Svět jako krasohled

#PŘÍBĚHUJEP Svět jako krasohled

Mgr. Hana Auer Malinská, Ph.D.

Molekulární bioložka Mgr. Hana Auer Malinská, Ph.D., se na svět dívá skrz čočky mikroskopu. Když jí připadá, že v něm není vidět moc života, obarví si ho. Třeba klidně na růžovo. Říká tomu „fluorescenční mikroskopie“. (Ale mezi námi, jen tak šeptem, je to prostě obyčejné umění!) A i když na konci dne oči od mikroskopu zvedne, dokáže si ty „růžové brýle“ ponechat nasazené.

Vidět ve světě kolem sebe to dobré a věnovat se hlavně tomu je pro Hanku vědomá volba. Na sever přišla z Moravy a kousek oné pověstné pohostinnosti, otevřenosti a nadšení pro krásy světa tak přinesla i sem k nám na sever. Zelená katedra Přírodovědecké fakulty UJEP je Hančiným královstvím. Rostliny i lidé tu pod jejím dohledem mládnou jak mávnutím kouzelné hůlky. Místo hůlky k tomu však Hanka používá skleník, fytotron a svůj odzbrojující úsměv.

Zaznělo v podcastu

„Kytky jsem nejdřív vůbec neměla ráda. Jako dítě jsem byla nucena na zahrádce neustále něco okopávat, vytrhávat, a dostávala jsem pouze podřadné práce, naprosto neodborné. A kdyby mi někdo řekl, že se tím jednou budu živit, vrtat se v hlíně a podobně, tak bych jako dítě asi vůbec nebyla ráda.“

„Mě hrozně zajímaly minerály a nerosty. I jako malá jsem vylézala na kopce, o kterých jsem si zjistila, že se na nich mělo nalézat to a ono. Vrtala jsem se v té zmiňované hlíně, ale za jiným účelem. Později mě uchvátil vesmír a plánovala jsem, a všichni s tím tak nějak počítali, že v roce 2021 poletím na Mars.“

„Já jsem byla typická – s prominutím – šprtka. Musela jsem mít – a bylo to moje puzení, ne, že by mě do toho někdo nutil – všechno perfektní, ze všeho jsem musela mít jedničky. Na gymnáziu se to zlomilo tím způsobem, že to šprťáckovství už nestačilo, protože jsme tam takoví byli už všichni. Musela jsem si vybrat. Biologie mi vůbec nešla, ale o to víc jsem se ji musela učit. Od té doby ji studuji.“

„Na UJEP jsem dostala úplně volnou ruku, za což jsem strašně vděčná. Mohla jsem dělat, cokoli jsem chtěla, a tím pádem jsem si tady začala plnit sny.“ „To, že kytky nekřičí nebo nekrvácí, neznamená, že netrpí. Jsou schopny vnímat podobně jako my. Jen to na nich nepoznáme tak snadno, a proto to zkoumám a měřím.“

„Kdyby nic jiného, tak bych chtěla, aby si studenti ode mě odnesli, že kytky nejsou jen támhle to zelené, ale že jsou docela zajímavé a že toho umí mnohem víc než jen sedět v květináči, a třeba to předali dál.“

„Ono to zní hrozně vzletně, priming. Ale ve výsledku – a to mě na tom právě baví – je to strašně primitivní věc. Máme dostupné různé molekulární metody, můžeme používat na analýzu genomů i těch rostlin různé sofistikované vybavení a různé další úžasné věci. Ale tohle? Zkoušíme rostlinu otužovat. A ono to opravdu funguje, jen to ještě nikdo nevyzkoušel.“