Soffa 31 / SYMBOLY, Czech version by SOFFA

téma čísla

SYMBOLY

Objevte to nejkrásnější a nejlepší z Česka a střední Evropy: vytříbený design, inspirativní lidské příběhy, neznámé interiéry a skryté krásy míst, která stojí za to navštívit. Sledujte nás nejen na papíře. Na našich sociálních sítích nás poznáte blíže.

soffa_mag

soffamagcz

Téma čísla: Symboly Symbol, něco konkrétního, co slouží jako konvenční znak pro něco abstraktního. Tak praví Slovník českého jazyka. Symboly nás obklopují takřka na každém kroku a nesou s sebou mnohdy netušené příběhy – pronikněte do nich s námi.

Při své práci bychom se neobešli bez jejich podpory. Děkujeme!

Vítejte

Soffa 31 je věnováno symbolům Na významu mnoha symbolů se shodneme všichni, od západu na východ a od severu na jih. Třeba taková státní vlajka. Ta česká oslaví příští rok sté narozeniny, ale cesta k její podobě nebyla procházkou růžovým sadem. Symbolem českého jazyka je složitá hláska Ř. A protože dělá potíže nejen cizincům, ale i rodilým mluvčím, připravili jsme rovnou praktická cvičení. Se symboly je úzce spojen znakový jazyk a stojí za to se alespoň pár základních znaků naučit. Balet může symbolizovat eleganci, ale také neuvěřitelnou dřinu – o obém nám vyprávěl umělecký šéf Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz. Druhý rozhovor čísla patří Leoši Válkovi, který založil a vede symbol moderní nezávislé galerie u nás, Dox. A co symbolizuje bílá barva v díle Stanislava Kolíbala, modré fasády marockého Šafšawánu, meteorit na hradu Loket, vizuální smog v ulicích, fustanely řeckých evzonů nebo dezert Metro? Listujte a čtěte, symboly jsou všudypřítomné!

Obsah

Editorial Šťastně spolu

Interiér Biograf umění

Český fenomén Nepřelom si jazýček!

Rozhovor Hledat krásu tady a teď

Trendy Klid a nohy v teple

Móda Obléknout umění

Jídlo Ukončete nástup!

Galerie Franz Kafka neodhalený

Rozhovor Reálně investovaný čas

Dekor Emblémy současnosti

Esej Lesk a bída českých ulic

Interiér Byt provokatér

Jazyk Když znaky mluví

94 100

Lázně ducha Dotek světla Móda Hrdý stejnokroj

114

Umění Emocionální geometrie

120

Bylo nebylo Klíč z kamene

128

Dekor Nejdůležitější kus nábytku

133

Věda Příběh jedné vlajky

140

Cestování Království ztraceného lva

foto: Martin Faltejsek šaty: Tereza Konupčíková, Sonka Skerik

Editorial

Šťastně spolu Když jsem v úvodníku k minulému jubilejnímu číslu Soffa 30 psala o našem nadšení do další práce, už jsem tušila, že do roku 2019 nevykročí Soffa samo, nýbrž po boku nového titulu. Jak známo, ve dvou se to lépe táhne, a tak jsme po krátkých námluvách uzavřeli svazek s mladým českým svatebním magazínem Mile, který bude od března vycházet jako čtvrtletník pod hlavičkou Soffa. V Mile naleznete nejen české a zahraniční svatby, ale i aktuální inspiraci a tipy ze světa oslav a společenských událostí. Na obsahu už pilně pracujeme a můžeme slíbit, že se máte na co těšit! Sledujte náš web a instagram @mile_magazin, kde se dozvíte více. Ani samotné Soffa ale nepřišlo zkrátka! Náš výtvarný ředitel Róbert si pohrál s formátem i grafikou, zvolili jsme jiný papír a zařadili dvě nové rubriky: Kulturní trojboj a Bylo nebylo. V Bylo nebylo vám chceme představit známé i méně známé české hrady a zámky a příběhy s nimi spojené. Při přípravě této novinky jsem se ve vzpomínkách vrátila do dětství, kdy jsem pravidelně každý měsíc povinně vyjížděla na jeden hrad nebo zámek ve společnosti svých prarodičů. Poutavé povídání babičky – učitelky dějepisu – jsem samozřejmě ocenila až zpětně. Vděčím jí za všeobecný rozhled, lásku k historii a příběhům obecně. Přála bych si, abyste i vy, čtenáři Soffa, v našich hradech a zámcích našli zalíbení. Jistě jste zaznamenali, že naše články o českých fenoménech obvykle patří kolegyni Heleně, tentokrát mi ale téma přenechala, týká se totiž typicky české hlásky Ř. Konečně jsem tak v Soffa mohla uplatnit svoje lingvistické a fonetické vzdělání. Ani jsem netušila, jak se to jednou bude hodit. Přeji vám příjemné chvíle nad magazíny Soffa a Mile!

Adéla Lipár Kudrnová | šéfredaktorka

Objednejte si roční předplatné Předplaťte si Soffa na celý rok již od 1 290 Kč a nechte si časopis doručit přímo domů a do tabletu nebo telefonu.

TIŠTĚNÉ + DIGITÁLNÍ PŘEDPLATNÉ VČETNĚ POŠTOVNÉHO Cena 1 290 Kč platí v případě tiskové zásilky. Chcete-li Soffa dostávat doporučeně, cena předplatného činí 1 590 Kč. Objednávejte na: www.soffamag.com, e-mailem: soffa@send.cz, telefonicky: +420 225 985 225

6 čísel za cenu 5 + ROČNÍ ČLENSTVÍ V KLUBU PŘÁTEL NÁRODNÍ GALERIE PRAHA Objednejte si předplatné Soffa do 10. 4. 2019 a jako dárek získáte roční členství v Klubu přátel NGP. Prožijte rok s uměním! Ve spolupráci s Národní galerií Praha jsme pro vás jako dárek přichystali roční členství v Klubu přátel NGP v hodnotě 990 Kč, které vám umožní neomezený vstup do stálých expozic a na výstavy NGP. Během roku se můžete těšit také na speciální komentované prohlídky po zavírací době pouze pro členy a na další zajímavé akce.

Více na www.ngprague.cz

Nabídka platí při objednávce a úhradě předplatného od 28. 2. do 10. 4. 2019 a do vyčerpání zásob. Obdržíte nejbližší možné vydání Soffa po úhradě předplatného. Spolu s ním obdržíte jako dárek poukaz na členství v kategorii Přítel Klubu přátel NGP. Výměnou za poukaz získáte na počkání v jakékoli pokladně NGP členskou kartu platnou 1 rok ode dne vyzvednutí. Podmínky předplatného a bližší informace o udělení souhlasu se zpracováním a užitím vašich osobních údajů najdete na www.soffamag.com. Obchodní podmínky na send.cz.

Navigace

Interiér

Biograf umění V italské Lombardii, jen šedesát kilometrů jihovýchodně od meky designu a jižanské hravé elegance, Milána, se nachází vesnička Annicco, kde fotograf a multifunkční umělec Attilio Solzi se svou ženou Paolou našli jedinečný domov. Jak si poradili s rekonstrukcí industriálního objektu, který sloužil původně jako přádelna a od konce druhé světové války také jako malé kino? Opona se otvírá, lístky nebudete potřebovat. Na programu je dnes italská extravagance a v hlavní roli nespoutaná duše umělce s láskou ke všemu nevšednímu. Přejeme příjemnou podívanou!

text: Patrik Florián foto: Attilio Solzi

Navigace

Biograf umění

Předchozí strana: Vybavení interiéru je inspirováno duchem sedmdesátých let a hravě kombinuje moderní umění s historickými kousky, které pár nasbíral za více než pětadvacet let společného soužití – například lustr, nemocniční stojací lampu z 50. let a knihovnu, za kterou se ukrývá spací část. Vlevo: Světlé zdi interiéru střídají sytě barevné odstíny a kontrasty, které se zároveň propisují do doplňků. Oranžová pohovka je jedním z nejoblíbenějších kousků majitelů. Patřila rodinnému známému, který ji plánoval vyhodit, ale Attilio a Paola se ji rozhodli opravit a udělat z ní centrální bod společenské místnosti.

Když si před několika lety hledali Attilio Solzi a jeho žena Paola nový domov a zároveň umělecké studio, pátrali po místu výjimečném a netradičním. Narazili na inzerát prodeje starého kina ve vsi nedaleko Milána a okamžitě podlehli půvabu přádelny z konce 19. století, která po druhé světové válce sloužila jako biograf. První pocity při objevování tamních zákoutí byly silné a pár dokonce zvažoval do koncepce vůbec nezasahovat. Objekt sice zel desítky let prázdnotou, přesto zůstal v poměrně zachovalém stavu a ukrýval artefakty z dob plného provozu: promítací plátno, sedadla v hledišti, písmena a plakáty upomínající na filmy, na které kino zvalo své diváky. Biograf byl pro Annicco důležitým prvkem kulturního vyžití. I proto se při rekonstrukci, která trvala téměř pět let, těšil vysoké návštěvnosti. Sousedé byli zvědaví a skrze staletá tovární okna pravidelně nakukovali, co se uvnitř děje. Základy, sloupy, zábradlí a některá okna zůstaly původní a také se zbytkem interiéru nakládali manželé obezřetně a s citem. Kotelna se proměnila v kuchyň s červenými stěnami vyzařujícími energii do celého domu,

Navigace

Pojízdnou instalaci sloužící jako svícen vytvořil Attilio Solzi. S doplňky a uměním Attilio každé dva až tři měsíce pohybuje a modulárně tím přeměňuje prostor, a tak umělcův domov nikdy nezevšední. Vlevo: Po celém domě můžete obdivovat směsici osobitého vybavení a dekorací vlastních i z dílen světových umělců, ale také ze starožitníctví či pouličních bazarů. Zelené zákoutí rozjasňuje oranžová nadčasová lampička Nesso od tradičního italského výrobce Artemide a na podlaze leží míč od amerického umělce Ryana Josepha McGinnesse.

Navigace

Několik původních detailů z kina zůstalo v interiéru zachováno. Například skládací sedadlo opřené o limetkovou zeď, na níž visí malby a koláže z Attiliovy dílny. Vlastnoručně vyrobené artefakty mají v kuriózní sbírce předmětů svůj zvláštní význam. Vlevo: Ze starožitného sekretáře mávají designové postavičky a hračky značek Frank Kozik, Stussy Japan a Dehara. Ve vedlejší polici můžete spatřit Attiliovy lechtivé koláže na krabičkách ikonických červených cigaret.

Interiér

koupelna si zachovala půdorys tří toaletních kabinek, kterým majitelé pouze odstranili dveře. Největším zásahem do stavby bylo jednak odstranění hlediště, čímž vznikl otevřený prostor včetně malé ložnice ohraničené vysokými knihovnami, a odkrytí střešního zatemnění a zbourání střechy v bývalé projekční místnosti, která nyní slouží jako terasa plná rostlin. Venkovní zelenou galerii a hlavní obývací prostor dělí okna, jež vnášejí do interiéru přirozené světlo a zároveň umožňují sledovat plátno také zvenčí, například za dlouhých letních večerů pod svitem hvězd. Jakmile byla přestavba hotová, pozvali Attilio s Paolou celou vesnici, aby si sousedé kino v celé jeho kráse prohlédli. Nadšení návštěvníci vyprávěli novým majitelům příběhy neodmyslitelně spojené s místem, například o prvních nesmělých dostaveníčkách poválečné mládeže právě v Cinema Flora, jak se budově dodnes přezdívá. ■

Tato strana: Attilio umělecké předměty nejen sbírá, ale sám také tvoří. Jeden z jeho kousků je lampička s nápisem ON. Zlatá socha trpaslíka je z dílny německého konceptuálního umělce Ottmara Hörla a nafukovací zmrzlina od amerického malíře a streetartového umělce Buffa Monstera.

Navigace

Řř Řř Řř

Český fenomén

Nepřelom si jazýček! V rubrice Český fenomén obvykle píšeme o hmotných věcech nebo obyčejích, které jsou typické pro náš národ, kulturu, potažmo zemi. Tentokrát se ale zaměříme na jev o stupeň abstraktnější, avšak velmi známý a charakteristický, a sice hlásku Ř, která je unikátem českého fonetického systému. Zjednodušeně řečeno, podle správné výslovnosti Ř nejsnáze a nejbezpečněji poznáte českého rodilého mluvčího od cizince.

text: Adéla Lipár Kudrnová

Český fenomén

Vpravo: Stejně jako ve sportu i ve výslovnosti platí, že pravidelný trénink je základ. S naším seznamem můžete procvičovat do aleluja! *Pro účely tohoto textu nepoužíváme českou ani mezinárodní fonetickou transkripci.

Lingvistické a fonetické výzkumy prokázaly, že výslovnost hraje klíčovou roli v posuzování stupně jazykových znalostí. Můžete mít sebelepší gramatiku a slovní zásobu, je-li ale vaše výslovnost mizerná, rodilí mluvčí ohodnotí vaši úroveň jazyka jako špatnou. Proto je důležité trénovat při učení jazyků výslovnost, a to na rovině segmentů, tedy hlásek, i na rovině suprasegmentální, která se týká intonace a melodie. V případě češtiny vyžaduje zvláštní pozornost hláska Ř*, jejíž tvorba je natolik komplikovaná, že se ji mnohé české děti (a někdy i dospělí) musí učit na logopedii. Správnou výslovnost Ř by si dítě mělo osvojit nejpozději mezi šestým a sedmým rokem věku. Pokud se tak nestane, tato dyslálie, tedy vadná výslovnost hlásky, se označuje jako rotacismus bohemicus. Je naše české Ř opravdu jedinečné? Z evropských jazyků mají podobné hlásky hornolužická srbština a slezský dialekt polštiny. Jistá podobnost bývá zmiňována u čínského Ž a variant R v jihoamerických dialektech španělštiny. Jak se tedy tato zapeklitá hláska českého fonetického systému správně tvoří? České Ř je odborně klasifikováno jako předodásňová, úžinová, kmitavá hláska šumová neboli prealveolární konstruktivní vibranta. Prakticky to znamená, že okraje jazyka jsou při vyslovení přitisknuty k patru, hrot jazyka je volný a kmitá (2–6 kmitů) proti přední části alveolárního výstupku. Čelistní úhel je malý, úžina vznikající proti předním alveolům (výstupkům dásně za horními řezáky) je úzká, kmity jsou drobné a rychlé. Ř se v češtině objevuje ve dvou variantách: znělé a neznělé. Hlasivky kmitají u znělého Ř, které se vyskytuje na začátku slov před vokálem (řeka), mezi vokály (moře) nebo v sousedství znělé souhlásky (dřívko). Neznělé Ř najdeme v sousedství neznělé souhlásky (tři) nebo na konci slova (keř). Nejčastěji se výslovnost Ř přirovnává k výslovnosti hlásky R. Artikulační rozdíl mezi R a Ř spočívá v počtu a velikosti kmitů. Hlásku R v češtině obvykle tvoří 1–3 výraznější kmity špičky jazyka proti přední části alveol. Kmity při Ř jsou drobnější, je jich o 1–2 více a průchod výdechového proudu při realizaci Ř je užší. Jestli se vám tento popis tvorby Ř jeví složitý, vyzkoušejte následující kroky: Našpulte pusu, zuby přibližte k sobě, jazyk umístěte za dolní řezáky a jemně polohlasem nebo šeptem vyslovte hlásku R. Když přiměřeně na hlásku R zatlačíte, jazyk se mírně oddálí od zubů, jeho špička se zvedne nahoru na dáseň a ozve se Ř, kdy jazyk kmitá v ústech rychleji než při vyslovování R. Nejlepší je Ř trénovat ve slovech nebo říkankách. Jistě znáte tu nejokřídlenější: Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. ■

ŘA: řada, řádek, řasy, řádí, pořad, pořád, pořádkový, pořádek, vyřádí, vyřadí ŘE: řepa, řeka, řepánek, řekla, řekl, Řek, řekne, ředkvička, řečník, řeč, řezat, řemeslo, řemen, řemínek, bouře, hoře, hůře, kuře, koření, nahoře, oře, ořech, ořez, pařez, vaření, kouření DŘ: dřevo, dříví, dříme, dřímota, dříve, dřív, dřívko, dřevěný, dřevoryt, dřevorytec, dřez, dřevák, dřep, odře, odřený, Ondřej, Oldřich, podřízený, dřevník, modřín, modřinka, modřina, pudřenka, hadříček, hadřík, Jindřich HŘ: hříbě, hříbátko, hříbek, hřib, hřích, hřídel, hřiště, hřebec, hřeben, hřad, pohřeb, vyhřátý, ohřej KŘ: křídlo, křída, křeček, kříž, křik, křičet, křivka, křivá, křížek, křižovatka, křesadlo, křeslo, křesílko, křemen, křemenáč, křepelka, křížovka, křeč, křáp, křoviny, křoví, křovák, křovíčko, křupky, nekřič, zakřič, okřikne, zakřikne, pookřeje, skříňka, skříň, výkřik, pokřik, křtiny PŘ: příboj, příbor, příchod, příkaz, přítel, příhoda, přihlásit, přijel, přijela, přijal, příloha, přímka, přímo, nepřímo, přihláška, příplatek, příprava, příště, přijímač, příjmení, příklady, přídavek, přišel, přízvuk, příroda, přece, přečetl, předek, přesto, přehlídka, přehrada, přehradní, přece, především, přání, přací, přátelství, přátelé, přezka, přezout se, přezůvky, přepona, přesouvat se TŘ: tři, tříska, třída, střída, tříletá, třicet, tři sta, třít, třepat, tření, třešeň, třetina, Třeboň, kmotře, třpyt, tetřev, větřík, bystře, třáseň, třesavka, třeba

Rozhovor Navigace

Hledat krásu tady a teď Se šéfem Baletu Národního divadla Filipem Barankiewiczem jsme si povídali o chystané premiéře Labutího jezera. Poprvé spatřili čeští diváci část tehdy ještě neznámého baletu v roce 1888 a v publiku seděl sám Petr Iljič Čajkovský. Letos se můžeme těšit na slavné Labutí jezero v choreografii světově uznávaného Johna Cranka. Čím bude tato verze jiná, proč jít na balet do divadla a bude princ Siegfried tančit v džínách?

text: Helena Stiessová foto: Adéla Havelková partner článku: Balet Národního divadla

Navigace

Rozhovor

Taneční soubor je v mých představách jako živý organismus, každý tanečník je osobnost – je těžké soubor uřídit? Není to snadné, tanečníci a umělci obecně jsou zaměření hodně sami na sebe, protože to, co děláme, je založené na emocích. Ale za svoji profesi jsem nesmírně vděčný. Skutečné umění nepotřebuje slova, ale než se k němu propracujete, je v tom nesmírné úsilí. Někteří šéfové se k souboru chovají jako k rodině a tanečníci jsou něco jako jejich děti, ale to já nedělám. Mám vlastní rodinu. Tanečníci jsou pro mě dospělí lidé – ne každý je ochoten nést tu zodpovědnost, ale já jim vysvětluji, že je to nutné. Já můžu udělat všechno pro to, abych jim pomohl, ale je to v jejich rukou, netančí pro mě, tančí pro diváky a pro sebe. Jak v současnosti soubor vypadá? Ženská část souboru je naplněná, takže jsme letos nedělali konkurz pro ženy, pouze pro mužské tanečníky. Bylo těžké vybírat, konkurzu se účastnilo téměř padesát mužů a mnozí byli ze skvělých škol, ale měl jsem požadavek, že chci vysoké tanečníky – máme dost vysokých děvčat a nevypadá to pak dobře. Bohužel tanečníci z pražské baletní školy nedosahují potřebné úrovně, což je škoda. Moc by se mi líbilo, kdyby se souborem byla konzervatoř víc propojená. Pro velký soubor, jako je ten náš, by to byla značná výhoda a pro studenty skvělá motivace. Za ten rok vidím, jak soubor roste, obtížný repertoár na ně klade velké nároky, ale současně díky tomu vyspívají – mění se nejen jako tanečníci, ale i jako lidé, a jsou na svůj úspěch právem hrdí. Ze všech míst jste si zvolil zrovna Prahu – jaká je úroveň Baletu Národního divadla ve srovnání se světem? To se nedá jen tak jednoduše porovnat, každé divadlo či soubor má svoji strategii, své diváky. Náš soubor se může v podstatě pustit do čehokoli, protože je velký. Pokud máte menší soubor, musíte se držet současné tvorby, se třiceti tanečníky prostě velké představení, jako je třeba

Labutí jezero, nemůžete udělat. Leda se spojit se školou, kde jich je dalších dvacet, ale jakmile by se někdo zranil, je to pro vedení velký stres. Ale osmdesát tanečníků, to je komfort. Jaké je publikum v Praze? Praha je světová metropole. Proto chci pro publikum vybírat mezinárodní repertoár. Samozřejmě chceme přitáhnout místní diváky inscenacemi jako Kafka: Proces nebo Sólo pro nás dva, ale chci mířit i dalšími směry. Mám dojem, že obecenstvo v Praze je velmi vzdělané a vstřícné. V posledních patnácti letech tu viděli hodně neoklasicistních děl a moderní balety. Klasika je nicméně základ, na té můžou tanečníci zlepšovat své schopnosti. Abychom mohli dobře dělat současné věci, potřebujeme ovládat klasiku. Publikum už mnohá díla vidělo, ale zdaleka ne všechno. Chci nabídnout světovou třídu, ať mají diváci možnost říct „letím do Prahy, protože tohle představení chci vidět“. Premiéra Labutího jezera, kterou chystáte na březen, je určitě velkým lákadlem, navíc jste získal svolení použít choreografii Johna Cranka. V čem je jedinečná? Jsme první velký soubor mimo Německo, který jeho choreografii smí použít. John Cranko byl světoznámý choreograf, je to značka. A Labutí jezero zná každý, i kdyby v životě neviděl balet. Pro mě představuje Crankova interpretace velmi dramatickou verzi Labutího jezera. Nechci prozradit, jestli příběh končí šťastně, ale je to drama. Postavu prince Siegfrieda dokázal Cranko přetvořit tak, že jde o normální bytost. Právě v tom tkví jeho mistrovství, že dokázal baletem vyprávět příběhy, nepotřebujete číst předem děj a budete jim rozumět. Dokážete se v jeho představení najít, vtáhne vás. Labutí jezero je tragický příběh nešťastného člověka. Jsou v něm úžasné kontrasty, třeba první akt se odehrává mimo zámek, princ je mezi vesničany. Vřelá atmosféra venkovského pikniku nebyla myslím uvedena v žádné jiné verzi a působivě kontrastuje s temným druhým a čtvrtým aktem. Úplnou no-

Hledat krásu tady a teď

vinkou bude použití Čajkovského hudby v přestávce mezi prvním a druhým aktem, kdy se mění kulisy. Místo ticha tak navodíme působivou atmosféru. Čtvrtý akt je skutečně úchvatný, je v něm Čajkovského elegie, kterou nikdo jiný nepoužil, a pas de deux prince a Odetty, to v jiném představení neuvidíte. Praha už zažila dvanáct verzí Labutího jezera a myslím, že tuhle třináctou si zaslouží. Je na čase ukázat něco jiného a moc se na to těším. Probouzí se ve vás vzpomínky na dobu, kdy jste sám ve Stuttgartu tančil prince Siegfrieda? Ani ne, hlavně nechci tanečníkům nutit svou představu. Samozřejmě se chci podělit o své zkušenosti, ale o mě tu nejde, je třeba respektovat soubor a vyjít z toho, co potřebuje. Měl jsem to velké štěstí, že jsem se setkal s velkými choreografy, jako je John Neumeier, Hans van Manen, Jiří Kylián nebo William Forsythe, ponesu si to v sobě celou svou kariéru a tohle bohatství si nechci nechávat pro sebe. Rád tím přispěju k tomu, aby se soubor ještě zlepšil, ale rozhodně z něho nechci dělat kopii Stuttgartského baletu. Kolik prostoru pro kreativitu zbývá v rámci dané choreografie? Dokud zůstanete v mezích toho, co si choreograf přál, tak je to v pořádku, na inscenaci dohlížejí baletní mistři, aby se neodchýlila od autorova odkazu. Je ale nutné, aby každý umělec do role vložil své vlastní srdce. Tudíž každý princ nebo labuť budou odlišní, a v tom tkví ta krása. Choreograf má ucelenou představu, ale nebude vám říkat,

co přesně dělat. Samozřejmě hrajete roli, když jste Romeo, máte hrát Romea. Ale pro každého emoce fungují jinak a v tom je ta práce úžasná, poznat to a umět s tím pracovat. Co musí mít dobrý tanečník? V tanci jde o emoce a osobnost tanečníka musí umět své emoce předat. To je skutečné umění a vášeň. Na konkurzu jsme tu měli jednoho mladého muže, byl nesmírně talentovaný, ale neviděl jsem na něm při tanci žádné emoce. U tanečníků mě nezajímá národnost, zajímá mě člověk. V tom je tanec nesmírně náročný, vyžaduje kombinaci atleta a osobnosti a navíc každý den ze sebe musíte dát to nejlepší. A moje pravidlo zní – netoleruji lenost. Kostýmy a scéna Labutího jezera budou nové, jak se tím představení promění? Choreografie je daná, John Cranko už nežije a nechtěli bychom nic měnit. Když je součástí choreografie nějaký vchod nebo schody, musí to tak zůstat. Scéna bude tím pádem dost podobná originálu od Jürgena Rosea, nicméně scénograf Martin Černý a výtvarník kostýmů Josef Jelínek mají příležitost předvést svůj um v rámci daného historického období. Budeme se držet klasické tradice, takže prince v džínách nečekejte, přesto to bude nové. Je fascinující, že Čajkovský poprvé viděl část Labutího jezera právě v Praze v roce 1888. Uplynulo víc než sto let a v ulicích znovu visí plakáty… Ano, je to neskutečné, vlastně ani nemusíme nic dělat, plakát je ázev v češtině a v angličtině a pod tím jednodujed-

Chci nabídnout světovou třídu, ať mají diváci možnost říct „letím do Prahy, protože tohle představení chci vidět“.

Rozhovor

noduchý, název v češtině a v angličtině a pod tím jméno Johna Cranka – a většina představení je už teď vyprodaná. Můj cíl byl, aby diváci v Praze nechodili na Labutí jezero někam, kde uvidí poloprofesionální produkci nebo některý z ruských souborů, které sem přijedou ten balet odtančit. Chtěl jsem nabídnout nejvyšší kvalitu, jakou toto dílo může mít. Doporučil byste Labutí jezero jako první představení pro někoho, kdo zatím balet neviděl? Ne, v žádném případě. Je to škoda, samozřejmě je to sen malých holčiček, které chtějí být baletkou, jejich vzorem je Odetta s baletními špičkami a korunkou. Ale úplného nováčka bych na Labutí jezero určitě neposlal, je to představení pro nadšené obdivovatele baletu. Z našich představení bych doporučil spíš dříve inscenované Zkrocení zlé ženy, kde se v ději každý pozná, nebo aktuální balet Marná opatrnost, to je mistrovské dílo, představení pro celou rodinu a každému se líbí, ať jsou mu tři roky nebo devadesát. Často vidíme, že klasické divadelní hry dostávají moderní pojetí, je to i případ baletu? Baletní klasika má tradici něco přes dvě stě let, takže je vlastně v porovnání s divadlem hodně mladá. Doba se nesmírně zrychlila, nemáme čas si jen tak sednout a nechat myšlenky plynout, místo toho jedeme na autopilota. Proto respektuji, že když jdou lidé do divadla na klasiku, chtějí si ji dopřát. Dnes jsme schopni klasická představení odehrát mnohem lépe, taneční technika se vytříbila a s tělem jako nástrojem dokážeme víc pracovat. Tak proč něco tak krásného měnit? Třeba La Bayadère v choreografii Mariuse Petipy podle mě nikdo nedokáže udělat lépe než on. Měli bychom tu tradici udržet pro další generace.

Kam se tanec rozvíjí? Moderní tanec hledá nové směry, možnosti těla jsou na jednu stranu nekonečné, ale přece jen máme pouze dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. Pro současné choreografy je těžké přijít s něčím novým, ale pořád platí, že stejný krok lze udělat pokaždé jinak, a tím se vracím k osobnosti tanečníka. Tanec je kombinace krásy, emocí a lidské duše. Každé představení je jedinečné a odráží přítomný okamžik. Neměli byste se na něj dívat v televizi, je třeba ho prožít.

Toto číslo Soffa je věnované symbolům – pro mě je balet symbolem krásy a elegance. Cítíte to stejně, i po všech letech dřiny? Ano! Každý den se snažíme dosáhnout dokonalosti, chceme být ladní a krásní, tanečníci se pořád sledují v zrcadle a hledají krásu. Dokonalost neexistuje, ale tím, že o ni usilujeme, se k ní blížíme. Tvrdá práce na jevišti nemá být vidět.

Co je do budoucna poslání baletu jako umělecké formy? Svádíme těžký souboj s moderními technologiemi, jako by zabraly prostor a my lidé jsme trochu schovaní. Je smutné, že už nečteme knihy a nepřemýšlíme nad příběhy, které čteme. V tom je příležitost pro divadlo – ukazujeme publiku, jak je divadlo pro naše životy a společnost důležité. Mám rád hry, které jsou jiné než náš všední den. Je krásné se zasnít a divadlo tohle umí – jednou vás rozesměje, podruhé rozpláče, a tak by to mělo zůstat. ■

Premiéra baletu Labutí jezero se v Národním divadle uskuteční 28. března 2019.

Filip Barankiewicz je polský tanečník a baletní mistr, působil jako první sólista Stuttgartského baletu. Od sezony 2017/2018 je šéfem baletu Národního divadla.

Trendy

text: Adéla Lipár Kudrnová foto: archiv značek

Klid a nohy v teple Při pohledu na novinky na této dvoustraně ihned zjistíte, v jakých tónech se ponese rok 2019. Sytě korálová a medově hnědá – to jsou barvy, o které tu běží. Vypadají přitom skvěle samostatně i ve společnosti jedna druhé.

Sytě korálová

Společnost Pantone určila barvou roku 2019 zářivý odstín korálové (Pantone 16-1546). Tato barva je synonymem optimismu a radosti.

1 · Nová kolekce nábytku Ferm Living SS 2019: pohovka a křeslo Rico, 88 400 Kč a 44 200 Kč, a konferenční stolek Podia, 17 700 Kč; www.fermliving.com | 2 · Úložné nádoby Hexagonal Containers, design Jasper Morrison, www.vitra.com, 540 Kč | 3 · Mixér Artisan, Kitchen Aid, www.kulina.cz, 19 490 Kč | 4 · Tvářenka Pot rouge v odstínu Calypso coral, Bobbi Brown, www.douglas.cz, 890 Kč | 5 · Sluchátka urBeats3 Coral, www.apple.com, 1 699 Kč | 6 · Chlupaté nástěnné koberce, www.fermliving.com, 6 900 Kč/kus | 7 · Židle ze sklolaminátu, design Charles a Ray Eamesovi, www.vitra.com, 14 418 Kč

Klid a nohy v teple

Medově hnědá

Značka Dulux zvolila barvou letošního roku teplý odstín medově hnědé (E4.22.49), který uklidňuje, stimuluje a dodává energii.

Móda

text: Patrik Florián | foto: Jiří Královec make-up: Veronika Benáčková | vlasy: Tereza Vávrová modelky: Aneta Chalupová / Scouteen a Adéla Julišová / Focus Model Management

Obléknout umění

Výtvarné umění s módou spojuje mladý český umělec Martin Kohout. Na posledním pražském týdnu módy představil kolekci s názvem Les nymphéas, inspirovanou Monetovými Lekníny ze zahrady v Giverny. Vystudovaný fotograf, malíř a módní návrhář samouk je fascinován velkými umělci minulosti i dneška. Své pocity přenáší na plátno, které následně tvoří půvabné módní siluety. Fotosérie vznikla za mrazivého rána v sochařském ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze pod vedením talentovaného fotografa Jiřího Královce. Podlaha pokrytá prachem, sněhové vločky za oknem, křehká elegance modelek oživující výtvarnou nápaditost šatů a tiché melodie francouzských šansonů v pozadí – zvláštní poetická atmosféra, kterou se dokonale podařilo přenést na políčka svitkového filmu.

Mรณda

Navigace

Obléknout umění

Jídlo

Ukončete nástup! Byl to ten slavný květnový den roku 1974, kdy tramvajové a autobusové linky městské hromadné dopravy v Praze doplnilo i metro. Od prvních plánů obchodníka Ladislava Rotta z konce 19. století, který navrhoval spojit asanaci Starého Města s vybudováním tunelů dvoulinkové podzemní dráhy, uplynulo téměř osmdesát let. Pražané by bývali mohli cestovat metrem o tři desetiletí dříve, ale slibný vývoj první republiky přerušila druhá světová válka. A tak není divu, že jsme tento významný milník v hromadné dopravě náležitě – a sladce – oslavili: dezertem Metro.

text: Hana Janišová foto: Róbert Kováč

Recept

Zákusek Metro Dlouhých 44 let se Metro vyrábí na stále stejném místě, v závodě v pražských Michelských pekárnách. Technologie výroby zůstává totožná po celou dobu existence výrobku, mění se názvy (od dezertu Metro přes Michelský dezert až po dnešní Metro dezert) a příchutě. Mohli jste ochutnat Metro pomerančové, citronové, jahodové, kokosové, kakaové, perníkové, skořicové, punčové či mentolové. Podle našeho receptu si můžete upéct „Metro Klasik“, tedy piškotové těsto s jemným máslovým krémem ovoněným rumem, obalené v marcipánu a omočené v hořké čokoládě.

Na těsto: 4 žloutky 90 g krupicového cukru 1 vanilkový cukr 135 g hladké mouky 4 bílky, vyšlehané do pevného sněhu

Troubu předehřejte na 180 °C. Žloutky s oběma cukry utřete do světlé pěny. Opatrně vmíchejte prosátou mouku a poté pevný sníh z bílků. Směs vlijte na plech vyložený pečicím papírem a pečte v troubě asi 20 minut. Po upečení nechte zchladnout a nakrájejte stejnoměrné hranolky.

K dokončení: moučkový cukr k podsypání marcipán hořká čokoláda

Změklé máslo vyšlehejte s rumem a moučkovým i vanilkovým cukrem do pěny. Krém nechte vychladit v lednici. Pracovní plochu zlehka poprašte moučkovým cukrem a marcipán na něm stejnoměrně rozválejte. Připravené hranolky potřete vychlazeným krémem a obalte marcipánem. Konce namáčejte v rozpuštěné čokoládě, odkládejte na mřížku nebo pečicí papír a poté nechte vychladit v lednici. Zákusek chutná nejlépe druhý den, kdy se chutě krásně prolnou.

Na krém: 50 g másla pokojové teploty 2 lžíce tuzemského rumu 45 g moučkového cukru 1 vanilkový cukr

Jídlo

Čtvrtek 9. května 1974, 9 hodin a 19 minut. Praha slaví výročí osvobození Rudou armádou a konec druhé světové války a na lince I. C se poprvé ozvalo hlášení „Ukončete nástup, dveře se zavírají“. Pionýři mávají vlaječkami a nejmocnější muž v zemi, generální tajemník KSČ Gustáv Husák, stříhá pásku a nastupuje do sovětské soupravy Ečs, aby se projel úsekem Sokolovská–Kačerov o délce 6,6 kilometru. Nejstarší stanicí pražského metra je Hlavní nádraží. S budováním se začalo v roce 1967, ovšem podle tehdejší koncepce podpovrchové tramvaje. I proto je stanice stavebně odlišná od ostatních a nástupiště není řešeno jako jedno ostrovní, ale dvě postranní. Pak se do věci vložila sovětská komise, projekt podpovrchových tramvají byl smeten ze stolu a nastala éra hloubení tunelů. Změna si vyžádala jinou trasu a délku vedení. Konstrukce rozestavěného Nuselského mostu s vnitřním tubusem pro metro musela být zesílena posilujícím roštem a v roce 1970 prošla zatěžkávací zkouškou pod vahou šestašedesáti tanků. Politické tlaky sílí, laminátové vozy s progresivním designem Tatra R1 nahrazují těžké ocelové soupravy Ečs z Mytiščinského strojírenského závodu a československo-sovětské přátelství vzkvétá. Zprovoznění metra byla událost přesahující hranice hlavního města a nepopiratelný byl i jeho politický rozměr. Sovětské stroje, sovětští inženýři a pracovníci, sovětské soupravy, řada stanic pojmenovaných a vyzdobených na počest Moskvy. O geopolickém směřování Československa nebylo pochyb. Nic nebylo ponecháno náhodě, a tak pracovníci oborového výzkumného ústavu Pražských mlýnů a pekáren dostali za úkol vytvořit speciální dezert oslavující tento dopravní milník. Vytipovali si nizozemskou sladkost a její recepturu upravili s ohledem na tehdejší chuťové preference. Vznikl tak originální výrobek, navíc s prodlouženou trvanlivostí, který na českém trhu chyběl. Soupravy Ečs nejdříve jezdily na trase I. C v počtu tří vozů, nicméně od počátku se počítalo se čtyřmi vagony, proto také dezert Metro byl již od roku 1974 vyráběn se čtyřmi kusy „vagonků“. Tento formát se udržel dodnes, ačkoli o pět let později už jezdily soupravy pětivozové, jak to umožňuje délka nástupišť a profil trati. Metro zažilo svou slávu nejen při zahájení provozu podzemní dráhy, ale třeba i jako občerstvení při masových akcích – a nejeden spartakiádní cvičenec ještě dnes nad balením Metra nostalgicky zavzpomíná, jaké to bylo jet metrem a cvičit na Strahovském stadionu. ■

Galerie

text: redakce | grafické unikáty: Sylva Pauli grafická digitalizace: Kateřina Grejtáková překlad aforismů z německého originálu do češtiny: Sylva Pauli

Franz Kafka neodhalený

Sylva Pauli studovala v salzburské mistrovské třídě grafiky u Adrieny Šimotové a Kunita Nagaoky z Kjóta, v dětství ji umělecky formoval profesor Jindřich Vávra. Niterný vztah k Franzi Kafkovi promítá do svých kolagrafií, které vznikají spojením techniky tisku z výšky, respektive z hloubky a koláže. V Soffa otiskujeme šest jejích prací, které byly inspirovány málo známými aforismy Franze Kafky.

Zimmer

Galerie

Jeder Mensch trägt ein Zimmer in sich. Diese Tatsache kann man sogar durch das Gehör nachprüfen. Wenn einer schnell geht und man hinhorcht, etwa in der Nacht wenn alles ringsherum still ist, so gehört man z.B. das Scheppern eines nicht genug befestigten Wandspiegels oder der Schirm. Každý člověk si v sobě nosí pokoj. Tuto skutečnost lze dokonce sluchem potvrdit. Když někdo rychle jde a člověk mu naslouchá, třeba v noci, když vše kolem dokola spí, pak je slyšet chrastění ne zcela dostatečně připevněného zrcadla nebo deštníku. Franz Kafka, Oktavheft B, 1917

Man lügt möglichst wenig, nur wenn man möglichst wenig lügt, nicht wenn man möglichst wenig Gelegenheit dazu hat. Člověk lže pokud možno málo, když lže málo, ne však, když k tomu má málo příležitostí.

Lüge

Franz Kafka neodhalený

Franz Kafka, Aphorismus 58

Elle

Galerie

Der Weg ist unendlich, da ist nichts abzuziehen, nichts zuzugeben und doch hält doch jeder noch seine eigene kindliche Elle daran. „Gewiß auch diese Elle Wegs mußt Du noch gehn, es wird Dir nicht vergessen werden.“ Cesta je nekonečná, nedá se jí nic ubrat, nic přidat, a přece si na ní každý přeměřuje svůj vlastní dětský loket. „Jistě také kvůli tomuto lokti musíš ještě kus jít, nic Ti nezůstane opomenuto.“ Franz Kafka, Aphorismus 39a

Unzerstörbares im Paradies

Franz Kafka neodhalený

Wenn das, was im Paradies zerstört worden sein soll, zerstörbar war, dann war es nicht entscheidend; war es aber unzerstörbar, dann leben wir in einem falschen Glauben. Pokud to, co mělo být v ráji zničeno, skutečně bylo možné zničit, tak potom to nebylo rozhodující; pokud to však bylo Nezničitelné, pak žijeme ve špatné víře. Franz Kafka, Oktavhefte, 30. 12. 1917, Aphorismus 74

Demut

Galerie

Die Demut gibt jedem, auch dem einsamen Verzweifelnden, das stärkste Verhältnis zum Mitmenschen undzwar sofort, allerdings nur bei völliger und dauernder Demut. Sie kann das deshalb, weil sie die wahre Gebetsprache ist, gleichzeitig Anbetung und feste Verbindung. Das Verhältnis zum Mitmenschen ist das Verhältnis des Gebets, das Verhältnis zu sich das Verhältnis des Strebens; aus den Gebet wird die Kraft für das Streben geholt. Pokora umožňuje každému, i osamělému zoufalci, nejsilnější vztah k bližnímu, a to ihned, ovšem jen při naprosté a trvalé pokoře. Je to proto, protože je pravým jazykem modlitby, zároveň vzýváním a nejpevnějším spojením. Vztah k bližnímu je vztahem k modlitbě, vztah k sobě je vztahem ke snaze, z modlitby čerpáme sílu ke snažení.

Franz Kafka, Oktavhefte, 24. Februar 1918

Rozhovor Navigace

Reálně investovaný čas Soukromých a nezávislých galerií je v České republice celá řada, multifunkční prostor světových parametrů prezentující soudobé umění jen jeden: Dox – Centrum současného umění. Byl založen v roce 2008, sídlí v komplexu bývalých továrních a kancelářských budov v pražských Holešovicích a na ploše šesti tisíc metrů čtverečních oslovuje a znejišťuje návštěvníky všech věkových skupin, kteří se nebojí opustit svou komfortní zónu. Jaké to je, vést soukromou galerii, jak se Dox proměnil od svého založení, jak těžké je získat pozornost veřejnosti či prostředky na provoz, o tom jsme mluvili se zakladatelem a ředitelem Leošem Válkou. text: Hana Janišová foto: Adéla Havelková

Rozhovor

Na konci ledna 2019 jste oslavili deset let od otevření Doxu, co se za to desetiletí změnilo? Dox prošel vývojem zjevným a značným. Nejzásadnější změnou je programová skladba, původně jsme se orientovali výhradně na současné vizuální umění – a tím přívlastkem současné myslím opravdu současné – a klasifikovali jsme se coby kunsthalle, to znamená instituce, prostředí, galerie, do které přichází a odchází projekty a výstavy, nemusí se řešit sbírky, archivy… Po několika letech jsme zjistili, že nám současné umění k tomu, o co se snažíme, „nestačí“, že je zajímavější – a vzhledem k obsahu, který nás zajímá – i přirozenější propojovat ho s dalšími oblastmi, např. s literaturou nebo divadlem, což se kryje i s fyzickým rozšiřováním prostoru Doxu. Máte na mysli multifunkční sál Dox+ a vzducholoď Gulliver? Víc lidí totiž čte než chodí do galerií a svět literatury má obrovské hlubiny a šíře a disponuje vesmírem jazyka. Historicky se vizuální umění a literatura často vzájemně inspirovaly. Nemusíme se vracet až tak daleko do minulosti, vezměte si třeba Paříž počátku 20. století, všichni umělci, literáti, malíři, sochaři se pohybovali ve stejném prostředí, motivovali se, udržovali dlouholetá přátelství. V posledních desetiletích jsou bohužel tyhle oblasti vnímány více oddělené, ale my věříme, že se mohou vzájemně podpořit a obohatit. I proto jsme v roce 2016 postavili vzducholoď Gulliver – nazvanou podle hrdiny ze Swiftova románu, který přinesl zprávy z jiného světa.. A vloni jsme otevřeli multifunkční sál Dox+ od architekta Petra Hájka, který funguje jako divadelní sál, koncertní sál, kino nebo konferenční sál. Má i svou vlastní zkušebnu, kde působí soubor

Farma v jeskyni. To je divadelní uskupení, které vytváří špičková představení, a od jara 2018 je naším rezidenčním souborem. Jak byste charakterizoval výstavní koncepci Doxu? Zajímají nás výstavy, které mají poselství, přesah do literatury a dalších disciplín a zároveň se týkají aktuálních společenských jevů a problémů. Nejsou to jen čistě estetické věci, umění pro umění. Jelikož jsme nezávislá, soukromá instituce, máme svobodu poměrně jednoduchého rozhodovacího procesu. Jedním z našich hlavních záměrů je podporovat kritické myšlení, chceme poskytovat příležitosti ke změně konvenčního pohledu na svět, přinášet impulsy dívat se na věci jinak. Cílem je vytvořit prostředí a příležitost pro návštěvníka konfrontovat vlastní názory, zažít něco v reálném prostředí a čase, prožít tu reálné emoce, reálně investovat čas. Návštěvu u nás stavíme do kontrastu k virtuální realitě, k online světu s nabídkou omračujících technologických zázraků, milionů barev a zvuků… ale u nás pocítíte lidské tělo v prostoru, člověk se zapojí s celou svou výbavou, od fyzické přes mentální až po spirituální. Co na takové vytržení z komfortní zóny říkají návštěvníci? Ať si myslíme, co chceme, do galerií prostě chodí nepatrné množství lidí, zlomeček, víc lidí chodí do posilovny. Aktuálně máme v Doxu výstavu Vítejte v těžkých časech a fitcentrum v expozici je tak trochu komentář k tomu, že víc lidí chodí pěstovat tělesnou schránku než za kulturou a nezajímají se o širší svět. Takže my jsme se od výstav, které byly autorské, jednoznačné a srozumitelné, posunuli k náročnějším

Reálně investovaný čas

a mnohovýznamovým, připravili jsme třeba multimediální projekt Duše peněz nebo výstavu Skvělý nový svět. Byla to výstava, která měla vynikající odezvu v zahraničí. Prestižní britský časopis Aesthetica ji v roce 2015 zařadil na třetí místo mezi nejlepší výstavy v kontextu předních světových institucí. Lze vůbec nějak popsat současné umění? Dnes je nesmírně obtížné z někoho dostat nějakou definici. Existují neuvěřitelně cynické definice umění, které mají možná větší vypovídací hodnotu než ty akademické, třeba „Umění je to, co ještě projde“. Schopností tvořit rozhodně neoplývá jen ten romantický umělec, často jsou to lidi, kteří už dnes vymyslí jen koncept, někdo jiný to vyprodukuje, zpropaguje, distribuuje, zastupuje, prodává, a mají celý proces tak zvládnutý… Dneska je v umění možná víc propagace než skutečných kvalit. Konceptem může být třeba i absence konceptu, banalita může být konceptem – a vy nevíte, jestli si z vás umělec utahuje, nebo jestli je to jeho komentář k vyprázdněnosti světa. Já jsem lehce zcyničtěl. Pochopil jsem, že s uměním se dnes zachází bohužel víc jako s komoditou, ta komodita má svou cenu, je to něco, co se dá nacenit a co se dá prodat. Třeba konceptualisti a minimalisti

si mysleli, že udělají něco, co je neprodejné, ale spletli se, teď je prodejné úplně všechno. I záznam z performance, kus historie nebo fetiš. Pomůže osvícený kurátor? S nadsázkou řeknu, že každý obchod s botami má dnes kurátora. „Kurátorismus“ je postižení, kurátoři ve světě umění disponují určitou mocí, často je ovládá pocit, že jsou důležitější než samotný umělec, který je sice kreativní, ale vlastně blbý a ničemu nerozumí, protože opravdové hlubiny v díle najde až kurátor, který to umí interpretovat, zná kontexty – a třeba je to ještě psychoterapeut a ví, že umělec je prostě zmatený a labilní. To je taková arogance a sebevědomí světa umění je omračující, já jsem na ni značně alergickej. Ano, existují i kurátoři, kteří k umělcům a jejich práci přistupují s respektem a umí o tom skutečně něco zásadního říct. Není jich ale moc. Takže dnešní umění už není motivováno niternou potřebou tvořit, ale bojem o úspěch? Umělců, pro které tvorba není otázkou volby, ale silného vnitřního puzení, kteří tvorbu považují za to nejdůležitější a jsou ochotni tomu obětovat život, takových umělců je prostě pramálo, protože to rozptýlení je příliš velké a není moc lákavé být zavřený někde ve

Dneska je v umění možná víc propagace než skutečných kvalit.

„Cílem výtvarného umění sice zpočátku bylo zušlechťovat a povznést plebs, ale literatura má mnohem větší a prokazatelnou sílu kultivovat. I proto jsme postavili vzducholoď Gulliver, v níž pořádáme literární programy,“ říká Leoš Válka, který je spolu s architektem Martinem Rajnišem autorem celé koncepce. Při pohledu zvenku ani z pobytu zevnitř nevíte, jestli vzducholoď odlétá, nebo přistává, je poloprůhledná, je to nečitelné prostředí… Znejišťuje a přináší zprávy z jiného světa, čímž naprosto přesně vystihuje koncepci celého Doxu.

Reálně investovaný čas

sklepě a tvořit a tvořit. Hodně českých umělců si myslí, že kdyby žili na Západě, tak by byli úspěšnější a podmínky by byly lepší, ale skutečnost je přesně opačná. Například tady běžně lidi už na školách svá díla prodávají, stihli se rozkoukat, budujou svoje strategická spojení a počítají s tím, že se budou uměním živit. Venku je mnohem větší konkurence a absolventi úplně běžně roznáší pivo, pracujou v barech a dělají všechno možný – a dělají to dvacet let, třicet let. To, co se tady považuje za normální fungování, tak to velmi často na Západě znamená kus kariéry. Jak byste zhodnotil stav české kultury? Kultura se o sebe postará sama. Tvořilo se vždycky, i v těch nejotřesnějších podmínkách, ale náš stát si neuvědomuje, že podpora kultury je něco zásadního, co ve světě už dávno pochopili. Tady se ministrem kultury stává většinou člověk, který ve frontě na peníze stojí jako poslední. Vždycky do té role instalují někoho, kdo ani neví, že by měl mít koncepci nebo co jsou ty nejzávažnější věci, a dost často to končí obecným povídáním, že se stát stará o památky. Jak se v takovém ovzduší provozuje soukromá galerie? Obtížně, ale pořád věřím, že to má svůj smysl. Už jsem řekl, že se snažíme návštěvníky na chvíli vytrhnout z komfortní zóny a třeba důležitou složkou naší práce jsou vzdělávací programy. Programy od školky až po univerzity, vzdělávací programy pro učitele – především společenských věd, kde současné umění a naše projekty vytváří příležitost k tomu, jak učit jinak. Děláme toho hrozně moc, což je svým způsobem problém, zejména pro magistrát a mini-

sterstvo kultury, protože ti si s námi vůbec nevědí rady. V grantových řízeních se ucházíme o podporu ve stejných kategoriích jako instituce, které za rok udělají třeba pět výstav na 50 m2. My jich uděláme dvacet na 1 000 m2 a k tomu ještě přes 300 programů pro veřejnost. Dostáváme ale podporu, která tomu bohužel absolutně neodpovídá. Peníze, co dostáváme z veřejných zdrojů, nedělají dohromady ani dvacet procent našeho rozpočtu. Naše náklady jsou v desítkách milionů za rok. Je obtížné shánět finanční podporu? Strašně. Hledáte sponzory, obcházíte partnery, ale většina lidí si neuvědomuje, že ty náklady, co tu máme, jsou stejné jako všude jinde. Tady to není o řád lacinější. Já jsem teda taky upřímně doufal, že zájem a podpora bude větší, myslel jsem, že to načnu a za tři roky se tady lidi budou mačkat a nákladově budeme na nule, ale to se nepotvrdilo ani náhodou. Reputaci máme, v zahraničí výbornou a tady taky docela slušnou, ale živobytí v kultuře je obtížné. V rozsahu, v jakém Dox provozujeme, je to docela nevídané, v Evropě i ve světě. Nechali jsme si udělat ekonomickou analýzu od renomované agentury KPMG, ze které vyšlo, že do veřejných rozpočtů České republiky přinášíme okolo dvaceti milionů korun ročně. Tedy téměř čtyřikrát tolik, než je podpora, kterou dostáváme. Nebylo vám někdy líto, že jste se Doxu takhle obětoval? Já jsem byl po návratu z emigrace v Austrálii takovej developeříček a tady v té továrně jsem viděl prostor pro galerii jako stvořený. Vybudovat tady

Rozhovor

Vybudovat tady byty, to byla silná komerční příležitost, tak jsem si naprosto idealisticky řekl, že galerii by z toho nikdo neudělal, že ten hrdina budu já. byty, to byla silná komerční příležitost, tak jsem si naprosto idealisticky řekl, že galerii by z toho nikdo neudělal, že ten hrdina budu já. To je prostě privilegium, moct si dělat, co chcete. I za strašných útrap a obětí. Ale nejsou to ty útrapy, o kterých mluví Meda Mládková. Krev necedíme, jenom nás to občas drtí. Ale stejně to milujeme. Jak jste se vlastně dostal k umění? Ve všem jsem samouk, mám vlastně základní vzdělání, a s velkými obtížemi, ale že by mě to nějak zásadně omezovalo, to jsem si teda nevšiml. Za minulého režimu jsem dělal výškové práce, uklízeče, nočního hlídače nebo topiče, to bylo vysněné povolání, protože jsem si mohl číst. Měl jsem absolutní svobodu, v rámci režimu samozřejmě relativní. A v těchhle podvraťáckých pracích jsem se dostal do styku se spoustou disidentů, třeba s významným literárním vědcem a strukturalistou Milanem Jankovičem. Mně bylo dvacet, byl jsem svěží a věděl jsem, že literatura je to okýnko do světa. Každý den jsem strávil tři hodiny v antikvariátu, a když jsem na knížku neměl peníze, tak jsem si sedl do kouta a četl rovnou tam. V emigraci jsem měl stavební firmu a zaměstnával lidi, který dělali na

mrakodrapech, tak mě zajímaly ty stavební procesy a romantika ve výškách a všechno tohle, spolu s literaturou a uměním. Já si nemyslím, že člověk musí mít formální vzdělání, ale čím víc toho ví, tím líp. Ale že byste museli chodit do galerie jenom s plnou teoretickou výbavou, to ani náhodou, to vůbec není nezbytné. Samozřejmě je to jako s hudbou, čím víc máte vytrénované ucho, tím víc ji oceníte. Umění je taky vesmír, jako literatura nebo hudba. Současné umění může řadu lidí odrazovat. Proč se nemáme bát přijít do Doxu? Výstavy připravujeme i pro laiky, lidi bez odborné průpravy, pro běžného smrtelníka – a možná to děláme hlavně pro takového člověka, protože svět umění by neměl být svět exkluzivní, do kterého mají přístup jen členové klubu. ■

Navigace Dekor

Emblémy současnosti Jeden znak dokáže obsáhnout tisíc slov. Vlastním hlubším významem oplývají nejen umělecká díla, ale také artefakty každodenního života – barvy, zvířata, květiny, ovoce a nejrůznější předměty. Historie symbolů je stará jako lidstvo. Význam některých upadl dávno v zapomnění, jiným dokážeme porozumět i dnes. Moderní svět definuje zčásti neúcta k symbolům tradičním, ale také symbolika zcela vlastní. Jen otevřete oči a rozhlédněte se okolo sebe. Obklopeni technologií a v časovém presu tvoříme nový obsah symbolů.

text: Patrik Florián styling: Janka Murínová foto: Lina Németh

Kabelka/psaníčko, Ether (řetězy se prodávají zvlášť), www.deelive.cz | obdélníkový porcelánový talíř Don Giovanni, Fornasetti, www.praguekabinet.com | podtácek, www.paradiseroad.lk | podnos, design Jasper Morrison; velký tác (sada tří kusů), design Jasper Morrison; miniatura sofa Bocca, design Studio 65, vše www.vitra.com

Talířek, Bisqit; porcelánová lebka, Shit happens; talíř Dark place, Bisqit; vše www.qubus.cz | kožený sešit, www.nila.cz | svíčka, Byredo, www.ingredients-store.cz | kniha Death: A Graveside Companion, Thames & Hudson | tabule na vzkazy A4, Design Letters, www.konsepti.cz

Krabice Love, design Alexander Girard; dřevěná dekorace Rybky, design Alexander Girard; malý tác (sada tří kusů), design Jasper Morrison; vše www.vitra.com | keramický talíř, www.butlers.cz | dortová svíčka – svícen, www.flyingtiger.com | kartonová květina, www.qubus.cz

Ubrus, design Alexander Girard, www.vitra.com | zrcadlo, design Jakub Berdych, www.qubus.cz | kazeta s kartami, Fornasetti, www.praguekabinet.com | žluté a transparentní mýdlo, Llev, www.deelive.cz | bílé mýdlo, Diptyque; svíčka, Regime des Fleurs; obojí www.ingredients-store.cz

M re p

Esej

Lesk a bída českých ulic Jako dítě 90. let nemám žádné předurčení k tomu, tíhnout ke stylovým, minimalistickým věcem. Vyrostla jsem v době divoké nejen vizuálně, pár let na uměleckých školách se na mně ale určitě podepsalo v tom smyslu, že cením jednoduchá a funkční řešení jako hodnotnější. Coby rodilá Brňačka jsem v době studií odjížděla do Belgie s hrdostí lokálního patriota, založenou na svém městě, na cenné městské architektuře a krásných kavárnách. Nikdo mě nepřipravil na to, že se do svého rodného města vlastně už nikdy nevrátím. V momentě, kdy jsem jen o několik měsíců později stála před hlavním nádražím a zírala na nepochopitelnou spoušť, bylo jasné, že Brno, jak jsem si ho pamatovala, neexistuje a neexistovalo ani v době, kdy jsem odjížděla.

Ma rek pro

v měs

text: Veronika Rút Nováková ilustrace: Jan Šrámek, Veronika Rút Nováková Text na stranách 65–67 a 69–70 citujeme z Manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven v městské části Brno-střed autorky Veroniky Novákové, který vydalo Statutární město Brno, městská část Brno-střed, v roce 2017.

Esej

To, co dnes tvoří vizuální kulturu města, jsou převážně partery oplácané chaotickými nápisy, které v podstatě vizualizují princip divokého podnikání bez koncepčního uvažování. Vzpomínka na bohatou městskou architekturu se zhroutila se zjištěním, že já jako grafický designér a moje generace dopustila to, aby se kulturní dědictví olepovalo hnojem. Jako když neandrtálec zdědí historický klenot a neví, co s ním, tak ho raději zničí. Kdybych jela na Erasmus jinam, možná bych navěky žila v domnění, že řvavá reklama k městu patří a je pro propagaci nevyhnutelná. Já ale pobývala celý rok v zemi s jinou tradicí a historií, sledovala, jak věci můžou fungovat jinak, a přemýšlela, v čem přesně tkví rozdíl a jestli by se to mělo změnit. Tak nějak začala moje posedlost vizuálním smogem, designem maloobchodu a efektivitou reklamy. Zbytek stáže jsem strávila dokumentováním specifických barev belgických fasád a designu obchodů a bylo rozhodnuto – diplomovou práci nemůžu věnovat ničemu jinému. V rámci diplomky jsem sestavila systém co nejobjektivnějšího hodnocení, které se zakládalo na komentářích různých architektů a designérů v kombinaci s vlastním pozorováním. Při hodnocení rušné nákupní třídy v centru se pak ukázalo, že problém není ani tak v množství světelných nápisů nebo šílených barvách, ale v neschopnosti třídit a komunikovat sdělení. Většina obchodníků nevěděla, co, kde a jak má říkat, natož komu. Bez milosti to napálím do vlastních řad, protože podle mého tím zásadním rozcestníkem, jenž má klienta nasměrovat, je právě grafický designér. Tvůrce, který má mít v oboru přehled, má být schopen doporučit jiné odborníky a nesmí dělat věci jenom proto, že je dostal zadané. Výsledek je nekoncepční a neefektivní – nefunguje. Jde o vyhozené peníze, podnikatel de facto veřejně vystaví svou neschopnost rozumně investovat do reklamy, najmout kvalitní tvůrce a vydělat investici zpět. Dohromady velmi smutná podívaná. Po obhajobě jsem napsala e-mail na radnici Brno-střed, že mám jako volička vítězné strany jisté požadavky ohledně stavu města – a překvapivě to vzbudilo zájem. Potkala jsem Svatopluka Bartíka, který se tématu chopil s tím, že ho měli ve volebním programu a zajímá ho. Rozběhly se legislativní rešerše, různé možnosti a oficiální schůze se všemi zainteresovanými institucemi. Dohromady vlastně nic, po čem by čerstvá absolventka v plném proudu zakázek toužila. Útočná realita reklamy v ulicích ale nabízela buď pohodlnou možnost utéct někam do zahraničí, nebo zůstat a něco s tím dělat.

kud

ým

Lesk a bída českých ulic

Firemní nápisy Jasné sdělení bez opakování

DESIGN PROVOZOVNY FIREMNÍ NÁPISY – ZÁSADY ÚSPĚŠNÉ KOMUNIKACE

BUFET TŘI VE PŘI

BUFET TŘI VE PŘI BUFET TŘI VE PŘI

T BUFE I E PŘ TŘI V

BUFET

T FE ŘI BU VE P I TŘ

TŘI VE PŘI

BU TŘI FET VE PŘI

Jasné sdělení bez opakování — Jedna provozovna by měla mít jeden firemní nápis nebo jednu kolmou výstrč (více viz pokyny pro VÝSTRČE na str. 40). — V případě, že jde o provozovnu, která zabírá nároží, je obvykle možné umístit firemní nápis z obou stran, na každé straně objektu pouze jednou. — Na podporu jasného a viditelného sdělení se řídíme zásadou méně je více. Zaměřte se na jednu věc, která skutečně zaujme pozornost. Nápis je také výraznější, když má kolem sebe prostor.

— Nápisy zbytečně neopakujte a neumísťujte současně nad výkladec, na sklo výkladce, na fasádu a pod římsu zakončující přízemí objektu. Více o členění přízemní části fasády (parteru) pojednává sekce UMÍSTĚNÍ na str. 29.

Vysvětlivky

mít jeden firemní nápis nebo jednu kolmou výstrč. Pozitivní— Jedna provozovna by mělaNegativní

MANUÁL DOBRÉ PRAXE | 26

Označení pro nežádoucí řešení. Těmto — V případě, že jde o provozovnu, která zabírá nároží, je obvykle možné umístit přístupům se raději vyhněte. firemní nápis z obou stran, na každé straně objektu pouze jednou. — Na podporu jasného a viditelného sdělení se řídíme zásadou méně je více. Zaměřte se na jednu věc, která skutečně upoutá pozornost. Nápis je také výraznější, když má kolem sebe prostor.

Označení pro optimální řešení. Pokud půjdete touto cestou, vyhnete se problémům na úřadech a případným zdržením.

Negativní

Zkrácený slovníček pojmů

Označení pro nežádoucí Těmto Odbor památkové péče Odborřešení. památkové péče Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB přístupům se raději vyhněte. Národní památkový ústav v Brně Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně Parter

— Nápisy zbytečně neopakujte a neumísťujte současně nad výkladec (výklad, výloha, pozn. red.), na sklo výkladce, na fasádu a pod římsu zakončující přízemí objektu. Architektonicky vymezená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

Výkladec

Konstrukce se skleněnou výplní, která je buď předsazena před otvory parteru (předsazený výkladec) nebo do něj vsazena (okenní výkladec).

Výloha

Prostor za sklem výkladce, většinou určený k obchodní prezentaci.

Plastické členění fasády

Prvky fasády, které určují rytmus členění navržený architektem. Může jít např. o bohaté štukové dekorace i jednoduché geometrické linie.

Řezaná grafika

Označení grafiky ze samostatných jednotlivých částí, které netvoří jednolitou plochu. Zpravidla jde o vyřezaný nápis či ikonu.

ové péče Magistrátu města Brna, zkráceně OPP,slovníček OPP MMB Kompletní pojmů najdete na str. 104.

kový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně

y vymezená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

Esej

Výstrče

Pouze jedno označení

DESIGN PROVOZOVNY VÝSTRČE – ZÁSADY ÚSPĚŠNÉ KOMUNIKACE

Vysvětlivky označení má tvořit firemní nápis nebo výstrč. Negativní Pozitivní— Mějte na paměti, že firemní

Označení pro nežádoucí řešení. Těmto v rámci jednoho domu je nezbytné, — V případě více provozoven (více vstupů) přístupům se raději vyhněte. aby všechny výstrče měly jednotnou designovou koncepci, jednotné materiálové Pouze jedno označení a technické uchycení a umístění. ke snazší — Mějte na paměti, že firemní označení má tvořit firemní provedení nápis nebo výstrč. včetně způsobu — Různé typy a velikosti výstrčí vytvářejí chaos.Slouží Neposkytujíto spravedlivý prostor — V případě více provozoven (více vstupů) v rámci jednoho domu je nezbytné, pro každou provozovnu. Informace jsou hůře čitelné a snižuje se viditelnost orientaci zákazníků. Označení pro optimální řešení. Pokud půjdete touto cestou, vyhnete se problémům na úřadech a případným zdržením.

aby všechny výstrče měly jednotnou designovou koncepci, jednotné materiálové a technické provedení včetně způsobu uchycení a umístění. Slouží to ke snazší orientaci zákazníků.

každé provozovny. — Neumísťujte výstrče různých provozoven nad sebe. — Neinstalujte více než jednu výstrč k provozovně. Výjimka je možná v případě Zkrácený slovníček pojmů kde jedna provozovna zabírá celou plochu přízemí a je — Různé typy a velikosti výstrčí vytvářejínárožního chaos.objektu, Neposkytují spravedlivý prostor pro kažorientována do více ulic. Pak je výjimečně možné umístit dvě výstrče na obě Odbor památkové péče Odbor památkové péče Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB Označení pro nežádoucí řešení.dou Těmto provozovnu. Informace jsou hůře čitelné strany parteru. a snižuje se viditelnost každé provozovny.

Negativní

Národní památkový ústav v Brně památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně přístupům se radějiNárodní vyhněte.

Plastické členění fasády

— Neumísťujte výstrče různých provozoven nad sebe. MANUÁL DOBRÉ PRAXE | 42 Neinstalujte více před než jednu výstrč k nebo provozovně. Výjimka je možná v případě náKonstrukce se— skleněnou výplní, která je buď předsazena otvory parteru (předsazený výkladec) do něj vsazena (okenní výkladec). rožního objektu, kde jedna provozovna zabírá celou plochu přízemí a je orientována Prostor za sklem výkladce, většinou určený k obchodní prezentaci. více ulic. výjimečně dvěgeometrické výstrče Prvky fasády,do které určují rytmus členěníPak navrženýje architektem. Může jít např. omožné bohaté štukové umístit dekorace i jednoduché linie. na obě strany parteru.

Řezaná grafika

Označení grafiky ze samostatných jednotlivých částí, které netvoří jednolitou plochu. Zpravidla jde o vyřezaný nápis či ikonu.

Parter Výkladec Výloha

Architektonicky vymezená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

Kompletní slovníček pojmů najdete na str. 104. e Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB

stav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně

zená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

ou výplní, která je buď předsazena před otvory parteru (předsazený výkladec) nebo do něj vsazena (okenní výkladec).

adce, většinou určený k obchodní prezentaci.

čují rytmus členění navržený architektem. Může jít např. o bohaté štukové dekorace i jednoduché geometrické linie.

MANUÁL DOBRÉ PRAXE | 9

Lesk a bída českých ulic

1 3 5 7

Pravidlo tří sekund Kolemjdoucí nemá čas se o vaši provozovnu tak zajímat, musíte ho zaujmout jednoduchou a jasnou prezentací během prvních tří sekund. Nepoužívejte příliš mnoho nápisů a držte se zásady méně je více. Vyberte pouze nejdůležitější informace a nechte je vyniknout. Jednoduchá a nápaditá prezentace je základ úspěchu vaší provozovny. Používejte co nejméně nosičů, aby se sdělení zbytečně neopakovala.

Poznejte kvalitního tvůrce Schopný designér nebo architekt nebude mít problém navrhnout originální prezentaci na míru s respektem k tomuto manuálu a právním předpisům. Proto volte profesionála, který problémy dokáže řešit, ne zveličovat. Vyhnete se tak nepříjemnostem při schvalování návrhů u památkářů a případným postihům. Mezi schopnosti kvalitního tvůrce patří také navrhovat individuální řešení s ohledem na vaše prostředky a potřeby.

Prezentujte nonstop Výloha umožňuje přirozené osvětlení a navozuje příjemnou atmosféru v interiéru. Neblokujte ji plošnými polepy ani cedulkami. Pokud potřebujete použít bezpečnostní mříž, použijte typ mříže, skrze kterou bude vidět. Provozovna, která nemá v noci zcela zakrytou výlohu, může zákazníky zaujmout i mimo svou otevírací dobu a motivovat k pozdější návštěvě.

Čistota je grunt Nezapomínejte na pravidelné čištění výlohy, výstrče i vývěsního štítu, aby provozovna vždy lákala k návštěvě a budila pozitivní dojem v očích zákazníka. Zanedbaná výloha je navíc přitažlivější pro vandaly – prostor nebudí dojem, že o něj někdo pečuje.

2 4 6 8

Využijte okolí Design vaší provozovny nebude ve vzduchoprázdnu, na výsledném efektu se vždy podepisuje i okolí. Dům, ve kterém vaše provozovna sídlí, je součástí kulturní hodnoty Brna, nechte navrhnout značení provozovny v souladu s jeho charakterem a podpořte tím osobité kouzlo lokality. Nejlepším řešením je jednotné značení provozoven v rámci jednoho domu. Označení provozoven patří do přízemí neboli obchodního parteru, nikoli do vyšších pater.

Šunty hrají proti vám Pokud vám provozovna nevydělává, další cedule je jen záplata na potápějící se lodi, nic se tím nevyřeší. Nechte si navrhnout udržitelné a koncepční řešení. Nedomyšlená a nekvalitní řešení dlouhodobě nefungují a časem budou vyžadovat další investice, např. do dalších nosičů, a to se vám ve výsledku prodraží. Investujte na začátku do koncepčního návrhu a materiálů, které se rychle neopotřebují.

Tón světla je zásadní Při výběru osvětlení je důležitá nejen úspornost, ale také barevný tón osvětlení. Jde hlavně o účinek osvětlení, ne pouze o výběr designu svítidla. Optimální je nechat si vypracovat světelný návrh od světelného designéra, který vám poradí, jak můžete pracovat s emocemi zákazníků. Například chladná bílá barevnost většinou evokuje luxus, teplejší žlutá zase evokuje domov a přátelskou atmosféru.

Zapojte všechny smysly Respekt k lokalitě neznamená uniformitu. Existuje celá řada úspěšných provozoven, které si získaly zákazníky i bez klasického firemního nápisu. Je důležité přemýšlet nad zákazníkem, jeho potřebami a zážitkem z návštěvy provozovny. Můžete pracovat s vůní i hapticky zajímavými materiály.

Esej

Tím začala práce na vizuální strategii pro Brno-střed, která se postupně rozrostla na pravidelné čištění hlavního nádraží, zápas s ilegální outdoorovou reklamou a posléze vytvoření manuálu pro označování provozoven. Od začátku se mluvilo o tom, že by bylo dobré strategii ukotvit nějakým dokumentem, zpřehlednit platnou legislativu a prezentovat, o co nám jde. Původně měl manuál napsat městský architekt, na jehož volbu se čekalo, ale záhy se ukázalo, že nikdo na podobnou nejasně definovanou a zároveň mravenčí práci nemá prostor. Radnice mě proto oslovila, abych manuál vytvořila jako externistka. Předpokládalo se, že bude krátký jako například ten newyorský, ale po několika měsících jsme zjistili, že bude nutný alespoň základní popis všech prvků, které v tématu hrají roli, a budu muset přizvat fotografa a ilustrátora. Pak jsem ještě rok konzultovala svou koncepci se sedmnácti různými spolupracovníky z řad architektů, právníků, historiků i grafiků v čele s Odborem památkové péče. Po zhruba dvou a půl letech je tedy manuál konečně hotový, schválený radou a veřejně přístupný. Nejde ale o levnou a rychlou spásu. Manuál dobré praxe reklamy a označování provozoven v městské části Brno-střed není klasický legislativní dokument, není to jen hezké pdf pro zábavu. Hlavní účel byl osvětový, takže popisuje platnou legislativu napříč institucemi a má přehledně laděnou grafiku. Zpřehledňuje už platné věci a nasměruje obchodníka k institucím, od nichž daná povolení může získat. Na rozdíl od oficiálních dokumentů tu hlavní roli nehraje zákon, ale uživatel. Problém klasických dokumentů je v tom, že pokud je vydá nějaký úřad, nesmí v nich být nic o jiných úřadech – a to je obchodníkovi naprosto k ničemu. Brno nepotřebuje další černobílý text do šuplíku, ale funkční dokument, který problém řeší ve spolupráci s obchodníkem. Když jsem s klientem před pár lety realizovala design označení obchodu v centru města, musel si sám dohledat, kam je třeba poslat žádost o povolení – a pak přišlo zamítavé stanovisko. Ovšem bez specifikace, jak to má vypadat, když ne takhle. Z druhé strany si zase zástupci Odboru památkové péče stěžovali, že jim lidé posílají hotová označení, která se při zamítnutí musí sundat, všechno se protáhne a prodraží. Právě takovým situacím by měl manuál předejít a zkušenosti z Odboru památkové péče ukazují, že v současné době chodí na úřad drtivá většina žádostí, které jsou sepsané správně a dostanou zelenou. Práce na manuálu probíhala v úzké spolupráci s odborem a jde de facto o popis jejich metodiky, která nikdy předtím nebyla oficiálně sepsaná, v rámci důrazu na uživatele ještě doplněná o grafický přehled legislativy.

Lesk a bída českých ulic

Označení kiosků Respekt k původnímu řešení

GN DESIGN PROVOZOVNY PROVOZOVNY AČENÍ OZNAČENÍ KIOSKŮKIOSKŮ – ZÁSADY – ZÁSADY ÚSPĚŠNÉ ÚSPĚŠNÉ KOMUNIKACE KOMUNIKACE

PÁREK PÁREK ZDARMA ZDARMA JÍZDENKY JÍZDENKY NEMÁME!!! NEMÁME!!!

VYHRAJ VYHRAJ MILIÓN!!!! MILIÓN!!!!

spekt Respekt k původnímu k původnímu řešenířešení Vysvětlivky

— Kiosek jako—takový Kiosekmůže jako takový být architektonickým může být architektonickým klenotem, proto klenotem, je třebaproto dbát je třeba dbát — Není žádoucí — Není umísťovat žádoucí naumísťovat kiosek cedule, na kiosek které cedule, nejsou součástí které nejsou jehosoučástí jeh na to, aby se jeho na to,unikátní aby se jeho tvarosloví unikátní neztrácelo tvarosloví pod neztrácelo vrstvou reklamy. pod vrstvou reklamy. architektonického architektonického řešení. Příliš mnoho řešení. cedulí Příliš mnoho tříští architektonické cedulí tříští architektonické řešení — Kiosek může — Kiosek být buďmůže bez nápisu být buď nebo bez snápisu nápisem nebo s— informacemi s Kiosek nápisem jako so informacemi zaměření o zaměření objektu a vyvolává objektu dojem a vyvolává informačního dojem informačního chaosu. chaosu. takový může být architektonickým klenotem, proto je třeba dbát na provozovny. provozovny. V případě, — že Vkiosek případě, disponuje že kiosek zabudovanou disponuje zabudovanou cedulí, je žádoucí, cedulí, aby je nebyla žádoucí, aby Označení — pro nežádoucí řešení. Těmto Označení pro optimální řešení. Pokud to, aby se jeho unikátní tvarosloví neztrácelo pod vrstvou reklamy. přístupům se raději vyhněte. půjdete touto cestou, vyhnete se nově polepena nově fotografiemi polepena afotografiemi plnobarevnou a plnobarevnou grafikou. Takový grafikou. polepTakový působí polep problémům na úřadech a případným — Kiosek může být buď bez nápisu nebo s nápisem s informacemi o zaměření lacině a narušuje lacině charakter a narušuje Městské charakter památkové Městskérezervace. památkové Jedinou rezervace. přijatelnou Jedinou zdržením. provozovny. formou polepu formou je jednobarevné polepu je jednobarevné řešení z řezané řešení grafiky. z řezané grafiky.

Pozitivní

Negativní

MANUÁL DOBRÉ MANUÁL PRAXE DO| Negativní— Není žádoucí umísťovat na kiosek cedule, které nejsou součástí jeho architekto-

Zkrácený slovníček pojmů

nického řešení. Příliš mnoho cedulí tříští architektonické řešení objektu a vyvolává dojem informačního chaosu. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně — V případě, že kiosek disponuje zabudovanou cedulí, je žádoucí, aby nebyla nově Architektonicky vymezená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu. fotografiemi aparteru plnobarevnou Takový polep působí lacině a naKonstrukce sepolepena skleněnou výplní, která je buď předsazena před otvory (předsazený výkladec) nebo grafikou. do něj vsazena (okenní výkladec). rušuje charakter městské památkové rezervace. Jedinou přijatelnou formou polepu Prostor za sklem výkladce, většinou určený k obchodní prezentaci. řešeníMůže z řezané Prvky fasády,je kteréjednobarevné určují rytmus členění navržený architektem. jít např. o bohatégrafiky. štukové dekorace i jednoduché geometrické linie.

Označení pro nežádoucí řešení. Těmto Odbor památkové péče památkové péče Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB přístupům se radějiOdbor vyhněte.

Národní památkový ústav v Brně Parter Výkladec Výloha Plastické členění fasády

Řezaná grafika Označení grafiky ze samostatných jednotlivých částí, které netvoří jednolitou plochu. Zpravidla jde o vyřezaný nápis či ikonu. vé péče Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB Kompletní slovníček pojmů najdete na str. 104. ový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně

vymezená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

leněnou výplní, která je buď předsazena před otvory parteru (předsazený výkladec) nebo do něj vsazena (okenní výkladec).

MANUÁL DOBRÉ PRAXE | 9

m výkladce, většinou určený k obchodní prezentaci.

eré určují rytmus členění navržený architektem. Může jít např. o bohaté štukové dekorace i jednoduché geometrické linie.

y ze samostatných jednotlivých částí, které netvoří jednolitou plochu. Zpravidla jde o vyřezaný nápis či ikonu.

Esej

Polepy

Plocha do 20 %

DESIGN PROVOZOVNY POLEPY – ZÁSADY ÚSPĚŠNÉ KOMUNIKACE

ZA HORKA ČI V DEŠTI, CESTOVAT S HORALEM JE ŠTĚSTÍ

HORAL

ZA HORKA ČI V DEŠTI,

OUTDOOR

ZA HORKA ČI V DEŠTI,

CESTOVAT S HORALEM JE ŠTĚSTÍ

SLEVA!

CESTOVAT S HORALEM JE ŠTĚSTÍ

HORAL

OUTDOOR

SLEVA SLEVA SLEVA SLEVA

HORAL OR OUTDO SLEVA SLEVA SLEVA SLEVA

ZA HORKA ČI V DEŠTI,

CESTOVAT S HORALEM JE ŠTĚSTÍ

Plocha do 20 % Vysvětlivky

— Nezakrývejte skleněné plochy výkladce nebo dveří více než z 20 %. Polep musí — Není žádoucí vypnit okenní či dveřní otvor reklamním panelem. Je nepřijatelné být vždy instalován zevnitř skleněné plochy výkladce. umístit reklamní panel přímo za sklo výkladce. Je třeba zachovat odsazení — Pokud potřebujete ke své prezentaci prezentační panel, je třeba jej umístit od skleněné plochy výkladce a umístit jej ideálně do poloviny hloubky stěny v interiéru provozovny dostatečně od skleněné plochy výkladce plochy výkladce objektu. nebo dveří více než z 20 %. Polep musí —odsazený Nezakrývejte skleněné (ideálně do poloviny hloubky ostění, nejméně však 15 cm od skla). Je — Polep nelze instalovat na okna, která nejsou architektonicky řešena jako Označení pro nežádoucí řešení. Těmto Označení pro optimální řešení. Pokud být vždy instalován zevnitř skleněné plochy výkladce. žádoucí provedení přístupům se raději výkladec. vyhněte. půjdete toutoz perforovaného cestou, vyhnete se materiálu (screenová clona) do velikosti problémům na úřadech a případným maximálně 80 % plochy stavebního Cílem je zachovat hloubku — Plochu okenních výplní ve vyšších využít v k označení — otvoru. Pokud potřebujete kevhledu své prezentaci prezentační panel, jepatrech třebadomu jej nelze umístit interiéru zdržením. a podpořit vizuální charakter objektu. není určena pro reklamní účely. Okna není povoleno celoplošně provozovny dostatečně odsazený od provozovny, skleněné plochy výkladce (ideálně do poloviny polepit, a to ani z vnější, ani z vnitřní strany.

Pozitivní

Zkrácený slovníček pojmů

Negativní

MANUÁL DOBRÉ PRAXE | 52 hloubky ostění, nejméně však 15 cm od skla). Je žádoucí provedení z perforovaného materiálu (screenová clona) do velikosti maximálně 80 % plochy stavebního otvoru. Cílem je zachovat hloubku vhledu a podpořit vizuální charakter objektu.

Odbor památkové péče

Odbor památkové péče Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB

Národní památkový ústav v Brně

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně

Parter

Architektonicky vymezená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

Negativní— Není žádoucí vyplnit okenní či dveřní otvor reklamním panelem. Je nepřijatelné

umístit reklamní panel přímo za sklo výkladce. Je třeba zachovat odsazení od skleněné plochy výkladce a umístit jej ideálně do poloviny hloubky stěny objektu. nelze instalovat na okna, nejsou architektonicky řešena jako výkladec. Plastické členění fasády Prvky fasády,— kteréPolep určují rytmus členění navržený architektem. Může jít např. o bohaté která štukové dekorace i jednoduché geometrické linie. Řezaná grafika Označení grafiky ze samostatných jednotlivých částí, které netvoří jednolitou plochu. Zpravidla jde o vyřezaný nápis či ikonu. — Plochu okenních výplní ve vyšších patrech domu nelze využít k označení proKompletní slovníček pojmů najdete na str. 104. vozovny, není určena pro reklamní účely. Okna není povoleno celoplošně polepit, a to ani z vnější, ani z vnitřní strany. Výkladec

Označení pro nežádoucí řešení. Těmto Konstrukce se skleněnou výplní, která je buď předsazena před otvory parteru (předsazený výkladec) nebo do něj vsazena (okenní výkladec). přístupům se raději vyhněte.

Výloha

Prostor za sklem výkladce, většinou určený k obchodní prezentaci.

e Magistrátu města Brna, zkráceně OPP, OPP MMB

stav, územní odborné pracoviště v Brně, zkráceně NPÚ, ÚOP v Brně

zená část domu v přízemí, případně zasahující do prvního patra objektu.

ou výplní, která je buď předsazena před otvory parteru (předsazený výkladec) nebo do něj vsazena (okenní výkladec).

adce, většinou určený k obchodní prezentaci.

čují rytmus členění navržený architektem. Může jít např. o bohaté štukové dekorace i jednoduché geometrické linie.

mostatných jednotlivých částí, které netvoří jednolitou plochu. Zpravidla jde o vyřezaný nápis či ikonu.

MANUÁL DOBRÉ PRAXE | 9

Lesk a bída českých ulic

Zásadním posláním manuálu je inspirační část, potřeba ukázat, že i v Brně na lokální úrovni fungují obchody s kvalitním řešením propagace. Nejde o drahé materiály v ukázkových showroomech někde v Belgii, efektivní design nerovná se drahé řešení. Z diplomové práce jsem do něj proto dodala i část o tom, jak vytvořit dobrý návrh projektu nebo jak poznat kvalitního tvůrce. Na poli osvěty je rozhodně ještě spousta práce. Až příliš často se setkávám s obchodníky, kteří tvrdí, že něco potřebují, a už po první schůzce se dobereme k tomu, že potřebují něco úplně jiného a také že bohužel většinou utratili spoustu peněz za věc, která nefunguje. A to jen proto, že designér, architekt nebo výrobce tak bažil po rychlém zisku, že zapomněl na profesní odpovědnost, dobré řemeslo, ekologii nebo prostě lidskost. Manuál může každý brát jako kompas, jenž se snaží problematiku co nejvíce přiblížit i člověku, který v oboru nemá znalosti a zkušenosti. Zásadní proměnou by mohla projít i úroveň diskuse a vymizení subjektivních pojmů „vkus“, „líbí“ a „nelíbí“. Jde o laiky i novináři velmi oblíbená slova, která ale nikoho nikam neposouvají. Přemýšlení by se proto mohlo rozvinout od dětinských pocitových výkřiků k racionálně definovaným věcem, se kterými lze souhlasit, nebo je naopak kriticky napadnout. Dokumentem samotným to pochopitelně nekončí, nepočítá se s tím, že by mělo dojít k přerodu města do roka a do dne. Jako každá přirozená změna s sebou nese prostor pro zrání tak, aby se město nedeformovalo násilně v duchu představy skupinky „povolaných“. Po dokončení manuálu jsem se začala věnovat svému projektu, který na téma vizuálního smogu inspiračně navazuje. Řešení od samosprávy je narýsováno, skutečná změna ale vždycky musí přijít „zdola“ a z praxe. V projektu na Retailoko.cz jde proto především o galerii různých českých i zahraničních řešení, rozhovory s obchodníky a občasné procházky a akce. Ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně jsem pak vytvořila stezku po designu maloobchodu v Brně, kde jsou kurátorsky vybraná řešení s nejzajímavějším příběhem vzniku. V současné době nepřistupuji k vizuálnímu smogu až tak kriticky, spíš sdílím posedlost kvalitním řešením, které z každého mého výletu dělá hon za nejoriginálnějším neonem ve městě. To, co utváří živou identitu města, totiž není jeho logo nebo aktuální politik, ale právě kvalitně řešené podniky s vizí, která mění celé ulice i čtvrti. Nikdy by mě nenapadlo, že mi zrovna Erasmus tolik změní vnímání domoviny a vlastní identity a že už při studiu potkám tak skvělé téma, které mě znepokojuje i ukotvuje zároveň. ■

Domov je pro nás symbolem toho, co máme rádi, sbírkou věcí, které jsou nadčasové, kvalitní a které nám dělají radost. Přesně takové vybíráme v Arki pro vás, abyste si domov s námi mohli zařídit. Od nádobí přes knížky až po dětské hračky. Naším cílem je přinášet inspiraci, aby vám drobné detaily vašeho domova dělaly radost každý den.

A tomu říkáme #arki_everyday | www.arki.cz

Interiér

Byt provokatér Interiérová designérka a majitelka agentury Dreamhouse a studia Unlocked Interiors Biljana Lazović zařídila světlý byt na Smetanově nábřeží na Starém Městě pražském s jasným záměrem podtrhnout naturel majitele – vzdělaného milovníka umění a starožitností, který rád experimentuje a provokuje. Proces navrhování a zařizování tohoto interiéru byl do značné míry alchymie a designérka si mohla díky dostatku času i financí vyhrát s každým detailem.

text: Adéla Lipár Kudrnová foto: Jean-Claude Etegnot

Navigace

Interiér

Předchozí strana: Hlavnímu obývacímu pokoji vévodí světlá sedačka značky Edra. České moderní umění zastoupené díly Waterproof od Maxima Velčovského a Hände Hoch! od Jakuba Berdycha (obojí prodává Qubus.cz) skvěle kontrastuje se starožitnou komodou. Nahoře: I v koupelně má místo výrazné svítidlo. Biljana vybrala lustr Smoke značky Moooi. Závěsy na oknech jsou ušity z látky Pierre Frey. Vpravo: Obložení z tmavého dřeva je jedním z určujících prvků tohoto interiéru. I ve vstupu na toaletu je prostor pro umění. Židle je z Le Patia.

Navigace

Byt provokatér

Vlevo: Pracovně dominuje velký stůl, který navrhla Biljana Lazović na míru majiteli. Také v tomto pokoji hraje tmavé dřevo prim, tentokrát doplněné o světlou tapetu od Ralpha Laurena.

Sen každého interiérového designéra je navrhovat a tvořit interiér pro někoho, kdo mu důvěřuje, nebojí se netradičních řešení, má dostatek financí a vkus. Tohle všechno i něco víc se designérce Biljaně Lazović poštěstilo při realizaci rozlehlého bytu: s majitelem se během roční spolupráce spřátelili. „Je pro mě důležité klienta poznat, napojit se na jeho pocity, jedině tak dokážu člověku pomoci vyjádřit v interiéru sebe samého,“ vysvětluje designérka, jejíž přístup k navrhování by se dal vyjádřit heslem „Art your home, art your life“. Majitel, který již vlastnil řadu starožitností a mnoho uměleckých děl, si pořídil pražský byt o 180 m2 k občasným pobytům, čemuž odpovídá i dispoziční řešení: velký obývací prostor, ložnice, koupelna se šatnou, pracovna a pokoj pro hosty. V okamžiku, kdy do hry vstoupila designérka, byl byt sice zrenovovaný, ale chyběla mu osobitost. Základem byly již hotové prvky: dřevěný obklad na stěnách, podlahy, kuchyň, koupelna a vestavěné skříně. To vše bylo provedeno v moderním duchu ve starém domě. „Nejprve jsem dala majiteli za úkol, aby si ze své sbírky umění vybral obrazy a díla, které by chtěl v bytě mít,“ popisuje Biljana, „potom jsme spolu obcházeli různé antiky a obchody se starožitnostmi a vybrali jsme několik klíčových kousků, tedy v případě soch spíše kusů, které tvoří základ interiéru. Každá z těch věcí je plná pozitivních emocí. Neskutečně mě těšila důvěra majitele, jelikož některá umělecká díla a nábytek jsem vybírala sama bez jeho vědomí.“ Téměř s dětskou radostí se designérka vrhla do práce s cílem vytvořit prostor, který i přes velké množství umění nebude působit neživým či muzejním dojmem. Experimentovala s neotřelými a hravými řešeními, jako jsou podlahové lišty ze starých rámů, ruční malba na stěnách či vzorované textilie. Výraznou roli sehrálo současné české umění, hlavně od Jakuba Berdycha, kterého Biljana zvolila zcela záměrně. S majitelem bytu i s designérkou ho totiž spojuje určité rebelství, pro někoho hraničící s provokací. Jakubova odvážná díla odkazující ve valné většině k Česku vytvářejí spolu se starožitnostmi neopakovatelnou atmosféru a energii. „Tento interiér je jednou z mých nejoblíbenějších realizací, možná i proto, že jsem při navrhování postupovala trochu jinak než obvykle, a občas jsem si připadala jako v alchymistické laboratoři. Nejšťastnější jsem byla, když se nám podařilo do bytu dostat sloup a sochu anděla, protože každé z děl váží okolo 400 kilogramů,“ uzavírá s úsměvem designérka. ■

Byt provokatér

Vlevo: Do pokoje pro hosty navrhla Biljana rozměrnou pohovku na míru. Kromě ní tu stojí bílá komoda značky Roche Bobois a roh místnosti zdobí ruční malba. Nahoře: Lenoška v hlavním obývacím prostoru je opět unikátní kousek vyrobený dle Biljanina návrhu. Klasickým hranatým tvarům lehátka a lavičky jako by oponovala socha anděla v rohu místnosti i oblý stolek Elements 007, který navrhl pro Moooi Jaime Hayon.

Navigace

Tmavé dřevo, kterým jsou obloženy některé stěny bytu, tvoří dokonalý základ pro domácí uměleckou galerii. Starožitná lavice dostala nové čalounění látkou z kolekce Royal od Designers Guild. Odkládací stolek vedle světlé sedačky Edra je z Le Patia. Lustr od Designheure měl původně tmavé kabely, designérka se je ale rozhodla obalit bílou látkou.

Navigace

Starožitný sloup v ložnici doplňuje ruční malba na stěně. Lavice je potažená látkou od Élitis.

Jazyk

Když znaky mluví Kolik umíte jazyků? Někdo dva, jiný pět a téměř všichni alespoň ten svůj, zvaný mateřský. Jazyk je systém, kterým uchopujeme svět kolem sebe, je to základ komunikace, šifra, s níž si vzájemně předáváme informace. Paralelně s orálními vznikaly také jazyky znakové – utvářely se mezi lidmi, kteří se nemohli dorozumět pomocí hlasu a sluchu. Znakové jazyky uchopují svět doslova rukama, obrazově a s citem pro prostor. Ještě před nedávnem se i neslyšící děti musely učit artikulovat a znakování se zakazovalo. Přitom už v roce 1770 vznikla v Paříži první škola pro neslyšící založená na znakovém jazyku – a další následovaly. Pak ale na konferenci v Miláně roku 1880 zvítězili zastánci teze, že neslyšící mají mluvit tak, jako by slyšeli. Náprava přichází vlastně až v moderní době.

text: Helena Stiessová | foto: Adéla Havelková model: Jakub Venglář | tlumočení: Vendula Šantrůčková partner článku: Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel

Jazyk

Krรกsa Beauty

Když znaky mluví

Další výrazy z českého znakového jazyka si můžete osvojit třeba prostřednictvím facebookových stránek Jsem jedno ucho, více informací najdete na stránkách asociace www.asnep.cz mezinárodní znakový systém český znakový jazyk

Náš model Jakub se narodil slyšícím rodičům, ale sám neslyšel. Svůj první jazyk – ten znakový – se tak učil vlastně až ve specializované školce, ne od maminky. Je to jeden z mnoha paradoxů, kterými jsou neslyšící obklopeni. Pro slyšícího člověka je těžké si takovou situaci vůbec představit a vnímat ji, nebo pochopit, že čeština je pro Jakuba až druhý jazyk, ačkoli je Čech. Znakový jazyk totiž není mluvený jazyk převedený do znaků, je to zcela svébytný systém. Jakub neměl jak češtinu poslouchat a přirozeně si zafixovat slova, mluvnické pády a rody nebo časování sloves. To přišlo se školní výukou mnohem později a bylo to jako učit se cizí jazyk, jen s tím rozdílem, že mluvená podoba jazyků nemá pro neslyšící téměř žádnou výpovědní hodnotu, jsou odkázáni jen na tu psanou, což samozřejmě učení ztěžuje. Jenže pokud nechcete být cizinci ve své vlastní zemi, nic jiného vám nezbývá. Přirozeným komunikačním prostředkem pro Neslyšící, kteří se coby komunita s vlastním jazykem označují velkým písmenem, je znakový jazyk. Je založen nikoli na zvuku, ale na manuálním zobrazování, k němuž se přidávají nemanuální prostředky, například pohyby hlavy a úst nebo pozice trupu. Stejně jako orální jazyky i ty znakové mají své lokální, chcete-li národní podoby. Existuje tedy český znakový jazyk, německý znakový jazyk, americký a tak dále, a mezi nimi ještě spousta dialektů. Hned se například pozná, kdo je z Moravy a kdo z Čech (i jestli je pravák nebo levák). Vedle toho vznikl umělý mezinárodní systém znaků, kterým se dorozumí příslušníci různých národů. V České republice žije kolem pěti tisíc uživatelů českého znakového jazyka, jsou mezi nimi jak neslyšící, tak lidé, kteří přišli o sluch během života, i slyšící. Pro posledně jmenované však není snadné se znakový jazyk naučit (není to ostatně hračka ani pro neslyšící) a málokdo se do toho pustí. Slyšící většina s neslyšící menšinou pak k sobě mnohem hůř hledají cestu. Obvyklá představa, že kdo neslyší, umí odezírat ze rtů, neplatí. Odezírání je náročné a do úst beztak není na všechny hlásky vidět, takže je to spíš jako hádat, co chce druhý říct. Konverzovat na papíře je zdlouhavé a i zde platí, že ne každý neslyšící umí všechna slovíčka, ačkoli je váš krajan. Naštěstí se u nás přístup k neslyšícím mění: především se znakový jazyk zbavil nálepky něčeho špatného. V komunikaci pomáhají moderní technologie – například tlumočníci znakového jazyka se dají objednat online, což neslyšícím ulehčuje běžný život. Zajít lze na divadelní představení, jehož součástí je umělecké tlumočení do znakového jazyka, či na deaf friendly filmové festivaly jako Jeden svět nebo Severská filmová zima. Naučte se s Jakubem alespoň několik základních symbolů z českého a světového znakového jazyka. Je to slušnost, a když jedeme do zahraničí, děláme to automaticky. ■

Jazyk

DÄ&#x203A;kuju Thank you

Když znaky mluví

Miluju tě I love you

Jazyk

Ne No

Když znaky mluví

Promiňte Excuse me

Jazyk

DobrĂ˝ den Hello

Když znaky mluví

Ano Yes

Lázně ducha

Dotek světla Pokud váš zenový kompas ukazuje jasně směrem ven z velkého města někam, kde si odpočinete, doporučujeme kontejnerové bydlení Blokki v Zátiší. Jen hodinu od Prahy na vás čeká oáza klidu se skandinávským nádechem, kterou si můžete pronajmout na víkend nebo i déle. V obklopení předních designových značek (Muuto, Hay, Stelton a dalších) se budete cítit opravdu útulně.

text: Adéla Lipár Kudrnová | foto: Adéla Havelková styling: Janka Murínová a Alice Titzová

Lázně ducha

Předchozí dvoustrana: Polštář Eclectic caramel, Hay, www.stockist.cz | přehoz Waffle, Cozy living, www.stockist.cz | svítidlo Sawaru, Flos, www.konsepti.cz Vpravo: Závěsná lampa E27, Muuto, www.stockist.cz | nástěnné hodiny, www.bonami.cz 96

Lázně ducha

Polštář Bottle, Hay, www.stockist.cz | černý tác se vzorem puntíků, design Charles a Ray Eamesovi, www.vitra.com | květináč Wire, Menu, www.konsepti.com Čas pro sebe si rezervujte na www.facebook.com/BlokkivZatisi 98

www.terezaotahalikova.com

Móda

Hrdý stejnokroj Málokterý módní úbor dovede vyprávět tolik příběhů jako státní uniformy. Pevně stanovená pravidla střihu, barev i doplňků reprezentují hodnoty i staleté tradice. Inspirovány národními symboly, prověřené časem a historií odívají muže i ženy ve službách své země. S ilustrátorkou Terezou Otáhalíkovou jsme se podívali nejen na střih několika nejzajímavějších stejnokrojů strážců hradeb, hranic či samotných králů a duchovních vůdců ze všech koutů světa.

text: Patrik Florián ilustrace: Tereza Otáhalíková

100

ล eckรก republika

Korejskรก republika

Hrdý stejnokroj

Královská garda, Korejská republika

Evzoni, Řecká republika Se vznikem první samostatné řecké armády na počátku 19. století byly povolány do služby také horské gardy chránící hranice země. Evzoni prosluli ve válkách jako ti nejodvážnější a nejsilnější vojáci. Od konce druhé světové války plní pouze ceremoniální funkce – střeží prezidentský palác, hrob neznámého vojína v Athénách a každou neděli vyvěšují vlajku na Akropol. Uniforma pro výjimečné události této elitní jednotky řecké armády se skládá z hedvábné bílé košile s širokými rukávy, ručně vyšívané vlněné vesty reflektující hodnost, fustanely – krátké široké sukně se čtyřmi sty záhyby reprezentujícími čtyři sta let turecké nadvlády, nesmí chybět bílomodré třásně, opasek, vlněné krémové punčocháče, červené dřeváky o váze až tří kilogramů s černými střapci a červená pokrývka hlavy s dlouhým černým střapcem a erbem. Každodenní verze uniformy má letní (krétskou) variantu v barvách khaki a zimní (makedonskou) v odstínech modré. Všichni evzoni jsou pečlivě vybíráni z pěchotního sboru Helénské armády s důrazem na fyzické schopnosti i psychickou odolnost, požadovaná minimální výška je 187 cm. Funkce je to dočasná a dobrovolná – a velice prestižní.

Stráž paláce Kjongbokkung, který nechala postavit korejská královská a později také císařská dynastie Čoson v Soulu na konci 14. století, dnes slouží pouze k reprezentačním účelům. V období největší slávy byl ovšem palác domovem vládnoucí dynastie a patří mezi tzv. pět velkých paláců, které za více než pět století vlády rodina postavila. V roce 1910 přišla země o císaře, a tím i o jeho gardu. Palác byl během imdžinské války i japonské okupace silně poničen a dnes se rekonstruuje a slouží především jako muzeum. Tradice střídání stráží u bran paláce byla obnovena roku 1996 a okamžitě se stala jednou z nejoblíbenějších atrakcí města. Barevná královská garda s pestrou výzbrojí a klobouky zdobenými peřím, vlajkonoši i bubeníci jsou připomínkou vznešené korejské historie. Ceremonie výměny stráží se koná každý den za bohatého hudebního doprovodu. Stejnokroje si navíc můžete sami vyzkoušet.

103

Norské království

Vatikรกn

Móda

Královská garda, Norské království Uniforma norského královského praporu Hans Majestet Kongens Garde, který je jinak také přezdíván černí ďábli pro svou statečnost a typický oděv, se od svého vzniku prakticky nezměnila. Tmavý minimalistický stejnokroj doplňují dva bílé pruhy po vnějších stranách kalhot, vínové lemování tmavomodrého saka a smaragdově zelené nárameníky s třásněmi. Na hlavě stráž nosí buřinku s buvolí srstí a růžicí (odznakem s iniciálami současného panovníka, krále Haralda V.). V chladnějším počasí obléká sbor dvouřadý dlouhý kabát. Uniformy velitelů zdobí navíc hodnostní odznaky a vínový opasek se střapci. Vůbec nejzajímavějším členem norské královské gardy je maskot, tučňák Nils Olav. Podivuhodná tradice začala příběhem norského badatele Roalda Amundsena, který se jako první doplavil na jižní pól a skotskému hlavnímu městu věnoval k otevření zoo prvního tučňáka patagonského. V roce 1972 si norská garda adoptovala coby svého maskota v nápadně podobném obleku tučňáka z edinburské zoo a dodnes jej respektuje a považuje za právoplatného člena posádky. Nils Olav, toho času III., byl v roce 2016 jmenován velitelem brigády a hlavním plukovníkem. Jaká kritéria musí tučňák splňovat, aby se stal maskotem, netušíme.

106

Švýcarská garda, Vatikán Stejnokroj této nejmenší a nejstarší oficiální armády na světě pochází z 16. století a byl původně dvoubarevný, modro-žlutý, odvozený od rodových barev papeže Julia II., který si švýcarské žoldnéře ke své ochraně poprvé najal. Jeho nástupce Lev X. přidal medicejskou červenou. Autorem současné verze z roku 1914 inspirované Rafaelovými freskami je velitel Jules Répond. Při běžných příležitostech nosí stráž černý baret a bílé rukavice, při slavnostních vymění bílý límec za plisovaný nákrčník a baret za morion (helmu) se znakem Julia II. a barevným pštrosím peřím, které napovídá hodnost gardisty. Úplnou novinkou jsou 3D tištěné helmy z plastu odolného vůči UV záření, které jsou lehké a nezahřívají se. Při obzvláště významných událostech obléká stráž také hrudní pancíř. Méně známá je tmavomodrá pracovní uniforma s širokým bílým límcem. Stejnokroje švýcarské gardy se šijí také v České republice, v moravské Třešti. Uchazeč o pozici papežova bodyguarda musí být muž, švýcarské národnosti, římskokatolického vyznání, nezadaný ve věku mezi 19 až 30 lety a alespoň 174 cm vysoký. Členství v gardě je ve Švýcarsku často rodinnou tradicí.

ฤ eskรก republika

Móda

Hradní stráž, Česká republika Prvními strážci Hradu při vzniku nezávislé Československé republiky byli členové České obce sokolské, kteří bránili Hrad ve vlasteneckých krojích až do prosince roku 1918, kdy vznikla Hradní setnina vyčleněná 28. pěším pražským plukem. Za první republiky nosila stráž francouzské, ruské a italské legionářské stejnokroje a během třicátých let nahradil uniformy běžný armádní oděv. Během komunismu přibyly k vojenské zelené pouze zlaté knoflíky. Renesance ostrahy Pražského hradu nastala se zvolením Václava Havla. První reprezentativní stejnokroj Hradní stráže navrhl v roce 1990 filmový výtvarník Theodor Pištěk. Skládá se z tmavomodrého saka či pláště a šedivých kalhot, u žen je to sukně. Čepice jsou inspirovány americkým letectvem a samonabíjecí puška vzor 52/57 doplněná o bajonet pochází z padesátých let. Nejpestřejším stejnokrojem je červenobílý koncertní oblek Hudby Hradní stráže. Celý útvar má více než sedm set členů a mezi podmínky přijetí patří vedle náročných kvalifikačních předpokladů například tělesná výška mezi 178 a 188 centimetry, žádné vousy či kosmetické vady, tetování a piercing.

Strážci hranice, Indická republika a Pákistán Každý večer se zapadajícím sluncem probíhá od roku 1959 na nejvýznamnějším přechodu mezi Indií a Pákistánem, ve vesnici Wagah, ojedinělá ceremonie. Rituál stažení vlajek plný výkřiků, výkopů a dalších manévrů je symbolem rivality, ale také bratrství obou zemí. Příslušníci hraniční bezpečnostní síly Indie, oděni v béžových uniformách s bílými podkolenkami a červenožlutými doplňky, pochodují proti strážcům pákistánské hranice v sytě černých uniformách s červenými detaily. Obě strany zdobí na hlavách vysoké vějíře, připomínající hřebínky dvou kohoutů, kteří spolu soupeří. Když slunce zapadne a vlajky se složí, vojáci si svižně podají ruce. Delší kontakt ovšem není povolen. Nenechte se mýlit, i přes možná groteskní výkřiky a pohyby je celá zóna silně ozbrojena a vztah mezi zeměmi stále napjatý. Členové stráže jsou mimo jiné vybíráni na základě růstu vousů. ■ Zaujal vás náš článek? Hledejte dál – od bubeníků královny Alžběty II. přes čerkeské královské gardy v Jordánsku až po zaniklou dámskou armádu Beninu v západní Africe.

108

Indickรก republika

Pรกkistรกn

Na skleničku

Perlivá lehkost Skleničky se plní vínem barvy žluté slámy. Krásně a dlouho perlí, pěna je bohatá a krémová, ve vůni cítíte zelené jablko, citron a exotické liči, chuť je velmi svěží se stopami minerality až slanosti. I takto může chutnat prosecco, šumivé víno ze severní Itálie, které dobývá svět.

text: Hana Janišová foto: archiv firmy partner článku: Prosekárna

110

Navigace

111

Prosecco je starobylá bílá odrůda révy vinné, která se do Itálie dostala ze Slovinska. Od roku 2009 se jí říká Glera a název Prosecco se stalo apelací, to jest zákonem vymezeným zeměpisným označením původu. Tak jako se šampaňské pěstuje pouze v oblasti Champagne, tak prosecco pochází pouze z vinic dvou severoitalských regionů Veneto a Friulli Venezia Giulia. To nejlepší prosecco má původ v překrásné svahovité podoblasti Cartizze. Na 107 hektarech vinic se skalnatým podložím a kamenitou půdou hrozny pomalu zrají a prosecco je poté v chuti vyvážené, plné a harmonické – na etiketě hledejte označení Prosecco Superiore di Cartizze DOCG. Popularita prosecca strmě roste: mezi lety 2014 a 2016 došlo k nárůstu produkce o 45 procent! Tři čtvrtiny se vyvezou do Velké Británie a Spojených států a loňská produkce dosáhla astronomického čísla 500 milionů lahví (pro srovnání: roční produkce v Champagne činí 320 milionů lahví). Inu, kde je poptávka, tam je nabídka. Své o tom vědí i v Prosekárně, která v České republice exkluzivně zastupuje téměř čtyřicet vinařství, jež si majitelé pečlivě vybírají. V Praze má Prosekárna tři kamenné prodejny, další v Pardubicích a prosecco si můžete objednat i z www.prosekarna.cz. Prosecco vás povznese, ale následný dopad není tvrdý. Na zdraví! ■

112

Prosecco není víno vhodné k archivaci, tak jeho konzumaci po nákupu neodkládejte. Lahev řádně vychlaďte, ideálně k 8 °C, a nalévejte do menších užších sklenic. Dopřejte si ho coby aperitiv, hezky doplní předkrmy a saláty a v létě si proseccem přelijte ovocný sorbet.

Stylový čtvrtletník o českých i zahraničních svatbách, oslavách a jiných významných událostech.

Nové číslo vychází 14. 3. 2019 SLEDUJTE NÁS NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

mile_magazin

MILEMAGAZIN

milemag.cz

114

Umění

Emocionální geometrie Na 58. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách bude Českou republiku reprezentovat Stanislav Kolíbal. V Československém pavilonu v benátských zahradách vystaví díla současná i starší práce z šedesátých a sedmdesátých let. Mottem a názvem letošní nejprestižnější mezinárodní přehlídky umění je čínská kletba „Přál bych vám žít v zajímavé době“. Nezávislá tvorba Stanislava Kolíbala, v níž se zabývá otázkami času, lability a obrazy pomíjivosti, je protipólem k ironickému podtextu tohoto smyšleného úsloví, jež v dnešních časech s absentujícím kritickým myšlením rezonuje více než před sto lety, kdy poprvé zaznělo v proslovu státníka Austena Chamberlaina.

text: Hana Janišová foto: Martin Polák partner článku: Národní galerie Praha

115

116

Emocionální geometrie

Předchozí strana: Křídla, 1963 Vlevo: V určitém okamžiku, 1968, a Labil, 1964 Nahoře: Co bylo dříve hranou, 1968 Vpravo: Trojcestí, 1968

117

Umění

Vpravo: Pád, 1967, a Mizející tvar, 1967

Kráčíte-li ze stanice metra Vyšehrad směrem k bájnému hradišti, po levé ruce se táhne prolamovaná vysoká zeď. Málokterý kolemjdoucí tuší, že se pod nánosem neumělých graffiti skrývá dílo světově uznávaného umělce Stanislava Kolíbala. Předpolí Nuselského mostu měl původně zdobit reliéf rodiny vzkvétající v socialistickém zřízení, ale Kolíbal v roce 1964 prosadil sto jedenáct metrů dlouhý, dynamicky tvarovaný betonový monolit, jehož dvě šikmé roviny spojují plastické spony. Vztah k architektuře a prostoru je pro Kolíbalovu tvorbu zásadní. Absolvent užité grafiky na VŠUP a scénografie na DAMU tak k sochařským zakázkám přistupuje nekonvenčně. Pro budovu československé ambasády v Londýně na prestižní adrese Kensington Palace Gardens vytvořil abstraktní reliéfy na obvodových stěnách, které jakoby nadnáší těžkou brutalistní konstrukci. Roku 1971 nová ambasáda získala prestižní ocenění RIBA pro nejzdařilejší stavbu vytvořenou ve Velké Británii zahraničními architekty. V roce 1967 si Kolíbalova díla vybral kurátor z Guggenheimova muzea v New Yorku na přehlídku Sculpture of Twenty Nations, Kolíbal vystavoval také v Torontu a Montréalu, v Tokiu nebo Římě. Krasojízdu po světových galeriích utnula vládnoucí garnitura v roce 1973, po obrovském úspěchu sólové výstavy v Miláně. Zákaz vystavovat a prodávat v zahraničí měl Kolíbal do roku 1980. Za normalizace, od roku 1970 do roku 1988, nemohl v Československu vystavovat vůbec. Přiklonil se ke konceptuálnímu umění, instalace vytvářel mezi podlahou a stěnami svého ateliéru. Místo nakreslené čáry používal reálnou nit či provázek. Odrazovým můstkem pro další etapu díla se stalo stipendium v Berlíně v roce 1988, kde vytvořil více než sto kreseb tužkou a uhlem pojmenovaných Berlínský cyklus. Dialog mezi segmenty kružnic a přímkami rozvíjí až do současnosti v černých a bílých reliéfech. Na tyto motivy vytvořil také deset metrů dlouhou kresbu a kovaný objekt o rozměrech 5 × 3,3 metru, který v Benátkách bude stát před vstupem do pavilonu. „Bydleli jsme v hornické kolonii v Orlové, v prostředí bídy, špíny, primitivismu. Ale když se člověk probudil a otevřel oči do toho čistého stropu, který byl bílý, tak to kontrastovalo s tím, co bylo všude v životě. Tak jsem si bílou barvu oblíbil. Byla nejdál od reálu,“ vysvětluje Stanislav Kolíbal. Jeho tvorba však na podrobné vysvětlení a začlenění do mezinárodního kontextu stále čeká. Snad tomu napomůže i chystaný rozsáhlý katalog, jehož hlavním autorem je Kolíbalův dvorní kurátor Dieter Bogner a který doprovodí výstavu Bývalé nejisté tušené produkované v gesci Národní galerie Praha na 58. bienále umění v Benátkách. ■

118

119

Bylo nebylo

Klíč z kamene Někomu učarovaly, jiného nechávají chladným. Hrady a zámky, stavby původu královského či šlechtického, které přečkaly staletí a dnes jsou romantickou připomínkou minulosti. V Česku se jich dochovaly doslova stovky a velká většina je přístupná veřejnosti, ať už je spravuje stát, obce nebo soukromí vlastníci. Dokládají bohatství, vkus, potřeby či rozmary svých majitelů i píli a dovednost všech, kteří přiložili ruku k dílu při stavbě a výzdobě. V průběhu letošního roku vám představíme šest českých hradů a zámků, které jsou blízké našemu srdci. Stroj času nemáme, ale záleží na vaší fantazii, nakolik živý výlet do dob našich předků to bude. Novou rubriku Bylo nebylo otevírá impozantní Loket, jeden z nejstarších kamenných hradů u nás.

text: Helena Stiessová foto: Lina Németh

120

Bylo nebylo

Vpravo: Krajinářské umělecké dílo poprášil v době naší návštěvy jemný lednový sníh. Loket je jako jeden z mála objektů svého druhu pro návštěvníky otevřený celoročně. Využijte toho a zajeďte si na hrad mimo sezonu, atmosféra je poetická, zima autentická a nemusíte stát frontu na vstup.

„Dnes jsme byli v Lokti, který je nade všechen popis překrásně položen a lze jej ze všech stran obdivovat jako krajinářské umělecké dílo.“ To napsal v červenci roku 1807 Johann Wolfgang von Goethe. Co dodat o více než dvě stě let později? Dnes jsme byli v Lokti, hrad se pořád majestátně vypíná nad okolními lesy a obdivovali jsme ho stejně jako slavný básník. Jen ten sníh jsme měli navíc. Vzhůru na výpravu do míst, kde se na koni proháněl císař Karel IV. a kam dopadl nejstarší známý meteorit světa! Podél severozápadní hranice Česka teče řeka Ohře a razí si cestu geologicky rozmanitou krajinou. Jednou ze svých extravagantních kliček obtočila i žulový ostroh, na jehož vrcholku se rozkládá hrad Loket a pod ním stejnojmenné městečko. Tradičně se jméno hradu připisuje právě výraznému záhybu řeky, který připomíná ohnutou lidskou paži. Jeho základy se na tvrdém skalním podkladu začaly budovat v druhé polovině 12. století. Tehdy stavebnictví vládl románský sloh. Románskou architekturu dnes reprezentuje především dvacet šest metrů vysoká věž se čtvercovým půdorysem, která tvoří nepřehlédnutelnou dominantu hradní siluety. Jejím pomyslným protipólem jsou dochované zbytky drobné rotundy uvnitř severní části hradu. Loket postupně rostl a plnil strategickou funkci, s níž byl vybudován – coby opora královských zájmů proti nenechavým sousedům. Vysloužil si za to hrdé přízvisko „klíč ke Království českému“. Panovníci z hradu vedli úspěšné boje a v obdobích klidu rozšiřovali jeho siluetu o další části. Zároveň se zabydlovalo podhradí. Přes Loket vedly kupecké stezky, město díky důležitým privilegiím mohlo vzkvétat a těšilo se velkému respektu. S koncem husitských válek věnoval král Zikmund hrad do zástavy svému kancléři Kašparu Šlikovi a v držení rodu Šliků zůstal Loket přes sto let, do roku 1547. Rokem 1562 se začíná psát nová kapitola hradu – za 30 000 tolarů ho král Ferdinand I. dal na třicet let do zástavy městu a na sklonku 16. století si měšťané hrad koupili od Rudolfa II. Můžeme jen hádat, co všechno si uměnímilovný císař za 47 500 kop míšeňských grošů pořídil. Hrad včetně pozemků se tedy stal majetkem města, konala se tu zasedání soudu, místo tu měly stáje, sýpky nebo mlýnice. Namísto rozkvětu ale přišla třicetiletá

122

Vlevo: Poté co v roce 1949 hrad přestal sloužit jako vězení, byl zpřístupněn veřejnosti, ale od 70. let až do roku 1992 byl kvůli špatnému stavu uzavřen. Po navrácení do majetku města začala rekonstrukce, která si vyžádala mnoho let a pokračuje vlastně až dodnes, na hradě je pořád co opravovat a jde i o komfort pro návštěvníky. Zajímavým řešením je rekonstrukce stropů v několika sálech, kam se umístily dřevěné polychromované stropy zachráněné z měšťanských domů v Mostě. Libě korespondují nejen s malovanými truhlami a skříněmi z 19. století, které patří do hradních muzejních sbírek, ale i s vzácnými středověkými freskami.

Klíč z kamene

Vlevo: Městečko Loket sevřené meandrem řeky Ohře si zachovalo starobylý ráz a je oblíbeným výletním místem severních Čech. Projděte se po hradbách, navštivte expozici knižní vazby v místní knihovně a dejte si kávu na náměstí, kudy se procházel okouzlený Johann Wolfgang von Goethe. Krásný pohled na město korunované hradem skýtá vyhlídková trasa vedoucí lesem za řekou.

válka a další šarvátky. Hrad chátral a v roce 1788 se začalo jednat o jeho přestavbě na věznici. Letopočty možná nejsou pro návštěvníky hradu tím nejzajímavějším, ale určitě pobaví fakt, že pověřený stavitel slíbil snížené náklady, ty se následně zvyšovaly, pak se přestavba zastavila úplně a dokončil ji až cílevědomý purkmistr v roce 1822. Přeměna to byla důkladná, hrad přišel o zdobné architektonické prvky, zato v jeho útrobách vznikly větší či menší kobky včetně studených temnic hluboko pod zemí. Vězení na hradě fungovalo až do roku 1949 a návštěvníci si můžou jeho atmosféru vyzkoušet na vlastní kůži – a že není příjemná. Zažil ji ostatně svého času i tříletý budoucí Otec vlasti Karel IV., kterého nechal v hradním sklepení na dva měsíce uvěznit jeho otec Jan Lucemburský. Navzdory tomu se v dospělosti král a císař Říše římské na Loket rád vracel a podle legendy dokonce během lovu narazila jeho družina na vřídelní prameny, které daly základ nedalekým věhlasným lázním (jméno uhodnete jistě sami). Kdo nemá žaludek na expozici útrpného práva, může o to víc času strávit prohlídkou muzejních sbírek, které přibližují historii kraje, ať už jsou to malované selské truhly a skříně z oblasti Chebska nebo pitoreskní terče místního spolku ostrostřelců. Expozici doplňuje historický porcelán, který k Lokti patří – porcelánka zde vznikla už v roce 1811 a celý kraj jimi byl v 19. století doslova prošpikovaný. Vzácným a kuriózním exponátem je loketský meteorit, respektive jeho část. Možná dopadl v roce 1422 přímo na hradní nádvoří, možná se našel na nedalekém poli, ale každopádně zamotal v průběhu staletí hlavy mnoha badatelům a je to nejstarší známý meteorit vůbec. Nesmírně těžký kámen se podíval i na dno hradní studny, kde ho místní schovali před švédskými vojsky. Nakonec ho v touze po poznání v 19. století vědecky rozřezali a dnes jeho části zdobí přírodovědné sbírky od Spojených států až po Indii. Inu, věčná škoda, jak si posteskl už zmíněný Goethe, který Loket několikrát navštívil. Podle pověsti se navíc beztak nejedná o meteorit, nýbrž o purkrabího Gerharda von Wüstenfels, jenž se proměnil v kámen za to, jak krutě zacházel s poddanými. Vážil prý 107 kilo, což by asi odpovídalo. Podobně barvitými pověstmi a příběhy je opředené celé Loketsko. Zajeďte si sem na výlet, ať si najdete ten svůj. ■

127

Navigace Dekor

text: Hana Janišová styling: Janka Murínová partner článku: Ikea

Nejdůležitější kus nábytku

Postel. Trávíme v ní třetinu života, a ačkoli se to může zdát jako stokrát omílané klišé, bez kvalitního spánku nemůže být kvalitní ani náš život s otevřenýma očima. Spánek posiluje imunitu a zvyšuje produktivitu. Ikea navázala na loňskou spolupráci s produktovým designérem Tomem Dixonem a po modulární pohovce uvádí modulární postel Delaktig. K hliníkovému rámu postele můžete dle libosti přidávat noční stolky, čelo či lampy. Staňte se designérem vlastní ložnice!

128

Nejdůležitější kusNavigace nábytku

Rám postele Delaktig se dvěma nočními stolky, 9 800 Kč; křeslo Delaktig s odkládacím stolkem a lampou, 12 480 Kč; obojí design Tom Dixon pro Ikea

Závěsy Sanela, 1 790 Kč; zelený povlak na polštář Sanela, 179 Kč; hladce tkaný koberec Vistoft, 4 990 Kč; komoda Malm, 1 790 Kč; stolní lampa Evedal, 3 990 Kč; závěsná lampa Evedal, 2 990 Kč | vše Ikea

129

Dekor Navigace

Nedospávejte! Pokud se cítíte unavení, jděte spát večer dřív, ale nedohánějte probdělé noci víkendovým dopoledním dospáváním.

130

Nejdůležitější kusNavigace nábytku

Rám postele Delaktig se dvěma nočními stolky a ratanovým čelem, 14 299 Kč; křeslo Delaktig s odkládacím stolkem a lampou, 12 480 Kč; obojí design Tom Dixon pro Ikea Koberec Ådum, 2 490 Kč; povlečení na jednolůžko Ängslilja, 399 Kč; růžová stolní lampa Fado, 349 Kč; povlak na polštář Fransine, 349 Kč | vše Ikea

131

Navigace

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru 6

16 6 2019

Průmyslový palác, Výstaviště Praha

Foto: Daniel Suška

www.pq.cz

Pražské Quadriennale pořádá Ministerstvo kultury ČR a realizuje Institut umění - Divadelní ústav.

Za podpory:

Generální partner:

Generální mediální partner:

132

Hlavní mediální partneři:

Partneři:

Věda

text: Helena Stiessová obrazový materiál: Sbírka Vojenského historického ústavu Praha

Příběh jedné vlajky Jedním ze symbolů každého státu je vlajka. Jednoduchý objekt, ve kterém se zrcadlí historie národa, projektuje se do ní hrdost a pocity sounáležitosti. Měla by být jedinečná, krásná, důstojná, dobře rozpoznatelná, tak aby reprezentovala svou zem v mezinárodních souvislostech nebo dodávala lidem odvahu, když je to třeba. Samé velké úkoly. To všechno hrálo roli, když vznikala vlajka československého státu. Přijít s návrhem, který by zahrnul a uspokojil všechny obyvatele nové republiky, nebylo vůbec snadné.

133

VÄ&#x203A;da

134

Příběh jedné vlajky

Vlevo: Návrhy grafika Vojtěcha Preissiga nezapřely inspiraci americkou vlajkou. Čtyři hvězdy symbolizovaly čtyři země spojené v jednom soustátí: Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko.

Dva pruhy – horní bílý, spodní červený, se vsazeným modrým klínem sahajícím od žerďového kraje do poloviny délky pruhů. To je podoba české vlajky, jak ji známe ze všech oficiálních příležitostí či sportovních utkání. Ačkoli je vytvořená uměle, její podoba se zakládá na hluboké historické tradici. Odráží tak fakt, že Československo, které se vynořilo po skončení první světové války na mapě Evropy, má tisícileté kořeny. Barevné provedení zároveň symbolizuje příslušnost ke slovanským národům a nezměnilo se ani poté, co Československo rokem 1993 zaniklo a nahradily ho dva samostatné nástupnické státy, český a slovenský. A zůstala i vlajka, přestože si podle dohody měly oba státy zvolit novou. Jako by se s ní Češi nedokázali rozloučit. I to je jeden z důkazů, že česká vlajka je symbol, který má velkou váhu. Za bezmála sto let své existence byla svědkem dějinných dramat, vlála nad hlavami demonstrantů, halila mrtvá těla, provázela vojáky do války. Přežila éru komunismu a dnes se snaží strážit demokracii, ačkoli ji paradoxně vyvěšujeme mnohem méně než dřív. Autorem vlajky je koncipista státního archivu Jaroslav Kursa. Její podobu schválilo Národní shromáždění 30. března 1920. Předcházely tomu dlouhé debaty na odborné i emocionální úrovni. Nová vlajka měla vyjadřovat nezávislost a zároveň obsáhnout všechny územní celky, které se v rámci hranic Československa sešly. Barvy Čech byly historicky dané – bílá a červená vycházejí už ze znaku českého krále Přemysla Otakara II. Chrabrý král a rytíř nesl na svém štítu stříbrného dvouocasého lva v červeném poli. To jsme v polovině 13. století, kdy heraldika nabývá na významu: je třeba rozlišit bojovníky ve válečné vřavě a zároveň jasně ukázat své postavení, majetek i dobytá území. Červená a bílá se navíc shodovaly s barvami původní moravské šachované orlice, která je v modrém poli. Jakožto nejvyšší symbol svrchovanosti se erby králů časem měnily ve znaky státní. Vlajka Zemí koruny české nesla tedy bílý a červený pruh. V revolučním roce 1848 označovaly takto barevné prapory barikády povstalců a stal se z nich obecně přijímaný symbol českého národa. Za první světové války krajané bojovali za svobodu v zahraničních jednotkách pod prapory, které byly sešité z bílého a červeného pole. A když byla 18. října 1918 publikována Washingtonská deklarace, zavlála poprvé na domě, kde pobýval Tomáš Garrigue Masaryk, vlajka nového, toužebně očekávaného státu. Bíločervená. Dvoubarevná vlajka reprezentovala Československo v prvních měsících existence. Pod ní pluly zámořské lodě vezoucí z Vladivostoku naše legionáře a třepotala se na automobilu prvního ministra zahraničí Edvarda Beneše. Představitelé státu si nicméně uvědomovali její nedostatky. Nezahrnovala druhý velký národ, Slováky. Navíc byla snadno zaměnitelná jak s vlajkou sousedního Polska, tak Rakouska. Citlivou otázku státních znaků, které by

135

Věda

Vpravo: Archivář Jaroslav Kursa měl hluboké heraldické znalosti, jeho návrhy vycházely z historických souvislostí. Vítězný návrh ještě prošel úpravou tak, aby se modrý klín prodloužil až do poloviny délky vlajky.

vyjadřovaly celistvou podobu nové republiky, dostala na starost odborná znaková komise. Jedním z jejích členů byl i zmíněný archivář Jaroslav Kursa. Vedle Kursy se vlajkou zabývala řada dalších – návrhy vytvořil třeba malíř a světový průkopník abstraktní malby František Kupka, který bojoval v legiích, vynikající grafik Vojtěch Preissig činný v zahraničním odboji v New Yorku nebo malíř Jaroslav Jareš. Kromě komise se sešlo i plénum předních umělců a dalších odborníků, které řešilo, jestli má být vlajka spíš tradiční, nebo naopak avantgardní. Všichni zúčastnění se shodli, že dvě dané barvy doplní třetí, totiž modrá. Jednak se tím odkazovalo na tradiční slovanskou trikoloru, zároveň se tak vzdával hold důležitým spojencům a vítězným mocnostem, jež symbolizovaly tytéž oficiální barvy. Jaroslav Kursa nakreslil přes třicet návrhů a mezi nimi i ten, kde původní vlajku doplňuje modrý trojúhelníkový klín do třetiny délky. Coby stará česká heraldická figura klín dobře sloužil k rozeznání vlajky od ostatních a barvou upomínal zároveň na symbol slovenského trojvrší i na třetí barvu moravského znaku. Kursovy nákresy zahrnovaly i přesné rozměry vlajky v poměru stran 2 : 3. Heraldicky promyšlený návrh získal nakonec větší podporu než umělecké nebo grafické řešení ostatních účastníků „hledání nové vlajky“. Schválení ještě předcházela praktická zkouška, protože reálná vlajka se chová jinak než na papíře. Nechybělo mnoho a testovací premiéra se mohla odbýt na prknech Národního divadla, kde měl být připravený větrák. Hodilo by se to, vždyť i česká hymna má k divadlu víc než blízko. Nakonec ale neochota zaměstnanců pracovat přesčas bez příplatku nápad zhatila a vlajka tak místo toho vyplula na Vltavu. Dva parníky brázdily řeku dva dny a vlajka se vizuálně osvědčila. Zastánci Preissigovy americké „vlajky odboje“ sice do poslední chvíle hájili svou variantu a ozývaly se i další hlasy, které chtěly veřejnou soutěž, ale nakonec Kursův návrh zvítězil – jen s jednou změnou. Na návrh malíře Františka Kysely se modrý klín prodloužil do poloviny délky vlajky. Po počáteční zdráhavosti si nová vlajka získala srdce občanů. Příští rok oslaví už sté narozeniny. ■ Vlajková etiketa aneb jak správně vyvěsit českou státní vlajku Podle zákona o užívání státních symbolů České republiky může každý užít státní vlajku kdykoli, pokud to udělá vhodným a důstojným způsobem. Při jejím vyvěšování se ale často chybuje. Jak na to? Při vodorovném vyvěšení je bílý pruh v horní části a modrý klín je z pohledu pozorovatele vlevo. Pokud se vlajka vyvěšuje svisle, je bílý pruh vlevo z pohledu pozorovatele a klín směřuje dolů. Vyvěšujeme-li vlajku na žerdi z budovy (vlajka je tedy k budově kolmo), zůstává bílý pruh v přirozené poloze nahoře a červený pruh je blíž budově, ať už je žerď šikmo, nebo svisle. Čestné místo vlajky mezi ostatními je ve středu, případně vlevo od středu z pohledu pozorovatele.

136

Historií a symbolikou vlajek i navrhováním vlajek nových se zabývá jedna z pomocných věd historických – vexilologie. Za odbornou revizi textu děkujeme České vexilologické společnosti. www.vexilologie.cz

Příběh jedné vlajky

137

Věda

Barvy české vlajky nejsou stanoveny žádným oficiálním předpisem, staletá historická tradice má větší váhu. Tradičně se předpokládá, že červená i modrá budou jasné a syté.

138

NASTASSIA ALEINIKAVA, GRAND DESIGNER 2017 FOTO: VÁCLAV JIRÁSEK

C1 G8 D

20. 3. 19

20.20 ČT art

Ceny Czech Grand Design 2018

Design Módní design Šperk Grafický design Ilustrace Fotografie

PODPORUJÍCÍ INSTITUCE: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, Ministerstvo kultury České republiky, hlavní město Praha, Česká centra, Uměleckoprůmyslové museum v Praze; OFICIÁLNÍ DODAVATELÉ: HM, Excelent, Parfumerie Douglas, TONI&GUY; MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: Architect+, art+antiques, Český rozhlas Dvojka, dolcevita.cz, elle.cz, ELLE Decoration, ERA21, Flash Art, H.O.M.i.E., Marianne Bydlení, Radio 1, Reflex.cz, SOFFA; PODĚKOVÁNÍ: Acqua Panna, San Pellegrino, Nespresso PARTNEŘI: Renault, Czech Trade, Vitra, Národní divadlo

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER:

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI:

HLAVNÍ PARTNER:

Navigace Cestování

Království ztraceného lva Jsme v Maroku. Horké slunce, rozpálený písek, hlučná tržiště, jejichž konce nelze dohlédnout, ručně tkané koberce a barevné koření nebo omamná vůně máty, citrusů a růží. Marocká monarchie nabízí díky své zajímavé geografické poloze, bohaté kultuře a spletité historii také mnoho nečekaného – husté zelené lesy, nekonečné olivové háje, zasněžené vrcholky velehor, termální prameny či vesnice, v nichž dodnes panují pradávné tradice. Vydejte se na cestu po zemi berberského lva, do velmoci sardinek a arganového oleje. Doprovodí vás fotograf a cestovatel Tomáš Slavík.

text: Patrik Florián foto: Tomáš Slavík, www.tomasslavik.cz

140

Království ztraceného lva

141

Navigace

142

Království ztraceného lva

Předchozí strana a tato dvoustrana: Městu Šafšawán (Chefchaouen) se přezdívá modrá perla. Najdete jej na severozápadě země při úpatí pohoří Ríf. První osada zde byla založena v druhé polovině 15. století na obranu před portugalskými kolonizátory. Během španělské inkvizice i za druhé světové války se do města sjížděli muslimští a židovští uprchlíci z jižní Evropy. Dnes je Šafšawán populární turistická destinace, zejména díky modře omítnutým stavbám. Existuje více teorií, proč je celé město modré – někteří tvrdí, že barva má symbolizovat nebe a ráj a vést tak k víře, jiní čistě prakticky poukazují na fakt, že modrá odpuzuje komáry.

143

Navigace

144

Navigace

Maroko není pouze vyprahlá písečná krajina, okolo dvanácti procent země tvoří lesy. V oblasti Středního Atlasu najdete původní a zcela výjimečné prastaré cedrové lesy, které jsou domovem makaků berberských. Potkat se s touto populací jediných evropských opic (žijí totiž také na Gibraltaru) můžete v lese Cèdre Gouraud. I přes všechny snahy o ochranu původní fauny a flóry příroda v Maroku trpí.

145

Navigace

146

Království ztraceného lva

Nahoře: Nákup a prodej každodenních surovin i řemeslných výrobků probíhá na tržištích, súkách. Při jejich návštěvě se neobejdete bez smlouvání. Cenu dovedou usmlouvat až na třetinu jen zkušení a vytrvalí zákazníci.

Nebudete potřebovat ani dalekohled, abyste z nejjižnějšího cípu Španělska či majáku na Europa point na vápencových skalách Gibraltaru dohlédli až na tajuplný černý kontinent. Evropu od Afriky dělí v nejužší části Gibraltarského průlivu vzdálenost nějakých patnáct kilometrů. Marocké království navíc s Evropou de facto sousedí – při severní hranici země se totiž nacházejí dvě španělské enklávy, autonomní města Ceuta a Mellila, která jsou vzpomínkou na francouzsko-španělskou nadvládu. Z té se země vymanila teprve v druhé polovině padesátých let, když se stala královstvím v čele s Muhammadem V. Dnes monarchii vládne jeho vnuk Muhammad VI., jehož některé královské výsady a pravomoci byly v rámci referend delegovány na předsedu vlády. Po celé východní hranici sousedí Maroko s Alžírskem, na jižní se Západní Saharou. Tu Maroko spravuje a považuje za legitimní součást svého území. Pětinu země ale ovládá osvobozenecké hnutí Polisario, které od konce španělské nadvlády v roce 1976 bojuje za svobodnou a demokratickou republiku. Ani dnes nemá Organizace spojených národů v otázce Západní Sahary jasno. Neuznává ani marockou suverenitu, ani existenci Saharské

147

Cestování

148

Navigace

Mnoho cestovatelů překvapí čistota marockých ulic. Nenajdete tu ani odpadky, ani zbytky jídla či nedopalky. Naopak každou chvíli si obchodník zametá před svým krámkem či kropí vyschlou cestu proti prachu.

149

Navigace

Na většině zemědělské plochy pohoří Ríf roste konopí. Pěstování, výroba i konzumace marihuany a hašiše mají v zemi dlouholetou tradici, kterou nepřerušil ani zákaz omamných látek v celém království. Stát je na exportu konopí do evropských zemí ekonomicky závislý. Toto veřejné tajemství navíc láká celou řadu turistů.

150

Navigace

151

Navigace

152

Království ztraceného lva

Tato dvoustrana: Horské vesnice i pouštní oázy jsou domovem Berberů, původních obyvatel severní Afriky. Žijí v malých komunitách v často nedostupných místech, dodnes mluví vlastní řečí a ctí pradávné tradice. V berberských vesnicích můžete nahlédnout do barvité historie tohoto etnika: prohlédnout si tradiční řemesla, ochutnat kořeněné pokrmy nebo vyrazit na velbloudovi do pouštních dun a s desetimetrovým šátkem omotaným okolo hlavy, který chrání před ostrým větrem, si vychutnávat ohromující ticho, nekonečný písek, kam dohlédnete, a oblohu plnou hvězd.

arabské demokratické republiky a zemi považuje za nesamosprávné území. V oblasti tedy i přes uzavření příměří stále přetrvává napětí. Podnebí Maroka utváří tři faktory – vyprahlá Sahara, pohoří Atlas a pobřeží Atlantiku. Severozápadní část země s rozsáhlými pásmy zelené vegetace a mírnými teplotami ovlivňuje středomořské klima. Nejvýznamnější a nejvyšší ze čtyř marockých pohoří je Vysoký Atlas, který se táhne přes centrální část, dále skrze Alžírsko a končí až v Tunisku. Nejvyšší bod Džabal Tubkala s nadmořskou výškou 4 167 metrů ovšem patří právě Marockému království. Zdolat jej údajně není tak obtížné – pokud se ovšem nerozhodnete vyrazit v zimních měsících, kdy není radno podcenit nízké teploty i bohatou sněhovou nadílku. Řecká mytologie praví, že obr jménem Atlás na své šíji držel nebeskou klenbu. Jeho prokletí zlomil Héraklés, syn Diův, který břímě přebral, když obra poslal pro zlatá jablka Hesperidek. A právě v jeskyních těchto mytických velehor byly nalezeny také jedny z nejstarších skalních kreseb už z mladší doby kamenné. Nejen ty jsou důkazem bohaté a dlouholeté historie osidlování afrického kontinentu.

153

Cestování

Rozdíly jsou patrné všude. Přímořská letoviska by vám nejen při pohledu z letadla mohla nápadně připomínat ta v Miami. Ovšem na druhé, vyprahlé straně země dodnes najdete hloubená hliněná obydlí. V místech soutoku horských řek vznikají palmové háje a plantáže.

154

Království ztraceného lva

Jak najít něco dobrého k snědku? Jděte rovnou za nosem. V ulicích marockých měst a vesnic se pokrmy často připravují přímo na ulici a lákají tak sousedy i kolemjdoucí například na čerstvě upečený chléb a opékané maso.

155

Cestování

Oblast dnešního Marockého království vábila Féničany, později Římany, islámské Araby a v období slavných mořeplavců samozřejmě Portugalce a Španěly. Cestovatele z širého světa ovšem láká dodnes. Čím to? Oplývá totiž jedinečným kouzlem, a to i přes řadu paradoxů, na které narazíte. Mezi polorozpadlými, stovky let starými domy uplácanými z hlíny je neuvěřitelně čisto a i chudí obyvatelé horských vesnic se s vámi rádi podělí o kus chubzu, tradičního chleba. Když je řeč o jídle, mezi nejvyhlášenější pokrmy marocké kuchyně patří kuskus, tažín připravovaný v keramickém hrnci stejného jména nebo masové kefty. Na každém rohu se můžete osvěžit mátovým čajem, který je nejlepší ukázkou marocké pohostinnosti. Jeho přípravu i servírování má nejčastěji na starosti muž. Podle tradice je prý první sklenice jemná jako život sám, druhá silná jako láska a třetí hořká jako smrt. Věřte, že kombinaci zeleného čaje s mátou a cukrem, již doplňuje téměř posvátný rituál přípravy, si zamilujete hned s prvním douškem. Náboženství, kultura a tradice se v Maroku těší výsostnému postavení. A budete-li k nim přistupovat s respektem a pokorou, místní vás vždy přivítají s úsměvem. Za zmínku také stojí, že ne srdce, ale játra jsou symbolem lásky a barva smutku je pro Maročany bílá. Královský erb chrání majestátní lvi berberští, které už bohužel ve volné přírodě nenajdeme. Poslední divoce žijící šelma byla zastřelena v roce 1922. I přesto zbývá mnoho dalších vzácných druhů fauny i flóry, které můžete na toulkách rozmanitou krajinou obdivovat. Nenechte si ujít ani návštěvu původních kočovných obyvatel, Berberů, kteří žijí v často těžce dostupných a odlehlých horských či pouštních oblastech. Své jedinečné kulturní dědictví dodnes uchovávají v tkalcovském umění, při výrobě keramiky, při zpracování kůže, dřeva nebo železa. ■ Patrika, autora textu, Maroko vábilo už pár let. Loni využil vánočních svátků a vydal se za krátkou ochutnávkou do kulturního centra země, královského města Marrakéše. Na našem online žurnálu najdete pokračování tohoto článku, kde se dozvíte pár užitečných tipů, třeba jak se neztratit v uličkách mediny, které v navigaci neexistují, jak smlouvat nebo jak rozpoznat pravý ručně tkaný kelim od falešného. A protože je toto vydání věnováno symbolům, na závěr jsme si připravili ukázku berberského dialektu z oblasti Středního Atlasu, jazyka zvaného tamašek. Pokud větu psanou abecedou tifinagh dokážete přeložit, dejte nám vědět, odměna vás zaručeně nemine:

156

Vpravo: V Maroku vyvěrá na povrch přes sto horkých termálních pramenů s příznivými zdravotními účinky, které jsou oblíbenou zastávkou – někdy úplně doslova. A po dlouhých kilometrech pěšky s krosnou na zádech je oceníte o to víc.

157

Počasí napříč Marokem je rozmanité. Extrémně vysoké teploty snadno ve vyšších polohách vystřídají mrazy. Dostatek informací i spolehlivá výbava jsou proto při horské turistice nutností. Může se vám totiž stát, že po propoceném dni se probudíte se sněhovou přikrývkou.

2 158

2. Morgiana Působivý plán na páteční večer? Dekadentní horor režiséra Juraje Herze Morgiana z roku 1972. Sestry, krásnou a naivní Kláru a škaredou démonickou Viktorii, v dvojroli bravurně ztvárnila Iva Janžurová. Secesní kostýmy a líčení podtrhují divácký zážitek, který ocenila i porota MFF v Chicagu, kde Morgiana v roce 1973 získala Zlatého Huga.

text: Patrik Florián a Hana Janišová foto: archiv redakce a Vitra Design Museum

Muzeum Vitra Design oslaví stoleté výročí založení fenomenální umělecké školy Bauhaus výstavou věnovanou Antonu Lorenzovi. Maďarský designér první poloviny 20. století proslul ocelovým ohýbaným nábytkem, ale také patenty, vynálezy a výjimečnými obchodními schopnostmi. Kromě slavných oblých židlí i polohovacích křesel Antona Lorenze mohou návštěvníci obdivovat také nábytek od Marcela Breuera, Marta Stama či Ludwiga Miese van der Rohe. 22. 2. – 19. 5. 2019, Vitra Schaudepot, Weil am Rhein

3. Nikola Klímová (ed.): SNKLHU Odeon 1953–1995 Symbolem nakladatelství vydávajícího za minulého režimu kvalitní světovou literaturu byl bezesporu Odeon. Dbal nejenom na obsah, tedy špičkovou práci překladatelskou a redakční, ale také na formu. Na knižních řadách se podílelo mnoho vynikajících umělců, ilustrátorů, grafiků a typografů – jmenujme alespoň Vladimíra Nárožníka, Oldřicha Hlavsu, Libora Fáru či Františka Muziku –, v jejichž podání se kniha stávala výtvarným objektem, který zaujme i po desetiletích. Autorka předkládá výběr 340 obálek, jež představují osobité a inspirující přístupy ke knižní úpravě. Vydala Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2016

trojboj

Kulturní

1. Anton Lorenz: From Avant-Garde to Industry

Soffa v digitální podobě Díky platformě issuu si nyní můžete stáhnout a číst Soffa v digitální formě na počítači, telefonu i tabletu. www.issuu.com/soffamag

REDAKCE Adéla Lipár Kudrnová | šéfredaktorka adela@soffamag.com Róbert Kováč | art direktor robert@soffamag.com Helena Stiessová | zástupkyně šéfredaktorky helena.s@soffamag.com Hana Janišová | editorka hana@soffamag.com Patrik Florián | redaktor & módní stylista patrik@soffamag.com Albert Němec | produkční albert@soffamag.com Janka Murínová | designérka & stylistka jana@soffamag.com Adéla Havelková | fotografka adela.h@soffamag.com Lina Németh | fotografka lina@soffamag.com Terézia Bělčáková | sales manažerka terezia@soffamag.com Lucie Vytlačilová | sales manažerka lucie@soffamag.com Dita Loudilová | event manažerka dita@soffamag.com Hana Janišová a Helena Stiessová jazyková korektura

SPOLUPRACOVNÍCI Veronika Rút Nováková | text Jean-Claude Etegnot | fotografie Jiří Královec | fotografie Martin Polák | fotografie Tomáš Slavík | fotografie Attilio Solzi | fotografie Tereza Otáhalíková | ilustrace Jan Šrámek | ilustrace Sylva Pauli | grafika Veronika Benáčková | make-up Tereza Vávrová | vlasy VYDAVATEL Soffa, s. r. o. Špálova 444/6 162 00 Praha 6 – Střešovice www.soffamag.com IČ: 03055671 / DIČ: CZ03055671 © Soffa, s. r. o., 2019 | Všechna práva vyhrazena www.soffamag.com | info@soffamag.com Foto na obálce: Martin Polák DISTRIBUCE Chcete se stát prodejcem Soffa? Napište nám na stockist@soffamag.com PŘEDPLATNÉ SEND předplatné, spol. s r. o. Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, Praha 9 tel. +420 225 985 225, soffa@send.cz Speciální poděkování za pomoc s tímto číslem patří Albertu Němcovi

TISK H.R.G., spol. s r. o. Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl

Registrace: MK ČR E 21947, ISSN 2533-7424 Vydání Soffa 31 vychází 28. února 2019

PAPÍR Obálka: PlanoArt® 300 g/m² s certifikací FSC Vnitřní strany: PlanoArt® 130 g/m² s certifikací FSC

LIFESTYLE 240 Kč | 12 € www.soffamag.com