobně jsem toho opravdu nevěděl moc. Věděl jsem třeba, že Írán je „tam někde na východě vedle Iráku (ten známe, tam se bojuje) a přibližně jsem tušil, že tam bude nějaká odlišnost od ostatních muslimských zemí, co se náboženství týká.

(Převážná část obyvatel jsou šíitští muslimové na rozdíl od většiny islámských zemí, kde převládají sunnité.) Dál už toho ale moc nebylo. Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Reza byl však zvyklý z předešlých škol, kde mu říkali, že Írán je jen poušť, kde zuří válka.

Projekt Edison

5

Ale ona tam nejen nezuří válka, nejsou tam teroristi, ale je to také země, kde najdete jak krásné hory, tak džungli. Mimochodem, v Teheránu je přibližně stejné podnebí jako v Praze, takže ho nástup chladného počasí u nás vůbec nezaskočil.

Zezačátku jsem byl trochu nervózní ohledně toho, jak bude vše probíhat. Rychle jsem ale zjistil, že se rozhodně není čeho bát, protože z téměř dvoumetrového stokilového vousatého „teroristy“ se vyklubal jeden z nejsympatičtějších lidí, jaké jsem kdy poznal.

O to víc mě pak mrzely předsudky a názory na nich založené, které jsem během těch několika dní zaznamenal. A možná (nemusí to tak být, ale je to zajímavá shoda náhod), že i právě kvůli nim vznikla počáteční situace, kdy právě Reza, (ten, který by mohl být semínkem terorismu na našem území) byl jediný, kdo ještě neměl kde bydlet.

Během toho jediného týdne jsem nejen poznal partu úžasných mladých lidí, ale dozvěděl jsem se mnoho zajímavých informací, které nám škola jako taková jednoduše nemůže poskytnout. Může nám např. poskytnout údaje o ekonomice a podnebí jednotlivých států (ačkoli i ty se teď dají snadno najít), ale díky tomuto projektu nám i zprostředkuje přímý kontakt s lidmi, kteří v daných zemích žijí. Troufám si tvrdit, že těch 5 dní mi dalo mnohem víc než mnoho a mnoho hodin strávených sezením a posloucháním výkladu.

Je dobře, že se naše škola projektu Edison účastní, protože je to skvělá příležitost, ačkoli by bylo potřeba ještě vychytat nějaké organizační věci. Každopádně bych chtěl všem studentům, které to ještě čeká, doporučit, aby zahodili předsudky a pořádně si to užili.

Bořek Nachtmann

6

Hlavní téma: Český jazyk

S čím jste měl/a ve škole v čes. jaz. největší problémy?

Mgr. Martin Herrmann

S pravopysem :)

Mgr. Hana Kárová

V mluvnici až do gymnaziální doby s lecčím. Ani teď si nemyslím, že mám ,,hotovo“, spousta věcí stále mění, je třeba je sledovat.

Mgr. Radek Kotlaba

Největší problémy jsem měl s některými záludnostmi české syntaxe. Obecně: čím teoretičtější jazykovědný přístup k jazyku, tím mám větší problém, naopak: čím praktičtější užívání jazyka, a to včetně pronikání do jeho struktury, tím lépe. Hlavně ne biflování jazykovědných pouček. Jako nehudebník mívám dodnes problém i s rytmizací proudu řeči, a to včetně poezie.

Mgr. Jitka Obrázková

Rozlišit písmena d a b. Už je to lepší.

Mgr. Miroslava Rešlová

V českém jazyce jsem zvláštní problémy neměla. Pokud si vzpomínám na svá školní léta, trápil mě problém všeobecný - zapomínala jsem domácí úkoly :-)

Mgr. Helena Svobodová

Jako studentka jsem nerada psala slohy na zadané téma. Raději jsem tvořila vlastní texty.

Mgr. Eva Vaňková

Už si nevzpomínám, ale myslím, že s ničím. Psát a číst jsem uměla už v předškolním věku.

Mgr. Lenka Vedralová

Naučit se nazpaměť báseň. Mám spíše logickou paměť a jsem tvořivý typ, takže jsem si verše všelijak doplňovala o vlastní slova, což se mým češtinářům samozřejmě nelíbilo.

Co si myslíte o čtenářských denících?

Mohou být úžasné, stanou-li se skutečnými deníky, při jejichž četbě máte až posvátný pocit důvěrného rozhovoru. Na to ovšem ,,jakoby“ není čas. Ale i jaksi komentovaná čtenářská statistika má svůj význam.

(A kdo opisuje, škodí jen sám sobě.)

Myslím si, že bychom měli hlavně číst. Číst to, co nás baví, z čeho můžeme mít radost. Jakým způsobem si o přečteném vedeme záznam, není už tak důležité, ale v určitých fázích studia to je velmi praktické. Že mají smysl pouze tehdy, pokud si je čtenář sám dobrovolně vede, pokud je k tomu donucen a jen stahuje či opisuje, tak jsou úplně na nic.

Neustále si jen píšu, abych neztratila přehled.

Myslím si, že je to dobrý způsob zpětné vazby a zjišťování čtenářské gramotnosti. Je to možnost, jak přimět studenty zamyslet se hlouběji nad knihou. Stráví tím smysluplně svůj čas, kdy o knize a příbězích v ní uvažují v jiných dimenzích. Mají možnost sdělit svůj vlastní názor a zároveň se procvičí ve slohovém vyjadřování.

Jsou užitečné, je to prostor pro zaznamenání vlastních myšlenek (mimo jiné).

Pokud si dělám poznámky o knihách poctivě a s chutí a jsou to mé osobní zápisky a ne stažené, je to pro studenta přínosné Napadá mne jediné slovo – dobrovolnost. Má-li kdokoli potřebu si zapisovat co přečetl, o čem kniha je nebo si vypisovat hezké a moudré pasáže z knih, tak jen dobře. Ale nutit studenty do čtenářských deníků, to je podle mne zbytečné. Jediné co je pro mne opravdu důležité – je samotné čtení knih, a k tomu by měl češtinář studenty především motivovat.

Hlavní téma: Český jazyk

7

Změnil/a byste něco v české gramatice, v pravopisu?

Ne, jsem rád, že to umím tak, jak to je.

Nevadilo by mi zjednodušení pravopisu, pokud by nebylo na úkor srozumitelnosti.

Přimlouval bych se za zjednodušení psaní velkých písmen, asi stejným způsobem, jako to je v angličtině.

Určitě bych neměnil psaní i/y. To má často velký rozlišovací význam z hlediska významu slov a můžeme být pyšní na to, že čeština se dokáže jednoznačně vyjádřit i bez znalosti kontextu (na rozdíl třeba od angličtiny).

Také se mi nelíbí opouštění původní pravopisné normy u psaní slov přejatých (nejčastěji z latiny) a přílišné sbližování psaného a mluveného jazyka. Dále nejsem zastánce přechylování jmen cizinek, nicméně u Češek bych na tom trval. Vlastně jsem dost konzervativní ve vztahu k jazyku a nic moc bych neměnil.

Velká písmena.

Nemyslím si, že bych měla výraznou potřebu cokoli měnit; snad bych jen zjednodušila pravopis - psaní velkých písmen a psaní i/y v přísudku.

Snad bych zjednodušila pravopis velkých písmen. Ostatně má svůj řád, svou logiku.

Toto je těžké zodpovědět, neboť jazyk se vyvíjí vždy vzhledem k společnosti. Vadí mi, že čím dál více proniká obecná čeština do spisovné a tím je porozumění textu obtížnější.

Především je třeba zdůraznit, že čeština je náš poklad a tak je s ní třeba zacházet. Jazyk je jakýsi živý organismus, který se přirozeně vyvíjí a odráží změny ve společnosti. Ale na umělé změny v gramatice a v pravopise bych byla velmi opatrná. Čeština je složitý mechanismus, který má za sebou více než tisíciletou historii a přirozený vývoj, takže např. skloňování a časování má svou logiku, vše souvisí se vším. Totéž platí i o pravopisu. Pokud bychom do tohoto řádu nešetrně zasáhli, tak by se mohla zbortit celá konstrukce jazyka a jeho logičnost. I pravopisné jevy mají své opodstatnění v jazyce, např. psaní i/y ve vyjmenovaných slovech je výsledkem historického vývoje češtiny. Pro školáky je snazší se naučit vyjmenovaná slova nazpaměť, pro lingvistu je psaní i/y odůvodnitelné, vychází totiž z historického vývoje jednotlivých slov. Souhlasím však se zásahy do psaní velkých písmen – to je záležitost dohody, ne logiky vývoje.

Co učíte nejraději - gramatiku, literaturu nebo sloh?

Nejraději učím tak nějak všechno dohromady, protože to tak nějak všechno pohromadě je.

Literaturu Mám rád literaturu, ale plodné povídání nad vlastním textem žáka (žákyně) může být to úplně nejlepší při výuce českého jazyka, jen škoda, že na slovní hodnocení slohovek není při třiceti lidech ve třídě (a i několika třídách v úvazku) dost času a často ani učitelových sil.

Literaturu Těžko říct, záleží na obsahu či tématu učiva.

Gramatiku učím ráda, protože má svá pravidla (byť s výjimkami), je neúprosně přísná. Literaturu učím ráda, nicméně porozumět jí vyžaduje též určitě znalosti.

Učím ráda vše dohromady, nelze tyto části oddělit, patří k sobě.

Nelze oddělovat jedno od druhého, i při hodinách literatury můžete zabrousit do stylistiky, gramatiky….

Všechno jsem učila během své kariéry ráda, ale pokud bych si měla vybrat, tak sloh a tvůrčí psaní – to je moje parketa, moje srdcová záležitost. Bohužel, na naší škole vyučuji nyní jen angličtině. Češtině se věnuji pouze při tvorbě školního časopisu nebo při suplovaných hodinách. O to více si je pak užívám.

8

Hlavní téma: Český jazyk Co vás přivedlo ke studiu češtiny?

Kdysi jsem se tak trochu zamiloval do trombónu, od něj vedla cesta k hudební výchově, a ta se tehdy dala studovat jen v kombinaci s češtinou nebo ruštinou. Tak co byste si vybrali..? Že budu moci předmět svého zájmu, literaturu a dějepis, povýšit na svoji profesi.

Dějepis, tedy druhý aprobační předmět. Při výběru mezi českým a cizím jazykem (nabízela se především ruština) byla čeština jasná volba. Navíc jsem milovníkem knih (bibliofilem) a s jistým zalíbením sám napíši čas od času nějaký text (nejčastěji publicistického charakteru). Myslím, že stejně jako učitel hudební nebo výtvarné výchovy by měl být aktivním hráčem či pěvcem, potažmo výtvarníkem, tak i češtinář by měl být aktivním pisatelem. Ovšem, kdyby se tenkrát, když jsem nastupoval na VŠ, nabízela aprobace dějepis – zeměpis, nikdy bych se češtinářem nestal.

Obrovská tajemná knihovna u nás doma.

Ke studiu mě přivedl fakt, že jsem vždy chtěla učit a pracovat se dětmi. Ve škole mě čeština vždy bavila, takže rozhodování nebylo těžké. Také jsem měla skvělou paní učitelku českého jazyka, která byla pro svůj předmět zapálená a tím probouzela ve studentech upřímný zájem o předmět. A o to jde v učitelském povolání především, myslím si.

Zejména zájem o literaturu.

Vždy jsem ráda četla knihy, rovněž si libuji ve slovním humoru a čeština je velmi krásný a bohatý jazyk. Vyrostla jsem v prostředí, kde si lidé na venkově setkávali a kultivovaný a slušný jazyk dokázal doslova zázraky i s těmi největšími hulváty, dnes se tomu říká asertiva.

Od dětství jsem hodně četla, ráda jsem psala nejen slohová cvičení, ale také jsem si tvořila jen tak pro sebe.

Měla jsem i velké štěstí na skvělé učitele češtiny, z nichž mi nejvíce dovedností i znalostí předala a mým velkým vzorem se stala paní prof. Hupalovská na boleslavském gymnáziu. Od mládí mě zajímá historie a umění, což se s češtinou krásně doplňuje. Takže čeština a jazyky pro mne byly jasnou volbou.

SEMINÁŘ Co se to vlastně učíme?

TRADIČNĚ?

Může být vůbec nějaký seminář netradiční? Všude to snad probíhá tak, že probíráme spoustu věcí, na papíry sepisujeme hromady informací, které se pak doma učíme na testy a poté na maturitu… nebo ne? V čem je seminář z českého jazyka s panem profesorem Herrmannem netradiční? Možná v tom, že do sebe nehustíme fakta, která jsme dnes schopni během pěti minut vyhledat i vypsat z internetu. Jak tedy náš seminář ale probíhá?

Každý čtvrtek se v 15:00 sejdeme v hudebně a probíráme literární díla. Ale mimo literární díla i mnoho dalších věcí. Pouštíme si ukázky z filmů, skladby či písničky ze všech hudebních žánrů… zkrátka neprobíráme dílo po díle, funguje to u nás trošku jinak. Možná se ptáte, proč si pouštíme písničky a koukáme na filmy. Pomáhá nám to utvořit si představu o díle i o světě, hledáme rozdíly mezi filmem a knihou, prostě a jednoduše hledáme souvislosti.

Je to ale správně? Neměli bychom se učit dílo po díle? Neměli bychom se zabývat faktografií, kterou najdeme kdekoli na internetu? Myslím, že z mého vyjadřování je můj názor jasný. Podle mě škola neslouží k tomu, aby studenti byli zahlceni informacemi. Škola je od toho, aby nás naučila přemýšlet a aby nás naučila se učit. Průměrně strávíme ve škole přibližně třetinu života. To je dost dlouhá doba na to, abychom se naučili přemýšlet a abychom jako stádo ovcí slepě nepřepisovali vše, co je napsané na tabuli. To, co je obvyklé, nemusí být vždy to nejlepší. A to, co je netradiční, nemusí být v zásadě špatné. Pokud tedy hledáte něco zajímavého, jiného a netradičního, seminář z českého jazyka je rozhodně zajímavou volbou.

Michael Housa

Hlavní téma: Český jazyk

9

TAK TROCHU O ČEŠTINĚ Každá řeč je krásná, protože nabízí lidem něhu a se mnou, mluvíme spolu, domluvím ti, domluvíš mi, možnost domluvit se. Jistě, nabízí i jiné možnosti, ale domluvíme se, pohladím tě, pohladíš mě…). Kromě tahle by měla být vždycky první. Čeština má, kromě mateřského pohlazení potřebují děti ještě občasné jiného, dar slova. Máme ji rádi, protože je to náš rodný „důkazy“ o tom, že mateřská pohlazení jsou součástí jazyk, ale milujeme ji, projakéhosi širšího nebo tože je to naše mateřština. chcete-li vyššího řádu. A Zkuste to naučit cizince. to umí docela dobře básníK čemu jsou holky na světě?

To slovo je opravdu naše ci. Nepotřebují na to ani Aby z nich byly maminky, a je v něm skoro všechno. ustavené komise ani tiskaby se pěkně usmály Samozřejmě i něha a domluové konference ani závěry na toho, kdo je malinký. va (mluvím s tebou, mluvíš jednání. Stačí jim pár slov:

Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku.

Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku.

Čtyřicet slov - a dojmů, pocitů, vzpomínek… nepočítaně. Čeština umí být i přísná a jednoznačná: Kdo protestuje proti maminkám, touží po nepořádku. Logika jazyka je neúprosná. Jiřího Žáčka by ve snu nenapadlo, že by svou něžnou čítankovou básničkou mohl způsobit „problém“. Ale stalo se. „Problém“ okomentovala i Petra Havlíková z neziskové organizace Nesehnutí: „Pokud by čítanka byla nějakým způsobem pestrá a jiná báseň ukazovala příklad ne třeba úplně opačný, ale ukazovala realitu z jiného úhlu pohledu, tak by tam pravděpodobně mohla být. Ale obecně bych tam raději viděla nějakou jinou. Většinou to nestojí samo o sobě. Je to příklad reality a ta realita je dotvářena dalšími věcmi a vypadají podobně. Kdyby ty věci vypadaly různorodě, tak to je jiná situace. Je to hodně kontextuální věc“.

Dvaasedmdesát slov, ale stačila by tři: Ne báseň, Petra má problém. Zbylých devětašedesát je slovní průjem.

(Jakým způsobem má být čítanka pestrá? Jaký příklad je ne zcela opačný? Z jakého úhlu se Petra dívá? Jakou nějakou jinou báseň by tam Petra ráda viděla? Co nestojí samo o sobě? Jakými podobnými věcmi si Petra dotváří realitu? Jak vypadají různorodé věci a jaká situace je jiná situace?) Nic, nic, nic. Snad ani ne průjem, jen suché prdy. Raději zpět k básníkům: NIC BEZ VZNEŠENÝCH SLOV (JIŘÍ KOLÁŘ) Napřed nás naučili nafukovat je jako střívka nebo balónky, potom nám řekli, že jsou to formičky na hraní s pískem v parcích, s bahnem na březích řek a se sněhem v zimě, později přikázali nosit v nich čítanky, kalamáře i rýsovací prkna.

Po školních letech překřtili jsme je na brašny na nářadí a zvykli jsme užívat je jako peněženky.

Pak přišla krev.

A dnes zapomněli, že dech, písek, bahno, sníh, inkoust, dřevo, nářadí, peníze a krev zanechaly znamení tak nesmrtelná, že čistotu, kterou máme svým slovům dát, mohou přijmout, jako opilec probuzený ranou do hlavy by přijal sklenku čerstvého mléka.

Co myslíte, pije Petra mléko? A není trochu nespravedlivé, že normální krávy vemeno mají, zatímco Petra…

Mgr. Martin Herrmann Reakce autora na diskusi o genderové vyváženosti, jež se poněkud hloupě rozpoutala v souvislosti s básničkou Jiřího Žáčka, kterou najdete v slabikáři pro žáky druhých tříd.

10

Sloupky

SLOUPKY KOLEM NÁS. S novou dobou k nám přichází mnoho nového.

Spousta skupin nových lidí přichází a odchází. Noví lidé mnohdy znamenají novou kulturu. S kulturou přicházejí nové tradice a zvyky. Ale s novými kulturami také přicházejí nové jazyky. Stejně jako se mísí různé kultury, se v dnešní době mísí i naše jazyky. Na češtině je to hodně znát. Mnoho původních jazykových prvků zaniká a pomalu se do ní vkrádají cizojazyčná slovní spojení a pojmenování. Věděli jste, že staroslověnština měla čtyři minulé časy? Nebo že nová slova jsme například přebrali i od Arabů (př. trafika, káva) a Turků(př. čapka, tasemnice)? Stejně jako se stali mandarinky součástí ovocně mísy, kterou máte doma na stole, jsme začali používat i slova jako jsou typ, tabule, brýle nebo půvab. Ale náš jazyk neovlivnila jen přejatá slova z cizích jazyků, ale i jeho samotná historie. V 19. století se například slovo její psalo jako gegj. Čeština by bez naší diakritiky a pravopisu vypadala úplně jinak. Háček od nás například přejali krom Slováků i Chorvati nebo Litevci.

MONEY & HAPPINESS Have you ever thought about what money means to you? No? Let’s do that! In life, you have to have money, because you have to live somewhere, eat something, drink something, use electricity or water. All the things are necessary for living. But do you really need money to be happy? And how much? Do you need to be very rich and spend your money on useless things, or do you need only some money to pay for something must be paid, and then you can live in a modest way?

For me, money is very important for having necessary things and for saving some money for worse times.

Now, when I am writing this text, I am in Africa, in a luxury hotel. But near our hotel, there are two villages – one for masai people and the other one for the people who live here in Zanzibar – svahile people. I have lots of friends here, and three days ago, one of them took me to a village. People there have homes, clothes, something to eat (but not so much), but they had houses without doors, windows, sometimes without any roof.

They have, for example, only three t-shirts, two trousers and a (sometimes they don’t have at all) pair of shoes.

Children can’t eat every day sweets or chips. They don’t have many toys. Boys, who play football on the beach, have balls made of t-shirts. But they are really HAPPY only for being alive. They are HAPPY having the only toy. They enjoy every day life, smile, do what they love and don’t think so much about money.

Dnes mladí lidé „obohacují“ náš jazyk o mnoho nových, leckdy smyšlených slovních spojení či výrazů. Ale slova nejen vznikají, ale bohužel i zanikají. Mnohá slova se pomalu ale jistě stávají archaismy a mladí lidé některým výrazům, jež používají starší lidé přestávají rozumět, ale bohužel i naopak. Víte, co třeba znamená anžto, drahný nebo škamna?

A man I spoke with told me: „When you are used to having so much money, having everything you want, you can’t be happy. When money comes away, you are very sad. You should be happy as there are only few things you can’t buy. The main thing is to be happy thanks to nice weather and love .“

V SMS se mnohým z nás nechtějí psát háčky a čárky, tak je nepíšeme. Děti, které vlastní mobily odmalička, pak mají dozajista ve škole problémy s psaním.

I am 100% sure that he is right. This is my new „mantra“ and I want to be happy about little things that make me happy every day, about every smile and a piece of sun.

Jak tomu bude dál, to se můžeme jen dohadovat.

Snad s námi český jazyk, jak ho známe, ještě chvíli vydrží. Vždyť je to právě jazyk, který nás spojuje, je to naše dědictví po předcích, tak si ho chraňme a pečujme o něj. Zaslouží si to!

Tereza Nitschová

Since my childhood I have always wanted to live in Africa, and I am sure that one day I will live there and I will be happy without being very rich (in Africa, of course, life is cheaper than in Europe, but it’s not about that).

Michaela Nemetzová

English corner

11

God Save the Queen

Scottish anthems

No one knows who actually composed the song.

Similarities have been found between pieces of music written by John Bull and Henry Purcell in the 17th century. The French are sure the tune was written by Jean-Baptiste Lully. Nobody knows, although the words are often attributed to Henry Carey. Its first public appearing is thought to have been in London in 1745 after the performance of Ben Johnson´s play, The Alchemist“, at the Theatre Royal.

Scottland doesn´t officialy have its own national anthem, but when Scotland participates in sports events either „Flower of Scotland“ or „ Scotland is Brave“ are played and sung by Scottish fans. Do you know that „Flower of Scotland“ /written by Roy Williamson in 1966/ is impossible to play properly on the bagpipes because one of the notes in the song is not available to play on the instrument.

What is surprising about „God Save the Queen“?

No Royal Proclamation or Act of Parliament has actually ever designed it as the British national anthem.

When the song was first sung in 1745 it included an anti-Scottish verse. As the Jacobites had just invaded England to restore The Scottish House of Stuart to the throne. For obvious reasons, the verse, as you can see, must have been omitted when the song was adopted as the British anthem.

Welsh national anthem Lord, grant the Marshal Wade, May by the mighty aid, Victory bring.

May he sedition hush and like a torrent rush, Rebellious Scots to crush, God save the King.

„Nen Wlad Fy Nhadau“ /Land of My Fathers/ - tradition means it is a national anthem for Wales. It is always sung in Welsh. Here´s the English translation of the first verses: This land of my fathers is dear to me Land of poets and singers, and people of stature Her brave warriors, fine patriots Shed their blood for freedom.

12

Hory 2017

KRKONOŠE

Alias páťáci na lyžáku

Na začátku to všechno vypadalo tak dobře. Všichni jsme prožili normální cestu busem.

Jako vždycky byla nejvíc slyšet pětka vzadu. Jako vždycky se čekalo na úklid pokojů a jako vždycky jsme pomlouvali zdejší kuchařský um. Všichni jsme byly plní očekávání klasického lyžařského výcvikového kurzu, který naše škola pořádá každý rok. Letos jsme měli dokonce i sníh! Že by to tedy letos doopravdy vyšlo?

Neděle po obědě, běžkování a večeře dopadly vcelku dobře, až na malý problém s technikou. Volný večer? Ano. Tak jsme si první večer mohli dělat, co jsme chtěli.

Pro mne, nelyžaře, to byla skvělá psychická příprava na pondělní ranní sjezdy. Že by si naše třídy konečně společně zalyžovaly? A ono to skutečně klaplo. Ale hned první den si bohužel David Mašek vykloubil loket a zlomil ruku. Tímto mu držím palce, ať je to co nejdřív v pořádku. Nikomu dalšímu se naštěstí nic nestalo.

Odpoledne se vyrazilo na běžky a krom Davidova zranění to vypadalo jako normální den se školou na horách. Po běžkách a večeři jsme si konečně pustili instruktážní video a cítili jsme se dostatečně poučeni o bezpečnosti na svahu. Vypadalo to jako pohodový večer. Jenže ... najednou se v mém břiše začali vzdouvat podivné vlny a tedy řeknu Vám, sprint z klubovny na dámy byl po tom docela náročném dni fakt rychlý.

Po deseti minutách byl zvuk splachovadla a konečný pohled do zrcadla opravdu úlevou. Rozhodla jsem se tedy pro klidný návrat do klubovny.

Když ale na schodech slyším: „Prosím tě, řekneš učitelkám, že jsem zvracel?“, zvedá se ve mně nová vlna nevolnosti. Náhoda? Šli jsme to tedy společně oznámit velení našeho kurzu. A už to jelo. Ten večer se po chatě ozvaly zvuky splachovadla ještě minimálně dvacetkrát. Co Vám budu povídat, tu noc nás padlo určitě alespoň šest. Během úterního dopoledne se hodilo marod dalších pár účastníků kurzu a desinfekce kolovala z pokoje na pokoj. Učitelé to vše se strachem v očích sledovali.

Na celodenní výlet na běžkách neměl ve středu nikdo ani pomyšlení. Nevím to jistě, poněvadž jsem ještě v úterý večer odjela domů, ale nebyly jsme s kamarádkami první ani poslední, kdo z onoho opěvovaného lyžáku odjel domů.

Co se mi v pátek na tanečních doneslo - bez úhony přežilo sedm statečných a jeden učitel. Lyžák za všechny prachy, že? Ale dvě věci mi to přeci jen dalo. Začala jsem si mnohem častěji mýt ruce a živočišné uhlí si odteď budu brát až po tom, co se mi udělá líp. Černý záchod fakt nevypadal hezky.

Terka Nitschová

ROZHOVOR

Rozhovor

13

S MICHAELEM HOUSOU

Michael je naším studentem 7. ročníku. Věnuje se hře na housle (hraje na ně už 11 let). Získal 2. místo v celostátní soutěži ZUŠ v komorní i orchestrální hře a 3. místo v sólové hře. Je členem Mladoboleslavského komorního orchestru a minulý rok si zahrál i v Rudolfinu s hráči České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.

Jak ses dostal k houslím?

Od malička mě lákala hudba. Na základní škole jsme měli povinnou hru na zobcovou flétnu a já se za týden stihl naučit všechny tóny, které jsme se měli učit dalších pět let. Vždycky se mi líbila kytara, tak mi rodiče koupili půlovou kytaru a já se učil základní akordy písniček, ale pořád se mi zdálo, že to není ono. Jednou jsem zaslechl nahrávku Vivaldiho a v tu chvíli jsem prostě věděl, že to je přesně to, co chci dělat - hrát na housle!

Věnuješ se jen klasice, nebo tě zajímají i jiné styly?

Zajímám se především o klasickou hudbu. Mimo to nic jiného téměř neposlouchám. Nenašel jsem moc písniček, které by v sobě měly něco, co by mě nějak zvlášť zaujalo. Kdybych si měl ale vybrat jiný žánr než klasiku, byl by to asi metal.

Věřte nebo ne, ale proti symfonickému orchestru je to nesmírně uklidňující hudba.

Co plánuješ do budoucna? Chceš se živit hudbou? Dá se hraním v Česku vůbec uživit?

Momentálně mám v plánu zkusit přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř, potom bych se rád dostal na AMU. Nerad bych se ale věnoval jen houslím, chtěl bych zkusit i dráhu dirigenta. S klasickou hudbou se u nás bohužel moc uživit nedá, orchestry se zavírají a je velká konkurence z východu (ruští, čínští, korejští a japonští hráči). Rád bych se živil dirigováním nějakého českého orchestru, ale nevylučuji ani to, že zůstanu u houslí.

Zakládáte studentský orchestr, jak vás to napadlo, co plánujete?

Myšlenku na studentský orchestr jsem měl v hlavě už hrozně dlouho. Školám obecně podle mého názoru chybí nějaké zajímavé hudební vystoupení. Občas jsem to bral tak vážně, že už jsem dával dohromady seznam lidí, kteří umí hrát na nějaký nástroj. Vždycky jsem ale došel k tomu, že lidí prostě není dost. A především bychom neměli dirigenta.

Před Vánoci jsem byl ale osloven studentem z vedlejšího gymnázia, jestli bych si nechtěl zahrát vánoční koledy v jakémsi miniorchestru, který se rozhodl sestavit, a posily si vypůjčil na naší škole. Koncert měl velký ohlas, a když se z orchestru ozývalo: „Tak příště Hru o trůny? nebo Pána prstenů? nebo Malou noční?“, bylo mi jasné, že nejsem jediný, kdo si koncert užil. Spolu s pár lidmi od nás a z vedlejšího gymnázia se proto snažíme dojednat podmínky pro náš orchestr, místo, kde by se dalo nacvičovat, a repertoár, který bychom měli hrát. Všechno se nicméně stále projednává a není jisté, že něco jako Mladoboleslavský gymnaziální orchestr vůbec vznikne. Přesto to ale chceme alespoň zkusit.

Myslíš si, že je u nás na škole dost prostoru pro „výuku umění“?

Pro mě osobně je prostor pro hudební umění malý, a to i kvůli tomu, že v 7. a 8. ročníku už není hudební výchova. Mrzí mě, že zde nelze ani udělat maturitu z hudební výchovy, která by se mi celkem hodila do budoucna. Prostoru pro výtvarné umění bylo naopak pro mne, s ohledem na moje výtvarné schopnosti, až příliš. Možná bych také dal studentům na výběr mezi hudební a výtvarnou výchovou. Ne každý má výtvarné či hudební nadání. Nekazil bych lidem tedy vysvědčení případnou špatnou známkou jen kvůli tomu, že nemají talent.

Se spolužákem rozmlouval Bořek Nachtmann

14

Názor Stravování

JÍST, či

NEJÍST, ...

Ideály krásy. Budu mluvit spíše k děvčatům, protože jich se tato problematika týká především. Upřímně, která z nás si někdy neřekla, že do plavek či do vysněných šatů, které předvádí modelky s velikostí XS, prostě nemáme postavu a chtěly bychom to změnit. Jistě, cvičení a zdravá, pravidelná strava nikomu neublíží. Spíše naopak. Ale co když to zajde do extrému?

Mentální anorexie a bulimie. Předpokládám, že asi víte, o co se jedná, ale pro poto je oč tu běží řádek - jedná se o mentální poruchy příjmu potravy. Většinou se s těmito poruchami setkáváme u dívek, ale poslední dobou i u chlapců v pubertálním věku, kteří se chtějí podobat ideálům krásy, s nimiž se konfrontují na stránkách časopisů a na různých reklamních billboardech. Anorexie je takový stav, kdy záměrně přestanete úplně jíst, nejprve zmírňujete dávky jídla, až to skončí tak, že nejíte prakticky vůbec nic. Bulimie - to sice jíte prakticky normálně, ale poté se snažíte jídlo „dostat ven“ ještě před tím, než začnete trávit. Výsledek je ale téměř stejně sebezničující.

Každý z vás asi někoho takového zná. Já osobně znám minimálně tři osoby, které těmito poruchami trpí. Ale položme si otázku. Je to nutné? Když jsem se ptala jedné z těchto osob na její příběh, tak mi odpověděla, že to vše bylo kvůli tomu, že ji nechal její bývalý přítel, a to údajně kvůli jiné štíhlejší slečně. Tak se tedy rozhodla, že zhubne, aby mu ukázala, o co přišel. Z mého pohledu ona sama nebyla naprosto vůbec obézní, ba ani oplácaná. Měla hezkou postavu, ale jí to nestačilo. Začala chodit do posilovny a jíst zdravě. Jenže ani to jí nestačilo.

Chtěla víc a rychleji změnit to, s čím nebyla spokojená, a tak hledala na internetu různé nesmyslné diety, které nabádaly k hladovkám a jiným nesmyslům. A tak to začalo, postupně jedla denně jen jedno jablko, pila hodně kávy a začala kouřit cigarety, protože se doslechla, že to snižuje chuť jídlu.

Dosáhla sice svého cíle, byla štíhlá jako modelka, ale nemoc už byla v plném rozsahu. Jí to však stále bylo málo, připadala si pořád obézní. Už neměla štíhlou postavu, byla jako kost a kůže, žebra jí nehezky vystupovala, ruku měla tak hubenou, že se člověk bál ji za ni chytit, aby ji nezlomil. Naštěstí, ona si problém uvědomila za pět minut dvanáct, dříve než se jí to nevratně podepsalo na zdraví. Začala se léčit, pomalu se vrátila k normální stravě a hlavně přestala kouřit. A teď? Následků se sice nezbavila úplně, má problémy s vlasy a pletí a pořád vypadá jako reklama na hlad, ale oproti tomu, jak vypadala předtím, došlo ke změně k lepšímu. A co je hlavní, normálně jí a ví, že už kvůli ničemu a hlavně nikomu si nebude ničit své zdraví.

Ale to je jen jeden případ z mnoha. Co je však na tom všem nejhorší, je to jen jeden z mála případů, který skončil dobře. Často totiž anorexie nebo bulimie končí smrtí. A proto – mějme se rádi takoví, jací jsme, i když je to někdy těžké. Přestat jíst, to není řešení, to je akoTrát cesta do pekel !!!

Míša Nemetzová

15

JAZYKOVÉ HŘÍČKY Najděte skryté slovo v přesmyčkách 1/ KOSTRA TRATI 2/ LODNÍK MIREK 3/ NÁZOR NA KREV 4/ HOST NESL MLOKY

Vytvořte slovní řetězec: Principem slovního řetězce je postupné pozměňování písmen původního slova tak, aby po každé záměně vzniklo podstatné jméno v prvním pádu a na konci řetězce bylo dosaženo slova zadaného (př. ŘEK - ŘEV - LEV- LES - LOS) 1/ ŠÉM slovo ROK 2/ ŠOK slovo ÚLEK 3/ MÁG slovo BLB

Řešení naleznete na straně 24

16

Dopisy z cest

Zápisky ze Zanzibaru /část 1./

AFRIKO. má milovaná Afriko

11:00 Tak je to tu zas. Už potřetí sedím na letišti v hlavním městě Zanzibaru a čekám na autobus, který mě odveze do mého milovaného hotelu. Plná dojmů, že zase spatřím přátele, kteří tu žijí, a užiju si dovolenou v mé nejoblíbenější destinaci. Po jedenáctihodinovém letu jsem celá rozlámaná a těším se na bazén.

12:30 Přijíždíme do hotelu, kde nás personál vítá tancem a zpěvem afrických písní ve svahilštině a já už z dálky vidím Saidiho (mého dlouholetého kamaráda, který pochází odsud a živí se jako animátor v hotelu, kam pravidelně jezdíme), jak mi mává a naplňuje mě to obrovskou radostí.

Dopisy z cest

17

13:00 Už mám pokoj a vybaluji věci. Mám plavky! Takže teď už jen vzít knihu, najít místo na pláži a dovolená může začít.

18:00 Celý den jsem strávila s kamarády. Z knihy jsem prozatím přečetla asi jen pět stran, ale co na tom, hlavní jsou přece zážitky, ne? Teď musím jít na pokoj, protože za hodinu začíná večeře a holky známe to, než si umyjeme vlasy, nalíčíme se a zvolíme správný outfit, tak to prostě chvilku trvá.

19:00 Každý večer je tu určitý program a dnes je k němu přizpůsobena i večeře, je totiž africký večer. Sedím u stolu skoro uprostřed jídelny pod širým nebem a objednávám si bílé víno a colu.

Veškerá jídla jsou tu servírována stylem švédský stůl aneb - vezmi si od všeho trochu, tolik kolik sníš. Pro dnešní večer jsou podávány klasická zanzibarská jídla včetně mořských plodů, které já miluji, takže jasná volba. Za zmínku stojí ovoce, které u nás rozhodně neseženete. Jmenuje se chlebovník, je velmi sladké (chutná trochu jako pu-

dink) a velmi dobré. Jeho jméno je odvozeno od toho, jak plod vypadá, totiž jako bochník chleba.

Ovoce celkově tu mají úžasné. Já jsem silný alergik na ovoce a po celou dovolenou jsem nepotřebovala ani jeden prášek na alergii, a to doma si ho musím vzít hned po tom, co sním jeden měsíček jablka. K pití se tu dala ochutnat šťáva z cukrové třtiny, která je sice dobrá, ale dost sladká. Celý kulinářský zážitek je doprovázen živou hudbou od místních hudebníků, kteří tomu dodávají tu pravou Africkou atmosféru.

21:00 Začíná dnešní večerní show. Do této chvíle jsem seděla na recepci, kde je snad jediné místo, kde funguje wi-fi, no jo - jsem dítě moderní doby. Ale teď se s přáteli přesouváme na pláž, kde je Samaki bar, který vedou mí přátelé (ale o tom až jindy) a kde se koná show a následná diskotéka. Show je rozhodně zajímavá, předvádí se zde klasické africké tance, a co si budeme povídat, ty černošky jak umí kroutit zadkem, to je neskutečné, je vidět že to mají v krvi.

22:00 Show je u konce a teď už jen tanec, tanec a tanec, však to znáte.

Michaela Nemetzová

18

Zveme vás na výstavu

Oscar Jiřího Menzela v Mladé Boleslavi

Chcete vidět originál slavné sošky Oscara, kterou získal v roce 1967 za film Ostře sledované vlaky režisér Jiří Menzel?

Jestliže ano, přijďte se podívat na vernisáž další z řady zajímavých výstav do zahrady Kliniky Dr. Pírka.

Ve spolupráci Kliniky Dr. Pírka a společnosti Kultura MB a za podpory Výboru města MB pro spolupráci s automobilkou Škoda Auto bude v pátek 10.března 2017 v 16:30hodin slavnostně zahájena další výstava mimořádně zajímavých fotografií a dokumentů . Tentokrát se však v galerii pod širým nebem budou prezentovat současně tři na sobě nezávislé expozice.

První část výstavy „Biograf – Kina začínají, kina končí“ byla připravena spolu s Muzeem hlavního města Prahy. Připomíná 120. výročí první filmové projekce v Čechách, a to v hotelu U Černého koně v ulici Na Příkopě v Praze. Promítán byl tehdy film natočený bratry Lumierovými. Po dlouhém čase rozkvětu pražských kin, kterých bývalo až sto, přišla v 90. letech 20. století doba jejich rušení. Řada tradičních promítacích sálů byla přeměněna na noční kluby, kulečníkové herny, někdy divadla, případně kancelářské či skladové prostory.

Toto nové, mnohdy podivuhodné využití někdejších kinosálů působivě zachytil fotograf a znalec filmového prostředí Martin Plitz.

Druhou částí výstavy je expozice „ Negrelliho viadukt“. V loňském roce jsme si připomněli 170 let od otevření této význačné, i když mnohdy opomíjené pražské stavby. Negrelliho viadukt je druhým nejstarším stojícím mostem v Praze a zároveň nejstarším železničním mostem přes řeku Vltavu. Výstavby viaduktu se ujal rakouský inženýr Alois Negrelli von Moldelbe (1799– 1858). Na stavbě pracovalo kolem 3000 dělníků. Na výstavě bude možné spatřit unikátní reprodukce obrazů, které zachycují stavbu mostu od jeho počátku až do současné doby. Stejně jako uvedení tunelu Blanka do provozu v roce 2016, tak i zprovoznění Negrelliho viaduktu před 170 lety bylo zásadním počinem pro řešení tehdejší dopravní situace našeho hlavního města.

Třetí část výstavy je věnována všem zájemcům o historii i současnost našeho města. Expozice „Radouč známá i neznáma“ s podtitulem „Národní přírodní památka, jak ji neznáte“ bude pro mnohé návštěvníky určitě zdrojem cenných informací. Mimořádně zajímavý komentář boleslavského přírodovědce pana Antonína Kůrky, doplněný působivými snímky nejen jeho, ale i pánů Smirnova, Alaxandra Macka a paní MiladyVrbobé, poutavou formou popisuje historii této lokality od roku 1759 a upozorňuje na originality této evropsky významné lokality.

Vernisáž této výstavy, která se koná v pátek 10.března 2017 v 16:30hodin v recepci Kliniky Dr.Pírka, bude obohacena, jak se již stalo tradicí, o atraktivní doprovodný program. Ke zhlédnutí bude během vernisáže a poté v odpoledních hodinách do neděle 12. března zářivá soška Oscara, kterou propůjčil k této události režisér Jiří Menzel Klinice DR. Pírka. Tato mimořádná cena mu byla udělena za úspěšný film „Ostře sledované vlaky“, natočený na motivy novely Bohumila Hrabala.

Návštěvníci budou seznámeni s projekty „Biografy“ a „Negrelliho viadukt“. Rovněž proběhne komentovaná prohlídka výstavy „Radouč, jak ji neznáte“ se zasvěceným komentářem RNDr.Antonína Kůrky.

V zahradě Kliniky se na Vás budou těšit pracovníci Záchranné stanice Huslík z Pátku u Poděbrad, pečující o zraněné živočichy. Tato stanice patří mezi zakládající členy národní sítě záchranných stanic. V zahradě proběhne praktická ukázka vypuštění ošetřených a zachráněných živočichů do volné přírody.

Výstava bude přístupná v zahradě Kliniky Dr.Pírka do června 2017. Originální pojetí expozice bude jistě dobrým důvodem k návštěvě výstavy během vašich jarních vycházek, ale současně bude i významnou didaktickou pomůckou pro boleslavské školáky ZŠ a studenty škol středních.

L.V.

RECENZE

Recenze a události

19

FILM: ANDĚL PÁNĚ 2 První díl filmové pohádkové komedie Anděl Páně vyšel v roce 2005, já osobně jsem tento film viděla až v roce 2007 o Vánocích. Po tak dlouhé době by mě ani nenapadlo, že se objeví i další díl, a velice mě tato zpráva potěšila. Nenechala jsem si ani ujít premiéru v kině. Jak to většinou bývá, tak druhé a další díly filmů bývají horší než díly první, tady ovšem je tomu naopak.

Anděl Petronel stále pracuje u Nebeské brány, ale myslí si, že má navíc. Toho hned využije jeho věčný provokatér čert Uriáš. Začne Petronela ponoukat k hříchu – a pěkně velkému. Uriáš utrhne jablíčko ze stromu Poznání, hodí ho Petronelovi - a ten ho omylem upustí. Jablko spadne na Zem. Anděl a čert musí urychleně to jejich jablíčko dostat zpátky. Mezitím se stihnou zaplést do podivuhodného reje. Jak to ale dopadne, když jim do cesty vstoupí láska a když jejich přátelství je ohroženo?

Tento druhý díl má stejný nádech jako díl první, avšak i přesto se mi líbil víc. Scény byly vtipné a dokázaly mě rozesmát. Celý děj filmu na mne působil lépe, bylo to víc komplikované a zamotané, což se mi na dvojce právě líbilo. „Anděl Páně 2“ je opět jak pro děti, tak i pro dospělé. Obzvlášť na Vánoce je takový film vítán, může se na něj koukat celá úzká i široká rodina pohromadě a nikdo se určitě nebude nudit, a to nejen díky vtipným scénám, ale i díky vynikajícím hereckým výkonům.

Nela Šípková /6.B/

UDÁLO SE NÁVŠTĚVA: MGR. MICHAL HORÁČEK, PH.D. NA NAŠEM GYMNÁZIU Z iniciativy společensky aktivních studentů našeho gymnázia zavítal na naši školu 10. ledna jeden z kandidátů na prezidenta ČR - pan Michal Horáček, spisovatel / Český snář, Jak pukaly ledy, Kudykam, Království za koně../, novinář /cestopisné reportáže z Rwandy.../, textař a básník, ale i producent a úspěšný podnikatel. Během hodinového setkání, jež svižně a živě moderoval pan prof. Kotlaba, hovořil Michal Horáček nejen o své vizi a svých prioritách, jako např. o problémech migrace, postavení žen ve společnosti, o české armádě ..., ale věnoval se i úloze vzdělání v současném světě a zdůrazňoval nezbytnost tvořivého a zodpovědného přístupu mladých lidí k současnosti i budoucnosti. Jedním z velkých témat byla úloha médií a jejich schopnost manipulovat s názory veřejnosti. Mluvil i o nebezpečí, které pro nás může představovat současné Rusko a orientace, především v ekonomické oblasti, na východ. Upozorňoval zároveň na důležitost propojení naší zahraniční politiky s Evropskou unií.

Došlo i na četné dotazy ze strany studentů, na něž host odpovídal jasně, chytře a bez vytáček, často i vtipně.

Nyní jen můžeme panu Michalu Horáčkovi držet palce, aby posbíral do prezidentské kampaně dostatečné množství podpisů a mohl vstoupit do klání o prezidentské křeslo.

L.V.

20

Soutěž Florbalcup

FL RBALCUP 2016 Žákovského turnaje se oproti loňsku zúčastnilo všech 8 tříd a loni absentující 3.A (letos 4.A) byla velkou neznámou. Na pohár mělo ambice více tříd, registrovaných florbalistů i florbalistek k nám na gymnázium chodí povícero.

Turnaj je specifický v tom, že zde hrají 2-3 kategorie společně, a proto mají mladší ročníky hodně ztíženou úlohu. Přesto si troufám říct, že svůj úděl nesly statečně a rozhodně se nemají za co stydět. V mnoha zápasech dovedly favoritům zatopit a dokonce zvítězit.

Také chci vyzdvihnout chování týmů, které už třeba přišly o šanci na postup, ale bojovaly se ctí až do posledních sekund.

To jsou ty drobné momenty, které nabíjejí organizátory energií pro další práci.

Boje ve skupinách začaly překvapením na úkor 4.B, když se prvákům, taktéž z béčka, podařilo překvapit je týmovou hrou a neustálým pohybem (nabitá střídačka jako základ úspěchu).

Ve skupině A se už po druhém kole objevil jasný favorit na celkové prvenství. 4.A - 22 gólů vstřelených, 0 obdržených... Ve skupině B nakonec všechny své zápasy ovládla 3.B, a to i bez chybějících sester Jirkových. Zejména výkony Jirky Krouského naznačovaly, že 3.B míří hodně vysoko.

2.A bez nemocného tahouna a smolaře Ondry Pužmana obsadila v “béčku” druhé místo jen díky skóre a ze třetího se do playoff docela s jistotou probojovala 1.B, která nejenže zvítězila v již zmiňovaném úvodním střetnutí, ale uhrála i remízu 4:4 s 2.A. Tento zápas měl velice dramatický průběh, kdy prváci vedli 1:0, ale 2.A otočila sérií slepených gólů na poločasových 3:1. Prváci nesložili zbraně, začali běhat ještě rychleji a sázeli i góly. Minutu před koncem byl stav 4:3 a druháci už stačili jen vyrovnat.

Ještě větší zvrat se podařil 2.B, která s 3.A prohrávala už 0:4, ale dokázala pěti góly utkání otočit! Podobné překvapení, tentokrát v neprospěch 2.B, se zrodilo i v posledním zápase skupiny A, kdy 1.A, která ve hře sympaticky střídala polovinu třídy, otočila zápas s druháky slavně zvítězila 4:3. PrZápas byl přehlídkou si- avákům to bohužel, díky lových soubojů i pěkných vývoji ve skupině, nestakombinací... čilo. 4.A totiž všechny porazila a zbývající třídy se porazily navzájem, měly všechny po 3 bodech a rozhodovalo tedy celkové skóre. To poslalo ze druhé pozice do playoff 3.A díky vysoké výhře nad prváky a ze třetího místa 2.B. Z prvních míst se tedy přímo do semifinále kvalifikovaly třídy 4.A a 3.B a čekaly na své soupeře.

V nich skončilo tažení 1.B turnajem, i když opět nedali soupeři nic zadarmo, rozdíl v kilech byl znát. Celková porážka s 3.A v poměru 5:2 však není nic, za co by se musel tým stydět. Myslím, že o nich v následujících třech letech ještě hodně uslyšíme.

3.A v zápase ukázala, že se s ní musí počítat, její první čtyřka měla slušnou údernou sílu.

Souboj sekund byl dlouho vyrovnaný a urputný. Nebezpečí se střídala před oběma brankami a skóre narůstalo pomalu. Celkový výsledek 3:2 ve prospěch 2.A vypovídá o malém rozdílu mezi soupeři.

Tak a je dobojováno. Dalo by se to přeskočit pouhým oznámením vítězů, ale rozhodl jsem se napsat ještě pár slov a osvěžit si tak “sportovní reportáž“, kterou jsem neměl tu čest psát snad patnáct let. Kdo pátrá pouze po výsledcích, může text vypustit.

Semifinálové dvojice byly jasné a jako první došlo opět na souboj ročníků, tentokrát tercií.

„

A opět šlo o souboj velmi vyrovnaný, plný střel a zajímavých momentů. Rozchytali se brankáři, dlouhou dobu semifinále přineslo pro to bylo 1:1, až nakonec in2.A ještě větší kolotoč, dividuální šikovnost Jirky Krouského a Maxe Filipa než na jakém se ocitli rozhodly o postupu 3.B. Brazilci v semifinále MS v Max byl také v zápase po kopané proti Německu... třetí na turnaji vyloučen a s celkovými 4 menšími tresty může být rád, že červená karta zůstala pro tentokrát v kapse rozhodčích. (varování pro příště :-) ) Druhé semifinále přineslo pro 2.A ještě větší kolotoč, než na jakém se ocitli Brazilci v semifinále MS v kopané proti Německu.

Celkové skóre se zastavilo na 9 fících (nejsem si úplně jistý..) zatímco golman 4.A slavil další shotout.

“

Finále bylo dané a zbývalo rozhodnout o držiteli bronzu. Vzhledem k časové dotaci na turnaj se nehrálo utkání, ale rozhodovaly nájezdy (2.A-3.A.) V nich se postupně došlo až k náhlé smrti a ve 4.kole vystřelil Kuba Toušek cenu útěchy pro 2.A 4.A překvapila. O tom není sporu. Od 4.ročníku se vždy bude čekat hodně, ale dominance, se kterou prošla 4.A turnajem, byla až moc velká. Ve finále se jim však postavil soupeř velmi zdatný.

I 3.B dosud vyhrála vše, co mohla.

Zápas byl přehlídkou silových soubojů i pěkných kombinací, ale

„

“

čím víc se blížil závěr, tím víc přibývalo individuálních pokusů strhnout vítězství na svou stranu. 4.A vedla, ale 3.B se podařilo jako první v turnaji prostřelit golmana čtvrťáků a srovnat na 1:1. Rozhodnout mohla maličkost, a ta přišla. 3.B šla do oslabení, a to silný soupeř rychle využil. 3.B vrhla vše do útoku a brankovištěm 4.A to lítalo jak u Verdunu. Nakonec však přišel rychlý kontr a ..3:1.. Pak už bylo málo času a bylo jasné, že jako první v historii si pohár odnese 4.A.

Soutěž Florbalcup Také na studentský turnaj se přihlásily všechny třídy. Přes absenci několika výrazných florbalových osobností se sešla pestrá paleta hráčů se skvělými technickými i fyzickým předpoklady a v některých utkáních to bylo hodně znát.

Bylo rozhodnuto hrát ve třech v poli, což se ukázalo jako zásadní a hra tím nabrala plynulosti i spádu. Druhá věc, která udělala turnaj příjemným, byl respekt k rozhodování vašich kamarádů, kteří vzali na svá bedra tu nelehkou povinnost posuzovat hru.

Kdyby se brebtalo jen o trochu víc, věřte, že otrávení by byli nakonec všichni.

(Ovšem Žíža čílící se nad odpískáním ve vlastní prospěch taky stál za to…:-) ) Hlavním rozdílem mezi oběma turnaji byla větší vyrovnanost toho studentského, ne snad vývojem ve skupinách, ale celkovou hrou v jednotlivých zápasech.

O pořadí postupujících (kromě 7.A) tak nebylo rozhodnuto do posledních momentů a nikdo si nebyl jistý soupeřem pro play-off.

Ve skupině A si 8.A musela poradit s absencí florbalového profesionála Bíny, ale všechna čest klukům, kteří ani ve 3 v poli nesložili zbraně. Je pravda, že výpomoc z béčka byla trochu zvláštní, ale oceňuji, že jste nechali kluky hrát. V Lehké kombinace stří- prvních kolech ukázaly daly vydařené střely z svou sílu oba sedmé ročvětší vzdálenosti... níky a se dvěma výhrami měly postup jasný. Ale z jakých míst, to ukázalo až kolo poslední. V něm proti sobě stály septimy a oktávy a oba zápasy skončily smírně -1:1, respektive 3.3. To oběma sedmákům stačilo na 1. místo a přímý postup do semifinále.

Zajímavě se vyvíjela situace favorizované 8.B. Přesvědčivě zvládla vstup do turnaje proti 5.A (7:3), veteráni z florbalcupu Filip Jaroměřský, Honza Hrdlička i Honza Žižka předváděli pestré kombinace, ale ve druhém zápase se stroj zadřel. V dramatickém utkání dovedl Ondra Benda 6.B k vítězství nad favoritem v poměru 5:4. Situace ve skupině byla rázem dramatická. 8.B nakonec do playoff doklouzala, ale remíza 3:3 se 7.B nepůsobila vůbec přesvědčivě. Vypadalo to na 3.místo ve skupině. Jenže! 5.A, která přes heroický výkon Dana Ráčka prohrála oba V souboji o třetí mísprvní zápasy, naprosto to došlo opět na náhlou ovládla druhý poločas smrt a v ní “zemřely” šando té doby vyrovnaného ce šesťáků alespoň na zápasu s 6.B. Během 4 malou medaili... minut padly 4 góly a konečné skóre 6:2 znamenalo jediné: 6.B - přemožitel největšího favorita, končí. A stačily na to 4 bídné minuty. I takový umí být sport.

Z prvního místa šla tedy 7.B přímo do semifinále, druhá skončila 8.B, třetí 5.A a čtvrtá kvůli vzájemnému zápasu 6.B Ve skupině A si hned zpočátku vyšlápla 5.B na oslabenou 8.A a zvítězila 4:3. 5.B ukázala, že ač nejmladší, může s Jirkou Mrkusem pomýšlet na play-off. V dalším zápase však přišla porážka ve vyrovnaném zápase se 7.A (3:5). 6.A také porazila 8.A a prohrála se sedmáky, a tak v posledním vzájemném zápase šlo o to, kdo postoupí ze druhého a kdo ze třetího místa. Remíza hrála díky většímu počtu vstřelených gólu pro 5.B. Překvapí vás, že zvítězila 6.A (3:2), jak jinak než těsně, po velkém boji, gólem několik vteřin před koncem…?

Znamenalo to, že v následujících bojích o semifinále se utkají 8.B s 5.B a 6.A s 5.A.

„

“

„

“

21

První “čtvrtfinále” naznačilo, že stroj už je zase v pořádku. Lehké kombinace střídaly vydařené střely z větší vzdálenosti a přes velkou snahu a dva vstřelené góly se páťákům překvapení nepodařilo. Celkové skóre 7:2 bylo slušným vzkazem pro semifinálového soupeře.

Ve druhém postupovém utkání byl boj mnohem vyrovnanější. Akce střídala akci, byly vidět i emoce. Rozhodčí však situaci zvládli a hra rychle pokračovala. 6.A hrála, co mohla, a přes velký odpor 5.A bylo vidět, že jejímu téměř nestřídajícímu triu docházejí síly. Přesto sehráli důstojný zápas a padli až na samém konci. Výsledek - 3:2 a třetí vítězství 6.A o jeden gól.

A bylo tady semifinále, teď už se lámal chleba, Rozhodovalo se, kdo se přiblíží k poháru na dotek a kdo se bude v nájezdech, v duelu zklamaných, snažit alespoň o bronz.(:-) ) 8.B vs.7.A. Kdo půjde do finále? Pokud by byla 7.A v plné sestavě, byl by favorit jasný. Takto bylo vše otevřené. Ani v zápase to zpočátku nevypadalo jednoznačně. Skóre se hýbalo na obou stranách, ale v prvním poločase nebyl rozdíl výrazný. V tom druhém však 8.B zahájila demolici soupeře a ten od stavu 5:2 drobně rezignoval. Padly ještě dva góly a bylo vymalováno. 8.B slavila postup.

Každá série jednou skončí a skončila i série výher 6.A o jeden gól. 7.B dirigovaná zkušenými Marcibálem a Vocelem dokráčela k vysokému vítězství 6:2. 6.A se snažila, ale bylo to marné, rozhodly velmi pěkné góly ze střední vzdálenosti, které ukázaly, že “pan rozhodčí” to má v ruce.

V souboji o třetí místo došlo opět na náhlou smrt a v ní “zemřely” šance šesťáků alespoň na malou medaili. Vítězství v poměru 4:3 slavila 7.A. Finále slibovalo náramnou podívanou a přehlídku skvělého individuálního “skillu”, jak se teď říká. Komentátoři a trenéři mají také v oblibě jedno slovo, tak mu učiníme zadost: Finále mělo být především přehlídkou kvality…

A také bylo, zejména v obraně. Dlouho to bylo nerozhodně, bojovalo se ve středu pole, hráči obou týmů zkoušeli střelbou překvapit brankáře soupeře. Kristýna Karli se však tentokrát rozhodla zamknout klec, a tak se stalo. Když její spoluhráči konečně prostřelili Vaška Nocara, byl už skoro poločas.

V tom druhém boj pokračoval a góly nepadaly. Čas se krátil a když pak přidala 8.B druhý gól, začalo být jasno. Přes mnoho šancí, přes nesčetné střely Marcibala Kristýna bránu uhlídala a třídu 8.B tak bude do konce studia zdobit Pohár přátel Školy.

A jsme tam, kde jsme začali,u předání poháru z rukou vedení gymnázia, které ukončilo tuto z mého pohledu úspěšnou sportovní akci.

Na závěr několik poděkování.

Velké díky starším klukům, kteří pomohli celý turnaj zajistit personálně, jmenovitě - Vocel, Marcibál, Hulínský, Resl, Regner, Šákr a Ráček. V úterý pak i Bětce Špádové, která směle naskočila jako rozhodčí.

Rozhodování bylo optimální, hra nebyla kouskovaná a velké fauly vesměs správně odpískané. Nad očekávání.

Všichni byli na svých místech, časomíra se včas nezapnula za dva dny jen jednou, což je solidní výkon :-).

Hráčům děkuji za povětšinou slušné chování.

Sláva vítězům, čest poraženým, florbalu zdar a za rok znovu v boji o Pohár přátel školy.

Mgr. Jakub Vaňek

22

Soutěže Úspěchy

VELKÝ ÚSPĚCH NAŠICH MALÝCH ŠACHISTŮ Dne 14.12.2016 se zúčastnilo naše družstvo krajského kola v přeboru šachu.

Naši zahráli výborně a umístili se na 1.místě (z 12 družstev) v kategorii II - základní školy a odpovídající třídy osmiletých gymnázií.

Reprezentanti našeho gymnázia v sestavě Jiří Maronczak (III.A), David Hybler (III.B), Jakub Šulc (II.A), Martin Švejk (II.B) a Matěj Špringl (III.B) – viz. foto zleva, uhráli 22 bodů a zvítězili s relativně velkým odstupem od ostatních .Je třeba konstatovat, že jsou velice vyrovnaným družstvem, které sbírá body na všech šachovnicích, takže jejich vítězství nebylo zas tak velkým překvapením.

První dva týmy postupují z krajského kola na mistrovství republiky, které se bude konat letos na jaře.

Blahopřejeme a hodně štěstí na republikovém finále..

Mgr. Václav Hojka

Naši nejlepší ve školním kole konverzačních soutěží v anglickém a německém jazyce - leden 2017 ANGLICKÝ JAZYK:

NĚMECKÝ JAZYK

Kategorie I:

Kategorie II:

Kategorie III:

Kategorie II B

Kategorie III A

1. Vokurka Ondřej 2. Červová Eva 3. Tamariová Sabina

1. Fořtová Linda 2. Sameš Milan 3. Löffelmann Tomáš

1. Vašíček Jan 2. Suchý Viktor 3. Horák Christian

1. Rejmon Tobiáš 2. Janeček Filip 3. Němeček Jan

1. Tomanová Magdalena 2. Vejražka Petr 3. Vicherková Adéla

Všem vítězům blahopřejeme a přejeme hodně úspěchů do okresních kol.

Blahopřejeme!

Jistě si všichni pamatujete, že v předchozím čísle jsme dělali rozhovor s nadějným talentem školy Viktorem Gajdošem, který nám předvedl své taneční schopnosti hned na začátku školního. roku v Kulturním domě na oslavách 25. výročí školy.

Na základě jeho skvělého výkonu jsme se ho rozhodli vyzpovídat. Kromě svých doposud cenných vítězství a velkých úspěchů, nám také prozradil svůj další cíl v taneční kariéře. Tím bylo - stát se finalistou Mistrovství ČR. Dne 29.1 2017 se Viktor zúčastnil Mistrovství ČR do 21ti let ve standardních tancích a dostal se právě až do samého finále! Tímto si svůj cíl opravdu splnil a my mu gratulujeme a přejeme mnoho dalších úspěchů.

Haiku

Haiku

•- Haiku is a Japanese poem which can also be known as Hokku.

•- First haiku were written in the 16th century, soon they became very popular and very erly became a kind of popular enertainment.

•- Haiku is a type of poetry that can be written on many themes, from love to nature.

•- A Haiku consists of 3 lines and 17 syllables. Each line has a set number of syllables, as you can see below:

Strucutre

Example

Line 1 – 5 syllables Line 2 – 7 syllables Line 3 – 5 syllables

The | sky | is | so | blue.

The | sun | is | so | warm | up | high.

I | love | the | su|mmer.

Toast I really like toast.

It is yummy when its hot.

I like it best cold.

23

- Haiku poems do not need to rhyme, but for more of a challenge some poets try to rhyme lines 1 and 3.

Beans Beans are kind to hearts.

I like to eat them daily.

And then do big farts!

/Adopted from Google, L.V./

Dojmy z výstavy na pražské Kampě, kterou navštívili naši páťáci v předvánočním čase a jež je inspirovala k napsání krátkých básnických hříček - haiku.

Is this just a dream?

This is too nice to be real.

Please dont wake me up.

- Anna Vlkčková

Am I just a lie?

Hiding beneath my real face But I am safe here Anna Vlčková

Extáze, Josef Istler

bez názvu, Jiří Kolář

He walks on a beach There are footprints behind him He looks very calm He stands by the sea The photo is black and white It is nice and calm - Ondřej Habětínek

Václav Havel u moře

Periferie, Josef Istler We all want our space But when rain is all you have, You want your life back.

- Anna Vlcková v

24

Řešení: traktorista, kormidelník, konzervárna, lehkomyslnost

šém-šum-rum-rom-rok nelze, mají rozdílný počet písmen mág-mák-lák-lok-lob-bob-blb

Maturitní ples

25

PŮJDETE LETOS NA PLES? Zopakujme si tedy pár společenských pravidel, které byste měli dodržovat. Tak tady jsou ty opravdu základní.

Když pár dorazí na ples, muž by měl ženě pomoci z kabátu a u stolu odsunout židli, aby si dáma mohla sednout. Žena si sedá vždy jako první a po pánově pravici. Než tak však dvojice učiní, měla by si nejprve podat ruku s již sedícími páry. Představuje muž, nejdříve sebe a poté partnerku.

Během plesu bychom si u stolu neměli povídat o vážných politických či jiných problematických tématech, přece jenom se chodíme na ples bavit, ne diskutovat. Konverzace by tedy neměla vyvolat rozpor, ale být spíše uvolněná.

Pokud dojde na tanec, vždy by měli první tanec večera tančit partner s partnerkou a až poté s jinými lidmi. Pokud si pro ženu přijde tanečník, měl by se nejdříve zeptat o svolení jejího doprovodu. Partner této ženy by měl na oplátku vyzvat k tanci ženu neznámého. Rozhovor by měl být při tanci obdobný jako u stolu, nebo lehčí. Žena by však neměla být uvedená do rozpaků.

Na plese se však nejen dobře bavíme, ale pochutnáváme si i na dobrém jídle a pití. Ani jedno bychom však neměli přehánět, i když k tomu mnohdy švédské stoly a výborné šampaňské svádí. Ne každý dokáže tolerovat vůni česnekové pomazánky nebo alkoholu z úst, navíc při tak blízkém kontaktu, jako je tanec. Zkrátka zkuste své chutě udržet na uzdě. Pokud víte, nebo vám bylo naznačeno, že máte dost, je lepší se rozloučit a pomalu odejít.

Příjemnou zábavu a nepřehánějte to :-) Terka Nitschová

JAZYKOVÉ HŘÍČKY:

26

Co se bude dít

NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT

KONCERTY

RAMMSTEIN 28. A 29. 5.

Německá metalová kapela měla po 6 letech uskutečnit koncert v pražském Edenu, nicméně zájem byl tak velký, že se rozhodla přidat ještě druhé vystoupení. Kromě koncertování se spekuluje i o novém albu, které by mohlo vyjít tento nebo příští rok.

Filmy: Temná věž Fantasy horor na motivy sedmidílné knižní série Stephena Kinga nás čeká v červenci. Ústřední roli ztvární Matthew McConaughey.

Dunkirk SYSTEM OF A DOWN 12. 6.

V červenci bude mít také premiéru nejnovější snímek Christophera Nolana (Počátek, Temný rytíř). Hudbu tradičně obstarává HansZimmer a v hlavní roli se představí Tom Hardy.

Americká metalová kapela s arménskými kořeny přijede po 4 letech do Prahy. Mluví se i o prvním albu po více než 10 letech. Kapela zatím nevydala žádné konkrétní prohlášení, ale bubeník John Dolmayan v jednom z dřívějších rozhovorů řekl, že mají připraveno přibližně 15 skladeb.

Pokračování úspěšné dobrodružné komedie z roku 2015 vyjde na podzim. Kromě Tarona Egertona z prvního dílu se můžeme těšit i na Channinga Tatuma.

GUNS N ROSES

Kingsman: The Golden Circle

4. 7.

Axla Rose jsme měli možnost vidět již minulý rok, když nahradil zpěváka AC/DC Briana Johnsona. Nyní se vrací se svou vlastní kapelou Guns N‘ Roses. Sjednocení původní sestavy Guns N‘ Roses, která se rozpadla před 20 lety, vyvolalo mezi fanoušky této rockové kapely euforii. Turné, při kterém se kapela zastaví i v Praze, se tak těší enormnímu zájmu.

Knihy:

Terry Pratchett: Pastýřova koruna

Během letošního roku by měl konečně být přeložen poslední díl ze Zeměplochy. Ten bude uzavírat pentalogii o mladé čarodějce Toničce Bolavé.

Stephen King: Sleeping Beauties

Hudba U2 :: Songs of Experience Na letošní rok je také naplánováno vydání desky U2, které navazuje na 3 roky starou Songs of Innocence. Kapela již zmínila, že co se týče textů, bude album jedno z nejsilnějších vůbec.

Marilyn Manson :: Say10 Termín vydání nového alba Marilyna Mansona byl bohužel odsunut z Valentýna až na červen. Poprvé na něj kapela upozornila 8. listopadu, v den amerických prezidentských voleb, videem, ve kterém zpěvák vytrhává strany z Bible a s nožem v ruce stojí nad sťatým tělem, které se má podobat Donaldu Trumpovi.

Stone Sour :: Hydrograd Další, v pořadí již šestou, desku plánují Stone Sour (vedlejší projekt zpěváka Slipknot). Pokud bude stylově následovat předchozí dvojalbum, máme se rozhodně na co těšit.

Mohla by také vyjít kniha Stephena Kinga, na které spolupracuje se svým synem Owenem.

Datum vydání ani další informace ještě nebyly zveřejněny.

George R. R. Martin: Vichry zimy

Je možné, že tento rok by mohl vyjít šestý díl Písně ledu a ohně. Autor na svém blogu zmínil, že tomu věří. Podotkl však, že už minulý rok doufal ve vydání, kterým si byl téměř jistý, a je tedy možné, že to nestihne ani letos.

Na co se těšit v roce 2017

Knihy:

Terry Pratchett: Pastýřova koruna

Během letošního roku by měl konečně být přeložen poslední díl ze Zeměplochy. Ten bude uzavírat pentalogii o mladé čarodějce Toničce Bolavé.

Stephen King: Sleeping Beauties

Mohla by také vyjít kniha Stephena Kinga, na které spolupracuje se svým synem Owenem.

Datum vydání ani další informace ještě nebyly zveřejněny.

George R. R. Martin: Vichry zimy

Je možné, že tento rok by mohl vyjít šestý díl Písně ledu a ohně. Autor na svém blogu zmínil, že tomu věří. Podotkl však, že už minulý rok doufal ve vydání, kterým si byl téměř jistý, a je tedy možné, že to nestihne ani letos.

Chcete si vzít Školníka domů? Vezměte si jeho e-podobu a tohoto nechte ležet na chodbě na parapetu, ať si ho může přečíst i někdo další. Děkujeme! © Školník, 2016

Děkujeme firmě CopyCentrum za ochotnou pomoc při tisku tohoto časopisu.