Faráře Jaroslava Studeného odsoudili komunisté za spekulaci PETR JIRÁK
J
aroslav Studený se narodil 6. května 1923 v Kozově u Litovle. Po absolvování obecné školy (1929–1934) navštěvoval gymnázium v Kroměříži (1934–1942), poté následovalo studium na bohoslovecké fakultě v Olomouci (1942–1945). Koncem roku 1942 byl krátkodobě totálně nasazen na práce do Berlína. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu však od začátku roku 1943 až do konce války pracoval jako pomocný pracovník v tiskárně a pak v řezbářství. Po druhé světové válce jej tehdejší olomoucký arcibiskup Leopold Prečan (1866–1947) poslal na studia v Římě. Na tamější lateránské univerzitě Studený po čtyřech letech studia promoval 30. dubna 1949 na doktora teologie (ThDr.). V té době již v Československu přes rok vládli komunisté, kteří římsko-katolickou církev neměli v oblibě.
Církevní působení V září 1949 začal Studený působit na různých farnostech Československa, nejdříve jako kooperátor v Lipníku nad Bečvou, poté jako administrátor v Úvalně a Hořejších Kunčicích – Bohdanovicích. Od konce roku 1951 do jara 1954 vykonával prezenční vojenskou službu u pomocných technických praporů. 22
Od Archivu bezpečnostních složek ČR jsem se dozvěděl, že Státní bezpečnost vedla v letech 1959– 1989 na Jaroslava Studeného několik svazků, např. v kategoriích nepřátelská osoba, kandidát agenta. Obsah spisů neznáme, poněvadž byly skartovány za komunistické totality, případně na začátku prosince 1989. Určitý konflikt Studeného s komunisty dokládá vyšetřovací spis Krajské správy Ministerstva vnitra Ostrava z roku 1960. Její příslušníci vyslýchali Studeného na jaře 1960, kdy měl během výuky náboženství v Osmileté střední škole (odpovídá dnešní základní škole) v Moravici sundávat obraz prezidenta Antonína Novotného a místo něho věšet na zeď kříž. Trestní stíhání kvůli snižování vážnosti prezidenta republiky bylo záhy zastaveno pro nepřesvědčivé důkazy. V Moravici byl Studený pověřen olomouckým arcibiskupstvím výstavbou kostela, protože starý vyhořel v roce 1954. V roce 1967 Studený odešel z Moravice do Bělotína v okrese Přerov, kde si ho místní brzy velmi oblíbili, jak sám uvedl ve vzpomínkové knize Já, odsouzený č. 11783. V místní farnosti zorganizoval četné opravy církevních budov. Od roku 1968 se věnoval i výrobě různých tiskovin náboženského
