Adam Chmielowski – sv. bratr Albert, polský povstalec internovaný v Olomouci JIŘÍ FIALA, MARIE SOBOTKOVÁ
K
oncem 18. století byl polsko-litevský stát vymazán z mapy Evropy. Stalo se tak v důsledku tzv. trojího dělení tohoto státu mezi jeho sousedy – v roce 1772 mezi Prusko, Rusko a Rakousko, v roce 1793 mezi Prusko a Rusko a v roce 1795 mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Mezi léty 1807–1813 a 1815–1831 byl sice polský stát obnoven, ale ve značně omezeném rozsahu, k jeho revitalizaci došlo až po první světové válce v závěru roku 1918. Polská společnost se pokusila čelit záborům dvěma neúspěšnými povstáními, namířenými především proti ruské nadvládě – v roce 1794 povstáním vedeným Tadeuszem Kościuszkem a na přelomu let 1830/1831 tzv. listopadovým povstáním. Dosazení carského místodržícího do Varšavy, dislokace stotisícové carské armády na území ruského záboru, zrušení ústavy z roku 1815, vyhlášení výjimečného stavu v ruském záboru, uvalení válečné kontribuce na obyvatelstvo ruského záboru, nahrazení tradičních polských vojvodství ruskými guberniemi, rusifikace státní administrativy a univerzit a v neposlední řadě perzekuce účastníků listopadového povstání, z nichž na pět tisíc uprchlo 36
do emigrace a jiní skončili v sibiřském vyhnanství, vedly k nárůstu odporu mezi Poláky a Litevci vůči ruské nadvládě, jenž na počátku roku 1863 vyvrcholil v důsledku hromadného odvádění mladých Poláků do vojenské služby v carské armádě. Tzv. lednové povstání bylo vyhlášeno manifestem Prozatímní národní vlády 22. ledna 1863 a zasáhlo území tzv. Kongresového Polska, Litvy, dnešního Běloruska, zčásti i dnešní Ukrajiny a Ruska. Definitivně byly povstalecké gerily zpacifikovány carskými armádními jednotkami v říjnu 1864. Jedním z polských studentů, kteří se začlenili již v prvních dnech protiruské „insurekce“ mezi povstalce, byl osmnáctiletý student Adam Chmielowski, narozený 20. srpna 1845 v Igołomi poblíž Krakova jako nejstarší syn Józefy roz. Borzysławské a Wojciecha Chmielowského, příslušníka polské šlechty, náčelníka zdejší carské celní komory (v Igołomi se stýkaly hranice ruského a rakouského záboru a tehdy svobodného města Krakova). Mladšími Adamovými sourozenci byli bratři Stanisław a Marian a sestra Jadwiga. Po otcově smrti v roce 1853 obdržel Adam roku 1855 státní stipendium
