PRAHA MIMOLEVEL
kniha 01
Praha mimolevel diplomní seminář Bc. Zdeňka Havlová atelier 1+xx Romana Kouckého a Edity Lisecové FA ČVUT v Praze leden 2014
Kniha 01 • Úvod do tématu • Katalogizace • Typologizace • Operace • Závěrečné slovo Kniha 02 Data Kniha 03 Podklady Kniha 04 Zdroje
obsah praha mimolevel 5
“...it [the Generic City] is nothing but a reflection of present need and present ability. It is the city without history. It is big enough for everybody. It is easy. (...) If it gets too small it just expands. If it gets too old it just self-destructs and renews. (...) it can produce a new identity every Monday morning.” „BRIDGE2 Life is a bridge. Cross over it, but build no house on it. LEVEL2 What is your level? Tell me your level so I can sink or rise to it. UNDER Under his elegant tailored coat and linen his muscles were hard, visibly swelling when he moved. He was everything a man should be.” KOOLHAAS, Rem. S, M, L, XL. 2. vyd. New York: Taschen, 1995, 1344 s. ISBN 38-2287743-3. Klíčová slova: veřejný prostor – podchod – nadchod – tunel – pěšák – překážka – úroveň Tato práce je hledáním. Hledáním odpovědí na otázky a hledáním otázek k zodpovězení. Za vším stojí jedno základní tázání, hlodající mne zpoza rohu delší dobu: veřejný prostor plynoucí skrz různé výškové úrovně. Zdá se mi, že veřejný prostor v naší společnosti má pozici podobnou jako státní správa či výběr daní. Snad následkem 40ti let, kdy věci byly společné povinně a zcela formálně, stavíme se ke sdílenému odmítavě a negativně. Státní správa jako by byla samostatným organismem snažícím se řídit neřiditelné, nepřítelem a vykořisťovatelem, kterému nerozumíme, ale dokážeme na něj velmi rozsáhle a květnatě spílat. Nevnímáme zodpovědnost každého jednotlivce, který ji tvoří, ale rádi využijeme možnosti označit ji za viníka všeho zlého. S veřejným prostorem je to podobně. Není to prostor, který je nás všech, každého jednotlivě, přestože jsme každý de facto investorem. Vnímáme ho jako něčí (asi státu), a ten by se o něj měl postarat,
úvod do tématu praha mimolevel 7
stejně jako o nás (přece!). Ze stejného důvodu (protože není náš), můžeme si asi dovolit chovat se k němu neurvale (není vlastně ničí), a proto si na něm můžeme vybíjet svou zlobu na společnost a sami na sebe. Zajímá mne veřejný prostor a jeho užívání. Zajímá mne i v souvislosti s porovnáním toho, jak je užíván v jiných kulturách, světadílech a planetách. Architektura a její navrhování se zde v mém uvažování stává partnerkou sociologii a psychologii, pramení z historie a reaguje na ni. Musí. V rámci volby záběru práce přecházím z obecné roviny do konkrétnější. Své tázání zaměřuji na Prahu, na veřejný prostor pro motorem nepoháněné, a na stavby realizující změnu výškové úrovně ve veřejném prostoru. Začala jsem několika otázkami (od obecných ke konkrétním): • Lze žít ve městě na úrovních? • Znamená změna úrovně ve veřejném prostoru vždy nekvalitu (má Gehl pravdu)? • Čím jsou pro Prahu podchody a nadchody? • Jsou nutné? • Spojují či oddělují, překonávají či vytvářejí překážky? • Jak docílit toho, aby byly kvalitním veřejným prostorem? Postupem práce otázek přibývalo a u některých jsem se musela spokojit s tím, že odpověď na ně je předmětem mnohem delšího zkoumání, než jaké mám k dispozici. Na některé možná přesně a jednoznačně ani odpovědět nelze. V tomto širokém tématu je důležité mít co možná nejvíc přesný a jednoznačný záběr práce, který začíná terminologií. Práci jsem pojmenovala „Praha mimolevel“. Dívám se na město z pozice více úrovní a toho, jak je překonávám, a k čemu mi tato cesta slouží. Jako metodu používám triádu akcí:
Katalogizace
Je přehled staveb na území Prahy, které se týkají změny úrovně ve veřejném prostoru za
mimolevel
specifickým účelem (= ). Podchody, nadchody, tunely a lávky – ty
všechny nějaký způsobem mění prostředí cestujícího v prostoru. Jistě to nejsou všechny, a proto říkejme prezentovanému rozsahu reprezentativní vzorek.
Typologizace
Je hledáním společného - vlastností, východisek, důvodů a cílů. Ve svém vzorku jsem hledala pravidla a zákonitosti, snažila jsem se utřídit a utříbit myšlenky. Najít a uchopit unikající a skrz prsty protékající raison d’etre.
Operace
Je náznakem, výstupem. Součástí analýzy jsou východiska pro další práci a ponaučení, a o ty se zde snažím. Nejedná se o návrh, ale o doporučení. Definuji problémy, které vyvstaly a formulovaly se během mé práce, naznačuji zásahy, kterými mi šlo zlepšit situaci a sepisuji minimanuál pro návrhy do budoucna. Nejedná se o uzavřenou a celkovou věc, je to jeden pohled na věc z mnoha. Je třeba dodat, že práci nevnímám jako ukončený výzkum, ale jako zvolání, nakopnutí, první vlaštovka. Zabývám se tématem, které je křehké a nemá mnoha lety zkoumání stanovené mantinely. Když se nad ním člověk zamýšlí, je jako myšlenka vzdálena milimetry, kterou se nedaří rozlousknout ani při sebevětším snažení. Je vzadu v hlavě pořád, čeká, vystupuje na světlo a zase se rychle skrývá, abychom ji náhodou nestihli zcela definovat. Proběhne satori? „Satorii is the japanese word for „sudden illumination“, „sudden awakening“, or simply „kick in the eye“.“ KEROUAC, Jack. Satori in Paris. New York: Grove Pr, 1966. ISBN 03-941-7437-2.
úvod do tématu praha mimolevel 9
katalogizace
mapa výskytu katalogizace praha mimolevel 13
legenda_mimolevel proč?: překážka úroveň kombinace
V rámci typologizace vytvářím základní typy mimolevelů podle odpovědi na otázku proč:
Překážka_156 z 218 (musím
překonat vůbec, nebo obtížně překročitelnou překážku – vlak, dálnice, řeka).
Úroveň_15 z 218 (přesouvám se
cíleně do místa, které je na jiné výškové úrovni – terénní zlom, metro).
Kombinace_47 z 218 (využívám vlastností obou).
Není překážka jako překážka. Jsou takové, které jsou opravdu nepřekročitelné, ale pak jsou i ty, které jsou překročitelné obtížně, ba dokonce jednoduše. Otázka mimolevelů se najednou stává otázkou bariér v městské struktuře. Snad z alibismu i proto, že je to „jistější a obhajitelnější řešení“, stavíme ve městě mimolevely i tam, kde by mohl mnohem lépe obstát kvalitně navržený veřejný prostor. Mimolevel jako nutnost X mimolevel jako alternativa. Znova se dostávám k jednomu ze základních rozporů. Pokud stojí na jedné straně komunikace, kde jsou z obou stran svodidla, travnatý pás uprostřed je obehnán kovovým plotem, a přede mnou je tmavá „díra do pekla“, pomocí které překonám tu vzdálenost dvaceti metrů a vylezu ze stejné díry na stejné straně, nemohu se ubránit zoufalství. Ano - to, že přesně vím, kam jdu, a kde se objevím, sice napomáhá mému uchopení situace, ale zároveň dodává na zoufalství a pocitu marnosti. Nestačil by chytře navržený uliční profil s přechodem? Na můj dotaz mi spolužačka odpověděla: „Když vidím, kam se přesně dostanu, akorát mě to vytočí, protože je to tak blízko…“. Přecházím-li na jinou úroveň, děje se to často v kombinaci s překonáním překážky. Jako by neviditelný inženýr chytře a prakticky spojil dvě věci v jednu. Je pravda, že pokud opravdu musím použít stavbu mimolevelu, může spojení užitečného s nutným být jedním z mála světlých bodů místa.
mapa P-U-K katalogizace praha mimolevel 15
legenda_mimolevel dle pohybu: nad pod skrz jinam
Na území Prahy nacházím 218 mimolevelů. Omezuji se na určené pro ty, jež nepohání motor. První otázkou je samozřejmě „proč?“. Logickou odpovědí je, že mimolevel stavím, pokud z nějakého důvodu nemohu použít přímou, úrovňovou cestu.
nutnost X mimolevel jako alternativa. Tato dvě pojetí
Mimolevel jako
mohou definovat funkčnost a užívání veřejného prostoru v mimolevelu. Pokud nabízím alternativu, musím být zajímavější a jednodušší, protože člověk si vždy vybere tu lehčí cestu. V případě mimolevelů si uvědomujeme platnost tohoto velmi výrazně: než abych sešla schody, prošla tmavou klaustrofobní a zapáchající skulinou a zase vyšla schody, budu raději riskovat zranění, přelezu svodidla a přeběhnu rušnou komunikaci. Pocit a nutnost bezpečí jsou zkrouceny do volby menšího zla a rychlejšího způsobu. Při pohledu na výskyt mimolevelů vyvstávají jejich základní hybatelé: Frekventované dopravní komunikace; Nepřekročitelné dopravní koridory (vlak, nadzemní vedení metra); Podzemní vedení hromadné dopravy. Jaký způsobem postupují architekti a projektanti veřejného prostoru (existují vůbec?) při otázce zda použít či nepoužít mimolevel? Je někde určeno, v jakém místě, momentě a frekvenci by se měl stavět? Kromě norem a vyhlášek dopravních staveb, které dle intenzity dopravy rozčleňují a definují, nenajdeme žádné jasné návody, rozhodnutí a ukazatele. Podle pohybu značím mimolevely:
Nad_47 z 218 (pohybuji se horem, dostanu se zpět na stejnou úroveň vůči hybateli)
Pod_76 z 218 (pohybuji se spodem, dostanu se zpět na stejnou úroveň vůči hybateli)
Skrz_30
z 218 (pohybuji se pořád po stejné úrovni, ale procházím skrz hybatele)
Jinam_65 z 218 (pohybuji se nahoru či dolů, můj cíl je na jiné úrovni než start).
mapa mimolevel katalogizace praha mimolevel 17
legenda_mimolevel dle pohybu: nad pod skrz jinam
Co se týče výskytu, trasy městské hromadné dopravy jsou logicky jedněmi z největších hybatelů výskytu mimolevelu. Vstupy do metra, kde dochází pouze k sestupu po pohyblivých schodech k nástupištím z budovy stanice, nebyly do analýzy zahrnuty. Metro většinově definuje všechny mimolevely druhu „jinam“,
z 65 je jich 42.
Stanice podzemní městské hromadné dopravy je tedy nejčastějším případem potřeby dostat se na jinou úroveň veřejného prostoru (nahoru či dolů). Do vestibulu metra někdy vede až 10 různých cest z různých míst, které vytvářejí spletitého a nesrozumitelného pavouka. Sebelepší informační a orientační systém nepomůže tomu, že v rychlosti denního shonu, který v hromadné dopravě panuje, nemám šanci směrem na povrch natrefit na správnou cestu. Již od počátku jsem tedy odsouzena k neúspěchu – veřejný prostor používám, pokud mu rozumím. To se tady nestává. Je s podivem, jak málo mimolevelů vytváří kolejová doprava, i když je podobně nepřekročitelná jako metro. Vine se městem jako had se svými velkými sousty, nádražími, a zdá se, že nemáme příliš velkou tendenci jej překračovat:
Nad: 4 z 18 Jinam: 2 z 18 Pod: 10 z 18 Skrz: 2 z 18. Stavby mimolevelu často slouží nejen k překonání dráhy kolejí, ale také někdy, v případě nádraží, k přístupu k nástupištím. Co se týče ostatní hromadné dopravy v Praze (tramvaje, autobusy, přívozy, lanovka), nevytvářejí prakticky vůbec žádný důvod ke stavbě mimolevelu.
mapa metro+vlak katalogizace praha mimolevel 19
legenda_mimolevel dle pohybu: nad pod skrz jinam
Nejfrekventovanějším hybatelem mimolevelů jsou dopravní stavby pro vozidla. Otázka mimolevelů je tedy otázkou dopravy ve městě. Z mapy výskytů je jasné, že čím vyšší třída, vyšší povolená rychlost a vyšší intenzita dopravy, tím více mimolevelů se na dané linii vyskytuje. V momentě, kdy se dostaneme příliš vysoko, nastává zlom a potřeba mimolevelu rapidně klesá, téměř mizí. Toto souvisí také s umístěním v rámci hierarchie města. Mimolevelů je mnohokrát víc na severojižní magistrále v rámci vnitřního města, než na jeho předměstí a periferii. Pražský okruh, který má větší povolenou rychlost a vyšší intenzitu dopravy, mimolevely tolik nevytváří, protože prochází převážně periferií a krajinou. Pokud bychom z těchto tvrzení vycházeli syrově, bez kontextu a zamyšlení, naším vyvozením by pravděpodobně bylo, že doprava do města nepatří, protože stěžuje pohyb ve veřejném prostoru. Pokud jsou mimoúrovňové křižovatky v husté městské zástavbě a jsou přístupné, vytvářejí nutnost mimolevelu. Mimolevel nelze ale vnímat pouze jako negativum – dobře navržená komunikace a logicky umístěný mimolevel mohou vytvořit kvalitní veřejný prostor.
Z 218 mimolevelů je jich 170 reakcí na dopravní komunikaci. Překážka: 130 Úroveň: 0 Kombinace: 40. Zákon č. 361/2000 Sb. O silničním provozu se
§ 54
o mimolevelech zmiňuje v : Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou “Přechod pro chodce”, “Podchod nebo nadchod”, musí chodec přecházet jen na těchto místech. Na přechodu pro chodce se chodí vpravo.
mapa komunikace katalogizace praha mimolevel 21
typologizace
podle pohybu
nad
pod
skrz
zĂĄkladnĂ jinam
typologizace praha mimolevel 24
proč?
V rámci tohoto prvního zkoumání se dále vyrýsovaly základní přístupy k mimolevelům, které přecházejí do menšího měřítka a ke konkrétním řešením situací přímo na místě. NÁSTUPY Nástupem je myšlena ta stavba, která nás zavede na jinou úroveň (u podchodů všech druhů: nad, pod, skrz, jinam). S jistou mírou abstrakce lze říci, že existují tři různé nástupy do mimolevelů:
překážka
úroveň
Schodiště Rampa Výtah,
které jsou více či méně kombinovány. Mnohem zajímavější než zkoumání samotného provedení nástupů je otázka, kdy se které používají a proč. První myšlenkou je myšlenka na bezbariérovost. Kromě schodů musím nabídnout i možnost osobám se sníženou možností pohybu či orientace, aby použily mimolevel – rampou či výtahem. Dalším důvodem je ono technické estetično. Představuji si zcela zřetelně rozhodovací proces, že „na tomto nadchodu udělám točitou rampu, aby se lidem líbila, a také proto, aby byl jiný než nadchod 500 m na západ“. Samozřejmě, že významnou roli hrají i terénní a výškové podmínky. U mimolevelu v kompaktní a husté zástavbě se těžko mezi bloky města vměstná desítky metrů dlouhá rampa, a tak vznikají téměř umělecká díla ve formě propletenců s výplňovou zelení. Ve společnosti těch je točitá betonová rampa kráskou. Nelze zapomínat na finanční náročnost – investory těchto staveb jsou soukromé firmy či státní instituce a dá se předpokládat, že vytváření cest pro pěší či cyklisty není významnou položkou v jejich rozpočtu. Současná situace je obrazem tohoto stavu. Lze pozorovat různost v přístupu umístění různých nástupů vůči sobě, ale je naprosto zřejmá výrazná nahodilost. Snaha chytrým umístěním nástupů a výstupů saturovat děje ve veřejném prostoru či na příhodných místech jejich sdružením pro přehlednost není viditelné. Převládá přístup „čím více, tím lépe“. Na kolik mimolevelů v Praze měl vliv architekt? Poučením může být architektonická soutěž na podchod ve Zlíně, která proběhla v roce 2011 a v roce 2014
další členění kombinace
typologizace praha mimolevel 25
bude podle vítězného návrhu Ing. arch. Pavla Chládka dokončena jeho rekonstrukce. TVAR CESTY Pokud pomineme uspořádání nástupů do mimolevelu, lze definovat 3 možnosti tvaru samotné cesty:
Přímočarý Nepřímočarý Větvený.
V případě mimolevelů, kdy procházím uzavřeným prostorem bez denního světla (což je většina z nich), je tento aspekt velmi důležitý. Pokud vcházím do tmavého úzkého prostoru a nevidím na jeho konec, samozřejmě se nebudu cítit bezpečně a má ochota tento veřejný prostor používat rapidně klesne. Pokud je mimolevel větvený, což se děje zejména v případě druhů „jinam“ a jejich umístění v rámci centra města, vytváří se napětí mezi naplněním kapacity spolu s dostatečným umožněním přístupu s chaotičností spolu s nepřehledností. Kvalitní orientační systém je jeho nutnou součástí. CÍL Cíl cesty mimolevelem souvisí úzce s předchozím tématem. Je rozdíl, pokud
jeden, či existuje více možných cílů. Jediný cíl cesty
je jen
přispívá k pochopení a porozumění tomuto prostoru, a tedy k ochotě uživatele ji přetrpět. Naopak více cílů nutí uživatele se dále rozhodnout, kudy se vydá. Pokud náhodu přesně ví, kde chce ukončit svoji cestu, je donucen proplétat se množstvím křížení a zatáček. VLASTNICTVÍ Vlastníci mimolevelů jsou různí, a proto není jednoduché zajistit čistotu a kvalitu prostředí, které vytváří. Zejména někteří z nich nemohou či nechtějí do údržby investovat finance. Majiteli mimolevelů v Praze jsou:
DPP Dopravní podnik Prahy ŘSD ČR Ředitelství silnic a dálnic ČR
další členění typologizace praha mimolevel 26
ČD České dráhy MČ Městské části Prahy soukromé firmy (ve velmi málo případech).
CO JE SOUČÁSTÍ Vybavení a další možnosti dějů v mimolevelech jsou významným přispěvovatelem k jejich přívětivosti
osvětlení
a nebezpečí. O by se dala sepsat samostatná kapitola. Vzhledem k finanční náročnosti provozu osvětlení za tmy a u některých přes celý je zřejmě pochopitelná neochota vlastníka investovat více než je minimálně nezbytné. V méně frekventovaných mimolevelech je tedy jistotou málo intenzivní, často rozbité osvětlení, které navozuje pocit nebezpečí (často oprávněně). Tomuto mohou pomoci i svítící
reklamní
tabule či vitríny, které vyžadují obsluhu v pravidelných intervalech. Výstavní
prostory a prvky do mimolevelů dostávají i jiné uživatele než ty, kteří procházejí čistě účelově.
orientační systém
Kvalitní je zmiňován již poněkolikáté. Značka „podchod“ či „nadchod“ existuje u minima zkoumaných a to, že bychom se na začátku cesty dozvěděli, kam se dostaneme, je výjimkou.
cyklostezka
Jako je logicky využíván mimolevel jen velmi zřídka, pouze v případech, kdy není jiná možnost. Ve více využívaných mimolevelech je možností intenzivnější doplnění
obchody či službami. Pokud mimolevel navazuje na dům, lze z něj i vstoupit dovnitř. To je ale velmi výjimečné.
Používají se i pro umístění veřejných Nelze opominout ani obydlí pro
bezdomovce
WC.
, kteří tyto prostory velmi úspěšné využívají a přidávají tak na nepopularitě jejich používání.
další členění typologizace praha mimolevel 27
operace
První otázkou má být, zda je někde přesně definováno, kdy má být v určitých situacích mimolevel využit a v jaké frekvenci. Kromě skript dopravních staveb od doc. Ing. arch. Patrika Kotase, které interpretují
ČSN 73-6101
normu a u tříd komunikací definují, kdy je možný pěší provoz, nenašla autorka žádnou závaznou regulaci. Zda je to pozitivum či negativum nelze přesně určit. Ponechává to totiž příliš volnost investorům těchto staveb, jejichž primárním zájmem nikdy není a nebude kvalitní veřejný prostor (samozřejmě do doby, než bude obecným zájmem celé společnosti). Problémem mimolevelů je bezpečnost. Dokud nebudou navrhovány a projektovány tak, aby předcházely kriminalitě a pocitu nebezpečí, nelze vůbec uvažovat nad jejich právoplatným začleněním do veřejného prostoru. Zde ale narážíme na pochopitelnou neochotu investorů – chtějí vkládat to nejmenší nutné množství peněz. Téměř 100% mimolevelů na území Prahy není jednoduše pochopitelných a srozumitelných pro jejich potenciálního uživatele. Orientačním systémem začínaje a chaotickým pohybem uvnitř konče. V jednoduchých otázkách vidím/nevidím rozumím/nerozumím pražské mimolevely významně selhávají. Příliš velký počet nástupů do mimolevelů znamená menší přehlednost (u stanic metra je ale problém kapacity). Může se stát, že pokud nejsou umístěný cíleně, spodní prostor supluje veřejný prostor na povrchu, a poté nefunguje ani jeden. Čas je významným určovatelem kvality prostředí v mimolevelech. Musí obstát nejeden ve dne a za světa, ale i v noci a za tmy. Naprostá většina staveb je za tmy odmítána, protože se v nich uživatelé necítí bezpečně. Lidé nejsou schopni se zbavit základních reflexů, a tedy pokud existuje zákoutí nebo nepřehledná houština, odkud mohou potenciálně očekávat útok, budou ostražití. To zvyšuje produkci adrenalinu a vytváří stres, který není vnímán pozitivně. Slabou stranou je také bezbariérovost. Ve snaze jejího zajištění vznikají komplikované a nepřehledné stavby s nástupy na různých místech, často doplňovanými dodatečně. Pokud je zajištěn do pražského metra, často se tak děje z obrovské vzdálenosti a samotné nalezení přístupu může být dobrodružstvím.
problémy operace praha mimolevel 30
mapa mimolevel v části města: centrum město předměstí periferie krajina
Je mimolevel alternativou cesty nebo její jedinou možností? V případě alternativy by si autor měl velmi dobře rozmyslet, zda se nevyplatí investovat do kvalitnějšího řešení prostředí úrovňově, např. přehodnotit uliční profil. Toto zdvojení může být ale i potenciálem, a to k uvážlivé saturaci některých městských dějů „navedením“ uživatelů veřejného prostoru. ÚPRAVY STÁVAJÍCÍCH Od obyčejné pravidelné údržby, kvalitního a více intenzivního osvětlení se dostáváme až k tomu, že lze do mimolevelů dodávat drobné obchody a služby (samozřejmě s ohledem na frekvenci užívání). Možností zlepšení se naskýtá i v menším počtu logických vstupů do mimolevelů, což je ale nutné konfrontovat s požadavky na kapacitu, zejména v intenzivní městské zástavbě. Pokud by např. z vestibulů metra vedlo méně centrálních výstupů ven, do kvalitního veřejného prostoru, odkud se uživatelé lépe zorientují, může to přispět ke zlepšení jejich užívání. Je potřeba omezit temná zákoutí, kudy projde minimum obyvatel. VÝCHODISKA PRO NAVRHOVANÉ Mimolevel obecně je třeba navrhovat pouze v nutných případech a obecně je třeba si vždy položit otázku, zda neexistuje lepší řešení, které nevyžaduje od peších tolik námahy a není tak náročné na orientaci. Problém vlastnictví: pokud nevím, komu mimolevel patří a kdo je tedy zodpovědný za jeho údržbu a revizi, nemám šanci debaty o zlepšení. Je také těžko představitelné, že by městské části vyžadovaly kvalitní prostředí. A to, že by představa nákladů na údržbu do dalších let a zodpovědnosti za ně, bylo podmínkou stavebního úřadu při povolování stavby, je v našem prostředí spíše špatným vtipem. V některých případech by mělo být vyžadováno (zejména stavebním úřadem), aby se mimolevely nerealizovaly, protože zásadním způsobem ulehčují vyloučení pěších z velkých částí veřejného prostoru. Významným příkladem je nové řešení prostoru na Prašném mostě v Praze, předpokoji Pražského hradu, kde nově vznikly hned dva mimolevely: pod a skrz. Oba dva vykazují přesně ty vlastnosti, díky kterým se stanou nebezpečnými a užívanými s velkou nelibostí. Úvaha o tom, že se tak stane, je předpokládatelná od žáka základní školy.
zásady a návrhy operace praha mimolevel 31
Obsah této práce není konečný, protože toto veskrze nové téma v žádném případě nestačí zkoumat v rámci jednosemestrální práce. Svou snahu vnímám jako letmé políbení komplikovaného a komplexního tématu, které si zaslouží mnohem delší pozornost. Mé úvahy začínají u používání veřejného prostoru obecně a končí u materiálového provedení staveb mimolevelu. Jsou to stavby, které realizující změnu výškové úrovně ve veřejném prostoru. Podchody, nadchody, lávky pro pěší, atd. Pokusila jsem se o terminologii a typologii, která jejich vnímání snad zpřesňuje a zjednoznačňuje. Je na místě v závěru odpovědět na otázky, které jsem si kladla na začátku, alespoň na ty konkrétně vztahující se k záběru této práce: Znamená změna úrovně ve veřejném prostoru vždy nekvalitu (má Gehl pravdu)? Myslím si, že Jan Gehl přesně vystihuje ve svých knihách povahu člověka. Co se týče mimolevelů, mluví o tom, že jakákoliv překážka a nucená námaha navíc nebude nikdy uživatelem veřejného prostoru vnímána pozitivně. Přesto si ale myslím, že změna úrovně, pokud je udělá tak, že jí rozumím a chápu její smysl (a nejenom já jako architekt), může fungovat. Na světě existují příklady, kdy tomu tak je. Samozřejmě je to ale velmi úzce spjaté s poptávkou a s frekvencí využití takové stavby. Čím jsou pro Prahu podchody a nadchody? Jak již bylo v této práci řečeno, mimolevely jsou pro Prahu nutností či alternativou. Vnímám je také jako úlitbu svědomí („aby se tam ti pěší tedy také dostali“) dopravních inženýrů a investorů staveb velkého měřítka. Mimolevely v Praze nejsou nikdy tím primárním, co by se při navrhování stavby s nimi spojené řešilo v prvních krocích. Vždy jsou, a je to na nich vidět, jedním z posledních bodů na seznamu toho „navíc, na co by se nemělo zapomenout“. Spojují či oddělují, překonávají či vytvářejí překážky? Odpověď na tuto otázku by bylo třeba vyslovit po mnohem delším zkoumání. Nejsem si jistá, zda byly a jsou pražské mimolevely stavěny za cílem propojení něčeho, ale spíše se zdá, že jsou prostředkem překonání. Překonání nepohodlí, nutnou součástí, na kterou raději nemyslíme, nebo se jí přímo bojíme. Myslím si, že mimolevely v Praze významně
napomáhají tomu, aby si běžný uživatel veřejného prostoru, pěšák, tohoto sdíleného prostředí nevážil a nepovažoval ho za své. Jak docílit toho, aby byly kvalitním veřejným prostorem? Jedním ze základů kvalitního a užívaného (!) veřejného prostoru je jeho přehlednost a srozumitelnost. Pokud uživatel místo chápe a dokáže jej rozklíčovat, mění se jeho přístup a ochota jej využívat. Toto je základní problém k řešení, co se týče mimolevelů. Začíná tam, aby uživatel pochopil, proč tam vůbec je a že není jiná možnost než to, aby si prodloužil cestu a využil jej. Prochází skrz příjemnost prostředí – provedení, materiály, údržbu, osvětlení, náplň. A končí u samotného tvaru, složitosti a členitosti. Jde o poměr délky vůči nástupu, o množství světla a o přehledu nad celým prostorem každým jednotlivým účastníkem. Jan Jehlík říká ve své knize, že bezpečí, komunikace a reprezentace jsou základními funkcemi sídla. „Po věky člověk a lidské společenství zhmotňuje bytostnou potřebu bezpečí, ať již ve formě přístřeší, nebo sídliště, bytostnou potřebu komunikace, ať již ve formě společného stolu či centrálního prostoru obce, bytostnou potřebu reprezentace, ať ji ve formě ornamentu, či duchovní stavby. Bezpečí jako ochrana: soukromé x uzavřené…“ JEHLÍK, Jan. Obec a sídlo. O krajině, urbanismu a architektuře. Praha: Austruck Books, 2013. ISBN 978-80-260-5366-6. Bezpečí, jeho jistota a pocit se vine diskuzí o mimolevelech téměř jako osnova, jako jmenovatel. U bezpečí bych začínala i končila úvahy o tom, jak tyto stavby začlenit do každodenního lidského života. Ale uvažuje o tom někdo (mimo nás architekty)? Pokud k něčemu tato práce poslouží, tak snad trochu zřetelněji napomáhá zdvihat prst vůči respektování a indiferenci k dominanci automobilové dopravy ve městech a následnému znevýhodňování peších a jiných nemotorových uživatelů veřejného prostoru. Dalo by se říct, že přece jsme se již dávno posunuli od idejí Athénské charty, že nám po spoustě zkušeností došlo, že doprava není jednou z hlavních funkcí města. Co bychom ale čekali, když se takový způsob plánování dosud učí na školách architektury…
závěrečné slovo praha mimolevel 33
sledujte issuu.com/zdenkahavlova
pokračování? praha mimolevel 34