Vousatá světice v Turovicích u Dřevohostic JIŘÍ LAPÁČEK
Z
ajímalo by vás, co mají společného vousatá světice a sv. Starosta? Snad nejdříve uveďme, že se jedná o jedno a totéž. Sv. Starosta je pojmenování světice, vzniklé překladem z německého označení Kümmernis, která jinak nese jméno Wilgefortis (odvozeno z lat. „virgo fortis“), také Ontkommer (nizozemsky), St. Uncumber (anglicky), Ontcommer, Unkommer, Unkumer (zbavená starostí – die von Kummer befreit), Frasobliwa (polsky smutná), Liberata a Librada (italsky a španělsky – osvobozená) a Débarras (francouzsky – osvobozená). V Římském martyrologiu, vydané Řehořem XIII. roku 1584 z popudu tridentského koncilu, byl svátek sv. Wirgefortis uveden 20. července slovy, že v Lusitánii svedla tato panna a mučednice rozhodný boj za křesťanskou víru a počestnost. Podle tradice byla svatá Starosta dcerou pohanského lusitánského (portugalského) krále, který ji chtěl provdat za svého válečného nepřítele, krále Sicílie. Dívka jako křesťanka to však odmítla s tím, že je zaslíbena jenom Ukřižovanému. Byla uvržena do vězení, ve kterém prosila Boha o pomoc. Narostly jí vousy, které odpudily nápadníka, a rozhněvaný otec ji nechal ukřižovat. Světice je zobrazována jako dívka s vousy,
oblečená do dlouhých šatů, na kříži a bez jednoho střevíce, případně s houslistou u jejích nohou. Její vyobrazení se nápadně shoduje s dřevěným křížem s postavou Krista v dlouhém šatu východního střihu, který má své místo v dómu sv. Martina v italském městě Lucca. Je známý jako Volto Santo (Svatá tvář) nebo Santa Croce (Svatý kříž). Podle legendy jej zhotovil Nikodém z libanonského cedru, kvůli pronásledování křesťanů byl dlouhá léta schováván, až v 8. století byl nalezen, naložen na loď, která jej zanesla na italské pobřeží do města Luni. Odtud jej na voze odtáhl pár býčků, nikým neřízen, do již zmíněného města Lucca. Podle historiků je kříž, který je vystaven ve svatostánku (tempietto) od sochaře a architekta Mattea Civitaliho, dílem lombardského mistra z 1. poloviny 11. století, což je doba, kdy dóm procházel obnovou, případně kopií podle syrského originálu z 8. století. Již mnich a historik Eadmerus Cantuariensis (1060–1129) uvedl, že anglický král Vilém II. (1056–1100) přísahal „per sanctum Vultum de Luca“. Ke kříži se váže další legenda, která vypráví o tom, že z Francie přišel hudebník uctít Volto Santo, ale protože neměl žádné peníze a nemohl 51
