SVAL | letní semestr 2017 by Tomáš D. Doležal

číslo I. letní semestr 2017

čk

ví

sval

students‘ voluntarily associated literature

8 Z KOŠUMBERKU NA ISLAND

10 NEJSME RYCHLOKVAŠKY!

ROZHOVOR: ZDEŇKA FALTÝNKOVÁ

OSOBNOSTI FYZIOTERAPIE: FRANTIŠEK VÉLE

NEBOJ SE SVÉHO HENDIKEPU!

... A MNOHO DALŠÍHO

SPONZOÅ&#x2DC;I

SPOLUPRACUJEME

EDITORIAL

OBSAH ČÍSLA

Milí čtenáři, kamarádi, kolegové, právě se vám pod ruku dostalo první číslo

Prokop Havrda 21. Fyziocafé: Paliativní péče

Zuzana Poláková Z Košumberku na Island

studentského časopisu Students‘ Voluntarily Associated Literature, tedy SVALu. Časopisů pro fyzioterapeuty je pomálu, proto asi před rokem vznikl nápad udělat časopis, který bude pro nás – studenty. Nepouštěli

Nejsme rychlokvašky!

Pavel Krystek a David Šikel Multioborově? Jde to! Co třeba eReSka?!

Absolventka Mgr. Andrea Velebná

Barbora Bláhová Koledy v Centru následné péče

Klára Kučerová Zdeňka Faltýnková tak, jak ji neznáte

Marie Bicková Recenze fakulty: ZSF JU

Porovnání fakult: Erasmus

Vanda Švihelová; Aneta Frajtová Osobnosti fyzioterapie

Klára Kučerová Neboj se svého hendikepu!

jsme se do žádných odborností, za tímto účelem jsou tu jiná periodika. Našim cílem bylo přinést studentům informace z oboru v jiné než odborné formě, zprostředkovat informace o stážích, prostředí z jednotlivých fakult a akcích nejen Asociace studentů fyzioterapie. Původního první až moc velké číslo jsme rozdělili na dvě menší, proto se na spoustu zajímavého můžete těšit ještě na začátku nového akademického roku. V akuáním čísle rozhodně stojí za přečtení rozhovor s Mgr. Zdeňkou Faltýnkovou o začátcích její práce i plánech do budoucna, dále třeba povídání o tom, jak se cestuje ze spinálky až na Island, report z akce Neboj se svého hendikepu, která letos proběhne znovu, a mnoho dalších fajn věcí, které vás, jak doufám, budou inspirovat a motivovat do dalšího studia. Krásné léto!

Alžběta Motlová šéfredaktorka

Prokop Havrda

21. Fyziocafé: Paliativní péče — o životě před smrtí

Co prožívá člověk před smrtí? Jak umírají lidé v moderní společnosti? Je konečná diagnóza opravdu koncem života? Nejen tyto otázky jsme probírali s doktorem Martinem Loučkou na 21. Fyziocafé v pražském studentském klubu Celetná.

S prodlužující se délkou života, změnami životního stylu a prostředí se zvyšuje množství pacientů trpících chronickým onemocněním, které značně snižuje soběstačnost a schopnost prožívat život v plné míře. Paliativní péče se zaměřuje na zvyšování kvality života pacientů s těmito onemocněními v momentě, kdy kurativní péče vyčerpá své možnosti. V České republice existuje síť léčeben dlouhodobě nemocných, hospiců a nově vznikajících paliativních týmů, starajících se o pacienty přímo v nemocnicích, které usilují o dobré prožití konečné fáze života nevyléčitelných pacientů. Mezi nejčastější přání pacientů patří strávení svých posledních chvil doma se svou rodinou, v důstojnosti a bez velké bolesti. V posledních letech však stále přibývá množství lidí, kteří umírají v nemocnicích a v LDN zařízeních, což může být velkou zátěží nejen pro pacienty samotné, ale

i pro jejich rodiny a blízké. Paliativní péče se snaží o zajištění nejen těchto přání, ale také o možnost řešení psychosociálních a spirituálních problémů, spolu s tišením bolesti. Tato péče je nejčastěji poskytována v lůžkových či mobilních hospicech, nebo přímo v nemocnicích, kde fungují paliativní týmy, jejichž cílem je zahájit paliativní péči ještě před ukončením kurativní péče a zajistit mezi nimi plynulý přechod. Na území České republiky v současnosti funguje 18 lůžkových a 24 mobilních hospicových zařízení. V mobilní variantě přijíždí lékař, sestra, sociální pracovník, psycholog či duchovní přímo domů k nemocnému a veškerá péče je poskytována za aktivního přispění rodiny, která by jinak sama nebyla schopna zajistit vše, co nemocný potřebuje z časových nebo odbornostních důvodů (podávání léků). Nejde však jen o samotnou léčebnou péči,

sval

students‘ voluntarily associated literature

ale hlavně o snížení vlivu hendikepu na aktivity, které si nemocný přeje provozovat, aby čas, který mu zbývá, byl prožit smysluplně a podle jeho představ. Může tedy jít o kontakt s rodinou, s přáteli, s mazlíčky, o zajištění oblíbeného jídla, hudby. Jak ale rozpoznat pacienta, u kterého by měla být zahájena paliativní péči? Jak dlouhý je čas, po který se paliativní týmy věnují pacientům? K zodpovězení těchto otázek se používají dotazníky, které vyplňují pacienti i jejich rodiny. Další možností je tzv. surprise question. Ošetřující lékař si po zhodnocení stavu pacienta zodpoví otázku, jestli by byl překvapen, kdyby daný pacient během roku zemřel, a na základě jeho odpovědi je či není péče zahájena. Správnost těchto předpovědí se podle výzkumu americké nefrologické společnosti potvrdila v 90 % případů.

Paliativní péče zvyšuje kvalitu života pacientů, snižuje celkové náklady na péči a pomáhá rodinám a přátelům nemocných vyrovnat se s nadešlou situací a stavem nemocného. Je snazší smířit se s odchodem blízké osoby, když víme, že jsme jí poskytli dobrou péči v závěru života.

Zuzana Poláková

Z KOŠUMBERKU NA ISLAND Jirka Čeloud, sedmadvacetiletý kluk, který si v 16 letech na školním výletě skokem do vody způsobil celoživotní diagnózu – léze míchy v úrovni C5, tedy kvadruparéza. Se svým osudem se ale dokázal velmi dobře poprat a dneska si svůj život užívá na plné obrátky. Osobně jsem se s ním poprvé potkala v září 2015 na víkendové akci pro vozíčkáře a studenty fyzioterapie a hned mě zaujal svým pozitivním pohledem na svět. Byl klidný, veselý a ochotný se vším pomoct. O rok později jsme se na stejném místě a ve stejné náladě setkali znovu, avšak s Jirkou v silnějším zastoupení – přítelkyně, pes a handbike.

sval

students‘ voluntarily associated literature

hned po vzlétnutí vrtulníku říkám lékařce „Dejte mi něco, asi budu blejt.“ Podala mi emitku. Zavírám oči, a když je zase otvírám, nějaký lékař mi klidným hlasem povídá cosi o přesunu do Brna, prý že tam mají lepší oddělení a pomohou mi tam. „Pomohou? S čím sakra?“ Přichází rodiče. Máma řve. Táta má slzy v očích. Na mysli měl spinálku, kam mě přesunuli po šesti týdnech strávených na ARU. ARO bylo celkem fajn. Krásné sestřičky. Vlastně, ty sestřičky byly fajn, jinak to fajn moc nebylo. Pak ta spinálka. Šílený! Tahali mě do pitomejch motomedů, hlava se mi točila, neonky v akvárku blbě čuměly. Jídlo hnusný. Setřičky tlustý. „Fuck it! Už abych byl pryč!“ Zlatej Košumberk! Lidi hodný, se sanitářema byla sranda, sestřičky nám chodily dávat dobrou noc. Po odjezdu negativního spolupacienta Sváti za mnou přišel na pokoj kamarád Majoš. Život začal. Majoš na tom byl líp, C7. Já s pětkou za krkem jsem mu záviděl, vlezl sám na káru, sám se cévkoval, jezdil na pívo. Pohoda. Dřu. Cvičím. Jezdím na vozejku. Nejdřív po chodbě, po třech měsících se dočkám i toho píva. Vozíčkáři přestávají být vozíčkáři, začínají být kamarády. Po roce se vracím domů. Není to jen návrat domů, je to i návrat do reality. Kruté reality. Mám pocit, že na mě všichni civí, nikdo mi nerozumí. Nosím sluneční brýle, to pomáhá. Nechci od nikoho s ničím pomoct. Zvládnu to přece sám. Ven se bojím chodit, co kdybych se posral. V Košumberku to nikdo neřešil, ale co tady? Mám svojí oranžovou kriplkáru a aspoň ta mi přijde cool. Mám i handbike. Krásný. Zelený. Moc na něm nejezdím, je to hrozně náročný a potřebuju, aby jel někdo se mnou, nevyjedu totiž žádný větší kopec. Po pěti letech sedím s partou v hospodě a říkám jim, že bych chtěl vyrazit na handbiku na vandr, natěžko, jen s krosnou, spacákem a karimatkou. Třeba do Krumlova a zpět. Měl jsem strach říct to nahlas. Už od doby, kdy jsem na ergo v Košusu viděl na

skříni placku Dušana Petřvalského, přál jsem si podobnou cestu podniknout. Dušan dojel na handbiku z ČR až do Říma. Za dva měsíce za mnou přišli Jenda a Matěj a říkají: Jiří, máme teď týden čas, tak pojď, vyrazíme.“ A vyrazili jsme. Bude to znít pateticky, ale tenhle výlet, to bylo jako vytáhnout eso z rukávu. Najednou všechno šlo. Jinak jsem začal přemýšlet, jinak plánovat. Nabyl jsem sebevědomí. S klukama jsme se pustili do plánování mnohem většího vandru. Chtěli jsme objet Island. V tý době jsem uprchl z mamahotelu. Ne, že by mi tam bylo zle, to ne, ba naopak, ale člověk se jednou musí naučit zmáčknout čudlík na pračce. Zabydlel jsem se u „Semínka“, taky kvadrouš. Později se přistěhoval Tomík. Dokonáno jest. Tři kvadrouši v chalupě. Bylo to souznění. Když jednomu při přesunu ujel vozík, vísknul, vcukuletu mu druhý, chápajíce situaci, káru přirazil. Island je krásný kus světa. Co krok, to vodopád. Akorát dost prší. Dost i fouká, ale nechci moc bulet. Jenda s Matějem jedou taky na handbiku. Jsou dobří. A to vezou ne 20 kg jako já, nýbrž minimálně 35 kg. Hodně se smějem a hodně nadáváme. Taky máme hlad a tak kontíme. Prej se to nesmí, ale co naděláš. Po měsíci a půl řveme radostí a projíždíme cílovým městem. Jsme šťastní. Þakka Ísland! V Izraeli poznáváme Mayan. „Proč ty nemáš holku?“ ptá se mě. „Nevím“, odpovídám, „možná čekám, až přijde ta pravá“. „Určitě přijde, seš skvělej chlap!“ Našel jsem ji! Je to koňařka, to chceš! Je moc hodná. A krásná. Randíme pod Železničním mostem. Bude z ní fyzioterapička, tomu se směje a červená se. Mám ji rád. V Maroku se mi dost stýskalo. V Íránu taky. Už to není jen já. Je to my. Našli jsme psa. Jmenuje se Tef. Je to blbec, často mu tak říkáme, ale máme ho rádi. Jsme jak rodina. Přeju si, aby byl život pořád tak pěknej.

Nejsme ryc Článek, který vyšel 24. 2. 2017 v deníku Metro

sval

students‘ voluntarily associated literature

chlokvašky!

ednoho zimního rána Praha vstala, jako každý jiný den se rozjela do práce, v metru vzala Metro a dočetla se, že ti fyzioterapeuti jsou vlastně jen teoretici, co sedí v lavicích bez praxe a po škole toho krom té teorie moc neumí. Následující stránky mají informovat mimopražské, ke kterým se třeba informace nemusela dostat. Jsme rádi, že se k celé aféře vyjádřili nejen studenti, ale také odborníci z našeho oboru. Na následujících stranách se můžete přečíst reakci MUDr. Radovana Hudáka, který na 2.LF vyučuje anatomii. Na FB profiu Unie fyzioterapeutů jste mohli zachytit reakci deníku Metro. Doufejme, že článek pana redaktora nenapáchal velké škody, a že v očích našich pacientů zůstane důvěryhodnými osobami, co umí víc než namasírovat záda.

Prohlášení Asociace studentů fyzioterapie

y, členové Asociace studentů fyzioterapie (dále ASF), se ohrazujeme vůči článku ‚Co Čech, to „fyzioterapeut“. Úroveň kolísá, tvrdí odborníci‘ zveřejněném v deníku Metro 24. 2. 2017 na straně č. 6. Článek obsahuje spoustu zavádějících a nepravdivých až lživých informací, jež mohou vést k dezinformaci veřejnosti a špiní a hanobí dobré jméno české fyzioterapie. Jelikož jedním z hlavních cílů ASF je šířit povědomí o oboru fyzioterapie, cítíme se povinni na tento článek reagovat a uvést informace o našem oboru na pravou míru. Žádáme písemnou omluvu uveřejněnou v jednom z následujících vydání deníku Metro, ve kterém budou všechny mylné informace uvedeny na pravou míru. Než k tomuto dojde, chceme upozornit alespoň na nepravdivá „fakta“, která byla uvedena v článku a informovat veřejnost o skutečnosti řádně ověřenými fakty. 1. Fyzioterapeutka Karolína Stočilová, na jejíž výpovědi je tento článek postaven, není vedena jako registrovaný fyzioterapeut. Právě tato informace již sama hodnotí kvalitu a věrohodnost článku. 2. Spousta dalších informací, které autor

článku uvádí není vůbec podložena. Jak je možné, že může vyjít takovýto článek uvádějící takto získané informace jako obecně platná fakta? Například věta: „Ačkoliv v rekvalifikačním kurzu obvykle získáte větší množství praxe než student vysoké školy za tři až pět let studia, ...“ je jednoznačně lživá. Jak správně uvádí paní Beránková, v rámci kurzu je možné stát se pouze masérem. Autor vzbuzuje dojem, že je možné věnovat se s rekvalifikačním kurzem fyzioterapii. Fyzioterapie je obor, který je v dnešní době možné studovat jedině na vysoké škole (nikoliv SOŠ nebo VOŠ). To, že se v oboru fyzioterapie v současné době potkávají terapeuti, kteří dosáhli různého stupně vzdělání (právě SOŠ a VOŠ) je důsledkem v minulosti se měnících požadavků. Není možné si udělat rekvalifikační kurz Fyzioterapie, protože tento kurz neexistuje (dle informací z https://www.eu-dat.cz/ uvodniStrana.aspx a Úřadu práce). Věta: „Výborní teoretici s téměř nulovou praxí či rychlokvašky s několikadenním kurzem. Tak v posledních letech mluví odborníci o většině začínajících fyziote-

sval

students‘ voluntarily associated literature

10.

rapeutů.“ není podložena žádnou citací či tvrzením odborníka, jak autor uvádí. Jelikož citovaná Karolína Stočilová nemá ani osvědčení, nelze ji považovat za odborníka. Opět uvádíme, že za fyzioterapeuta se nemůže v dnešní době označovat nikdo jiný než ten, kdo ukončil vysokoškolské vzdělání státní závěrečnou zkouškou (a tedy mu náleží titul Bc. či Mgr.), popřípadě ten, kdo dokončil vzdělání v oboru fyzioterapie dříve, a to v době, kdy vysokoškolské vzdělání ještě nebylo možné. Fyzioterapeut studuje 5 let na vysoké škole (3 roky bakalářský obor + 2 roky magisterský obor). Studium fyzioterapie je jeden z nejpraktičtějších studijních oborů v rámci českého vysokoškolského vzdělávání. Od prvního ročníku mají studenti praxe na pacientech a také mnoho praktických hodin, ve kterých se učí diagnostikovat a provádět terapii na sobě, aby byli připraveni právě do praxe a na opravdové pacienty. Fyzioterapie se studuje na 13 fakultách v ČR, množství praktických hodin je stejné, kvůli akreditaci tohoto oboru MŠMT. Po dostudování tohoto oboru je nutné, aby se fyzioterapeut dále celoživotně vzdělával, musí absolvovat kurzy a konference, aby získal daný počet kreditů a mohl toto povolání provádět dále. Autor v článku užívá zavádějící termíny, jakožto „napravování zad“, které působí klamně a nevystihují obsah oboru fyzioterapie. Jako zavádějící lze označit také porovnávání fyzioterapie s „masérstvím“ a „osobními službami“. Fyzioterapeut, po dostudování VŠ, má širokospektré uplatnění. Může pracovat: —— s dětmi - zlepšování motorického vývoje, skolióza, vadné držení těla —— se sportovci - prevence a léčba zranění

—— s lidmi po úrazech - pády, poranění mí-

chy, poškození vazů —— s lidmi s vrozeným onemocněním - dětská mozková obrna —— s onkologickými pacienty —— se starými lidmi —— s pacienty s chronickým onemocnění – CHOPN, kardiovaskulární onemocnění, diabetičtí pacienti —— s pacienty s viscerálními problémy (vnitřní orgány) nebo s pacienty se závratí Ano, se všemi a ještě s mnoha dalšími diagnózami. To, co zde uvádíme, je pouze pro příklad. Naší prací není pouze uvolnění bolavých zad z těžké práce nebo krku z celodenního koukání do počítače, ale především reedukace správných pohybových stereotypů. Chceme pacientům pomoci, ne tím, že je namasírujeme, ale tím, že jim ulevíme od bolesti a hlavně je naučíme pracovat s pohybem a s vlastním tělem, aby v budoucnu už naší pomoc nepotřebovali. Doufáme, že jsme tímto vyvrátili mylné představy, které mohly nastat po přečtení článku v deníku Metro. Nejsme maséři, ale fyzioterapeuti, máme rádi náš obor, který je ve zdravotnictví velmi důležitý a vážený a jsme na něj hrdí! Tento dokument byl zveřejněn na webových stránkách ASF, na facebookovém profilu a zaslán redakci deníku Metro dne 28. 2. 2017. Rada Asociace studentů fyzioterapie

sval

studentsâ&#x20AC;&#x2DC; voluntarily associated literature

Pavel Krystek, David Šikel

Multioborově? Jde to Již tradičně se během lednové soboty, letos 21. ledna 2017, uskutečnila v pražském hotelu Olšanka v pořadí 4. konference fyzioterapie, ergoterapie, psychoterapie nejen u roztroušené sklerózy. Pořadatelem setkání je spolek MSrehab. Stejně jako v předchozích letech byl program rozdělen do dopoledního a odpoledního bloku přednášek odborníků napříč obory a závěrečný čas příjemného setkání byl věnován praktickým workshopům. Oproti předešlým ročníkům jsme bohužel neměli možnost vyslechnout si přednášku od přední odbornice na RS v České republice prof. MUDr. Havrdové, CSc., která se této problematice dlouhodobě věnuje. V loňském ročníku nám ve svém úvodním slově představila novinky v terapii a svým zaujetím podpořila aktivitu pro naši společnou věc. Nezbývá než se těšit na ročník příští, kdy jí snad pracovní povinnosti dovolí zavítat opět mezi nás. Úvodní přednášku za ni tentokráte převzala MUDr. T. Serranová, která se zabývá neurobiologií emocí. Mimo jiné upozornila na velmi poutavou studii, kde u pacientů s unilaterální korovou slepotou vysledovali reakci na podněty v jejich slepém poli. Dalším příspěvkem do diskuze se stal vliv emocí na

hybnost, například v podobě paradoxní kineze. Jedná se o stav, ve kterém u osoby s omezeným pohybem či akinezí pod vlivem negativního nebo pozitivního emocionálního vzrušení dochází krátkodobě k výraznému zlepšení až normalizaci pohybových schopností. Příkladem mohou být pacienti s Parkinsonovou nemocí, kteří během zemětřesení v Itálii byli schopni vstát z lůžka a utéct. Obdobné případy byly zaznamenány také při válečných konfliktech. Druhé velmi zajímavé téma „Mikrobiota, máme v trávicím traktu další mozek?“ nám představil prof. RNDr. J. Krejsek, CSc. Jaké epigenetické faktory rozhodují o přepisu genu, jaký je rozdíl mezi prebiotikou a probiotikou. Nebo srovnání diverzity mikrobioty v trávicím traktu a funkční kapacity mozku v průběhu vývoje člověka. Mezi známé epigenetické faktory patří vlivy prostředí a infekce, ale v současné době se do popředí vědeckých zájmů dostává i výživa, která se ukazuje být dalším výrazným činitelem ovlivňujícím přepis genetické informace. Prebiotika jsou oligosacharidy podporující fyziologickou mikroflóru obsažené hlavně v rostlinné stravě, kterou nejsme schopni strávit. Jako probiotika jsou označovány zdraví prospěšné mikroorganismy přijímané potravou. V dnešní době do-

sval

students‘ voluntarily associated literature

o! Co třeba eReSka?!

Na pódiu zleva: Dr. Serranová, Mgr. Novotná, Mgr. Malinová

šlo k výrazné změně struktury jídelníčku oproti dřívějším generacím. Potýkáme se s nadbytkem jídla, převahou živočišné stravy, vysokým podílem cukru. Dochází k umělému snižování mikrobů v potravě a naopak nadbytečnému užívání chemických hnojiv a látek v zemědělství. Vzhledem k tomuto faktu nemůžeme prakticky hovo-

řit o biopotravinách. Dalším zajímavým faktem, který zmínil pan profesor, byla nutnost podávat pevnou stravu kojenci již od 4 až 6 měsíců věku oproti dřívější praxi. Na závěr představil i brzy vydanou monografii Imunologie člověka. První přednášky svým obsahem přesáhly i do terapií mimo diagnózu RS a inspirovaly k další-

Na pódiu zleva: prof. Krejsek, Mgr. Novotná, Mgr. Malinová

mu zamyšlení nad komplexností jedince a stejně tak i nad taji lidského organismu, jež nás může stále v mnohém překvapovat. Následující témata se opět věnovala hlavnímu tématu konference z pohledu jednotlivých spolupracujících oborů. Mgr. K. Novotná, fyzioterapeutka MS centra VFN v Praze, představila výsledky elektrostimulace pomocí přístroje WalkAide v terapii chůze, na což na závěr konference navázal jeden z praktických workshopů za přítomnosti zástupkyně společnosti a samotnými pacienty. Důležitost a význam psychoterapie v otázce nově diagnostikovaných pacientů a nových programů věnovaných těmto klientům, nám představila psychoterapeutka MS centra při VFN na Karlově náměstí Renáta Malinová. Dopolední blok uzavřela vždy usměvavá před-

Mgr. Novotná

stavitelka multidisciplinárního týmu z řad ergoterapeutek T. Krejsková z Domu sv. Josefa. Toto zařízení je jediným lůžkovým zařízením v ČR pro nemocné roztroušenou sklerózou. Pokud Vám někdy bude scházet nadšení pro naše krásné obory, nebo elán pro práci s klienty, vřele doporučuji setkání. Dobrá nálada a ohromná dávka energie věnovaná jejímu oboru je úžasnou vzpruhou a inspirací. Jednou ze zajímavých přednášek odpoledního bloku, která mě osobně velmi zaujala, byla od MUDr. D. Chmelařové o dysfunkci polykání. Část této přednášky lze nalézt i v publikaci Současné trendy v rehabilitaci pacientů s RS, která díky MSrehab vyšla jako supplementum Neurologie pro praxi a Psychiatrie pro praxi. Další část již byla cílena převážně na psychoterapeutická té-

sval

students‘ voluntarily associated literature

Zleva: Mgr. Krejsková, Mgr. Novotná

mata, jež jsou nedílnou součástí péče o naše pacienty s RS. Podobně jako v předchozích ročnících byly i letos připraveny pro zájemce praktické workshopy. Pro ty, kteří docení pohyb po sedavém dni v přednáškovém sálu, bylo jasnou volbou Tai ji. Kdo chtěl proniknout hlouběji do psychické stránky věci, mohl zvolit praktický seminář s R. Malinovou na téma symptomy. A třetí možnou volbou byl již výše zmíněný workshop s pomůckou WalkAide. Pokud Vás tématika RS zajímá, nebo chcete jen načerpat zajímavé poznatky a dobrou náladu, vřele můžu doporučit účast na příštím inspirativním setkání pořádaným spolkem MSrehab. Tak třeba na viděnou příští rok.

ZAJÍMAVÉ ODKAZY www.msrehab.cz Tamietto et al.: Unseen facial and bodily expressions trigger fast emotional reactions www.imunologie-cloveka-krejsek.cz www.2move.cz www.dumsvatehojosefa.cz Dostálová et al: Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou

ABSOLVENTKA Mgr. Andrea Velebná fyzioterapeut bakalářské studium: FBMI – ČVUT Kladno magisterské studium: FZV – UPOL Olomouc práce: Rehabilitační ústav Kladruby

sval

students‘ voluntarily associated literature

áda bych Vám v tomto krátkém článku přiblížila, jak probíhá život absolventa vysoké školy v oboru fyzioterapie po ukončení studia. Předpokládám, že každý z nás během studia navštívil v rámci praxí mnoho zajímavých ambulancí, nemocnic, rehabilitačních center i ústavů a zažil i krušné časy na oddělení následné péče. Po obhájení bakalářské či diplomové práce a úspěšných státních závěrečných zkouškách přichází otázka: „A co teď?“ Pokud váháte, zda jít dále na magisterské studium či již nastoupit do práce, jednoznačně bych zvolila postupovat výše, stojí to za to! V našem oboru je pracovních nabídek mnoho a tudíž záleží jen na Vás, jakou si zvolíte a co od daného místa očekáváte. Já jsem si na začátku řekla, že chci pracovat někde, kde mohu uplatnit všechny své nabité znalosti, popřípadě se naučit více od kolegů v nové práci. Proto jsem zvolila rehabilitační ústav, kde se setkáváme s pestrou škálou diagnóz přes spinální, ortopedické, neurologické pacienty, poúrazové stavy až ke klientům tzv. „vertebrákům“. Během studia jsem samozřejmě vyzkoušela i práci brigádně na jedné pražské klinice následné péče, na ambulanci v okolí mého bydliště nebo jsem také rok působila jako fyzioterapeut u české florbalové juniorské reprezentace, kde jsem taktéž nasbírala mnoho zkušeností, jelikož mě sportovní fyzioterapie vždy přitahovala, což platí i nyní. Pokud mohu z vlastní zkušenosti poradit, zvolte si typ zařízení, kde se setkáte se zajímavými diagnózy, které vás posunou dál. Časem můžete blíže specifikovat svoje zaměření například na sportovní rehabilitaci, terapii pánevního dna, nebo si zvolíte práci v zahraničí. Každý má jiná očekávání, jiné cíle, jichž by chtěl dosáhnout. Kdybych měla porovnat teorii studia s následnou praxí, je odpověď jasná. Realita je taková, že za osmi hodin pracovní doby musíte zvládnout například čtrnáct pacientů, přičemž na jednoho máte půl hodinu, výjimečně hodinu. Pacienty je třeba vyšetřit, provést terapii, zaedukovat a nezapomenout na administrativu, na kterou mnohdy nezbývá čas. Obrovskou výhodu vidím v tom, že v rehabilitačním ústavu máme na starosti pacienty i několik měsíců. Individuální terapie probíhá každý den, tudíž je tu možnost si s pacientem „vyhrát“ a maximálně mu pomoci. Spolu s lékařem upravujete jejich seznam procedur, od elektroterapie, cvičení ve fitness až po terapii v bazénu či posturografii. Pohled fyzioterapeuta a lékaře na pacienta může být odlišný, ale osobně jsem se zatím nesetkala s výrazně rozdílným názorem lékaře na námi zvolený postup terapie či změnu procedur. Věřím tomu, že se jedná o dialog dvou odborníků v rehabilitační praxi s jediným jasným cílem maximalizovat pomoc konkrétnímu klientovi. Jako čerství absolventi se cítíte nabití znalostmi, což je skvělé a nezbytné, ale občas je také důležité vědět, kde potřebné informace nalézt, když se nevíte rady.

Barbora Bláhová

Koledy v Centru následné péč

Pár dní před vánočními svátky proběhl v motolském Centru následné péče druh

ník vánočního hraní koled. Studenti fyzioterapie prvního a druhého ročníku s

hodli pomoci navodit pacientům, se kterými se v průběhu roku potkávají v rámc xí, vánoční atmosféru.

sval

students‘ voluntarily associated literature

če

hý roč-

se roz-

ci pra-

Studentky, které se účastnily návštěvy Centra

axe na CNP probíhají v 1. ročníku v rámci praktické části předmětu Rehabilitační propedeutika. Studenti zde cvičí s pacienty základní kondiční cvičení. Osvojují si tím mimo jiné základy manipulace s pacientem a správný způsob komunikace a vedení cvičební jednotky. Ve čtvrtek 22. prosince 2016 studenti vyměnili bílé pláště za hudební nástroje, sestavy cviků za noty, a hlasivky, které až doposud sloužily k slovnímu doprovodu cvičení, vyladili ke zpěvu koled. Reakce pacientů na poněkud odlišnou náplň dopoledne byly pozitivní. Minulý rok vznikl nápad přijít zahrát vánoční koledy lidem, kteří musí kvůli svému zdravotnímu stavu trávit svátky mimo domov. Druhý ročník se i přes předtermíny zkouškového období povedlo zorganizovat. Nižší počet účinkujících studentů doplnily hudebně zdatní kolegové z jiných oborů. Akce tak proběhla ke spokojenosti pacientů i vystupujících, a povedlo se tak vnést vánoční atmosféru a pohodu. Jedné z pacientek jsem se po programu zeptala, jak se jí s námi (studenty) v průběhu roku cvičilo. Odpověď byla povzbuzující. „Cvičení se mi líbilo. Měla jsem tu dívku z prvního ročníku, cvičila se mnou ruce a nohy. Děvčata jsou příjemná, rozhodně to neodbývají, druhý den to vždycky cítím. Jinak cvičíme i ve skupině. Mohlo by se cvičit klidně častěji.“

sval

studentsâ&#x20AC;&#x2DC; voluntarily associated literature

Návrhářka, automechanička:

Zdeňka Faltýnková tak, jak ji neznáte

Zdeňka Faltýnková, fyzioterapeutka a ergoterapeutka. Zakladatelka Svazu paraplegiků, Centra paraple a České asociace paraplegiků, autorka odborných publikací a edukačních videí, která se celý svůj život věnuje spinálním pacientům. Prostě a jednoduše - největší odborník v branži. Jak jste se dostala ke spinální problematice?

(smích) Chtěla jsem být návrhářka a chtěla jsem šít věci na sebe. Chtěla jsem jít na oděvní průmyslovku za totality, kam jsem se ale nedostala, protože jsem neměla protekci, tak to chodilo. Moje máma coby rentgenová laborantka mi řekla: „Hele, existuje taky ergoterapie, tam taky dělají ruční práce, tak jdi na rehabilitaci.“ Šla jsem tedy na nástavbu rehabilitační pracovník, začala dělat fyzio a ergoterapii, což mi vydrželo zatím celý život. První obor, která mě oslovil, byla neurologie. Hned jsem věděla, že tomu se chci věnovat. Později když jsem nastoupila na kliniku rehabilitace k prof. Jandovi, začala jsem pracovat s lidmi po poranění míchy. Tehdy na to nebyly absolutně žádné podmínky. Pan profesor tam vzal z protekce prvního paraparetika. Ve škole jsme se s těmito diagnózami nikdy nesetkali, neviděli jsme paraplegika, tetraplegika už vůbec, protože tito pacienti ihned umírali. Pak přišli další dva pacienti. Jeden z nich je teď můj manžel. Dostali se tam z protekce, protože byli známí známých, a protože nikdo nevěděl, jak je cvičit. Nebyl internet ani knihy, a tak jsem začala empiricky pracovat. Nezvažovala jste někdy návrat k návrhářství?

Skoro celý život jsem si šila věci na sebe včetně bot, zimních bund, prostě všechno. Jak jsem ale začala s Parapletem, tak jsem se šitím skončila, protože na to už nebyl čas a vlastně se to v té době ani nevyplatilo. Těmhle svým prvním pacientům jsem šila Adamky nebo Adamitky, tak jsme říka-

li plenám, protože nebyly žádné pemprsky, a oni měli jen buničinu. Šila jsem trojúhelníkové kalhoty a další věci jako dlaňové pásky, ochranné rukavice, pomůcky na držení lžíce. Šití se mi hodilo. Mohla byste srovnat začátky své práce a situaci dnes?

Když jsem začínala, byl největší problém, že pacienti umírali na dekubity. Než jsme založili Centrum informací a pomoci svazu paraplegiků s Helenou Kábrtovou. Na oddělení byl jednou pacient paraplegik, asi čtyřicátník, zdatný pán, ale umíral na dekubity. My jsme se na to museli dívat a nemohli jsme s tím nic dělat, protože nikdo nevěděl, jak polohovat, chyběly pomůcky, krycí materiály. Pacient pak zemřel na celkovou sepsi. To byl impuls k založení Svazu paraplegiků, organizace, která má hodně členů, což umožňuje připomínkovat legislativu z pozice silné organizace. Jaká je situace dnes? Jaký je největší problém?

Stále ty dekubity, ale není to stejné. Vzpomínám si, když byl Vojta (manžel - pozn. red.) na rehabilitaci devět dní po úraze, měl už červené paty i zadek, nikdo ho tam nepřevlékal. Na vizitě řekli jenom: „Stejně umře, stejně umře…“ Teď už dekubity nejsou takovou hrozbou pro akutní pacienty. Týkají se hlavně těch, kteří už jsou doma a jsou nezodpovědní, protože dekubity vznikají hlavně ze špatného sezení. Proto se tomu také věnuji, základ je dobrý a správně nastavený vozík, vhodně vybraný antidekubitní polštář a správný

sval

students‘ voluntarily associated literature

sed člověka, aby rozložení tlaků při sedu bylo ideální. Dále pak samozřejmě edukace pacienta. Jaký je zájem ze strany pacientů, jsou spíše aktivní? Zajímají se o nové pomůcky, informace, akce?

Těch opravdu aktivních, zajímajících se o nové informace, akce pro ně organizované, je málo. Organizujeme třeba regionální setkání vozíčkářů, kam zvu firmy s novinkami na trhu nebo lidi s různými vychytávkami, dále pořádáme například semináře o zdravém sezení. Stále chybí větší edukace samotných vozíčkářů a jejich blízkých. Pracuji na tom téměř 20 let, napsala jsem 8 brožur a natočila 22 edukačních DVD s různě zaměřenou tématikou, za což jsem v roce 2012 dostala výroční cenu ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů, za přínos pro obor fyzioterapie a ergoterapie. V roce 2015 jsem obdržela cenu Křišťálový kamínek u příležitosti Evropských dnů handicapu. Tak jsem se pochlubila... (smích) Co považujete za svůj největší úspěch?

Asi založení Centra paraple a poté CZEPY (Česká asociace paraplegiků – pozn. redakce).

Dotazník Co děláte ve volném čase? Relaxuji u vaření, sportu a mám ráda chození po přírodě. Miluji také auta. Chtěla jsem být automechanička, kdyby to v té době nebylo blbý. Jaká je vaše oblíbená kniha? Teď už jen odborné knihy. Ale milovala jsem Jiráska a Nerudu. Kam si myslíte, že fyzioterapie směřuje? Měla by být více uznávanou profesí a fyzioterapeut by měl mít více kompetencí. Také by měla být kvalitnější výuka. A myslím si, že Vladan (Prezident UNIFY – pozn. redakce) dělá všechno proto, aby to tak bylo. Která osobnost Vás nejvíce inspirovala? Jednoznačně pan profesor Janda. Jaké je Vaše motto v životě a v práci? V životě a v práci: „Pomáhat bližnímu svému.“ Kterou knihu by si měl přečíst student fyzioterapie? Tu od Koláře – Rehabilitace v klinické praxi, měl by ji každý přečíst a mít ji doma. Co Vám dodává energii, když se Vám nedaří? Když se mi nedaří, tak jsem v pytli. Co mi pomůže? Zpráva od pacienta, že jsem mu něco poradila a jemu to pomohlo. To mi vždy dodá energii a potvrdí mi, že to, co dělám, má nějaký smysl.

Co děláte, když si chcete odpočinout?

Jaká je nejdůležitější vlastnost, kterou by měl mít

Já neodpočívám. (smích) Odpočívám většinou prací. Ale když si chci opravdu odpočinout, jdu do přírody. Jsem z vesnice a hrozně ráda chodím po lese.

každý fyzioterapeut? Trpělivost.

Jaké jsou Vaše plány pro budoucnost?

Tak v každém případě rozvíjet a rozšiřovat povědomí o problematice zdravého sezení, věnovat se ergonomii sedu na vozíku a vymýšlet i nové produkty týkající se vozíku a sezení. Také se více věnovat problematice sexu a partnerských vztahů ve všech souvislostech ve spolupráci s nově vzniklou organizací Freya-live (odštěpili se od Rozkoše bez rizika - pozn. redakce), která se zabývá hlavně

vzděláváním, osvětou profesionálů i samotných handicapovaných klientů. Výsledkem by měla být uživatelská příručka pro naše spinální pacienty. Můj největší cíl, ještě než půjdu do důchodu, je založení jakéhosi independent living centra, především pro ty, kteří nemají rodinu a nikoho, kdo by se o ně staral. Týká se to hlavně těch starších, kterým zemřeli pečující rodiče.

RECE FAKU

ENZE ULTY

ZDRAVOTNĚ-SOCIÁLNÍ FAKULTA JIHOČESKÉ UNIVERZITY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Interiér fakulty, recepce

Z Titul nejhorší učebny by mohl být putovní podle toho, ve které učebně se zrovna „zblázní“ repráky, nebo klimatizace.

dravotně-sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích je jednou z pěti nejstarších zakládajících fakult univerzity a druhou největší. V loňském roce slavila 25. rok od svého založení. Fyzioterapie je zde nejžádanějším oborem, bohužel magisterské studium zatím nenabízí. Výuka je realizována pod záštitou nově vzniklého Ústavu fyzioterapie a vybraných medicínských oborů (2016). Praktická a vědecká činnost je uskutečňována také díky činnosti center fungujících pod záštitou fakulty. Jedná se o Centrum pro seniory, Centrum prevence civilizačních chorob a nově i Centrum fyzioterapie. Přijímací řízení je formou písemné-

ho testu. Skládá se ze tří častí: biologie v rozsahu gymnaziálního studia (50 otázek), všeobecná informovanost včetně zdravotnické problematiky (50 otázek) a motivační test (30 otázek). Celkem uchazeč může dosáhnout maximálního počtu 130 bodů. Modelové otázky jsou dostupné na webu fakulty. Počet přihlášených přesahuje každoročně dvě stovky uchazečů a má vzestupnou tendenci. Počet přijímaných studentů je 48. Před zahájením akademického roku probíhá několikadenní adaptační kurz, jehož součástí je zápis ke studiu. Adaptační kurz probíhá na malebném jihočeském hradu Rožmberk. Fakulta má ve městě několik pracovišť, většina výuky probíhá v hlavní

sval

students‘ voluntarily associated literature

Centrum fyzioterapie Centrum fyzioterapie je klinické pracoviště Zdravotně-sociální fakulty. Nabízí ambulantní fyzioterapeutickou péči pro širokou veřejnost. V centru pracuje rehabilitační lékařka a fyzioterapeutka, probíhá zde odborná praxe i výuka. Do budoucna plánuje fakulta Centrum prostorově i personálně rozšířit. Centrum poskytuje studentům jedinečnou příležitost pracovat s diagnostickou a terapeutickou technikou, je moderně vybaveno. K dispozici má posturograf, polyelektromyografii, laser, lavaterm, pomůcky pro nácvik balance, jemné motoriky a další. Služby centra jsou finančně zvýhodněny nejen pro zaměstnance fakulty, ale i pro studenty. Ambulance je výjimečná v tom, že si může dovolit nabídnout pacientovi terapii časově přizpůsobenou jeho individuálním problémům (půlhodina na standardních pracovištích často nestačí). V Centru je možno využít moderní diagnostické techniky pro účely bakalářských prací.

budově fakulty a v nemocničním areálu, paradoxně žádná část výuky neprobíhá v univerzitním kampusu. Asi nejpříjemnější učebnou je sál A hlavní budovy. Je reprezentativně vybaven, pořádány jsou v něm i nadstandardní přednášky fakulty, Den otevřených dveří a proběhlo v něm i jedno Fyziocafé. Titul nejhorší učebny by mohl být putovní podle toho, ve které učebně se zrovna „zblázní“ repráky, nebo klimatizace. Technika umí být nevyzpytatelná a dokáže značně znepříjemňovat výuku. V hlavní budově fakulty je otevřená výdejní pobočka menzy. Je přímo navázána na hlavní menzu, která se nachází v kampusu univerzity. Pobočka nabízí výběr ze čtyř objednávkových, dvou bezobjednávkových jídel, dvě minutky a další sortiment. Nabídku i kvalitu jídel bych ohodnotila velmi pozitivně. Nepříjemností jsou někdy nezvládnuté nárazové dlouhé fronty. Od loňského roku funguje na fakultě

také Kavána ZSF. Je provozována studenty pro studenty a vychází z konceptu projektu CoffePoint. Příjemné prostředí, personál a čerstvě namletá káva nabízí studentům záchranu od usínání na přednáškách. Studenti Zdravotně-sociální fakulty (zejména první ročníky) jsou přednostně ubytováváni na koleji K5, která je součástí hlavní budovy fakulty. V univerzitním kampusu nabízí univerzita ubytování na kolejích K1-K4. Hlavní výhodou koleje K5 je sociální zázemí na každém pokoji zvlášť, její hlavní nevýhodou je vzdálenost od ostatních fakult. Součástí hlavní budovy je i pobočka univerzitní knihovny pro Zdravotně-sociální fakultu. Fakulta rozvíjí kontakty a spolupráci s mnoha zahraničními institucemi a to např. ve Finsku, na Slovensku, v Namibii, Zambii, JAR, Německu, Rakousku, Belgii, Rusku a Maďarsku. Rozvrh je kamenem úrazu celého studia. Nová akreditace oboru Fyzio-

Rozvrh je kamenem úrazu celého studia.

Zdravotně-sociální fakulta, Kolej K5

Vchod, fakulta

Univerzitní knihovna, pobočka ZSF

Výuka často probíhá celý den (od sedmi do sedmi) a o volných pátcích si můžeme nechat zdát.

Sál A, přednáška

terapie (od r. 2014) je koncipována pro velký informační záběr, a proto je každý semestr vypsán velký počet povinných předmětů. Některé přednášky a semináře sice nemají velkou časovou dotaci, ale jejich náplň se často překrývá. Předměty jsou ohodnoceny malým počtem kreditů, a tak i za stěžejní zkoušku, jako je anatomie, základy kineziologie nebo neurologie, nedostane student více než dva kre-

dity. Výuka často probíhá celý den (od sedmi do sedmi) a o volných pátcích si můžeme nechat zdát. Náročné jsou také přesuny mezi jednotlivými pracovišti, se kterými časové rozložení rozvrhu nepočítá (přesun z praxe v Třeboni na cvičení v Budějovicích během pěti minut možný není, ani při maximálním úsilí). Zakončit při zkouškovém období více než dvacet různých předmětů je

sval

students‘ voluntarily associated literature

časově i psychicky značně náročné. Praxe je koncipována do dvou celků, odborná praxe a individuální praxe. Odborná praxe je realizována v průběhu všech semestrů (kromě zimního semestru prvního ročníku). Probíhá čtyři hodiny, dva dny v každém týdnu. Student prochází provozem různých typů pracovišť. První ročník zahrnuje hlavně domovy pro seniory, oddělení následné péče a některá další klinická pracoviště. Druhý ročník zprostředkovává výuku na všech odděleních Nemocnice České Budějovice. Třetí ročník nabízí hlavně ambulantní a lázeňská zařízení. Individuální praxi si student volí sám. Je možné ji absolvovat na klinických pracovištích fakulty, nebo na jakémkoli jiném pracovišti, které umožňuje odborný dohled fyzioterapeuta. Student s pracovištěm komunikuje sám, ale smlouvu o praxi a další náležitosti vypracovává fakulta. Individuální praxe probíhá v době pěti týdnů, v létě po prvním i druhém ročníku (pět pracovních dnů v týdnu po osmi hodinách). Specifický, v ohledu praxe, je poslední semestr výuky, při kterém neprobíhá průběžná praxe, ale jeho součástí je deset týdnů praxe blokové (část volí student sám, část vybírá fakulta). Výstupem k získáním zápočtu pro každý semestr je Deník praxe, jehož základem je vždy daný počet vypracovaných kineziologických rozborů, v posledním semestru praxi uzavírá praktická zkouška. Díky velké časové dotaci praxe má student možnost vyzkoušet si aplikaci teoretických znalostí prakticky. Absolvent oboru je schopen samostatné činnosti a rychlé adaptace v pracovním týmu.

PĚT PLUSŮ +

příjemná komunikace, dobré vztahy, rodin-

vlastní klinické pracoviště, Centrum fyzio-

volitelná praxe, velká časová dotace praxe,

teoretická i praktická výuka Vojtovy reflex-

zájem vedení fakulty o studenty, možnost

ná atmosféra terapie přímo v budově fakulty průběžná praxe ní terapie přímé zpětné vazby ve studentském hodnocení výuky

PĚT MINUSŮ —

výuka na různých pracovištích po celém

—

vzdálenost fakulty od univerzitního kam-

—

časová náročnost rozvrhu v průběhu celého

—

cestování v souvislosti s povinnou výukou a

—

velký počet málo kreditových předmětů, je-

městě, časté přesuny pusu studia praxí na vlastní náklady jichž obsah se částečně překrývá

POROVNÁ

ERAS

ÁNÍ FAKULT:

SMUS

POROVNÁNÍ FAK FTVS Studenti fyzioterapie mají na FTVS široký výběr míst, kam můžou vyjet na Erasmus. Škola má uzavřené smlouvy s 23 univerzitami po Evropě. V nabídce jsou místa jako Itálie, Rakousko, Nizozemí, Lotyšsko, Španělsko, ale studenti mají možnost vyjet třeba i do Turecka. Jet na Erasmus je možné jak v průběhu bakalářského, tak v průběhu magisterského studia, za předpokladu, že daná univerzita, daný program nabízí. Pokud chce student vyjet na Erasmus, většinu věcí si zařizuje sám s pomocí koordinátora Erasmu na FTVS. Základem je vybrat si místo, kam by chtěl jet, kde by se mu líbilo. Pokud si není úplně jistý, probíhají na FTVS přednášky o Erasmu, kde vystupují studenti, kteří již Erasmus absolvovali a sdílí své zkušenosti a pocity. Student si musí projít webové stránky školy, na které chce studovat a poté se snaží navázat kontakt s koordinátorů Erasmů a s jeho/její pomocí ideálně vymyslet studijní program, případně studijní plán, který bude daný semestr studovat. Ten se sestavuje na podkladě ECTS kreditů, které jsou za předměty nabízeny a které studen musí nasbírat. Předměty by se většinou měly co nejvíce shodovat s těmi předměty, které by stu-

dent absolvoval v semestru, který by absolvoval na škole v ČR (podle osnov). Sestavený plán je nutné zkonzultovat s někým z katedry FTVS, například s vedoucím své bakalářské/diplomové práce a případně upravit. Aby student mohl vyjet na Erasmus, musí projít výběrovým řízením, které zahrnuje motivační dopis, který student sám napíše, a pohovor v angličtině. Proč na Erasmus jet? Zeptala jsem se studentky fyzioterapie Aněžky K., která jela na Erasmus do Polska a její odpověď byla následující: “ Z Erasmu v Polsku jsem přijela nadšená. Byly to tři měsíce, který bych za nic nevyměnila. Je skvělý poznat lidi z jiných zemí úplně zblízka, ze společné kuchyně i koupelny a sdílet s nimi každodenní starosti (jakože jich Erasmus přinese až dost) a užívat si všechny rozdíly kultur, který by vás v životě nenapadly. Pobyt v Polsku mě naučil hodně nejen o sobě. Například, teď vím, že zvládnu rehabilitovat pacienty, kterým nerozumím nic jinýho, než ‚bolí auau‘, což bylo ze začátku docela dobrodružství. Každopádně je to skvělá zkušenost, kterou je fakt škoda nevyužít.“

sval

students‘ voluntarily associated literature

KULT: ERASMUS 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA U nás na 2. LF funguje Erasmus pouze do Finska formou tříměsíčního pobytu a je to převážně praxe. Je pouze jedno místo a tento semestr se neuznává, takže dotyčný musí rozložit ročník. Dále fungují měsíční stáže přes léto v rámci ASF,

prozatím se jezdilo do Německa, Portugalska a USA. Letos jedou 2 studenti z 2. LF do USA a 4 studenti do Portugalska. Student musí být členem ASF, napsat test z angličtiny a dále mít body za aktivitu v Asociaci.

1. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Studenti fyzioterapie na 1. LF UK mají v rámci programu Erasmus+ možnost nasbírat nové zkušenosti a dovednosti hned na několika zahraničních institucích. Typ výjezdu je dvojí. Tím prvním je studijní pobyt (kdy studenti navštěvují nejen praktické hodiny, ale i přednášky). V nabídce je Savonia University of Applied Sciences (Finsko, Kuopio), University of Applied Sciences (Rakousko, Vídeň), Universidad CEU San Pablo (Španělsko, Madrid). Druhým typem je čistě pracovní stáž. Tu je možné absolvovat v rehabilitačním centru Frankenwarte (Německo, Bad

Steben) a také ve fakultní nemocnici Marche Polytechnic University (Itálie, Ancona). Studijní pobyt není bohužel možné uznat jako část studia a je tedy nutno prodlužovat. Naopak výhodou praktické stáže je, že může probíhat i o letních prázdninách, student tak nepromešká žádnou výuku a zkušenost mu může být uznána namísto klinických praxí, tudíž se délka studia neprodlužuje. Pro přijetí na studijní výjezd je třeba vyhrát konkurz a ovládat požadovaný cizí jazyk - angličtina, do Něměcka a Rakouska pak němčina.

OSOBN

FYZIOTE

NOSTI

ERAPIE

Vanda Švihelová

KOLÉBKA ČESKÉ REHABILITACE Už jste někdy přemýšleli, odkud se k nám rehabilitace vůbec dostala, jak dlouho existuje v takové formě, jakou ji dnes známe, nebo jaký byl důvod jejího vzniku? Neuškodí znát odpovědi na otázky ohledně vzniku „naší“ rehabilitace. Z tohoto důvodu vznikla tato rubrika, kde se dočtete o významných osobnostech, které nějakým způsobem ovlivnily a obohatily českou rehabilitaci. Je potřeba občas zavzpomínat na české špičky v oboru, čerpat nejen z jejich moudré bibliografie, ale i z jejich bohatého života, proto-

že každý z nich je nebo byl něčím výjimečný, ať už mluvíme o píli, moudrosti, zapálení pro věc, či srdečnosti. Přestože se může zdát, že následující řádky jsou jen další výčet historických dat, snažíme se uctít památku těchto výjimečných lidí a namotivovat se do dalšího studia a dalších

sval

students‘ voluntarily associated literature

zkoušek. Víme totiž, že to studium má smysl. Fyzioterapie je poměrně mladý zdravotnický obor. Kořeny sice sahá až do starověké Číny a dob Hippokratových, ale do podoby, v jaké ji známe dnes, se vyvinula až v několika posledních dekádách. Tedy počátky takovéto rehabilitace se pojí s válkou a s vlnou epidemie poliomyelitidy. Tyto dvě situace si vyžádaly nový přístup k léčbě nemocných. Až do našich krajů se dostala tato terapie z ciziny, nejvíce z Ameriky. V Jánských Lázních se široce používala technika Australanky sestry Kenny právě pro postižené poliomyelitidou. Působil zde doc. Véle, který se zasloužil o rozvoj léčebné rehabilitace u nás. Další široké využití se našlo zejména pro neurologické a ortopedické pacienty. Proškoleni byli lidé, kteří o studium opravdu měli zájem, vzniklo tak nové povolání - rehabilitační pracovník, dále se proškoloval personál provádějící fyzikální terapii a ošetřovatelky. Během první republiky se narodilo mnoho významných osobností, jež měly k rehabilitaci velice blízko, a kteří ve své podstatě objevily či znovuobjevily tento široce rozsáhlý obor a přepracovaly ho pro naše podmínky. Tito lidé dokázali nejen přivážet informace a poznatky z celého světa, ale především získávali své znalosti z praxe. Z dovedností a informací dovezených z celého světa se začal formovat český pohled na věc. Vznikla světově uznávaná Pražská škola. Bylo to seskupení okolo akademika Hennera, přičemž my známe jako zakladatelé Pražské školy, respektive nového smýšlení moderní funkč-

ní diagnostiky a myoskeletální medicíny v ČR prof. MUDr. Karel Lewita, DrSc., prof. MUDr. Vladimíra Jandu, DrSc., prof. MUDr. Jana Jirouta, DrSc., doc. MUDr. Františka Véleho, CSc., a prof. MUDr. Václava Vojtu, DrSc. Do této skupiny již je řazen i jejich pokračovatel, kterým je dnes především prof. Pavel Kolář. Samotné slovo fyzioterapie vzniklo se zavedením rehabilitačního vysokoškolského studia, o což se zapříčinil profesor Janda po roce 1983 na dnešní FTVS. Dnes se studium fyzioterapie rozšířilo na mnoho vysokých škol v ČR. Ačkoli se stále setkáváme se zajímavými názory ohledně 40. léta 20. stol. 1964

Po roce 1983 1991

vlna poliomyelitidy vznik samostatné Československé rehabilitační společnosti v rámci Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně výuka fyzioterapie na vysoké škole založení UNIFY ČR – chrání profesní zájmy fyzioterapeutů

2013

založení Asociace studentů fyzioterapie

toho, jaká je náplň naší práce, stále více se důležitost našeho povolání dostává do povědomí lidí. Českou republiku a bývalou Československou republiku je možné do jisté míry vnímat jako jednu z kolébek rehabilitační péče. V tuto chvíli je jen na nás, jak se k této bohaté historii postavíme, a jakým způsobem na ni dokážeme navázat.

FRANTIŠEK VÉLE V historicky prvním čísle vzpomeňme a uctěme památku jednoho z hlavních zakladatelů tzv. Pražské školy rehabilitace, doc. MUDr. Františka Véleho, Csc., jenž zemřel dne 22. 11. 2016 v úctyhodném věku devadesáti pěti let. Jeho ztráta je ztrátou velikou. Ztratili jsme nejen lékaře, neurofyziologa a výborného učitele, ale i velkolepého člověka. 42

sval

students‘ voluntarily associated literature

František Véle se narodil roku 1921 v Loučkách. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze a po promoci začal okamžitě pracovat na Psychiatrické klinice v Plzni. Vzhledem k jeho nesouhlasu s režimem byl nucen změnit na 2 roky svůj obor a pracovat jako dělník v továrnách. Konečně se pak mohl roku 1953 vrátit ke svému zaměstnání, ve kterém se stal nenahraditelnou špičkou. Přes sekundárního lékaře v rehabilitačním ústavu Jánských Lázní a následně primáře oddělení s paralelním zaměstnáním na neurologické klinice v Hradci Králové, se pan docent v roce 1961 začal angažovat v Ústavu pro doškolování lékařů. Jeho hlavní náplní byla tehdy výuka elektromyografie v neurologii a rehabilitaci. Svůj čas dále věnoval práci v laboratoři pro motoriku a od důchodového věku, což je vzhledem k nezměrnému elánu pana docenta pouze nicneříkající konstatování, pracoval na katedře FTVS, kde se podílel na výuce a zcela novém pojetí fyzioterapie, mimo jiné stál u zrodu magisterského studia. Pan docent Véle spolupracoval s velkými osobnostmi, mezi něž patřili i profesoři Karel Lewit, Vladimír Janda a Jan Jirout, se kterými se podílel na založení tzv. „Prager Schule“. Velmi úzce také spolupracoval s panem doktorem Aloisem Brüggerem ze Švýcarska a v posledních letech se s Mgr. Čumpelíkem zasloužili o zavedení preventivních spinálních cvičení do rehabilitace. Ve své práci se nejvíce zabýval kineziologií a velmi usiloval o to, aby se právě kineziologie stala jedním ze stěžejních předmětů nejen fyzioterapeutů. Docentova kniha Kineziologie pro klinickou praxi by jistě neměla chybět v našich poličkách, neboť je to jedno ze stěžejních děl rehabilitačních oborů. Vzdejme čest jednomu z lidí, který se nebránil předávat dál své cenné informace a zasadil se o vzrůst našeho oboru. Nebál se stát si za svým, usiloval o otevření samostatných oborů rehabi-

Véleho medaile Pan docent Véle je držitelem celkem 4 medailí: medaile J. E. Purkyně

medaile Univerzity Palackého v Olomouci pamětní medaile k výročí založení Univerzity Karlovy v Praze stříbrné medaile UK v Praze Mimo jiné roku 2012 obdržel cenu v sekci Nejlepší vysokoškolský pedagog v rámci 15. ročníku Ceny Siemens, soutěže na podporu českého školství a vědy.

litace a pomohl nám tak vybudovat ve zdravotnictví zcela nové postavení. Všem, kdo se s panem docentem neměli šanci setkat osobně, vřele doporučuji záznam z proběhlého FyzioCafé, kde pan docent přednášel. Nejen, že se jedná o přednášku velmi zajímavou, kde se pan docent snaží co nejvíce přiblížit celý proces motoriky, ale po-

1921 1945- 1949

rok narození období studia lékařské fakulty

1949

začátek pracovního poměru na psychiatrické klinice v Plzni

1961

od tohoto roku se pan Véle angažoval v doškolování lékařů v rámci elektrodiagnostiky

1988

založení Asociace studentů fyzioterapie

1991

v tomto roce začal pracovat na FTVS na katedře fyzioterapie

ukazuje i na to, jak byl pan Véle v takto úctyhodném věku nadmíru aktivní, sečtělý a obdivuhodný člověk.

NEBOJ SE SVĂ&#x2030;H 44

sval

studentsâ&#x20AC;&#x2DC; voluntarily associated literature

HO HENDIKEPU! 45

Klára Kučerová

Obrovský ubytovací areál chat, krásné odpoledne, vozíčkáři, Zdeňka Faltýnková a my. Takhle začíná druhý ročník akce „Neboj se svého hendikepu“. Všichni postupně přijíždějí a nastává klasický chaos okolo ubytování. Kde kdo bude spát, aby ,,čerství“ vozíčkáři měli k sobě ,,mazáka“ a ještě studenta, který by jim pomohl. Ale co, nějak to dopadne, až v noci (možná až ráno) půjdeme spát, tak se prostě nějaká ta postel najde. Házím batoh zbůhdarma do nějakého pokoje a mířím do jídelny (společenské místnosti?) Ptáte se, co to je za akci? Pro upřesnění, jde o víkendovou akci, které se účastní cca 10 vozíčkářů, jak „čerstvých“, což znamená čerstvě po úraze, kteří si už ale prošli spinálkou a Kladrubami nebo jiným rehabiliťákem, tak i „mazáků“, to jsou ti zkušenější, kteří jsou na vozíku už dlouho, samostatně žijí a znají všechny možné fígle. Plus jsme tu my - deset studentů fyzioterapie ze všech koutů republiky, dokonce s mezinárodní účastí jedné studentky ze Slovenska. Odborný dohled zajišťuje Zdeňka Faltýnková, nejúžasnější žena a největší specialista na spinální pacienty u nás. Nakonec nás doplnily další dvě holky (fyzio a ergo) ze spinálky. Zpět však k pátečnímu odpoledni. Je nás tu zatím asi polovina, ale to nebrání tomu, abychom začali. Zkoušíme si přesuny z vozíku na postel, není to žádná brnkačka, jak to na začátku vypadá. Zabrzdit vozík, správně si stoupnout, chytit pacienta za gatě á — přesun. Zdeňka u toho vypadá krásně uvolněně, já jsem zpocená jako po návštěvě

posilovny. Ale nakonec to zvládneme. „Honem všichni ven”, volá po chvíli Zdeňka. Pár kluků dorazilo autama, tak se jdeme podívat, jak mají vyřešené řízení, každý samozřejmě jinak a o to je to zajímavější. Večer se blíží a začínáme se seznamovat, no seznamovat. Vypadá to ze začátku jako na srazu anonymních alkoholiků. Sedíme dokola stolu. Je to dost divné, snad se seznámíme později normálně. Dorazili kluci z „Dokola kolem“ a vypráví o jejich cestě na Bajkal, zní to jako super husté dobrodružství pro choďáky, natož pro vozíky, asi vedu nudný život v porovnání s nimi. „Co cože? Co se děje? To už je budík??“ Očividně večer seznamování pokračoval až do brzkého rána a vstávání je opravdu, opravdu těžké. Matně si vzpomínám, jak jsme odváželi ráno kluky do pokojů. Nikdo neřekl, že přesuny jsou o tolik těžší, když člověk něco pil, a tudíž je malátný více než obvykle. To se ve škole neučí. Ale někteří překvapili a alkohol jim dodal sílu, aby zvládli přesun sami.

sval

students‘ voluntarily associated literature

Teď už se nedá nic dělat, snídaně do po- s přehazovačkou jde všechno. Jedu na výlet stele se zde nepodává. Honem se vypakovat a ještě u toho ležím, no prostě splněný sen! a hlavně vypravit kluky, což znamená po- Pak si zkouším ještě různé typy vozíků, ze moct s oblékáním, s přesunem, prostě co je sportovního skoro hodím záda, protože má potřeba. V mém případě se marně pokoušet těžiště hodně vepředu, naštěstí křikem a zášestkrát vzbudit Karla, pak to vzdát a jít na chranou Zuzky se vyhnu trapnému pádu. Uff. Večer program pokračuje. Lukáš připravil snídani bez něj. Někdy člověk nic nenadělá. soutěže, náhodně jsme rozV sobotu začínáme rozcvičděleni do smíšených (choďákou. Dále jsou na programu ci, vozíci) skupin. Driblování přednášky typu rodinný a seJirka je také jeden z mazáků. s míčem, překážková dráha xuální život. Zajímavé téma, Poznala jsem ho na přednáša nakonec vrcholná soutěž: které probírá po pár hodinách ce, kde mluvil o tom, jak objel „Byl jednou jeden Řek a ten spánku všechny přítomné. na handbiku Island, a letos se mi řek, abych mu řek, kolik je Zase téma, které se na žádchystá do Íránu. v Řecku řeckých řek…“ Šíleně né přednášce nedozvíte. Pro dlouhá věta o 17 slovech předvšechny čerstvé vozíčkáře je stavuje velmi těžký úkol pro těžké postarat se sama o sebe, ale mazáci ukazují, jaké to je, když se musí vozíčkáře. Musí napsat tuto větu čitelně pustarat nejen o sebe, ale ještě o děti. Odpo- sou v limitu do jedné minuty! Soutěž vyhrává ledne si zkoušíme správné sezení na vozíku Jirka Čeloud, který zvládl napsat celou větu! a vyrážíme na procházku. Neváhám a zkou- Neuvěřitelné, klobouk dolů. Jirka je také ješím si Jirkův handbike. Paráda, z kopečka den z mazáků. Poznala jsem ho na přednášto jede fakt skvěle, do kopce je to horší, ale ce, kde mluvil o tom, jak objel na handbiku

Island, a letos se chystá do Íránu. Slíbil mi, že mi pošle pohled napsaný pusou, když mu to tak jde, tak jsem zvědavá, co dorazí. Jako odměna pro všechny soutěžící jsme dostali šátky a sluneční brýle a moc nám to sluší! Neděle je věnována první pomoci. Říkám si, že to nebude asi moc zajímavé, první pomoc už jsme měli tolikrát. Ale první pomoc, kterou by mohl poskytnout vozíčkář, to se jen tak nevidí. „Kdo půjde jako proband?“ Znamená to lehnout si na žíněnku a ležet? Jdu ihned! Jirka Čeloud má za úkol dostat mě do stabilizované polohy. Můj úkol je jasný - ležet. To bych mohla zvládnout, hlavně neusnout. Jirka to nejdřív zkouší z vozíku, ale nejde to, nejsem zrovna hubeňour. Mám zavřené oči, tak nevím, co se děje. Jirka zaparkoval vozík. „Co asi bude dělat?“, dumám. „Bum“, rána vedle mě. Otevřu oči. Jirka se vyklopil z vozíku a sedí vedle mě. Tak to jsem fakt nečekala. Do dvou minut mě dá do stabilizované polohy a je vyhráno. Ale kdo pak zachrání Jirku? Očividně záchranka bude mít co dělat. Postupně jsme kromě stabilizované polohy

vyzkoušeli KPR dospělého i dítěte a dušení. Zjistili jsme, že je opravdu možné, aby vozíčkář kvadruplegik poskytl první pomoc dítěti i dospělému. Potěšil mě Tomáš, který na začátku říkal: „Ále, co já bych dělal, lepší je, když zavolám záchranku, a je to.“ Po nedělním dopoledni to přehodnotil: „No to jsem ani nevěděl, co všechno zvládnu a záchranku zavolám, až nebudu moc vůbec nic dělat.“ A tím to končí. Bohužel. Během oběda se snažíme nacpat do aut a dostat se domů. Zpáteční cestu jedu s Tomášem, první moje jízda v autě s kvadruplegikem a ještě k tomu s řidičem, ale k mému překvapení v tom není rozdíl. Kdybych řídila já, vypadalo by to hrozně, Tomovi to ale jde skvěle. Byl to moc krásný víkend, ale i přesto, že jsme se ho snažili každý večer prodloužit, byl také moc krátký. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a těším se na příští rok. Co vy? Pojedete s námi?

sval

students‘ voluntarily associated literature

V příštím čísle se dočtete...

...o týmu hendikepovaných florbalistů FBC Štíři

...o Martinu Zachovi, který den po výhře soutěže Muž roku 2009 musel usednout na vozík

...o tom, jak se studuje na fyzioterapii 2. lékařské fakulty UK

... o tom, jak se zahraniční studentce studuje v Praze a v Česku obecně

... ...a mnoho dalšího