Trebic today magazín červenec (2) by Frantisek Juza

WWW.TREBIC.TODAY

ROČNÍK I. ČERVENEC 2015 (2)

KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN

MIROSLAV ETZLER

OBSAH 4-6 MIROSLAV ETZLER 6-7 FILMY PRO KARLA IV. S BOLKEM POLÍVKOU 9 LÉTAJÍ UŽ DVACET LET 11 - 18 VLAK LUSTIG VLAK SVOBODY 19 - 26 OŽIVENÉ ŽIDOVSKÉ MĚSTO

TREBIC.TODAY KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN ROČNÍK I. VYŠLO V ČERVENCI 2015 (2) ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE - ZDARMA REDAKCE Fran šek Jůza Aneta Chytková tel. 732 163 928 online@trebic.today trebic.today@gmail.com VYDÁVÁ Fran šek Jůza Vydavatelství a nakladatelství Okružní 888/20 674 01 Třebíč IČ 127 19 901

Kulturní léto jak má být Ačkoliv by měla být okurková sezóna, v třebíčské kultuře tomu tak rozhodně není. Dokonce - pokud chcete být u všeho - člověk se nezastaví! Kdoví, možná, že všeho moc škodí. To je spíše menšinový názor, určitě však k zamyšlení. Na druhou stranu, ne všichni odjíždí na dva prázdninové měsíce na jachtu kamsi do Středozemního moře a tak jsou mimo šťastný týden či dva, kdy tráví dovolenou doma či v zahraničí, lačni nějaké zábavy, vyjma pak pobytu u rybníka anebo na plovárně. Právě té druhé skupině patří takzvané Třebíčské kulturní léto, shrnující nejvýznamnější událos od jara do samotného podzimu. Proběhlo Zámos , Svatoprokopská pouť, minulý víkend patřil Oživenému židovskému městu, po setmění se promítají na náměs Filmy pro Karla IV., věnované Bolku Polívkovi. Před námi je Šamajim, tradiční fes val židovské kultury anebo Slavnos Tří Kápí. Mimo to však probíhá řada dalších akcí, které zde ani nestačím vyjmenovat. Tedy se bavme. Hry jsou člověku blízké od nepamě a dávají zapomenout na běžné problémy všedního života. Není jich málo, a když to jde, odpočívejme. Právě dokud to jde! Věřte, že dobře vím, o čem mluvím. Letošní léto je doopravdy horké. Nejen počasím… Přeji, ať si užíváte sluncem zalitých dní ve zdraví! Fran šek Jůza

Šíření publikace je povoleno v nezměněném stavu zdarma, použití jednotlivých zveřejněných příspěvků podléhá souhlasu vydavatele.

TREBIC.TODAY

ROZHOVOR Oblíbený drsňák i milý společník, tak by se dal stručně charakterizovat herec Miroslav Etzler. Posedět s ním, to není na chvíli. Zaujatě a obšírně odpovídá na jakoukoliv otázku, bez obalu. Svůj ostravský původ tak nezapře, jeho upřímnost je ale sympa cká. Jen nejde všechno publikovat… ANETA CHYTKOVÁ Na kterou roli ve své kariéře jste nejvíce pyšný? Víte, ono toho je moc. V divadle jsem odehrál asi sto deset rolí a před kamerou sto třicet, možná sto čtyřicet, nevím přesně. Já už jsem starší člověk, tak zapomínám. A když vždycky ta práce skončí, tak pro mě přestane existovat. Ale musím říct, že nějaká ta vzpomínka není tak na postavy, které jsem hrál, ale na lidi, s kterými jsem se potkal. Měl jsem obrovské štěs , že jsem nastoupil do Prahy do Národního divadla v době, kdy jsem v šatně seděl s panem Kemrem, a na jeviš se střídaly takové veličiny, které dnes už bohužel nejsou. To byla pro mě nesmírná škola na ty lidi se jenom dívat z portálu nebo během zkoušení z hlediště. Vzpomínám na lidi, s kterými jsem se potkal, kameramany, režiséry. A na roli nevím. V mé oblibě jsou gauneři, spíš než klaďasové, takže více vzpomínám na záporné role. Před který hereckým kolegou byste smeknul? To by byla celá plejáda herců, kteří už dneska nejsou mezi námi. Mezi ženami určitě Věra Gala ková, ta pro mě byla monument. Z žijících Jana Preissová, Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová, Blanka Bohdanová, paní Daniela Kolářová – to jsou ženy, před kterými opravdu smekám, to jsou fenomenální herečky. U chlapů to byl pan Kemr, pan Adamíra, Boris Rössner, Josef Vinklář. Prostě

taková plejáda lidí a já měl obrovské štěs , že jsem s nimi mohl hrát. Nebo pan Sovák, pan Růžek, Kopecký. To jsou lidi, s kterými jsem měl to vzácné štěs se potkat. Z těch žijících velmi obdivuji Jirku Lábuse, Oldu Kaisera, Jiřího Schmitzera, Fran ška Němce, Petra Kostku. To jsou gigan . Natočil jste finsko-český film Láska, soudruhu. Natáčel jste i v Helsinkách, jaké máte vzpomínky na toto hlavní město? Ten film se jmenuje Mieletön elokuu a já jsem tam byl přes měsíc. Netočili jsme jen v Helsinkách, ale i v Praze a byli jsme také v Norsku nad ostrovy, kde ús golfský proud. Tam je taková jedna zvláštní věc, že v tom severním ledovém oceánu je golfský proud teplý, a já nevím, proč zrovna tohle místo si vybraly velryby na své páření. Tam se každé září sjíždí až osmdesát síc velryb a my jsme mezi těmi pářícími se velrybami točili závěrečnou scénu toho filmu. A Helsinky? Každé město, které má moře, je vzdušnější, než města, která jsou jen obehnána kamením, m myslím třeba paneláky. Helsinky jsou prodchnuty mořem, takže se tam dobře dýchá. Naučil jste se něco finsky nebo norsky? Určitě. Naučil jsem se něco finsky, ale jen sprosté věci. Jisté slovo jsem se naučil dokonce ve dvaačtyřice světových jazycích… Co je pro vás důležité při rozhodování, jakou roli přijmete? Já mám dneska obrovskou výhodu opro celé řadě lidí, kteří začínají, že si mohu vybírat. Velice obdivuji lidi, kteří zůstávají v angažmá, vím, že jsou dokonce štace, jako třeba Šumperk, Český Těšín i Ostrava, kde jsou mnohem lepší herci, než které vidíte ve filmech, na obrazovkách. Jen neměli tolik štěs . Pro mě kritériem je text, podle textu si vybírám. Když ho přečtu jednou, dvakrát, desetkrát… a nic se ve mně nepohne, tak si řeknu: já nevím, proč bych to chtěl dělat? Když jsem dostal to představení, které jste dneska viděli, Červenou, tak jsem měl jednu pochybnost. A to, jestli to budou lidé vnímat. Protože je to souboj dvou estek. Stávající a nastupující. Říkal jsem si, jestli tenhle souboj dvou (Pokračování na stránce 6)

TREBIC.TODAY

ROZHOVOR (Pokračování ze stránky 5)

este k bude zajímavý. Ale stálo to za to, i kdybych to měl hrát jenom jednou, protože si myslím, že ten text je strašně chytrý, mnohovrstevnatý. Je zajímavé, že tu hru napsal autor jménem John Logan a to je megahvězda v Hollywoodu. To je scenárista trháků jako Gladiátor nebo Chyť mě, když to dokážeš, Letec… Tedy renomovaný ﬁlmový scenárista. Ale abych odpověděl na vaši otázku – opravdu si vybírám podle kvality textu. V mládí jste odešel z domova, a abyste se uživil, pracoval jste při studiu gymnázia jako brigádník v šamotárně a koksovně. Jaké to tam bylo? Pracoval jsem i v dole jako horník. Víte, já mám celou řadu kolegů, kteří tvrdí, že herectví je těžká práce. Herectví je krásná práce. To, co jsem dělal jako brigádník na studiích, to byla těžká práce. Celá řada lidí říká: Já jsem vyčerpaný, já už nemůžu… ale nezkusili tuhletu těžkou průmyslovou práci. Vím, že bez těch lidí by to nešlo a velmi je obdivuji. Dejme tomu, že začnou pracovat v osmnác a končí v pětašedesá . Čtyřicet nebo téměř padesát let tvrdé dřiny! Tam jsem poznal, co je to práce. Co je to tvrdá páce. A herectví je zábava. Jak snášíte pozornost fanoušků? Neobtěžují vás někdy? To k tomu patří. Pravdou je, že projevy toho fanouškovství bývají různé. Když jsem kdysi točil Pojišťovnu štěs , tak mě zastavil pán, abych vyřešil pojistné podvody u jeho auta. Já jsem mu řekl: to si děláte legraci? A on: ne, já vím, že toho máte moc… On prostě nepochopil, že nejsem pojišťovák. Ale jinak nemám problém se třeba s někým vyfo t. Kdybyste nebyl hercem, co byste chtěl dělat? To vám řeknu úplně přesně. Kdybych měl mozek, jaký mám teď a bylo mi patnáct let a začal bych studovat gymnázium, tak bych se setsakramentsky učil! Já jsem se moc neučil. Tehdy jsem to bral jako revoltu, takové korzárství, že jsem rebel. Ale hodně jsem toho zameškal. Hodně jsem sice četl, hodně jsem se vzdělával v jiných oblastech, ale kdybych to mohl vrá t, udělal bych všechno pro to, abych mohl studovat medicínu. Protože mám moc rád lékaře, myslím, že ze všech profesí na zeměkouli si jich vážím nejvíc. Oni na rozdíl od nás nemohou dělat chyby, každá chyba stojí zdraví nebo dokonce život… Pan Adamíra říkal takovou krásnou věc: Herectví je služební povolání, o kterém nemám žádné velké mínění. To bych podtrhl.

TREBIC.TODAY

VÝSTAVA

Létají už dvacet let Z letiště u Kožichovic nedaleko Třebíče startují dvě desetiletí po rogallech také ultralehká letadla. Čilý provoz zajišťuje Západomoravský aeroklub Třebíč.

FRANTIŠEK JŮZA Výstavu s názvem Západomoravský aer oklub Třebíč - historie a současno st připravila Městská knihovna v Třebíči ve spolupráci se Západomoravským aeroklubem Třebíč. Ten obnovil někdejší činnost začátkem devadesátých let minulého století a právě před dvaceti lety zp rovoznil nové letiště nedaleko Kožichovic. Malá výstavka v klubovně oddělení pro dospělé v budově v Hasskov ě ulici připomíná historii klubu a jeho činnosti a zhlédnout ji lze až do 22. srpna, s výjimkou období od 20. do 31. červen ce, kdy je knihovna uzavřena.

TREBIC.TODAY

Vlak Lus g Vlak Svobody Foto: Archív TS MOTUS 2x TREBIC.TODAY

VZPOMÍNKY

Vlak Lustig - Vlak Svobody vyjel 18. června z Bohušovic nad Ohří, tedy fakticky z Terezína, aby přes Polsko či Slovensko opět vjel na českou půdu a 17. července zakončil svoji misi v Praze. Už po šestnácté tak proběhl Festival česko-německo-židovské kultury Devět bran. Krátká souprava čtyř vozů tažených „Bardotkou“, dnes už legendární lokomotivou, zastavila na řadě míst, aby zde připomněla zrůdnost holokaustu a nacistického řádění vůbec. Pro Třebíč kromě obvyklého poselství měl letošní Vlak Lustig zcela zvláštní význam. Poprvé totiž proběhla na třebíčském nádraží přednáška publicisty Stanislava Motla nazvaná příznačně: Ani Šindler ani Winton. S podtitulem ...aneb zapomenutý zachránce 1200 židovských dětí, vězeň koncentračního tábora Buchenwald Antonín Kalina. Ve voze s malou expozicí Vojenského historického ústavu Gešer ad Halom - Most až sem přibyly výjimečně dvě vitríny a několik obrázků připomínajících třebíčského rodáka… Den je ale dlouhý a přinesl i další události.

TREBIC.TODAY

Velvyslanec Státu Izrael v České republice Jeho Excelence Gary Koren netají, že do Třebíče jezdí rád. Tentokrát měl důvodů hned několik. Jednak přijel navštívit Vlak Lustig a opakovaně vzdát hold Antonínu Kalinovi. Ovšem druhý důvod jeho návštěvy byl neméně důležitý: V rámci krátké besedy s veřejností na třebíčské radnici proběhl akt, který přítomným vehnal slzy do očí - Gary Koren předal drobné dárky Aleši Dennerovi a zároveň mu popřál úspěšné absolvování léčby jeho závažné nemoci v Tel Avivu.

Jako vůbec prvnímu Čechovi, který se v Izraeli podrobí operaci kmenových buněk, jenž dává naději na jeho uzdravení. Pan velvyslanec měl ale v Třebíči širší program, když předtím navštívil Židovský hřbitov anebo Zadní synagogu a prošel pěšky nejen židovskou čtvrtí. Avizoval rovněž návštěvu zanedlouho probíhajícího festivalu židovské kultury Šamajim 2015. Později odpoledne se J. E. Gary Koren přesunul k Vlaku Lustig a spolu s ním také štáb České televize, se kterým zde natáčel Stanislav Motl dokument o Antonínu Kalinovi. Na nádraží si pak všichni prohlédli připravenou expozici a poté zde dlouho a dlouho diskutovali. S přibývajícím soumrakem se u dalšího vagónu sešli diváci, aby zhlédli představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

TREBIC.TODAY

FRANTITREBIC.TODAY

Netroufám si být recenzentem večerního představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou podle předlohy z pera Arnošta Lustiga, kterého jsem měl tu čest poznat osobně. A osobní taky zůstanu. Pana Lustiga jako bych viděl sedět na obláčku, usmíval se, pokyvoval a pravil: „Ty bejku, to je dobrý!“ Protože dobré to opravdu bylo. Snad ani není důležité, kteří známí herci právě na provizorním pódiu spojeném s vagónem s kulisami hráli, ale důležitým se ukázalo jak hráli! Nechť tedy prominou, tady by bylo příliš slov zbytečných. Diváci v plně obsazeném amfiteátru ani nedýchali, když došlo na závěrečnou scénu plně zdůrazňující hrůzu, kterou také pan Lustig prošel. Se vztyčenou hlavou, ač mnohý z nás by zřejmě v té zkoušce neobstál. Diváci tedy nedýchali a nebylo to tím, že herci na scéně stáli, jak je pánbůh stvořil. Ta síla okamžiku nedovolila pohnout brvou a následný dlouhotrvající potlesk

vstoje, ten dopadal na jeviště jako blahodárný déšť. Tohle už se nesmí nikdy opakovat! Marně jsem se ptal několika lidí, když se pomalu a zamyšleně rozcházeli, jak se jim představení líbilo. Marně, protože každý vstřebával zážitek umocněný ještě přechodem do večerní tmy, jakoby osvětlovač v divadle plynule ubíral na světle až do zcela sugestivního přítmí. Příroda nemohla lépe dílu režiséra Petra Kracíka vyjít vstříc. Vlak Lustig - Vlak Svobody odjel na druhý den kamsi do východních Čech, aby vezl poselství v dnešní době navýsost důležité. Poselství, za které denně nasazoval život také „náš“ hrdina, třebíčský rodák Antonín Kalina. Ještě dlouho potom to považoval za samozřejmost. Pozdě, ale přece byl oceněn. Což někdy ke konci roku připomene i dokument, který natáčí autor knihy o Kalinovi Stanislav Motl. FRANTIŠEK JŮZA

Co říci k letošnímu Oživenému židovskému městu? Skoro by se dalo konstatovat, všechno při starém. To z pohledu návštěvníka, který přijde jen tak, podívat se a pobavit. Je pravdou, že řada osvědčených prvků zůstala. Ale také přišly nové možnosti zábavy, třeba možnost posnídat na břehu řeky Jihlavy. Před Kavárnou U Židovské brány to zprvu vypadalo na nepříliš velký zájem, jenže za půl hodiny už bylo všechno jinak! Obsluha tak sotva stačila půjčovat košíky na piknik a ještě připravovat chutné snídaně. U řeky si pak lebedila na dopoledním slunci celá řada lidí. Dlužno dodat spokojených lidí a jak potvrdily slečny blíže k Podklášterskému mostu, byl to super nápad. Flašinetáři byli letos hned dva a měli pořád co dělat. Stejně jako dvě kapely pohybující se z místa na místo po židovské čtvrti, které také naplnily páteční i sobotní večer, jednou na hotelových terasách, podruhé v již vzpomínané kavárně. Novinkou bylo četnictvo, dohlížející na pořádek v místě a ještě lapající zloděje a násilníka za použití zbraní. Ne, že strážníci městské policie vysadili na víkend ze služby, šlo o výtečnou repliku...

TREBIC.TODAY

Keramika

TREBIC.TODAY

Rodina Bauerova v provedení Divadelního souboru Ampulka už patří k jistotám každé významné akce v židovské čtvrti. Zejména principál Michal Lukáč se nejspíš převtělil do duše pána domu sloužícího dnes jako muzeum židovské domácnosti třicátých let minulého století. Svou roli bere zcela vážně a návštěvníci jsou během chvíle ochotni uvěřit, že doopravdy přišli do funkční domácnosti. Vše umocní pobyt v Bauerově ložnici, kde Lukáče dokonce musí vzbudit, neb chrápe po dobré krmi jak zákon káže! Není divu, že po probuzení se hned věnuje důležitým tématům, jako třeba předmanželské smlouvě. A co teprve, když do magazínu v přízemí vkročí neodbytný a protivný soused! To lítá ztvrdlé židovské pečivo z okna a Bauer proskakuje do ulice, aby prohnal nezbedného mladíka odvedle. Nakonec si všichni zazpívají a dál mohou užívat bohatého programu Oživeného židovského města připraveného zdejším kulturním střediskem. TREBIC.TODAY

Četnictvo v podání Tomáše Rohovského a jeho kolegy z Klubu vojenské historie 29. pěšího pluku plk. Jiřího Švece z Jindřichova Hradce patřilo bezesporu k největším „objevům“ letošního Oživeného židovského města. Nejen ukázky, nejen přítomnost mezi návštěvníky, ale také přednáška o historii četnictva

TREBIC.TODAY

vůbec a třebíčského zvlášť. Aby ne, Tomáš Rohovský je autorem útlé knížky o četnické stanici Třebíč 2 Borovina, která je k dostání nejen v informačním centru Zadní synagoga, ale také u zdejších knihkupců, či v e-shopu na naší domovské stránce www.trebic.today.

www.motormix.cz https://www.facebook.com/ MotorMIX.cz motormix@motormix.cz Tel.: 732 223 456 Foto: Archív týmu

TREBIC.TODAY

Začal jsem krásnou dámou na začátku a také krásnou dámou skončím. Patřily obě ke spolku Míša a Míša, který také už opakovaně předvedl v židovské čtvrti módu první republiky. Ctihodná stvoření doprovázena dobovým swingem měla zase úspěch, neb krása vyniká v každé době. Oživené židovské město nabídlo mnohem víc. Samozřejmě obvyklé stánky s pochutinami a občerstvením, ochutnávky vína, přednášky… Nebo suvenýry více či méně kýčovité, ale právě do takovéto akce se hodící, hasiče z Heraltic, kteří jednou za rok uhasí pomyslný požár na střeše Zadní synagogy historickou technikou, aniž se někdy okoukají. Tak jako svezení jejich letitým Steyrem, s houkačkou pokřikující do prosluněných ulic své „Hoří!“. A propós, slunce. Možná trochu uškodilo návštěvnosti svou vydatnou dávkou žehavých paprsků, ale na druhou stranu, bez deštníků to přece jen bylo lepší. Krátké pokropení z mraků v sobotu i v neděli tak patřilo k velmi příjemným doplňkům vydařené slávy na levém břehu řeky Jihlavy. Teď přijde festival Židovské kultury Šamajim. I ten slibuje hodně zajímavého! Závěr Oživeného židovského města opatřila přednáška Jitky Padrnosové z třebíčského archívu o zdejších Židech a jejich historii. Byla to pomyslná jahůdka na dortu - srozumitelná a populární. Tak tedy připomínám, že s její autorkou se mohou zájemci projít židovskou čtvrtí v rámci vzpomínaného Šamajimu. Ne všechno se na pár stránek věnovaných vydařené akci vejde. Škoda. Tak tedy přijďte zase za rok, je lepší být na místě! FRANTIŠEK JŮZA

TREBIC.TODAY

P P P P