SVAL | zimní semestr 2017

sval

students‘ voluntarily associated literature

číslo II. letní semestr 2017

o k a čk

le c!

ví

4

14

KOLA JAKO PŘÍLEŽITOST

ROZHOVOR SE ZBYŇKEM ŠVEHLOU

20 STUDIJNÍ POBYT V ČÍNĚ

24

MYSLEL JSEM SI, ŽE TO ROZCHODÍM

28

RECENZE FAKULTY: 2. LF UK

…

A MNOHO DALŠÍHO

SPONZOŘI

SPOLUPRACUJEME

EDITORIAL Za celou redakci zdravím všechny nové i stávající čtenáře!

OBSAH ČÍSLA

4

Marie Bicková Kola jako příležitost!

Po prázdninové odmlce a zaslouženém odpočinku jsme pro vás připravili druhou polovinu prvního čísla časopisu SVAL. Tématem čísla stále zůstáváme u koleček, nejen proto by vám neměla uniknout reportáž

10

Marie Šafrhansová Letní pracovní stáž v Německu

14

Michaela Šimlová Rozhovor se Zbyňkem Švehlou

18

Jevgenia Olarová Buddy program aneb Get international

20

Lucie Čepeláková Studijní pobyt v Číně

24

Sára Procházková Myslel jsem si, že to rozchodím

28

Klára Kučerová Recenze fakulty: 2. LF UK

34

Elisabetta Mazzola My new life in Prague

38

Závěrem

o florbalových Štírech a jejich trénování. Hned po nich přeběhneme na představení 2. LF a pak na krátký report o psychosomatické konferenci. Pokud vás tématika psychosomatiky zajímá, rozhodně si nenechte ujít nadcházející ročník konference.

Chtěli byste si zlepšit angličtinu a poznat jinou kulturu? Máte ve škole zahraniční studenty? Zkuste být Buddy! Nechte se inspirovat ohlédnutím Jevgeniy Olarové, která vás seznámí s fungováním programu a možnostech zapojení se. V rámci angličtiny si nezapomeňte přečíst anglický článek zahraniční studentky, která se rozhodla pro Erasmus v Praze.

Za přečtení stojí každopádně všechno a věříme, že každý si najde to své.

Krásný podzim a spoustu úspěchů do nového semestru.

Za redakci,

Bety Motlová šéfredaktorka

3

Marie Bicková

Kola jako hendikep?

K

aždý z nás už nejméně stokrát slyšel větu: „Sportem ku trvalé invaliditě.“ Nikoho z nás nepřekvapují historky o zlámaných prstech, natržených svalech a vymknutých kotnících při plážovém volejbalu nebo domácí kopané.

S nevelkým zájmem pokýváme nad takovým vyprávěním hlavou a můžeme si myslet své. Ale co takhle: „Trvalou invaliditou ke sportu?“ Že to zní zvláštně? Pojďme se společně podívat, jak cestu ke sportu našli českobudějovičtí Štíři.

4

sval

students‘ voluntarily associated literature

? Kola jako příležitost!

5

F

BC Štíři je florbalový klub v Českých BuIntegrace do společnosti je hlavní myšlenkou fundějovicích, je registrován od roku 2001. gování multiteamového klubu. Cílem je znovu začleZahrnuje sedmnáct florbalových týmů nit jednotlivé členy do sociálních vazeb a aktivního mužů i žen všech věkových kategorií. Již života. Sport je zde prostředkem, či integračním prvpřed více než deseti lety se zrodila myšlenka na zalo- kem a zároveň součástí komplexní rehabilitace do žení florbalového týmu pro lidi na vozíku v Českých běžného života. Jednotlivé týmy klubu se navzájem Budějovicích. První tým byl sestaven pod organizací podporují. Muži z „Áčkového“ týmu si mohou zahrát Sportovního klubu vozíčkářů Králové. Po několika na kolech, když si vymknou kotník, a tým vozíčkářů letech byl tým s cílem integrace handicapovaných zase může postavit kvalitní základnu fanoušků při mezi běžné sportovce přesunut pod vedení Florba- zápase. Nakonec se všichni sejdou na jedno nebo na lového klubu United. FBC United se později spojil dvě, a sociální bariéra přestává existovat. s dříve konkurenčním klubem FBC Štíři, a pod jeho Florbal Štírů není žádná „domácí plácaná“. Tým záštitou tým vozíčkářů nadále hraje. Tým funguje vozíčkářů nejednou pokořil stříbrnou i zlatou příčza podpory České federace florbalu vozíčkářů. Ta ku na republikové úrovni (opakovaná úspěšná účast v současné době integruje devět hranapř. na Prague Wheel Open, Vozíčjících týmů, jimž poskytuje komplexní kářská florbalová liga nebo Česká popodporu. jišťovna extraliga vozíčkářů), na bedTým je složen ze čtrnácti členů (tři nách stáli ale i na mezinárodní úrovni.

Jedno pivo brankáři, jedenáct hráčů v poli). VětLetos získali stříbrnou medaili na Mals klukama je šina hráčů má diagnózu různě vysoké mo Open 2017 ve Švédsku. spinální léze (vždy se zachováním plné lepší než psyŠtíři ale nejsou jen sportovní tým. funkce horních končetin), druhou nejJsou hlavně přátelé a jejich vztahy choterapie. častější diagnózou jsou vrozené vady rozhodně nekončí odložením florbalo(např. spina bifida), najdeme zde ale vé hole. Scházejí se na pivo, pořádají i méně běžné případy, jako je poškospolečně mnoho akcí, navštěvují posizení CNS vlivem horečky při prodělovnu, zkrátka „parta chlapů“ jak má laném infekčním onemocnění. Společně s ostatními být. Přesto ale na jejich vztazích můžeme pozorovat členy hrají v týmu i dva členové bez handicapu. Po- určitá specifika. Většina členů prošla náročnou životkud vás, stejně jako mě, napadá otázka: „Proč s nimi ní změnou. Úraz a trvalé následky přivedou mladéhrají zdraví kluci?“, dostane se vám i stejné odpovědi ho člověka ke kompletnímu přehodnocení životních jako mně: „A proč ne.“ hodnot. Kluci jsou často předčasně vyspělí a mají za Rozdělování hráčů s handicapem do týmů nepro- sebou řešení závažných situací, které si většina z nás bíhá podle standardních měřítek. Je dána objektivní nedokáže ani představit. Vyrovnání se s handicapem klasifikace, kde je konkrétní handicap ohodnocen ur- s sebou zpravidla nese změnu životního přístupu. čitým počtem bodů podle závažnosti deficitu. Body Člověk se naučí vychutnávat si přítomný okamžik jednotlivých hráčů se potom sečtou a pravidly je úplně novým způsobem, odstraní ze své mysli mnopředem dán maximální možný počet bodů na hřišti. ho zábran a stává se celkově mnohem otevřenějším Tento systém umožňuje lépe integrovat do týmu při a přístupnějším. soutěži i hráče bez handicapu.

Hráči jsou si navzájem neodmyslitelnou životní

6

sval

students‘ voluntarily associated literature

Běžná údržba sportovního vybavení

Adam Šimonek

podporou. Představte si, že se vám ze dne na den změní celý svět. Místo nohou máte kola a se vším si musíte poradit sami. Kromě toho, že se snažíte zvládnout období intenzivní léčby a rehabilitace, musíte v co nejkratším čase optimalizovat svoje zachovalé funkce a naučit se žít ve světě, který ke skutečné bezbariérovosti má ještě daleko.

Handicap do života přináší témata a otázky, která běžný člověk řešit nemusí. Kromě otázek, jestli budu ještě někdy chodit, nebo jak si budu zvládat obléknout kalhoty, přicházejí mnohem palčivější

myšlenky. Budu moct mít děti? Dojdu si někdy sám na záchod? Budu moct mít ještě někdy sex? Tlak na psychiku je zde obrovský a příležitostí k pokládání a hlavně zodpovídání otázek je žalostně málo.

V nejtěžším období většina lidí se získaným handicapem dochází na psychoterapii. Vyrovnávají se se svou situací, ale výsledek psychoterapie může být značně nejistý. Jak výjimečnou formou terapie se může v takové chvíli stát „parta chlapů s florbalkami“, kteří mají své vlastní úspěšné životy, partnerky, kariéru, děti. Důležité je v danou chvíli zjistit, že

7

V tričku ASF zapózoval Tomáš David

Tejpování rukou před tréninkem

i s handicapem se dá kvalitně žít. a ještě důležitější je, když vám někdo ukáže, jak na to.

Tým poskytuje novým hráčům přátelské prostředí, novou dynamiku života, a otevřený prostor pro sdílení. Podpora zde nefunguje jen z pohledu motivace a sociální rehabilitace. Jedním z nejdůležitějších aspektů kolektivu je právě dostupnost informací, které jim nikdy žádný lékař ani psycholog zprostředkovat nemůže. Mohou sdílet právě témata jako jsou vztahy, inkontinence, sex. Mohou se vzájemně naučit, jak pracovat se svým tělem, které teď funguje jinak, než dřív.

Měla jsem možnost sledovat, jak Štíři trénují.

Každý standardní trénink začínají krátkou rozcvičkou, následuje rozehrávání. Kluci pilují techniku, přihrávky, nájezdy, co je potřeba. Trénink, který jsem pozorovala, naplňovala velmi příjemná předvánoční atmosféra. Spoluhráči se obdarovávali a přáli si všechno dobré do nového roku. Kolektiv budí dojem velmi pevných, až bratrských vztahů.

Samotný zápas je opravdovou podívanou. Hra

8

není vyloženě tvrdá, ale protihráči se rozhodně nešetří. Nezřídka dojde k drobným úrazům, zejména prstů a zápěstí. Proto si někteří hráči preventivně tejpují ruce před každým tréninkem. Jako při každém sportu, panuje i na zápasech vozíčkářů (z)dravá rivalita. Ta se ale smývá s odchodem ze hřiště.

Na tréninku jsem měla možnost zkusit si hru na kolech na vlastní kůži. Samotná jízda na sportovním vozíku není až tak problematická. Koordinovaná jízda, aniž bych do něčeho narážela, se však ukázala být mnohem větším oříškem. Pro hru je ale ještě potřeba současně v jedné ruce držet florbalovou hůl, dojet k míčku (a to dřív, než se k němu dostane protihráč) a ideálně se také do míčku trefit. Podtrženo – sečteno, pro mě v podstatě nesplnitelný úkol. Kluci na mě ale byli moc milí a i přes můj „nevýkon“ mě nechali pár míčků odehrát.

Sportovní vozík se od mechanického liší svou stavbou i funkcí. Má zpravidla zpevněnou odlehčenou konstrukci. Příslušenství je žádoucí pouze takové, které umožňuje bezpečný sed a nabízí maximální

sval

students‘ voluntarily associated literature

možnost pohybu. Kola nemají rovnoběžné postavení, a jsou podpořena další konstrukcí pro stabilitu vozíku při pohybu. Každý sportovní vozík musí být individuálně nastaven pro potřeby uživatele. Sportovní vozík neproplácí pojišťovna a náklady na jeho koupi jsou poměrně vysoké, pohybují se v sumách přes sto tisíc korun.

Nejen o sportu si se mnou povídal Zbyněk Sýkora, hrající vedoucí a trenér týmu. Dramatická změna v jeho životě se odehrála, když mu v sedmnácti letech zkřížil cestu nákladní vůz. Několik měsíců byl hospitalizován. Ke sportu poprvé přičichl na rehabilitačním pobytu v Kladrubech. Právě tam poprvé hodil diskem. S diskem pak přišla vášeň pro atletiku, soutěže, cestování… Po úrazu ramene nemohl Zbyněk dál pokračovat v atletice, a tak se začal věnovat basketbalu. A odtud už stačil jen krok k myšlence založení florbalového týmu.

Zbyněk není ale jen sportovec, je také šťastný manžel a hrdý otec téměř dvouletého syna. Aktivně působil v neziskové organizaci Aktivně s vozíkem, je

součástí vedení České federace florbalu vozíčkářů, podniká ve výrobě sportovních vozíků (pro mnohé je koupě sportovního vozíku ekonomicky nedostupnou variantou a soukromá výroba zde poskytuje nové možnosti řešení). Každé druhé léto spoluorganizuje Aktivity Camp v Třeboni, kterého se účastní florbalisti­‑začátečníci, a probíhá zde neformální nábor do týmu. V neposlední řadě se Zbyněk věnuje také medializaci sportu handicapovaných a všem aktivitám spojeným se sociální integrací a rehabilitací.

A co Štíry čeká v nejbližších měsících? Letos se chystají vyrazit do královského města Kadaně, v květnu je můžeme vidět hrát v Plzni a v červnu v Ostravě. v létě je čeká další ročník Aktivity Campu. To jsou jen některé akce, které se chystají v následujícím roce. Aktuality, zajímavosti, články a další informace si můžete najít na stránkách https://sport.aktualne.cz/parasport/.

9

Marie Šafrhansová

Letní pracovní stáž v Něm Pracovní stáž v zahraničí aneb něco navíc 10

sval

students‘ voluntarily associated literature

mecku

O

d prvního ročníku jsme měli možnost vycestovat do zahraničí, a tak jsem se ve druhém ročníku rozhodla, že se zúčastním letní pracovní stáže. V rámci programu ERASMUS+ jsem si mohla vybrat jakoukoliv zemi EU. Váhala jsem, jaké pracoviště v Německu si vybrat, od nemocnic po malé soukromé rehabilitační ambulance. Nakonec jsem si vybrala jednu z klinik v lázeňském městečku Bad Steben. Po výběrovém řízení jsem dostala kontakt na studentku z Brna, která se hlásila na téže kliniku, a na českého lékaře, který na té klinice pracuje.

Odjížděla jsem pár dní po poslední zkoušce z letního semestru a těšila jsem se, až poznám, jak rehabilitace funguje v jiné zemi, jak se dá fyzioterapie dělat jinak a lépe.

Vzhledem k tomu, že jsme se nacházely v horním Bavorsku asi 80 km od Chebu, mluvil zde každý trochu odlišným, ale silným přízvukem, a tak nám i přes celkem dobré znalosti němčiny chvíli trvalo, než jsme si na odchylky zvykly. Občas se stalo, že i pacienti například z Hamburku lépe rozuměli nám než zdejšímu personálu. Ze začátku jsme se jen pasivně zapojily do terapií, postupně jsme pak pracovaly samostatně.

Zaměření kliniky Auental je převážně na chronické bolesti zad, skoliózu, psychosomatická onemocnění způsobující bolesti zad a ortopedické diagnózy vedoucí k pracovní neschopnosti. Terapie byla rozdělena na Medizinische Abteilung, kde probíhala individuální terapie i skupinové cvičení v tělocvičně a v bazénu, někteří fyzioterapeuti vedli i hodiny jógy nebo Qi Gongu. Dále Badeabteilung, kde se prováděla elektroterapie, ultrasonoterapie, koupele, magnetoterapie, termotera-

11

pie, masáže, a poslední oddělení Bewegungsabteilung, které zaštiťovalo posilovnu, školu zad, strečink, Nordic walking a lezení na stěně. Kromě toho bylo možné využít ergoterapii, psychoterapii (zvládání stresu a bolesti, relaxaci), pracovní a výživové poradenství. Samozřejmě zde pracovali i lékaři, kteří mimo jiné přednášeli na odpoledních seminářích pro pacienty na různá témata.

Pacienti byli ubytováni s plnou penzí přímo na klinice, ke které náležel poměrně rozsáhlý park s lehátky, minigolf a tenisový kurt. Doba pobytu byla standardně 3 týdny s možností prodloužení až na 5 týdnů. Terapie i ubytování bylo plně hrazeno pojišťovnou. Každý pacient dostal rozpis procedur v době od 7:30 do 16:00, na které si chodil sám. Pacienti tu byli velmi schopní s málo kontraindikacemi.

Vzdělávací systém v Německu v rámci rehabilitace je neucelený. Studium fyzioterapie zde probíhá jako tříletá nástavba na základní školu. Absolventi neskládají maturitu, nýbrž závěrečné odborné zkoušky. Fyzioterapeuti pracovali na Medizinische Abteilung. Veškerou fyzikální terapii na Badeabteilung provádí tzv. Masseur und medizinische Bademeister, kteří svůj dvouletý obor studují taktéž po základní škole. Jediné vysokoškolské vzdělání tu mají tzv. Sportterapeuti, kteří působili na oddělení Bewegungsabteilung.

K našemu překvapení fyzioterapeutům chyběly některé základní znalosti anatomie a kineziologie, vstupní vyšetření trvalo cca 10 minut a fyzioterapeut měl k dispozici od lékaře pouze nepřesnou diagnózu (např.: st. po OP pravého ramene), což se samozřejmě odráželo na následné terapii. Ta byla často příliš náročná a posilující nevhodné vzorce. A tak nebylo divu, když jsme se staly svědky prolapsu disku během skupinového cvičení pro vertebropaty. Maséři provádějící většinu fyzikální terapie, měli k dispozici poměrně zastaralé přístroje a jejich aplikace byla odlišná od toho, co se učí na českých univerzitách, kontraindikace nevyjímaje. Občas nám nezbylo než například provést UZ terapii na kostní výčnělky nebo přiložit katodu na bolestivá místa. Na sportovních terapeutech bylo znát, že prošli jinou formou vzdělání.

Přesto se někdy stávalo, že po nevhodném cvičení v posilovně pod dozorem sportovního fyzioterapeuta, docházelo ke zhoršování potíží pacientů. Ale samozřejmě

12

sval

students‘ voluntarily associated literature

všude se najdou výborní a pak méně dobří fyzioterapeuti.

Co se nám velmi líbilo, bylo používání TCM a jiné alternativní medicíny jako rovnocenné léčby se západními přístupy. Měly jsme možnost vyzkoušet si Qi Gong a seznámit se s Tuinou. Zkušeně používali tamní terapeuti také čínskou reflexní masáž, pomocí které uměli diagnostikovat patologie vnitřních orgánů, dále pak také kraniosakrální terapii. Kvalitně zde pracovali se skoliotiky v rámci metody dle Schrottové. Pacienti prošli nejdříve krátkým teoretickým seznámením s metodou, poté individuálním zacvičením následovaným skupinovými terapiemi. Zajímavé bylo pracovat se Stangerovou vanou.

Určitě velký vliv na efekt léčby měl celkový pozitivní přístup odborného personálu k pacientům a lidí mezi sebou vůbec. Velmi zřetelný zde byl rovnocenný partnerský model oproti v Čechách poměrně zažitému paternalistickému přístupu, který může připomínat jednání rodiče s dítětem.

A co jsme dělaly mimo pracovní dobu? Užívaly jsme si sporty a krásné přírody všude kolem, výlety, festivaly, na kterých se sešli všichni pacienti i personál a pár tamních obyvatel a také jsme si předávaly navzájem odborné znalosti, protože na každé univerzitě v České republice se fyzioterapie učí trochu jinak.

Dlouho jsem přemýšlela, co bych českým studentům chtěla sdělit. Nakonec jsem se rozhodla otevřeně napsat, jak na mě praxe působila. Překvapilo mě, když jsem opakovaně slýchávala, že klinika v Bad Steben patří rozhodně mezi ty lepší. Jezdili tam pacienti z celého Německa a velice si to chválili. Letní pracovní stáž trvala 10 týdnů, které mi otevřely oči v odborném i osobním životě. Poznala jsem jinou kulturu, rozmluvila se v němčině, získala jsem porovnání žití tam a tady. Uvědomila jsem si, že můžeme být na úroveň české fyzioterapie hrdí. Více si naší rehabilitace vážím a zároveň vím, co můžeme zlepšit. Poznala jsem lépe sama sebe a také získala skvělou kamarádku na celý život. Zkušenosti a zážitky, to jsou věci, které nám nikdo nikdy nevezme, proto bych Vám doporučila, abyste využili příležitosti a vycestovali, poznali kus světa a sami sebe.

13

Zbyněk Švehla Triatlonista a železný muž navzdory úrazu V devatenácti letech ochrnul po pádu z kola při triatlonovém závodě. Úraz ho však nezastavil a v triatlonovém světě už zůstal. Zbyněk Švehla absolvoval sedm Ironmanů1 a v roce 2003 jako první vozíčkář evropského původu dokončil nejznámější Ironman závod na Havaji. Nyní se stále věnuje sportu, motivace k dalším sportovním výzvám mu rozhodně nechybí, ale víc času už tráví se svojí rodinou.

14

sval

students‘ voluntarily associated literature

Od tvého úrazu na karlovarském triatlonu už je

Jak tedy probíhala rehabilitace? Přece jen jsi byl

to přes dvacet let, což je dlouhá doba, za kterou

(a stále jsi) sportovec, chtěl ses nejspíš brzy vrá-

se může leccos změnit, v životě i v péči o paci-

tit do formy.

enty. Byl jsi spokojený s péčí lékařů tehdy před

V Karlových Varech jsem si „lázeňské péče“ příliš ne-

lety?

užil. Operovali mě dva dny po úrazu v Ústí nad Labem,

Ano. Lékařská péče v ČR byla a je na vysoce oborné

kde jsem si pak zůstal přibližně měsíc. Vybaven korze-

úrovni. Za dobu, po kterou sedím na vozíku, se v ob-

tem a ortézami jsem se na podzim vydal na rehabilitaci

lasti spinální péče udál ohromný pokrok. Loni jsem

na pražské Vinohrady, kde se mi dostalo nadstandard-

absolvoval třítýdenní pobyt v Rehabilitačním Ústavu

ní péče. Dodnes jsem vděčný za možnost rehabilito-

Kladruby - předtím jsem byl v Kladrubech právě před

vat právě tam. Následovaly už zmiňované Kladruby,

těmi jednadvaceti lety. Na sobě samém a především na

v květnu 1995 přibližně devět měsíců po úraze, jsem byl

„čerstvých“ pacientech po míšní lézi, kteří do RÚ při-

s pořádně přistřiženými křídly vržen zpět do reálného

jíždějí ze spinálních center, jsem měl možnost okusit a

světa. Nebylo to vůbec snadné období. Forma je lusk-

pozorovat zmiňovaný pokrok. Jsou dobře odoperovaní,

nutím prstu nenávratně pryč, začínáš úplně od nuly.

informovaní, postakutně zrehabilitovaní a mají úplně

Rehabilitace je víc o trpělivosti, než o potu a rekordech.

jiné možnosti dalšího cvičení - lokomaty, exoskeleto-

Stejně ale sníš sny, ve kterých přemýšlíš o sportování,

ny. Zkrátka spinální program v ČR funguje, a to je moc

a částečně tě to žene vpřed. Víc na tebe ale přirozeně

dobře. U nás to byla v těch devadesátých letech loterii,

naléhají banálnější potřeby jako naučit se přesednout

jaké péče se nám dostane. V tomto ohledu mi osud roz-

z vozíku na záchod, vykoupat se - zkrátka se obstarat.

dal rozhodně příznivé karty.

15

Po náročných

Rodina i sport. Všechno jde skloubit, i s hendikepem.

Jak dlouho nakonec trvalo, než ses mohl vrátit

depisuje i jako součást rehabilitace, pomůže fyzicky

ke sportu?

a dostane nás mezi lidi. Samozřejmě v době internetu se

Někdy v lednu, tedy asi pět měsíců od úrazu, jsem byl

člověk dopídí k informacím velmi snadno. Na můj vkus

poprvé plavat. Dal jsem tehdy asi 500 m a měl jsem toho

je možná až příliš zážitkových sportovních akcí, GoPro

dost.

kamer záběrů a méně klasického poctivého sportová-

Na jaře jsem jezdil v kladrubském parku na vozíčku do

ní. Pak mi přijde, že dost lidí na vozíku dělá ve sportu

strmých kopců a měřil si časy (směje se při vzpomínce

všechno a zároveň „nic“.

na svoje nápady). Taky jsem zkoušel atletiku a basket-

Naproti tomu, ty jsi zastáncem tvrdé dřiny, máš

bal. Začátkem června jsem absolvoval na vypůjčené formulce půlmaraton v Poděbradech. To už byl opravdový závod a navíc se konal v rámci triatlonu nehendikepovaných.

To byly takové perličky a nahodilé snahy, ale pokud mám mluvit o skutečném počátku systematického

za sebou skvělé sportovní výsledky. Ironman není žádná sranda, člověk si sáhne na dno. Který závod tě stál nejvíc sil?

Takových bylo víc. Většinu dlouhých triatlonů jsem odjel bez sporttesteru, na emoce. To se pak často stane, že se člověk ocitne za hranou a dojíždí na morál.

sportovního tréninku, tak je to jednoznačně plavání,

Pocity extrémního fyzického vyčerpání jsem prožil na

můj kompas, kotva a přístřeší.

v Malajsii. Asi úplně nejhorší to bylo v Koně na Havaji

Tobě pomohlo občanské sdružení, sám jsi už

60 km před cílem. Ostatní zmiňované závody jsem do-

Strahov a občanské sdružení Kontakt2. To byl tehdy

měl sportovní centra vyzkoušená z dřívějška.

Kde člověk, co se náhle ocitne na vozíku, získá informace o sportovních aktivitách? Nabízeli ti něco v rámci rehabilitace, nebo ses ke speciál-

Krušnomanu, Železňákovi na Lipně nebo na Ironmanu v roce 2009, kde jsem musel cyklistickou část ukončit kázal silou vůle nějak dokončit, tento nikoliv a to proto, že jsem jej nezvládl především v hlavě. Doteď mě to štve. To nejhlubší dno je, když prohraješ sám se sebou.

nímu vybavení musel dostat sám?

Krom úspěchů v triatlonu máš i dceru, zdá se,

Už tehdy jezdili do Kladrub sportovci na vozíku na pre-

že vedeš spokojený život. Jsou ještě nějaké další

zentaci svých sportů a prováděli jakýsi „nábor talen-

mety, které toužíš splnit?

tovaných“. Basketbalisté, atleti, plavci. Sport se pře-

16

Žiju rodinný život. Méně závodů a více každodenního

sval

students‘ voluntarily associated literature

h výkonech je třeba odpočívat.

Pořadatelé pomáhají Zbyňkovi do depa po plavecké disciplíně, ale během závodu už si musí poradit sám. Jako pravý Ironman.

obstarávání. Sportuji, jak to jde. Jezdím závody v cyk-

přemýšlení nad tvými strastmi, bolestmi a překážkami.

listice (handbike) a půlironmany. Chtěl bych se vrátit

Začne-li fungovat taková vzájemná empatie a důvěra,

na Havaj v rámci specifického osobního projektu - vyjet

pak to prostě dává smysl a dá se dosáhnout mnohé. A to

na handbiku na Mauna Keu. Jedná se o výstup z nulové

se vrátím zpět na začátek - měl jsem tehdy, hlavně na

nadmořské výšky do 4200 výškových metrů. Souvislé

těch Vinohradech, štěstí na fyzioterapeuty, u kterých

stoupání na trase přibližně 70 km. Rád bych se o to ale-

jsem to „něco“ navíc vycítil. A vidíš, dokopalo mě to tře-

spoň pokusil. (Zbyněk svou výzvu v říjnu 2017 pokořil,

ba až na tu Havaj.

a to v čase 15 hodin – pozn. red.)

Tak to je slušná výzva! Když už je řeč o vrcholech, jak jsi na tom s lyžováním? Letos je na horách konečně na čem lyžovat. Bereš monoski jako součást zimní přípravy, nebo jsi je ještě nezkoušel?

VYS VĚ T L U J Í C Í P O Z N Á M KY

1

Ironman je dlouhý triatlon skládající se z plavání (3,86 km), jízdy na kole (180,25 km) a maratonského běhu (42,2 km). Závod probíhá v uvedeném pořadí a bez jakékoliv přestávky. Kdo závod dokončí v

Na monoski nejezdím moc často. Vlastně jsem na ní už

časovém limitu (17h), může svůj výkon považovat za

pěkných pár let neseděl, ale pokaždé mě to moc bavilo.

úspěšný. Zbyněk závod absolvoval s nehendikepovanými soutěžícími, ale místo klasické cyklistiky a

Je to takové smíření se sněhem. Na lyži si jej člověk užívá, oproti tomu ve městě je to se sněhem pochopitelně už méně zábavné.

Na závěr se zeptám, jestli nemáš nějakou radu

běhu používá dva různé typy vozíků.

2

Kontakt bB je občanské sdružení založené r. 1998, které připravuje plavecké programy pro osoby s tělesným postižením. Vznik sdružení se odvinul od spolupráce čtyřnásobného paralympijského vítěze

pro fyzioterapeuty, kteří pracují s pacienty

Martina Kováře a jeho trenéra Jana Nevrkly. Jejich

s podobnou diagnózou. Co bys jim vzkázal?

metodická řada umožnila již několika hendikepo-

Nevím, jestli jsem ten pravý, který by měl fyzioterapeu-

vaným naplnit motto „od rehabilitace k paralympiádám“ a těm dalším pomohla najít radost z plavání.

tům radit. Spíš bych raději dostával rady od vás. A u ta-

S přípravou a realizací plaveckého programu pomá-

kových rad je to dost o tom, jak je přijmeš a vezmeš si je

hají při středisku v Praze (Strahov), Brně, Karlových

k srdci. Proto si myslím, že je hodně důležité, když pa-

Varech a Českých Budějovicích sportovní kluby.)

cient cítí z fyzioterapeuta nějaké zaujetí, angažovanost,

17

Buddy program ane Jevgenia OlarovĂĄ

18

sval

students‘ voluntarily associated literature

eb Get international

N

evím jak vy, ale já často chodím kolem nástěnek bez toho, aniž bych se na ně vlastně podívala. Pokud tedy vyloženě něco nehledám. Avšak na tento barevný plakát u nás na FTVS jsem se z nějakého důvodu podívala. A tak jsem se dostala k Buddy Programu.

Jedná se o projekt, který spojuje české studenty s cizinci, kteří přijíždějí do Prahy v rámci Erasmu.

Je to v podstatě taková anonymní online seznamka. Vytvoříte si profil, vyberete si zahraničního studenta podle národnosti, která vám padne do oka, protože to je to jediné, co se z jeho profilu dozvíte, a stanete se tzv. buddíkem. (Ne budíkem. Buddíkem.) Stejně jako jsem se já stala buddíkem Rity, slečny z Portugalska, která přijela studovat k nám na FTVS. Vlny příjezdů jsou vždy před začátkem každého semestru. Podmínkou je, že svého svěřence vyzvednete při příjezdu a dopravíte do jeho dočasného domova. Rita mi to usnadnila a hledala buddíka ve chvíli, kdy už byla v Praze. Šikulka. Když jsem tu malou kudrnatou holku uviděla poprvé, její energie otočila můj den o 180°. A pak pokaždé, když jsme byly spolu, což ale bohužel nebylo moc často.

Tady přistoupím k prvnímu zádrhelu. Studenti

z Erasmu mají často trochu volnější program. Alespoň tak mi to připadalo u Rity, soudě dle toho, že mě čtyřikrát týdně zvala někam na párty. Bohužel jsem vždycky odmítla. Mám dvě práce, dojíždím, a studium fyzioterapie taky není zadarmo, což asi všichni víme. Proto před tím, než se ujmete nějakého zahraničního studenta, doporučuji zvážit vaše časové možnosti, ať není váš svěřenec smutný.

Na druhou stranu je to neuvěřitelně vděčná role.

Zvlášť v případě jižanských národností, dovolím si říct. Jsou to nadmíru přátelští, otevření a temperamentní lidé. Rita mi prakticky každý den posílala svoje vtipné selfie, videa, kde mi posílali pozdravy všichni její kamarádi, a na moje narozeniny mi dokonce dala krásný dárek. Já jí na oplátku třeba pomáhala s testy z českého jazyka, smála se jí, když se snažila vyslovit svoje datum narození v češtině (23. března, chudák), a vzala ji do závodní jídelny na svíčkovou. Poslední den před odjezdem za mnou dokonce přišla do práce a pomohla mi s inventurou, jen abychom mohly být spolu. Mám teď na zdi naši společnou fotku a plánujeme moji cestu k ní do Portugalska.

Co tím chtěl básník říci: může být docela těžké najít si v našich často stereotypních životech něco, co nás nebude vysilovat, ale naopak nabíjet energií. Tohle může být jedna z těch věcí. Stačí se zaregistrovat na webu https://cuni.uni­‑buddy.com a dál už ten příběh píšete vy.

19

K

dyž jsem byla loňský rok v květnu na souvislé praxi, zavolala mi sekretářka katedry a sdělila mi, že je volné poslední místo na vycestování a studium v Číně, a zda mám o něj stále zájem. Musela jsem se rozhodnout okamžitě a samozřejmě jsem řekla, že ano.

Takhle tedy začal nejlepší půlrok mého života. Nejdříve přišla spousta papírování a řešení, 20

ani jsem vlastně nevěřila, že vůbec odjedu. Ale pak nastal den D a já 15. 9. 2016 nastoupila do letadla a spolu se třemi spolužačkami (dvěma fyzioterapeutkami z nižšího ročníku a jednou porodní asistentkou ze třetího ročníku) vyrazila na cestu do překrásného města Hangzhou v provincii Zhejiang na východě Číny. Neměla jsem nejmenší tušení, co mohu očekávat. Byly jsme první, kdo z naší univerzity vyjely studovat tradiční čínskou medicínu právě na Zheji-

sval

students‘ voluntarily associated literature

STUDIJNÍ POBYT V ČÍNĚ Lucie Čepeláková

ang Chinese Medical University a nikdo nás na to nemohl připravit.

Cesta proběhla bez problémů, po 13hodinovém letu jsme přistály v Šanghaji a odtud se přesunuly rychlovlakem do Hangzhou. Kde pro mě největším překvapením bylo, že zde téměř nikdo nemluví anglicky. A to, že se snažíte vysvětlit pomocí rukou, nohou a všemožných pomůcek, že čínsky neumíte ani slovo, vám moc nepomůže. Oni na vás totiž stejně budou

mluvit čínsky s pocitem, že čím déle to budou zkoušet, tím více budete rozumět. Což se samozřejmě nestane.

První čeho si všimnete, když přijedete do Hangzhou, je to, že vás všichni pozorují, někteří si vás tajně fotí, někteří přiběhnou až k vám a chtějí si s vámi udělat selfie. Pokud se jim to povede, máte pocit, že právě nastal nejšťastnější den jejich života, a nebo právě vyhráli v loterii. Zkrátka a dobře, na „malém“ městě jakým 21

je Hangzhou (má jen asi něco přes 6 milionů obyvatel) se stanete celebritou už jen proto, že jste cizinci. Čína má absolutně odlišnou, ale krásnou a bohatou kulturu. Všichni jsou zde milí, usměvaví a ochotní Vám pomoci. Samozřejmě ne všechny kulturní rozdíly byly příjemné. Úroveň hygieny je v Číně o poznání nižší než u nás, hlasité krkání u stolu při obědě s učitelkou čínštiny taktéž nebylo považováno za nevychovanost a neustálé šťourání v nose pomocí přerostlých nehtů na malíčcích bylo tak běžné jako u nás používání papírových kapesníčků.

O plivání všude po ulicích ani nemluvě.

Ráda bych ale vyzdvihla spíše ty pozitivní aspekty čínské kultury, které zcela vyvažují ty negativní. Lidé v Hangzhou jsou nesmírně pohostinní, starostliví a velmi přátelští. Byly jsme pozvány na večeři od zástupců vedení univer22

zity a společně s nimi a některými učiteli strávili příjemný večer, kdy jsme ochutnali spoustu místních specialit. Tradiční čínskou pálenku nevyjímaje. Číňané jsou schopni u společného jídla prosedět hodiny, utužují tak přátelství či uzavírají obchodní vztahy.

Abych se ale dostala i k hlavní náplni mého téměř čtyřměsíčního pobytu v Číně – Studiu tradiční čínské medicíny (TCM) a čínské kultury. Náplní mého studia byly přednášky z TCM, čínské kultury a mezinárodní komunikace, Mental health, což bylo obdobou naší psychologie, dále pak základy čínštiny a praktické cvičení tradičního čínského sportu Tai jiquan.

Výuka probíhala v angličtině.

Kromě velmi zajímavých přednášek z TCM jsme vzhledem k tomu, že kromě několika učitelů na univerzitě angličtinu téměř nikdo neovládal, shledaly výuku čínštiny jedním z nej-

sval

students‘ voluntarily associated literature

přínosnějších předmětů. Čínština je krásný zpěvný jazyk, který nám Češkám dělal nemalé potíže. V čínštině se používají 4 základní tóny, které je třeba rozlišovat, protože některá slova se sice píší stejně, ale vyslovují s jinými tóny.

Pokud slovo správně „nezazpíváte“, získá zcela jiný význam.

Na první hodině TCM nám vyučující řekla, že pokud chceme alespoň trochu pochopit tradiční čínskou medicínu, musíme zapomenout vše, co známe ze západní medicíny. Což pro mne jako studentku třetího ročníku fyzioterapie představovalo nemalý problém. A i přesto, že se vyučující velmi snažili vysvětlit vše tak abychom to pochopili, myslím, že nám spousta věcí týkajících se TCM zůstává stále skryta a pro plné pochopení tohoto učení jsou 4 měsíce opravdu málo. Myslím, že pokud se někdo chce zabývat TCM, musí tomu věnovat celý

svůj život. I tak bude vždy spousta věcí, které nebude možné logicky vysvětlit.

Jsem velmi ráda, že jsem měla příležitost vyjet do tak krásné země jakou je Čína a mohla alespoň lehce nahlédnout do způsobu léčení, které funguje již po tisíce let. Jsem vděčná za to, kolik skvělých lidí jsem měla možnost potkat a navázat s nimi přátelství. Věřím, že vše je možné, a že mě tato zkušenost v životě velmi posunula. Děkuji všem, kteří mne podpořili, a kteří mi umožnili se této životní výzvě postavit. Děkuji vám.

23

24

sval

students‘ voluntarily associated literature

Sára Procházková

Myslel jsem si, že to rozchodím Martin Zach, muž roku 2009, moderátor a sportovec. Velmi aktivní v podpoře vozíčkářů a jejich aktivit, i v osvětě široké veřejnosti. Den po výhře Muže roku skočil na lyžích do vody a utrpěl zranění míchy v segmentech C5-7.

Jaký jsi byl člověk před zraněním?

Řekl bych, že dost aktivní, sportovec, i když jsem půl roku před úrazem skončil s běžkama, kterým jsem se věnoval 12 let. Studoval jsem VŠ a pracoval jsem s taťkou.

25

Aktivní jsi hodně i teď, jak bys řekl, že tě to změnilo v přístupu k životu? Narážím tím na to, že jsi byl Muž roku. Co pro tebe bylo důležité před tím a jestli se na tom něco změnilo?

něco dali. Nic mě nebolelo, ani ten náraz nebyl velký, moc jsem nevěděl, co se stalo, to mi řekli až po operaci.

Modeling jsem dělal kvůli snadnému výdělku za krátký čas. Samozřejmě s tím byla spojena zábava a poznávání nových lidí. Nikdy jsem na tom ale nestavěl svět, byla to spíš sranda. Těch věcí se po úraze zase tolik nezměnilo. Možná jsem jen přišel na to, že peníze nejsou všechno, jsou tu i lidi, kteří potřebují pomoct, a že je tu hendikepovaných opravdu dost. Člověk by si měl určitě udělat více času na sebe a svoje okolí.

Od té helikoptéry si nic nepamatuješ? Ani v ne-

Ve všech rozhovorech jsem našla, že se ti stalo

Dělali mi přední a zadní stabilizaci krční páteře, operace trvala přibližně sedm a půl hodiny. Probudil jsem se nějak druhý den a řekli mi, že mám porušenou míchu a zůstanu ležet.

něco ve vodě. Co přesně? A jak to celé probíhalo? Co z toho si pamatuješ? Co ti (jestli něco) problesklo hlavou?

Skákal jsem z můstku na lyžích do vody. U osudného skoku byl problém v tom, že jsem neměl skok rozmyšlený a také to, že jsem zvedl pravou ruku nad hlavu, čímž jsem vyletěl o 2-3 metry výš než normálně v předešlých skocích a dopadl jsem až na dno. Pamatuju si všechno, neměl jsem žádný výpadek, ani jsem se netopil. Pamatuju si vše až do naložení do helikoptéry, tam mi, předpokládám,

26

mocnici ses neprobudil?

Na chvilku jsem se probudil v nemocnici v Hradci Králové.

A stihli ti říct, co se bude dít? Jaká vyšetření budeš podstupovat?

Ne, jen mi taťka řekl, že to bude na dlouho.

Jak to probíhalo dál? Co ti všechno dělali? Kdy ses probudil a co ti řekli?

Jaká byla první reakce?

Že to tak nebude (smích). Samozřejmě jsem si ze začátku myslel, že to rozchodím.

Jak se vyvíjelo tvoje vnímání? Bylo ti nějaký čas blbě, hodně blbě? Myslím psychicky.

Už na spinálce v Motole jsem tak nějak věděl, jak to

sval

students‘ voluntarily associated literature

asi bude. Nikdy jsem neměl depku nebo tak něco.

Tátův kamarád totiž ve druháku na vysoké spadl z balkónu, táta s ním studium přerušil, absolvoval s ním celou rehabilitaci v Hrabini. Vždycky nám vyprávěl, jak tam jsou lidi psychicky v pytli.

Takže jsi byl asi výjimka?

Ani ne, my jsme byli silnej ročník (smích). Bylo nás hodně mladejch už v Motole na spinálce a potom jsme se přesunuli do Kladrub. My jsme si to tak nějak „užívali“, mám odtamtud přátele.

Jak teda probíhala celá léčba a rehabilitace?

V Hradci Králové mě operovali, potom jsem byl v Motole na spinálce, kde byla ještě jedna operace.

Tak jsem byl přibližně 3 měsíce a potom v Kladrubech 6 měsíců.

Když mi takhle posíláš tu fotku, jak se to stalo, když vidíš, jak stojíš. Co to s tebou dělá?

Nic moc to se mnou nedělá, já se moc minulostí nezabývám, spíše koukám dopředu.

V rozhovoru pro DVTV jsi řekl, že ti to ani nevadí „sedět“. Fakt to tak je?

Jo to mi nevadí, chůze není k životu důležitá…

mentech, že by sis třeba zaběžkoval?

To se občas něco takového najde. Třeba jízda na horském kole, sjezdovky. Ale nic, co bych extrémně potřeboval.

Ještě mě napadá, jak máš upravené auto? A jak se tohle v Čechách řeší?

Na auto je příspěvek na nákup až 200 tisíc, neplatíme DPH do 100 tisíc a úpravu proplácí pracovní úřad. Čemu se v současné době věnuješ?

Jé, toho je. Teď nejaktuálnější je výroba speciálního oblečení pro vozíčkáře. Jde o speciálně vytvořený střih. Potýkal jsem se s tím už od začátku – hlavně u kalhot, ze všeho mi lezl zadek, nebo se mi při přesunu svlíkaly, neobléknul jsem si je sám a tak dál. Teď tohle všechno splňují. Dále pak moderování, sportuji - házím kuželkou, Caballinus, což je spolek, kde se věnují hiporehabalitačním technikám, dělám instruktora soběstačnosti v Kladrubech, i přednášky na školách.

Jaké jsou tvé plány, cíle nebo sny?

Být zdravý, co nejvíce soběstačný. Chci medaili z MS, Paralympiády a také rodinu.

Ani se ti nezasteskne po takových krátkých mo-

27

RECE FAKU

ENZE ULTY

Klára Kučerová

2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY Vchod do fakulty

D Je to pouze jedna zastávka autobusem, pětiminutová procházka nebo prostě co by femurem dohodil.

30

ruhá lékařská fakulta Univerzity Karlovy se nachází v Praze a sídlo má přímo ve Fakultní nemocnici v Motole, což je přímo na konečné metra A, navíc v krásném údolí u rybníka (blízké krematorium pomineme).

Umístění většiny výukových prostor v budově nemocnice má mnoho výhod i nevýhod. Kromě přímého přístupu k pacientům kdykoliv během výuky je to možnost setkat se zde se širokým spektrem neobvyklých diagnóz, které je možné vidět a pracovat s nimi během praxí. Studentům tak stačí dobrý orientační smysl a během pár minut se mohou dostat z přednáškové místnosti k lůžkovým oddělením. Na druhou stranu z toho plyne i nevýhoda, kterou je nedostatek

vlastního prostoru fakulty. Proto zde najdete jen malé množství studoven, odpočíváren a dalších prostorů pro studenty. Výuka se tak občas odehrává v bizarně zastrčených či stísněných prostorách nemocnice. Kromě prostor přímo v nemocnici máme také dvě budovy na Plzeňské, což je pouze jedna zastávka autobusem, pětiminutová procházka nebo prostě co by femurem dohodil.

Přijímačky

Na „dvojce“ můžete studovat bakalářský i magisterský studijní program Fyzioterapie. Každoročně je přijímáno 30 uchazečů pro každý studijní program. Přijímačky na bakaláře jsou dvoukolové. V prvním kole jde o test z biologie, chemie a fyziky z modelových otázky, dále sem patří test vše-

sval

students‘ voluntarily associated literature

obecných studijních předpokladů, který se skládá z logických úloh a příkladů. Na ty, kteří postoupí do druhého kola, čeká pohovor, který probíhá před tříčlennou komisí. Tahají se 2 otázky a cílem je vyjádřit svůj názor na dané téma a ten si i obhájit, stačí jen pevné nervy. Pro přijetí na magistra musíte splnit také test všeobecných studijních předpokladů a k tomu od-

bojovka první pomoci v reálném prostředí, závod Extreme Rush a samozřejmě je zde kvalitní večerní zábava trvající do brzkého rána. Do nového semestru pak nenastupujete s obavami, ale s nadšeným očekáváním a také s novými přáteli.

Nejlepší učebna je na Plzeňské (kousek od FN Motol): Pelouchova posluchárna. Je to pouze přednášková

Lehárna Pelouchova posluchárna

borný test z fyzioterapie. Ten je složen ze 100 otázek z celého oboru a opravdu dobře prověří přehled a znalosti uchazeče. K tomuto testu modelové otázky neseženete.

Po přijetí na fakultu následuje „seznamovák“ neboli legendární Dobronice – 4 dny, během kterých se nezastavíte, a nebudete chtít, aby to všechno skončilo! Program se skládá z přednášek, her, sportu, praktické výuky první pomoci, součástí je také

místnost, ale má velmi pohodlné moderní sedačky a připojení na internet.

Nejhorší učebna je lehárna, kde probíhá většina praktických hodin. Místnost je bez oken, po hodině výuky i bez vzduchu, sedí se na malých židličkách u lehátek a je náročné zde po několika hodinách udržet pozornost. Ale máme teď nová lehátka a krátký spánek v pauze není špatný. Teď probíhá také přestavba prostor fakulty a v plánu je nová lehárna, takže svítá na lepší časy.

Po přijetí na fakultu následuje „seznamovák“ neboli legendární Dobronice – 4 dny, během kterých se nezastavíte, a nebudete chtít, aby to všechno skončilo!

31

Fyziopárty ve fakultním klubu Dr. Voják

Praxe na pediatrii

Jídlo

Co se jídla týče, v Motole o hladu nebudete.

Najdete zde pár obchůdků, cukrárnu, nově i luxusní Motol Café, kde seženete kávu, smoothie a i něco sladkého na nervy. Pokud se budete nacházet mimo hlavní budovu, zachrání vás kuchyňka Ústavu jazyků. Zatoužíte­-li po teplém obědě, čeká na Vás bufet na dětském oddělení, kde menu vyjde kolem 60 Kč. V dospělé části nemocnice je také jídelna. Vaří tam 4 jídla denně a pro studenty vychází oběd na 55 Kč. Výhodou je, že se jídelna nachází přímo vedle kliniky RHB a TVL. Prostory pro studenty

Jak už bylo uvedeno výše, studentské prostory na fakultě v současnosti žádná sláva nejsou. Právě probíhá přestavba posluchárenského bloku, kde se nacházela také naše „odpočívárna“ s oblíbeným gaučem a pár židlemi. Ale v rámci rekonstrukce se počítá nejen s moderní posluchárnou, ale také s rozšířením prostorů pro studenty, stačí jen vydržet rok, možná dva. Několik stolů a lavic najdete i na Plzeňské v budově zvané Žížala – střípek moderní architektury na naší fakultě.

V areálu nemocnice sídlí také knihovna se studovnou vybavená internetem, počítači a anatomickými modely. Za zmínku stojí speciální prostor pro studenty, kterým je fakultní klub

32

Dr. Voják v areálu na Plzeňské. Rozhodně se tam můžete jít učit, ale spíše bychom doporučili navštívit ho v nočních hodinách nebo v rámci jedné z mnoha Fyziopárty. Tahle legendární akce je oblíbená nejen u fyzoušů, ale najdete tu mnoho mediků a sem tam se tu zjeví i někdo zcela cizí.

Prostě jde o vyhlášenou společenskou událost.

A protože zábava je zde opravdu na úrovni a sofistikovaná, nejezdíme domů nočními tramvajemi jako nějací opilci, vracíme se spořádaně až těmi ranními. :) Sport

Během studia je potřeba nezapomínat na pohyb. V blízkosti Motola najdete Ladronku, velkou travnatou pláň vhodnou na běhání, in­-line bruslení, vybavenou beach­‑volejbalovým hřištěm či koši na diskgolf. Zaplavat po škole si můžete zajít na sousední Homolku a golfové hřiště je vzdálené necelý půl kilometr. Tělocviky probíhají buď ve velkém a výborně vybaveném centru na Hostivaři, které je ale na opačném konci Prahy, či v menších lokálních tělocvičnách, lezeckých stěnách, atd. Během roku je na programu mnoho sportovních akcí, turnajů, běžeckých závodů, ve kterých lze poměřit síly nejen s vašimi spolužáky, ale také s profesory. A jestli někdo holduje jinému druhu zábavy, dámy, OC Zličín a OC Nový Smíchov do 20 minut s využitím MHD.

sval

students‘ voluntarily associated literature

Zahraniční studium

Pokud jste jedni z těch, kterým je naše republika malá a prahnete po studiu v zahraničí, fakulta sama o sobě vám toho jako fyziostudentovi moc nenabízí.

Erasmus není z důvodu nesouladu sylabů a studijních oborů moc možný, k dispozici je pouze Finsko, navíc jde pouze o jedno místo a je nutné rozložit si ročník.

Každopádně od vzniku ASF se objevila nabídka letních zahraničních stáží ve spolupráci s naší fakultou a klinikou RHB. Tady už se nám nabízí např. Portugalsko, Německo či Amerika. Podmínkou je uspět ve výběrovém řízení, umět anglicky, samozřejmě být (alespoň trochu aktivním) členem ASF a studentem naší univerzity a být ochoten pomoct s ubytováním a péčí o výměnné studenty. Tyto stáže jsou krátkodobé – 3 až 4 týdny, ale i přes to si z nich přivezete mnoho zážitků a nových vědomostí.

Praktická výuka

Praxe v rámci bakalářského studia probíhají už od prvního ročníku, hned první měsíc vás vypustí k pacientům a probíhá křest ohněm. Praxe na pacientech probíhají každý týden v Motole, navštívíte zde lůžkovou RHB, neurologii, plicní, dětskou internu, spinálku a spoustu dalších zajímavých pracovišť.

Na magistru je praxí méně, přes týden pouze v prvním ročníku, ale zase se dostanete na neonatologii, dětskou neurologii, dětskou onkologii a další. V každém ročníku probíhá v létě souvislá klinická praxe na tři týdny, výhodou je, že si můžete vybrat jakékoliv pracoviště v ČR. Během roku také probíhá spousta praktických hodin, kde si všechno zkoušíme na sobě.

PĚT PLUSŮ +

Jedničky v našem oboru - Kolář, Smolíková,

+

Volná ruka ve výběru bakalářky, diplomky,

Čakrt, Bitnar + významní doktoři možnost zaměřit se na to, co nás zajímá, a v čem vidíme perspektivu

+

Velká nemocnice, spousta diagnóz, neobvyklá oddělení na praxi, velká dětská část nemocnice

+

Umístění v nemocnici – velká propojenost s medicínou, docenění našeho oboru v rámci nemocnice

+

Malý počet studentů, pohodová atmosféra mezi studenty

PĚT MINUSŮ —

Velké množství povinných hodin, jejich

—

Nedostatečné prostory pro výuku (učebny

—

Absence prostorů pro studenty (studovny,

—

Nedostatečný informační systém – předá-

zbytečná délka a jejich vybavení) odpočívárny, atd.) vání informací mailem, na poslední chvíli, vyřizování po jednom ze studentů místo předem daných definovaných podmínek

—

Nedostatečná nabídka knihovny pro fyzioterapii

33

My new life in Prague Elisabetta Mazzola

I 34

t seems to me like yesterday that I left from Italy and my city, Torino, to come to study physiotherapy at Charles University in Prague, but now I realise that months have already passed.

The time flows quickly because the environment is very challenging. The subjects are captiva-

ting; my classmates are not only from various European countries but also from other continents and this junction between different cultures is a great fountain of personal enrichment. Being an international student also gives me the opportunity to improve my English language skills; if you were not used to attending lessons in English at your previous schools, the impact may be quite strong at the beginning, but in little time your

sval

students‘ voluntarily associated literature

listening skills will improve and you’ll become The Czech language can sometimes be a bit familiar with the English scientific terminology. problematic and challenging especially for freIn October one of the things that captured shmen. Also on the ground floor of the faculty: my attention the most was having two lessons the library is not signalled in English and the starting at 7.30 a.m., because in Italy nobo- staff of the refectory can rarely speak English. dy starts studying or working before 8 a.m. So But the faculty offers a possibility to study Czech I understood that in central Europe the working language as an optional course, so students can day begins earlier. Moreover, physiotherapy for begin to apprehend this new difficult language. international students is a part of the faculty The same linguistic problem emerges outside of Physical Education and Sports rather than the university: in Prague a part of the populathe faculty of Medicine and this requires that, tion doesn’t speak English, so sometimes it can among the subjects, we also have athletic exerci- be difficult to communicate in a supermarket, in ses and swimming. This can be an advantage or a shop or at the post office. Moreover, for the a disadvantage depending on one’s own perso- reason that all the vegetables inside the supernal abilities in sports. markets are signposted in Czech, at the beginThe approach to study of ananing I alternated a cucumber for tomy is very different from Italy, a courgette and a grapefruit for an because it’s much more practical. orange.

Starting from the first week the teaBut you mustn’t get discouraged The approach to cher brought the real human bones by that. Prague is an amazing city study of anatomy to the class and in November we to live in: the weather is a little bit is very different went to the dissection room to exaunpredictable but with the prefrom Italy, because mine body parts preserved in forsence of both the sun and clouds it’s much more malin (in my country only medical during all the seasons, wonderful practical. students are allowed to see corpses views appear everywhere in front of dead people). Furthermore, besiof your eyes. In winter, snow and des exams there’s a system of credit temperatures below zero degrees tests, so that (in respect with Italy) create a magical atmosphere; the a greater attention is paid to the constant prepa- trees look like they are made of crystal and you ration of students throughout the year. can walk on a frozen portion of the river surface It’s very exquisite that some events outside the (Vltava river), which is a once in a life time prifaculty are dedicated to students, for example vilege. the much anticipated faculty ball and also a ceThe transport network is very efficient, so sturemony called the Matriculation, organised for dents, even if they don’t own cars, can reach eveall incoming students. It took place in the Caroli- ry part of the city by metro, tram or bus. Prague num Hall, the teachers wore black tunics and we is also one of the few European cities that has had to take an oath saying „Slibuji“ which means a system of trams and buses passing throughout „I promise“ in English in response to the teachers the whole night and this helps students to avoid naming our duties and requesting following the taxis, that are quite expensive. rules; obviously we repeated it in our minds all In every corner of Prague there’s a hidden surthe time so we wouldn’t forget the word. prise awaiting you. When I’m walking, suddenly

35

I have to exclaim „Wow!“ in front of a gorgeous entific terminology. building. I was passing by the boutique of Blanka In October one of the things that captured Matragi (stylist) and I saw her engaged in a pho- my attention the most was having two lessons to shoot; or once I was invited by the tourist gu- starting at 7.30 a.m., because in Italy noboide to dance the cha cha cha in the underground dy starts studying or working before 8 a.m. So prisons of the Old Town Hall; or near some park I understood that in central Europe the working I could hear a person playing the piano placed in day begins earlier. Moreover, physiotherapy for nature. international students is a part of the faculty One day in the town centre you’ll surprise of Physical Education and Sports rather than yourself whilst watching tourists taking a lot of the faculty of Medicine and this requires that, photos to attractions you don’t need to photo- among the subjects, we also have athletic exercigraph anymore and you’ll realise that you can’t ses and swimming. This can be an advantage or be defined as a local but neither as a tourist, a disadvantage depending on one’s own persothat you can help a person at the bar in the air- nal abilities in sports. port explaining that „neperlivá“ water is non­ The approach to study of anatomy is very diffe‑carbonated water but you’ll feel rent from Italy, because it’s much lost in a lot of other situations. more practical. Starting from the It’s the particular condition being first week the teacher brought international student, an experithe real human bones to the class In Italy nobody starts ence that I suggest to everyone, and in November we went to the studying or working above all at Charles University in dissection room to examine body before 8 a.m.

Prague. Because Prague is always parts preserved in formalin (in Prague. my country only medical students It seems to me like yesterday are allowed to see corpses of dead that I left from Italy and my city, people). Furthermore, besides Torino, to come to study physiotherapy at Char- exams there’s a system of credit tests, so that (in les University in Prague, but now I realise that respect with Italy) a greater attention is paid to months have already passed. the constant preparation of students throughout The time flows quickly because the envi- the year. ronment is very challenging. The subjects are It’s very exquisite that some events outside the captivating; my classmates are not only from faculty are dedicated to students, for example various European countries but also from other the much anticipated faculty ball and also a cecontinents and this junction between different remony called the Matriculation, organised for cultures is a great fountain of personal en- all incoming students. It took place in the Carolirichment. Being an international student also num Hall, the teachers wore black tunics and we gives me the opportunity to improve my English had to take an oath saying „Slibuji“ which means language skills; if you were not used to attending „I promise“ in English in response to the teachers lessons in English at your previous schools, the naming our duties and requesting following the impact may be quite strong at the beginning, but rules; obviously we repeated it in our minds all in little time your listening skills will improve the time so we wouldn’t forget the word. and you’ll become familiar with the English sciThe Czech language can sometimes be a bit

36

sval

students‘ voluntarily associated literature

problematic and challenging especially for freshmen. Also on the ground floor of the faculty: the library is not signalled in English and the staff of the refectory can rarely speak English.

But the faculty offers a possibility to study Czech language as an optional course, so students can begin to apprehend this new difficult language.

The same linguistic problem emerges outside the university: in Prague a part of the population doesn’t speak English, so sometimes it can be difficult to communicate in a supermarket, in a shop or at the post office. Moreover, for the reason that all the vegetables inside the supermarkets are signposted in Czech, at the beginning I alternated a cucumber for a courgette and a grapefruit for an orange.

But you mustn’t get discouraged by that. Prague is an amazing city to live in: the weather is a little bit unpredictable but with the presence of both the sun and clouds during all the seasons, wonderful views appear everywhere in front of your eyes. In winter, snow and temperatures below zero degrees create a magical atmosphere; the trees look like they are made of crystal and you can walk on a frozen portion of the river surface (Vltava river), which is a once in a life time privilege.

The transport network is very efficient, so students, even if they don’t own cars, can reach every part of the city by metro, tram or bus. Prague is also one of the few European cities that has a system of trams and buses passing throughout the whole night and this helps students to avoid taxis, that are quite expensive.

In every corner of Prague there’s a hidden surprise awaiting you. When I’m walking, suddenly I have to exclaim „Wow!“ in front of a gorgeous building. I was passing by the boutique of Blanka Matragi (stylist) and I saw her engaged in a photo shoot; or once I was invited by the tourist guide to dance the cha cha cha in the underground

prisons of the Old Town Hall; or near some park I could hear a person playing the piano placed in nature.

One day in the town centre you’ll surprise yourself whilst watching tourists taking a lot of photos to attractions you don’t need to photograph anymore and you’ll realise that you can’t be defined as a local but neither as a tourist, that you can help a person at the bar in the airport explaining that „neperlivá“ water is non­ ‑carbonated water but you’ll feel lost in a lot of other situations. It’s the particular condition being international student, an experience that I suggest to everyone, above all at Charles University in Prague. Because Prague is always Prague.

37

ZÁVĚREM

38

sval

students‘ voluntarily associated literature