EROR č. 2 - studentský časopis (Gymnázium Uničov) by Vojtěch Janoušek

STUDENTSKÝ ČASOPIS GYMNÁZIA UNIČOV Číslo 2

prosinec

EROR Kdo je EVA Vachutková? Milan KUX CESTUJE FACEBOOK?! ROCK FOR PEOPLE

UČITELÉ KRESLÍ

Aleš langer - ježek

TIRÁŽ

EDITORIAL

Radim Lisa

Trvalo to neskutečně dlouho, ale je to tady. Jubilejní druhé číslo našeho studentského časopisu EROR. Původně měl vycházet jedou za měsíc, takže za rok 2010 byste měli mít doma čtyři čísla. Není tomu tak. Eror ale bude vycházet pravidelně. Bude mít méně stránek. Dnešních šestnáct je bonus za to, že jste museli čekat tak dlouho. Dočkali jste se. Nemá smysl komentovat co tu najdete. Prostě si to prolistujte. Prostě si to přečtěte. Kdyby měl KDOKOLIV nějaké p ř i p o m í n k y, n á p a d y, n á v r h y, poznámky, pochvaly, nebo přání, piště na erormag@gmail.cz, nebo to řekněte NAHLAS! Veselé Vánoce Úspěšný Nový rok

grafika, shefredactoring a to zařizování okolo Vojta Janoušek věčné kibicovaní, rady do života Dobromila Malíková, Milan Kux, rodinný archiv Evy Vachutkové fotografie Hana Hanáková Mgr. Eva Vachutková editace Redaktoři: Markéta Müllerová, Jan Axman, Petr Melicherík, Markéta Šestáková, Lenka Rýznarová, Radka Müllerová, Dobromila Malíková, Martin Spurný Děkujeme všem, kdo se podíleli na tomto časopise, stálo to krev, slzy a pot.

Radim Lisa a EROR

OBSAH Kdo je Eva Vachutková?

Rusko trochu jinak

Facebook

Chvilka poesie

Vaříme s I. Novoutnou

Rock for People

Recenze

Top 10 Věry Kubíčkové

Eva Text: Markéta Müllerová

Vachutková

Od letošního školního roku začala na našem gymnáziu učit český jazyk a občanskou výchovu mladá profesorka Eva Vachutková. Pokud se o ní chcete něco málo dovědět, můžete si přečíst tento rozhovor, ve kterém byla nenávaznost otázek přivedena k dokonalosti. Začněme jednoduše: Kde bydlíte? V Rohli, taková malá vesnička kousek od Úsova. Není tam rybník? Máme přehradu, kterou vybudovali rybáři a pořádají se tam mezinárodní rybářské závody. Taky závodíte? Ne. Chtěla jste být vždycky učitelkou? Už od malička jsem chtěla jít na pedagogickou školu a být učitelkou českého jazyka. K tomu jsem si potom přidala

základy společenských věd. Co byste dělala kdyby vám to nevyšlo? Momentálně si nedokážu vybavit jinou profesi. Kdybych měla být například v kanceláři tak bych se tam asi zbláznila nudou. Takže vás učit baví? Ano, jinak bych to nedělala. Věříte na osud? Věřím. A věříte, že vám toto povolání bylo souzené? No, možná už to bylo dané v kartách. Ale

E.V. ve třinácti letech, zřejmě v zahraničí. neberu to tak, že bych si ten osud nemohla trošičku přeměnit, kdybych chtěla.

Chutná vám tam?

Jaký sen se vám zdál naposledy? Většinou, když se ráno probudím, tak si chci vzpomenout, co se mi zdálo, ale málokdy si to pamatuju. A nemáte alespoň nějaký z dětství? Občas, jednou za rok za dva, se mi zdá sen, že jsem v lese a tam mě honí nějaká příšera, ale nedokážu ji přesně popsat. Myslíte, že to má nějaký význam? Možná před něčím utíkám, ale nevím před čím. Kdybyste se mohla dostat do minulosti, kam by to bylo? Asi první republika, chtěla bych se podívat, jak to tam fungovalo. Líbí se mi třeba Četnické humoresky, nebo oblékání z té doby. Vaše nejoblíbenější kniha? Ráda čtu Kytici od Erbena, k té se vracím často. Potom mám ráda Quo vadis, to jsem četla jenom jednou, ale ráda bych si to přečetla znovu. Teď se snažím prokousat Petrou Hůlovou-Umělohmotný třípokoj, mám to půjčené od poloviny září a dostala jsem se k tomu zatím dvakrát. Díváte se na televizi? Dívám. Snažím se zachytit zprávy, ale nedaří se mi to vždycky. Mám ráda seriál Vyprávěj, který se snažím sledovat, což je teď komplikovanější, protože ho dali na pátek. Dále mě baví třeba ty Četnické humoresky nebo Slovácko sa súdí. Co si myslíte o státních maturitách? Mám strach, že bych už je možná neudělala. Na druhou stranu, si myslím, že bude viditelnější připravenost gymnazistů, jelikož se musely hodně stírat rozdíly. K otázkám se raději vyjadřovat nebudu.

Chodíte na obědy do školní jídelny? Chodím.

Řekla bych, že zatím mi pokaždé chutnalo. Snad jen jednou jsem si špatně vybrala, jogurtové knedlíčky, to byly takové tenisáky. Jaký byl váš nejoblíbenější předmět? Čeština a zeměpis, slepé mapy. Co je váše nejoblíbenější místo? Postel. Co uděláte jako první, když přijdete domů? Uvařím si kávu. Kdy a čeho jste se nejvíce bála? (dlouze přemýšlí) Možná státnic, ale když už je má člověk za sebou, zjistí, že to není taková hrůza. Spíš se bojím, že tady zůstanu sama. Co si myslíte, že je nejhorší lidská vlastnost? Žárlivost, chamtivost. A která naopak nejlepší? Otevřená duše, ochota. Máte některé z těchto vlastností? Doufám, že jsem přátelská. Někdy jsem líná. Možná mám ještě jiné, ale to mi musí říct ostatní. Proč si myslíte, že lidé nakonec vymřou? Buď lidstvo zničí zbraně nebo lidská nevraživost, anebo se na nás naštve planeta. Jdete teď k volbám? Ano.

Myslíte, že to má smysl? Pak se nemohu vymlouvat na to, že jsem u voleb nebyla, jiní lidé nadávají, ale k volbám nejdou. Mám tedy dobrý pocit, že jsem svým jedním hlasem k něčemu přispěla. Těšíte se na Vánoce? Strašně moc. Mate nějaký vysněný dárek? Nemám. Jsem ráda, když něco dostanu. A dáváte taky ráda dárky? Ano a mám velkou radost, když se trefím do vkusu, což je těžké. Máte nás ráda? Mám, jinak bych tady nebyla. Oblíbený film? Mám ráda kvalitní českou komedii, černobílé filmy. Například teď jsem se dívala na Postřižiny. Oblíbená barva? Pravděpodobně modrá, když jsem byla malá hodně jsem ji preferovala. Kam byste se chtěla podívat? Do Řecka nebo do Francie a ještě mě láká Irsko. Hudba? Já si zásadně nepamatuju zpěváky, ale řekla bych, že mám kombinaci všeho, poslouchám Rammsteiny, U2, ale třeba i klasiku. Když jsem učila na základce, tak mě naočkovali modernou, začala jsem si toho víc všímat. Hodně u nich letěla Lady Gaga. Nemám vyhraněný vkus. Většinou mě buď zaujme hned na začátku, nebo nemám chuť to poslouchat.

Například Jindřich VIII. měl sedm manželek, což mě hrozně fascinovalo. Plánujete ji dokončit? Ne. A napsat nějakou novou? Možná až se budu hodně nudit. Mate řidičský průkaz? Mám, od devatenácti, ale teď jezdím intenzivně měsíc a půl. A daří se vám to? Zatím jsem auto neodřela. Nadáváte za volantem? Nadávám. A kdy ještě nadáváte? Když se mi nedaří. Ale v hodinách jsem vás nadávat neviděla. To ne, snad se umím ještě ovládat. Většinou si zanadávám doma. Slavnostní ukončení? Amen. Nechcete něco vzkázat? Nevím, jestli by můj vzkaz vyslyšeli. Kdyby ano? Měla jsem citát od Wericha: Nejhorší je srážka s blbcem. Myslím, že funguje, a tak bych chtěla vzkázat ať nepotkáváte příliš mnoho blbců ve svém životě.

Plánujete napsat knihu? Víš, že když jsem byla malá, tak jsem měla takovou chuť? Dokonce jsem ji začala psát. Napsala jsem snad pět stránek. Na základní škole jsem četla historické romány.

RUSKO JINAK

TROCHU

Kantor, programátor a dobrodruh se s námi podělil o své nevšední zážitky z cesty, kterou před dvěma lety podnikl. Nečekejte pláže, opalování a pinkání přes síť. Tohle je RUSKO! V posledních letech jsem měl to potěšení dvakrát cestovat po Rusku, navíc jednou jsem na půl dne navštívil Moskvu při mezipřistání letu ze střední Asie, takže bych vám chtěl přiblížit ruské reálie trochu jinak, než je možná znáte z učebnice. Při první cestě v roce 2008 jsme se s kamarádem vydali do oblasti Polárního Uralu mezi městem Vorkuta na ruském polárním severu a řekou Ob, západní hranicí Sibiře. Mezi Českou republikou a Ruskou federací platí vízová povinnost, takže vyřízení víza byl náš první úkol. K získání turistického víza platného 30 dnů je nutné pojištění léčebných výloh v zahraničí, vyplnění dotazníku s trochu podivnými otázkami typu „Emigroval nějaký váš příbuzný ze Sovětského svazu?“ a potom pozvání od nějaké osoby nebo organizace, která se za vás tímto „zaručí“. Naše zvací

organizace byla cestovní agentura z jihoruského Nalčiku, a i když jsme směřovali na opačnou stranu země, zřejmě to nikomu nepřišlo divné. Další záležitost byla jízdenka MoskvaVorkuta. Vlaková doprava v Rusku funguje ve zcela jiném režimu, jízdenku je nutné koupit dlouho předem a elektronický systém prodeje pokrývá nejblíže Ukrajinu a Bělorusko, ale i to se nám s pomocí jedné české cestovní agentury podařilo vyřešit. Když jsme 2. srpna 2008 konečně přistáli v Moskvě na letišti Šeremetěvo 2 a prošli letištními procedurami, nastal první střet s ruskou realitou. Okamžitě se na nás sesypali místní taxikáři, vedle nichž se ti pražští dají označit za anglické džentlmeny. Zaplatit 2000 rublů (asi 1400 Kč) za cestu na nádraží se nám ovšem zdálo moc. Naštěstí se za chvíli začaly

Text: Milan Kux ve spolupráci s Radimem Lisou jednotlivé taxikářské mafie prát mezi sebou, takže jsme opustili letiště, nacpali se s batohy do přeplněného autobusu a podařilo se nám za hodinu dojet 40 km na konečnou stanici metra Rečnoj vokzal. Jakmile je člověk v Moskvě v metru, už je to v pohodě a za další hodinu a půl jsme byli na Jaroslavském nádraží, odkud odjíždějí vlaky na sever Ruska. Cesta vlakem do Vorkuty je dlouhá asi 2500 km a nám trvala 40 hodin. Železniční trať byla vybudována na začátku 2. světové války, kdy bylo Rusko odříznuté od dolů v Doněcké pánvi a potřebovalo vozit uhlí z obrovských zdrojů za polárním kruhem. Stavěli ji převážně političtí vězni v extrémních podmínkách polární tundry a uvádí se, že na každý jeden metr tratě připadá jeden mrtvý člověk. Samotná jízda byla velmi příjemná; jeli jsme třetí třídou, tzn. „plackartnou“ ve vagónu je 54 lůžek (místa na sezení zde nejsou), na začátku a konci vagónu malé WC s umývadlem se studenou vodou. Na první pohled to po nástupu působilo poněkud dobrodružně, ale i přes stísněný prostor se cestující k sobě chovali velmi ohleduplně, navíc každý vagon měl k dispozici samovar s neustále horkou vodou; na pořádek dbala průvodčí „děžurná“, která u cestujících Rusů požívala velké autority. Na nepříliš častých zastávkách obklopily vlak „babušky“, prodávaly všemožné lesní plody, zavařeniny, pirohy a sušené ryby. Dlouhá cesta tedy ubíhala, naši spolucestující projevovali živý zájem o naše plány, život u nás, naše povolání apod., byli jsme pro ně evidentně něco velmi neobvyklého, málem jsme neměli čas vykouknout z okna. Krajina je zde plochá, města nad sever, resp. severovýchod od Moskvy jsou obklopena jen nekonečnými lesy, které později přecházejí v tundru. Jediná spojnice je tady právě železniční trať, silniční síť zde neexistuje. Z toho také pramení obrovská prestiž železniční dopravy v Rusku Den železničářů je tady prakticky státní svátek. Jelikož v drsných podmínkách severního Ruska není možné vyprodukovat nějaké potraviny, jsou města jako Pečora, Syktyvkar, Uchta, Vorkuta atd. životně závislá na obrovských, kilometry

dlouhých vlacích, které jim každý den, za všech okolností a jakéhokoli počasí, přivezou všechny potřebné zásoby z úrodnějších částí Ruska. (Mimochodem: jedním z důsledků je, že na ruském severu není šance sehnat jakékoliv čerstvé potraviny vše je k mání pouze konzervované.) Po dvou nocích ve vlaku jsme přejeli 66. rovnoběžku a ocitli se za polárním kruhem; v srpnu je tady léto a polární den. Pak už zbývalo jen několik hodin a byli jsme na konečné ve Vorkutě. Líčit naši další cestu a vůbec všechny okolnosti cestování a života v Rusku by vydalo na celou knihu, na závěr tedy poslední postřeh: Vorkuta, stejně jako celý ruský daleký sever, je z pohledu člověka z příjemného středu Evropy místo naprosto nevhodné k životu. Většinu roku zde panuje tuhá zima, kdy nejsou výjimkou teploty -50 °C, několik měsíců v roce je soustavně tma. V krátkém létě se zase z okolní tundry vynoří množství krvelačných komárů. Zarazilo mě, jak vylidněné byly ulice města i na kolik prázdných vesnic jsme v horách Polárního Uralu narazili. U lidí, které jsme tady potkávali, ale nebyla patrná nějaká zahořklost - naopak byli velmi vstřícní, přátelští a pohostinní, což nám naše chvílemi nelehké putování velmi usnadnilo a zpříjemnilo.

text: Jan Axman

FACEBOOK? Facebook - moderní využití času? Tento článek píši jako vlastní zamyšlení o tom, co děláme (zejména my studenti) se svým volným časem. Zaměřuji se zde spíše na možnosti moderního využití volného času a jejich kritiku. Myslím, že ve většině případů mám naprostou pravdu, a to že skoro každou volnou chvíli věnujeme počítači, přesněji programům a internetovým stránkám zaměřujícím se na komunikaci. Jestli je to dobře či špatně, to nechám na vás. Nebylo by ale od věci, kdybychom se nad tím zamysleli. Dnešní mladá generace si bez programů jako icq, qip a hlavně bez internetové stránky facebook.com nedokáže svůj život představit. Vlastně se ani nedivím. Můžeme si tak snadno vyměňovat svoje myšlenky, názory a získáváme pocit, že jsme s našimi přáteli neustále. Mezi hlavní přednost patří zejména snadné kontaktování lidí, které bychom rádi poznali více.. Dále díky facebooku víme, co se kdy a kde děje, slouží nám jako úložiště fotek a také k tzv. chatování. Co mě ale opravdu zaráží je to, že místo toho abychom se scházeli venku za účelem společné zábavy a komunikace či využívali náš čas více kvalitněji (četba, různé koníčky či škola) si raději vytváříme falešný pocit přátelství a podřadné zábavy zprostředkovaný přes chatovací okno, počet internetových přátel a počtem

skupin, ve kterých se imaginárně nacházíme. Tímto způsobem „zabíjíme" i několik hodin denně. Nezdá se vám, že být venku už je něčím zvláštním? Dokáže nás vůbec ještě rozveselit procházka na čerstvém vzduchu či nějaká kolektivní sportovní hra s přáteli? Já si myslím, že většina lidí na tyhle způsoby trávení času nemá už ani pomyšlení. Stáváme se závislí na moderních technologiích čím dál, tím víc. Myslím také, že to má velký negativní přínos v oblasti citové lability, řečnických schopností a rozvíjení emoční inteligence, a to právě kvůli nedostatku interakcí mezi lidmi v reálném světě. Podle mě jsou tímto špatně ovlivněni nejvíce studenti okolo 13-14 let, protože jsou těmito věcmi zasaženi poměrně brzy, a tak již od brzkého věku ztrácí kontakt s reálným světem a tráví veškerý svůj čas doma, zejména u počítače. Navrhuji tedy experiment, i když nevěřím, že to moc lidí ještě dokáže. Tím experimentem myslím naprosté odpojení se od internetu (nemyslím tím drasticky vypojit kabel z počítače) a zkusit prostě žít týden bez internetu a počítače. Jsem zvědavý, jestli si uvědomíte, kolik času najednou získáte. Potom se rozhodněte, jak ho chcete využít třeba už nebudete reagovat při nabídce nějaké činnosti frází „nemám čas“... "Máme čas, všichni máme čas, chceme-li"

CHVILKA POESIE Kapka Petr Melicherík Viděl jsem v trávě kapičku, bez přátel, bez milenky asi. Nosila modrý závoj, čapku, pojídajíc krůpěj za krůpějí blyštivé rosy. Rostla, sílila a nabývala kráse, v mohutnou kapku mladí srostla, avšak smutná stále byla. Pasoucí se ovce skočila lehce, a mohutnou kapku zas v kapičku proměnila.

Chtíč Markéta Šestáková Chtěla bych být motýl, hledět na svět z výšky. Chtěla bych hrát piškvorky, jen kolečka a křížky.

Přála bych si, stát se mořem, voda, kam se podíváš. Chtěla bych být tvou peřinou, ať už zlé sny nemíváš.

Chtěla bych být rudou růží, těšit svoje milé. Nechtěla bych pořád řešit, co černé je, co bílé.

Chtěla bych být matčin pohled, co pokárá i ocení. Chtěla bych být mocným časem, co se ale nemění.

Chtěla bych být políbením, bezeslové oznámení. Chtěla bych být malou říčkou, která nikde nepramení.

Chtěla bych být přípitkem, pít na ženy i na muže. Chtít člověk může změnit svět, když nezmění sebe, nemůže.

Text: Iveta Novotná ve spolupráci s Lenkou Rýznarovou

Vaříme s Ivetou Novotnou

Text: Radka Müllerová

ROCK FOR PEOPLE Jak proběhl největší festival u nás?

Den první, neděle 4.7. 2010

Den druhý, pondělí 5.7. 2010

Příjezd na místo. Mé nadšení (trvající někdy od jara) střídá nejistota. Můžou za to davy lidí proudící ze všech stran. A tohle je jen začátek. Po ubytování ve stanovém městečku se vydáváme omrknout areál festivalu. Děsí mě několik věcí: masy lidí, přísné vstupní kontroly zákaz vlastní jídla a pití v areálu, toalety několik set toi toi budek a velikost areálu, také nám trvá než se zorientujeme. Náš první koncert zahájí třinecká kapela Charlie Straight. Během dne putujeme po areálu a vychutnáváme si známé i neznámé skupiny, ale hlavně nasáváme letní, pohodovou atmosféru festivalu. Poprvé navštívíme JAM STAGE a já se konečně uvolním. Zpíváme, tleskáme a bubnujeme společně s dalšími návštěvníky pod vedením jakéhosi bosého pána. Den zakončí, cituji:„zuřivý, agresivní, elektronický, taneční punk britských Prodigy.“ Celý koncert sleduji daleko od pódia a nešiji sebou jako většina ostatních. I přesto, že nejsem fanoušek této hudby musí přiznat, že mám z vystoupení obrovský zážitek. Kapela přivádí lidi do varu.

V pondělí dopoledne jedeme jako mnoho dalších do centra HK. Je pro nás zajištěna kyvadlová doprava zdarma. Po návratu se opět dostaneme do festival parku. Před vystoupením hlavní hvězdy RfP rockového tria Muse si užíváme koncerty UDG, Billy Barman, Tomáš Klus nebo Juliette Lewis. A konečně Muse vystupuje na tmusic stage (největší pódium, jaké kdy na festivalu bylo). Kvůli nim jsem vlastně tu. Bylo to perfektní - skvělá show, neříká se jen tak, že Muse je nejlepší živá kapela současnosti. Jelikož Muse je mojí nejoblíbenější skupinou, musím zmínit, že mě publikum zklamalo (v ČR nejsou Muse tak známí), ale kotel tu ostudu mírnil. Ve stanu usínáme (alespoň já) s pocitem spokojenosti. Předtím se ale pobavíme, když řveme společně se stanovým městečkem „Hovnoooo!“ Paráda :-D.

Den třetí úterý 6.7. 2010 Poslední den strávíme opět v HK, odpočíváním ve stanu a následně lítáním mezi pódii. Poslední koncerty : Horkýže Slíže The Subways Billy Talent Editors NOXF Kryštof a nakonec Morcheeba. Závěrečná,nejslavnější píseň od Morcheeby Rome Wasn't Built In A Day se nese v melancholii.Všichni si ji užívají do posledního tónu, i ti, co už opouští arel se zastavují a poslouchají. Usíná se mi špatně,ještě se mi nechce domů. Následujícího dne jsme brzo ráno odjeli. Toxique

The subways

Zhodnocení

Muse

Několik tisíc návštěvníků (asi 30 000). I přes krádeže ve stanech, skvělá organizace. Největší hvězdy. Vydařené počasí, při vedrech pořadatelé zajistili osvěžení, při dešti pláštěnky. Sprchy v provozu, i toi toi jsme přežili ve zdraví. Možnosti: jít si sednout k baru, na jídlo, ve stanu T-Mobile si zapůjčit notebook nebo dobýt mobil, pronajmout koloběžku, zajít si na loutkové divadlo, jít do stanu dívat se na televizi, povečeřet v oblacích a mnoho dalších. Prázdninové, pohodové prostředí. Nejen rock, ale i pop, metal,folk nebo punk. Každý si přijde na své. Mé obavy na začátku vystřídala euforie. Příště zas. Doufám že se tam s někým potkáme ;-).

Muse

Text: Dobromila Malíková, Martin Spurný

RECENZE Inception

„Když vám řeknu. Nemyslete na slony. Na co myslíte?“ „Na slony.“ Dlouho očekávaný a také dlouho utajovaný snímek Christophera Nolana, který začal brázdit světová kina v červenci tohoto roku. I když je dnes Nolanovým nejúspěšnějším filmem Temný rytíř, filmový fajnšmekrům jistě neunikl ani Dokonalý trik. Stejně jako si v Dokonalém triku scénář hraje s časem, v Počátku vás zaujme několik různých, uměle vytvořených realit - vrstev snu. Bravurně vymyšlený systém fungování snu a rovněž perfektní scénář, kterým se stvořitel filmu může pyšnit, dokresluje spousta dalších, neméně důležitých a neméně zajímavých elementů. Dechberoucí kamera vyniká například ve scéně, kdy muž běží chodbou a ta se kolem něj točí. Dalším velkým plusem je i působivé obsazení, Leonardo DiCaprio(Titanic), Marion Cotillard(Edith Piaf ), Ellen Page( Juno), Ken Watanabe (Gejša), Cillian Murphy (28 dní poté). Všichni herci dokázali přesně ten výborný výkon, který se od nich čekal a někteří dokonce už tak velká očekávání předčili, myslím tím především mladičkého Josepha Gordon-Levitta. Neméně důležitá je I hudba, vyvolen k tomuto úkolu nebyl nikdo menší než Hans Zimmer, při jehož titulní melodii vám leze mráz po zádech. Dobrá, v ději se možná setkáte s pár malinkými nepřesnosti, ale i když film trvá dvě a půl hodiny nebudete mít čas se nadechnout. Uvidíte, jakou sílu má myšlenka, která může vytvářet světy. Pochopíte, jakou sílu má lidské podvědomí a poznáte, co všechno se vám může stát jen když spíte. Až film shlédnete, už nikdy se vám nebude usínat tak lehce jako dřív. Protože co když je myšlenka opravdu tak silná?

Royksopp Senior Elektronické duo Röyksopp je pro české posluchače, na rozdíl od těch zahraničních, asi velká neznámá, ale některé jejich melodie vám možná budou trochu povědomé. Například skladbu What Else Is Here jsme mohli zaslechnout v reklamě na nejmenovaného mobilního operátora (T-Mobile ani Vodafone to nejsou ). Možná také budete znát So Easy nebo perfektní hitovku Eple z debutového alba Melody A. M. V roce 2009 vydali veleúspěšné, kritiky velice dobře uznávané album Junior, na které mělo hned navazovat další s názvem Senior, což se ale nějak zvrtlo, a tak se k nám dostává až teď. Na rozdíl od Juniora, plného jasných, líbivých, ale nijak laciných melodií, si pro nás Röyksopp připravili temnější část své tvorby. Zní to asi jako procházka půlnočním lesem s vlkodlakem v patách (nikdy jsem to nezkoušel ani nezažil, ale myslím si to). Ze všeho čiší temná atmosféra, všechno zní úzkostně, ale zároveň kompaktně a plynule. Celý zvuk Senior tvoří perfektní bubny, typické Röyksopp syntetizéry, analogové zvuky a pazvuky, trocha akustických zvuků a trocha vokálů. Nejlepší tracky jsou asi Tricky Two a The Alcoholic, rozhodně stojí za to si je poslechnout. Právě první polovina alba je podle mě rozmanitější, pak už se to trochu utápí. Celkově má ale album jasnou a stručnou vizi. Prostě Röyksopp jsou na alternativní scéně pány, kteří se nikoho nemusí ptát, jaká jsou pravidla, oni je určují. Celkově bych dal sedm z deseti. Celé album dala skupina k poslechu na: http://soundcloud.com/royksopp/sets/senior

Text: Věra Kubíčková ve spolupráci s Radimem Lisou

MŮJ TOP 10 VĚRA KUBÍČKOVÁ Výtvarní umělci 1.Leonardo da Vinci

6.Claudie Monet

italský renesanční umělec, inženýr, přírodovědec, badatel a vynálezce s dokonalou technikou malby

francouzský malíř 2.pol. 19 století zakladatel impresionismu a Tedy zcela nového přístupu k malířství.

2.Michelangelo Buonarroti

7.Camille Corot

italský renesanční sochař, malíř a básník s dokonalou sochařskou technikou

francouzský malíř 2. pol 19 století, mistr měkké modelace krajiny.

3.Rembrandt van Rijn

8.berte morisot

nizozemský malíř doby baroka, využil magické účinky světla a vložil do obrazů duchovní rozměr.

francouzská malířka 19. století, jedna z prvních žen v dějinách malířství, svými obrazy si získala i respekt svých mužských kolegů.

4.Antonio Gaudi

9 jan knap

španělský architekt přelomu 19. a 20. století, jeho stavby jsou plné nespoutané fantazie a obdiv k přírodě.

současný český malíř, svými malbami vytváří úsměvný idealizovaný svět plný tajemství a harmonie.

5.Gustav Klimt

10.adriena simotova

rakouský malíř přelomu 19. a 20. Století, úžasné spojení realismu a dekorativních prvků.

současná česká výtvarná umělkyně,autorka jemných prací, které dávají velký prostor pro fantazii diváka.