Soffa 29 / BOHATSTVÍ, Czech edition by SOFFA

téma čísla

BOHATSTVÍ

RADOST ZE SRDCE EVROPY Objevte to nejkrásnější a nejlepší z Česka a střední Evropy: vytříbený design, inspirativní lidské příběhy, neznámé interiéry a skryté krásy míst, která stojí za to navštívit.

TÉMA ČÍSLA: BOHATSTVÍ V Soffa 29 vás přesvědčíme o tom, že ze všeho nejcennější je bohatství v nás samých, které nespočívá v materiálních věcech, ale v hodnotách, jako je lidské stáří, dostatek volného času či národní tradice! PARTNEŘI SOFFA Při své práci bychom se neobešli bez jejich podpory. Děkujeme!

PAŘĺŽSKÁ 1, PRAHA 1 - TEL. 222. 314. 122

ROMAN BAROCCO COLLECTION | robertocoin.com

Vítejte

SOFFA 29 JE VĚNOVÁNO

BOHATSTVÍ

Co si představit pod pojmem bohatství v době, kdy naše společnost více než kdy dříve řeší zbytečné plýtvání v mnoha oblastech života, od gastronomie až po módu, a udržitelnost se stává hlavním tématem diskusí a novinových článků? Podstatou spokojeného života, po kterém všichni toužíme, je pocit naplnění – a k němu lze dospět různě. Variace článků v tomto čísle vám snad bude alespoň malým vodítkem. V ilustrované eseji, kterou jsme připravili společně s organizací Elpida, se věnujeme lidskému stáří jako jedné z největších hodnot, bohužel často opomíjených. Za národní bohatství lze považovat i recepty tradiční české kuchyně – ty vám představíme formou zábavných fotografií, které vám polechtají nejen chuťové pohárky, ale i bránici. Nechybí samozřejmě ani drahé kameny – seznámíme vás blíže s českým granátem, který umí udělat parádu a prý i léčit. Pokud pro vás bohatství představuje volný čas a cestování, určitě si vychutnáte cestovatelskou reportáž do polského Podkarpatského vojvodství i galerii nejvyšších vrcholků evropských hor. Opominout přirozeně nemůžeme ani materiální hojnost: pokocháte se pohledem na staré vkladní knížky, sochy, zlato i bohatě zdobené interiéry. A v rozhovorech s předními ekonomy a vědci z pražského institutu CERGE-EI se dozvíte, co bychom měli dělat, abychom se měli ještě lépe!

Obsah

Editorial Stínadla se otevírají

Zahrada Kde zkameněl čas

Esej Bohatství v nás

Relaxace Umění odpočinku

Trendy Nádech, výdech

Designblok 2018 Oslavujeme!

Věda Ekonomové z domu andělů

Český fenomén Kapky holubičí krve

Kreativní lidé Léto v oblacích

Jídlo Rozmanitá česká kuchyně

Cestování Podkarpatské vojvodství

Trendy Zrození abstrakce

112

Dekor Kdo šetří, má za tři

116

Móda Mladá krev

126

Investice Diamanty nad zlato?

145

Rozhovor Samozřejmost pomáhat

152

5 3

9 7

Editorial

STÍNADLA SE OTEVÍRAJÍ

1 . Hodiny Popsickle Clock (design George Nelson / Charles Pollock, 1957) se skládají z tyček z ořechového dřeva, které připomínají nanukové špejle, 17 650 Kč. www.vitra.com 2 . Noční oblohou se inspirovaly náušnice Dior Tribales Astre Lunaire, cena k doptání v butiku. www.dior.com 3 . V parfému No. 5 Frénésie se kombinuje vůně vonokvětky s dřevitými a zemitými tóny. www.thomaskosmala.com

Milí čtenáři, s velkou radostí vám chci představit projekt Canapé, který pro vás Soffa připravila na nadcházející podzim jako součást letošního Designbloku. Ve výjimečném pop-upu budete moci pocítit to nejlepší z designu všemi smysly, vychutnat si umění, kávu, zacvičit si jógu i diskutovat o kultuře. To vše v unikátním prostoru Obecního dvora ve středu Prahy, kam spisovatel Jaroslav Foglar umístil svá legendární románová Stínadla. Ve dnech 25. října až 8. listopadu tak díky nám a našim partnerům tato tajuplná část Starého Města ožije designem. Jestli máte chuť a odvahu, přijďte i vy prožít své dobrodružství do míst, kde se proháněli Vontové a Rychlé šípy. Letošní Canapé navazuje na loňský úspěšný projekt zážitkové jídelny v rámci Designbloku 2017 a my jsme skutečně hrdí na to, že české i světové designové značky se dovedou spojit a vytvořit něco jedinečného a že zde panuje chuť a nadšení ke společnému dílu. Snad k tomu přispívá současná dobrá ekonomická situace, možná je to i generační záležitost. Toto číslo Soffa je příznačně věnováno tématu bohatství, a jak se dozvíte v rozhovoru s profesorem Janem Švejnarem a dalšími osobnostmi z institutu CERGE-EI, ještě nikdy jsme se neměli tak dobře. Je však třeba si toho vážit, být pokorní a neusnout na vavřínech. Vděčnost – toto slovo se mi honí hlavou velmi často. Jsem vděčná za spoustu věcí: že jsem já i moji blízcí zdraví; že žiju ve svobodné zemi; že můžu vydávat vlastní časopis, na jehož stránkách se v jednom čísle setkávají osobnosti jako Dagmar Havlová a Jan Švejnar; že moji kolegové jsou moje druhá rodina; že až dopíšu tenhle editorial, budu moct jít do lesa na houby. Výčet je to dlouhatánský a pro mě představuje moje osobní bohatství.

Adéla Lipár Kudrnová | šéfredaktorka

4 . Malá kniha Small Pleasures od The School of Life vás naučí, jak oceňovat v životě ty nejjednodušší věci, 20 €. www.lagomdesign.co.uk 5 . Kapsička na mince nebo drobnosti Carré z nové kolekce Hermès vás přenese na dostihy, 19 400 Kč. www.hermes.com 6 . Ve stylovém křesle Stardust, které navrhl Rive Gauche pro značku Sé, se skvěle relaxuje. www.se-collections.com 7 . Přesýpací hodiny od The School of Life vám každý den naměří 15 minut, které věnujte něčemu smysluplnému, 29 €. www.lagomdesign.co.uk 8 . Lodičky z kolekce Prada Resort 2019 jsou jako stvořené do města, cena na vyžádání v obchodě. www.prada.com 9 . Odkládací konzolový stolek Eos od Sé prozáří interiér jako slunce nad horizontem. www.se-collections.com 10 . Díky stohovatelnému svícnu Rock si vytvoříte vlastní stolní skulpturu, 170 € / sada dvou kusů. www.tomdixon.net

PS: Aby toho designu nebylo málo, do čísla jsme vám vložili aktuální vydání mapy českého designu Czech Design Map, v němž najdete všechny skvělé designové obchody a showroomy v Praze včetně prodejních míst Soffa.

Název článku

text: Helena Stiessová foto: Lina Németh

KDE ZKAMENĚL ČAS

V PRAŽSKÉM NUSELSKÉM ÚDOLÍ, NA DOHLED OD ŽELEZOBETONOVÉHO NUSELSKÉHO MOSTU, NA DOSLECH OD ŽELEZNIČNÍ TRATI SPOJUJÍCÍ SMÍCHOV S HLAVNÍM NÁDRAŽÍM, A PŘECE UKRYTÁ JAKO ZLATÉ ZRNKO NA DNĚ POTOKA, LEŽÍ ZAHRADA PLNÁ UMĚNÍ. V ZELENÝCH ZÁKOUTÍCH TU ŽIJÍ FAUNI, LVI NEBO RYTÍŘI A SLEPÝMA OČIMA POZORUJÍ, JAK KOLEM NICH PROCHÁZEJÍ ROČNÍ OBDOBÍ. CHYBĚLO MÁLO A ZAHRADA BY UŽ DÁVNO NEEXISTOVALA. PŘITOM TU SVÉHO ČASU PŮSOBIL VÝZNAMNÝ SOCHAŘSKÝ ATELIÉR, KDE VZNIKALA DÍLA PRO PRAHU I CELÉ ČESKOSLOVENSKO. JEHO ZAKLADATELEM A ZÁROVEŇ OTCEM ZAHRADY BYL SECESNÍ SOCHAŘ KAREL NOVÁK.

Zahrada

Kde zkameněl čas

Pozemek v údolí pod Vyšehradem těsně vedle železnice zakoupil Karel Novák v roce 1924 a ještě v témže roce tu vznikl velkorysý ateliér a dílny, kam sochař přenesl svůj etablovaný a prosperující uměleckoprůmyslový závod pro práce ornamentální a figurální. Tou dobou už měl za sebou bezpočet zakázek zahrnujících štukovou či sochařskou výzdobu nových domů v Praze i dalších městech, reliéfy, kašny, ale také spolupráci na nejvýznamnější stavbě své doby, pražském Obecním domě dokončeném v prvním desetiletí 20. století. Jeho rukopis nese jak výzdoba Smetanovy síně, tak fasáda, kam Novák umístil dva mohutné světlonoše či soubor maskaronů. Nadživotní sochy se staly po vzniku nuselského ateliéru Novákovou specialitou. Jako jeden z prvních umělců u nás používal pantograf, jednoduché mechanické zařízení určené k přesnému zvětšení (či zmenšení) rozměrů nákresu nebo sochy. K ruce měl nadto tým vynikajících spolupracovníků z řad sochařů, medailérů a zručných uměleckých řemeslníků, kteří byli zárukou kvalitní práce, ať už šlo o realizace návrhů předních českých tvůrců nebo o vlastní, původní tvorbu. V Novákově ‚závodě‘ tak vznikl například kašírovaný model Husova památníku od Ladislava Šalouna, se kterým Novákovi muži chodili po Staroměstském náměstí, aby pro něj našli nejvhodnější umístění. Zvětšoval se tu majestátní Radegast podle návrhu sochaře Albína Poláška a světlo světa tu spatřil třeba i obří slon s Šalounovou figurou Gambrina pro restauraci na Výstavišti. Některé sochy – podobně jako slona – už v Praze nenajdeme, ale řada prací, na kterých se Novákův ateliér v Nuslích podílel, město stále zdobí. Vedle zmíněných dekorací Obecního domu je to třeba socha Vltavy sochaře J. V. Pekárka u mostu Legií. Samostatnou kapitolou byla výzdoba kostelů, i tady se Novákův závod podepsal pod štukovou, reliéfní či figurální výzdobu a obnovu nejedné církevní památky včetně těch mimo československé území. Ateliér dokázal dobře fungovat i ve válečných letech, ale se změnou režimu z demokratického v komunistický už se bojovat nedalo. Zahrada s dílnami posléze nějaký čas sloužila barrandovskému studiu Bratři v triku. Veškeré umění pak v 60. letech muselo kapitulovat před plánem na výstavbu Nuselského mostu. Tehdy se sochy z Novákova ateliéru staly stavebním základem pro takzvané světlejší zítřky. Novodobý příběh umělecké zahrady se začíná psát po revolučním roce 1989, kdy ji od dědiců v posledním stadiu devastace koupil současný majitel Vojtěch Haluza. Novákovo lapidárium na dně Nuselského údolí se tak postupně a po letech náročné renovace vrátilo k tichému životu v pableskujícím stínu stromů. Budoucnost zahrady je tak trochu ve hvězdách, které se v noci klenou vysoko nad Nuselským mostem. Přejme si, ať zůstane i dál zlatým zrnkem, jež ten hvězdný třpyt odráží. ■

Nรกzev ฤ lรกnku

Zahrada

Nรกzev ฤ lรกnku

Kde zkameněl čas

Návštěvu zahrady lze uskutečnit po dohodě s majitelem, kontakt naleznete na stránkách www.umeleckazahrada.cz

ve spolupráci / in cooperation Réunion des musées nationaux – Grand Palais, Centre Pompidou Ateneum Art Museum – Finnish National Gallery

www.ngprague.cz

Valdštejnská jízdárna Waldstein Riding School 7·9·2018–20·1·2019

Diagonální roviny, 1931, olej, plátno, 90 × 110 cm, Národní galerie Praha Diagonal Planes, 1931, oil, canvas, 90 × 110 cm, National Gallery Prague

Ve spolupráci In cooperation

Generální partner General partner

Pod záštitou Under the auspices

Partneři Partners

Za podpory Supported by

Generální mediální partner General media partner

Esej

partner článku: Elpida text: Jiří Hrabě ilustrace: Lucy Jones

BOHATSTVÍ V NÁS

KDYŽ ZADÁTE DO VYHLEDÁVAČE SLOVO STÁŘÍ, NABÍDNE VÁM NA PRVNÍCH PĚTI MÍSTECH STÁŘÍ VESMÍRU, ZEMĚ, SLUNCE, PSA A PNEUMATIK. LIDSKÉ STÁŘÍ SE DO TOP 5 NEDOSTALO. PŘITOM JE TO HODNOTA, O JEJÍŽ DOSAŽENÍ SE SNAŽILY GENERACE PŘED NÁMI. KDYŽ SE LIDSTVU KONEČNĚ PODAŘILO ŽÍT DÉLE A ZDRAVĚJI, NASTAL PROBLÉM. MINIMÁLNĚ VE VNÍMÁNÍ HODNOTY STÁŘÍ, KTEROU ČASTO, ZCELA KRÁTKOZRACE, PODCEŇUJEME. O DOCEŇOVÁNÍ VYSOKÉHO VĚKU NAPSAL ÚVAHU JIŘÍ HRABĚ, ŘEDITEL OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI ELPIDA A ŠÉFREDAKTOR ČASOPISU VITAL.

Bohatství v nás

Víte, co má hodnotu? Staré věci. Auta, obrazy, archivní víno, historické artefakty, muzejní kousky vymřelých druhů, dosaďte si v podstatě cokoli. Na ně jsme zvědaví, ty nás oslovují, stojíme na ně frontu, toužíme po nich. Jsou totiž považované za exkluzivní a je jich nedostatek. Spatřit je či se jim jen bázlivě přiblížit znamená být výjimečný, patřit do klubu těch, kteří měli to štěstí. Ke starým lidem takto většinou nepřistupujeme. Málo si uvědomujeme jejich jedinečnost, která je jako dlaň v písku otištěná v každém lidském osudu. Možná je to i tím, že seniorů přibývá. Všude ve světě. Evropa stárne, v České republice odejde každý rok do důchodu 60 tisíc lidí. Apokalypsa? Naopak, obrovská příležitost. V roce 2016 vyšla ve Velké Británii kniha Stoletý život. Její autoři, Lynda Grattonová a Andrew Scott, v ní nastiňují, jak se budou vyvíjet jednotlivé generace v závislosti na stárnutí populace. Píší například o tom, že v roce 1880 bylo ve Spojených státech běžné, že více než polovina osmdesátiletých měla nějakou práci. A že až se za pár let stane dosažení stovky normálem, budeme na tom tak nějak podobně. Pokud je vám nyní šedesát, neděste se, vás se to týkat nebude. Generace dnešních čtyřicátníků ale ano. To, jak o stáří přemýšlíme dnes, jak se k němu vztahujeme a jak k němu přistupujeme, tak není téma, které by mělo být za horizontem našeho vnímání. Je velmi aktuální, protože jde o naše stáří v budoucím světě, jehož formování můžeme ovlivnit. Inspirace nechybí. S demografickou situací, které nyní čelí starý kontinent a s ním i Česká republika, mají bohaté zkušenosti v Asii. Tam totiž stejný trend dorazil už před dvaceti lety. Nejrychleji stárnoucím státem světa je Japonsko. A právě v tamní Tojamě, městě o velikosti Brna na ostrově Honšú, přišli na řešení, jak přistoupit k městskému prostoru ve spojitosti se stárnutím obyvatel, aby z toho profitovali všichni. Město se neustále rozšiřovalo, v ulicích jezdilo čím dál víc aut a zdejší populace rychle stárla. Průměrný senior žil na předměstí a byl závislý na příbuzných s autem. Nedostatečná městská doprava mu v podstatě znemožňovala vyrazit do města a smysluplně tam trávit čas. A tak seděli senioři doma.

Essay

Bohatství v nás

Tehdejší vedení města vsadilo vše na jednu kartu a rozhodlo se Tojamu od základů přestavět. Pochopili, že stárnoucí, ale neustále aktivní a svému okolí prospěšná generace je klíčem ke spokojenému životu ve městě. Nej-prve se zaměřili na veřejnou dopravu: zrekonstruovali železniční trať, nakoupili nízkopodlažní vozy, vystavěli novou síť bezbariérových stanic a ty stávající upravili. Změnu senioři uvítali, najednou pro ně město nebylo nedosažitelnou kótou, ale přirozeným cílem, do kterého se snadno a rychle dostali. V průzkumu veřejného mínění sami senioři uváděli, že dopravní systém dramaticky zlepšil kvalitu jejich každodenního života. Získali totiž více příležitostí chodit ven, nejen nakupovat, ale také se aktivně účastnit většího počtu aktivit mimo domov. Doprava byla ale jen první krok. Další výzvou bylo vytvořit ve městě místa, kde se senioři mohou setkávat a chodit na kulturní akce. Řada jich už vznikla, dalších sedm desítek je v plánu. Vstupy zdarma platí všude, kam s sebou vezmou vnoučata. Podle řady průzkumů jsou totiž dobře fungující mezigenerační vztahy pro duševní i fyzické zdraví seniorů klíčové. Stejně jako fyzická aktivita. V Tojamě tak kromě kulturních center vznikla i tělocvična, bazén nebo sauna. Do jedné takové svážejí seniory z celé Tojamy čtyři autobusy – samozřejmě s podporou města. Důležitým krokem byla i úprava veřejných prostor s důrazem na odpočinkové zóny. Radnice však šla ještě dál. Dotovanými nájmy začala motivovat seniory, aby se začali znovu stěhovat do centra. Ideální důchodce v Tojamě tak bydlí ve středu města, řidičák za finanční odměnu odevzdal na radnici, jezdí veřejnou dopravou a svůj volný čas denně tráví ve městě nebo v některém komunitním centru. Tojama za tento přístup v roce 2011 získala titul Město budoucnosti a OSN ji dává za příklad všude ve světě. V Česku podobný příklad chybí. Když jsem v březnu přednášel na konferenci Propojené město, zeptal jsem se v úvodu publika, ve kterém sedělo na dvě stě zástupců měst a obcí: „Jste připraveni na stárnutí svých obyvatel? Máte plán, který je něčím víc než kusem papíru?“ Ruku zvedl jen jeden člověk. Přitom naplánovat takovou změnu a uvést ji do praxe může být otázkou deseti, ale i více let. Mezitím všichni pomalu stárneme.

Bohatství v nás

V roce 2050 budou v Česku téměř tři miliony seniorů. Do této mety tak zbývá třicet let, které bychom neměli zaspat. V neziskové organizaci Elpida se snažíme o to, aby senioři byli přirozenou, respektovanou a sebevědomou součástí společnosti. A jde nám to. Otevíráme tabuizovaná témata, učíme seniory pracovat s počítači, tablety a chytrými telefony, pořádáme mezigenerační festival Old’s Cool, vydáváme časopis Vital, dáváme práci řadě seniorek, které pletou z darované vlny Ponožky od babičky. Stárnutí populace je skutečně příležitost. Pro stát, města, firmy, pro celou společnost. A pokud se jí dokážeme chopit, vznikne přirozeně fungující mechanismus, který bude sloužit všem. Pak teprve budeme bohatí.

Věřte, nevěřte Čím více informací máme, tím hůř se v nich orientujeme. Jsme zmatení. Jak se v mediálním světě vyznat? Čemu je možné věřit? Dnešní doba klade mnohem větší nároky na kritický přístup, a právě senioři mohou podléhat tlaku médií – nezřídka se stávají cílem manipulace nebo propadají informačnímu pesimismu a konspiračním teoriím. Elpida se tématu již delší dobu intenzivně věnuje a na podzim spustí celoroční akademii mediální gramotnosti pro seniory. Uvede ji podzimní česko-slovenské turné besed o médiích a důvěře v 21. století, které pořádá v rámci festivalu Old’s Cool a na kterém vystupují klíčové osobnosti českého a slovenského mediálního světa. Elpida Elpida znamená řecky naděje. Je to ale také název organizace, která pomáhá seniorům stát se sebevědomou součástí společnosti. V duchu motta Old’s Cool mění Elpida pohled na stáří – provozuje vzdělávací a kulturní Centrum Elpida pro seniory z celé Prahy a krizovou Linku seniorů, založila značku Ponožky od babičky, vydává časopis Vital, pořádá mezigenerační festival Old’s Cool. Zkrátka se snaží, aby čeští senioři vedli plnohodnotný a veselý život. ■

Nรกzev ฤ lรกnku

Název Relaxace článku

partner článku: USSPA text a styling: Patrik Florián foto: Adéla Havelková modelka: Andrea Eva Benýšková / Elite Model Management make-up: Jana Dědková

UMĚNÍ ODPOČINKU NEDOSTUPNOU A VYSOCE CENĚNOU KOMODITOU MODERNÍ DOBY JE ČAS PRO SEBE – A MNOHDY JE NEJPRODUKTIVNĚJŠÍ PROSTĚ VYPNOUT A ODPOČÍVAT. NECHTE SE INSPIROVAT RELAXAČNÍMI RITUÁLY, KTERÉ PŘINESOU DO VAŠEHO ŽIVOTA HARMONII A POTĚŠÍ DNES ČASTO OPOMÍJENÉ TĚLO I PŘEPRACOVANÉHO DUCHA.

Nรกzev ฤ lรกnku

Umění odpočinku

TATO STRANA: plavky, www.plove.cz | náušnice, www.zorya.eu

Na návrhu privátní řady spa, která v sobě snoubí čisté linie, ergonomii i praktičnost, spolupracoval dvorní designér USSPA Petr Slanina s Filipem Streitem ze studia Divan. Model LyraiN získal ocenění za design Red Dot 2016 a Good Design.

VLEVO: plavky, www.plove.cz Úsporný režim chytrých vířivek či bazénů se řídí automaticky a díky aplikaci SmartApp máte své domácí lázně pod kontrolou i z druhé strany světa.

John Steinbeck kdysi řekl, že umění odpočinku je nedílnou součástí umění práce. Jinak řečeno, bez práce nejsou koláče, ale bez koláčů a dobré kávy nemůže být dobrá ani vaše práce. Cítíte-li, že máte v péči o sebe rezervy, můžete se začíst do motivační literatury, najmout si kouče relaxace, nainstalovat meditační aplikace a další výdobytky moderní doby. Ovšem dokud si neutříbíte vlastní priority a neupřednostníte tělesné i duševní zdraví před vyřízenými e-maily a povýšením, nikam se nepohnete. Jestliže se točíte v nezastavitelném kruhu, zpomalte, začněte od maličkostí a využijte každou příležitost. Proměňte čekání na schůzku, na autobus nebo v koloně na čas pro sebe – čtěte si, poslouchejte podcasty, rozjímejte, meditujte. Oběd berte jako naprostou samozřejmost, vypněte u něj všechna oznámení a konverzujte s kolegy či přáteli. Spojte příjemné s užitečným: pozvěte přátele na pořádnou snídani, zasportujte si nebo společně zajděte na farmářské trhy. A když to nejde po dobrém, plánujte dopředu a přistupujte ke svému volnému času jako k pracovním schůzkám – kupte si letenku na víkend, lístek do kina nebo se objednejte na masáž a pak nic z toho nerušte! Klíčovým výrazem ve vašem relaxačním slovníku budiž wellness. Volně a jednoduše přeloženo: pocit zdraví těla i mysli. Pomůže vám k němu třeba hydroterapie neboli vodoléčba, s jejímiž blahodárnými účinky byli dobře obeznámeni již staří Římané. Pravidelné koupele dovedou nejen příjemně uvolnit, ale také podporují imunitu, regenerují, vyplavují endorfiny a jsou účinným lékem proti každodennímu stresu. Českým odborníkem ve výrobě vířivek a spa sortimentu je rodinná firma USSPA. Za svou třiadvacetiletou historii přišla s řadou inovací a technologií, které si vysloužily nejedno prestižní ocenění. Klobouk dolů, veškeré produkty totiž vznikají podle návrhu českých designérů v továrně v Dolní Dobrouči, kde ani kousek materiálu nepřijde nazmar. Ze zbytkových materiálů se totiž pod taktovkou designéra Vojtěcha Podlesného rodí kolekce hraček. Máte chuť vyzkoušet si terapii horkou vodou na vlastní kůži? Sbalte si plavky a vyrazte do jednoho ze showroomů. A kdy si na to najít volno? Pamatujte, ideální chvíle na odpočinek přichází, když na něj nemáte vůbec čas! ■

Název článku

Termální bazény swim spa nabízejí dostatečný prostor pro protažení nebo relaxaci v teplé vodě po celý rok. Bazény jsou doplněny protiproudem, tryskami pro hydroterapii, stopkami, protiskluzovým povrchem a madly na cvičení.

Relaxace

TATO STRANA: koupací čepice, design Anna Marešková, www.annamareskova.com

Patentovaný automatický termokryt ACS® je schopný pětimetrový bazén ukrýt do dvou minut stisknutím jediného tlačítka. Chytré řešení navíc přispívá k energeticky nenáročnému celoročnímu provozu.

Název článku

TATO STRANA: ručník, plovák, pálka a míček, vše www.palmadealma.com | sandály, www.plove.cz

Název článku Trendy

NÁDECH, VÝDECH OBJEVOVÁNÍ NOVÝCH ODPOČINKOVÝCH RITUÁLŮ SE NEOBEJDE BEZ NÁLEŽITÉHO VYBAVENÍ. POTĚŠTE SVÉ TĚLO, DUCHA ČI CHUŤOVÉ POHÁRKY OBJEKTEM Z NAŠEHO RELAXAČNÍHO VÝBĚRU.

1 · Kniha In Praise of Shadows, Jun’ichirō Tanizaki, www.enbook.cz, 185 Kč | 2 · Mýdlo Seem Soap Vertige N°1, www.seemsoap.fr, 30 € | 3 · Podložka do sauny Koivu, www.terve.cz, 1 260 Kč | 4 · Bílá čokoláda s rozmarýnem Nesmrtelnost, www.rozbijimse.com, od 145 Kč | 5 · Noční maska Age-Repair, www.grownalchemist.com, 65 € | 6 · Vonná svíčka Diptyque Verveine, www.ingredients-store.cz, 1 300 Kč | 7 · Mýdlo, www.tamanohada.co.jp, 20 € text a výběr: Patrik Florián

Your life, your choices.

Nรกzev ฤ lรกnku

Designblok 2018

partneři článku: tiskárna H.R.G., Papyrus, Designblok text: Adéla Lipár Kudrnová ilustrace: Rony Plesl, Janja Prokić, Michal Bačák

OSLAVUJEME!

LETOŠNÍ PŘEHLÍDKA SVĚTOVÉHO A ČESKÉHO DESIGNU V PRAZE DESIGNBLOK 2018 PŘIPADÁ NA 25. AŽ 29. 10. 2018. A JELIKOŽ 28. ŘÍJNA SI PŘIPOMENEME STO LET OD ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKA, I DESIGNBLOK A SOFFA BUDOU OSLAVOVAT! OSLOVILI JSME TŘI OSOBNOSTI ČESKÉ DESIGNOVÉ SCÉNY – ŠPERKAŘKU JANJU PROKIĆ, DESIGNÉRA RONYHO PLESLA A ILUSTRÁTORA MICHALA BAČÁKA, ABY VYTVOŘILI SPECIÁLNÍ ‚ČESKOSLOVENSKÉ‘ MOTIVY, KTERÉ SI DÍKY PAPÍRNĚ PAPYRUS A TISKÁRNĚ H.R.G. BUDETE MOCI V NAŠÍ EXPOZICI NA DESIGNBLOKU SAMI VYTISKNOUT NA DOBOVÝCH STROJÍCH A ODNÉST DOMŮ.

Název článku Oslavujeme!

RONY PLESL

RONY PLESL PATŘÍ K NEJUZNÁVANĚJŠÍM ČESKÝM SKLÁŘSKÝM DESIGNÉRŮM. PŮSOBÍ JAKO UMĚLECKÝ ŘEDITEL SKLÁRNY RÜCKL A VEDOUCÍ ATELIÉRU SKLA NA PRAŽSKÉ UMPRUM. Na letošním Designbloku Rony představí kolekci objektů s názvem Fire walk with me, ke které designér říká: „Design se musí líbit, ale umění by vám mělo rvát vnitřnosti. Tato věta mne v posledních letech stále provází a byla také tématem mé profesorské přednášky. Objekty, které představuji na letošním Designbloku, jsou pro mne v mnoha ohledech zlomové. I když lze některé z nich použít jako dekorativní mísy, jejich designové užití a estetická forma jsou naprosto podřízeny mým vlastním obrazům, které vnímám při četbě a sledování filmů. Technologie tavené plastiky, kterou jsem zde použil, je zcela ojedinělá a představujeme ji se značkou Bolety poprvé veřejně. Složitost tavených skleněných tvarů, jejich čistota a možné rozměry jsou do budoucna naprosto unikátní. Celou instalaci v daném prostoru považuji za první velkou skicu k dalším podobným objektům a projektům, které mne baví svou nevázaností, volností a možnostmi nové technologie.“

Když se ohlédnete ve stoleté historii našeho státu zpět, který designér nebo umělecké dílo, stavba, užitý objekt, vás inspirovali? Pro mě je to jednoznačně Josip Plečnik. I když vím, že nebyl Čech, pro český stát a jeho důstojnost udělal v rámci architektury velmi mnoho. Jeho práce je nadčasová, a to i v jednotlivých detailech. Geniální.

Designblok 2018

ČESKÉ NEBE Brus na olovnatém křišťálu je jedna z řemeslných technik, které jsme dali světu. V období baroka jsme překonali i věhlas benátského skla a dodnes jsme v oblasti skla brusičskou velmocí. To, co dokážou čeští brusiči, neumí nikdo na světě. Svoji kolekci designu broušeného skla pro sklárnu Rückl jsem nazval České nebe. České nebe plné broušených hvězd, tak typických pro české sklo. České nebe plné výrazných osobností v oblasti hudby, filmu a výtvarného umění. Ale i české nebe nad krásnou českou krajinou.

Oslavujeme!

TA NAŠE LÍPA Lípa je náš národní strom. Občas se na ní objeví nějaký ten brouk Pytlík – mohl by být naším národním charakterem?

Designblok Název článku 2018

MICHAL BAČÁK

MICHAL BAČÁK SE ŘADÍ MEZI NAŠE NEJVÝRAZNĚJŠÍ ILUSTRÁTORY. JE NOSITELEM OCENĚNÍ CZECH GRAND DESIGN A JEHO ILUSTRACE PLNÉ HUMORU ZDOBÍ KNIHY, ČASOPISY, TAPETY I PORCELÁN. Na říjnovém Designbloku uvidíte práci Michala Bačáka jako součást hned několika prezentací vystavujících designérů, často kamarádů. Například vytvořil tapety pro kolekci svítidel studia Dechem.

Když se ohlédnete ve stoleté historii našeho státu zpět, který designér nebo umělecké dílo, stavba, užitý objekt, vás inspirovali? Mohl bych jmenovat mnoho ilustrátorů, výtvarníků a dalších umělců. Ale třicet let jsem se díval na měděnou věž Nové radnice v Ostravě architektů Františka Koláře, Jana Rubého, Vladimíra Fischera a Karla Kotase. Bydlel jsem v domě hned naproti, který byl rovněž postaven jedním z pánů architektů. Ta zelená pochodeň nemá chybu, je z ní výhled na celou severovýchodní Moravu a české Slezsko a podle ciferníku na jejím vrcholu jsme si doma seřizovali kuchyňské hodiny.

Název článku Oslavujeme!

JANJA PROKIĆ

JANJA PROKIĆ SE NARODILA V SRBSKÉM BĚLEHRADĚ, OD SVÝCH DEVÍTI LET ŽIJE V PRAZE, KDE TAKÉ VYSTUDOVALA AVU. JEDNA Z NEJOSOBITĚJŠÍCH ŠPERKAŘEK V ČESKU. Pro letošní Designblok Janja chystá kolekci s názvem Homa. Jedná se o šperky, které by měly být našimi osobními ochránci shůry. Hlavní inspirací byli ptáci, konkrétně rajky. Pěvci z čeledi rajkovití žijí jedině na Nové Guineji a mají velmi specifický druh peří. Samci vynikají ojedinělým hlasovým i tanečním projevem. Hlavním motivem kolekce je pírko coby symbol božské ochrany a oko jako ochrana proti zlým duchům. V rámci kolekce designérka také vytvořila celou péřovou rukavici.

Když se ohlédnete ve stoleté historii našeho státu zpět, který designér nebo umělecké dílo, stavba, užitý objekt, vás inspirovali? Miluji kliky od Josipa Plečnika v zahradách Pražského hradu a také jeho kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, do kterého poměrně často chodím.

Designblok 2018

HOZENÁ RUKAVICE Když jsem přemýšlela nad tím, co mě osobně nejvíce baví na období první republiky a co mi v naší zemi nejvíce chybí, došla jsem k závěru, že je to styl. A myslím tím styl jak v oblékání a upravenosti, tak i v chování. Rukavice, které za první republiky byly běžnou součástí dámské i pánské módy, vnímám také jako poměrně silný symbol. Sundání rukavice před podáním ruky symbolizuje čistotu jednání. Zároveň svou ilustraci vnímám jako takovou hozenou rukavici pro naši generaci: jak naložíme s elegantní historií a jestli se nám podaří se jí alespoň v něčem přiblížit. ■

EKONOMOVÉ Z DOMU ANDĚLŮ V NOVORENESANČNÍM SCHEBKOVĚ PALÁCI NA NOVÉM MĚSTĚ PRAŽSKÉM, ZVANÉM TÉŽ ANDĚLSKÝ DŮM, PŮSOBÍ TÉMĚŘ 130 LET INSTITUCE SPJATÉ S EKONOMICKÝM OBOREM. OD ROKU 1890 SÍDLO RŮZNÝCH BANK, JEJICHŽ NÁZVY SE PROMĚŇOVALY S BĚHEM ČASU, DNES ZDE SÍDLÍ EKONOMICKÝ INSTITUT CERGE-EI (SPOLEČNÉ PRACOVIŠTĚ UNIVERZITY KARLOVY A NÁRODOHOSPODÁŘSKÉHO ÚSTAVU AKADEMIE VĚD ČR), JEHOŽ TŘI ŠPIČKOVÉ PŘEDSTAVITELE SOFFA POŽÁDALO O ROZHOVOR. A MOŽNÁ SE BUDETE DIVIT, ALE PENÍZE NEJSOU VŽDYCKY AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ.

text: Petr Ludwig, Jan Lukačevič a Adéla Lipár Kudrnová ve spolupráci s CERGE-EI foto: Ondřej Lipár

Ekonomové z domu andělů

CERGE-EI bylo založeno v Praze krátce po sametové revoluci. V roce 1990 se Josef Zieleniec, člen Akademie věd a pozdější ministr české vlády, společně s emigrantem Janem Švejnarem, tehdy přednášejícím na Pittsburské univerzitě, rozhodli ustavit ekonomický institut světové úrovně, který by sloužil celému postsovětskému regionu. V září roku 1991 se na CERGE-EI zapsali první studenti. O 25 let později se může institut pochlubit tím, že zde svůj titul získalo přes 500 absolventů z více než 30 zemí. V programu Teaching Fellows, který vznikl s cílem posílit západní styl ekonomického vzdělávání na univerzitách v zemích střední a východní Evropy a bývalého Sovětského svazu, vzdělalo CERGE-EI více než 120 000 studentů zapojených do 2 200 kurzů na 160 univerzitách v 25 zemích. Studenti jsou zařazeni do dvou absolventských programů, které se vyučují pouze anglicky: doktorský studijní program, který je vlajkovou lodí CERGE-EI, případně jednoletý magisterský program aplikované ekonomie. Zároveň ale pracoviště nabízí další projekty, které studentům v Praze umožňují získat prvotřídní vzdělání. Economics Discovery Hub je bezplatná vzdělávací platforma určená pro rozvoj studentů, která nabízí vysoce kvalitní kurzy a workshopy v oborech data science a soft skills komukoli bez ohledu na studijní obor. Nedávno byl spuštěn také mentoringový program na podporu žen ve vědě. Úspěšní absolventi institutu pracují v akademické i soukromé sféře, mezinárodních organizacích či centrálních bankách. Patří k nim kupříkladu Michaela Erbenová, vůbec první Češka působící v managementu Mezinárodního měnového fondu. CERGE-EI se těší vynikajícímu renomé. Platforma Social Science Research Network i databáze Research Papers in Economics jej řadí mezi předních 5 % výzkumných ústavů světa. Členové akademického sboru z celého světa publikují v předních světových národohospodářských žurnálech, mezi něž patří American Economic Review či Econometrica. Na vysokou akademickou úroveň celého institutu dohlíží rada CERGE-EI, kterou tvoří uznávaní ekonomové jako Philippe Aghion (Harvardova univerzita), Lucrezia Reichlinová (London Business School) nebo laureáti Nobelovy ceny Christopher Sims (Princetonská univerzita) a Joseph Stiglitz (Kolumbijská univerzita). Krom toho, že institut působí mezinárodně, má také velice silný vliv na lokální úrovni. Provozuje think-tank IDEA, jehož cílem je na základě nezávislých analýz vyvolávat veřejné debaty na klíčová témata (demografické stárnutí, veřejné finance, trh práce a další) a dávat návrhy vlastních veřejných politik.

JAN ŠVEJNAR Mezinárodně uznávaný ekonom, profesor mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, ve své vědecké práci se zabývá ekonomií rozvojových zemí, práce a strategií transformací. Rodák z Prahy získal v roce 1981 americké občanství. V roce 1991 po pádu komunistického režimu spoluzaložil v Praze Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium při Univerzitě Karlově (CERGE), v roce 1992 založil Národohospodářský ústav při Akademii věd ČR (EI), které dnes tvoří společné akademické pracoviště CERGE-EI s nezávislým think-tankem pro veřejnou politiku – Institutem pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA), jejž založil v roce 2008 a jehož je ředitelem. S profesorem Švejnarem hovořil Petr Ludwig, konzultant, spisovatel a publicista, který se zaměřuje na téma prokrastinace.

Věda

Pane profesore, máte data o celém světě, řekl byste, že se máme dobře, nebo špatně? Jako celý svět se máme nadmíru dobře v poměru k tomu, jaká byla situace v minulosti. Problém tkví v tom, že se někteří lidé mají velmi dobře a mnoho lidí se stále dobře nemá, že pořád ještě umírají miliony dětí kvůli chudobě a nemocem, které by se daly eliminovat. Svět je na tom tudíž dobře v globálu, ale zároveň čelí obrovským výzvám a problémům. Když to vztáhneme na Českou republiku, tak jsme na tom mnohem lépe, než jsme byli. Nicméně člověk se vždy musí porovnávat relativně k něčemu současnému, ne jenom absolutně k minulosti. Před druhou světovou válkou a po ní jsme byli víceméně na úrovni Rakouska, Německa – v něčem i lepší. A nyní podle mnoha indikátorů, třeba průměrných platů a mezd, jsme stále ve třetině či polovině, což po téměř třiceti letech od revoluce je poměrně špatný výsledek. Co se tedy v České republice posunulo pozitivním směrem? Lidé jsou právem spokojení s tím, že mají volnost, že v tomto ohledu necítí žádné velké omezení. Před sametovou revolucí jsme byli země, která byla v rámci sovětského bloku omezována, nyní jsme v situaci, kdy si každý víceméně může dělat, co chce. Ale lidé často říkají, že by na tom po třiceti letech od revoluce měli být lépe, a jako ekonomové jim musíme přitakat. Stále ještě nemají obdobnou životní úroveň jako v Rakousku nebo Německu, což by samozřejmě bylo žádoucí. Žijete část roku ve Spojených státech, takže máte daleko větší nadhled nad situací v naší zemi. Co v porovnání s Amerikou v České republice funguje lépe? Česká republika je společnost, která se stále stará prakticky o všechny, má více propracovaný sociální systém, který jsme do velké míry přejali ze západní Evropy. To Amerika nemá a v tom spatřuji zásadní rozdíl. Na druhé straně máme v Česku méně funkční právní systém a více různých omezení a regulací pro podnikání. To je horší zvláště pro mladé Čechy, kteří chtějí podnikat.

Česká republika se umisťuje v první desítce nejbezpečnějších zemí světa. Amerika je na tom trochu hůře. Takže tohoto je třeba si v Česku vážit. Samozřejmě. Kulturně jsme velmi bohatá země, a jak říkáte, pravděpodobně i bezpečnější, i když musím říct, že Amerika, zvlášť třeba New York coby město, které bylo do velké míry v některých částech nebezpečné, se v tomto zlepšilo. Opravdu se tam cítíte bezpečněji než dříve. Byly oblasti jako Harlem, kam by člověk dříve nevstoupil, nyní se tam chodí za kulturou a lidé si tam kupují a pronajímají byty či domy, takže v tom smyslu už ten rozdíl zas není tak ohromný, jako býval. Jak vnímáte trend rozdělování společnosti? To je nový fenomén posledních pár desetiletí, kdy došlo k tomu, že se společnost všude na světě začala více tříbit a najednou se objevili velmi bohatí lidé, kteří se stávají čím dál bohatšími. Navíc střední třída ve vyspělých zemích trpí, protože jejich výdělky se buď nezvyšují nebo se zvyšují poměrně pomalu. Ovšem v globálním světě se míra chudoby podstatně snížila, což je dáno především tím, že v Číně se stamiliony lidí najednou posunuly z chudoby do střední třídy. V celosvětovém měřítku je to obrovský úspěch, ale nejste-li zrovna v Číně, potažmo v pár dalších zemích, tak to tolik necítíte, nebo cítíte opak. Často to vede lidi k tomu, že volí populisty či nacionalisty. Ještě se vrátím ke srovnání Česko – zahraničí. V čem by se česká společnost mohla či měla zlepšit? Úplně zásadní je kvalita vzdělání a spolu s tím výzkumu, inovací a aplikací právě do ekonomického života. Říkám to proto, že jsme země, která nemá velké nerostné bohatství, takže například oproti Norsku se nemůžeme spoléhat na ropu či zemní plyn. V minulosti jsme uspěli díky lidskému kapitálu, to znamená vzdělání, a o tom, jestli uspějeme v budoucnosti, rozhodne to, zda budeme mít špičkové vzdělání. Je to proto, že ekonomický systém v globálním světě klade veliký důraz právě na vysokou kvalitu. My jsme od revoluce udělali velký pokrok v tom, že jsme začali zvyšovat procento mladých

Ekonomové z domu andělů

lidí, kteří studují na univerzitách. Zatím jsme ale všeobecně nekladli dostatečný důraz na kvalitu. Když se podíváme na mezinárodní žebříčky, tak se většina našich univerzit nenachází v první třístovce, často ani mezi prvními čtyřmi sty vysokých škol. Mladým lidem tudíž zatím nedáváme do vínku to, co by potřebovali, aby mohli efektivně soutěžit – a řekněme si to upřímně, svět a život je čím dál víc globální soutěž a vítěz bere (skoro) vše, tak jako na olympijských hrách medaili dostanou jen první tři, ostatní bohužel ne. Moje kamarádka studuje v Singapuru v jedné z elitních škol, na kterých vyučují nositelé Nobelových cen. Asie nás – tu starou Evropu, která dlouho těžila z historie – docela válcuje. Jak obstát v asijské konkurenci? Je nutné se postavit konkurenci tváří v tvář a zapracovat na tom, abychom byli stejně schopní nebo schopnější. Máme některé výborné školy, ale všeobecně naše školství není viděno na špičkové úrovni do velké míry proto, že jsme tento sektor nevystavili světové konkurenci – na rozdíl od průmyslu, zemědělství a obchodovatelných služeb. Byl by to krok, který by nám umožnil se srovnat a dát důraz na kvalitu ve všech oborech školství, vědy a výzkumu. Napadají vás už nyní nějaké pákové body, na které působit, aby se to zlepšilo? Znovu zdůrazňuji, že máme některá výborná centra, ale potřebujeme reformu celkového systému. Když se podíváte na nejlepší univerzity a výzkumné instituce ve světě, tak mají sice velkou nebo úplnou volnost bádání a výuky, ale jsou vedeny velmi striktně manažersky – po všech se požadují výsledky na vysoké úrovni, to znamená publikace v prestižních mezinárodních časopisech a vysoká hodnocení profesorů studenty. Univerzity se přetahují o ty nejlepší studenty a profesory, a jestliže výuka není kvalitní, studenti jdou jinam. Vzdělávací sektor je jeden z nejkonkurenčnějších na světě, protože existují tisíce vysokých škol,

většina z nich vyučuje v angličtině, což je dnešní lingua franca, a studenti jsou přijímáni bez ohledu na národnost, takže je to opravdu otevřený, konkurenční systém. Takže zlepšit českou společnost prostřednictvím vzdělávání. A další věc? Klást důraz na dopravní a komunikační infrastrukturu a efektivně do ní investovat, abychom byli schopni sebe, další lidi, zboží, služby co nejefektivněji a nejlevněji přepravovat. Jsme centrálně uloženi v Evropě, což je výborné, a měli bychom toto čím dál více využívat. Jedna politická strana měla na billboardech, že jsme šikovný národ, jenom nás řídí nemehla. Jaká politická, exekutivní opatření přijmout, aby se zlepšilo vzdělávání a infrastruktura? Je to souhra několika okolností. Lídři ve veřejném sektoru opravdu hrají důležitou roli. U nás ti nejtalentovanější obecně nejsou ochotni jít do státní správy a do politiky, na rozdíl od historicky starších demokracií, jako Velká Británie, Francie nebo Spojené státy, kde jsou lidé od malička systematicky připravováni na to, aby působili ve veřejném sektoru a byli politicky činní. Mnoho nejlepších studentů jde do státní služby a do politiky a vidí v tom životní ideál a cíl. Tak daleko naše mladá demokracie zatím není. Kritika tradičních politiků a stran je též založena na tom, že za téměř třicet let nebyli schopni infrastrukturu dostatečně zmodernizovat a že mnohé školy stále nejsou na úrovni, na které by mohly být. Voliči jsou pak ochotni dát hlasy úplně novým stranám a hnutím, zatímco tradiční strany jim připadají neschopné a někdy i zkorumpované. V čem spatřujete smysl svého konání, jaké jsou vaše hodnoty, které ovlivňují váš život? Podstatné bylo, co jsem dostal do vínku zde v Československu v 50. a 60. letech od rodičů. A když potom pochopíte, jako jsem pochopil v roce 1968, že vám vlastně

Název článku

Součástí moderní společnosti, tak jak ji vnímáme v západní civilizaci, je i altruismus a filantropie, která je velmi důležitá. vláda a činitelé, kteří jsou u moci, neříkají pravdu a pronásledují lidi, kteří jsou čestní, tak začnete dávat důraz na spravedlnost, etické standardy a férovost jako důležité hodnoty. Když jsem dílem náhody začal v sedmnácti letech studovat v USA, tak se do mě dostal i ten známý americký idealismus, který je do určité míry nakažlivý, zvlášť mezi studenty. Život jsem potom vedl v kombinaci snahy vyniknout v oboru a zároveň být prospěšný společensky. Když nastala sametová revoluce, vrátil jsem se a snažil se maximálně přispět k tomu, aby to, co tady znovu budujeme, se vrátilo zpátky k prvorepublikovým idejím a ideálům, tedy klást důraz na etiku, férovost – aby naše společnost stála na principech, kde všichni mají co možná nejvíce stejných příležitostí prosadit se v životě. A jelikož jsem ekonom, snažím se zvýšit úroveň kvality života – nejenom finančně, ale všeobecně. Proto jsem vlastně spoluzaložil s Josefem Zieleniecem a dalšími kolegy CERGE, potom jsem se stal zakládajícím ředitelem Národohospodářského ústavu (anglicky Economics Institute – EI) Akademie věd a propojili jsme tyto dvě instituce ve společné pracoviště CERGE-EI. Je to světové špičkové učiliště a výzkumný ústav, takže jsme ukázali, že je možné něco takového vytvořit a udržet. A tím, že jsme CERGE založili pro studenty z celého bývalého sovětského bloku a Jugoslávie a Albánie, tak zde vzděláváme lidi, kteří se stávají důležitými hráči v celém regionu.

Takže vaše motivace byla i částečně altruistická? Vrátit něco Československu? Přesně tak, a zase je to něco, s čím lidé třeba v USA nebo Británii vyrůstají. Je potřebné, abychom to i my vštěpovali mladým lidem, že toto je součástí života – že samozřejmě dělají hodně věcí pro sebe a svůj blahobyt, ale že součástí moderní společnosti, tak jak ji vnímáme v západní civilizaci, je i altruismus a filantropie, která je velmi důležitá. Myslíte, že by se etická výchova měla vyučovat ve školách? Rozhodně! Vidíme to například ve všech lepších business školách ve světě. Všichni profesoři jsme si uvědomili, že studenti, kteří budou hýbat světem, neboť povedou často i ty největší firmy, mají obrovskou zodpovědnost. V Česku může člověk vystudovat vlastně libovolnou školu a o kritické myšlení ani o morální výchovu nezavadí… Kritické myšlení je strašně důležité, zvlášť když jsme nyní v situaci, kdy se různí lidé a instituce či země snaží ovlivnit naše myšlení. Zjistit, kde nebo co je pravda, je dnes důležitější než kdykoli dříve. Zmínil byste na závěr úplně to nejpodstatnější, co jste se za celý život naučil? Myslím, že v životě je důležité mít cíl, který zahrnuje osobní úspěch a spokojenost se společenskou odpovědností.

SUSAN WALTON Susan Walton je členkou představenstva institutu CERGE-EI. Má za sebou více než dvacet let zkušeností v oblasti investičního bankovnictví na nejvyšší světové úrovni a působí jako finanční a mediální ředitelka. V nedávné době přispěla k založení úspěšného zpravodajského portálu CapX, který zároveň vedla. Susan se narodila v americkém Ohiu, vystudovala Harvardovu univerzitu a posléze London Business School and University College v Londýně, kde v současnosti žije. Z matčiny strany má slovenské kořeny. Se Susan hovořila Adéla Lipár Kudrnová, zakladatelka a šéfredaktorka magazínu Soffa a hrdá zástupkyně žen v oblasti podnikání.

Věda

Máte nějaký zvláštní vztah k této části světa? Rozhodně ano. Řekla bych, že to částečně přispělo k rozhodnutí připojit se k činnosti CERGE-EI. Říká se, že lidská DNA uchovává i kulturní paměť, že některé věci máte v krvi, a já jsem vyloženě cítila, že sem patřím. Už na londýnské univerzitě jsem studovala češtinu. To bylo v době, kdy se nedalo do Československa jen tak přijet, a byli jsme při studiu odkázáni na velice nezvyklé učební pomůcky – jako třeba na nekvalitní kazetové nahrávky projevů Václava Havla. Takže češtině trochu rozumíte? Myslím, že kdybych tu strávila nějakou dobu, tak bych se do toho vpravila. Jako dítě jsem rozuměla svým prarodičům a trochu jsem i mluvila, ale bylo to na úrovni dětské mluvy. Teď je to přece jen složitější. Jak jste se dostala k CERGE-EI? Předchozí předseda americké nadace, která CERGE podporuje, žije v Londýně. Znali jsme se prostřednictvím práce, a když se dozvěděl, že jsem studovala češtinu, úplně ho to nadchlo. Propojil mě s CERGE a bylo to. Od té doby uplynulo už téměř devět let a já pravidelně létám do Prahy. Jaká je vaše role ve fungování institutu? Pracuji pro CERGE na několika úrovních. Jsem v představenstvu americké nadace, která shání finanční prostředky na fungování institutu od amerických dárců, takže pomáhám s fundraisingem jak v Americe, tak tady. Zároveň podporuji akce institutu – diskuse, prezentace, semináře – prostřednictvím své sítě kontaktů v bankovním, finančním a ekonomickém sektoru i mezi československou komunitou v Londýně. A můj zřejmě největší příspěvek k činnosti institutu je propagace té tváře CERGE, která je hlavně společenského charakteru. Když jsem přijela poprvé, viděla jsem, že se pro absolventy nepořádá žádné slavnostní zakončení studia, jako je tomu zvykem ve Spojených státech či v Británii. Navrhla jsem, abychom to změnili, ale zprvu se do toho nikomu nechtělo. Ekonomická situace byla tehdy

jiná a zdálo se, že ples k zakončení by bylo jen rozhazování peněz, protože v místních podmínkách nemá smysl. Tak jsem pro institut napsala studii, ve které jsem vysvětlila důležitost takové akce v rámci postgraduální instituce z hlediska ,soft power‘ i získávání finančních prostředků. Teď už se náš ples konal sedmým rokem a já nemusím nic plánovat – veškerou organizaci zvládnou studenti sami. Loňské téma byl Fantom opery a rok předtím první republika. To mě bavilo zatím nejvíc, všichni odění v oslnivých róbách 20. let. Musím se přiznat, že ani já jsem na začátku netušila, jak velký dopad bude ples na školu mít. Teď díky této události dokážeme získat peníze a studenti mají skvělou příležitost k navazování důležitých obchodních kontaktů. Řadu let pravidelně navštěvujete naše hlavní město. Jaké největší změny jste od první návštěvy zaznamenala? Od roku 2006 sem jezdím minimálně šestkrát do roka. Mám pocit, že poslední tři roky znamenaly velký přelom. Rostou tu úžasné malé restaurace jako houby po dešti, v nabídce je jídlo ze všech koutů světa a lidé se zajímají o jeho původ. Spousta mladých drobných podnikatelů zakládá firmy. Zdá se mi, že tahle nová energie tu vzniká díky mladé generaci, která není zatížená vzpomínkami na sametovou revoluci a hlavně časy před ní. Netrpí následky státního dozoru ani obavou, že podaří-li se někomu něco velkého, stát si to vezme. Jaké rozdíly vlastně vidíte mezi mladou a starší generací Čechů? Přestože se mladí lidé ztotožňují se svou národností – jsou to Češi, Slováci, Poláci – jsem přesvědčená, že se zároveň považují za Evropany. I když to tak sami třeba neformulují, tak se podle toho chovají. Můžou snadno a levně cestovat, můžou si za své působiště vybrat Česko, nebo můžou pracovat třeba ve Vídni nebo Varšavě. Starší generace takový postoj nemá, alespoň ne všichni. Profesor Švejnar ve svém rozhovoru zmínil, jak je důležité zlepšit český vzdělávací systém, aby se mohl lépe měřit se světovým standardem. Jaký

Ekonomové z domu andělů

je váš názor na české školství, co je třeba změnit? V CERGE jsem se seznámila s velmi nadaným mladým mužem, je to Jan Straka, který založil skvělý program na zlepšení českého školství prostřednictvím vzdělávání učitelů. Ten program se jmenuje Učitel naživo a školí budoucí učitele základních a středních škol. Na projektu pracuje vynikající tým a zrcadlí novou, mladou, podnikavou a sociálně citlivou kulturu, která mění českou společnost. Mám z té iniciativy ohromnou radost a aktivně se v ní angažuji. Zajímavé je, že jsem do Česka přišla podpořit vyšší stupně vzdělání, ale díky tomuto projektu vidím, jak je důležité začít u mnohem mladších žáků a pracovat na tom zde, ne v zahraničí. Když Češi odjedou za vzděláním za hranice, obvykle se už nevrátí. A my chceme, aby talentovaní a schopní lidé zůstali ve svém regionu, nejlépe ve své rodné zemi. Samozřejmě je zahraniční zkušenost skvělá, ale ještě lepší je vrátit se domů a využít nabyté zkušenosti v nějaké vedoucí pozici, v centrální bance, politice či obchodní sféře. Další zajímavý program, který v CERGE máme, cílí na zlepšení výuky na vyšším stupni. Program Teaching Fellows běží od roku 2007 a podporuje mladé lidi, kteří mají titul ze západní univerzity a chtějí učit ekonomii ve své rodné zemi. Učíme je techniky výuky a pomáháme jim aktivním mentoringem i podpůrným příjmem. Když skočím do současnosti, budujeme digitální knihovnu, abychom mohli podpořit každého, kdo programem Teaching Fellows prošel, jelikož k roku 2018 už se jedná o víc než 120 000 studentů. To je vysoké číslo… Ano, má to velký dosah. A s novými digitálními možnostmi můžeme zajistit ještě větší podporu. Studenti ekonomie v Kazach-

stánu nebo Ukrajině budou mít nejen možnost studovat v rodném jazyce pod vedením někoho, kdo prošel naším programem, ale zároveň získají online přístup k množství našich zdrojů. Vy se navíc angažujete ve výuce žen, je to tak? Ano, je to můj způsob mateřské péče, protože vlastní děti nemám. Měla jsem v životě štěstí, že se mi dostalo pomoci od mnoha lidí, a chci to společnosti vrátit tím, že podávám pomocnou ruku právě mladým ženám. Teď v listopadu spouštíme v CERGE nový mentorský program pro ženy. Je to úplně nový projekt a hodně se mu věnuji. Když hovoříme o ženách v byznysu, politice či vědě, situace se stát od státu liší, srovnáme-li například Spojené státy, Velkou Británii a Česko. Jak se vám jeví postavení žen u nás? Ve Spojených státech a v Británii jsou práva žen tématem společenské diskuse už dlouho a mají ukotvení na politické a právní úrovni. Můj dojem z České republiky je ten, že se tu o tomhle tématu moc nemluví, nepodněcuje plošnou diskusi. Vaše země má menší zkušenost s demokratickým systémem než západní státy a lidé se tu víc soustředí čistě na studia či práci. Všechny naše doktorské studijní programy mají rovnoměrné zastoupení studentů obou pohlaví a nejde o kosmetickou úpravu – prostě to tak funguje přirozeně. Opět si myslím, že jde o odraz celkového postoje obyvatel. Jedním z mála historických přínosů socialismu a komunismu byl fakt, že se k lidem mělo přistupovat na principu rovnosti, alespoň teoreticky. Takže práce byla jak pro muže, tak pro ženy. A všichni měli možnost zajistit si péči o děti. Na druhé straně tu občas jsem svědkem neskrývaného sexismu, což ovšem Češi sami vidí jinak. V Anglii

Název článku

Samozřejmě je zahraniční zkušenost skvělá, ale ještě lepší je vrátit se domů a využít nabyté zkušenosti v nějaké vedoucí pozici. byste od nikoho neslyšeli ty zdánlivě nevinné sexistické poznámky, které tu lidé pronášejí. A tenhle styl uvažování podrývá rozvoj společnosti. Zmínila jste péči o děti. V téhle i dalších oblastech už máme spoustu mechanismů na podporu žen. Asi jste větší feministka, než jste si myslela. Politika na podporu péče o děti je velkou předností Česka a celého regionu střední Evropy. V Británii a Spojených státech je dostupná péče o děti velkým problémem. Například v Londýně jsou školky tak drahé, že stojí rodiče mnohdy víc než hypotéka. Celý systém je neuvěřitelně nefunkční. Když se vrátíme ke vzdělávání, myslíte si, že se ve světě dostatečně učí ekonomie? Ne, to si nemyslím, ačkoli teď se v zemích jako Spojené státy a Británie objevují tendence zajistit lepší orientovanost v ekonomické sféře. V tomhle může být nápomocná behaviorální ekonomie, protože je zábavná a pomáhá lidem pochopit, že ekonomie je v podstatě druh sociální vědy. Můžete použít čísla k vytvoření modelového chování lidí, které je často iracionální, ale snažíte se i o model iracionality. Je velice důležité, aby lidé pochopili kontext chování a jak to ovlivňuje hospodářskou politiku. Dám pří-

klad, všichni musejí platit daně, a pokud rozumíte ekonomii, chápete proč. Závěrem bych se chtěla zeptat, jak můžeme pomáhat mladým kreativním lidem. Znám spoustu nadaných designérů a umělců, kteří si ale nevědí rady s ekonomickou stránkou své profese. Nevědí, jak založit firmu, bojují s daněmi a často jim to brání v úspěchu. Je rozdíl mezi ekonomií jako společenskou vědou a finanční gramotností, ačkoli jsou to pochopitelně provázané pojmy. Nejlepší pro vaše kreativní přátele by byl kurz základní orientace ve finanční sféře, což by měla ostatně být součást každého životopisu. Základní povědomí jim pomůže rozjet podnikání, a pokud se to spojí se znalostí marketingových principů, můžou budovat svou značku. Takže bychom měli mít finance jako předmět už na nižším stupni vzdělávání? Ano, a začala bych od malých dětí. Už v předškolním věku si děti hrají na obchod a každý chce být prodavač. Tak proč hru nepodpořit? Prodavač si vezme peníze, spočítejme je. Kolik jich přijmeme, kolik vydáme? Cash flow je nejdůležitější pojem pro každého podnikatele. Učme své kreativce, jak si ohlídat tok peněz, aby měly jejich nápady prostor se rozvíjet.

FILIP MATĚJKA Filip Matějka, první český ekonom, který získal prestižní ERC grant (grant Evropské výzkumné rady), držitel Ceny Neuron pro mladé vědce z roku 2016. Jeho netradiční cesta k oboru vedla přes Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a doktorát na americkém Princetonu. Od roku 2011 působí jako profesor na CERGE-EI a je členem Výkonného a dozorčího výboru tamtéž. S Filipem Matějkou rozprávěl Jan Lukačevič, nositel ceny British Interplanetary Society Award for Best Technical Paper a člen týmu Akademie věd ČR, jenž vyvíjí technologii pro zkoumání existence elektrických výbojů v prachových bouřích na povrchu planety Mars.

Věda

Filipe, nedostatek talentů u nás v podstatě způsobuje, že se zdánlivě prosadí i relativně obyčejní lidé, kterým média dávají zbytečně moc prostoru. Jak se díváš na uzavřenost místního prostředí? To je pravda, zvlášť v některých vědeckých oborech se ven jezdí málo, přitom to je potřeba! Špičková věda je mezinárodní a lokální věda ani moc nedává smysl. Všechny poznatky by měly být mezinárodní, takže když někdo vyjede ven, tak vidí, že je tam spousta šikovných lidí a v něčem možná šikovnějších. A s tímto uvědoměním může přijít i zlepšení. Ty jsi byl teď rok v USA, čemu ses tam věnoval? Vlastně úplně tomu samému, co tady. Dělám výzkum. Byl jsem tam součástí jejich departmentu, měl jsem svoji kancelář, trošku jsem přednášel, aby studenti věděli, co dělám. Výsledek byl ten, že tři studenti z Berkeley začali psát disertaci na to moje téma. S některými profesory jsem tam rozjel nové projekty. Bylo to skvělé, užíval jsem si to, chodil jsem sám na spoustu přednášek. ‚To tvoje téma‘ je stále teorie racionální nepozornosti, nebo už ses posunul? O té se tu vždy mluví, ale já to beru tak, že mě zajímá ekonomie, a hlavně důležité sociální otázky. To neznamená, že je dokážu vyřešit, ale zkrátka je to oblast, která mě zajímá jako taková. Většinu času se snažím říct, co se o těch otázkách naučíme jiného, když vezmeme v úvahu, že lidé dělají chyby. Snažím se trošku ohýbat klasické ekonomické teorie, takže pak z nich plyne něco jiného. Hledám aplikace v různých oblastech, jako je makroekonomie, finance či chápání diskriminace, které jsme i studovali. To, že lidé nejsou schopni číst všechny informace, nebo nejsou schopni nad vším přemýšlet, se vlastně dotýká všech disciplín v ekonomii, přičemž pro některé to důležité je a pro některé méně. Důležité to je na pracovním trhu, když máš personalistu, a ten vybírá jednoho člověka ze sta životopisů a některé automaticky přeskočí. V politice je to strašně důležité,

protože máme dojem, že náš jeden hlas zas tak moc nerozhodne, takže volebním programům politiků se příliš nevěnujeme a informace přehlížíme. Jenže když to děláme všichni, tak demokracie pak vlastně funguje úplně jinak než… …byla vymyšlena? Přesně tak. Fungování demokratických systémů se poslední dva roky věnujeme velmi intenzivně. Používáme metody ekonomie: ekonomie je ta disciplína ze společenských věd, která vlastně ‚nakradla‘ nejvíce metod z věd přírodních. Snažíme se kvantifikovat, používat data rigorózněji, ale čistá ekonomie nemá zas tak zajímavé otázky. Zrovna na demokracii se lze dívat jako na soutěž mezi různými subjekty, stejně jako na trhu máš soutěž mezi různými produkty a spotřebitel se rozhodne pro jeden z nich, velmi podobné chování je k vidění v politice – máš politické strany, které se snaží přijít s co nejlepším produktem, a voliči se rozhodují. Součástí těch teorií nebo dat je, že zjišťuješ, jak se politické strany snaží svůj produkt designovat, aby si lidé nevšimli nevýhod, viděli výhody a tak dále. Dá se pozorovat, že strany rezignují na program v racionální rovině a útočí na emoce. Specificky teď v komunální kampani se mi zdá, že nikdo nepředkládá vize nebo nápady, ale často se uchyluje ke vzbuzování strachu. Tohle se nějakým způsobem projevuje? My úplně nevíme, jestli je tohle pravda, a je zajímavé, že komunální volby by mohly být skoro ty nejdůležitější – to, jestli máš před svým domem velkou silnici, nebo park, ovlivní tvůj život daleko víc než to, jestli DPH půjde o procento nahoru nebo dolů, což se řeší v parlamentních volbách. Ale z nějakého důvodu lidé komunálním volbám věnují daleko menší pozornost, což se dá určit například z dvakrát menší volební účasti. Proto jsme s Julií Chytilovou a Michalem Bauerem čerstvě rozjeli – vlastně už rok připravujeme – projekt, který se jmenuje Volební lavička. Je to webová stránka, kde komunální politici mají své profily. Za poslední týden,

Ekonomové z domu andělů

kdy jsme to spustili, přes 200 politiků už vyplnilo profily, které se skládají ze čtyř částí. Chceme představit program, zkušenosti daného politika, pak nějaký světonázor, aby se člověk hodnotově zakotvil, a potom ještě přichází na řadu bulvárnější nebo lidštější rovina, jelikož mají napsat vtip či příběh z obce, který jim přijde důležitý. Nás bude zajímat, co voliči čtou, jestli spíš tu lidštější část nebo tu programovou, a snad získáme hodnotná data. Volební lavička má tak tyto cíle: za prvé chceme zpopularizovat komunální volby, za druhé politikům zajistit spravedlivý přístup k prezentaci – aby se tam mohli prezentovat všichni, no a za třetí je to zajímavé pro náš výzkum. Jak s těmi získanými daty budete pracovat ve svém výzkumu? Projekt má dva hlavní cíle. Jeden je aktuální společenská užitečnost a druhý je vědecký. Jednak získat data, která nyní nikde nejsou, takže nebudeme muset tolik spekulovat o tom, co se děje a neděje s demokracií. Například budeme schopni zjistit vliv internetu na fungování voleb, jestli třeba když je větší informovanost, tak se zvýší volební účast. Podle návštěvnosti webu a zastoupení kandidátů v obcích můžeme v ideálním případě srovnat volební účast a některé další věci. To zní jako docela dost technická věc. Do jaké míry vycházíš ze svého předchozího studia fyziky?

Hodně. Já myslím, že mi to pomáhá umět pomocí modelů přesně popsat to, co se snažím říct. Protože my v ekonomii používáme hodně matematiky a inspirace z fyziky a děláme takzvané modely, tedy píšeme teorie, jak se lidé chovají. Není to ale proto, že bychom si mysleli, že lidé se chovají jako stroje. To s tím nemá vůbec nic společného, ale abychom se my vědci mohli navzájem dohodnout, že já si myslím tohle, a ten druhý by to mohl zkritizovat nebo říct dobře, tohle se nám líbí, na tom stavme, tak musíme přesně popsat to, co si myslíme. A to popíšeme jednodušeji jednou rovničkou než dvaceti stranami textu. Takže já z fyziky vycházím tím, že se snažím popsat chování lidí pomocí modelů a zároveň vymyslet, jaké experimenty – to je vlastně ve fyzice stejné – by mohly říct, co je na tom modelu dobrého a co ne, jaké by ho mohly odmítnout, jaké by ho mohly potvrdit. V současné době naše teorie sama mapuje, jak se lidé chovají, a dává návody, co testovat. Což někdy funguje dobře a někdy špatně. A tím se opět dostáváme k teorii racionální nepozornosti? Teorie racionální nepozornosti je postavena na předpokladech, že lidé mají informace k dispozici, jelikož jsou třeba na internetu, že jsou schopni je přečíst, byť jenom nějak omezeně, ale mohou si perfektně vybrat, které jsou pro ně důležitější. Předpokládá se, že si lidé vyberou ty správné, ale to v praxi také vždycky není pravda. Takový

Kdyby lidé věnovali výběru hypoteční banky o dvě hodiny více, ušetřili by i statisíce korun. 62

Název článku

popis dobře sedí u činností, které děláte často a opakovaně, tak se je naučíte a víte, co je důležité. Třeba zmíněný personalista ví, že je v životopisu dobré podívat se na rubriku vzdělání, a ne na rubriku hobby. Nějak se to takhle naučí, ale například když pojedete autem a jiné auto do vás narazí, tak v tu chvíli nezačnete přemýšlet nad tím, jaké informace získávat, jednáte daleko automatičtěji. Takže se to hodí na popis nějakých situací, na tu politiku myslím taky, že lidé spíše vědí, že je pro ně důležitější si přečíst, co ten politik navrhuje pro jejich město než pro město na druhém konci republiky. Do jaké míry dochází k využívání těchto teorií nebo modelů, které vytváříte? Některé centrální banky už naše teorie využívají. Naše modely jim říkají, že monetární politika může třeba v krizi fungovat trošku jinak, a náš výzkum předkládá jiné odpovědi než předchozí teorie. U spousty dalších věcí je to zatím na úrovni ‚pozor, tyhle věci by nemusely fungovat‘, případně na kvalitativní úrovni náš výzkum upozorňuje, že daná teorie vede třeba trochu jiným směrem. V praxi jsme vlastně čerstvě dostali cenu – to mi udělalo docela radost. Je za nejlepší článek v oblasti behaviorální ekonomie za rok na světě. Páni! Za co konkrétně? Článek pojednával o diskriminaci, říkali jsme si, že vlastně diskriminace začíná už ve chvíli, kdy si personalisté čtou životopisy. Toto jsme s Julií Chytilovou, Michalem Bauerem a Vojtěchem Bartošem testovali a výstupem jsou návrhy týkající se používání kvót, případně kdyby se naše modely zohlednily už v první fázi, kdy se teprve rozhoduje, jestli uchazeče pozvat na pohovor, nebo ne, že by nemusely být uvedené údaje jako pohlaví, jméno a tak dále. Jedním z cílů výzkumu bylo popsat, kdy vynechání pomůže a kdy

nepomůže a jak zajistit, aby se uchazečům dostalo stejné pozornosti. Dají se výstupy z vašich výzkumů nějak využít i pro ‚obyčejného člověka‘, když se bavíme o vnímání a nevnímání informací? Může i běžný občan v praxi využít vašich poznatků? To je dobrá otázka. Je pravda, že většina z těch věcí, které děláme, vytváří spíše doporučení designérovi systému, to znamená například vládě, jak má regulovat trhy. Konkrétnímu člověku je těžké radit, protože ta teorie předpokládá, že člověk je schopen si informace vybrat, a má je omezené, přičemž my vlastně předpokládáme, že to dělá dobře, takže už je těžké mu radit více. Jiná věc je, aby si lidé při práci s informacemi toto uvědomili, protože spousta lidí to tak nevnímá. Čtou si ráno třicet e-mailů a pak se diví, že jsou unavení a nejsou schopni si přečíst další věci. Další, možná ještě důležitější a ne zcela zjevné zjištění je, že si lidé často uvědomují vlastní omezení, ale už ne omezení těch ostatních. Nebo si lidé neuvědomují, že často trhy nefungují, protože jsou nepozorní. Jeden takový příklad je trh s hypotékami. Ve chvíli, kdy si myslím, že všichni ostatní si dobře vybírají a pěkně srovnávají úrokové míry z různých bank a kontrolují je, tak budu očekávat, že trh asi funguje, ale praxe je taková, že lidé si většinou projdou jenom dvě banky. Existují studie, že kdyby tomu věnovali o dvě hodiny více, ušetřili by i statisíce korun. A to lidé nevědí, protože netuší, že trh nefunguje, že jedna banka klidně nabídne o 1,5 % víc než jiná banka. To je pro mě osobně tedy velké překvapení. No, tohle právě nikdo neví, že je v tom tolik peněz. Lidé

Název článku

kontrolují, kde koupit levnější pivo, ale hypotéky zrovna ne. Auta možná ano, ale hypotéky ne. Zažil jsi moment, kdy tě opravdu zaskočil nějaký výstup toho výzkumu? Kdy tě překvapilo, co vám z výzkumu vyplynulo? To je skvělá otázka v tom, že se to neděje často, mnohdy naopak člověk intuitivně očekává nějaký výsledek, který chce ukázat ostatním. Ale občas se to stane. V té diskriminaci to tak třeba bylo, tam vlastně existovaly slavné články z USA, co měly tisíce citací, které spekulovaly, že minoritám se vždy věnuje méně pozornosti. A my jsme v té teorii ukázali, že ano, že to platí v určitých situacích, ale v jiných situacích naopak můžeš minoritám věnovat více pozornosti. Nebo máme s Chrisem Simsem článek, kde ukazujeme, že shrnování a filtrování informací najednou může vysvětlit spoustu věcí, které vidíme v makroekonomii a jsou nějakým způsobem překvapivé. Například proč třeba firmy moc často nemění ceny. Ne proto, že je těžké cenu produktu někde přepsat nebo přelepit nějakou nálepku, ale že to může být tím, že je těžké přemýšlet ve smyslu „měl bych dneska změnit cenu svého produktu o korunu“. Takový výsledek jsme vážně nečekali. Co se týče aktuálních politických věcí, narazili jsme na další zajímavosti. Vzali jsme tradiční model demokracie a v rámci modelu jsme změnili nějakou rovničku popisující chování výběru voliče. A najednou, když jsme změnu provedli, vycházelo nám, že úspěšnou volební strategií je populismus. Politik vlastně nemusí být nutně zlý, ale když chce vyhrát volby, tak musí slibovat spoustu dárků. Když jsou voliči racionálně nepozorní, tak si budou všímat toho, co přidá do politik do jejich kraje, a jiných si

moc všímat nebudou, protože koruna v mém kraji je koruna pro mě, zatímco náklady do jiných krajů jsou jen zlomkové, a ty pak zaplatíme všichni dohromady, takže všichni věnují více pozornosti svému kraji a ten politik to ví. Ví, že když všude přidá, tak ho budou více volit. Máte už nějaké nápady, co s tím dělat? Co se týče politiky a té první teorie, tak řešením by mohlo být právě shrnování informací, třeba kdyby člověk dostal přehledné shrnutí: tolik jsi zaplatil na daních a tolik jsi celkem dostal. Tak taková opravdu jednoduchá věc by mnoho problémů odbourala. Tvoje práce se hodně zabývá chováním lidí a jejich rozhodováním, do jaké míry to ovlivňuje tvoje chování? Já myslím, že trochu jo. Jednak si asi více uvědomuju chyby, co každý den dělám – a je jich opravdu spousta. Pak si také uvědomuju, že podobně jako u nefunkčních trhů potřebujeme regulace na individuální úrovni, kdy člověk není schopen se rozhodovat perfektně, je dobré se také nějak regulovat. Těch regulací může být mnoho, takže já mám svoje pomůcky, které mohou vypadat legračně a zdají se neracionální, ale jsou racionální, když vím o svých chybách. Jako třeba? Třeba s mobilem. Někdy se ani radši nekoukám na mobil, jaké tam mám zprávy, protože vím, že když začnu číst, tak nebudu schopen pracovat, a zároveň vím, že nejsem schopen si e-mail otevřít a zapomenout na něj. Kdybych byl, tak si ho můžu otevřít. Často zmiňuješ jméno Chrise Simse. Jaké to je, pracovat s nositelem Nobelovy ceny po lidské

Věda

Nejvíc mě baví zjišťovat, jak funguje společnost. Snažím se přispět aspoň kousíčkem. Jak zařídit, aby nezačala fungovat daleko hůře, protože si myslím, že teď se máme vlastně skvěle. stránce? Je to skvělé. Chris je můj blízký kamarád, my se vídáme vícekrát při osobních setkáních, než že bychom pořád něco psali. Oni na sebe nekoukají nějak zvláštně. Znám pár nositelů Nobelovy ceny a ti lidé tomu, co dělají, prostě věří a hrozně je to baví. Přijde jim to důležité a často se od té druhé ligy liší třeba tím, že nemají úplně potřebu nějak to přeprodávat. Moje zkušenost je taková, že lidé na úplné špičce tohle nedělají, prostě věří tomu, co dělají, a ostatním říkají: to, co jsem udělal, má tyhle výhody, ale taky tyhle nevýhody. Když jsem s Chrisem mluvil poprvé, tak jsem hledal profesora, který by mě uvedl do ekonomie. Ostatní studenti mi doporučili Chrise, který tenkrát ještě neměl Nobelovu cenu. A já jsem za ním normálně přišel a zeptal jsem se ho: Já o ekonomii moc nevím, tak mi řekněte, které jsou teďka velké otázky v ekonomii. A on si se mnou velmi trpělivě hodinu povídal. Takže nositelé Nobelovy ceny a špičkoví vědci dělají, co je baví. Co na tom vlastně nejvíce baví tebe? Nejlepší asi je, když přijdeme na něco, co

jsme nečekali, což je málokdy. U nás ty projekty trvají třeba tři čtyři roky a hrozně zajímavá je první, taková ta tvůrčí část, kdy si musím přečíst několik knížek a najednou tam objevím něco, o čem bych chtěl vědět víc. A mě konkrétně nejvíc baví zjišťovat, jak funguje společnost. Snažím se přispět aspoň kousíčkem. Jak zařídit, aby nezačala fungovat daleko hůře, protože si myslím, že teď se máme vlastně skvěle. To je pro mě docela nečekaný závěr. Svět se ustavičně vyvíjí. Jsou spousty různých sil. Když se podíváš na historii, bylo tolik válek. Je pár zemí, které mají HDP trošku větší, délka života se prodlužuje, což je skvělé. Ale na světě je spousta konfliktů a válek a nám se to v minulosti taky nevyhýbalo a vůbec není jisté, že se nám to nebude vyhýbat dál, takže o to mi jde. Jak to udělat, abychom nešli do velkých ekonomických krizí, protože ty často spouští sociální nepokoj a války. Takže vymyslet tyhle věci, a to se dost týká zrovna demokracie – protože země, které dlouhodobě prosperují, jsou vždy demokracie. ■

Český Název fenomén článku

text: Helena Stiessová foto: Ondřej Lipár styling: Janka Murínová

KAPKY HOLUBIČÍ KRVE

V GEOLOGICKY PESTRÉM PODLOŽÍ, NA NĚMŽ SE ROZKLÁDÁ ÚZEMÍ DNEŠNÍHO ČESKA, SE NAJDE LEDACOS. OD UHLÍ PŘES STŘÍBRO A KAOLIN AŽ PO LITHIUM. LIDÉ TO NEROSTNÉ BOHATSTVÍ V RŮZNÝCH DOBÁCH S RŮZNOU VERVOU DOBÝVAJÍ A VYTVÁŘEJÍ Z NĚJ HODNOTY VÍCE ČI MÉNĚ POMÍJIVÉ. KDESI MEZI VRSTVAMI SEDIMENTU JSOU ROZTROUŠENÉ I DROBNÉ RUDÉ KAMÍNKY, KTERÉ UMÍ ZACHYTIT SVĚTLO, UDĚLAT PARÁDU A PRÝ TAKÉ LÉČIT. V 17. STOLETÍ SE PRO NĚ VŽIL NÁZEV ČESKÝ GRANÁT.

Kapky holubičí krve

Prvního granátu si možná někdo všiml jako drobné rudé kapky na písčitém dně potoka. Nerost typické barvy se vlivem geologických procesů mnohdy dostal až na zemský povrch a navzdory svým miniaturním rozměrům přitáhl lidské oko. Po dešti se dokáže zalesknout tak, jako by ho polila živá voda. Počátky dobývání granátů se tak zřejmě odehrávaly na poli mezi hroudami hlíny a nad říčním štěrkem. Český granát je nerost ze skupiny pyropů. Patří k těm nejmenším a zřídkakdy se vyskytne ve velikosti přesahující čtyři milimetry, ovšem díky své mimořádné barvě a čirosti si vysloužil velkou pozornost, která jej provází už dlouhá staletí. Sbírání granátů na zemském povrchu doplnila už od středověku v českých zemích jednoduchá těžba. Kopaly se šachty nebo podmoly sahající k pyroponosným vrstvám. Tam se sbíral materiál, který se na povrchu proplachoval, a poté se ručně vybíraly jednotlivé kamínky. Tenhle způsob se používal až do roku 1955 (sic), kdy ho definitivně nahradilo povrchové dobývání. Vrchol těžby českých granátů spadá do druhé poloviny 19. století. Móda přála kromě monstrancí dlouhým šňůrám broušených šperků, posléze brožím a náhrdelníkům. Granáty si vedle církve oblíbila nejen šlechta a měšťané, ale zdobily se jím i venkovské dívky, najdeme ho na krojích, v růžencích či talismanech, které měly chránit nositele před neduhy srdce nebo krve. Svou roli sehrál také romantismus a vlastenectví – český granát se stal důležitým mineralogickým symbolem lásky k vlasti. Zároveň sklízel díky šikovným šperkařům a obchodníkům úspěchy v zahraničí, obzvlášť když ho vynesla některá z vlivných šlechtičen nebo oslnil na mezinárodní výstavě. Společným rysem granátových šperků bylo shlukování kamínků do plochy, aby co nejlépe vynikla jejich barva a jas. Šperkaři a návrháři vyvíjeli různé efektní způsoby zasazení miniaturních broušených granátků do klenotů všemožných tvarů. Doplňují je větší almandiny ze stejné rodiny pyropů, oblíbené byly perly nebo v současnosti často viděná kombinace s jiným ryze českým kamenem – vltavínem. Má-li český granát své město, je to nepochybně severočeský Turnov. Sem vedly nekonečné šňůry rudých kamínků ze všech nalezišť po Čechách, tady se brousily a odtud putovaly na hrudi dam. V roce 1883 se tu otevřela šperkařská škola, průmysl posléze překonal obě války a turnovské družstvo Granát založené v 50. letech posílá do světa šperky dodnes. Tvary se zjednodušily, přesto lze ve shluklých kamíncích tušit historii pompézních klenotů i lidových amuletů proti smutku, uštknutí či nemocem srdce. Tyhle rudé kapky země v sobě nesou delší příběh, než se dá vůbec vypovědět.

Fakta čerpána z knihy Radka Hanuse Český granát, Praha 2013.

Obliba granátů se v čase proměňovala, je to kámen určený k ozdobným účelům, a tak jeho využití závisí na módních stylech. Značnému zájmu se těšil za císaře Rudolfa II., kdy se do Čech dostali mistři brusíři z Itálie a Německa. Právě císařův osobní lékař Anselmus Boetius de Boot označil kamínky překrásné barvy pocházející z oblasti Českého středohoří jako Granati Bohemici. V proslulých sbírkách Rudolfa II. se také údajně skrýval granát velikosti holubího vejce, ale dnes je téměř jisté, že takhle velký granát nemohl vůbec existovat. Ty největší známé české granáty jsou vsazené ve špercích hraběnky Ulriky von Levetzow z počátku 19. století a nacházejí se v depozitáři Oblastního muzea v Mostě. Za zapůjčení rodinných šperků děkujeme Drahomíře Musilové.

Kapky holubičí krve

Přírodovědec a český vlastenec Jan Svatopluk Presl navrhl pro granát český název kruchlík. Na rozdíl od mnoha dalších pojmů z jeho tvůrčí dílny (vzpomeňme živec, draslík, kyslík nebo klokana) se tento neujal. Název granát přisoudil zdobnému kamínku německý filosof Albertus Magnus ve 13. století. Grannum je latinský výraz pro zrno. Jiný výklad upřednostňuje barvu podobnou zrnkům granátového jablka, malum granatum. Další označení rudých drahokamů také souvisejí s barvou a lomem světla, carbunculus neboli žhavý uhlík vymyslel už Gaius Plinius Secundus ve starém Římě, pyrop zase pochází z latinského slovíčka pro oheň. Jak vidno už jen z jazykového rozboru, rudé kame-ny člověka přitahovaly odedávna. ■

Secesní brož ve tvaru srpku měsíce pochází z počátku 20. století, oválná brož je z konce 19. století. Obě jsou zasazené do tombaku, což je směs mědi a zinku, která se k těmto účelům používala od počátku 19. století. Za zapůjčení starožitných šperků děkujeme společnosti Antiques Cinolter, www.antiquesprague.cz

WHERE? THEATRE & CLUB CHIC ROYAL Vinohradská 48, Prague 2 - Vinohrady CZ www.leroyal.cz

SPONSORS, PARTNERS AND SUGAR DADDIE’s

WHEN? EVERY FRIDAY NIGHT! www.pragueburlesque.com

DOORS OPEN: 20:00 | SHOW START: 21:30 AFTER PARTY DJ: LOVE DECODER PRESALE TICKETS: www.ticketportal.cz, www.goout.cz GIFT VOUCHERS AVAILABLE MORE INFO: info@pragueburlesque.com +420 776 057 725

OUR LOVELY MEDIA PARTNER:

The most exotic show in Prague

GET YOUR SOUVENIRS BY:

EVERY FRIDAY NIGHT!

Tvoříme a vyrábíme okna a dveře. S ohledem na osobitost domů. bezrámová okna, celoskleněná okna, dřevěná okna, dřevohliníková okna, vchodové dveře, posuvné dveře www.janosik.cz

Kreativní Název lidé článku

text: Jarda Zaoral a redakce foto: Jarda Zaoral

LÉTO V OBLACÍCH

ZAPÁLENÝ ČESKÝ CESTOVATEL A FOTOGRAF JARDA ZAORAL SE VYDAL NA CESTU PO EVROPĚ. SVOU EXPEDICI NAZVAL EU PEAKS A STANOVIL SI, ŽE BĚHEM LETOŠNÍHO LÉTA ZLEZE NEJVYŠŠÍ HORU KAŽDÉHO STÁTU EVROPSKÉ UNIE. PROČ? JEHO CÍLEM BYLO MOTIVOVAT OSTATNÍ K CESTOVÁNÍ A POZNÁVÁNÍ KRÁS EU. „VADÍ MI, JAK PASIVNĚ V DNEŠNÍ DOBĚ SPOUSTA LIDÍ TRÁVÍ VOLNÝ ČAS. PŘÁL BYCH SI, ABY SE TO ZMĚNILO.“ CESTA NAKONEC TRVALA 88 DNÍ A JARDA ZDOLAL VŠECH DVACET SEDM VRCHOLŮ. JAK SÁM ŘÍKÁ, BYLO TO ZATÍM NEJZAJÍMAVĚJŠÍ OBDOBÍ JEHO ŽIVOTA.

LĂŠto v oblacĂch

2 544 m n. m.

Rumunsko Moldoveanu

Kreativní lidé

3 479 m n. m.

Španělsko Mulhacén

Nรกzev ฤ lรกnku

3 798 m n. m.

Rakousko Grossglockner

Kreativní lidé

„Evropa je neuvěřitelně rozmanitá a jsem moc rád, že v dnešní době je taková možnost cestovat,“ říká mladý muž s odkazem na to, že generace jeho rodičů byla v naprosto odlišné situaci. Cestování v rámci EU nebylo pro nás Evropany nikdy jednodušší a zakusit volnost a vítr ve vlasech třeba na vrcholku Kebnekaise (nejvyšší hora Švédska) nebo Moldoveanu (Rumunsko) je zážitek, který vám zůstane na celý život. Každý vrchol znamenal jedinečný příběh. Někde byl výstup příjemná procházka, jinde byly zapotřebí zkušenosti a plná horolezecká výbava. Expedici provázely i překážky, mnohdy tam, kde by je jeden nečekal. Spoustu faktorů v čele s počasím nelze ovlivnit a člověk musí pokorně přijmout, co mu hora dovolí. Jarda svou expedici zvládl díky silné vůli i přátelům, kteří ho podpořili v náročných momentech. Výpravu po špicích evropských států pečlivě dokumentoval jak deníkovými zápisky, tak fotografiemi. Na chvíli se zasněte a pokochejte pohledem. A pokud vás Jardova cesta inspirovala, vyrazte na svou vlastní expedici. Není malých cílů! ■

Z JARDOVA DENÍKU Když počasí nepřeje Z vrcholu se vrací první horolezci, kteří stihli východ slunce. Začínají se tvořit kolony. Správci cesty na Grossglockner by měli zvážit výstavbu semaforů. Horolezců je nahoře opravdu příliš mnoho. V jeden moment musíme čekat dokonce dvacet minut. Je zima. Skály jsou pokryté jinovatkou. S každým výškovým metrem sílí vítr a i my začínáme mrznout. Prvních třicet horolezců konečně překonává úzkou pasáž směrem z vrcholu a my můžeme stoupat vzhůru. Na vrchol nakonec dorazíme hodinu po východu slunce. Stejně je to jedno. Je zataženo. Když počasí přeje Začíná se rozednívat a tím se otevírají krásné výhledy po okolí. Po dvou hodinách od chaty se dostáváme na rozhlehlý ledovec, ze kterého konečně spatříme Mont Blanc. Tato majestátní hora se tyčí oproti okolním kopcům minimálně o pět set metrů. Opravdu nádhera. Do toho začíná vycházet slunce. To je podívaná. První paprsky zalijí vrcholek Mont Blancu, za pár minut dopadají i na nás. V tu chvíli by stálo za to zastavit čas. To jsou ty momenty, kvůli kterým jsem se vydal na tuto expedici. Podívaná nám dodá tolik energie, že na vrchol už vyhopsáme jako alpští kamzíci a téměř v bezvětří si užíváme výhledy do okolí. Vše o výpravě najdete na www.thebestviewpoints.com

Léto v oblacích

2 097 m n. m.

Švédsko Kebnekaise

Kreativní lidé

2 864 m n. m.

Slovinsko Triglav

Léto v oblacích

2 499 m n. m.

JARDOVO HORSKÉ DESATERO Nepřeceň své schopnosti Nechoď sám Nastuduj si cestu předem Zkontroluj předpověď počasí Zjisti, jaké je potřeba vybavení Přivstaň si Nespěchej Neshazuj šutry Nepodceň rizika Užij si to

Polsko Rysy

www.konsepti.com

Gentry Extra Light P. Urquiola Moroso

Fjord P. Urquiola Moroso

Showroom Praha Komunardů 32, +420 266 199 452, praha@konsepti.com Obchod D1ONE Čestlice 289, +420 246 083 221, info@d1one.cz

Název článku

OBJEDNEJTE SI ROČNÍ PŘEDPLATNÉ PŘEDPLAŤTE SI SOFFA NA CELÝ ROK A NECHTE SI ČASOPIS DORUČIT PŘÍMO DOMŮ A DO TABLETU NEBO TELEFONU.

TIŠTĚNÉ + DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ VČETNĚ POŠTOVNÉHO 1 290 Kč po České republice | 119 € po Evropě | 139 € mimo Evropu Objednávejte na: www.soffamag.com, e-mailem: soffa@send.cz, telefonicky: +420 225 985 225

Název článku

6 ČÍSEL ZA CENU 5

+ 2 LÍSTKY NA PŘEDSTAVENÍ PRAGUE BURLESQUE SHOW OBJEDNEJTE SI PŘEDPLATNÉ SOFFA DO 12. 12. 2018 A JAKO DÁREK ZÍSKÁTE DVĚ VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ HOLLYWOOD BABYLON OD SOUBORU PRAGUE BURLESQUE SHOW V HODNOTĚ 1 380 KČ.

Lesk a bída zašlých časů Hollywoodu v podání Pražské burlesky! Přijměte pozvání na nové představení Praque Burlesque Show s názvem Hollywood Babylon. Velkolepá podívaná s kostýmy renomovaných návrhářů a rekvizitami nadlidských rozměrů. Producent Sonny Vargas, hvězdná Miss Cool Cat v čísle s vodní nádrží, Lady Mousellyca, Yazz, Fedora, Ritzy Dancers a oslnivá atmosféra. Více na www.pragueburlesque.com Nabídka platí při objednávce a úhradě předplatného od 11. 10. do 12. 12. 2018 a do vyčerpání zásob. Obdržíte nejbližší možné vydání Soffa po úhradě předplatného. Spolu s ním obdržíte jako dárek dvě základní vstupenky na představení Hollywood Babylon souboru Prague Burlesque Show. Podmínky předplatného a bližší informace o udělení souhlasu se zpracováním a užitím vašich osobních údajů najdete na www.soffamag.com. Obchodní podmínky a více variant dárků k předplatnému na send.cz.

Jídlo

text: Adéla Hálková foto: Michaela Karásek Čejková

ROZMANITÁ ČESKÁ KUCHYNĚ

KDYŽ SE ŘEKNE ‚ČESKÁ KLASIKA‘, MNOZÍ SI VYBAVÍ SVATOU TROJICI NAŠÍ KUCHYNĚ: SVÍČKOVÁ – VEPŘO-KNEDLO-ZELO – ŘÍZEK. PAK SE K TOMU JEŠTĚ PŘIDÁ VÁNOČNÍ JISTOTA V PODOBĚ OBALOVANÉHO KAPRA A BRAMBOROVÉHO SALÁTU, NĚJAKÝ TEN SLADKÝ KNEDLÍK, BUCHTY, KOLÁČE A JSME S NAŠÍ NÁRODNÍ KUCHYNÍ, JAK JI VNÍMÁ VEŘEJNOST ZAHRANIČNÍ, ALE VLASTNĚ I TA TUZEMSKÁ, RYCHLE HOTOVÍ. ČESKÁ KUCHYNĚ ALE NEJSOU JEN KNEDLÍKY A OMÁČKY. A I KDYŽ MŮŽEME S JISTOTOU TVRDIT JEN O HRSTCE POKRMŮ, ŽE JSOU SKUTEČNĚ NAŠE, STOJÍ ZA TO SE O NÍ DOZVĚDĚT VÍC. VŽDYŤ JÍDLO JE SOUČÁSTÍ NAŠÍ KULTURY. NO ŘEKNĚTE, KDO VE SVĚTĚ MÁ CHLEBÍČEK, NA KTERÝ JSME MIMOCHODEM UŽ DÁVNO MĚLI MÍT PATENT, NEBO V OLEJI NAKLÁDANÝ HERMELÍN K PIVU? TEXT O BOHATSTVÍ ČESKÉ KUCHYNĚ NAPSALA ADÉLA HÁLKOVÁ, ŠÉFREDAKTORKA NAKLADATELSTVÍ DOŠEL KARAMEL, A RECEPTY NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRÁNKÁCH JSME VYHLEDALI V NOVÝCH I GENERACEMI PROVĚŘENÝCH KUCHAŘKÁCH.

Název článku

CHLUPATÉ KNEDLÍKY Syrové, oloupané brambory se nastrouhají do bílé misky a nechají se odpočinouti. Potom se scedí vypocená voda, přidá se několik vařených a nastrouhaných bramborů, osolí, přidají se 2 žloutky a tolik mouky, aby z vypracovaného těsta se daly dělati knedlíky. Knedlíky děláme tím způsobem, že vezmeme malou kulatou sběračku, kterou ve vodě namočíme, nabereme těsto a rukou ve vodě je sformujeme v kulatý knedlík, který ihned házíme do vařící vody. Vaří se 20–30 minut, pak se omastí máslem a restovanou cibulkou.

Název článku

JABLKA V ŽUPANU Jablka se oloupají, zbaví jader tak, aby jablko zůstalo v celku. Otvor po jádrech se naplní jahodovou marmeládou, skořicí a práškovým cukrem. Takto připravená jablka se balí do máslového těsta jako do uzlíčku tak, že se jeho rohy nahoře stisknou, a aby se těsto neotevřelo, sepne se ještě pomocí oloupané mandle po délce rozštípnuté. Pak se do těsta zabalená jablka potrou mašlovačkou vejcem a dají se asi na ½ hodiny do trouby péci. Upečená se posypají před podáním cukrem.

Jídlo

My Češi máme tendenci o české kuchyni mluvit jako o kuchyni těžké, možná i těžkopádné, tučné a přehnaně masité. Ale to už je takový náš ‚společenský rys‘ – i kdyby si českou krmi přála podávat alespoň jednou týdně anglická královna, stejně by pro nás nebyla dost dobrá! (Ta krmě, nikoli Její Výsost Alžběta.) Já bych o ní řekla, že je hravá. A taky nesmírně rozmanitá. Každý region naší země má recepty, které jsou jedinečné. Podívejte se třeba na sladkosti. Na Slovácku mají oskerušové perníčky, na Valašsku frgály, v Polabí mají řepánky, v Podkrkonoší Miletínské modlitbičky nebo peciválky, a tak bychom tu mohli život sladit ještě na pěkných pár stran. Každá kuchyně má své charakteristické prvky a také své zlaté (i horší) časy. Za zlatý věk české kuchyně se právem označuje období mezi dvěma válkami, období první republiky. Vznikla kuchařská díla tak významná, že se k nim vracíme dodnes (Sandtnerová, Haškovcová, Posnerová, Vrabec atd.). Skvělá a bohatá byla nejen měšťanská kuchyně a elegantní cukrařina, ale velmi chutná byla také strava dělnická. Ostatně bramborové placky, uhlířina, masité hašé či lívance se právem objevují i v menu českých luxusních restaurací. Smutné časy, a to nejen z gastronomického hlediska, nastaly v období komunismu a následovaly i bezprostředně po něm. Dlouho jsme hledali svoje češství a pátrali jsme po něm i v kuchyních. Teď, v jednadvacátém století, můžeme říct, že jsme ho našli a držíme ho pevně v rukách umazaných od mouky! Na klasické české kuchyni si zakládá čím dál více restaurací. Nedávno mi v Praze přistála na talíři žemlovka, v Brně zase šišky s mákem. Inspirace světem je bezvadná věc, ale proč bychom se nemohli zároveň inspirovat vlastními kořeny? Vždyť teprve v moderní gastronomii objevujeme takové surovinové poklady, z nichž naše prabáby vařily běžně. Ať už se jedná o chřest, nebo červenou řepu. A ano, naše kuchyně je vážně docela tučná a masitá. Krásně bychom ji ale mohli vyvážit třeba pokrmy z ryb jihočeských rybníků. Každá kuchyně je ovlivněna především rázem krajiny a klimatickými podmínkami, a na našich tabulích jsou tudíž obvyklá jídla z brambor, obilí, zeleninové polévky či vepřové maso. Budeme-li nadále vařit ze surovin, které nám naše země nabízí, a budeme-li si svojí kuchyně vážit, a ne se jí posmívat, máme strávníkům co naservírovat. Zlatá trojice Čechy, Morava a Slezsko na talíři – to je krásná a voňavá pochoutka! ■

Rozmanitá česká kuchyně

SVÍČKOVÁ OMÁČKA (A MASO) PŘÍPRAVA: 4 hodiny včetně mrazení a pečení CO POTŘEBUJETE: 600 až 800 g zadního hovězího 100 g špeku 4 mrkve 2 petržele půlka celeru 2 cibule 2 lžíce másla olej 1 lžíce mouky 0,5 litru vývaru (lze nahradit vodou) 5 kuliček nového koření 5 kuliček celého pepře 3 bobkové listy 2 lžíce másla 1 lžíce mouky 250 ml smetany ke šlehání citron a brusinky k podávání

SVÍČKOVOU UCTÍŠ MUŽE, RODIČE, ALE I TCHYNI S TCHÁNEM. JAKMILE SE JI JEDNOU NAUČÍŠ, MÁŠ VYHRÁNO! POSTUP: Nejprve si připravíš maso. Teď se ti bude hodit, jestli jsi chodila na hodiny šití nebo vyšívání, je to jemná práce! Špek nakrájej asi na 1 cm široké hranolky, na jedné straně je seřízneš do špičky. Pak dej špek cca na hodinu do mrazáku. Podobné hranolky připrav i z poloviny mrkve. Hovězí odblaníš a ostrým tenkým nožem provedeš vodorovné vpichy, téměř až na konec masa. Do nich vsuneš kousky zmrzlého špeku a mrkve. Maso na povrchu osol a opepři. V hrnci nebo pánvi rozehřej olej a maso na něm ze všech stran opeč, ať se zatáhne. Když je opečené, odlož ho do hlubokého pekáčku. Zbylou mrkev, petržel, celer a cibuli oloupej a nakrájej na maličké kostičky, zeleninu můžeš také nastrouhat. Do pánve po mase přidej máslo a opeč na něm kořenovou zeleninu. Až zezlátne, přidej i cibuli a spolu s ní opékej dozlatova. Pozor, ať se zelenina nespálí. Pak zeleninu zasyp moukou, pořádně promíchej a ještě asi minutu opékej. Nakonec do pánve přilij vývar, přiveď směs k varu a obsah nalij do pekáčku k masu. Přidej i nové koření, pepř, bobkový list a peč v troubě na 180 °C alespoň 1,5 hodiny, 2 hodiny jsou ideální, dokud maso nezměkne. Maso v průběhu otáčej. Po upečení maso vyjmi z pekáčku a nech ho stranou odpočívat. Zeleninu přepasíruj přes jemné síto. V hrnci nech zpěnit máslo, zasyp moukou a míchej, dokud nevznikne světlá jíška. Nalij do ní část přepasírované šťávy, metličkou promíchej a nakonec přidej i zbytek. Vař asi 10 minut, dochuť solí, pepřem, případně citronovou šťávou, smetanu přilij až úplně na závěr, ať se nesrazí. Maso před podáváním ohřej a nakrájej ostrým nožem na tenké plátky. Podávej spolu s knedlíky přelitými omáčkou, ozdob brusinkami či kouskem citronu. ■ Recept z kuchařky Bez buchet se nevdáš! Adély Hálkové a Kateřiny Podolákové, Došel karamel, Praha 2018.

Nรกzev ฤ lรกnku

Název článku

SÁZENÁ VEJCE V pánvi rozehřejte malé množství tuku a pak do ní opatrně rozklepněte vejce. Dbejte, aby se neporušil žloutek. Restujte na středním plameni, bílek musí ztuhnout, ale žloutek zůstat tekutý. Osolte, dochuťte kořením, případně bylinkami, a podávejte.

The Catering Company.

+420 601 577 027 info@foodwaycatering.cz We like to work together. Therefore our catering is part of the #together network.

Cestování

partner článku: Polský institut v Praze text: Helena Stiessová foto: Lina Németh

KRÁSY I JIZVY PODKARPATSKÉHO VOJVODSTVÍ

KŘIŽOVATKA NÁRODŮ, NÁBOŽENSKÝCH VYZNÁNÍ A KULTUR, KTERÁ NABÍZÍ VÝJIMEČNÉ SKVOSTY ARCHITEKTURY, NEOKOUKANOU PŘÍRODU NEBO PROSTOR K ZAMYŠLENÍ – TO JE POLSKÉ PODKARPATSKÉ VOJVODSTVÍ. KRAJ NA JIHOVÝCHODNÍ HRANICI POLSKA, KTERÝ SOUSEDÍ S UKRAJINOU A SLOVENSKEM, FORMOVALY ŠIKOVNÉ LIDSKÉ RUCE I POHNUTÉ DĚJINY. DNES PŘEDSTAVUJE PROSPERUJÍCÍ REGION A PŘESPOLNÍM NÁVŠTĚVNÍKŮM SKÝTÁ PŘÍJEMNÝ CESTOVATELSKÝ ZÁŽITEK. MY JSME SE VYDALI PŘEDEVŠÍM ZA UNIKÁTNÍMI SAKRÁLNÍMI PAMÁTKAMI, ALE NAŠEL SE ČAS I NA SKLENKU MÍSTNÍHO ABSINTU. PODKARPATÍ UMÍ PŘEKVAPIT.

Nรกzev ฤ lรกnku

Cestování

PŘEDCHOZÍ STRANA: Dřevěný kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Michaela archanděla v obci Haczów je spolu s dalšími pěti kostely z oblasti Malopolska od roku 2003 na seznamu kulturního dědictví UNESCO coby jedinečný příklad středověké architektury římskokatolického kulturního okruhu. VLEVO: Nad zadním dvorem činžovního domu v Přemyšli nedaleko městského zámku kvetou balkony a odehrává se tu běžný cvrkot.

Snáší se večer. Po rychlé a pohodlné dálnici se směrem od Prahy blížíme do své první zastávky na cestě po jihovýchodním cípu Polska. Minuli jsme Osvětim a Krakov. Na milníky evropských dějin bude čas při jiné příležitosti. Teď už nás vítá obec Starý Lvov nedaleko města Krosno. Nad ztemnělými domy se klene hvězdnatá obloha. Majitel penzionu se mezi řečí zmíní, že v noci přicházívá na návštěvu vlk, proto radši zavírá bránu… Ráno není čas zkoumat vlčí stopy. Míříme do Krosna, které by mohlo být sesterským městem třeba českého Nižboru. Váže se k němu sklářská historie přesahující svým významem hranice regionu. V místním muzeu lze proletět staletí produkce, která na svém vrcholu v 50. letech 20. věku představovala největší centrum sklářské výroby v Polsku a zaměstnávala sedm tisíc pracovníků. Ke Krosnu se ale váže i další průmysl, který bychom tu nej-spíš nečekali. V roce 1854 se v nedaleké Bóbrce po objevu polského chemika a vynálezce petrolejové lampy Ignacyho Łukasiewicze začala těžit ropa a z polské vísky se stal první ropný důl na světě. Ropa se tu těží dodnes a zároveň je k vidění venkovní muzejní expozice. Samotné Krosno se nás snaží zlákat malebným podloubím a klidnými uličkami k odpolednímu posezení, ale káva taky někdy musí počkat. Obzvlášť když další zastávkou jsou památky zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Za nenápadnou zatáčkou v prosté obci Haczów stojí majestátní dřevěný chrám. Je zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a svatému Michaelu archandělovi a je to nejstarší, největší a obdivuhodně zachovalá stavba svého druhu v Evropě (norské sloupové kostely jsou sice staršího data, leč jiné konstrukce). Vznikl v polovině 15. století, stěny i střechy jsou šindelové. Jeho vnitřní stěny zdobí vzácné malby a nás jímá úžas nad křehkou a zároveň bytelnou prací předků, kterou nezničil ani nájezd Tatarů v 17. století, ani plameny lačné po suchém dřevě. Nedaleko v obci Blizne stojí jen o něco mladší kostelík Všech svatých. I ten má bohatě polychromovaný interiér – každé století tu zanechalo svou stopu. Barvy, styly i motivy spolu ladí, snad proto, že všechny vznikly k oslavě společné víry. Zapadá do toho i tajemná oltářní schrána ukrývající sošku Panny Marie, kterou kostelnice před našimi nevěřícími zraky odhalí s pomocí dálkového ovládání. V oblasti Podkarpatí bychom našli desítky dřevěných kostelů z různých historických období, katolických, řeckokatolických i pravoslavných. Každý je jiný a společně svědčí o bohaté duchovní historii regionu, kde se prolínala různá vyznání zasazená do společné krajiny. Podkarpatské vojvodství je v současnosti jedním ze šestnácti správních celků Polska a svým názvem odkazuje na blízké Karpaty. Geografická poloha v mnohém předurčila jeho vývoj. Území spadající pod Kyjevskou Rus

Krásy i jizvy Podkarpatského vojvodství

Cestování

TATO DVOUSTRANA: Interiér dřevěných kostelů je bohatě zdobený. Malby pocházejí z různých století a reflektují vývoj sakrálního umění i osobní vztah věřících, kteří často na výzdobu přispívali. K pravoslavným chrámům neodmyslitelně patří dřevěné ikony – první obraz zleva lze spolu s rozsáhlou sbírkou vidět ve skanzenu v Sanoku.

Nรกzev ฤ lรกnku

Cestování

TATO DVOUSTRANA: Vzácný interiér dřevěného kostela Všech svatých v obci Blizne. Hlavní oltář pochází z roku 1700, levý boční oltář ukrývá za dřevěnými zasunovacími dvířky pozdně gotickou sošku Madony ze 16. století. Pozdně renesanční kazatelna na pozadí květované malby je z roku 1604. Disperzi vykreslil na stěně paprsek slunce.

připojil v roce 1340 k Polsku Kazimír Veliký, po dělení Polska roku 1772 připadlo bezmála na sto padesát let Rakousku. Hranice se posouvaly, obyvatelé zůstávali. Teprve druhá světová válka způsobila kraji těžkou ránu. Města a obce, před válkou až z poloviny obývané židovskou komunitou, krutě zasáhl holokaust. A po válce došlo k vysídlení lidí ukrajinského nebo rusínského původu do jiných části Polska, na jejichž místo se často stěhovali Poláci vyhnaní z oblastí zabraných Sovětským svazem. Kraj tak utrpěl hrozivou a traumatickou ztrátu identity. Na otevřené rány dnes už nenarazíme, ale jizvy nutí k zamyšlení. Rurální historii zdejší oblasti názorně ilustruje skanzen u města Sanok, kam se od 60. let minulého století postupně scházely chalupy, kostelíky, mlýny či veřejné stavby z různých koutů Podkarpatí. Na rozsáhlé ploše 38 hektarů jich tu najdeme téměř 180. Prim hraje dřevo jako levný a dostupný stavební materiál. Dnešní podoba Podkarpatí svědčí o prosperitě, ale historicky bylo území v blízkosti hor chudé. Při procházce prosluněnými cestičkami skanzenu se dozvídáme víc také o etnických skupinách, které tu před válkou žily. Barevně zdobené chalupy obývali Lemkové. Ženy tohoto rusínského etnika se zdobily překrásnými korálkovými náhrdelníky zvanými krywulka. Na ně jsme narazili už o den dřív při návštěvě umělecké univerzity v Bukovsku, kde zachovávají odkaz jejich výroby. Kromě toho jsou ve skanzenu k vidění protestantské i řeckokatolické kostely s impozantními

Krásy i jizvy Podkarpatského vojvodství

ikonostasy či sbírka ikon z 15. až 20. století, ale třeba taky škola z dob Rakouska-Uherska. V přívětivé bublině starých časů lze strávit klidně celý den. Naše další cesta vedla za bylinkami. Podkarpatí totiž není jen pastva pro oči a duši. Taky se tu jí a pije. K tradičním pokrmům patří řepný boršč nebo kváskový žurek, k oběma polévkám se přikusují pirohy s libovolnou náplní. My jsme si pochutnali hned několikrát, třeba v restauraci Stary Kredens v Sanoku. Bylinky přišly na řadu posléze v příjemné nálevně Hipisówka na hranici Bieszczadského národního parku (který vydá na samostatnou návštěvu). Tady se podávají skvělé domácí destiláty pouze z místních bylin. Kraluje jim profesionálně servírovaný nahořklý absint, pro který stojí za to urazit ten kus cesty, ačkoli jinak silným lihovinám neholdujete. Majitelé tu pořádají koncerty, kterým se můžete oddat třeba v houpací síti, nebo se s dekou natáhnout na stráni a nechat na sebe působit vesmír. Následujícího dne jsme navštívili jedno z nejstarších polských měst. Přemyšl leží kousek od hranic s Ukrajinou a obkružuje ji unikátní pevnostní systém vybudovaný za dob císaře Františka Josefa I. Za druhé světové války k němu přibyly bunkry Molotovovy linie. Jednotlivé pevnosti lze navštívit, ale vzhledem k příhraničnímu pásmu je třeba mít průvodce. Kdo se jako my octne v Přemyšli, měl by okusit místní pizzu v nejstarší městské pizzerii založené roku 1971 nebo sladké blaho ze samoobslužné Domácí pekárny

100

TATO STRANA: Vyplétáním drobných korálků do pestrých vzorů vznikají tradiční ozdoby, které jsou typické pro etnickou skupinu Lemků. Tradici v Podkarpatí přeťal poválečný vývoj a odsun obyvatelstva, ale dnes se tohle jemné řemeslo opět do kraje vrací. Korálky, jak se smíchem prozradila lektorka lidové univerzity, jsou z Česka. Tamní sklářský průmysl se soustředí do města Krosno, kde se můžete v muzeu podívat i na ukázku foukání skla. VPRAVO: Dřevo je pro Podkarpatí stále klíčový materiál – alespoň v podobě řezbářských výrobků či soch, které jsme cestou potkávali. Jedním z místních řezbářů je i Antoni Łuczka.

101

Krásy i jizvy Podkarpatského vojvodství

102

Cestování

TATO DVOUSTRANA: Skanzen v Sanoku patří k největším v Evropě a nabízí v koncentrované podobě tvář Podkarpatí, jak už ji jinde neuvidíme. Z jedné strany ho omývá řeka San, která je oblíbenou vodáckou trasou.

103

Krásy i jizvy Podkarpatského vojvodství

104

TATO DVOUSTRANA: Ruiny kláštera bosých karmelitánů u města Zagórz z 18. století patří k působivým turistickým cílům. Není divu, že je opředen mnoha legendami. Stráží ho socha Panny Marie v nadživotní velikosti. DALŠ DVOUSTRANA: Podkarpatí nabízí také památky renesančního období – nejznámějším skvostem je zámek Krasiczyn zhruba deset kilometrů od Přemyšle. V městě Přemyšl jsme zachytili všední odpoledne u kostela a řádovou sestru v družném rozhovoru se členkou farnosti.

105

Nรกzev ฤ lรกnku

106

Cestování

107

Krásy i jizvy Podkarpatského vojvodství

v centru. Příjemné kavárny dotvářejí takřka lázeňskou atmosféru. Krom toho město zaujme muzeem zvonů a dýmek, které se tu vyrábějí od 19. století. Z muzejní věže je nádherný výhled na městské střechy, zámek a další pamětihodnosti, jež odolaly válečným vřavám. Na náměstí má sochu dobrý voják Švejk, jelikož tu jak známo pobýval. A na hřbitově dlí ostatky Ryszarda Siwiece. Polský otec pěti dětí se v září 1968 upálil na protest proti okupaci Československa. V době naší návštěvy uplynulo od jeho činu téměř na den padesát let. Poslední, avšak velice významný cíl naší cesty představují památky spojené s židovskými obyvateli Podkarpatí. Za synagogy jsme si vybrali tu ve městě Łańcut. Navenek nenápadná budova u parku, uvnitř skvost chasidského hnutí a mysticismu. Fresky a výjimečně bohatá vnitřní výzdoba svědčí o inspiraci kabalou. Vedle pestré přehlídky zvířat se specifickou symbolikou tu najdeme i unikátní zobrazení Adama s Evou či Noa s umně zakrytými obličeji. I pro člověka mimo židovskou komunitu je návštěva tohoto prostoru mimořádně silným zážitkem. O to těžší je prohlídka muzea rodiny Ulmovy v Markově. Rodina se šesti dětmi ukrývala za války Židy a zaplatila za to životem, stejně jako mnoho dalších Poláků. Právě jim, hrdinům v časech temna, je věnována expozice, která s pomocí dokumentů i očitých svědectví vypráví jejich příběh. Odvážíme si ho s sebou a s ním pocit, že kraj Podkarpatí nás zasáhl víc, než jsme čekali. ■

108

TATO DVOUSTRANA: Synagoga ve městě Łańcut byla postavena v roce 1761. Odolala všem ranám osudu a dnes po rekonstrukci patří k nejvzácnějším židovským památkám v Polsku. Na počátku 19. století tu působil významný mystik Seer z Lublinu. Nejen tím představuje synagoga důležitou zastávku při putování po tzv. chasidské stezce – turistické trase soustředící se na židovské komunity v jihovýchodním Polsku. DALŠÍ DVOUSTRANA: Muzeum rodiny Ulmovy a Poláků, kteří zachraňovali Židy v době druhé světové války, se v Markově otevřelo v roce 2016. Citlivě a zároveň s nesmírnou silou vypráví nevyslovitelně kruté příběhy holokaustu z této části Polska, jejichž symbolem je rodina Ulmova právě z vesnice Markova. Hrdiny příběhů jsou obyčejní lidé, kteří riskovali a v mnoha případech položili život za své bližní.

109

Krásy i jizvy Podkarpatského vojvodství

110

111

Trendy

ZROZENÍ ABSTRAKCE

KULTURNÍ UDÁLOSTÍ LETOŠNÍHO PODZIMU JE ROZSÁHLÁ RETROSPEKTIVNÍ VÝSTAVA FRANTIŠKA KUPKY, KTEROU POŘÁDÁ NÁRODNÍ GALERIE VE VALDŠTEJNSKÉ JÍZDÁRNĚ V PRAZE. A AČKOLI RODÁK Z OPOČNA NEBYL Z POJMU ABSTRAKCE NIKTERAK NADŠEN, PŘESTO SE STAL PRŮKOPNÍKEM A JEDNÍM Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH SVĚTOVÝCH PŘEDSTAVITELŮ ABSTRAKTNÍ MALBY. NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRANÁCH VÁM CHCEME UKÁZAT, JAK DO INTERIÉRU VNÉST KUPKŮV MYŠLENKOVÝ VZOREC I JINAK NEŽ POVĚŠENÍM REPRODUKCE NA STĚNU. partner článku: Národní galerie Praha | text: Hana Janišová styling: Adéla Kudrnová a Robert Kováč foto: Národní galerie Praha a archiv značek

112

Trendy

VLEVO: František Kupka, Kruhovité a přímočaré, 1937, Národní galerie v Praze

1 . Dekorativní objekt Ga 4, Sargadelos, store.wallpaper.com, 49 € | 2 . Povlak na polštář Tiiliskivi, Marimekko, www.finnishdesignshop.com, 49,50 € | 3 . Kniha Graphic: 500 Designs That Matter, store.wallpaper.com, 20 € | 4 . Křeslo Egg, Republic of Fritz Hansen, www.stockist.cz, od 95 765 Kč | 5 . Servírovací stolek Bølling, Brdr. Krüger, www.illumsbolighus.com, 645 €

113

Zrození abstrakce

1 . Nástěnný systém reproduktorů BeoSound Shape, www.bang-olufsen.com, od 4 000 € | 2 . Ručně broušená váza Surf, www.moser.com, cena na vyžádání | 3 . Taška Iittala X Issey Miyake, www.iittala.com, 139 € | 4 . Křeslo S1 Duda, design Lazzarini & Pickering, Marta Sala Éditions, store.wallpaper.com, 2 965 € | 5 . Stolní lampa LP1 Claudia Applique, Marta Sala Éditions, store.wallpaper.com, 2 599 € | 6 . Vonné tyčinky Eucalyptus & Acacia, www.additionstudio.com, 19 € 2

6 5

114

Trendy

NAHOŘE: František Kupka, Barevné plány (Zimní vzpomínka), 1915–1923, Národní galerie v Praze

115

Název článku

TATO STRANA: Vkladní knížky, hypoteční zástavní listy, podílový list, akcie; vše Erste Premier

116

Dekor

partner článku: Erste Premier text: Hana Janišová foto: Lina Németh styling: Janka Murínová

KDO ŠETŘÍ, MÁ ZA TŘI

ŠETŘIT MŮŽETE NA SVATBU, ALE I NA POHŘEB, NA DOVOLENOU NEBO NA DŮCHOD, NA BYT, NA AUTO, NA KONÍČKY, DĚTEM. PRŮZKUMY UVÁDĚJÍ, ŽE SPOŘÍ AŽ 86 % ČECHŮ, A ČÍM VYŠŠÍ VZDĚLÁNÍ A VYŠŠÍ PŘÍJEM MAJÍ, TÍM SILNĚJŠÍ POTŘEBU SPOŘIT POCIŤUJÍ. JEDNÍM Z NEJOBLÍBENĚJŠÍCH SPOŘICÍCH PRODUKTŮ U NÁS JE STAVEBNÍ SPOŘENÍ. V ZAHRANIČÍ MÁ DLOUHOU HISTORII, VŽDYŤ PRVNÍ STAVEBNÍ SPOŘITELNA BYLA ZALOŽENA ROKU 1775 V ANGLII. K NÁM SE TENTO DRUH SPOŘENÍ DOSTAL AŽ POČÁTKEM 90. LET STOLETÍ DVACÁTÉHO. JAK SE TEDY V ČESKÝCH ZEMÍCH SPOŘILO DŘÍVE?

117

Název článku

TATO STRANA: Směnka a akcie; obojí Erste Premier Peněženka C de Cartier z kůže Taurillon, prsten Panthère de Cartier, bílé zlato, diamanty, smaragdy, onyx; prsten Destinée, platina, diamanty; vše Cartier | brýle, www.nastassiaaleinikava.com | rukavice z jehnětiny, www.engelmuller.com

118

Dekor

TATO STRANA: Vkladní knížky, smlouva o pojištění nemovitosti i movitého majetku do sjednané výše, střádanka; vše Erste Premier Kožené pouzdro na doklady Interoffice Envelope, Tiffany | pánský náramek, Swarovski | klíčenka/přívěsek na klíče, plnicí pero, atrament; vše Louis Vuitton

119

Kdo šetří, má za tři

VPRAVO: Vkladní knížka, autentické bankovky, podílové listy; vše Erste Premier Set tří psaníček, penál; obojí Louis Vuitton | brýle, www.nastassiaaleinikava.com | rukavice z jehnětiny, www.engelmuller.com

Vkladní knížka je nejstarší formou spoření u nás a souvisí se vznikem spořitelen v první polovině 19. století. Češi mohli spořit od roku 1825, nejmenší vklad činil 25 krejcarů (za které jste mohli koupit šest bochníků chleba nebo tucet piv) a vklady byly zpočátku úročeny 4 %, později 3 %. Střádaly i velké osobnosti – hrdým majitelem první vkladní knížky Městské spořitelny pražské byl historik František Palacký, prezident Tomáš Garrigue Masaryk držel vkladní knížku s číslem 1 000 001. Zejména do roku 1948 spořitelní ústavy dbaly na vysokou estetickou úroveň jimi vydávaných vkladních knížek, ale i směnek, akcií a podílových listů, dluhopisů a losů. Ve vkladních knížkách nechybělo vyobrazení spořitelny, která vkladní knížku vydala, střádanky byly často ozdobou interiéru. Symbolem spořitelen byla včela nesoucí atributy spořivosti a píle a včelí úl, který odkazoval k semknutému společenství. Proto se se včelami potkáváme nejenom na zdobených fasádách bankovních budov, ale také ve výše zmíněných listinných dokumentech. Za minulého režimu byli Češi ke spoření nabádáni hesly ‚Kdo v pravý čas spoří, lépe hospodaří‘ či ‚Naše upřímná rada všem členům JZD pro rok 1955: Doplatky ukládejte zpět na vkladní knížky!‘ Oblibě se těšily výherní či armádní vkladní knížky, ale také anonymní vkladní knížky (tzv. na doručitele), které byly v roce 2003 zrušeny. Nicméně vkladní knížky na jméno nebo třeba dětskou vkladní knížku si můžete založit i dnes. Počátkem 20. století byly doplňkem vkladních knížek střádanky neboli pokladničky, které zákazníkům půjčila spořitelna – a klíček k ní měla u sebe. Stačilo složit depozitum ve výši tří korun (dnešních 100–150 Kč), střadatel střádal, jednou za čas střádanku přinesl do spořitelny, tam ji úředník odemkl, úspory spočítal a připsal na vkladní knížku. Oblíbené domácí metody spoření ‚do prasátka‘ nebo nadepsaných obálek (avšak nijak ‚nezabezpečené‘ před výběrem střadatele) lze v dnešní digitální době využívat i v elektronickém bankovnictví. Například bankovnictví George nabízí službu nazvanou Spořicí obálky; jinde si lze nastavit třeba automatické ukládání malých částek z plateb kartou a takto po drobných obnosech postupujete k cíli. Podívejte se, co nabízí vaše bankovní instituce. ■

120

Nรกzev ฤ lรกnku

121

Kdo šetří, má za tři

TATO STRANA: Vkladní knížky a střádanka; vše Erste Premier Lupa, Padova™ Magnifying Glass; set bloků, propisovací tužky T-clip; vše Tiffany

122

Název článku

TATO STRANA: Podílový list, los, vkladní knížka s vyobrazením spořitelny; vše Erste Premier Hodinky Santos de Cartier, ocel se žlutým zlatem, kožený řemínek z teletiny; manžetové knoflíčky Santos de Cartier, sterlingové stříbro potažené palladiem, modré spinely; kuličkové pero Santos-Dumont potažené palladiem s kabošonem z modré pryskyřice; vše Cartier

123

Název článku

TATO STRANA: Vkladní knížky, hypoteční zástavní listy, podílový list, akcie; vše Erste Premier

124

Bag Crossbody W and Crossbody M PBG Studio blickfang Onlineshop, blickfang Stuttgart

Wardrobe Eila Minuuk blickfang Onlineshop, blickfang Stuttgart and Hamburg

Design fairs are springing up like mushrooms everywhere. Unfortunately, they aren‘t always what they claim to be: the international design fair blickfang is different. Design is often equated with ‘handmade’, and the actual design quality becomes secondary. This is different at the international design fair blickfang, where a curated spectrum of international furniture, fashion and jewellery designs is presented at seven different sites and a jury ensures that hobby creations are excluded. In addition, designers are always available at their stands for visitors, because unlike at similar conceptually strong design festivals, everything that appeals to you at blickfang can be bought directly from the designer. Or if you can‘t wait until the fair begins, you can browse the online blickfang design shop right away. www.blickfang-designshop.com

Stool and bench Shoes Anna DYAN blickfang Vienna

Save the Date!

Minuuk blickfang Onlineshop, blickfang Stuttgart and Hamburg

Tickets at a discount: www.blickfang.com

125

MLADÁ KREV

BOHATSTVÍ LIDSTVA NETKVÍ POUZE V PŘÍBĚZÍCH A ARTEFAKTECH MINULOSTI, NÝBRŽ TAKÉ V NASTUPUJÍCÍ GENERACI. V MÓDNÍ STORY VÁM PŘEDSTAVUJEME VÝHERCE PRESTIŽNÍ SOUTĚŽE ELITE MODEL LOOK 2017 V PODÁNÍ MLADÉHO SLOVENSKÉHO FOTOGRAFA IVANA KAŠŠI. ČTVEŘICI MODELŮ JSME OBLÉKLI NEJEN DO LUXUSU PODZIMNÍ SEZONY, ALE TAKÉ DO MODELŮ PŘÍMO Z PŘEHLÍDKOVÉHO MOLA UNIKÁTNÍ PRAŽSKÉ MÓDNÍ SHOW WE’RE NEXT, KTERÁ JIŽ POTŘETÍ SPOJILA ABSOLVENTY ODĚVNÍHO DESIGNU VYSOKÉ ŠKOLY UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ V PRAZE A BELGICKOU KRÁLOVSKOU AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V ANTVERPÁCH. CO MLADOU KREV REPREZENTUJE NEJLÉPE? HRAVOST! A O TU V POSLEDNÍ SPOLUPRÁCI ŠVÉDSKÉHO DOMU H&M S JEREMYM SCOTTEM JAKOŽTO KREATIVNÍM ŘEDITELEM ZNAČKY MOSCHINO ROZHODNĚ NENÍ NOUZE. NOVÝ A SVĚŽÍ JE TAKÉ INTERIÉR ŠVÉDSKÉHO VELVYSLANECTVÍ, VE KTERÉM STORY VZNIKLA A KTERÝ LETOS V LÉTĚ PROMĚNIL ARCHITEKT A INTERIÉROVÝ DESIGNÉR MARTIN EDVARDSSON. INU, PŘEJEME BOHATOU PODÍVANOU!

partneři článku: H&M, Velvyslanectví Švédska, We’re Next Prague, Elite Model Management Prague text a styling: Patrik Florián | foto: Ivan Kašša | make-up: Kristýna Hošková / Douglas modelové: Marie Sýkorová, Martin Burian / Elite Model Management Prague, Jasmína Simová, Jakub Janírek / Elite Model Management Bratislava

Jasmína: sukně a kozačky, obojí Dior

Mladรก krev

Jasmína: top, sukně, náušnice, náramky a prsteny; vše Dior | brýle, Moscot, www.eye-eye.cz Jakub: kalhoty, kabát a čelenka; vše Fendi Martin: kalhoty, svetr; vše Fendi

Jasmína: top a prsteny; vše Dior

Marie: šaty a kabát; obojí Prada Jasmína: šaty a vesta; obojí Federica Di Leo / Královská akademie výtvarných umění v Antverpách | kabelka a náramek; obojí Moschino pro H&M

Marie: šaty, Jan Smejkal a Johana Skálová / UMPRUM | kozačky, Fendi

Mladรก krev

Jakub: košile, Jakub Patka / UMPRUM | kalhoty s laclem, Moschino pro H&M Martin: košile, Jakub Patka / UMPRUM | džínové šortky, boty, šle; vše Moschino pro H&M Jasmína: šaty a kabelka; vše Fendi

Marie: šaty a vesta; obojí Prada | brýle, Moscot, www.eye-eye.cz Jakub: svetr, bunda, šortky, doplňky; vše Prada

Jasmína: top, bunda, náhrdelník a kabelka; vše Moschino pro H&M | kalhoty, Mia Jadrna / UMPRUM Marie: šaty a bunda; obojí Di Du / Královská akademie výtvarných umění v Antverpách | škraboška a boty; obojí Moschino pro H&M

Mรณda

Martin: košile, Noa Kapchitz & Elijah Schali / Královská akademie výtvarných umění v Antverpách | bunda, kalhoty a boty; vše Moschino pro H&M Jasmína: šaty, opasek a kozačky; vše Hermès | brýle, Moscot, www.eye-eye.cz | náušnice, Moschino pro H&M

Maria: pletené šaty, Federica Di Leo / Královská akademie výtvarných umění v Antverpách Martin: košile, oblek a doplňky; vše Dior Jasmína: kožich, Di Du / Královská akademie výtvarných umění v Antverpách Děkujeme Velvyslanectví Švédska za možnost fotit v krásných interiérech, které si můžete blíže prohlédnout v našem online žurnálu www.soffamag.cz

balet UVÁDÍME V NÁRODNÍM DIVADLE

SYMPHONY OF PSALMS

I. Stravinskij

BELLA FIGURA

L. Foss, J. B. Pergolesi, A. Marcello, A. Vivaldi, G. Torelli

PETITE MORT

W. A. Mozart

SECHS TÄNZE

W. A. Mozart

Kylián Balet Národního divadla Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink Orchestr Národního divadla Sbor Opery Národního divadla Premiéra: 11. 10. 2018 142

FOTO: GERT WEIGELT

MOSTY ČASU

OBJEVUJTE SE SOFFA KOUZLO PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU A KRÁSU V KAŽDODENNÍCH VĚCECH.

SLEDUJTE NÁS NEJEN NA PAPÍŘE Na našich sociálních sítích nás poznáte blíže. soffa_mag

soffamagcz

143

8. – 11. 1. 2019

TEXTILE INSPIRATION

VÁŠEŇ PRO OBCHOD S INTERIÉROVÝM TEXTILEM – NYNÍ S JEŠTĚ LÉPE PROPOJENÝM KONCEPTEM PRODUKTOVÝCH SKUPIN.

Heimtextil v novém – až překvapivě jiný. heimtextil.messefrankfurt.com info@messefrankfurt.cz Tel. +420 233 355 246

67789-027_HT_allg_Soffa_CZ_210x146 • FOGRA 39 • CMYK • js: 05.09.2018

TEN NEJLEPŠÍ DÁREK PRO VAŠI BABIČKU Záleží vám na tom, aby vaši rodiče, prarodiče nebo třeba oblíbená sousedka či soused měli veselé stáří? Předplaťte jim časopis VITAL, který vydává proseniorská organizace Elpida. VITAL, to je časopis, který nestárne – rozhovory, reportáže, recenze. Barevné pohledy na zašedlá témata. ROČNÍ PŘEDPLATNÉ STOJÍ 276 KČ.

PS: Odborníci se shodují, že fyzická a psychická aktivita dokáže oddálit nástup do zařízení pro seniory až o několik let. Číst VITAL je tedy zdravé a výhodné. Zkrátka je to ten nejlepší dárek, který můžete svým blízkým dát. www.casopisvital.cz 144

DU: 17.09.2018

Tschechien / CZ

Investice

text: Michal Dvořák a redakce foto: Lina Németh styling: Janka Murínová

DIAMANTY NAD ZLATO?

KDYŽ SE ŘEKNE BOHATSTVÍ, VYTANOU VÁM NA MYSLI POHÁDKOVÉ TRUHLY PŘETÉKAJÍCÍ DRAHÝM KAMENÍM? NEBO KOUPELE STRÝČKA SKRBLÍKA V TREZORU PLNÉM ZLATÝCH MINCÍ? I KDYŽ S ČESKOU REPUBLIKOU JE SPOJENA SPÍŠE TĚŽBA STŘÍBRA A BOHATÁ LOŽISKA ZEJMÉNA V OKOLÍ JIHLAVY A KUTNÉ HORY UMOŽNILA ČESKÝM PANOVNÍKŮM STÁT SE PŘEDNÍMI MOCNÁŘI STŘEDNÍ EVROPY 13.–15. STOLETÍ A USEDNOUT I NA STOLEC SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ, MÁME TU ROVNĚŽ NALEZIŠTĚ ZLATA, NAPŘÍKLAD V JÍLOVÉM U PRAHY NEBO VE ZLATÝCH HORÁCH V JESENÍKÁCH. ZLATO DŮKLADNĚ PROKLEPL MICHAL DVOŘÁK, EKONOM Z ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY, KTERÝ SE ZABÝVÁ FINANČNÍMI TRHY A PŘEDCHÁZENÍM FINANČNÍCH KRIZÍ.

145

Zlato, Matto Grosso, Brazílie, 65 gramů těžký nugget V roce 1905 nugget muzeu daroval František baron Kaska, důstojník rakouské armády, diplomat a vědec původem z Horažďovic.

Zlato, Rosia Montana, Rumunsko, 11 × 7 cm, mimořádně bohatý shluk plíšků zlata na hornině Národnímu muzeu exemplář daroval Kašpar Maria hrabě ze Šternberka, jeden z jeho hlavních zakladatelů v roce 1818.

Zlato, Rosia Montana, Rumunsko, 4 × 2 cm, zkroucený volný plech Ze sbírky vědce a sběratele minerálů Vojtěcha Wraného, který exemplář odkázal Národnímu muzeu. Do jeho inventáře sbírka přešla v roce 1902.

Investice

Neexistuje ‚čisté zlato‘ Zlato se vyskytuje ve formě více či méně ryzích sloučenin. Zpracováním dokážeme množství jiných přísad redukovat, ale nikoli dokonale. Nejčistší dosud vyrobené zlato má ryzost 999,9999 a je používáno v chemii. To znamená, že na 1 000 g materiálu připadá 999,9999 zlata a 0,0001 jiné látky. Na investiční zlato jsou kladeny daleko ‚nižší‘ nároky: investiční zlato má ryzost mezi 995 a 999,9, tj. obsahuje 5 až 0,1 g jiné látky. Ryzosti 999 a vyšší se označují jako 24 karátů. Většina šperkařských užití má ryzost výrazně nižší. Méně je ale někdy více – vysoce ryzí zlato je měkké a pro zvýšení jeho mechanické odolnosti je vhodná příměs dalších kovů. Kolik je na Zemi zlata? Odhaduje se, že bylo vytěženo přes 180 000 tun zlata. To představuje krychli s hranou přes 21 metrů, což je přibližně výška vánočního stromu na Staroměstském náměstí. Dalších 54 000 tun zbývá pod zemí. Přestože zlato máme často spojené s Jižní Afrikou, dnes nejvíce zlata těží Čína, na druhém místě je Austrálie a na třetím Rusko. Zlato je v každém potoce i oceánech, ne ale v dostatečné koncentraci na to, aby se jej vyplatilo těžit. Zlato je měkké Zlato je poměrně měkké a tvárné. To jej umožňovalo rozdělit na menší části a zaplatit i drobnější útratu. Teplota tání je nižší než v případě železa, tudíž zlato bylo možné zpracovávat již ve starověku poměrně jednoduchými technologiemi. Troyskou unci zlata (pojmenovanou po starobylém francouzském městě Troyes), představující přibližně 31 gramů, lze roztepat do tenkého plechu o obsahu 10 m2. Pokud se podivujete, jak bylo možné pozlatit střechu Národního divadla nebo kopule chrámů a nezadlužit se přitom na věky věků, tady máte odpověď. Zlatý standard Některým ekonomům a staromilcům se stýská po období zlatého standardu, kdy cena peněz byla navázána na drahý kov. Navázání na zlato znamenalo, že člověk mohl přijít s bankovkou do banky a výměnou dostal stanovený objem drahého kovu. Banky tak nemohly tisknout bankovky jako na běžícím pásu, což stabilizovalo kupní sílu peněz. Problém ovšem byl, že množství peněz v oběhu bylo fixováno na objem vytěženého drahého kovu. To nemusí být dobré: roste-li objem obchodů – například s růstem počtu obyvatel a vyšší výrobou – ale peněz je stále stejně, pak prostě není čím platit. ‚Fyzické zlato‘ není jediná možnost investice Investor může kromě zlatých cihel a mincí nakupovat i finanční investice, jejichž hodnota se odvíjí od ceny zlata. Mezi takovéto finanční investice patří burzovně obchodované fondy (ETF) vlastnící zlato ve svých portfoliích, akcie zlatých dolů nebo takzvané futures na zlato, které představují smlouvu na nákup nebo prodej zlata v budoucnu. Tyto alternativy nabízejí investorům pohodlnější a rychlejší možnost nákupu a prodeje s nižšími poplatky a úsporu skladovacích nákladů. Proto je lze doporučit ke

147

Diamanty nad zlato?

spekulacím. Ale ten pocit, že máte doma ‚cihlu‘, samozřejmě nenahradí. Nenahradí ani funkci ‚pojištění‘ proti rozpadu finančního systému, protože u nich vlastníte zlato pouze zprostředkovaně. Zlatá cihla Když se řekne zlato, lidé si obvykle představí zlaté cihličky. Klasickým příkladem je cihla o hmotnosti 400 troyských uncí (12,44 kilogramu), tolik populární mezi centrálními bankami. Při dnešní ceně zlata a kurzu dolaru se cena takové cihly pohybuje kolem 10,5 milionu korun. Mezi investory jsou z pochopitelných důvodů populární ‚skladnější‘ kilogramové cihly s cenou kolem 850 000 Kč. Pokud to vypadá jako ideální způsob, jak uložit celý majetek do aktovky, není to pravda. Například kilo v České republice nejužívanějších tisícikorunových bankovek by stálo 1 milion. Ještě lepší poměr hodnoty a váhy by pak měly poštovní známky nebo drahokamy. Zlato jako pojištění na krizi Investoři utíkají ke zlatu tehdy, když na finančních trzích panuje strach – když probíhá finanční krize, hrozí rozpad finančního systému nebo existuje riziko ohledně vývoje globální ekonomiky. Před pádem banky Lehman Brothers, který je označován jako počátek globální finanční krize v září 2008, se cena zlata pohybovala kolem 700 amerických dolarů za troyskou unci. Svého maxima kolem 1 900 dolarů dosáhla v září 2011, kdy se krize přesunula do Evropy a bylo zpochybňováno i samotné přežití eurozóny. Po uklidnění na trzích ovšem cena zlata opět klesla – až na dnešních přibližně 1 200 dolarů. Tím by se měli řídit investoři do zlata: pokud tuší krizi, je zlato dobrou investicí. Jinak je to spíše naopak: na rozdíl od akcií nebo dluhopisů nepřináší pravidelný příjem a jeho hodnota je závislá na náladě ostatních investorů. Za posledních deset let zlato vyneslo 39 % procent, zatímco americké akcie zhodnotily o více než 300 %. Do kterých dalších drahých kovů investovat? Vedle zlata je dalším investičním kovem stříbro, platina nebo měď. Na rozdíl od zlata mají tyto kovy výrazně častější průmyslové využití, a tedy pravidelný odbyt, díky čemuž jejich cena nemůže až tak výrazně spadnout. Stále však nenabízejí pravidelný příjem a úspěšný investor do drahých kovů musí prognózovat ‚nabídku‘ a ‚poptávku‘ po těchto kovech. Zcela specifickou kategorií jsou drahokamy, například diamanty. Oproti drahým kovům je každý drahokam originál, což přináší vysokou cenu (i v řádech desítek milionů dolarů) největších nebo nejzajímavějších z nich. Nicméně proces nákupu a prodeje drahokamů je jedinečný, trvá dlouho (nezřídka pomocí dražby), a je proto také nákladný. Ocenění drahokamů je obtížné a najdou se i falzifikáty. Investování do drahokamů tak lze doporučit kvalifikovaným investorům s dlouhým investičním horizontem. ■ Za laskavé zapůjčení vzácných exemplářů k fotografování ze sbírek Přírodovědeckého muzea děkujeme Národnímu muzeu, které letos slaví 200 let od svého založení. Více o Národním muzeu, stálých expozicích i aktuálních výstavách se dozvíte na www.nm.cz

148

Hromádka diamantů, Demokratická republika Kongo, velikost 3–8 mm

Velký diamant, Kimberley, JAR, velikost 1,5 cm, zaoblený osmistěn

Meteorit, Bohumilice, ČR, původní hmotnost 55,7 kg Železný meteorit byl náhodně vyorán asi 150 kroků od zámku Bohumilice u Vimperka po prudkém dešti 19. září 1829. Majitel panství František Malovec ho následujícího roku věnoval Vlasteneckému, později Národnímu muzeu.

Diamant, Kimberley, JAR, velikost 4 mm, vzácný osmistěn zarostlý v tmavošedém kimberlitu

Stříbro, Kongsberg, Norsko, 18 × 11 cm, mimořádně velká ukázka tlustě drátovitého stříbra Exemplář nedozírné hodnoty daroval muzeu v roce 1882 Alois Oliva, politik, obchodník a mecenáš.

151

Rozhovor

text: Hana Janišová foto: Lina Németh

SAMOZŘEJMOST POMÁHAT

S DAGMAR HAVLOVOU-VEŠKRNOVOU JSME SI V BOHATĚ ZDOBENÝCH PROSTORÁCH BAROKNÍHO ŠTERNBERSKÉHO PALÁCE NA HRADČANECH POVÍDALI O MNOHA PODOBÁCH BOHATSTVÍ. JAKO ŘEDITELKA NADACE VIZE 97 SE ZAMYSLELA NAD DÁRCOVSTVÍM A STAVEM ČESKÉ SPOLEČNOSTI, COBY ČLENKA ŘADY ORGANIZACÍ NAD POSTAVENÍM ŽEN. NEMOHLI JSME OPOMENOUT ANI JEJÍ ROLI PRVNÍ DÁMY PO BOKU VÁCLAVA HAVLA A JEJÍ PŮSOBENÍ NA PRKNECH, KTERÁ ZNAMENAJÍ SVĚT. DAGMAR HAVLOVÁ-VEŠKRNOVÁ: OSOBNOST S BOHATÝM REJSTŘÍKEM ZÁJMŮ A POVINNOSTÍ, MILOVNICE PSŮ A VÁŠNIVÁ ČTENÁŘKA.

152

Nรกzev ฤ lรกnku

153

154

Rozhovor

Matka Tereza říkávala: „Život je bohatství – ochraňuj ho.“ Myslím, že vaše nadace Vize 97 toto beze zbytku naplňuje, neboť díky ní se test na vyšetření rakoviny tlustého střeva stal běžnou součástí preventivních prohlídek pro lidi po padesátce a zachraňuje životy. Které další úspěchy Vize 97 byste vyzdvihla a na čem nadace aktuálně pracuje? Od chvíle, kdy jsem před jednadvaceti lety Nadaci založila, se podařilo dost. Viditelným úspěchem je třeba vybudování duchovně-kulturního centra Pražská křižovatka. Postavili jsme průchod valem Prašného mostu a lávku přes Chotkovy sady – otevřeli jsme tak procházku dolní a horní částí Jeleního příkopu, aby mohli lidé mít krásné vjemy z přírody, byť se nacházejí v centru Prahy. Od Klárova až po Nový Svět cestu vroubí Koblasovy sochy. To je na velkoměsto unikátní. (Od listopadu 2017 jsou na příkaz Hradu některé vstupy do Jeleního příkopu do odvolání ‚z bezpečnostních důvodů‘ uzavřeny, Jelení příkop tak bohužel není plně průchozí – pozn. red.) Pomohli jsme mnoha potřebným ve Fondu porozumění finančními částkami i spotřebiči. Čečenským dětem jsme platili školné, obětem povodní vybudovali domov seniorů a jednotlivci si mohli s naší pomocí opravit obydlí. Pomáháme pacientkám s nádorovým onemocněním prsu. Na poli zdravotnictví stále spolupracujeme se špičkami gastroenterologického oboru, abychom mohli směrem k veřejnosti šířit osvětu a vybízet rizikové skupiny k využití vámi zmíněných preventivních prohlídek. Mezi naše stálé projekty patří i kulturní aktivity, každoroční udílení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 či péče o odkaz pana prezidenta Václava Havla. Z názvu i loga vaší nadace – Vize 97 a šipky – můžeme odvodit, že se neohlíží do minulosti, ale dívá se do budoucnosti, podporuje kulturní a vědecké myšlenky vizionářského rázu, ty, které společnost ocení až časem. Myslíte si, že má Česká republika dobrou vizi, dobře nastavené programy například ve školství, v podpoře rodiny, péči o staré lidi, že tu jsou slyšet inspirativní osobnosti, které dokážou českou společnost dobře směrovat? Děkuji, to logo jsem vymyslela já, jako šipku rozcestníku, kudy má vést naše cesta, a výtvarnou podobu jí dal Joska Skalník. Myslím si, že za posledních pětadvacet let udělala Česká republika velký pokrok v obnově občanské společnosti. Bohužel některé celistvé vize pro budoucnost byly rozdrobeny v každodenních politických šarvátkách a v rámci kompromisů se některé myšlenky oslabily či pozměnily. I tak si myslím, že máme mnoho inspirativních hlasů, které sice není slyšet v nejčtenějších médiích, zato jsou to hlasy erudované. Filosof Blaise Pascal řekl: „Pravý smysl bohatství tkví v tom, aby z něho bylo štědře rozdáváno.“ Vaše nadace působí už jednadvacet let a jednání s bohatými podnikateli, firmami, mecenáši za sebou jistě máte bezpočet. Zlepšuje se u nás postoj k charitě, jsou oslovení ochotni se o své bohatství dělit tak nějak raději? To bych neřekla. Škoda. Spíš to jsou západní firmy, pro něž je samozřejmostí podporovat neziskové

155

Samozřejmost pomáhat

organizace. Nicméně abych byla spravedlivá, pomáhají i někteří čeští mecenáši. Největší díl však dal do charity můj muž ze svého. Za dobu působení jsme rozdali více než sto čtyřicet milionů korun. To je hodně. Přesto je stále co napravovat a podporovat. Jakožto první dáma i předsedkyně správní rady významné nadace jste se potkávala a potkáváte s inspirativními ženami a ženami ve vysokých pozicích. Máte dojem, že ženy jsou v poslední době více soutěživé a soupeřivé, jak vůči mužům, tak mezi sebou, nebo posiluje ženský princip založený na laskavosti, péči o druhé a intuici? Mezi ženami, se kterými se setkávám, vždy panovala úcta a vstřícnost vůči druhým, a přitom si zachovávaly svou ženskost. Jsou pevné ve svých názorech a asertivní ve svém jednání. Myslím, že každá žena je jedinečná, u některých převládají více ‚mužské‘ vlastnosti. U ostatních akčních žen je mužský a ženský princip v rovnováze.

Knihy miluju, jsem jimi obklopená a potřebuju je v životě. Vím, že na svoje působení v roli první dámy nevzpomínáte zrovna ráda – mám na mysli oficiální složku tohoto ‚úřadu‘, kdy jste byla doslova hozena do vody a musela se naučit plavat – jak se správně oblékat, česat, líčit, ovládnout složitá pravidla protokolu i úskalí diplomatické konverzace. Byla role manželky prezidenta republiky vaší nejtěžší životní rolí? Skutečně to těžké bylo. V té době pro mě obzvlášť velmi těžké. Brala jsem to ovšem jako službu. Službu státu a našim občanům, proto jsem přistupovala k této pozici velmi zodpovědně. Nepochopím třeba nikdy, že poslanci a senátoři berou vysoké platy, přitom ve Sněmovně začasté nejsou a ještě mají své zaměstnání. Já jsem brala jako svou povinnost se profese, v níž jsem vynikala, vzdát a nepobírat žádný plat. Veškeré oblečení, kadeřníka a podobné věci, důležité k reprezentaci našeho státu, jsem si platila ze svého. A to ani nemluvím o dlouhých a nekonečných hodinách, kdy jsem se zabývala otázkami občanů, které nyní řeší ombudsman s celým týmem! My jsme si i na Lánech platili každou kávu, jídlo, pití sami. Považovali jsme to za samozřejmost. Široká veřejnost vás zná, troufám si tvrdit, jako filmovou herečku komediálních rolí, zatímco ve Vinohradském divadle ztvárňujete velice těžké a tragické postavy. Jak si vysvětlujte tuto rozdílnost a zahrála byste si na divadle ráda nějakou komickou roli? Od Chvíle pravdy, kde jsem hrála komickou figuru uklízečky za účasti autora Israela Horovitze v české premiéře, hraji povětšinou dramatické postavy složitých psychologických charakterů. Gazdinu robu, královnu Kristinu, kněžnu Raněvskou, Marii Stuartovnu, Rebeku z Rosmersholmu, Roxanu. Je to dáno mým

156

157

158

Rozhovor

nynějším rozpoložením a jsem za to ráda. Dokonce se má baronka Glembayová z Rodu Glembayů tak líbila chorvatskému publiku, že nás nyní s Ondrou Brouskem zvou do Záhřebu, abychom zopakovali na Krležově festivalu své dialogy z této hry. Nyní hraji ve svém domovském Vinohradském divadle, kde příští sezonu budu už čtyřicet let, dva odlišné charaktery. Tvrdou rustikální nekompromisní a hrdou Kostelničku v Její pastorkyni a jednu z nejzajímavějších, nejschopnějších a nejatraktivnějších žen středověku, královnu Eleonoru ve Lvovi v zimě. Srdečně vás zvu. Dovolím si rozloučit se s dramatikem Molièrem, který řekl, že „spokojenost je lepší než bohatství“. Kdy, kde nebo s kým vy jste spokojená, co vám dělá radost? Na jevišti při potlesku, v lese při procházce se psem, nebo třeba na klidném místě s knihou v klíně? Vyjmenovala jste vlastně všechny tři věci, které mi dělají radost a odpočinu si při nich – po představení si ráda vydechnu, a to právě u potlesku, potom sice přijdu do šatny úplně vyčerpaná, ale ten potlesk je pro mě odměnou. Odměnou je pro mě taky jít s pejskem do přírody, a čím jsem starší, tím víc se takzvaně koupu ve stromech, protože je to pro mě opravdový relax a stromy a příroda mě neuvěřitelně nabíjí. A když je vyloženě špatné počasí, miluju zapálit si ohěň v krbu, sednout si před něj s boxerem po boku a sáhnout po knize. Když jsem teď měla zlomenou čéšku a po operaci jsem se nemohla hnout, tak jsem četla tak vehementně, až jsem dostala zánět spojivek (směje se). Jako dítě jsem si musela čítávat pod peřinou, protože moje maminka považovala čtení za ztrátu času, podle ní jsem měla spíš pomáhat doma. Praktičnost se samozřejmě také hodí, ale knihy miluju, jsem jimi obklopená a potřebuju je v životě. Dagmar Havlovou-Veškrnovou jsme fotografovali v Čínském kabinetu Šternberského paláce v těsné blízkosti areálu Pražského hradu. Patří k intimnějším prostorům, které sousedí s reprezentačními sály druhého patra. Barokní prvky zde doplňují tzv. chinoserie, motivy inspirované Dálným východem. Výzdobu provedl Jan Vojtěch Ignác Kratochvíl před rokem 1708 lakovou technikou, na kterou získal císařským dekretem monopol. Čínský kabinet je jeho jediná zachovalá pražská realizace. Černé lakové stěny rozčleňují hnědé dekorativní sloupy. Bílé výplně zdobí medailony ve zlacených rámech s jemnými dekoracemi odkazujícími k čínskému porcelánu a na zlacených dřevěných konzolkách připojených ke zlaceným rámům byl původně umístěn vzácný čínský porcelán. Šternberský palác nyní spravuje Národní galerie Praha, jíž děkujeme za umožnění fotografování. ■

159

OŽÍVÁM DESIGNEM

Název článku

STÍNADLA SE OTEVÍRAJÍ. ODVÁŽNÝ NEBUDE LITOVAT. Soffa uvádí výjimečný pop-up Canapé. Pociťte design všemi smysly, vychutnejte si umění, kávu, zacvičte si jógu, diskutujte o kultuře v unikátním prostoru ve středu Prahy.

U Obecního dvora, Praha 1 25. 10. – 8. 11. Partneři: 440 audio, Advantage Cars, Bang & Olufsen, Bomma, Book Therapy, Boucheron, Bulb, Centrum současného umění DOX, Deelive, Dream House, Electrolux, Eterle, Eye-Eye, Gravelli, Hænke, Hauch Gallery, Hermès, Innex, Karlovarské minerální vody, Kolektiv 318, Konsepti, Le Patio Lifestyle, Ligne Roset, Lípa Store, Lugi, Marks & Spencer, Modernista, Moje jóga, Nespresso, Praguekabinet, Primalex, Ravak, Rückl, Slavia Kolektiv, TecknoMonster, Tesco, TON, USSPA, Velvyslanectví Švédska, Vinařství Paulus, Vitra, Vulcanus a další

160

Program na www.soffamag.cz

REDAKCE Adéla Lipár Kudrnová | šéfredaktorka adela@soffamag.com Róbert Kováč | art direktor robert@soffamag.com Helena Stiessová | zástupkyně šéfredaktorky helena.s@soffamag.com Hana Janišová | editorka hana@soffamag.com Patrik Florián | redaktor & módní stylista patrik@soffamag.com Albert Němec | produkční albert@soffamag.com Janka Murínová | designérka & stylistka jana@soffamag.com Lenka Kupková | sazba lenka@soffamag.com Adéla Havelková | fotografka adela.h@soffamag.com Lina Németh | fotografka lina@soffamag.com Terézia Bělčáková | sales manažerka terezia@soffamag.com Lucie Vytlačilová | sales manažerka lucie@soffamag.com Dita Loudilová | event manažerka dita@soffamag.com

SPOLUPRACOVNÍCI Michal Dvořák | text Jiří Hrabě | text Adéla Hálková | text Michaela Karásek Čejková | fotografie Jaromír Zaoral | fotografie Ivan Kašša | fotografie Ondřej Lipár | fotografie Lucy Jones | ilustrace Kristýna Hošková | make-up a vlasy Jana Dědková | make-up a vlasy VYDAVATEL Soffa, s. r. o. Špálova 444/6 162 00 Praha 6 – Střešovice www.soffamag.com IČ: 03055671 / DIČ: CZ03055671 © Soffa, s. r. o., 2018 | Všechna práva vyhrazena www.soffamag.com | info@soffamag.com Foto na obálce: Lina Németh DISTRIBUCE Chcete se stát prodejcem Soffa? Napište nám na stockist@soffamag.com PŘEDPLATNÉ SEND předplatné, spol. s r. o. Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9 tel. +420 225 985 225, soffa@send.cz

Hana Janišová a Helena Stiessová jazyková korektura

TISK H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl

Registrace: MK ČR E 21947, ISSN 2533-7424 Vydání Soffa 29 vychází 11. října 2018

PAPÍR Obálka: PlanoArt® 300 g/m² s certifikací FSC Vnitřní strany: PlanoArt® 150 g/m² s certifikací FSC

LIFESTYLE £ 10 | 240 Kč www.soffamag.com

TIŠTENÉ VYDÁNÍ SOFFA

OBJEDNAT