Trebic today magazín červen (1) by Frantisek Juza

WWW.TREBIC.TODAY

ROČNÍK I. ČERVEN 2015 (1)

KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN

Sympatická dračice

OBSAH 4-5 SANDRA POGODOVÁ

7-9 ZÁMOSTÍ 2015 ...A JAKÉ BYLO?

10 - 11 ZASTÁVKA TŘEBÍČ

12 - 15 PERLY TOSKÁNSKA II.

16 - 17 ROK NA VSI TEĎ NE! aneb...

19 JOSEF GUŠLBAUER

22 - 23 AUTORSKÉ ČTENÍ RADIMA UZLA

TREBIC.TODAY KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN ROČNÍK I. VYŠLO V ČERVNU 2015 (1) ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE - ZDARMA REDAKCE Fran šek Jůza Aneta Chytková tel. 732 163 928 online@trebic.today trebic.today@gmail.com VYDÁVÁ Fran šek Jůza Vydavatelství a nakladatelství Okružní 888/20 674 01 Třebíč IČ 127 19 901 Šíření publikace je povoleno v nezměněném stavu zdarma, použití jednotlivých zveřejněných příspěvků podléhá souhlasu vydavatele.

Červen na událos bohatý Měsíc před prázdninami začal chrlit událos a akce s nebývalou vervou. A jestliže dříve, alespoň z hlediska žurnalis ckého, bývala v červenci a srpnu tak trochu okurková sezóna, dnes to nepla . Alespoň co se kultury a společenského dění týká. Ukazuje se, jak dobrá je konkurence, byť tak trochu soupeří ak visté s profesionály. V prvním případě se zdroji omezenými, v druhém třeba veřejnými nebo komerčními. Obé pak přináší zvýšení kvality a nabídky a to je pro nás, konzumenty, jen a jen dobré. Část tohoto magazínu je věnována právě nabídce a pouhým náhledem je zřejmé, že tato potvrzuje předchozí řádky. Z řady událos pak přinášíme zejména připomínku, že proběhly. A není třeba rozsáhlých komentářů, vždyť obrázek či fotograﬁe často řeknou více. Rozměrná hodnocení nechť dělají jiní. Neb - a to se opakuji - s kulturou to v Třebíči vážně není špatné a troufám si myslet, že letošní léto bude v tomto směru obzvlášť přínosné. V ráži i na obálce se můžete tentokrát povšimnout jedničky v závorce. Ta značí, že červnové vydání TREBIC.TODAY už nezůstane jediné. Do prázdnin vyjde nejméně ještě druhý magazín, zase se změnami, tentokrát snad už trvalejšími. Nadále pla možnost publikování inzerce a reklamy (viz str. 25) za velmi příznivé ceny, přičemž sta s ka sledování nejen v regionu je nad očekávání dobrá. Léto už se okázale hlásí, užijme si ho! Fran šek Jůza

TREBIC.TODAY

ROZHOVOR

TREBIC.TODAY

erečku Sandru Pogodovou nelze charakterizovat jinak, než jako živel. Na jeviš i mimo něj. V Třebíči se v nedávné době představila ve hře Pavola Weise s názvem Nejlepší kamarádky, s níž do Fes valu divadla 2-3-4 herců připraveného Městským kulturním střediskem Třebíč přispělo pražské Divadlo Na Fidlovačce, anebo v abonentním představení Rok na vsi z pera bratří Mrš ků. Diváci ji ale znají také ze seriálů Helena či Doktoři z Počátků... ANETA CHYTKOVÁ Slyšela jsem, že máte jméno po renesan čním malíři Sandro Bo cellim. Máte ráda

nemůžete pozvat nějakého ředitele a říct mu, přijeďte se podívat, ráda bych si u vás zahrála nějakou pěknou charakterní roli. Tak jsem pro

výtvarné umění?

tomu představení tenkrát hodně revoltovala a ve ﬁnále to byla takzvaně poslední tečka za m mým případem. Na základě toho mě už vylili, ale je pravda, že dneska s odstupem času to vidím tak, že to vlastně

Velice. Velice, a vlastně mě mrzí, že nemám moc výtvarný talent. Dělám koláže a podobně, ale když jsem zkoušela malovat, tak to opravdu vypadalo, jako kdybych poprvé v životě držela v ruce pastelky. Já tak „mandalky“, to si namaluji, sbírám i obrazy. Mám spoustu kamarádů – malířů, takže u mě doma to vypadá jak v malé galerii. Máte nějaké oblíbené umění? Mám hodně ráda umělecký styl art-deco. Strašně se mně líbí třicátá léta, to mě hodně baví. Ale že bych měla vyloženě oblíbené umění, to ne. Mám ráda renesanci, to bylo úžasné období a mám ráda i modernu. Pro ničemu se výslovně nestavím. Ve čtrnác jst e nastoupila na Pražskou konzervatoř, ale v šest ém ročníku vás vyhodili. Co bylo příčinou?

bylo zbytečné. Ale vysvětlovat to osmnác letému člověku nemá význam. Práci mám, na papír se mě nikdy nikdo neptal, jestli mám dostudováno. Zaplaťpánbůh! Ale nemůžu učit, což je možná pro mladé herce dobře. Chtěla byste učit? Nevím, jestli bych na to měla trpělivost. Jsem docela netrpělivý člověk a to jsou momenty, kdy ztrácím slušné chování, když mě někdo zdržuje při práci. Když se mně přihodí, že musím hrát s někým, kdo neovládá řemeslo, pak jsem dost nepříjemná. To jsem si ještě nevychytala… Byla jste v New Yorku a tento pobyt jste popsala slovy: „Totální nářez, za m nejcennější zkušenost a posun v mém životě.“ V čem byly Spojené státy tak výjimečné? Bylo mně nějakých dvaadvacet, třiadvacet a žila jse m hodně divoký život! Opravdu jsem v té době pařila sedm dní v týdnu a cí la jsem, že se prostě posouvám někam dál, že nastupuje jiné životní období - a ta Amerika, to byl úplný zlom. Z každodenních večírků jsem se najednou

Byla jsem hodně rebel, jsem Beran, a opravdu typický Beran. Hodně jsem revoltovala a je pravda, že vždycky na konci pá-

sebrala a odjela do ze mě, kde jsem neznala její kulturu, neznala jsem pořádně jejich jazyk… Bylo to, jako když vás někdo hodí do vody. A najednou z těch mejdanů jse m se začala starat o tři kluky v americké rodi-

ťáku, šesťáku musíte nazkoušet představení, na které zvete ředitele divadel a vlastně se prezentujete. Tak je dobré, když se dělá

ně, začala jsem je vozit třeba do školy, a když jste zvyklá z Čech a najednou sednete do auta a máte projet Manha an, tak to je fakt jiný „level“. V tomhle to byl obrovský posun, ten rok jsem najednou musela

nějaký Shakespeare, něco, na čem se můžete ukázat. Rozhodlo se, že budeme hrát ani

zapnout na sto procent a úplně se přepnout na jiný model fungování. V tomhle a v tom věku mě to právě posunulo.

ne hru, byla to přepsaná kniha „Proč bychom se netopili“, což jsou takové vodácké příběhy. My jsme tam chodili, tvářili jsme se, že jezdíme na lodích a zpívali jsme písničky Ho, ho Watanay. A na to opravdu

Také jste šla pěšky do San aga de Compostela. Jaké to bylo? Super! To byla pecka! To fakt doporučuji úplně každému, nohy první tři dny bolely až ke kyčlím, úplně šíleně! Záda od batohu taky, jak člověk (Pokračování na stránce 6)

TREBIC.TODAY

ROZHOVOR (Pokračování ze stránky 5)

není zvyklý. Ale potom – šla jsem to tři týdny a dostala jsem se do poměrně hluboké meditace, a bylo to strašně příjemné v tom, že jsem to šla sama. Fakt jsem šla za účelem, abych se vyčis la, abych se vypnula. Před m jsem točila Helenu, měla jsem strašný zápřah, žádné volno a to San ago… tam jsem se zklidnila, ještě půl roku jsem z toho sví la jak lampion. Bylo to fakt perfektní, každé mu, kdo nemá problémy s chozením a rád chodí, doporučuji. Úžasné! A dá se prý už jít z České republiky. Trvalo by to tak půl roku, ale kdo ten čas má… Je to nějak značené, jde se přes Šumavu, Rakousko. Kolik je to kilometrů? Já jsem šla jenom sedm set, protože jse m neměla tolik času. Ale většinou se chodí už z Francie, a to je nějakých čtrnáct se t kilome trů. Potkala jsem na té cestě paní, které bylo nějakých pětapadesát a šla z Holandska, z Amsterodamu. Čtyři měsíce, byla naprosto nadšená a úplně plná života. Říkám: „Jak to zvládáte fyzicky?“ A ona: „No, je pravda, že jednou za tři týdny si musím udělat den volna, to jsem opravdu unavená.“ Tak to mě pobavilo. Pravdou je, že bylo vidět, jak to tam lidi ohromně nabíjí, že člověk přestane přemýšlet nad každodenními věcmi, které se honí hlavou a co vás zaměstnávají a vyčerpávají. Staráte se jenom o to, kde se najíte, kde se vyspíte, jestli půjde te do kopce nebo z kopce a jaké bude počasí, jestli bude sví t sluníčko. Fakt si vyprázdníte hlavu, na zádech máte batůžek, ve kterém máte osm kilo, a zjis te, že víc k životu nepotřebujete. Že potřebujete střechu nad hlavou a něco do pusy… Je to poměrně osvobozující zážitek.

kr byl fantas cký, že jse m se dostala na místa, která mě ohromně inspirovala. Nějakou dobu jste se živila jako DJ. V čem taková práce spočívala? Zábavička! Rád a tancuji a chodívala jsem na ty mejdany a vadilo mně, že nehrají to, co mám ráda. Tak jsem se dala dohromady s Romanem Holým a ještě s dvěma kluky a měli jsme takové seskupení, kterému jsme říkali Disco Inferno. A hrávali jsme v Lucerně a tak, Roman si pak založil Sexy Dancers, já jsem zrovna odjela do A meriky, a když jse m se vrá la, tak nějakou dobu trvalo, než jse m zase sehnala práci v herectví, tak jsem se živila právě jako DJ. Klasika, naučila jse m se míchat… nehrála jsem ale z gramodesek, hráli jsme z cédéček. Shodou okolnos je tento týden (rozhovor se uskutečnil v únoru t. r. - pozn. aut.) v Praze Prague Spirit Fes val, tak tam budu kamarádce hrát na jógové lekci. Budu dělat podkres… Dlouho jse m nehrála, ale co bych si to po letech nezopakovala, moc se

S Petrem Rajchertem jste nedávno natočila magazín o turis cky nejzajímavějších míst ech v Německu. Která oblast se vám líbila nejvíce nebo pro vás byla nejzajímavější? Musím ř íc t, že ce lé Ně mecko pr o mě bylo velice příje mným pře kvapením, pr otože já jsem vždyc ky je zdila hodně po cestě… to Ně mec ko ně jak přejíždíme do těch vzdále nějších des nac í. Ale Ně mec ko je úžasná ze mě , Ně mci jsou neuvěřitelně milí lidé, jsou nám i v něče m podobní. Člově k se tam cí l jak doma a musím říc t, že napr osto mě nadchnul Berlín. Byla jsem v Paříži, v Londýně a jinde , ale Berlín mně př ipadá v souč asné době jako opravdu kosmopolitní evropská me tropole . A není ještě tak dr ahý, je tam spousta mladých umělců, kteří si mohou dovolit žít v centru. To město žije , jsou tam samé galer ie, koncerty… Poté , co jsme dotočili, vzala jse m si čtyř i dny volna a je la jse m vlake m z Prahy přes Dr ážďany do Berlína! Jste tam za pě t hodin, nádherný výle t. Dopor učuji. Drážďany také – překr ásné ! Za dvě hodiny z Prahy vlake m, to je nic… kr ása! Ně mecko vůbec doporučuji – příje mné a kousek od nás. Ně mci jsou čistotní, všechno mají pě kně opr avené , kdo má r ád umění – třeba pinakoté ka v Mnichově , jedna z vůbec nejhezč ích galerií v Evropě, ve Stu gar tu jse m koukala, jaké mají sbírky starého i nového umě ní – co tam je za věci… Vůbec jse m to ne tušila. I v tomhle te n Be de-

TREBIC.TODAY

Sympatická dračice

ZÁMOSTÍ 2015 …a jaké bylo? str. 7 až 9

dpověď na otázku na předchozí straně je vcelku jednoduchá a dá se do ní zabalit celé roční úsilí organizátorů dnes již legendárního kulturního festivalu Zámostí. Devatenáctý ročník se oprostil od některých drobných bolestí let bezprostředně předcházejících a nebýt jisté nepříjemnosti, o které po oba dva dny vznikala nejen v areálu celá řada fám, pověstí a zaručených zpráv, vycházelo vše na jedničku. Zmíněným zádrhelem byla nemožnost prodávat na Zámostí tvrdý alkohol, ale nechtěl bych se nyní pouštět do jakýchkoliv soudů. Jisté je, že přes velmi pohodové počasí, touhle epizodou vznikla na čelech organizátorů nepěkná vráska. Pochopitelně, jde také o peníze a festival takového rozsahu patrně jen (přiměřené) vstupné neuživí. V každém případě pořadatelům není co závidět.

Jak už bylo řečeno, odpověď na otázku, jaký že festival byl, se nabízí sama. Dobrý. Kdo přišel, mohl být spokojen jak s programem, včetně toho externího po celé Třebíči, tak s organizací. Jisté pochybnosti, když před pár lety „stará garda“ předala pořádání mladší generaci, jsou tímto ročníkem zcela rozptýleny. Dění na podiu nebo v tanečním stanu a v areálu vůbec, dává široký výběr snad každému, kdo vždycky o prvním červnovém víkendu váží kroky na Podzámeckou nivu. Letos, alespoň dle mého mínění, zase o kousek povyrostl také program doprovodný. Příjemným překvapením bylo po letech Zámostí v modrém. Ono bývalo v červeném, a přestože

TREBIC.TODAY

Prago Union

i tak se v židovské čtvrti podařilo vyvolat zvláštní atmosféru, modré je prostě modré. Tak se totiž kdysi začínalo a návrat k tradici zase vjemy návštěvníků naladil do velmi dobré nálady. Samozřejmě i zde tomu napomohl program v ulicích - osamělí muzikanti, anebo naopak zcela neosamělí kouzelníci se světly, ale i příjemný

sborový zpěv v Zadní synagoze. Nebo divadlo - amatérské… a dobré.

Sbor Coruscante

K Zámostí 2015 se ještě vrátíme někdy příště. Závěr však bude pořád stejný - tahle akce důstojně odstartovala letošní Třebíčské kulturní léto a nasadila vysokou laťku všem dalším organizátorům příštích letních kulturních podniků. Koneckonců stejného názoru byl i starosta města Třebíče Pavel Janata, s nímž jsme si na první ročník v bývalé fabrice zavzpomínali, a který na Zámostí nechyběl ani letos. František Jůza

TREBIC.TODAY

ZAJÍMAVÉ TŘEBÍČSKÉ BUDOVY

TREBIC.TODAY

Nádražní budova železniční zastávky Třebíč Nádraží Třebíč, dnes by se téměř dalo říci hlavní nádraží, mělo prý kdysi stát na Novém Městě. Hlavní nádraží proto, že ve městě existuje ještě jedna zastávka, dnes zvaná Třebíč Borovina, dříve však Řípov. Ale zpět k plánům na výstavbu železnice. Ta mohla vést přes Hrádek a Podklášteří kamsi k Sokolí, kde teprve měla překonat řeku Jihlavu. Dopadlo to jinak. Třetího červnového dne Léta Páně 1886 byla slavnostně uvedena do provozu Železniční stanice Třebíč. Týden předtím se uskutečnila zkušební jízda ze Zastávky u Brna do Okříšek. Jízdy se zúčastnili jak zdejší zastupitelé, tak zástupci Židovské obce, ale taky třeba moravský zemský hejtman nebo zástupce ministerstva války a další.

Podobně tomu bylo i letos na konci května, kdy byl neméně slavnostně otevřen dopravní terminál, nadlouho zřejmě větší významná stavební akce, která změnila tvář určité lokality. Dodejme, že příjemně, ač bude jistě nějakou dobu trvat, než si stavba i lidé kolem ní trochu „sednou“. Vlaky na nové trati jezdily dvakrát měsíčně a jízda z Brna do Jihlavy trvala téměř pět hodin. Nádraží tehdy mělo tři průběžné koleje, další patřila sloužila skladišti. Sama nádražní budova disponovala dvěma byty a čekárnami odlišenými cestovními třídami - tedy první, druhou i třetí. A samozřejmě zde byla kancelář přednosty. Teprve v roce 1901 došlo k rozšíření budovy po obou stranách. Tím se rozšířily administrativní

a technické prostory, přibyla dopravní a telegrafní kancelář či nákladní pokladna a vůbec došlo k reorganizaci kanceláří. Rok po první světové válce se opět nádražní budova dočkala rozšíření, totéž pak o další čtyři roky později. Pak už se toho až do dnešní doby příliš zásadního nestalo. Není však vyloučeno, že v souvislosti se stavbou nového terminálu se pohnou ledy a najde se investor pro rapidní změnu dnes již vcelku zastaralého, byť jistou patinou zajímavého obslužného prostoru. Třebíč by takovou modernizaci jistě zasloužila, už proto, že plány na oživení významu železniční dopravy jsou více než smělé. A tak se možná dočkáme nejen elektrifikace, ale taktéž nové moderní budovy. František Jůza

TREBIC.TODAY

Renata Poulovรก

TREBIC.TODAY

TIP NA DOVOLENOU Toskánsko samozřejmě není jen Florencie. Stačí hodina jízdy směrem na západ a ocitnete se v Lucce. Lucca, ro-

žete vyfo t se sochou ležérně sedícího Giacoma Pucciniho a poté se v případě zájmu podívat do jeho rodného domu,

diště architekta Domenika Mar nelliho a skladatele Giacoma Pucciniho je dodnes obehnáno mohutným opevněním, které v minulos mělo obrannou funkci, dnes se na

který se nachází hned za rohem. Minout byste neměli ani Piazza Anﬁteatro, kouzelné náměs , jehož název napovídá, že jde o prostor bývalého amﬁteátru, který byste tu ale dnes

hradbách mezi turisty prohánějí cyklisté a bruslaři. Když sejdete do centra starého města, nemine vás opět návštěva několika kostelů, samozřejmě jen v tom pří-

hledali marně. Když přestal sloužit svým původním účelům, stal se zdrojem stavebního materiálu pro další stavby. Po jeho obvodu byla ve středověku postavena řada domů, a tak

padě, pokud se jim záměrně nevyhnete. Z těch nejzajímavějších je to katedrála sv. Mar na, hlavní románská stavba ve

si toto náměs dodnes udrželo oválný půdorys typický právě pro římské amﬁteátry.

městě, kostel sv. Frediána s nádherně zrekonstruovanou mozaikou na průčelí, románskou kř telnicí a ostatky sv. Zity,

Z Luccy vám stačí přibližně půlhodina na to, abyste se dostali do dalšího, turisty z celého světa vyhledávaného

Lucca Giacomo Puccini lucké patronky, v interiéru a kostel sv. Michala na Piazza San

místa. Do Pisy! Kdo by nechtěl na vlastní oči vidět slavnou

Michele. Po návštěvě tře ho jmenovaného doporučuji udělat si pauzu, posadit se u sochy Fr anceska Burlamacciho před kostelem, pozorovat okolní život, anebo zavřít oči, na-

Šikmou věž! Stačí k tomu málo. Dostat se na Piazza dei Miracoli, tedy Náměs zázr aků. I v případě, že přesně víte z fotograﬁí, jak Šikmá věž vypadá, v momentě, kdy se před

stavit tvář slunci a zaposlouchat se do zvuků okolo sebe. Jen tak se vám podaří nasát skutečnou atmosféru tohoto půvabného starobylého města.

vámi zjeví v celé své nakloněné kráse, zatají se vám dech. Věž je dnes přístupná veřejnos , ale pouze v určitých časových intervalech a pro omezený počet osob. Budete -li tedy

Když se po odpočinku vydáte uličkou pro vchodu do kostela, dostanete se na Piazza della Ci adella, kde se mů-

ch t otestovat její sklon z výšky, kupte si nejdřív vstupenky a v mezičase si prohlédněte obě vedlejší budovy, dóm

TREBIC.TODAY

a bap sterium, které k šikmé věži neodmyslitelně patří a z jejíhož věhlasu těží. Mimochodem, věděli jste, že se ve

vlčice kojící Romula a Re ma, známá to dvojčata, spojovaná se založením Říma. Podle legendy založil Sienu Senius, syn

skutečnos naklánějí všechny zdejší budovy? U obou zbývajících však sklon není tak markantní. Po prohlídce všech budov si odpočiňte na travnaté

Rema, spojitost se tu tedy nabízí. V Sieně se v polovině 14. stol. narodila pozdější patronka Sieny a vedle Fran ška z Assisi také patronka celé

ploše okolo, napište pohledy přátelům, nachytejte pár slunečních paprsků a pak se vydejte objevovat méně známou tvář Pisy. Z Náměs zázraků je to kousek do centra města,

Itálie svatá Kateřina ze Sieny. Její rodný dům Casa di Santa Caterina je dnes přístupný veřejnos a její ostatky – mumiﬁkovaná hlava a palec uloženy v kapli kostela San Domeni-

na náměs Piazza dei Cavalieri, pojmenované podle ry řů

co.

Siena katedrala interier řádu sv. Štěpána. Najdete zde například sgraﬁty zdobený Palazzo dei Cavalieri a hned vedle ně j stojící kostel sv. Ště-

Další zastávku při prohlídce Sieny doporučuji udělat na náměs Piazza del Duomo a nahlédnout do tamější ka-

pána. Odtud můžete pokračovat dál, kolem univerzitního kostela sv. Frediána až k řece Arno, se kterou jste se sezná-

tedrály. Jde o stavbu vskutku monumentální, s netradiční pruhovanou černobílou fasádou. Stejný prvek, černé a bílé

mili již ve Florencii, nebo se vrá t na Náměs zázraků, v jehož okolí jsou desítky stánků se suvenýry. Nejvyšší čas nakoupit drobné dárky rodině a přátelům!

pruhy, se opakuje i v interiéru. Katedrála ukrývá několik pokladů – úžasnou mozaikovou podlahu a knihovnu s freskovou výzdobou, která vám vezme dech. Toto je jeden

Hodinu jízdy jižně od Florencie vás očekává další toskánský klenot – Siena. Připravte se na jiný svět. Siena si dodnes zachovala svůj středověký ráz, čekají vás tedy vyso-

z těch případů, kdy jakákoli slova nedokážou vys hnout realitu. Tohle prostě musíte vidět a zažít na vlastní oči. Pokud tedy budete mít to štěs a dostane te se do Sieny, ka-

ké paláce, úzké, křivolaké FRANTIŠEK JŮZA uličky a občas zvláštní pocit, že jste se najednou ocitli v Římě. Narazíte tu to ž na zobrazení

tedrálu při své návštěvě určitě nevynechejte! Pokračování příště.

TREBIC.TODAY

Rok na vsi

TREBIC.TODAY

DIVADLO

Teď ne! aneb

Na tohle teď není ta pravá chvíle Poslední dvě představení před prázdninami v obou abonentních skupinách přinesla kvalitní a zajímavé divadlo. Skupinu B v neděli 24. května uzavřelo Činoherní studio Bouře Praha dílem JeanClaude Islerta Teď ne! aneb Na tohle teď není ta pravá chvíle, v němž se představili Michal Dlouhý či Kristýna Frejová. Hra o úspěchu, krásné manželce, prosperující firmě… ale také o pochybách, které se jedné noci potkají na jednom místě a v jednom bytě. To ve skupině A se o den později představilo Divadlo Na Fidlovačce Praha s klasikou z pera Aloise a Viléma Mrštíkových. Rok na vsi v jejich slavné románové kronice přinesl lidské vášně, i dojemné či kruté příběhy. Dílo Miroslavem Krobotem dalo vyniknout Romanu Zachovi, Barboře Mošnové, Sandře Pogodové, Marii Doležalové, Martině Randové a dalším známým hercům. Podzimní „sadu“ abonentních představení najdete na www.mkstrebic.cz.

TREBIC.TODAY

Modlitba v bazilice Famózní Noc kostelů proběhla v pátek 29. května… Foto Tomáš Rohovský

AMATÉRSKÉ DIVADLO

5. a 6. června 2015

Josef Gušlbauer se do Třebíče rád vrací Stověžaté blues Josefa Gušlbauera znělo v neděli 17. května večer v Divadelním studiu Ampulka. Protkáno poezií, klasickou Mirky Čermákové, Mirky Hedvábné, Dagmar Benešové, Jany Široké a Ivety Žákovské, či nonsensovou vynikajícího Mirka Koupila. A ještě to není všechno - Josef Gušlbauer přidal videoklipy složené z fotografií jeho milované Prahy. Dobrý večer, plný krásných zážitků! Gušlbauer je v Třebíči znám, byť zatím vzhledem k zaměření své tvorby vystupoval v Zadní synagoze. Nyní tedy „postoupil“ na novou klubovou scénu v sídlišti Hájek a jak se ukazuje, bude tady nejspíš znovu žádán. Neméně zajímavým večerem v Divadelním studiu Ampulka slibuje být blížící se vystoupení Létajícího rabína, tedy hudebního uskupení s podobným dosud působením v Třebíči, které patřilo Josefu Gušlbauerovi. Také tuto produkci nelze než doporučit. Kvalita, zábava, pěkný večer - to jsou atributy, pro které stojí za to v sobotu 13. června do Ampulky přijít. František Jůza

DOPR

...předzv

FRANTIŠEK JŮZA

Více v příš 20

TREBIC.TODAY

RAVNÍ TERMINÁL

věst nového nádraží?

štím vydání magazínu TREBIC.TODAY. TREBIC.TODAY

Autorské čtení nečtení

sexuologa Radima Uzla

FRANTIŠEK JŮZA

ezná v této zemi někdo Radima Uzla? Lékaře, sexuologa, politika? Snad by se někdo takový i našel, ale pak by byl výjimkou téměř neuvěřitelnou. Radim Uzel je pojem – milovaný i nenáviděný. Avšak vždycky uznávaný odborník a především pak neúnavný a úspěšný propagátor naprosté otevřenosti v oblasti sexuální výchovy. Což mu zaručuje také oblibu mladých lidí, ti mu věří, protože před nimi nic netají. U starší generace tomu často bývá naopak. Mnohdy kontroverzní odborník je také spisovatelem. Tak trochu ruku v ruce se svou praxí a zkušenostmi. Ačkoliv i zde vybočil z obvyklého rámce, a to, když se před pár lety vydal splnit si svůj sen. Odletěl na Nový Zéland. Tak vznikl zajímavý cestopis. Nejen to ho přivedlo předposlední květnový pátek do Třebíče. Jednak totiž přednášel žákům zdejších škol, a pak také se zúčastnil autorského čtení, pořádaného Městským kulturním střediskem Třebíč. Večer s Radimem Uzlem přilákal do Národního domu řadu zájemců. Uzlovi byli příjemnými „předskokany“ žáci Obchodní akademie a Hotelové školy Třebíč, kteří vedeni známým nonsensovým básníkem Miroslavem Koupilem, vytvořili moderované pásmo sestávající z přednesu literárního, poetického i hudebního. Naopak, doktor Uzel se čtení vyhnul a měl k tomu dobrý důvod. „Většinou ti, co čtou svá díla, moc to neumí,“ prohlásil. Asi s ním každý nesouhlasil, přiznejme však, že měl hodně, hodně pravdu.

A tak hlavní host večera raději vyprávěl. Vtipně, vesele, populárně. Bez obalu. Nikoho tím neurazil, a přesto říkal i věci, které mnozí raději nevyřknou. To je na Radimu Uzlovi sympatické. Stejně jako skutečnost, že nedávno oslavil pětasedmdesátiny a málokdo by mu tento věk hádal. Neopomněl ani přídavek ze svého oblíbeného soudky plného nadsázky, když vyprávěl, jak v zahraničí přednášel na stejné akci jako někdejší hlava státu. „Říkali, že jsem dokonce lepší, než Klaus,“ řekl s úsměvem a vyvolal tak všeobecné veselí v sále. MUDr. Radim Uzel, CSc. (* 27. března 1940), český gynekolog, sexuolog a regionální politik, popularizátor sexuologie, čestný předseda a člen vědecké rady Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu, vysokoškolský pedagog, ženatý, manželka Helena, dcera Kateřina. Publikoval nebo je spoluautorem knih: Ženské otazníky, Mýty a pověry v sexu, Sex – odhalené tabu, Jak neotěhotnět, Umění milovat, Zákony ženské přitažlivosti, 1. český svatební průvodce, Sex a lidské vztahy humorně i vážně, Člověk je živočich sexuální, Erótova lampa, Antikoncepční kuchařka, Potrat ano – ne , Sexuální zvěřinec, Sex, církev a politika, Červené uši, Červenání s doktorem Radimem Uzlem, Pornografie aneb provokující nahota, Intimní slasti a strasti, Antikoncepční otazníky: o antikoncepci převážně vážně, Nevěra a co s ní, Rozpomínání, Užitečné pohlaví, Sexuální všehochuť, Cesty za romantikou a erotikou a další.

TREBIC.TODAY

REKLAMA A INZERCE INFORMACE NA ADRESE

online@trebic.today nebo trebic.today@gmail.com TREBIC.TODAY

TREBIC.TODAY