Pekární 26, Olomouc Nekuřácká hospůdka i zahrádka Sezonní gril od pondělí do soboty (zelenina, klobásky z masa a další)
Sezonní opékání s živou hudbou každý čtvrtek od 19:00 Pivo Chomout a Bernard Možnost pronájmu
www.kinohoblina.cz 28.8.2015 od 19:00 KONCERT DVA Předprodej vstupenek na baru v Hoblině.
Editorial
Možná už to vypadalo, že jsme to zabalili. Ale zdání klame. Práce je moc, volný čas skoro žádný, ale prázdninový Subprostor nakonec přece jen existuje. Je navíc docela speciální. S grafikou si v tomhle čísle pohrál Adam Roller, který dělá tyhle věci vážně dobře a jsem moc ráda, že se do toho chtěl pustit. Co se týče budoucnosti, i ta snad bude rů‑ žová a veselá. V procesu je tvorba webu, což mi dělá obrovskou radost. Stránky budou mít daleko širší záběr, navíc se k mým, pro společnost naprosto zásadním plkům, do‑ staneš odkudkoliv. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Přeju krásnou druhou půlku léta.
číslo 7. Šéfredaktor a redakce Veronika Vimmerová
Layout/sazba/zlom/a tak Adam Roller
Zástupce šefredaktora Jaromír Krátký
Kontakt subprostor@gmail.com www.facebook.com/subprostor
Děkujeme tiskárně Epava za podporu a tisk — Epava.cz pozn. red.: passy na titulce nepatří Anetě Kočí ani nikomu z redakce
Rozhovor
Lidé mají zvláštní kouzla. Některé můžeš potkávat pořád dokola a nedají ti nic. S jinými se sejdeš jen párkrát, ale dotknou se tě tak, že si to zapamatuješ na celý život. Aneta Kočí je tím druhým příkladem.
Podnikání je někdy dost stresující zábava
V
e svém roztomilém ateliéru na Třídě Svobody šije perfektní oblečky a sama se tak snaží dělat svět okolo sebe hezčí. Asi jako každý, kdo se rozhodne jít za svým snem, to ani ona neměla jednoduché. Zrovna teď se ale chystá otevírat obchůdek a vypadá to, že věci, které dělá, se ubírají tím správným směrem. Často mě zajímá, proč se člověk vydal zrovna tím směrem, kterým se vydal. Někdy bývají důvody a shody okolností zajímavé. Jak to bylo u tebe? V rodině z maminčiny stra‑ ny jsou moc šikovní na ruč‑ ní práce a je možné, že jsem po nich něco podědila.Ale že bych se nechala vyloženě ovlivnit tím, co dělají, to ne. Sama jsem začala šít už jako malá, chtěla jsem mít hezké šatičky pro panenky. Když se mi dostaly do ruky nůž‑ ky, všechno jsem rozstříha‑ la. Taky jsem tahala domů spoustu věcí, které jsem na‑ šla venku na ulici. Měla jsem pocit, že se mi jednou bu‑ dou k něčemu hodit a něco hezkého z nich vyrobím. No a tohle mé nadšení mě už ne‑ opustilo.
Učila ses někde, na škole, od někoho? Nebo prostě zkoušíš sama? Tím, že jsem se v šití vrtala už od malička, jsem už od páté třídy přesně věděla, kam chci jít na střední. Nikdo mi to ne‑ dokázal rozmluvit, a tak jsem se vydala na oděvku do Prostě‑ jova. Kvůli lepšímu kolektivu jsem si vybrala třídu zaměře‑ nou na marketing v oděvnic‑ tví, a tak jsem nakonec měla víc matematiky, než kreslení. Ve finále to ale bylo úplně jed‑ no, protože jsem do školy stej‑ ně moc nechodila a učitelé si se mnou dost užili. Dokážeš se šitím uživit? Živnost mám založenou od minulého roku, ale je to stále velký boj. Pořád mám náklady větší než výdělky. Dřív jsem měla nějaké brigádky, ale ni‑ kde jsem dlouho nevydržela. Když jsem měla někam pravi‑ delně docházet, šlo to vždycky do kytek. Věčně chodím pozdě a nedokážu se moc soustředit na práci pro někoho jiného. U mě je tedy jasné, že pokud se nezaměstnám sama, neza‑ městná mě nikdo.
Rozhovor
Hodně cestuješ, což ti musí dost rozšiřovat obzory. Tvoříš pak i jinde, než tady v Olomouci? Pro mě je především důleži‑ té mít rozlet, takovou tu vol‑ nost. Cestovaní je především ohromně inspirativní. Nebaví mě jen tak prohlížet internet a hledat skvělé nápady, nej‑ raději koukám po lidech, to mě obohatí ze všeho nejvíc. Zapojím u toho všechny smy‑ sly a je to mnohem lepší, než sedět mezi čtyřmi zdmi a dí‑ vat se do monitoru. Bohužel se mi ta inspirace po návratu zpět zase hrozně rychle vy‑ trácí, což mě mrzí. Musím se víc snažit ty myšlenky udržet a nezapomínat, kolik úžas‑ ných věcí se dá ve světě najít. Když už cestuješ, kam nejradši vyrážíš? Zůstáváš v Evropě nebo tě lákají úplně jiné země a kultury? Evropa mi teď bohatě stačí. Dál do světa jsem se zatím ne‑ podívala a ani mě to momen‑ tálně neláká. Itálie a Francie jsou, co se odívání týče, skvě‑ lé země. Hrozně ráda mám i Balkán a jejich pohodový styl života. Která země tě láká úplně nejvíc? Vždycky jsem chtěla žít něja‑ kou dobu ve Francii, v Paříži.
Potom jsem město párkrát navštívila a bylo mi jasné, že tenhle sen si splnit musím. Ale odjet do Paříže za prací není jednoduché, pokud člo‑ věk neumí dobře francouzsky a nemá dostatečné množství peněz na přežití prvních dnů. Dostat jsem se tam ale chtě‑ la, takže jsem začala hledat rodinu, která nabízela práci pro anglicky mluvicí au‑pair. Nakonec se mi zadařilo, zba‑ lila jsem kufr a další rok ne‑ začala jako student, ale jako slečna pařížanka vodící děti do školy. Bylo to tak skvělé, jak jsi čekala? Bylo to úžasné, žila jsem ve městě módy, dokonce jsem by‑ dlela v úplném centru a všech‑ ny krásné památky jsem měla tak nějak okolo domu. Měla jsem štěstí i na rodinu, byli
hrozně scestovalí, každý večer jsme měli honosné večeře a vy‑ kládali mi různé příběhy ze světa. Horší to bylo s mojí an‑ gličtinou, která byla mizerná. Doopravdy rozumnět a smys‑ luplně odpovídat jsem začala asi až po dvou měsících. Zrovna chystáš otevření obchůdku. Co v něm bude k dostání a kdy bude hotový? Obchod chci otevírat začát‑ kem srpna ve Ztracené ulici. Ke koupení v něm budou kousky dovezené ze zahraničí a samozřejmě taky moje vlast‑ ní. Všechno to namíchám dohromady, protože toho mého ještě není tolik našito. K mání budou i různé polštář‑ ky, dečky a taky třeba korálky. Do budoucna bych ráda prodávala i obrázky, kte‑ ré namaluju. Ale zatím pře‑ devším oblečení. A rozhodně budu mít nejhezčí kabinku. Jak si představuješ svoji budoucnost? Hrozně se těším, až se jednou se vypracuju tak, že budu mít založenou značku a pod se‑ bou spoustu šikovných šva‑ dlenek a zaměstnanců. Ale to je ještě na dlouho a kdo ví, co
mě mezi tím napadne. Třeba budu chtít dělat věci nakonec úplně jinak nebo hodím nohy na ramena a znova odjedu. Ať už to bude jakkoliv, je to život, který jsem si vybrala, a který mě baví.
Seriál
I T Ě D ADDEESSÁÁTTEEKK VA
EV D DE
J
sem devadesátkový dítě na‑ rozený do čerstvě svobod‑ nýho, analogovýho světa. Dětství mi připomínaj hodiny strávený na rezavejch prolíza‑ čkách za domem, ranní pás‑ mo pohádek na Nově a zamo‑ taný šmoulí kazety. Dnešní, dospěláckej svět je fajn. Co potřebujem vědět, najdem v telefonu v kapse a svět si sviští dokola závratnou rych‑ lostí. Můžem být na dvaceti místech zároveň a ještě si u toho posílat srandov‑ ní videa. Jenže vzpomínky pro‑ stě nevymažeš, a tak se mi po všech těch vě‑ cech, který mě vychovaly, občas zasteskne. Syn‑ drom ukápnutý slzičky v tomhle
případě určitě není jen můj problém a vzpomínka na dobu, kdy největší starostí byla obava o vztahy děcek z Beverly Hills, je tak trochu fetiš pro všechny, kteří to prožili. Za stěžejní fakt, bez kterýho bychom dnes nebyli tím, kým jsme, považuju absenci inter‑ netu. Ve snaze získat alespoň nějaký data a informace i přes nepřízeň okolního světa, jsme často museli dělat věci, který by nám dneska už těžko někdo věřil. Třeba trá‑ vit hodiny u rá‑ dia a písničky z něj nahrávat na kazety. A ty pak do zblbnutí poslouchat po‑ řád dokola. Sem tam s nějakou tou reklamou, kterou jsi zrovna
nestih‑ nul umlčet. O jedno z mno‑ ha sociálních dělení se tehdy postaral wal‑ kman a toho, kdo ho do třídy přinesl jako první, automaticky paso‑ val do pozice absolutní‑ ho krále. Trendy naštěstí lítaly vzduchem jeden přes druhej a společenský statu‑ sy byly díky tomu tak vratký, že jsme se my ostatní mohli na pomyslnej Olymp snadno vyškrábat třeba hned v dal‑ ším týdnu. Komixákový triko od tety z Německa totiž taky mělo svoji nezpochybnitel‑ nou cenu. Co ale platilo u muziky, fun‑ govalo u filmů dvojnásob. Vé‑ háesky sice dávaly možnost nahrát si filmy z telky, v roz‑ manitým spektru čtyř zá‑ kladních programů ale neby‑ lo tak docela z čeho vybírat. Nova nás už od ranýho dětsví zásobila hromadou bizarních kravin a americký rodinný
komedie jsme měli nakouka‑ ný asi úplně všechny. Samo‑ zřejmě zase s pořádnou por‑ cí reklam, který se vždycky musely přetáčet. Pokud jde o magnetický pásky a jejich pozici v ději‑ nách lidstva, nemůžu se zba‑ vit pocitu, že byly tak trochu šlápnutím vedle. Přestože kazetám hraje z vědeckýho hlediska do karet poměrně dlouhá životnost, je to asi jako omlouvat prohranou vál‑ ku a rozmetaný vojsko tím, že důležitější je přece jen zú‑ častnit se. Protože ani desítky let zaručené výdrže nevyváží ty hodiny přetáčení pásek z jedné strany na druhou
a hledání konkrétních filmů a písniček na nich. A to ani nemluvím o jejich rozměrech a už vůbec ne o vymotávání pásek zasukovaných v hla‑ vách videa. Pokud programová skladba českých televizí zrovna ne‑
Seriál
odpovídala naší náladě, zachraňovaly nás videopůjčovny – fas‑ cinující prostory s regály plných filmů. Díky nim jsem už jako dítě získala obstojnej přehled snad ve všech amerických deva‑ desátkových blockbusterech a taky v notný dávce všemožných béček. A svý rodiče jsem samozřejmě trápila otázkou, cože je v sekci zatažené červeným závěsem. Když nad tím přemýšlím dnes, myslím, že trápit se tehdy mu‑ selo víc lidí. Především těch, kteří se chtěli doma u pivka mrk‑ nout na nějaký lechtivý film, jenže neměli ty správné zdroje. Když potřeba jinak nedala, nezbylo než vyrazit pro trochu roz‑ ptýlení do půjčovny. Což znamenalo prozradit své plány a taky tematické preference třeba té pěkné slečně, která tam pracova‑ la za kasou. Hloupý. Mládí bez internetu nám ale do života dalo několik zásadních vlastností. Nedostatek absolutně všeho nás vychoval k pokoře a trpělivosti. A taky ke kreativitě, se kterou jsme nemožnost uspokojování našich potřeb často museli řešit. Vystačili jsme si s málem a to na nás muselo nechat následky. Možná pozitivní, možná negativní.
Genius loci
P
Podivný osud vily plné umění
okud je v Olomouci ne‑ čeho dost, tak zajíma‑ vých domů. Některé pa‑ matují třicetiletou válku, jiné vyrostly za vlády socialismu, ale ani to mnohým na kráse neubírá. Jednou z nejpozoruhodněj‑ ších městských staveb vůbec je secesní vila Primavesi se zvlášt‑ ní historií. Za její víc než stoletou existenci se v ní vystřídalo ledacos, od bohaté rodiny až po poradnu pro alkoholiky. Stavba, kterou si jako své městské sídlo nechala postavit ro‑ dina italského bankéře, pana Primavesiho, se dost vymyká vše‑ mu, co se dá ve městě najít. V našich končinách nepříliš typické použití secesního stylu z ní vytváří výstřední dílo. Píše se o ní dokonce jako o jedné z nejcennějších staveb vídeňské secese ve střední Evropě. Dokončení vily se datuje do roku 1906. Tehdy úspěšný pod‑ nikatel Otto Primavesi provozuje na Dolním náměstí ban‑ ku a byznys mu výborně vynáší. Aby ukázal velikost a pozici svého rodu, nechává postavit atypické sídlo na olomouckých hradbách. Ještě předtím posílá k zemi dva renesanční domy, které na pozemku staly dříve.
Genius loci
Protože on i jeho manželka, vídeňská herečka Eugenie, milují umění a navíc se díky svému postavení pohybují v těch správ‑ ných vodách, nechávají dům vyzdobit díly předních umělců. Tím nejvýznamnějším, kdo vilu obohacuje, je vídeňský malíř a pře‑ devším osobní přítel rodiny, Gustav Klimt. Na výsledné podobě sídla se podílí i nadčasový architekt a designér Josef Hoffman a další z rodinných přátel, sochař Anton Hanak. Ten kromě prvků vily vytváří pro Primavesiovi i sochu Věčnost, která je sou‑ částí impozantní ro‑ dinné hrobky na ne‑ ředínském hřitově. Dům je významný ne‑ jen svým uměleckým rázem, na svou dobu vyniká i technologic‑ ky. Už na začátku dva‑ cátého století v něm stavitelé navrhují ústřední topení, funguje tu elektrický odsavač prachu a součástí stavby je i soukromá elektrárna. Zajímavý detail tvoří mozaika okolo hlavního vcho‑ du do budovy, kterou si rodina na zeď lepí sama. Po konci první světové války a rozpadu Rakouska‑Uherska se rodina, sympati‑ zující s uspořádáním monarchie, stěhuje do Vídně. Dům hledá nového majitele a tak se v roce 1926 dostává do rukou doktora
Františka Koutného. Ten sídlo měšťanské smetánky upravu‑ je na soukromé sanatorium. Místnosti se mění na pokoje pro nemocné a operační nebo porodní sály. Ve vile přetvořené na nemocniční budovu probíhají tisíce operací a uzdravuje se tu mnoho nemocných lidí. Toto využití se ale příliš neshoduje s původní funkcí okrasného sídla a praktičnosti ustupuje nejen původní stavební řešení, ale i mnohá z cenných uměleckých děl. Další změny příchá‑ zí spolu s komunisty. Vila je, ostatně jako jakýkoliv jiný maje‑ tek na území Česko‑ slovenska, znárodně‑ na a sanatorium se mění na ambulantní zařízení s ordinace‑ mi. Pacienty tu přijí‑ má například kožní lékař a své místo tady má i protialkoholická poradna. Architek‑ tonicky to pro budo‑ vu znamená velké množství neprofesi‑ onálních stavebních úprav, odvoz veškeré‑ ho zbylého mobiliáře a následné dlouho‑ leté chátrání, zapří‑ číněné nerozumným hospodařením vlád‑ noucí strany. Po revo‑ luci se stavba v resti‑ tucích vrací zpět do soukromého vlastnictví, je však ve velmi špatném technickém stavu, který se během následujících let ještě zhoršuje. Vybydlený dům bez jakýchkoliv historicky cen‑ ných děl se oprav dočkává až po roce 1996 a kousek po kousku se rekonstruuje prakticky dodnes.
Událost
Někdy se i u nás ve městě dějou fajn věci. A tak se stane, že se v Jazz Tibetu objeví Robert Glasper. Tak trochu pianista, tak trochu reformátor a držitel dvou cen Grammy přijel do Olomouce 13. července. A stálo to za to.
B
aví mě lidé, kteří mají ve své tvorbě takový rozlet (a rozhled), že se dokážou pohybovat na roz‑ hraní několika různých žán‑ rů zároveň. Ještě zajímavěj‑ ší pak je, když začnou tyhle vzdálené věci skládat do sebe a vytváří tak úplně nové ob‑ zory. To platí i o Glasperovi. Jazz, r’n’b, gospel, to jsou asi ty nemarkantnější vlivy, které jdou z jeho tvorby cítit. A pak samozřejmě rap. Otisk v hip hopovém světě je důvod, proč je tento člověk pro mě doo‑ pravdy zajímavý a proč byla jeho návštěva v našem městě tak velkolepá. Nestává se čas‑ to, aby tu hrál člověk, který spolupracoval s lidmi jako je Mos Def, Snoop Dogg nebo aktuálně Kendrick Lamar, kterému dělal hudbu k něko‑ lika skladbám na posledním albu How To Pimp a Butterfly. Desce, která svým způsobem přepisuje dějiny (možná pře‑ háním, ale baví mě hrozně).
Co se týče olomouckého kon‑ certu, opravdu mile mě pře‑ kvapilo, kolik lidí na něj při‑ šlo. Je pravda, že akce v Jazzu si na návštěvnost většinou stěžovat nemůžou. Přece jen ale bylo fajn vidět klub v po‑ lovině července vyprodaný. Tři chlapíci, kteří se objevili na pódiu, působili zvláštním dojmem. Spíš než jako svě‑ toznámí umělci mi připadali jako kamarádi z hoodu. Sed‑ li si za nástroje a začali hrát. Glasper na klavír, Damion Reid na bicí a Vicente Archer na basu. Trio – jak si muzi‑ kanti říkají – se věnuje in‑ strumentální tvorbě, v jejímž duchu se nesl i celý olomo‑ ucký koncert. Přestože velká část skladeb, která ten večer na koncertu zazněla, pro mě byla nová a absolutně nezná‑ má, vrněla jsem si pro sebe celou dobu. Moje nevědomost tak nakonec dala všemu ještě další rozměr.
Co neprošvihnout
Vzhledem k tomu, že u nás o prázdninách klasicky umřel pes, není tady ani co neprošvihnout. Protože je ale léto a festivalová sezona jede na plné obrátky, pošlu tě tentokrát za kulturou do světa.
Shotgun festival 11. – 13. září, Hrádek nad Nisou Přestože do Hrádku nad Nisou (Libe‑ rec) je to kus cesty, v tomhle případě se vyplatí sbalit batůžek a vyrazit. Pokud rád objevuješ nový věci a nebaví tě da‑ vové šílenství typu Colours, je Shotgun možnost, jak spojit přijemné s užiteč‑ ným. Jeden z mála hudebních festiva‑ lů v Česku, který volí raději kvalitu než kvantitu, už jedenáct let nabízí docela jiný pohled na elektronickou scénu u nás. Letošní dvanáctý ročník nebude jiný. Československou špičku zastoupí lidé jako Rafo, Pepi Møreti, Rudeboy nebo Volnej průběh djs, ale těšit se můžeš i na zahraniční hosty. Temné indust‑ riální techno v podání angličana, co si říká Ansome, snový švýcar Manuel Fischer a mnoho dalších. Žánrově na hranicích alternativního housu, tech‑ na a drumnbassu. Koukni na shotgun. branatrojzemi.cz a dozvíš se všech‑ no, co potřebuješ. Kromě informací objevíš taky krásnou grafiku, kterou má letos na svědomí už výše zmiňova‑ ný Rafo.
Tauron Nowa Muzyka 20. – 23. srpna, Katowice (PL) Za dobrou hudbou můžeš vyrazit i do zahraničí (a nakonec ještě blíž, než k Liberci). Katovický Tauron funguje v Polsku už od roku 2006 a pokaždé láká víc a víc lidí, prahnoucích po zají‑ mavé muzice. Festival nabízí scénu da‑ leko rozmanitější, neupíná se jen k čis‑ tě elektronické tancovačce. Najdeš na něm i hip hop, ambient, dubstep, hudba ale zabíhá mimo všeobecně chápané mantinely. Tradičně bohatej lineup letos zdobí především Apparat, jehož živé vystoupení bude určitě sil‑ ný zážitek. Poslechneš si i Jeffa Millse, dokonce ve spolupráci s orchestrem, anebo výborného dje Kozeho. Spous‑ tu dalších jmen najdeš na stránkách festiwalnowamuzyka.pl … a abys neřekl, že se v Olomouci váž‑ ně nic neděje HEJ TY! w/ James Cole 19. září, Druhý Domov / Metro Že nevěříš svým očím? Měla jsem to stejně. Ikona českého rapu se v září doopravdy objeví v Olomouci a co víc, nepůjde jen o muziku. Protože James Cole pod svým vlastním jménem Dani‑ el Ďurech píše kromě textů taky básně, nabízela se možnost pozvat ho na akci i jako poetu. Vyšlo to a ty si tak můžeš večer před koncertem zajít poslech‑ nout jeho tvorbu na autorské čtení do Druhého Domova. Program v kavárně začíná v sedm a bude odtamtud pokra‑ čovat rovnou do Metra.
Plus/mínus
Muzeum umění má možnost koupit do své sbírky Vasare‑ lyho grafiky. Přes‑ něji třiatřicet děl z let 1937 až 1986, která jsou v muzeu momentálně vystavená. Je v tom ale háček – nemá na to
Přihoď korunku a pomůžeš muzeu dostatek peněz. A proto vy‑ psalo sbírku, díky které se po‑ kouší potřebný obnos získat s pomocí lidí. Přispět můžeš, kolik uznáš za vhodné. Buď přímo do kasičky ve foyer muzea, anebo převodem na účet, jehož číslo najdeš na stránkách olmuart.cz. Sbír‑ ka končí 20. září a zatím se podařilo dát dohromady přes třicet tisíc korun. To asi sta‑ čit nebude, ale ještě není ko‑ nec. Záměr je to každopádně moc pěkný a mít ve sbírkách maličkého olomouckého mu‑ zea tolik Vasrelyho grafik by bylo hezké. A pro město urči‑ tě přínosné.
Lidé jsou různí, někteří jsou v pohodě, jiní míň. Internet je jich plný a ty se občas ne‑ stačíš divit. Třeba když naštvaná matka a odbornice na všechno Eva Hrindová začne neúnavně bojovat za naši lep‑ ší budoucnost. Za zlom v její kariéře roznašeče pekla po so‑ ciálních sítích by se dal poklá‑ dat moment, kdy skrz média proprala incident s muslimy na Horním náměstí. Její hys‑ terické výlevy jsme v článku
Naštvané matky Blesku četli snad úplně všich‑ ni. Paní Eva ale nelení, jede dál a dokonce přitvrzuje. Na řado‑ vou členkustrany ji začíná být všude až příliš. Před pár týdny si vydupala další trošku slávy atentátem na Lucii Bittalovou, jejíž rakovinu se investigativní mámě podařilo identifikovat jako vládní propagandu. To už jistě chtělo pořádný kus odvahy. Facebooková stránka paní Evy nicméně nabízí témat k zamyšlení mnohem více a jak je vidět, fantazii se meze nekla‑ dou. Co se tedy dozvíme dál?
Občas se napít musíš...
e Zá žitková restaurac plná delikates / Stylové klubové prostředí s krbem / Lounge music and funky weekend...
Palachovo nám. 620/1, 772 00 Olomouc, tel.: 773 046 454, www.bar-planb.cz
Tiskárna EPAVA Olomouc, a. s.
Vám nabízí malonákladový i vysokonákladový tisk. Klademe důraz na komplexnost našich služeb, od grafického návrhu až po distribuci k zákazníkovi.
LetáKY
NeKONečNé fOrmuLáŘe
BLOKY
OBáLKY
POHLeDNICe
SLOŽKY
KALeNDáŘe
vIzItKY
KNIHY
Grafické studio - tvůrčí zpracování textů, grafiky, fotografií... Archový tisk - dokonalé technické provedení a kvalitní servis... Rotační tisk - neomezené možnosti našich technologií... Digitální tisk - než si u nás vypijete kávu... Knihařské zpracování - dokončujícím zpracováním nás nezaskočíte...
vytištěno za podpory: EPAVA Olomouc, a. s., Chválkovická 223/5, 779 00 Olomouc, www.epava.cz, +420 585 312 666
SRPEN V RENOMÉ
10.-16. TĂ?DEN STĹ˜EDOMOĹ˜SKÉ KUCHYNÄš ÄŒerstvĂŠ ryby, domĂĄcĂ tÄ›stoviny.
17.-23. TĂ?DEN MEXICKÉ KUCHYNÄš To illy, tacos, burritos, quesadillas, chimichangas a dalĹĄĂ typickĂĄ jĂdla mexickĂŠ kuchynÄ›. Tequila v akci. 24.-30. TĂ?DEN FRANCOUZSKÉ KUCHYNÄš Foie gras, kohout na vĂnÄ›, quiche, ŞåbĂ stehĂ˝nka a jinĂŠ francouzskĂŠ speciality.
RenomĂŠ Grill & Bar, UhelnĂĄ 21, Olomouc, 734 455 950