Trebic today magazín srpen (3) by Frantisek Juza

WWW.TREBIC.TODAY

ROČNÍK I. SRPEN 2015 (3)

trebic.today KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN

JAN TEPLÝ ml.

OBSAH 4-6 JAN TEPLÝ ml. 7-9 680 LET MĚSTSKÝCH PRÁV V TŘEBÍČI 10 - 11 4TET 12 - 16 SLAVNOSTI TŘÍ KÁPÍ 17 - 19 DOTEKY DOMOVA 20 - 21 VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ BOROVINA 23 ARDYLEDOG GANU

TREBIC.TODAY KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN ROČNÍK I. VYŠLO V SRPNU 2015 (3) ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE - ZDARMA REDAKCE Fra n šek Jůza Aneta Chytková tel . 732 163 928 online@trebic.toda y trebi c.toda y@gmail.com VYDÁVÁ Fra n šek Jůza Vyda va tels tví a nakladatels tví Okružní 888/20 674 01 Třebíč IČ 127 19 901 Šíření publikace je povolenovnezměněném stavuzdarma,použití jednotlivýchzveřejněných příspěvkůpodléhá souhlasuvydavatele.

Prázdniny končí, léto pokračuje Trochu je mně líto školáků, kterým zvoní hrana, alespoň co se konce prázdnin týče. Pak už zazvoní jen školní zvonec a dítka či studen smutně pohlédnou z okna své třídy… Berme to tedy z té lepší stránky, dostane se jim (snad) mnoha potřebných informací, z nichž většinu nebudou v životě potřebovat. Neb budoucnost patří specialistům, jak hlásal již v době předválečné jeden z našich nejúspěšnějších průmyslníků. No ale všeobecné vzdělání tak jako tak neuškodí. Přestože se dříve prázdninám v médiích přezdívalo okurková sezóna, v Třebíči jsme se rozhodně nenudili. Kultura se už dávno nezastavuje na konci června, byť třeba divadla prázdniny mívají. Probíhají však oslavy, fes valy a jiné veselice. Snažili jsme se z těch největších akcí přinést informace, ať už v tomto magazínu nebo na našich webových stránkách www.trebic.today a Facebooku stejného názvu. Tam zejména prostřednictvím fotogalerií. Právě k nim často dostávám dotaz, proč obsahují i fotky ne úplně kvalitní, neupravené atd. Příčina je jednoduchá. Naše obrazové zpravodajství na Facebooku děláme takřka v přímém přenosu, většinou ještě v průběhu událos nebo těsně po ní. Tam potom nezbývá prostor na úpravy a výběr, preferujeme tudíž aktuálnost těchto obrazových zpráv. Kompletní fotogalerie následně najdete jak na výše uvedeném webu, tak včetně archívu na adrese www.zonerama.com/trebicnews. Ani tak ale nejsem zastáncem přílišných úprav a preferuji originál. Ale o tom někdy příště. Krásný zbytek léta, přátelé! Fran šek Jůza

TREBIC.TODAY

ROZHOVOR Za tři hodiny na jevišti se téměř nezastavil. V roli praporečníka Jaga ve slavné Shakespearově tragédii Othello, s níž do Třebíče přijelo pražské Divadlo Pod Palmovkou, se ani odpočívat nedá. Přesto si našel v přestávce dlouhého představení prostor, aby ochotně odpověděl na několik otázek. Jan Teplý mladší… ANETA CHYTKOVÁ Vaše první angažmá bylo v Hradci Králové. Jak na ně vzpomínáte? Hezké to bylo. Takové divoké období. Byl jsem tam necelé dva roky a zažil jsem tam jako pět let života. Bylo to první angažmá po škole, poznal jsem tam spoustu kamarádů a lidi, na které člověk myslí dodnes. Nestihl jsem tam zase tolik nazkoušet, jen asi čtyři věci. Bylo to spíše seznamování s divadlem a bylo to pro mě fajn – já jsem tam utekl z Prahy, jsem Pražák – prostě změna prostředí. Vzpomínám na to rád, na ty věci, které se tam děly. Bylo to hodně intenzivní. Ve filmu Colette jste daboval velitele tábora. Když víte, jakou měl povahu, jak se vám taková role dabovala? Ono se to dělá dobře, protože on to dobře hrál. A režisér Milan Cieslar byl dost precizní, takže to byla zajímavá práce. Já moc nedabuji, ale tohle byl klasický dabing, nebylo to v nějaké rychlosti, ale byla to dabingová práce, která stojí za to. Člověk se spíš soustředí, aby vystihl toho člověka, jak to hraje, aby se přizpůsobil jeho výrazu a podobně. Bylo to dost detailní, díky právě Milanu Cieslarovi, který to režíroval a sám u toho dabingu byl. Dělali jsme na to i hlasové konkurzy, nás

tam bylo víc. A on byl pečlivý ve výběru, když hledal podobné hlasy. A tím spíš, že mnoho nedabuji, tak jsem měl radost z toho, že to byl dabing, který se dělá kvalitně a trochu jako postaru – že vás ten příběh musí něčím zaujmout. Teď hrajete Jaga, proradného Othellova praporečníka. Hrají se záporné role lépe? Říká se to. Ale nic není černobílé. „Klaďák“ nemusí být jenom „klaďák“. Ono se to tak rozděluje, bohužel se říká, že zlo nebo nenávist jsou akčnější, že tam člověk najde více ta zákoutí, ty temné stíny. Ale není to někdy příjemné, člověk se pak musí oklepat, ale je rozhodně inspirativní si to zahrát. Jago je zrovna role, kterou když budete hrát pět let, tak pořád bude co nacházet. To je dost velký opus, daný do dvou, tří hodin a je to jakoby poklad v uvozovkách, stále živý, aktuální. To myšlení, jak přemýšlí, jak dokáže ublížit slovem a jakou zbraní je slovo a co dokáže s lidmi udělat – to je šílené! Překročíte tu hranici a už se to nedá vrátit zpátky. Není to nic pěkného, je to varující. Ale hrát to je rozhodně výzva. Člověk si uvědomuje, že si nastavuje zrcadlo, že musí přemýšlet nad těmi svými temnými stránkami, aby se trošku dal do pozoru. Je zajímavé, že vás to nenechá v klidu, je to trošku terapie. Jste v širší nominaci na Cenu Thálie právě za tuto roli. Co to pro vás znamená? Už je to podruhé, byl jsem v širší nominaci už za Gazdinu robu. A měl jsem radost, protože i v podmínkách, které teď Divadlo Pod Palmovkou má, je to nějaká odezva. Měli jsme jen dvě představení od premiéry a jsem rád, že to někdo viděl. Myslel jsem si, že jsme tak trochu zapomenutí. Ta práce byla hodně náročná, nastudovali jsme to (Pokračování na stránce 6)

TREBIC.TODAY

(Pokračování ze stránky 5)

s problémy, i premiéru jsme měli poprvé se světly… Člověk to nechce nějak přeceňovat, vždyť ocenit herce, kdo je nejlepší, to je takové abstraktní, ale rozhodně mě to potěšilo, je to určitá reflexe nějaké práce. Jak se vám učí Shakespearovy texty? Dobře. Zatím dobře, ona je v tom hudba, je to jakoby melodické. Záleží také na překladu, ale někdy se to učí líp než normální próza. I když on ji tam má také, ale má to nějaký rytmus, a vůbec ten jeho jazyk mně dává pocit, že se to učí dobře. Mluvil jste o terapii Jagem. Prozraďte nějakou vlastní temnou stránku, které byste se rád zbavil… To nevím. Člověk se občas přistihne při nějakých myšlenkách, kdy si pak říká, jak ho to mohlo napadnout. Nevím konkrétně, samozřejmě mám nějaké špatné stránky, třeba netrpělivost a někdy podrážděnost, někdy souboj s vlastním egem… Člověk je neustále na vlnách, něco chce a ono to nejde, tak to pořád zkouší, aby si nacházel svoji cestu a obracel se k sobě. Ty trny z vás občas jdou – a jak je blízko k tomu, aby člověk opravdu začal být žárlivý, jaký je od toho kousek? Neříkám, že tak jednám, ale…

TREBIC.TODAY

Hledáte výhodný přivýdělek?

Nabízíme spolupráci

bez závazků, vhodnou nejen pro studenty či důchodce. Pro více informací volejte 732163928.

VÝSTAVA

… STRANA 7 - 9

680 LET MĚSTSKÝCH PRÁV V TŘEBÍČI V DOBOVÝCH PÍSEMNOSTECH

20. - 31. SRPNA 2015 TREBIC.TODAY

FRANTIŠEK JŮZA Čas od času je dobré, připomenout si historii města rodného či toho, kde žijeme. Tak se taky děje v současné době ve Výstavní síni Předzámčí I. Pouze na dobu krátkou, přesto se jedná o počin úctyhodný, a kdo se zúčastnil vernisáže anebo už výstavu navštívil, jistě mi dá za pravdu. Však také je na co se dívat. Dobové písemnosti, dokládající mimo jiné slavný okamžik třebíčské historie, kdy markrabě Karel, budoucí král a císař Karel IV. udělil městu práva obdobná znojemským. Před 680 lety. Pak nastaly i krušné chvíle, ale datum 29. srpna 1335 bychom už nikdy neměli zapomenout. Nedávno jsem psal o festivalu židovské kultury Šamajim, v rámci kterého se uskutečnila navýsost úspěšná komentovaná prohlídka židovské čtvrti. Vedla ji paní Jitka Padrnosová (na snímku) ze Státního okresního archívu Třebíč. Proč právě jí vzpomínám? Neb stojí velkou měrou také za uvedenou expozicí, byť samozřejmě spolupracovala s Muzeem Vysočiny Třebíč a Městským kulturním střediskem Třebíč. Skutečnost, že byla právě MKS za spo-

TREBIC.TODAY

lupráci symbolicky odměněna, odráží její stále větší oblibu mezi odborníky a laickou veřejností a nemýlím-li se, má ještě Třebíčanům hodně co říci. Jestliže je řeč o vernisáži, pak nejde přehlédnout ani hudební pohlazení harfenistky Anny Kolaříkové a sopranistky Jany Jedličkové. Vydařená akce, ale pozor! Zhlédnout ji můžete už jen do 31. srpna tohoto roku. A to si nenechte ujít...

TREBIC.TODAY

NICE

TREBIC.TODAY

FRANTIŠEK JŮZA

Když jsem kráčel ve čtvrtek 20. srpna na koncert předjímající následné třídenní Slavnosti Tří kápí, v duchu jsem si říkal: Bude 4TET pod širým nebem stejně dobrý, jako před pár lety na prknech divadla Pasáž? Přece jenom komornější prostředí… Lehkou obavu rozptýlilo hned první setkání s hlavními protagonisty večera: Jiřím Škorpíkem, Dušanem Kollárem, Jiřím Kornem a Davidem Uličníkem. Byli jako vždycky perfektně připraveni, nic nebrali na lehkou váhu. Přípravu scény i všemožných propriet v zákulisí. Stejně, jakoby vystupovali právě divadle. Podzámecká niva se začala postupně zaplňovat nejen sedícími, ale různě přihlížejícími diváky a příroda poskytla to nejpříjemnější šapitó - ani vedro, ani zima - snad jen od vody později trochu táhlo. Myslím, že to ale nikomu nevadilo. Když pak čtveřice hudebníků vstoupila na jeviště, diváci byli nadšení. Vystoupení nejenže vynikalo precizním zpěvem, ale dramaturgií vůbec. Profesionalita na každém kroku, nikoli však nafoukanost. Tak si 4TET získal i ty, kteří ho možná poprvé viděli a slyšeli na živo. Jedna výtka, alespoň v komentářích u fotogalerie na našem sociálním profilu, přece jenom zazněla. Rušili prý stánkaři hlasitou konverzací naprosto s koncertem nesouvisející. To byla pravda, ale na druhé straně to nebyli jen stánkaři. Jistě, když někoho koncert nezajímal, měl odejít. Jenže jsme byli pod širým nebem… Zmíněná událost nic neubrala z kvalitní zábavy, ta převládla i nad lidskou neomaleností a hloupostí. Naštěstí. A to teprve pravé ořechové mělo ještě přijít! O tom ale na jiném místě.

Foto: Archív TS MOTUS 2x TREBIC.TODAY

TREBIC.TODAY

Slavnosti Tří kápí aneb

dvanáct let v seznamu UNESCO FRANTIŠEK JŮZA

FRANTIŠEK JŮZA TREBIC.TODAY

Netroufám si příliš odhadovat počty lidí, vyjma obou třebíčských divadelních sálů, u nichž znám kapacitu a z té vždycky nějak vyjdu. Podzámecká niva je rozlohou veliká natolik, že asi nikdy zde nebude stát hlava na hlavě. Přesto letošní Slavnosti Tří kápí zřejmě trhly rekord, ať už byl jakýkoliv. Snad jen nevidomý by mohl tvrdit opak. Třídenní maraton zábavy přitáhl kvanta lidí snad všech generací. Jistě i proto, že v připraveném programu si opravdu mohl vybrat úplně každý. Také počasí, ač začátkem týdne by na něj vsadil málokdo, zůstalo milostivé a pokračovalo v dokazování, že léto budiž pochváleno, pakliže je slunečné a bez povodní. Zemědělci a zahrádkáři nechť prominou. Někdo namítne, že své udělal vstup zdarma. Což jaksi k oslavám těmto patří, a jistě právem. Však ty památky, které UNESCO vzalo před dvanácti lety pod svá křídla, vedou

TREBIC.TODAY

k hrdosti obyvatel vlastních a návštěvníků přespolních. Je tedy na místě, aby město občanům tuhle veselici umožnilo bez jakýchkoliv podmínek a tedy i placení vstupného. Už páteční odpoledne naznačilo nebývalý zájem o dění na nivě. Sobota všechna očekávání předčila. Příjemným a dobře časovaným

vyvrcholením byl tradiční noční průvod s něco málo pozměněnou trasou, což ale nikomu nevadilo. Možná naopak, Komenského náměstí či spíše jeho velké parkoviště skýtalo dostatek prostoru pro diváky. Poněkud však tuhle radost kalí chování některých řidičů, kteří svá auta zde nezaparkovali, nýbrž doslova odhodili. A překáželi. Škoda, FRANTIŠEK JŮZAže obě policejní složky měly plné ruce

práce se zajištěním bezpečnosti silničního provozu, který takto nutně byl omezen. Mimochodem, jak městská, tak státní policie svou úlohu zvládly skvěle. Novinkou byl videomapping. Jakýsi šlágr ovládající dnes všechny významné události, ale rovnou řekněme, šlágr, který rádi uvidíme znovu. Procházka historií Třebíče slovem Miloslava Mejzlíka nadchla každého, nebo tak to alespoň vypadalo. Pak ohňostroj. Nejsem jeho velkým zastáncem, tak trochu se někdy opakuje. Ten „náš“ ovšem znovu překvapil a když končil, proběhl nivou

zřetelný povzdech: škoda, že už to končí. Nerad bych zapomněl na všechny ty, kdo udělali slavnosti slavnostmi nejvyšší úrovně - tedy Pány z Rukštajna, jejich kamarády a kolegy, na stánkaře se vším možným, na muzikanty či amatérské divadelníky… a samozřejmě pracovníky MKS Třebíč. Přesto si neodpustím vyzdvihnout produkci skupiny PULS. Jistě, zavzpomínali jsme si, my dříve narození. Ale doslova s pusou otevřenou zde nahlíželi mladí a nejmladší. O čem to svědčí?

(Pokračování na stránce 16)

TREBIC.TODAY

Hudba nepodléhá trendům, pakliže je prováděna s láskou

ne a letos i výtečný odpolední koncert Melody gentlemens

a plnou zodpovědností. Takový Mirek Zbožínek a muzikanti za ním či kolem něho o tom ví své. Slavnosti Tří kápí sobotní půlnocí ale nekončí. Patří k nim i slavnostní mše v bazilice sv. Prokopa v neděli dopoled-

na nádvoří zámku a neméně kvalitní podvečerní vystoupení souboru Musica Animata opět v bazilice. Král je mrtev, ať žije král! V tomto případě se honosně na koni projíždějící panovník Michal Lukáč ničeho špatné-

TREBIC.TODAY

ho nedočkal a dál povede divadelní soubor Ampulka, upravme tedy zvolání po svém: Těšíme se na Slavnosti Tří kápí v roce 2016! Věřím, že třináctka bude šťastná. František Jůza

TREBIC.TODAY Strana 17 a탑 1917

ajdete-li současníka více srostlého s Třebíčí a přírodou v blízkém okolí, pak sem s ním! Nevěřím však příliš v úspěšné hledání, protože sounáležitost Vlastimila Tomana s rodným městem je téměř neuvěřitelná. S městskou částí Týn pak zejména. Vždyť zde ze svých pětaosmdesáti let života strávil dobrých čtyřiaosmdesát!

kademický malíř a grafik i dnes, kdy jej nemoc upoutala na lůžko ve zdejší nemocnici, stále tvoří. S malováním to slavné není, tak alespoň píše své postřehy o životě ve formě básní, chcete-li, svých pověstných sešitků. A bojuje. Což je dobře, protože jeho umělecká mysl je stále čistá a oblíbený třebíčský malíř má stále nápadů na rozdávání.

únoru oslavil zmíněné životní jubileum v jedné ze zdejších kaváren, kde mu přátelé připravili setkání se svými příznivci a milovníky umění. Taky malou výstavu. Ta velká, jubilejní, byla zahájena v Galerii Malovaný dům ve středu 26. srpna a potrvá do pětadvacátého října. Mistr byl vernisáži přítomen, byť z nemocnice do-

TREBIC.TODAY

stal jen krátkou vycházku a na místo byl přepraven na invalidním vozíku. Vlastimil Toman své příznivce prostě nechtěl zklamat. Unaven, ale jak ho znám, vnitřně šťasten, očividně ožil, když rozdával podpisy do své nedávno vydané knížky nebo jen tak na katalog výstavy.

eodpustím si zcela osobní poznámku, protože jsme s Vlastou Tomanem, jak mu říkali u nás doma, oba „Tejňáci“. Dřív bych možná tím nežil, ale poté, kdy jsem se s bývalým sousedem začal setkávat nejprve pracovně a zakrátko i jako se starším kamarádem, uvědomil jsem si, co vlastně znamená termín rodák či patriot. Mnohokrát jsme spolu natáčeli - doma, na dvorečku i u ohně nedaleko za městem. Byly to chvíle, kdy člověk zapomene na všední starosti, a mnohdy jsme si prostě jen sedli a povídali. Mistr Toman je totiž velmi zdatným vypravěčem a není divu, že na jeho uměleckém kontě je i řada krásných a nenapodobitelných knih.

námá je i Tomanova pečlivost. Tu v případě současné výstavy vedl téměř do krajnosti, chtěl prostě lidem nabídnout to nejlepší ze své dlou-

Tomanem jsou dlouholetí kamarádi - přál Mistrovi brzké uzdravení. Všechna slova jsou asi zbytečná, snad jen, že se v nabité galerii nejspíš nenašel nikdo, kdo by jeho přání, obrazně řečeno, nepodepsal. Tomana mají lidé rádi, a jak jsem se sám mnohokrát přesvědčil, bez rozdílu generací. On totiž všem má co říct… František Jůza

holeté, celoživotní tvorby. A tak taky dlouho dopředu vybíral obrazy a když se mu zdálo, že stále něco chybí, prostě vytvořil další. Zabalená díla pak čekala v chodbičce jeho malého domku v Týně a on pečlivě kontroloval, zda opravdu přichystal vše podle precizně vytvořené představy.

an Dočekal, který výstavu podrobně a důsledně uved jak je zvyklý zvláště také proto, že s Vlastimilem

TREBIC.TODAY

Veřejná prostranství Borovina. Lépe řečeno - někdejší nádvoří bývalé obuvnické továrny BoPo. Anebo ulice Tomáše Bati a Budischowského. Vše spojují práce na rekonstrukci lokality, která jinak mohla být doupětem neřesti a oblastí rovnou zapovězenou. Dobře, že se tak nestalo a nao-

TREBIC.TODAY

pak tato městská průmyslověobytná zóna vzkvétá. Páteřní komunikace včetně příslušenství měly být původně opraveny do konce minulého roku, aby sloužily souběžně s otevření nového Domu dětí a mládeže. Splnit se podařilo pouze druhý slib příslušných orgánů města. Prostranství tedy jsou dokončo-

vána až nyní, když začátkem srpna byla zkolaudována. Závad či nedodělků bylo až překvapivě mnoho a náhradní termín skutečného předání mobiliáře a komunikací do užívání zněl 25. srpna 2015. Tak nějak je hotovo. Záměrně však říkám tak nějak. U vstupu na dětská hřiště stále trčí cedule

se zákazem vstupu, ač běžně si tady děti už hrají. Někdo přeleze plot, jiný projde občas odemknutou brankou. Jak se zdá, není to ale ústřední problém této lokality. Tím bude nejspíš vandalismus, jako ostatně i jinde ve městě. Něco už naznačuje řadu dní vysypaný odpadkový koš a jak lákavá

budou moderní sloupová světla nebo zařízení hřišť, je nasnadě. Naštěstí aspoň na větší část dětského hřiště dohlédne kamera městské policie umístěná v Řípovské ulici. Zbývá ještě hodně práce, aby ve zmíněné části města bylo všechno opraveno. Už teď je však zřejmé, že nastoupená cesta, ať už jakkoli odvážná, nese první ovoce. Jestliže náklady na revitalizaci veřejných prostranství činí asi 40,3 milionu korun, přičemž třetinu zaplatí město ze své pokladny a zbytek, tedy většinu, pokryje evropská dotace, uznejme, že jde o rozumnou investici. Takovou, která je vidět a výsledkem je i s pro-

blémy výše uvedenými dílo, zasluhující pochvalu. Bývalá fabrika nyní přebírá ještě další funkci, a to klidové zóny, kterou využijí nejen obyvatelé z blízkého okolí, ale také třeba ze sídliště Za Rybníkem, kde taková oáza prostě chybí. Stejně jako vhodné dětské hřiště. Zřejmě se to časem změní, ale nyní má lokalita zajímavé kouzlo i v noci - je zde až děsivý, ale nádherný klid. Kompaktní, moderní nasvícení budov i komunikací tento pocit umocňuje. Ještě jeden vjem snad stojí za povšimnutí. Ti, kteří v továrně BoPo kdysi pracovali, většinou současné dění kvitují s povděkem a chválí. Na konci každého rozhovoru ale zazní: Měli jsme tady práci. To se, bohužel, změnilo. (fj)

TREBIC.TODAY

Walther H. J. Smeitink-Mühlbacher Ardyledog Ganu Nizozemský výtvarník s českým občanstvím, žijící na Třebíčsku. Walther Smeitink v současné době vystavuje svá nesporně zajímavá díla v prostorách Výstavní síně Předzámčí II. A rovnou říkám: To musíte vidět! Ač někoho může odradit nádech abstrakce, pokud právě tomuto směru nefandí, nebude zklamán, jestliže přece jenom výstavu navštíví. Smeitinkovy obrazy totiž jsou výsledkem dobře promyšlené tvorby, využívající hojně hry barev i přírodních zákonů. A jsou to díla výjimečná, soudě podle toho, že každý z mnoha návštěvníků vernisáže se dlouze u každého obrazu zamyslel. Výstava potrvá do 30. října tohoto roku a neměl by si ji nechat ujít žádný z příznivců výtvarného umění. (fj)

TREBIC.TODAY

Můj báječný rozvod V bezpočtu proměn uvidí Elišku Balzerovou návštěvníci představení Můj báječný rozvod, které je na programu Městského kulturního střediska ve středu 30. září v 19 hodin v Národním domě v Třebíči. V komedii režírované Janou Kališovou září Eliška Balzerová v neuvěřitelných osmnácti rolích. Výstižný podtitul napovídá, že se jedná o laskavou komedii pro všechny, kteří ne vlastní vinou zůstali sami. A to je téma blízké mnohým ženám, stejně jako mužům. Příběh Angely Kennedyové Lipské, ženy středních let, kterou právě opustil manžel

TREBIC.TODAY

a která se po desetiletích v roli manželky a matky začíná učit žít sama, sklízí úspěchy po celé Evropě a je jednoznačně nejúspěšnější komedií současné slavné irské dramatičky Geraldiny Aron. Její česká inscenace má za sebou již stovky zcela vyprodaných repríz. Na diváckém úspěchu má jistě zásadní podíl brilantní výkon Elišky Balzerové, ale také i to, že Můj báječný rozvod je sice především skvělá komedie, ale je i o vážných a docela smutných peripetiích života. Eva Malá

Celé turné je pro mě nádherný zážitek. Jsem obklopena lidmi, se kterými je mi opravdu dobře. Dlouho jsem je hledala a věřím, že naše souznění je na pódiu znát. Stejné souznění panuje i v zákulisí. Každé setkání s fanoušky nás nabíjí neskutečnou energií. Snažíme se tu radost lidem vracet.

Do divadla Pasáž

Na Radosti Anety Langerové Zpěvačka Aneta Langerová pokračuje v úspěšném turné Na Radosti ke stejnojmennému novému albu a její fanoušci se mohou těšit i na koncert v Třebíči, který se uskuteční v úterý 3. 11. 2015 od 19 hodin v divadle Pasáž v Třebíči. O tom, že se Anetě a její kapele daří rozdávat radost ve vrchovatých doušcích, svědčí bouřlivý potlesk na konci vyprodaných koncertů. Spolu s klavíristou, hudebním skladatelem a producentem Jakubem Zitkem pracovali dva roky na písních, původní hudbě a textech. Pro inspiraci se vydali na Šumavu, kde objevili dnes již zaniklou osadu Na Radosti. To místo jim učarovalo a pomohlo jim přivést na svět desku plnou příběhů. Propracované aranže a osobitý zpěv Anety Langerové před-

znamenaly úspěch u fanoušků i kritiků. V anketě Žebřík 2014 Bacardi Music Awards ji fanoušci ocenili za zpěvačku roku, album Na Radosti a za píseň Tráva. Ze čtyř nominací na cenu Akademie populární hudby - CENY ANDĚL 2014, Czech Music Awards proměnila všechny v andělské sošky. Na turné Anetu doprovází kapela a smyčcové trio. Vedle písní z nového alba nebudou chybět i starší skladby v nových aranžích. Vstupenky na pořady uvedené na této dvoustraně jsou k zakoupení od 1. 9. 2015 u pokladny Národního domu, Karlovo nám. 47, Třebíč – tel.: 568 610 013 a od 2. 9. 2015 také na www.mkstrebic.cz Eva Malá

TREBIC.TODAY

Igor Antonovič

Barchatkov se narodil 5.1.1958 v Minsku, hlavním městě Běloruska. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Minsku a byl žákem národního umělce M.Savického. Řadu let tvořil v zahraničí, zejména v Polsku a Nizozemsku. Vrátil se však domů, poněvadž, dle vlastních slov, miluje " skromnou a hlubokou krásu své rodné země". Dnes žije a pracuje se svou ženou Jelenou (rovněž známou malířkou) v téměř liduprázdné vesnici Charuža v Minské oblasti, obklopen nádhernou přírodou. Je milovníkem domácích zvířat - psů, ušlechtilých koček a koní, jež chová pro své potěšení. Své krajiny maluje výhradně přímo v přírodě. Tvrdí, že jedině tak může zachytit měnící se atmosféru přírody, její náladu, dech a pohyb. Je pověstný zejména ztvárněním "běloruské zimy". Jeho obrazy se nacházejí v běloruské Národní galerii, dále pak v státních galeriích v Moskvě, Petrohradě a i jinde. Je významně zastoupen v soukromých sbírkách po celém světě. Je nositelem Řádu Františka Skorini. Jeho dvě díla byla vystavena v Poslanecké sněmovně PČR v Praze v rámci souborné výstavy běloruských výtvarných umělců v roce 2012.

TREBIC.TODAY

P P P P P P P P