Akrylové barvy by Zoner Press

naučte se malovat

Akrylové barvy 3 0 0 TI P Ů A T E C H N I K P RO SNADNÉ M ALOVÁNÍ

GILL BARRONOVÁ

Akrylové barvy 300 TIPŮ A TECHNIK

PRO SNADNÉ MALOVÁNÍ

A READER’S DIGEST BOOK This edition published by The Reader’s Digest Association, Inc., by arrangement with Quarto Inc. Copyright © 2009 Quarto Inc. All rights reserved. Unauthorized reproduction, in any manner, is prohibited.

Obsah

Reader’s Digest is a registered trademark of The Reader’s Digest Association, Inc. Conceived, designed, and produced by Quarto Publishing plc, The Old Brewery 6 Blundell Street, London N7 9BH For Quarto Project Editor: Emma Poulter Art Editor: Anna Plucinska Copy Editors: Sally MacEachern and Hazel Harrison Proofreader: Claire Waite Brown Picture Researcher: Sarah Bell Indexer: Dorothy Frame Art Director: Caroline Guest Creative Director: Moira Clinch Publisher: Paul Carslake QUAR: ACPA For Reader’s Digest U.S. Project Editor: Siobhan Sullivan Canadian Project Editor: Pamela Johnson Senior Art Director: George McKeon Executive Editor, Trade Publishing: Dolores York Associate Publisher: Rosanne McManus President and Publisher, Trade Publishing: Harold Clarke 300 TIPŮ A TECHNIK AKRYLOVÉ MALBY Gill Barronová

Úvod

O knize

Kapitola 1: Příprava

Proč malovat akrylovými barvami

Seznámení s akrylovými barvami

Hledání dokonalé palety

Volba vaší vlastní palety barev

Zoner Press katalogové číslo: ZR1122 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz

Štětce pro akrylové barvy

Umělec při práci: Práce se štětcem

Malířské nože, tvarovací štětce a houby

Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Helena Hermanová Překlad: DTP: Dan Zůda

Druhy podkladových materiálů

Tvorba vlastního podkladu

Základní nátěr a barevné podklady

Umělec při práci: Práce na barevném podkladě

Vše o médiích

Zařízení ateliéru

Úložný prostor

Malování pod širým nebem

Vyrobte si stojan

Výroba dalšího vybavení

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz, http://www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-146-2

Kapitola 2: Návrh malby

Nástěnné malby v 21. století

150

Kompozice

Koláž a míchání technik

152

Umělec při práci: Volba kompozice

Malujeme světlo

154

Optické pomůcky

Umělec při práci: Malujeme přirozené světlo

156

Další metody pro zlepšení vizuálního vnímání

Monoprint

162

Umělec při práci: Přesnost kresby

Dokončení obrazu

164

Dobré objekty

Tajemství dobrého rámu

166

Jak z vašich obrazů dostat to nejlepší

170

Slovníček pojmů

172

Užitečné odkazy

173

Rejstřík

174

Poděkování

176

Umělec při práci: Malba zátiší

102

Teorie barev

106

Umělec při práci: Práce s tóny v praxi

112

Kapitola 3: Techniky

119

Akryly

120

Umělec při práci: Akryly v akci

122

Akční malba

126

Akvarely

128

Umělec při práci: Akryl coby akvarel

132

Kvaš

136

Klasické oleje

140

Umělec při práci: Lazování v kontextu

142

Moderní oleje

148

Úvod Akrylové barvy jsou úžasně všestranné. Dají se použít pro širokou škálu malířských technik a k vytvoření rozličných efektů. Tato kniha je souborem nepostradatelných vědomostí, inspirativních nápadů, řešení problémů a užitečných profesních rad, které vám pomohou dostat z tohoto báječného malířského média co nejvíce. Ať už jste ambiciózní amatér usilující o zlepšení svého umění a jeho posunutí profesionálním směrem, nebo úplný začátečník, najdete zde vše, co potřebujete vědět pro další pokrok ve své práci. Kniha obsahuje detailní informace o malování akrylovými barvami, spoustu praktických poznatků, teorii barev, základní pravidla kompozice a mnoho dalšího. Také zde najdete množství užitečných rad, jak co nejlépe využít čas v ateliéru, jak se vyhnout různým úskalím, jak ušetřit peníze a jak rozvinout svou uměleckou kariéru. Podrobná vysvětlení a ukázky krok po kroku vám umožní vyzkoušet množství stylů a technik s tímto uživatelsky nejpřívětivějším médiem a předvádí tyto techniky v praxi. Tato kniha se třemi sty praktickými tipy a technikami k povzbuzení tvůrčí inspirace i s informacemi, jak z vašeho díla „dostat to nejlepší“, se stane vaším nejlepším společníkem na cestě za tvorbou umění akrylovými barvami.

O knize Kniha je rozdělena na tři části: Kapitola 1: Příprava (str. 8–69): zde získáte základní informace: čím jsou akrylové barvy jedinečné, jakou zvolit paletu, štětce a malířské pomůcky, stojany, média atd. – najdete zde zkrátka všechny informace potřebné k tomu, abyste mohli začít malovat akrylovými barvami.

Příprava

Seznámení s akrylovými barvami

Možnosti míchání

Akrylové barvy se poprvé objevily v 50. letech minulého století a od té doby se neustále vyvíjejí a rok od roku vylepšují y p j podle p různých ý nároků malířů. JJako u každého média, prozkoumání všech možností chvíli trvá. Pro

Všechny akrylové barvy a média lze bezpečně míchat. Akrylová pryskyřice, která je základním pojivem akrylových barev, snadno přijímá všechny druhy pigmentů a aditiv, pokud jsou na vodní bázi. Tuky a oleje jsou s akrylovými barvami zcela

začátek zde najdete několik poznatků ohledně základních technických vlastností akrylových barev, abyste si mohli lépe vybrat z jejich široké nabídky, a také nápady pro zábavné zpestření vaší práce.

Lesklá a matná média Zvyšují průhlednost a prodlužují dobu zasychání – tato média lze kombinovat s retardérem (viz str. 57).

Hry s barvami a vzory, jako je tato formace barevných proužků připomínajících bonbóny jelly beans beans, jsou užitečné při zkoumání vlastností akrylových barev.

Porozumění viskozitě P

Nízká viskozita

Viskozita popisuje hustotu barvy. Např. mléko má nízkou viskozitu, máslo vysokou. Různé druhy akrylových barev mají různou viskozitou; možná budete muset experimentovat, abyste zjistili, l kkterý d druh h barvy b nejlépe l vyhoh vuje vám a vaší technice. Značení se liší podle výrobce; hodnotu viskozity najdete na tubě, anebo požádejte o radu vašeho prodejce.

Barvy nízké hustoty, označované také jako „soft body“, jsou ideální pro mokré techniky.

Práce s čistou i b barvou Mnoho malířů upřednostňuje práci akrylovými barvami přímo z tuby a pouze v případě potřeby je ředí malým množstvím vody. Tato metoda je technicky správná (pokud nepoužijete příliš mnoho

vody – vždy mějte víc barvy než vody) a redukuje nepořádek v ateliéru. Tajemství spočívá ve zvolení správné konzistence barvy pro váš styl a techniku.

Impasto gel

Ředidlo

Voda

Mnohostranně využitelný gel vhodný pro barvy všech viskozit. Přidá barvě objem a zvýší její plastičnost.

Výborná přísada pro rovnoměrné zředění barvy. Zlepšuje vsáknutí barvy do papíru a hlavně - nedojde k posunu barevnosti, jak se tomu stane při ředění vodou.

Vzhledem k tomu, že akrylové barvy jsou na vodní bázi, je voda často jediným médiem, které potřebujete. Použijte ji k ředění a zesvětlování barvy (pozn.: při ředění vodou může dojít k posunutí tónu).

Střední viskozita Barvy pro všestranné použití, které lze ředit vodou nebo zahustit gely.

Vysoká viskozita

Kapitola 2: Návrh malby (str. 70–117): dozvíte se, jak důležitá je kompozice, různé metody přenesení objektu na plátno a teorii barev. Tato kapitola rovněž přináší mnoho subjektivních nápadů a užitečných rad, které vám pomohou v práci s akrylovými barvami.

nekompatibilní a ve směsích chemicky nestabilní, i když se dají bezpečně nanést na vrstvu akrylových barev – nikdy ne pod. Vždy byste se měli řídit pravidlem nanášení rychleji schnoucí barvy pod pomaleji schnoucí, aby nedošlo k popraskání. Více o médiích viz str. 52-72.

Ideální pro silnější nánosy barvy - malbu malířským nožem, tedy reliéfní a 3D techniky, ale je obtížnější dosáhnout plynulých barevných přechodů.

Řídké Ř Řídk ídk d barvy (Soft body)

Husté barvy (Heavy body)

Tyto barvy mají nižší viskozitu, jsou tekutější a krémovité. Snadno se s nimi zachází, dobře se mísí s jinými barvami a lehce se vyplachují ze štětce. Díky své relativní řídkosti se transparentní pigmenty dají použít jako lazury i bez příměsí. Použijte j jje,, chcete-li vytvořit y hladkou, rovnou vrstvu barvy bez hran a hrbolků, nebo pokud pracujete s více vrstvami.

Práce s těmito hutnějšími barvami vyšší viskozity je o něco složitější než s barvami řídkými. Často je nutné je míchat či dokonce i nanášet malířskou špachtlí. Mají tendenci vytvářet strukturovaný povrch. Barva zůstane přesně tam, kam ji nanesete,, a zůstanou viditelné i stopy py štětce a ostré hrany. To spolu s jejich vysokou přilnavostí dělá tyto barvy ideálními pro impasto, kombinovanou techniku, asambláž a tisk. Také schnutí trvá

Příprava

trochu déle než u řidších barev, což poskytuje větší prostor pro úpravy.Pro ty, kteří barvy rádi hnětou, tvarují a modelují, jsou k dispozici vysoce viskózní verze.

Nástroje j pro p různou viskozitu 1. Štětec z tchořích nebo kuních chlupů pro řídké barvy 2. Větvička nebo ptačí brk pro obě hustotyy 3. Štětec pro řídké barvy 4. Hřeben pro husté barvy 5. Větvička s listy pro obě hustoty 6. Kartáček pro řídké barvy 7. Malířský nůž pro husté barvy

Hledání dokonalé palety

Vlhká vrstva

Vyrobte si svoji vlastní paletu udržující vlhkost Pro práci v ateliéru budete potřebovat dostatečně velkou paletu. Na trhu jsou uzavíratelné plastové palety různých tvarů a velikostí. Vyberte y si nějakou j mělkou,, abyy v ní bylo y co nejméně j vzduchu.

VYZKOUŠEJTE ` sklo

Přitiskněte na přihrádku kousek měkkého kartónu a vyznačte její tvar tužkou.

Kartón vystřihněte do odpovídajícího tvaru.

Takto vytvořenou šablonu použijte k vystřižení stejného tvaru z přeložené houbové utěrky, savého papíru nebo jiného materiálu vhodného pro vlhkou vrstvu.

Malujte na barevný podklad? Natřete kousek papíru stejnou barvou, umístěte jej pod skleněnou tabulku a na ní si namíchejte j barvy. y Budete tak již od začátku schopni velmi přesně posoudit tóny.

Totéž proveďte s archem pauzovacího nebo pečicího papíru.

V logickém uspořádání rozmístěte na paletu barvy (viz str. 22). Vaše paleta je připravená.

Vložte do každé přihrádky jeden či dva plátky pěněné gumy nebo savého papíru a postříkejte je vodou; nepřežeňte to, aby se barva úplně nerozpustila.

Syntetická jelenice je odolnější vůči plísni a dél déle vydrží. d ží

Membrána Použijte pauzovací nebo pečicí papír.

• Pauzovací papír vydrží déle než pečicí.

Použijte jej, pokud pracujete s malířskými noži nebo tvrdými, špičatými štětci, které by levnější pečicí papír brzy protrhly. • Pečicí papír propouští víc vlhkosti a musí se častěji měnit, ale je levnější, takže se jím nemusí š ři P šetřit. Paletu l jje d dobré b ččasto obnovovat – barvy budou celkově čistší a jasnější.

Pečicí papír má v ateliéru mnohá další využití. Kupte si velké role.

Papírové utěrky dobře sají, jsou levné a nemusí se jjimi šetřit.

Pro tuto vrstvu se hodí různé materiály držící vlhkost: • savý papír, • syntetická jelenice, • kuchyňská houbová utěrka, • zahradnická kapilární rohož, • papírové utěrky (budete potřebovat více vrstev).

Ideální je kruhová s přihrádkami. Pro vlhkou vrstvu budete potřebovat nějaký materiál, který dokáže držet vodu, a také vhodný materiál pro p zhotovení membrányy (více ( informací viz str. 17). )

Tip pro ušetření T času Vytvořte si z lepenky šablonu ve tvaru palety a používejte ji k vystřižení více výplní pro vlhkou a propustnou vrstvu najednou. j d Můžete Můž tak paletu obnovit, kdykoliv budete chtít.

Poté přidejte membránu a přitlačte ji na houbu. Je užitečné mít samostatný kalíšek pro větší množství bílé barvy.

Paleta na cesty

RYCHLÁ OPRAVA `

Př Přenosná á verze ateliérové t lié é palety l t se dá snadno vyrobit z boxu na rybářské náčiní nebo z krabice na knoflíky či jiné malé předměty. Vyrobte si vložky pro vlhkou a propustnou vrstvu (viz Tip pro ušetření času výše). Důležité je, aby přihrádky byly přímo součástí těla boxu, ne vložené, jinak by barvy mohly protékat a mísit se.

Zachraėte své smčsi

Pro práci venku

Nikdy nezapomeňte nasadit víko!

Není nutné nosit s sebou všechny ty těžké tuby. Vymáčkněte si na uzavíratelnou paletu s přihrádkami, jako je ta na obrázku, jen tolik barvy, kolik potřebujete, a můžete vyrazit.

Pomoc! Někdo zazvonil, pes vystřelil ke dveřím, vy jste nedali víko na paletu a barva je teď k ničemu. Ještě ale membránu nevyhazujte. Místo toho ji hned použijte jako vzorkovník k namíchání barev nových, než zapomenete jak jste tyto zapomenete, životně důležité odstíny vytvořili.

Paleta s přihrádkami pomůže zamezit znečištění barev.

Rámečky „Vyzkoušejte“: tyto rámečky obsahují zajímavé nápady, jak experimentovat s různými technikami a materiály, a budou vás inspirovat při rozvíjení vašeho oblíbeného způsobu práce.

Rámečky „Rychlá oprava“: tyto rámečky radí, jak se vyhnout běžným chybám, nebo jak je napravit.

Postupy krok za krokem: mnoho technik je vysvětleno formou jednoduchého postupu po krocích, doplněného barevnými obrázky. Kapitola 3: Techniky (str. 118–171): v této kapitole je popsána celá řada technik. Dozvíte se, jak se akrylové barvy dají použít ve stylu akvarelu, kvaše či olejomalby, samostatně nebo v kombinaci s jinými médii, seznámíte se s monotiskem a nástěnnou malbou. Tato část končí radami, jak hotovou malbu zarámovat a jak ji co nejlépe dokončit.

Tipy a techniky: 300 přehledně uspořádaných rad a nejrůznějších technik, které umožní malířům různého stupně pokročilosti vytvořit si svůj osobitý přístup k práci s akrylovými barvami a dosáhnout vynikajících výsledků.

Návrh malby

Zlatá pravidla a tipy: klíčové informace a zlatá pravidla ve zvýrazněných barevných rámečcích.

Umělec při práci: Přesnost kresby

Paleta

UMČLEC PĜI PRÁCI

Přesnost kresby Tato fotografie byla pořízena speciálně pro tuto malbu. Může tedy posloužit pro přenesení všech prvků kompozice na plátno pomocí čtvercové mřížky. K vylepšení kompozice stačí trochu změnit umístění květin na pozadí. Po dokončení nákresu může umělec pracovat s jistotou, že se mu podaří vystihnout jemnost a křehkost zezadu prosvícených květů.

Tato fotografie byla pořízena speciálně pro malbu takže je malbu, potřeba jen málo úprav, nebo případně i žádné.

Kadmiová žluť světlá

Kadmiová žluť střední

Kadmium oranžové

Kadmium oranžové tmavé

Permanentníí P červená

Kobalt K b l fi ffialový l ý světlý

Chromoxid zelený

Permanentní zeleň střední

Zelená Z l á zlatá l tá

U Umbra b přírodní pří d í

Titanová běloba

Gel

Materiály • Měkká tužka (2B) • Pravítko • 122 x 71 cm napnuté bavlněné plátno (nebo jakékoliv menší s poměrem stran 12 : 7) • Různě velké ploché a špičaté syntetické štětce • Vějířovitý štětec • Plochý štětec z prasečích štětin

1 Na fotografii je zlehka nakreslena mřížka a pak zvětšena a přenesena i na plátno. Poté byly obrysy přeneseny měkkou tužkou – čtverec po čtverci, za použití minimálního tlaku, aby se plátno nepromáčklo a čáry neprosvítaly skrz malbu. Pak bylo vybarveno několik tmavých a světle zelených oblastí.

Objekt: je přiložena fotografie umělcem zvoleného objektu.

2 Chromoxidem zeleným a umbrou přírodní byly namalovány stonky, listy a poupata. Přechodem do bílé byly vytvořeny postupně se měnící odstíny. Méně zelené a více umbry tvoří neutrální odstíny na vršku makovic. Nejsvětlejší listy jsou žlutozelené, zelenozlaté a bílé. Vlčí máky v popředí jsou namalované permanentní červení tmavou (kraplakem) p ( p ) s bílou. Na stíny překrývajících se okvětních lístků a tyčinky byl použit opět kraplak. Středy jsou bílé s trochou violeti, světlé kadmiové žluti a žlutozelené.

Permanentníí červeň Ultramarínová l í tmavá (kraplak) violeť

3 Dva bledší květy, namalované směsmi barev, vypadají, že jsou víc v pozadí a zachycují světlo. Zde je opět vidět, jak tmavší barvy vystupují dopředu a bledé ustupují. Dojmu vrstvených okvětních lístků je dosaženo stínováním jejich zřasených tvarů světlými a tmavými tóny. Růžové směsi s velkým množstvím bílé jsou hodně krycí, takže se přes ně dobře maluje. Kraplak (permanentní červeň tmavá), který je transparentní, zdůrazňuje střední až tmavé tóny.

Míchání dobrých zelených

Použití ži í červené ži

Tato malba vyžaduje různé zelené, takže je potřeba míchat odstíny, které vypadají dobře a nejsou zakalené jak tomu často bývá u zelených vytvořených lené, z některých modrých (např. ultramarínu). Zde poskytuje chromoxid zelený krycí středně zelenou, která mísením s umbrou přírodní a bílou dává celou škálu tónů. Tyto směsi přidané v malém množství do zelených pigmentů ztlumí jejich přehnanou živost. Nejjasnější zelené jsou zde žlutozelená a zlatozelená, doplněné žlutými a bílou. Všimněte si, že v této paletě nejsou žádné modré!

Červené pigmenty jsou drahé, ale naštěstí jsou silné a dá se vystačit s málem. Při míchání růžových vždy začněte bílou a opatrně přidávejte červenou. K zesvětlení červených při zachování čistoty odstínu buďto malujte lazuru na bílé pozadí, nebo zkuste přidat citrónově žlutou. Přidáním bílé dostanete růžovou, což je úplně jiný odstín.

Paleta: rovněž uvidíte umělcovu paletu barev.

Umělec při práci: tento symbol označuje části, kde sledujete umělce při práci. V knize je představena práce více umělců a mnoho technik je předvedeno v praxi. V těchto krok za krokem popsaných postupech máte možnost nahlédnout umělcům přes rameno a inspirovat se jejich osobitým stylem.

Příprava

1  Proč malovat

akrylovými barvami

Vzhledem k nevýhodám olejových barev je pozoruhodné, co všechno s nimi staří mistři dokázali. Jistě by si akrylové bary zamilovali. Níže uvedené body popisují přednosti akrylových barev. Při práci postupně objevíte další a další důvody, proč můžete být rádi, že jste si zvolili toto uživatelsky nejpřívětivější ze všech médií. Akrylové barvy lze použít husté i řídké, a dokonce můžete malovat řídkou barvou přes hustší vrstvu, což je něco, co s oleji nejde. Na obrazu Vodouš (dole) použila Fiona Clucasová v popředí poměrně hustou barvu a v pozadí vodovou, čímž dosáhla prostorového efektu.

Díky rychlému schnutí akrylových barev lze podle potřeby vytvořit ostré přechody a výrazné obrysy. Na obraze Rozloučení s jarem (nahoře) vytvořila malířka Marcia Burttová ostré stíny a osvětlené části kopců. V popředí jsou hrany zjemněny použitím husté barvy a technikou mokrým do mokrého. Přidáním retardéru (zpomalovače schnutí) lze prodloužit poddajnost barev.

S jedinou sadou tub můžete napodobit všechny tradiční styly a techniky – olej, akvarel, kvaš – a dokonce i vyvinout nové díky zajímavým možnostem míchání barev s různými médii.

Akrylové barvy jsou velmi stabilní a mají dobrou pružnost a přilnavost – nepraskají, neloupou se z plátna a není je potřeba později obnovovat. Je příjemné vědět, že vaše dílo něco vydrží.

Proč malovat akrylovými barvami

Pigmenty kvalitních akrylových barev jsou extrémně světlostálé, takže můžete použít živé barvy bez obav, že vyblednou. Uvážlivě zvýrazněné tóny vytvořené použitím středně husté barvy na obraze Spící pes (napravo) autorky Karen Mathison Schmidtové budou v budoucnu stejně intenzívní jako dnes. Na rozdíl od kvaše a akvarelu jsou akrylové barvy dostatečně pružné pro použití na plátně. U větších maleb lze plátno vyjmout z rámu a srolovat je za účelem přepravy beze strachu, že by barva popraskala. Pro nová plátna můžete používat stále ten samý napínací rám a namalovat mnoho obrazů, které se vám snadno vejdou do zavazadla.

Nezasklené ani jinak neupravené akrylové malby lze pověsit kdekoliv, i v kuchyních a koupelnách plných páry (pokud to snese podložka, na které je malba provedena).

Jelikož jsou akrylové barvy na bázi vody, není nebezpečí, že by vás z výparů zapáchajících rozpouštědel rozbolela hlava nebo že by hrozilo riziko vzniku požáru.

Díky rokům výzkumu a jako reakce na poptávku se neustále zvyšuje škála akrylových pigmentů. V současné době je k dispozici bezkonkurenční množství nových pigmentů, včetně mnoha excelentních předem namíchaných zelených. Na obrazu Pole na jaře malířky Fiony Clucasové, namalovaném v duchu olejomalby, oplývají zelené barvy úžasnou rozmanitostí odstínů a tónů. Kromě toho, že existují akrylové barvy mnoha druhů a konzistencí, se neustále rozrůstá škála médií, se kterými je lze míchat, což znamená, že možnosti použití těchto barev jsou opravdu neomezené. Jestliže si něco dokážete představit, můžete to směle namalovat.

Seznámení s akrylovými barvami

 4

Možnosti míchání Všechny akrylové barvy a média lze bezpečně míchat. Akrylová pryskyřice, která je základním pojivem akrylových barev, snadno přijímá všechny druhy pigmentů a aditiv, pokud jsou na vodní bázi. Tuky a oleje jsou s akrylovými barvami zcela

Zvyšují průhlednost a prodlužují dobu zasychání – tato média lze kombinovat s retardérem (viz str. 57).

Impasto gel

Ředidlo

Voda

Mnohostranně využitelný gel vhodný pro barvy všech viskozit. Přidá barvě objem a zvýší její plastičnost.

Výborná přísada pro rovnoměrné zředění barvy. Zlepšuje vsáknutí barvy do papíru a hlavně – nedojde k posunu barevnosti, jak se tomu stane při ředění vodou.

Vzhledem k tomu, že akrylové barvy jsou založeny na vodní bázi, je voda často jediným médiem, které potřebujete. Použijte ji k ředění a zesvětlování barvy (pozn.: při ředění vodou může dojít k posunutí tónu).

 5

Řídké barvy (Soft body)



Tyto barvy mají nižší viskozitu, jsou tekutější a krémovité. Snadno se s nimi zachází, dobře se mísí s jinými barvami a lehce se vyplachují ze štětce. Díky své relativní řídkosti se transparentní pigmenty dají použít jako lazury i bez příměsí. Použijte je, chcete-li vytvořit hladkou, rovnou vrstvu barvy bez hran a hrbolků, nebo pokud pracujete s více vrstvami.

Lesklá a matná média

Husté barvy (Heavy body) Práce s těmito hutnějšími barvami vyšší viskozity je o něco složitější než s barvami řídkými. Často je nutné je míchat či dokonce i nanášet malířskou špachtlí. Mají tendenci vytvářet strukturovaný povrch. Barva zůstane přesně tam, kam ji nanesete, a zůstanou viditelné i stopy štětce a ostré hrany. To spolu s jejich vysokou přilnavostí dělá tyto barvy ideálními pro impasto, kombinovanou techniku, asambláž a tisk. Také schnutí trvá

trochu déle než u řidších barev, což poskytuje větší prostor pro úpravy. Pro ty, kteří barvy rádi „hnětou“, tvarují a modelují, jsou k dispozici vysoce viskózní verze. Nástroje pro různou viskozitu 1. Štětec z tchořích nebo kuních chlupů pro řídké barvy 2. Větvička nebo ptačí brk pro obě hustoty 3. Štětec pro řídké barvy 4. Hřeben pro husté barvy 5. Větvička s listy pro obě hustoty 6. Kartáček pro řídké barvy 7. Malířský nůž pro husté barvy

Příprava

Hledání dokonalé palety Jedním z tajemství úspěšného malování akrylovými barvami je volba vhodného typu palety. Jelikož akrylové barvy v kontaktu se vzduchem rychle vysychají, musí je paleta jakožto zastávka mezi tubou a plátnem chránit a poskytovat jim dobrou plochu pro rozprostření a míchání. Tyto stránky hledají nejrůznější řešení problému, kterým je udržení barev v pracovní pohotovosti, a zkoumají možnosti zhotovení palety, jež udržuje stálou vlhkost a je přizpůsobena vašim potřebám.

 7

Paleta udržující vlhkost Pro akrylové barvy je ideální paleta, která udržuje vlhkost. Funguje na principu osmózy – jak barvy na povrchu palety začínají schnout, natáhne se nahoru přes polopropustnou vrstvu vlhkost z vody, která se drží ve vrstvě vespod. Předem připravené verze takových palet i se sadami měnitelných vložek jsou k dostání v obchodech



s uměleckými potřebami. Jsou dobré, ale drahé, takže se můžete pokusit vyrobit si svou vlastní (viz str. 16). Prodávané palety mají na na jedné straně žlábek pro uchovávání štětců ve vodě. To ale není dobrý nápad – nejenom že to je pak celé špinavé, ale štětce vám začnou brzy rezivět. Žlábek požívejte jen na míchání a štětce průběžně stále vyplachujte.

 9

Běžné palety Dřevěná vykrojená paleta s otvorem na palec, která se používá na olejové barvy, je pro akrylové barvy nepoužitelná, protože ke dřevu přilnou, vyschnou a po chvíli připomínají žvýkačku. Akrylové barvy nepřilnou k povrchu bez pórů, ideální jsou tedy skleněné tabulky

Paleta pro míchání nebo keramické talíře, které se snadno čistí a nezůstanou na nich fleky. Plastové palety poslouží také dobře. Tyto palety jsou ale stále vystavené vzduchu, takže aby barvy zůstaly v použitelném stavu, postřikujte je často vodou z rozprašovače. Můžete do vody přidat nějaký retardér (viz str. 57). Sklo či keramika rovněž poskytují pevný povrch pro práci s malířským nožem a pastózní techniku. Abyste zabránili vyschnutí, namíchanou barvu vždy okamžitě přeneste do vlhkého prostředí.

Pracujete-li více ve stylu akvarelu, plastová paleta s kalíšky zabrání nechtěnému smísení řidších barev a udrží je vlhké.

Jestliže běžně používáte média, budete potřebovat tvrdý povrch bez pórů, na kterém je budete moci vmíchat do barev. Vždy by se to mělo dělat předem, nikoliv na plátně. Ideální je tlustá tabulka skla, ale nezapomeňte hrany obalit lepicí páskou, abyste se nepořezali. Použijte špachtli, důkladně barvu promíchejte s médiem a pak ji přeneste na paletu nebo uskladněte v neprodyšném obalu.

Velká skleněná paleta poskytuje více prostoru pro míchání.

Příprava

 36

Světlá pleť

Realistické pleťové tóny Jak již bylo zmíněno (viz Kterým barvám se vyhnout str. 23), pleťové tóny nejde jen tak vymáčknout z tuby, měly by se namíchat. Dobrá obecná paleta pro jejich tvorbu by měla zahrnovat: • bílou, • malé množství sieny pálené a okru žlutého, • umbru pálenou a Paynovu šeď pro ztmavení, • velmi malé množství sráže alizarinové nebo kadmia červeného pro narůžovělé tóny, • ještě méně chromové zeleně a fialové. Duhové obličeje již nejsou v módě.

Siena pálená

Množství pleťových tónů je nekonečné. Napravo najdete některé dobré směsi pro začátek.

Přidáváním bílé do výše vyobrazené směsi vytvoříte širokou škálu ještě bledších tónů, což se hodí pro přidání odlesků.

Bílá

Přidáváním umbry přírodní do výše uvedené směsi pro světlou pleť vytvoříte tmavší tóny.

Růžovější varianty získáte přidáním kadmia červeného do základní směsi. Experimentujte s těmito směsmi také pro nalezení barvy rtů.

Středně tmavá pleť

Umbra pálená

Bílá

Abyste získali bohatý, teplý, středně tmavý odstín pleti, přidejte sienu přírodní do základní směsi namíchané z umbry pálené a bílé.

Pro ještě teplejší, růžovější varianty středně tmavé pleti přidejte spolu s kadmiovou červení kapku růžové.

Tmavá pleť

Umbra přírodní

Tmavá pleť

Bílá

Směs výše je dobrý základ tmavé pleti. Přidáváním kadmia červeného získáte celou škálu teplejších tónů.

Tmavá pleť často mívá výraznější odlesky než pleť světlá. Odlesky na nose a bradě zde mají stejný tón jako střední tón světlé pleti. Pro světlejší varianty pleti a odlesky přidávejte postupně bílou do základní směsi pro tmavou pleť.

Volba vaší vlastní palety barev



Kouzlo umbry přírodní plus přírodní umbra

plus bílá

plus více bílé

V přírodě existuje tolik jemných podtónů! To, co jednoduše nazýváme hnědou nebo šedou, zahrnuje široký rozsah bezejmenných odstínů. Dají se sice namíchat ze tří různých primárních barev v různých kombinacích, ale šikovnou zkratkou k dosažení opakovatelných výsledků je prosté přidání umbry přírodní nebo běloby do hlavního odstínu. Zde vidíte některé možnosti. Přidáním bílé pozměníte odstín barvy na světlejší, pastelový. Přidáním pouze malého množství umbry přírodní k jakémukoliv odstínu, můžete snížit jeho intenzitu a sytost barvy bez použití běloby.

Okr žlutý

Šťavní zeleň

Ultamarínová modř

Umbra pálená

Základní barva

Zlaté pravidlo pro míchání barev Vždy přidávejte tmavou barvu do světlé. Začněte dostatečným množstvím světlejší barvy (např. bílou nebo žlutou) a po troškách přidávejte tmavší barvu, dokud nezískáte požadovaný odstín. Např. k namíchání oranžové je potřeba trochu červené, ale kdybyste červenou začali, potřebovali byste na její zředění kýbl žluté.

Hodně světlé barvy

plus troška tmavé

postupně změní tón

+ =

Temně fialová

+ =

Marsová červeň

Umbra přírodní a bílá přidané do kteréhokoliv pigmentu vytvoří jemné stříbřité tóny. Zkuste je použít na spodní stranu mraků odrážejících zem pod nimi.

+ = + =

 39

Buďte smělí Budete-li používat jen výrobcem sestavené sady barev, přijdete o zábavu při poznávání individualit. Máte-li takovou sadu, přidejte do ní několik primárních barev, a sledujte, jak se zvětší vaše možnosti. A černou zahoďte!

+ +

Coelinová modř je chladná blankytně modrá, vhodná pro míchání světlejších tónů.

Pro narůžovělý nádech směsi použijte permanentní růžovou.

Citronová žluť každou směs osvěží a dodá jí náboj.

Příprava

Paleta

UMĚLEC PŘI PRÁCI

Práce se štětcem Nezapomeňte, že můžete použít mnoho štětců různých tvarů a velikostí, i ty, které nejsou specificky určené pro malbu akrylovými barvami. Při tvorbě tohoto obrazu použil umělec k zachycení světla a pohybu v zobrazované scenérii volným a dynamickým způsobem obyčejné řemeslnické štětce. Klíčem k malířově úspěchu je úspornost prostředků. Malování širokými tahy mokrým do mokrého mu umožnilo nechat se vést vlastnostmi a chováním barvy, namísto aby se řídil předkreslenými obrysy.

Citrónová žluť

Kadmiová žluť tmavá

Kadmiová červeň střední

Sráž alizarínová

Dioxazinová violeť

Ultramarínová modř

Ftalo modř

Coelinová modř

Ftalo zeleň

Titanová běloba

Materiály • 100 x 100 cm napnuté bavlněné plátno, střední zrnitost • Bílý akrylový šeps • Rozprašovač na vodu • Malířské štětky velikosti 10 cm, 5 cm a 2,5 cm • Filbert z prasečích štětin velikosti 1,5 a 1 cm • Linkovací štětec Snímek uprostřed zachycuje náladu scenérie s řekou, zatímco druhé dva slouží jako inspirace pro malbu okolního porostu.

Našepsované plátno (tři vrstvy) se položí na zem a celé se navlhčí. Směs transparentní kadmiové červeně a žluti se rychle nanese na povrch velkou malířskou štětkou, kterou se vytvoří základní tvary. Když se plátno na jedné straně podloží klínky, barva může téct a řízeně se šířit.

Umělec při práci: Práce se štětcem

 56

Malování zpaměti Není vždy nutné začít kresbou, pokud malujete objekt, který jste měli čas si důkladně prohlédnout. Hlavní tvary a vztahy barev si budete pamatovat. Věřte, že je znovu objevíte na plátně. Tento čistě malířský styl dělá z procesu malby opravdu objevnou cestu. Je to tvoření, ne kopírování.

Po úplném vyschnutí se plátno znovu navlhčí. Nanese se vrstva sráže alizarinové, rozvíjející tvary. Práce s rozprašovačem v jedné ruce a štětcem v druhé dodává malbě energii a pohyb.

 57

 58

Práce s velkými štětci

Větší štětce vyžadují větší paletu – ideální je tabule skla. Občas barvu zlehka postříkejte vodou, aby zůstala použitelná, a v přestávkách ji přikryjte víčky od zavařovacích sklenic. Nenabírejte si na štětec moc barvy najednou, abyste jí neplýtvali a neměli zbytečnou práci s čištěním. Zpravidla stačí barvu nabrat na konečky vlasu štětce.

Teplé podmalby Zkuste při malování studených objektů, jako jsou řeky, moře nebo sníh, použít teplé podkladové barvy. Červené a žluté jemně prostoupí modrými, fialovými a zelenými odstíny objektu, takže ať bude malovaný objekt jakkoliv studený, malba nebude působit nikdy nepříjemně chladným dojmem.

Umělec při práci: Práce se štětcem

Po úplném vyschnutí se malba pověsí na zeď, aby se dala lépe posoudit kompozice. Tahy stále hustší barvou a menšími štětci zachycují energický pohyb paže a ruky. Tmavé oblasti se ztmaví a říční tok se naznačí použitím coelinové modři smíchané s bílou.

Svislé tahy stahují barvu vzdálenějšího břehu dolů do vody, čímž vznikají odrazy. Štětiny „zničeného“ štětce přeskakují barvy vespod a díky tomu vzniká dojem průhlednosti vody. Různé odstíny modré vytvářejí silný tonální kontrast a světlé odlesky oblohy v místě, kde se řeka blíží k ohybu. Vrstvy jemných stop štětce začínají naznačovat hustý travní porost na břehu.

Barvy se dají spojit i konečky prstů.

Umělec při práci: Práce se štětcem

Fipenda (řeka Wylye, jižní Wiltshire) (Akryl na středně hrubém malířském plátně, 100 x 100 cm)

 61

Odlehčení Vytvořte efekt mlhavých dálek a lesk porostu a mokrých povrchů částečným odstraněním barvy. Tenké zaschlé vrstvy můžete upravit škrábáním tvrdým, navlhčeným štětcem nebo jemným přebroušením smirkovým papírem. Pokud ještě není barva úplně suchá, stačí někdy na zesvětlení a zjemnění mokrý prst. Na odmazávání barev a tvorbu zastřených odstínů použijte houbu, protože papír by se mohl lepit.

Nick Andrew

Návrh malby

Kompozice

Hezký čelní pohled s trochou perspektivy a úhledným aranžmá.

Ustupující perspektiva přidává dramatičnost a dojem prostorovosti.

Pravidla správné kompozice malby se vyvíjela po mnoho staletí a mají pevný základ v ověřených postupech, které přinášejí dlouhodobě nejuspokojivější výsledky. Toto poznání bylo těžce vydobyto pokusy a omyly, zklamáními a chybami, kterých je třeba se vyvarovat. Ale časy se mění a s nimi i pohled na svět. S pravidly se dá do jisté míry experimentovat: nejprve je však poznejte, a pak je můžete porušovat!

 135

Tvar košíku a uch se opakuje v oblých tvarech ovoce a vytváří tak harmonickou kompozici.

Nejprve si udělejte náčrt Malování je zřídkakdy tak živelné, jak se prezentuje ve filmech. Je to mnohem rozvážnější aktivita. Spontánnost se z tvorby zdaleka nevytratí, ale čas strávený přípravou kompozice vám umožní rozvinout nápady, malba získá hloubku a zavčas můžete odhalit případné chyby. Jakmile máte základní strukturu a představu o obraze, můžete malovat svobodně, s jistotou a bavit se při tom.

Zde je zajímavý kontrast mezi jemnými křivkami zeleniny a geometrickým tvarem desky, na které spočívá.

 136

Tipy pro vyváženou kompozici

K rozvržení hlavních ploch obrazu stačí hrubý náčrt. Jakmile máte tento základ, můžete se pustit do barev a detailů.

 137

Hlavním cílem kompozice je dosáhnout stabilního, vyváženého celku, který na plátně působí přirozeně. 1. Je jednodušší vyvážit lichý počet objektů než sudý. 2. Je lepší, když jsou věci ve skupinách, než porůznu roztroušené. 3. Sdílené tonální hodnoty drží části obrazu pohromadě. 4. Dokonalá symetrie obvykle působí strnule, u dekorativních prací však bývá pěkná.

Volba velikosti

Co zvážit při rozhodování o velikosti obrazu: 1. Když budete malovat různě velké obrazy, rozšíří se okruh potenciálních kupců. 2. Jen málokdo má dnes velké holé zdi. Malby větší než 2 m jsou nevhodné i pro většinu výstav. 3. Zarámování větších maleb je

nákladnější a může nastat problém s jejich uskladněním. 4. Myslete na přepravu. Změřte si místo v autě, abyste měli jistotu, že se tam vejde největší z vašich pláten. Střešní zahrádka je pro umění pohroma. 5. Pracujete-li ve velkém měřítku, zvažte rozdělení obrazu na několik menších pláten vedle sebe, jak to dělá David Hockney.

6. Plátno by mělo být dost velké, aby se na něm objekt netísnil. Raději mějte prostorovou rezervu a volnost při tazích štětcem. 7. Když budete mít plátna více velikostí, můžete si vybrat to, které je vhodné pro daný objekt – menší pro záběry zblízka, např. zátiší, větší pro krajiny.



Kompozice

138

Volba formátu Třemi základními formáty jsou krajina (naležato), portrét (nastojato) a čtverec. Zvažte, jak by objekt vypadal na každém z nich. Zajímavými variantami jsou diptychy a triptychy (dvoj či trojdílná umělecká díla). Velmi působivé může být např. panoráma krajiny složené z několika pláten pověšených vedle sebe.

Tato scéna má ve čtverci dobré proporce a je vyvážená. Objektem je cesta.

Ve svislém formátu zaujímá větší prostor popředí, takže oko putuje dál do obrazu. Díky tomu je scéna dramatičtější a vtahuje diváka dovnitř. Objektem je zde vzdálenost.

VYZKOUŠEJTE  Rámeček z prstů

Podívejte se na krajinu skrz rámeček z prstů, pomůže vám to posoudit její umělecký potenciál.

Na klasickém krajinářském formátu se otevírá pohled na celé údolí, které je objektem zde. Rozlehlý prostor zve diváka, aby se těšil

z tohoto místa a chvíle. Konvenční, nicméně účinné řešení.

Návrh malby

 139

Vyrobte si nastavitelný hledáček Pokud jste si již vybrali plátno, tento jednoduchý hledáček se dá nastavit, aby odpovídal jeho proporcím. Posuňte části rámečku tak, aby vzniklo okénko stejného tvaru. Podívejte se skrz a rozhodněte se, kde mají být okraje malby, co do obrazu zahrnete a co vypustíte. Případně částmi rámečku posouvejte, dokud nenajdete proporce, které objektu přirozeně nejvíc sluší, a pak tomu přizpůsobte plátno. Malujete-li na překližku, je to snadné. (Více viz Optické pomůcky, str. 84–85.)

Výhled Zajímavý objekt plný potenciálu, ale možná by mu prospěla změna formátu. Oříznutím popředí více vynikne hora.

Stojatý obdélník možná vypadá jako nezvyklá volba, ale v tomto funguje dobře, neboť zdůrazňuje výšku hory.

Zde se trochu ubralo popředí, ale zůstal výrazný pruh žluté ve střední partii.



I tento dlouhý úzký formát, který se soustředí na hory, má své použití. Byl by vhodný např. pro strukturální malbu.

140

Magická čísla

Ohnisko zájmu

Již od starověku se ví, že určité poměry velikostí a proporce nám připadají harmoničtější než jiné, což se s úspěchem uplatňuje v architektuře a umění. Rozhodněte se podle nich, jaké použít plátno a jak rozmístit prvky obrazu.

Zlatý řez

Poměr 5 : 8

Tento matematický vzorec, který byl objeven starověkými Řeky jako architektonická pomůcka, přináší umělci zajímavé estetické možnosti. Jde o to rozdělit obraz v poměru 5 : 8 a umístit ústřední bod (hlavní předmět zájmu) na průsečík dělicích čar či blízko něho. Toto rozvržení je použito např. i na obrazu Mona Lisa od Leonarda da Vinciho a běžně se s ním setkáme v přírodě. Podívejte se třeba na poměr, který najdeme ve spirále krásných mořských mušlí (nalevo) nebo u mnoha květů rostlin a borovicových šišek.

Kompozice

 141

Dynamika obrazu: pravidlo třetin Položte si otázku: co je hlavním objektem obrazu? Nyní objekt umístěte tam, kde nejvíc zapůsobí. Digram napravo znázorňuje čtyři tradiční ústřední body založené na pravidle třetin. Je to asi nejstarší starověké tajemství uměleckého řemesla. Klíčové je vyhnout se středu, protože je statický, bez energie. Když objekt umístíte doprostřed, divák na něj okamžitě

upře pohled, zbytku obrazu si nevšimne a ztratí zájem. Umístěním klíčových prvků, včetně vodorovných linií, do třetinových intervalů zaujmete oko a povedete je malbou jako po vyhlídkové cestě. Vložte do obrazu skryté trojúhelníky a diagonály ukazující směr a vytvoříte dynamickou a strhující malbu.

Tato na pohled příjemná krajina je obzorem rozdělená napolovic, takže výsledek je poněkud statický. Dala by se kompozice nějak vylepšit? Pojďme to zkusit.

Rozdělte nákres hlavních prvků vodorovnými a svislými liniemi na třetiny. Pomůže vám to najít ústřední body.

Naskenujte kresbu vhodných prvků popředí do počítače, pak stranově obraťte a změňte její velikost, abyste měli několik variant: velké pro blízké popředí a menší pro vzdálenější. V duchu scény zde použijeme ovce.

Posouváním kresby ovcí pod průhledným papírem můžete vyzkoušet jejich různá umístění vzhledem k ústředním bodům obrazu.

Čtyři ústřední body Jakmile budete mít představu o rozložení hlavních částí obrazu, můžete použít následující metodu k porovnání různých možností umístění dalších prvků do obrazu. Níže jsou tři verze kresby ovcí, které jsou pokaždé otočené jiným směrem a také jinak velké, a jejich posouváním se vyzkoušíme různé kompozice.

Zkopírujte nákres na pauzovací papír a ponechejte volné místo na experimenty s umístěním nových prvků popředí.

Nakonec si vyberte možnost, která se vám nejvíc líbí. Zde jsou ovce umístěny tak, aby vedly pohled klikatě do krajiny. Ústředním bodem je pak odpolední měsíc, který je dostatečně blízko průsečíku třetin, aby byl obraz vyvážený.

120

Techniky

Akryly Celá tato kniha je samozřejmě věnována technikám malby akrylovými barvami, v této kapitole se ale budeme zabývat několika nejnovějšími technikami a metodami malby, jež by dříve užívanými barvami nebylo možné provést. Akryl je

velmi specifické médium, všechny jeho schopnosti přitom ještě ani nebyly objeveny. Vy můžete objevovat také. Experimentování je jako vždy cestou vpřed: nebojte se, řiďte se svým instinktem a vychutnejte si radost z poznávání.

 198

Impasto Impasto je název techniky nanášení barev ve velmi silných vrstvách – dostatečně hustých na to, aby při nanesení na podložku zůstaly tahy štětcem, špachtlí nebo gumovým štětcem viditelné. Díky své hustotě jsou akrylové barvy perfektním médiem pro tento způsob malby. Styl impasto je smyslový a expresivní a vytváří skvělou strukturu. Rovněž určitým způsobem odráží světlo, proto malíř může určovat hru světla. Jakmile impasto uschne, může se ošetřit lazurami, které díky hromadění v záhybech tahů vytvářejí zajímavé efekty. Chcete-li stylem impasto malovat velké plochy, může pro vás být užitečné míchat barvy s gely nebo modelovací pastou (viz str. 54). Nezapomeňte, že výsledná směs na impasto bude po zaschnutí o něco tmavší, protože média jsou ve vlhkém stavu bílá a po uschnutí bezbarvá.

Impasto efekty



Na obraze Vyjádření elementů využívá James Harvey Taylor k zachycení pobřežní scény silnou vrstvu barev a expresivní tahy štětcem.

199

Mizející a objevující se okraje Mnoho předmětů, zvláště jsou-li umístěny ve stínu, nevypadá, že by měly ostré okraje, naopak se zdá, jako by se jejich hrany slévaly jedna do druhé. K napodobení těchto „ztracených“ hran pomocí akrylových barev je třeba používat dobrou techniku prolínání, zvláště když akryly zasychají tak rychle. Vyzkoušejte jednu z těchto technik: • zpomalujte zasychání pomocí zpomalovacího média, • k rozetření barvy použijte čistý navlhčený štětec z prasečích štětin nebo proveďte rychlé tahy vějířovitým štětcem, • barvu roztírejte jedním směrem, lehkým přítlakem a rychle,

• překryv odstínů zakryjte tenkým pruhem barvy namíchané půl na půl z odstínů, jež se snažíte prolnout, s přidaným lesklým médiem; na obou okrajích rozetřete do ztracena, • položte obraz vodorovně, lehce jej postříkejte zředěným zpomalovačem schnutí – retardérem a jděte si udělat kávu,

• hrubým starým štětcem nebo prstem rozmažte malbu – tento postup je známý jako scumbling. Objevující se okraje jsou ty, jež se ostře zvýrazní pod dopadajícím světlem. Chcete-li je jasně odhalit, udržujte tvary hladké a přesné, maximalizujte kontrasty odstínů a je-li to vhodné, přidejte světelné odlesky.

K vytvoření měkkých barevných přechodů můžeme použít roztírací štětec ve tvaru vějíře.

Změkčení okrajů a jejich prolnutí zařídíte jemným rozetřením vlhké barvy prstem.

Akryly



121

 201

200

Tupování

Sgrafito

Tupovací hadřík se většinou používá na velké plochy kompozice, a to buď k odstranění celých částí barvy nebo jednoduše k rozmazání a propojení přepracovávané oblasti.

Italský výraz sgrafito znamená něco jako „vyškrabávání“. Horní jednobarevná vrstva malby se seškrábne tak, aby se odhalilo předem nanesená spodní vrstva jiné barvy. Akryly jsou díky své viskozitě ideálním médiem pro

škrábanou techniku. Aby se vrchní vrstva odstraňovala jednodušeji, před nanesením horní vrstvy lehce nastříkejte pozadí zředěným zpomalovacím médiem. Na škrabání si vyberte dostatečně širokou čepel, protože chcete odkrýt velkou plochu spodní barvy.

Hadřík se dá použít k odstranění ještě vlhké barvy, barva se jím ale dá i nanášet, což se hodí při aplikaci barevných ploch a podkladů.

Paletový nůž zanechává při vyškrabávání horní vrstvy malby hrubé stopy a vytváří ze spodní vrstvy barvy „kresbu“.

Gumový štětec má rovnoměrnější, vyrovnanější stopu, více se hodí k vyškrabávání obrazců a tvorbu více „grafického“ vzhledu.

 202

Tonking

OPRAVTE TO  Korekční metody

Díky vlastnostem akrylových barev je možné opravovat malbu mnoha způsoby bez poškození povrchu malby. Při práci s hustou, neprůhlednou barvou jednoduše přemalujte všechny chyby a upravte barvy nanesením laku. Jestliže štětec zanechává při malbě hrany a nerovnosti, jemně barvu zatlačte prstem na správné místo, ale pouze tehdy, je-li malba ještě vlhká!

Technika tonkingu byla vyvinuta v 90. letech 19. století Henrym Tonksem z londýnské Slade School of Art. Profesor Tonks tehdy přirozeně používal olejové barvy a terpentýn, které dovedou natropit nezvladatelný chaos, a vynalezl metodu pokládání savého papíru na plátno, jeho přitlačení a sejmutí, čímž se odstraní i horní vrstva malby. Zde je moderní varianta tohoto postupu, jenž se dá kreativně využít i jako postup opravný. Výrazného efektu dosáhnete při tonkingu použitím čisté, zcela nasycené barvy přímo z tuby. Je dobré mít v hlavě rámcový koncept, třeba krajinu. Vyberte vhodné tetrádové schéma z barevného kruhu a v kelímku pomalu, kapku po kapce, nařeďte hodně tekuté barvy přípravkem pro zvýšení tekutosti, dokud barva nebude lehce řídká. Začněte od nejsvětlejšího odstínu a nalijte nebo nastříkejte malá množství barvy na plátno a zároveň podložku naklánějte. Natočte plátno vodorovně, pak svisle. Využijte proudu vzduchu z fénu

(nastaveného na chladný vzduch) k vytvarování barvy do vlnek. Položte na plátno novinový papír, aby se nasála přebytečná barva, opatrně jej sloupněte a prohlédněte si výsledek. Konečný efekt zvýrazněte lehkými tahy štětce. Na spodním obrázku vidíte ukázku tonkingu.

Stlačení a odstranění přebytečné barvy zanechá efekt strukturovanosti a lehké nepravidelnosti, při němž si barva dělá, „co chce“.

122

Techniky

Paleta

UMĚLEC PŘI PRÁCI

Akryly v akci Akrylové barvy se obzvláště hodí k malování ostrých, přímých okrajů. Nejlepší je však malovat na hladký povrch, protože hrubé plátno by rozbilo linky. Akryly jsou ideální i k vytváření textur, u nichž kontrast mezi hladkými tahy a impasto strukturami a navíc ostré barevné kontrasty přidávají na vizuální působivosti.

Citronová žluť

Střední kadmiová žluť

Francouzský ultramarín

Ftalo zelená

Siena pálená

Umbra pálená

Kostní čerň

Titanová běloba

Modelovací pasta

Médium

Materiály • Dřevovláknitá deska o rozměrech 51 x 30 cm • Bílá podkladová akrylová barva • Uhel • Tužka 2B • Maskovací páska • Kulaté syntetické a štětinové štětce o velikostech 3–12 • Natěračský štětec o šířce 2,5 cm • Vlasový štětec • Jemná pilka

Fotografie je pečlivě zkomponována, i když levá okenice je až příliš oříznutá.

 203

Najděte svou podkresbu

Na povrch opatřený základním nátěrem (dvě vrstvy) byla nanesena vrstva sieny pálené, dodávající teplý nádech. Obrázek se zvětší na kopírce a partie s důležitými informacemi se přenesou přímo na plátno tak, že se zadní strana kopie pokreslí uhlem a z přední strany se její obrysy obtáhnou tvrdou ostrou tužkou.

Pokud přesné předkreslení je pro strukturu malby zásadní, jako tomu bývá u detailů architektury, můžete tyto linky vrátit zpátky přesně na jejich původní místo, i když se ztratily pod vrstvami barev, a to zaznamenáním polohy značek na zdrojové kresbě (viz obrázek vpravo) – tuto část pak dokončíte jako první. Nebo pomocí pravítka protáhněte obrysy okrajů do stran podložky, kde je nebude možné přemalovat.

Umělec při práci: Akryly v akci

Okno se oblepí páskou, aby se ochránily jeho rovné okraje. Pomocí širokého štětce se různými tahy a poklepáváním žlutě určené pro zeď smíchají s impasto gelem a aplikují se ráznými tahy suchého štětce tak, aby podkladová barva mírně prosvítala. Pod oknem, v místech, kde bude opřené kolo, je textura minimální. Tenká vrstva umbry pálené naznačí tmavší partie.

Okno se rozpracuje směsí francouzského ultramarínu, umbry pálené a sieny pálené, u rámu se přidá ftalo zelená. Okenní tabulky jsou černé. Do popředí se nanese další vrstva sieny s trochou umbry pálené a impasto gelem, přičemž se barva pro podržení tekutosti a tvárnosti zlehka postříká vodou. Struktura dlažebních kostek se zvýrazní umbrou a šedými odstíny, pracuje se malým štětcem.

 204

Tvorba náhodných textur Textury vyskytující se v přírodě nebo ve světě vytvořeném člověkem bývají neuspořádané, bez pravidelného vzoru. Může být těžké tyto efekty realisticky napodobit, protože většina malířských nástrojů je navržena k vytváření precizních stop.

Zajímavé textury docílíte kousky zmačkaného novinového papíru, který postupně obtiskujete do pastózní malby. Aby okraje zůstaly výrazné a abyste dosáhli co nejlepšího efektu, použijte na každé přiložení nový kus papíru.

123

naučte se malovat Ukázky použití teorie v praxi

Naučte se malovat akrylovými barvami pod vedením zkušeného mistra Tato kniha je souhrnem nezbytných základních vědomostí, ukáže cestu začátečníkům a zkušenějším poradí se vším, od návrhu malby až po to, jak ušetřit peníze za materiál. Jako kdyby vám 24 hodin denně byl k dispozici malíř-instruktor. Kniha popisuje každý aspekt malby akrylovými barvami – od kompozice po volbu správné techniky a vše mezi tím. 300 přehledně uspořádaných tipů, krok za krokem popsaných technik a rychlých oprav a řešení běžných problémů.

Impresionistické tahy štětce

Zoner Press

tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

Malování suchým štětcem

Optické míchání

DOPORUČENÁ CENA: 329 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1122

ISBN 978-80-7413-146-2

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 4 6 2