Ing. Radek Blahák
DIGITALIZACE OBRAZOVÝCH PŘEDLOH
REPRODUKCE OBRAZU
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Na otisku se získají jen dvě hodnoty optické hustoty: DMIN — na nepotištěném papíře [podložce] a DMAX — barevné vrstvy. Gradaci hustot na tomto otisku je možné získat, jestliže použijeme rastrový způsob reprodukce tónů. Rastrová reprodukce je založená na tom, že tónová předloha se reprodukuje »jemnými« pérovými prvky: tmavými [rastrovými body], které se získají tiskovou barvou a světlými prvky, které představují nepotištěný papír [průsvity]. Body i průsvity vytvářejí síť s konstantní frekvencí pro daný otisk. Jestliže je frekvence dostatečně vysoká, jsou body i průsvity tak malé, že nejsou rozlišitelné pouhým okem. Přitom se může poměr velikostí bodů a průsvitů na jednotlivých částech obrazu měnit, v závislosti od čeho se bude měnit i množství odraženého světla od těchto částí obrazu. To vyvolá zrakový vjem reprodukce všech hodnot šedých tónů – od hustoty podložky [plocha bodů se rovná nule] po hodnotu souvislé barevné vrstvy [plocha průsvitů se rovná nule].
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Φ0 D ΦT
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE Světelný tok Φo, který dopadá na část rastrového obrazu, se dělí na dvě části: na část ΦB, který dopadá na části pokryté body a ΦT – na části průsvitů: Φo = ΦB+ ΦT Pro určitou část rastrového obrazu s plochou S, která se bere jako jednotková, platí: ΦB = FB . Φ0 ΦPR = [1 – FB] . Φ0 kde FB je sumární plocha bodů na části obrazu s jednotkovou plochou S. Obvykle se jako jednotková plocha bere plocha rastrového prvku. Prvkem rastru se nazývá minimální plocha, na které se tvoří jeden rastrový prvek – rastrový bod. Plocha rastrového prvku se rovná čtverci modulu rastru b, který se v případě projekčního rastru rovná vzdálenosti mezi středy dvou sousedních průhledných linek.
a
b = 2a
b
pro pokročilé
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Pro kontaktní rastr se b rovná vzdálenosti mezi středy obou rastrových prvků. Pro lineaturu rastru platí
L = b-1 [čar.cm-1] a pro plochu rastrového prvku S = L-2 [cm2] V tom případě stačí na určení hodnoty FB změřit plochu jednoho rastrového bodu FB´ [cm2] a vztáhnout ji na plochu rastrového prvku. Platí: FB = (FB´/ S) = FB’. L2 nebo FB = FB’. L2 . 100 [%] Dosazením rovnic dostaneme:
Φ0 = FB . Φ0 + [1 – FB] . Φ0 a
b = 2a
b
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Jestliže označíme součinitele propustnosti bodů i průsvitů jako τB a τT, bude množství světla, které projde [odrazí se] přes body i průsvity, rovno nebo
ΦB. τB a ΦT . τT FB . Φ0 . τB a [1 – FB] . Φ0 . τT
Celkový světelný tok Φ, který projde [odrazí se] přes plochu S, se bude rovnat Φ = FB . Φ0 . τB + [1 – FB] . Φ0 . τT Vynásobením rovnice hodnotou 1 / Φ0 získáme hodnotu součinitele propustnosti (odrazu) τS na ploše S: τS = Φ / Φ0
Jestliže vyjádříme součinitele propustnosti prostřednictvím optických hustot dostaneme:
D = – log τ
[τ = 10-D]
Φ = FB . Φ0 . B + [1 – FB] . Φ0 . τT
DR = – log {FB . 10–D(B) + [1 – FB] . 10–D(T)}
0S1
Tato rovnice vyjadřuje závislost optických hustot jednotlivých částí rastrového obrazu na velikostech bodů a průsvitů a jejich hustot. Z uvedené rovnice, kterou odvodili Davies a Murray (1936), vyplývá:
FB = 0 FB = 1, úplná barevná vrstva
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Při posuzování rastrovacího procesu se rozlišují dva typy rastrových obrazů: — ty, které jsou určené na kopírování:
.. autotypické negativy a diapozitivy
— ty, které jsou určené na vizuální hodnocení:
.. autotypické výtisky
Autotypické diapozitivy nebo negativy splňují v reprodukčním procesu jenom funkci přechodných obrazů, na kterých hustoty rastrových bodů dosahují z hlediska kopírovatelnosti velmi vysoké hodnoty [DB ∞]. Na výtiscích je tato hodnota hustoty omezená hodnotou. Proto na základě optických hustot autotypického podkladu je možné získat jen přibližnou představu o výtisku. Změřit velikost autotypických bodů, na základě čeho lze potom vypočítat hustotu sítě, je možné několika způsoby. Nejběžněji se na tyto účely používají přesné etalony, které jsou buď sestavené v mikroměřítku a porovnává se pomocí lupy, nebo v makroměřítku, kde se velikost bodů po zvětšení hodnotí pouhým okem. Takto je možné jednoduše stanovit relativně nízké hodnoty plošného krytí [v %]. Absolutní hodnoty velikostí autotypických bodů – FB´ lze určit změřením pod mikroskopem a relativní hodnoty – FB vypočítat použitím Daviesovy-Murrayovy rovnice, ze které vyplývá:
1.10 DT – DR FB = 1.10 DT – DB
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Při výpočtu FB se předpokládá, že na rastrových diapozitivech a negativech DB ∞. Potom FB = 1 – 10 D(T) – D(R) tj. na výpočet FB stačí změřit DR a DT. Měří se na obyčejném denzitometru s průměrem měřené plochy cca 3 mm. DT se změří na neexponovaných částech, tj. změří se hustota závoje – D0. Podobně na základě změřených velikostí autotypických bodů lze vypočítat hustotu autotypické sítě použitím předcházející rovnice. Pro reálné autotypické negativy i diapozitivy platí DB ∞. Kromě toho veličina DB není konstantní po celé ploše bodu, což způsobuje další chyby při výpočtu FB. Ještě větší chyby se vnášejí těmi hustotami, které značně převyšují DPR, ale nejsou dostatečně velké na to, aby zabránily překopírování. Tyto se připočítávají k hodnotě DR, na základě které se počítá plošné překrytí FB. Nadbytečné hustoty jsou příčinou, proč se naměřené velikosti bodů liší.
AUTOTYPICKÁ REPRODUKCE
pro pokročilé
Fototechnické materiály — LINE
.. perovky [G = 2 až 6]
— LITH
.. perovky a autotypie [G větší než 10 až 15]
— Rapid Acces
.. perovky a autotypie [G větší než 10 až 15], sítě amplitudově modulované
— Milenium 4000
.. perovky a autotypie [G větší než 10 až 15], sítě frekvenčně modulované
4.00
D
lith rapid acces millenium 4000
3.50
line
3.00
2.50
2.00
1.50
1.00
0.50
1 mm
1 mm
0.00 -3.00
snímkový materiál
-2.50
-2.00
-1.50
log H
-1.00
-0.50
0.00
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE digitální data
◄ Schéma osvitové jednotky s vnějším bubnem [a] a s vnitřním bubnem [b]
laser
odvíjecí válec motor
čočka válec
film
směr pohybu
[a]
film
směr zobrazování
digitální data laser
laser
otočné zrcadlo
optický hranol
modulátor las. paprsku
čočka žlab
Schéma capstanové osvitové jednotky ▲ [angl. capstan = naviják] zrcadlo
[b]
film
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE
1 mm
1 mm
◄ Amplitudové síťování. Zvětšený úsek výtažku o síťové tónové hodnotě FB = 13 % [13 % plochy síťové buňky je tisknoucí plocha a 87 % je netisknoucí plocha], lineatura je 33 l.cm-1, 1 mm2 obsahuje 9 síťových buněk. Při požadavku rozlišení 256 tónů šedi musí každá buňka obsahovat možnost vytvoření 16 × 16 neboli 256 tiskových bodů, tj. v tomto případě je 33 bodů tisknoucích a 233 netisknoucích. ◄ Frekvenčně modulované síťování. Tisknoucí body jsou rozmístěny po celé ploše buňky. Naprostá nepravidelnost v rozmístění je zabezpečena jejich generováním podle speciálního algoritmu. Objem datového souboru A4 strany vzroste z 40 MB u klasického síťování na přibližně 250 MB. Tiskový bod se zmenší z klasických 150 až 300 m na 10 až 30 m.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE DIGITALIZACE OBRAZOVÝCH PŘEDLOH = převod grafické informace na digitální Reprodukční technika pro digitalizaci skenery tužkové, ruční, průchozí, plošné, rotační [bubnové], skenery pro snímání diapozitivů, kombinovaná zařízení digitální fotoaparáty Princip skeneru Vhodná skenovaná předloha se osvítí vhodným zdrojem světla, odražené resp. propuštěné světlo se zachytí vhodnými světlocitlivými prvky, které ho změní na elektrický signál. Tento signál je pomocí analogově-digitálního převodníku převeden na číselné hodnoty dále zpracovatelné počítačem s vhodným SW.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE odrazová předloha
směr pohybu
zdroj světla
A/D převodník
ostřící a adaptační technika
trilineární čidlo s RGB filtry
◄ Plochý skener světlo odražené od předlohy je optickou soustavou zachyceno a směřováno na desku osazenou CCD prvky, ve kterých se dopadem světla vyvolá elektrický náboj, který je následně v A/D převodníku převeden na digitální signál. Pohybuje se zdroj světla se složitou optikou.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE RGB filtry
3x fotomultiplikátor - PMT
A/D převodník
zdroj světla osa rotace
detail fotomultiplikátoru - PMT
skenovací válec
anoda katoda
◄ Bubnový skener paprsek, který projde předlohou je systémem rozdělen do tří složek – červené, modré a zelené. Jednotlivé složky jsou směřovány na fotonásobiče. Pohybuje se předloha.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE
Rozlišení bubnového skeneru je dáno možnostmi soustředění paprsku světla do úzkého svazku, krokem otáčení předlohy a krokem jejího posunu, rozlišení plošného skeneru je dáno počtem CCD senzorů v řadě [např. 600] a krokováním motoru, který posouvá zdroj světla, u plošného skeneru je obtížné dodržet stejnou kvalitu tisíců CCD senzorů, u bubnového skeneru snímá vše [jednu barevnou složku] stále jeden kalibrovatelný prvek PMT, bubnový skener má dobře kalibrovatelný světelný zdroj, plochý skener pracuje s dlouhou trubicí, jejíž světelné vlastnosti se mohou po její délce měnit, nastavení zdroje světla, optiky a PMT prvku je u bubnového skeneru pevné, nemění se, a proto je možné dosahovat lepších výsledků než na plošném skeneru, obvykle bývá dráha, kterou musí urazit paprsek světla od zdroje k světlocitlivému prvku u plošných skenerů výrazně delší než u bubnových skenerů; světelný paprsek je vychylován řadou optických prvků.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE ROZLIŠENÍ DIGITÁLNÍHO OBRAZU
optické v horizontálním směru, tj. ve směru osvitové lampy je dané počtem CCD prvků v řadě, ve vertikálním směru je dané krokováním motoru, který posouvá zdroj světla s optikou [obvykle 2× větší než předchozí].
interpolované rozlišení bývá několikrát větší, např. 9600 dpi skenování na 300 dpi (skener 300x600 dpi)
převzorkování na 600 dpi (skener 300x600 dpi) a sken na 600 dpi
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE BITMAPY [bodová grafika] popisují každý jednotlivý bod obrázku zvlášť. To, co vnímáme jako souvislou barevnou plochu je v bitmapě rozloženo na jednotlivé barevné plošky v předem definovaném rastru.
příklad čtverce 4 × 4 cm, který popíšeme bitmapou obrázek 4 x 4 obrazové body [pixely] 1
1
1
1
1
0
0
1
1
0
0
1
1
1
1
1
Chceme-li zobrazit obrázek na monitoru, potřebujeme rastr přibližně 200 x 200 bodů a obrázek 4 x 4 cm převedeme na bitmapu 200 x 200 bodů. Pracovali bychom s rozlišením 200/4 = 50 obrazových bodů/cm [127 ppi].
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE Hodnota dpi a počet obrazových bodů umožní určit velikost obrázku: šířka = počet pixelů / dpi = 200 / 127 = 1,57 inch = 4 cm Rozměr obrázku v cm se používá především v oblasti grafického návrhu a z něj se vypočítá potřebné rozlišení při skenování: pš = počet pixelů ve směru šířky pv = počet pixelů ve směru výšky dpi = rozlišení při skenování pš = š . dpi; pv = v . dpi počet pixelů = pš . pv = š . v . dpi2 = 200 . 200 = 40 000 pixelů = 1,57 . 1,57 . 1272 = = 40 000 pixelů
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE Při zvýšení rozlišení na 254 dpi: počet pixelů = 1,57 . 1,57 . 2542 = 160 000 pixelů Pro popis barvy potřebujeme 3 bajty, tj. 480 000 pixelů a konečně pro rozlišení 600 dpi: počet pixelů = 1,57 . 1,57 . 6002 . 3 = 2 678 405 2,68 MB Zvětšení / zmenšení vs. převzorkování
Při zvětšování obrázku se nemění počet pixelů, mění se pouze vzdálenost mezi nimi, tedy zvětší se pouze plocha, která barevně popisuje 1 pixel. U převzorkování jde o problém zvýšení nebo snížení počtu pixelů v obrázku. Při převzorkování nahoru se do obrázku doplňují body, které zde dříve nebyly a naopak při převzorkování dolů se existující body vypouštějí.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE ZÁKLADNÍ PARAMETRY SKENOVANÉHO OBRAZU Základní nastavení je třeba korigovat podle použití skenu. Je třeba nastavit zejména rozlišení:
dpi lpi = p0 dpi = qf . lpi
dpi p0 = lpi
2
..platí pro zvětšení 1:1 [qf – faktor kvality 1,5 až 2]
nejlépe je skenovat na hodnoty dpimax, dpimax/2, dpimax/3, dpimax/4, …, dpimax/n, aby zbytečně nedocházelo k interpolacím. Sken pro použití na obrazovce [internetu]: fotografie rozměrů a × b [inch] na obraz š × v [inch]: dpi [sken] = š / a Příklad:
fotografie rozměrů 9 × 13 cm se skenuje na rozměr 300 pixelů, dpi = 300 / [13 / 2,54] 59 dpi
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE zařízení levnější laserová tiskárna běžná inkoustová tiskárna běžná laserová tiskárna lepší inkoustová tiskárna velmi kvalitní laserová tiskárna osvitová jednotka pro méně náročné tisk. osvitová jednotka pro běžné tisky žlutá – oblast praktického použití, červená a modrá – oblasti nepoužitelné pro příliš vysokou nebo naopak malou hodnotu lineatury autotypické sítě
typické rozlišení [dpi]
16
50
300 360 600 720 1200 1800 2400
75 90 150 180 300 450 600
42 51 85 102 170 255 339
počet odstínů šedé 100 150 hustota sítě [lpi] 30 24 36 29 60 49 72 59 120 98 180 147 240 196
Výstupní rozlišení [dpi]
Počet stupňů šedi
Frekvence rastru [lpi]
300 300 300 300 600 600 600 600 1200 2400
14 64 33 17 33 51 17 65 89 257
84 38 53 75 106 85 150 75 128 150
200
256
21 25 42 51 85 127 170
19 23 38 45 75 113 150
Frekvence -1
rastru [l.cm ] 33 15 21 30 42 33 59 30 50 59
Vstupní rozlišení [f=2] 168 76 106 150 212 170 300 150 256 300
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE SKENOVÁNÍ vstupní rozlišení skeneru: dpi = z . lpi . qf kde z je zvětšení originálu, qf je faktor kvality výsledné rozlišení obrázku po zvětšení: dpi = lpi . qf autotypická síť < 133 lpi: qf = 2 autotypická síť > 133 lpi: qf = 1,5 stochastická síť qf >1 pro tónové výstupy a pérovky: dpiinput = z . dpioutput
1 mm
Polotónová buňka je tvořena pomyslnou pravoúhlou sítí, do které se umisťují jednotlivé pixely. Jde o síť s a sloupci a a řádky.
celkový počet bodů, které polotónová buňka obsahuje: n = a2 počet stupňů šedé, které je možné touto buňkou zobrazit je n2 + 1 velikost pixelu [základního bodu, který je daná periferie schopná vytisknout] je 1 / dpi velikost polotónové buňky je 1 / lpi potom musí být 1 / lpi = n . 1 / dpi resp. po úpravě n = dpi / lpi a počet bodů n je potom n = [počet stupňů šedé – 1]1/2 a potom počet stupňů šedé = [dpi / lpi]2 + 1
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE Tak tedy rastru, ve kterém je pořízen bitmapový originál [např. skenovaný obrázek], budeme říkat zkráceně »rozlišení skenu« a udávat jej budeme sice trochu nezvykle v ppi, tedy pixelech/palec, ale nebudou se nám tak plést dohromady body obrazové a tiskové [ve skutečnosti má obrázek určitý rozměr v pixelech, ppi se z nich stanou v okamžiku, kdy mu přidělíme reálnou tiskovou velikost, to je ale přesně náš případ]. Rastru, ve kterém jsou rozmístěny jednotlivé tiskové body, budeme říkat »tiskový rastr«. Vyjadřuje počet tiskových bodů na palec [délkově], v obou směrech je stejný a udávat jej budeme v lpi [linky zde suplují další výskyt »bodu«]. Jeho hodnota bývá někdy označována jako »Screen Ruling«, Scitex používá označení »Mesh« a u nás můžeme zaslechnout pojem »lineatura tiskového rastru«. V praxi je dále nutné rozlišovat jednotky, ve kterých je lienatura udávána - může to být jak v lpi [linky na palec], tak v lpc [nebo l.cm-1, linky na centimetr]. Při troše pozornosti by ale k záměně dojít nemělo, protože přepočítací koeficient je dost vysoký [lpi = lpc × 2,54] a tak, pokud jste zvyklí na lpi, vám budou hodnoty lpc připadat ihned podezřele nízké [a naopak]. Konečné rastru, ve kterém osvrtová jednotka vytváří z elementárních laserových bodů [»otisků« laserového paprsku] jeden tiskový bod, budeme říkat »rozlišení osvitu«. Udává se v dpi, což je tedy počet samostatných oddělených bodů, které osvitová jednotka může umístit na jeden délkový palec.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE TVORBA AUTOTYPICKÉHO BODU
Laserový bod bude elementární bod vytvořený paprskem laseru na filmu a spolutvořící obraz jednoho tiskového bodu [např. v matrici 16 × 16 laserových bodů]. Je to základní, nejmenší prvek polotónového rastru.
Tiskový rastr tedy určuje, jak veliké a jak daleko od sebe budou jednotlivé tiskové body. Čím je lineatura tiskového rastru vyšší, tím jsou tiskové body a jejich rozteč menší [a výroba separací a tisk složitější]. Na druhé straně poměr rozlišení osvitu a tiskového rastru popisuje, z kolika elementárních laserových bodů je tiskový bod vytvořen, jak kvalitně je »vykreslen« a kolik odstínů může vytvářet.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE První, co potřebujeme znát, je uvažovaný tiskový rastr. Ten je na našem přání do značné míry nezávislý – jeho hodnota je [s jistou volností] dána vlastnostmi použitého papíru a technologií tisku. Dále nás bude zajímat, v jakém poměru by mělo být rozlišení skenu k tiskovému rastru. Je vyzkoušeno, že z hlediska kvalitní reprodukce originálu je dobré, když má tiskový bod hodnotu získanou integrací hodnot více pixelů originálu, tedy když je tento poměr větší než 1:1. V praxi se používá poměr 2:1 [v případě nouze až 1,5:1], což znamená, že tiskový bod je tvořen integrací hodnot celkem čtyř pixelů originálu [dva v obou směrech – na šířku a na výšku]. Proto když použijeme tiskový rastr 150 lpi, očividně je nejlepší mít obrázek v rozlišení 300 ppi, vyšší hodnota již není účelná [informace v obrázku jsou redundantní]. Nehledě na to, že objem souboru roste s kvadrátem rozlišení.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE TVAR TISKOVÉHO BODU Tiskové body mohou mít různý tvar [Shape]. Důvodem hledání vhodného tvaru přirozeně není sympatie osvitáře k jednotlivým geometrickým obrazcům, ale snaha o co nejkvalitnější tiskový výstup. Každý z tvarů tiskového bodu má totiž své specifické vlastnosti, kterými spoluovlivňuje jeden z ostře sledovaných faktorů při tisku, nárůst tiskového bodu [Dot gain]. Ten je ve skutečnosti ovlivněn řadou okolností. K těm, které pro nás dnes nejsou důležité, patří třeba použitý papír a jeho savost, kvalita tiskové barvy, tisková technologie, tisková deska, způsob kopírování. Ale nárůst bodu se v zásadě projeví v každém okamžiku přenosu »rastru«, i když v různé míře. To znamená při kopírování filmu na desku, při vlastním tisku, ale i při osvitu na film. Při osvitu má na nárůst bodu vliv rozptyl laserového paprsku osvitové jednotky [resp. možnost jeho ostření]. Při tisku dochází k mikroskopickému »rozmazávání« jednotlivých bodů [jde koneckonců o proces probíhající pod tlakem] a právě náchylnost jednotlivých tvarů tiskového bodu k rozmazávání a ke vzájemnému slévání nás bude také zajímat.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE ◄ Kruh má tu příjemnou vlastnost, že jeho poměr obvodu ku ploše je z geometrických tvarů nejnižší. Povrchové napětí kruhové »vrstvy« barvy je proto v porovnání s ostatními tvary nejvyšší, a tak kruhové tiskové body vykazují z hlediska tvaru nejnižší růst bodu. Příznivě se tento efekt projevuje při tisku předloh, u kterých klademe důraz na reprodukci zejména ve světlech, případně ve středních tónech. Méně příjemné je, že kruhové tiskové body se rády »slévají« při reprodukci stínů [míst s vysokou hodnotou pokrytí], zejména v souběhu s vyšší hodnotou tiskového rastru. Tady se jako nectnost projevuje příliš velká styčná plocha mezi sousedními body; výsledkem jsou menší volné prostory mezi body, než bychom podle použitého tiskového rastru právem čekali. Tisk je v takovém případě tmavší, než by měl, ztrácí detaily, dochází ke »slití« tiskových bodů.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE ◄ Daleko méně trpí nectností slévání další z rodiny tiskových bodů, bod ve tvaru čtverce [používá se otočený o 45°, postavený na »špičku«]. Plocha, kterou se sousední body při vyšších pokrytích stýkají, je se zvyšováním pokrytí menší než u bodu kruhového a »bílá« místa tak zůstávají přece jen větší. Ve světlech, respektive ve středních tónech, kdy se tiskové body navzájem nedotýkají, čtvercový bod pozbývá své výhody a nedává výsledky lepší než kruhový bod. ◄ Snadno si dovedeme představit, že čtvercový bod je možné zdeformovat tak, že jeho úhlopříčky nebudou stejně dlouhé. V takovém případě čtvercový tvar přechází do tvaru kosodélníku. Změnou poměru úhlopříček [velikostí deformace] můžeme v určité míře ovlivnit hodnotu pokrytí, při níž se body začnou dotýkat [a jak se budou dotýkat]; kosodélníkový bod proto dává dobré vlastnosti zejména ve středních tónech.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE Eliptický bod vzniká podobným myšlenkovým postupem jako bod kosodélníkový: když kruhovému bodu zkrátíme tentokrát jednu z os. Stejně jako kosodélník má dobré tiskové vlastnosti zejména ve středních tónech a díky příbuznosti s kruhovým bodem jej můžeme použít i ve světlech. Ve stínech se může, podle poměru velikostí os, projevovat podobný jev jako u bodu kruhového. Eliptický bod může v některých případech připomínat čárový rastr [případné v něj přejít].
◄ Reprodukce tónů a detailů ve stínech při vysokých hodnotách pokrytí a vyšších hodnotách tiskového rastru může přinášet velké problémy – slévání tiskových bodů a mizením volných míst mezi nimi. Negativní bod je navržen tak, aby volná místa mizela pomaleji.
DIGITÁLNÍ REPRODUKCE ◄ Změna tvaru tiskového bodu podle pokrytí – euklid. Obrázek zobrazuje vzhled »rastru« při použití euklidovského tiskového bodu při vysokém rozlišení.
Různé tvary tiskového bodu mají tedy i různé vlastnosti, které se však neprojevují stejně příznivě v celém tónovém rozsahu a při všech hodnotách tiskového rastru. Dobré RIPy používají standardně převážně právě euklidovský bod.
BAREVNÁ REPRODUKCE BAREVNÉ SEPARACE výtažkování purpurové
výtažkování žluté
h.ν
h.ν předloha (diapozitiv) filtr negativní barevný výtažek pozitivní výtažek žluté
pozitivní barevný výtažek
výtažkování azurové
pozitivní výtažek purpurové
výtažkování černé
h.ν
h.ν předloha (diapozitiv) filtr negativní barevný výtažek
pozitivní výtažek azurové
pozitivní barevný výtažek pozitivní výtažek černé
BAREVNÁ REPRODUKCE NATOČENÍ AUTOTYPICKÉ SÍTĚ
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK VÝTAŽKOVÁNÍ BAREV – opakování
originál (diapozitiv)
filtry negativ
pozitiv
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK Cromalin®
připravené výtažky pro všechny tiskové barvy, registrační děrování laminace fólie Cromalin s barevnou vrstvou na speciální papír, osvit prvního výtažku na zalaminovanou fólii, odstranění fólie - osvitnutá místa ztratí lepivost a barva zůstává na fólii, opakování prcesu pro všechny výtažky, závěrečné laminování čirou lesklou či matnou fólií.
příjímací papír
+
barevná fólie
osvit výtažku
laminace
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK Cromalin®
Výtažek pro azurovou barvu
Azurový obraz na přijímacím papíru po odstranění fólie
Zbytky barviva na odstraněné fólii
Další zpracování: nalaminování purpurové fólie, osvit výtažku pro purpurovou barvu
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK Cromalin®
Výtažek pro purpurovou barvu
Purpurový a azurový obraz na přijímacím papíru po odstranění fólie
Zbytky barviva na odstraněné fólii
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK Cromalin®
Výtažek pro žlutou barvu
Žlutý, purpurový a azurový obraz na přijímacím papíru po odstranění fólie
Zbytky barviva na odstraněné fólii
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK Cromalin®
Výtažek pro černou barvu
Černý, žlutý, purpurový a azurový obraz na přijímacím papíru po odstranění fólie
Zbytky barviva na odstraněné fólii
FOTOCHEMICKÝ NÁTISK
Cromalin® pro přímé tiskové barvy připravené výtažky pro všechny tiskové barvy, registrační děrování laminace čiré fólie Cromalin na speciální papír, osvit prvního výtažku na zalaminovanou fólii, odstranění fólie – osvitnutá místa ztratí lepivost, lepivá místa zůstanou na přijímacím papíru a nanáší se tamponem prášková přímá barva, laminace další fólie a opakování procesu pro všechny přímé barvy, závěrečné laminování čirou lesklou či matnou fólií.
DIGITÁLNÍ NÁTISK Principy digitálního nátisku fotografické zobrazování, laserová elektrografie, termosublimační tisk (thermal dye transfer), voskový tisk (thermal wax transfer), ink jet.
termosublimační tisk