Dětství a rodina
Dobrodružné mládí
Nejslavnější projevy
Winston ve válce
Nesmrtelný odkaz
1874–1965 Od autOrů
Velká kniha
OSUDOVÉ DNY
V květnu 1940 přivedla Hitlerova invazní armáda Británii na pokraj porážky. Během několika rozhodujících dnů se Churchillův válečný kabinet musel zabývat nesmírně důležitou otázkou – zda usilovat o dohodu s Německem, nebo pokračovat v boji až do hořkého konce
Napsl: alleN packwood
V dubnu 1940 pronesl Churchill strhující projev. Během několika týdnů se stal premiérem a – zatímco obležené britské jednotky prchaly z Dunkerque (obrázek v pozadí) – čelil bezútěšné hrozbě zničení Británie
Dne 30. listopadu 1874 se Blenheimským palácem, historickým sídlem vévodů z Marlborough v hrabství Oxfordshire, ozýval pláč novorozeného dítěte. Dítě, které se křičelo na svět, byl Winston Leonard Spencer-Churchill, první potomek konzervativního politika lorda Randolpha Churchilla a prominentky amerického původu Jennie Jeromeové.
Winstonovo narození v malém postranním pokoji u velkého sálu bylo poněkud překvapivé – přišel na svět o dva měsíce dříve, než se předpokládalo, a pouhých
„NEJDRAŽŠÍ PŘÍTELKYNĚ“
elizabeth
sedm měsíců po svatbě jeho rodičů. Jeho předčasný porod nezůstal bez povšimnutí, mnozí se ptali, zda Jennie nebyla těhotná již před svatbou. Winston si později ve spekulacích kolem svého narození liboval a údajně prohlásil: „Ačkoli jsem byl přítomen této události, nemám na dění, které jí předcházelo, jasnou vzpomínku“.
Prvních pět let svého života byl Winston jedináčkem, ale se svými rodiči, které neustále zaměstnávaly společenské a politické povinnosti, se vídal jen málo. Péči o Winstona svěřili chůvě Elizabeth Everestové, kterou najali, když mu bylo jen několik měsíců. Měla dobrá doporučení, v nichž ji nazývali láskyplně „Woom“ nebo
„Katastrofální výsledky přijímacích zkoušek ho k otcově nelibosti zařadily do nejnižší možné třídy.“
VE ŠKOLCE
VLeVo: Čtyřletý Winston se svou matkou, americkou prominentkou Jennie Jerome Churchillovou naHoŘe: Před odchodem do internátní školy ve věku sedmi let
„Woomany“. Winston Everestovou zbožňoval – byla to žena, která pro něj v mnoha ohledech plnila roli rodiče: „Moje chůva byla moje důvěrnice. Byla to paní Everestová, která se o mě starala a pečovala o všechny mé potřeby. To jí jsem se svěřoval se svými četnými problémy,“ napsal později ve své autobiografii.
V roce 1880 se narodil Winstonův bratr
John (známý jako Jack) a mezi oběma bratry vznikl blízký vztah, který jim vydržel po celý život. Winstonův život se však měl dramaticky změnit, když jej několik týdnů před osmými narozeninami rodiče poslali do internátní školy St George’s poblíž Ascotu v hrabství Berkshire.
NEOCHOtNÝ ŽáK
Winston školu od začátku nenáviděl.
„Vypadalo to, že budu muset na mnoho týdnů odejít z domova, abych se učil u mistrů… Vždyť mi bylo teprve sedm let a školka mne se všemi svými hračkami dělala tak šťastného. Měl jsem takové nádherné hračky… Najednou jsem se musel stále jen učit,“ vzpomínal později. Winstonův nezávislý duch byl v rozporu s přísnou školní disciplínou a učitelé ho často za jeho svéhlavé a vzpurné chování trestali rákoskou.
Chyběla mu ochota zabývat se předměty, které ho nezajímaly, a tak byl stále nešťastnější a osamělejší Winston považován za člověka, který nemá akademické půdě co nabídnout. Školní zpráva z roku 1883 ho popisuje jako „velmi zlobivého“, „slabého“ v zeměpise, „dobrého“ v dějepise, ale s „velmi elementárními“ kreslířskými schopnostmi. Po pouhých dvou letech v St George’s Winstona přeložili do školy poblíž Brightonu. Pod vedením dvou sester, které věřily v laskavé a přátelské vyučování, se Winstonův školní život dramaticky zlepšil a mohl se učit věci, které ho zajímaly, včetně francouzštiny, historie, poezie, jízdy na koni a plavání. V Harrow, jeho třetí a poslední internátní škole, se začaly projevovat Winstonovy budoucí schopnosti. Při katastrofálních přijímacích zkouškách byl – k velké nelibosti svého otce – zařazený do nejnižší možné třídy, ale právě zde se projevil jeho talent pro memorování textů (který s velkým úspěchem uplatnil ve svých válečných projevech).
Přihlásil se do školní soutěže a vyhrál ji, když dokázal odříkat 1 200 veršů z básně Lays of Ancient Rome. Začal se proto soustředit na hodiny angličtiny.
V Harrow se také projevil jeho zájem o vojenství. Brzy se zapsal do školního střeleckého sboru a v roce 1892 vyhrál mistrovství veřejných škol v šermu.
milovaná chůva
everestová
ZTRACENÝ OTEC
Winston toužil po uznání svého otce randolpha a byl zdrcen jeho předčasnou smrtí ve věku 45 let
ZE stUDENta vOJáKEm
Jak Winston dospíval v mladého muže, myšlenky jeho rodiny se nevyhnutelně obracely k Churchillově budoucnosti.
Přestože lord Randolph navštívil svého syna v Harrow pouze jednou, povzbuzen synovým zájmem o vojenské záležitosti podpořil jeho zápis do akademického programu v Harrow, který ho měl připravit na vstup na Sandhurst Royal Military College. Zklamání však přišlo znovu, když Winston dvakrát neuspěl u přijímacích zkoušek na Sandhurst. Přestože třetím pokusem prošel, jeho nedostatečné matematické schopnosti mu zabránily v nástupu k dělostřelectvu a ženistům, a bylo mu také zapovězeno přijetí k pěchotě.
Přesto byl Winston odhodlán zahájit vojenskou kariéru a díky své celoživotní lásce ke koním se rozhodl nastoupit k jezdectvu. Lord Randolph zuřil a napsal svému synovi ostrý dopis, v němž vyjádřil své zklamání a vztek. „Nepodařilo se ti dostat k 60. střeleckému pluku, jednomu z nejlepších pluků v armádě,“ napsal. „Jako kadet jezdectva] jsi mne zatížil příplatkem asi 200 liber ročně… pokud se nedokážeš vyvarovat toho, abys vedl zahálčivý, neužitečný, nevýdělečný život, který jsi předvedl ve svých školních letech a následujících měsících, tak… zdegeneruješ v ošuntělou, nešťastnou a marnou existenci.“
Winstona, který navzdory citovému odstupu své rodiče zbožňoval, otcova slova zdrtila. Netušil však, že lord Randolph umírá, pravděpodobně na pozdější stadium syfilidy. Dne 24. ledna 1895, jen několik týdnů poté, co viděl svého dvacetiletého syna odcházet ze Sandhurstu jako důstojníka jezdectva u 4. husarského pluku, lord Randolph zemřel. Winston běžel přes zasněžené náměstí Grosvenor Square, aby se dostal ke svému nemocnému otci. Později o strašné bolesti, kterou při otcově smrti
RODINNÝ DŮM
palác Blenheim, postavený pro Johna Churchilla, 1. vévodu z marlborough v letech 1705–1724
prožíval, napsal: „Všechny mé sny o kamarádství s ním, o vstupu do parlamentu po jeho boku a na jeho podporu, skončily. Zbývalo mi jen pokračovat v jeho cílech a obhájit jeho památku.“
Další bolest v srdci přišla o necelých šest měsíců později, kdy zemřela paní Everestová. Stejně jako v případě svého otce se Winston rozjel za svou milovanou bývalou chůvou a seděl vedle ní, když umírala. „Byla mou nejdražší a nejvěrnější přítelkyní po celých dvacet let mého života,“ vzpomínal později. „Takového přítele už nikdy nepoznám.“
Čerstvý absolvent Sandhurstu, kde promoval jako dvacátý ze 130 studentů, se stále hluboce zarmoucený Winston obrátil na matku s prosbou o radu ohledně kariéry.
VOJENSKÝ SLIB
naHoŘe: Jako důstojník jezdectva v roce 1897. Churchill měl celý život rád koně
VLeVo: Ve věku 22 let s bratrem Johnem (stojící) a ovdovělou matkou
Rád by se nechal vyslat na bojovou frontu. Jennie se této role ujala s chutí a využila svých četných společenských a politických konexí, aby synovi pomohla k postupu. Svého vlivu využívala i nadále. Kvůli podpoře Winstonovy kariéry dokonce přerušila líbánky s druhým manželem Georgem Cornwallis-Westem, aby svému synovi v roce 1900 pomohla s volební kampaní v Oldhamu.
Málokdo by předpokládal, že se z nezbedného školáka, který byl slabý v zeměpise, nebo z budoucího vojáka, jenž neuspěl u přijímacích zkoušek na Sandhurst, stane největší britský válečný vůdce. Koncem 19. století však bylo jasné, že Winston má nejlepší časy teprve před sebou.
NEOBYČEJNÝ ŽIVOT
Během svých 90 let byl Churchill svědkem obrovských změn a prožil jedno z nejbouřlivějších období dějin.
1874
Narození
Winston od začátku spěchal, na svět přišel o dva měsíce dříve, 30. listopadu. Jako potomek vévodů z Marlborough se narodil v Blenheimském paláci.
1899–1902
Hledání dobrodružství
Čtyři roky po vojenské škole a neúspěšné volební kampani odjel Churchill do jižní Afriky, kde se zúčastnil búrské války. Proslavil se svými napínavými válečnými reportážemi a odvážným útěkem z búrského vězení. Po návratu v roce 1900 se stal poslancem za Oldham.
1876
Vynález telefonu
Americký vědec skotského původu Alexander Graham Bell si nechal patentovat vynález telefonu.
Britští vojáci překračují řeku během druhé búrské války
1904
Křížení názorů Churchill, který stále více útočil proti vlastní Konzervativní straně, vyvolal pobouření tím, že se přidal k liberálům. Odměnou mu bylo nižší ministerské místo v koloniálním úřadě liberální vlády v roce 1905.
1914–18
Válečné
neúspěchy
1908 Sňatek s Clementine Ve 33 letech se Winston oženil s temperamentní a inteligentní Clementine Hozierovou. Manželé spolu strávili 56 let, vychovali pět dětí a po celý život si vyměňovali stovky láskyplných dopisů.
Když se rozhořel globální konflikt, Churchill byl plný energie. Jako první lord admirality se učil létat a zasazoval se o vývoj letadel a tanků. Jeho počáteční nadšení však náhle skončilo. Byl přesvědčený, že invaze přes Turecko by mohla válku zkrátit, a proto zorganizoval katastrofální tažení na Gallipoli v letech 1915–1916. Krvavá lázeň ho pronásledovala po zbytek jeho vojenské kariéry.
1914–1918
Vojáci na Gallipoli. Katastrofální události pošpinily Churchillovu vojenskou pověst
1899–1902
Búrská válka
V jižní Africe se střetli nizozemští osadníci s britskými imperialisty, což vyvolalo druhou búrskou válku. Do boje bylo vysláno téměř 350 000 britských vojáků. Roky vyčerpávajícího obléhání a tvrdé partyzánské války ukončilo britské vítězství.
1901 Smrt královny Viktorie
Po 63 letech a sedmi měsících na britském trůnu zemřela královna Viktorie.
1914–1918
První světová válka Atentát na arcivévodu
Františka Ferdinanda v Sarajevu v červnu 1914 spustil lavinu událostí, které přinesly válku v Evropě a poté i ve světě. Když Německo 4. srpna 1914 napadlo Belgii, do války vstoupila i Velká Británie. V celosvětovém konfliktu zemřelo více než 16 milionů lidí.
20. léta 20. století
Mezi válkami
Churchill, který se v roce 1924 vrátil do Konzervativní strany, se v rozporu se svými kolegy i s dobou zdál být stále více zpátečnický. Jako kancléř vrátil Británii ke zlatému standardu a podporoval násilné potlačení generální stávky v roce 1926. Ostře se stavěl proti snahám o nezávislost Indie, později však vyjádřil podporu diktátorům Mussolinimu a Francovi (viz níže).
1933
1929-1933 Velká hospodářská krize
Pádem americké burzy bylo odstartováno desetiletí ochromujícího hospodářského úpadku. Spojené státy požadovaly splacení svých půjček, čímž způsobily finanční kolaps po celém světě. Německo, které bylo již tak finančně nestabilní, to zasáhlo obzvláště tvrdě.
1926
Narození Alžběty
21. dubna se narodila princezna Alžběta, budoucí britská královna.
Churchill v roce 1939. V září téhož roku skončily pokusy o vyjednávání s Hitlerem a byla vyhlášena válka
1936 Krok mimo
Churchill špatně odhadl náladu v zemi a neúnavně bojoval za udržení krále Eduarda VIII. na trůnu. Když Eduard abdikoval a novým králem se stal Jiří VI., Churchill se ocitl v politické izolaci.
1936
1933
Počátek Hitlerovy vlády, F. D. Roosevelt prezidentem
Německo se zoufale snažilo vzpamatovat z války a hospodářských potíží, kancléřem se stal Adolf Hitler. Ve stejném roce nastoupil do Bílého domu Franklin D. Roosevelt.
1936
Abdikace krále
Eduarda
Král Eduard VIII. se plánoval oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou, čímž způsobil krizi v britské monarchii.
1938
Varování před appeasementem
Jako jeden z mála hlasů varujících před rostoucí silou Německa se Churchill opakovaně střetl s premiérem Nevillem
Chamberlainem (níže) a hlasitě se stavěl proti politice appeasementu. Chamberlainova rezignace
10. května 1940 uvolnila místo pro nového dynamického vůdce: Churchilla.
1939
Vypuknutí II. světové války
Dva dny poté, co Hitler 1. září napadl Polsko, vyhlásily Velká Británie a Francie Německu válku. Premiér Neville Chamberlain –oslabený svými pokusy o uklidnění Hitlera – do roka ztratil podporu svých ministrů.
1920
Churchill diplomat
26. prosince 1941
Na rozdíl od ostatních zde uvedených příkladů nebyl tento projev na konci roku 1941 pronesen před britskou vládou, ale před Kongresem Spojených států. Nebylo to pouze Churchillovo první americké vystoupení, ale také první projev, který přednesl nějaký britský vůdce před americkou vládou. Záběry ukazují premiérův projev prošpikovaný
Churchill idealista
18. června 1940
Churchill byl díky svým znalostem historie obzvláště dobře vnímavý k paralelám s minulostí, ale díky svému povědomí o významu současných událostí také tušil, jak na něj budou vzpomínat budoucí generace. Jeho projev z 18. června 1940 ve Westminsteru se v závěrečné části dovolával souhlasu tohoto pomyslného publika, když se předtím opíral o tak vznešené ideály, jako je svoboda, suverenita a „přežití křesťanské civilizace“ jako takové. Nebyl však určen pouze jeho politickým souputníkům a nešlo ani o jakousi předpověď
Vojáci Královského letectva, 1940. Mezi červencem a říjnem odrazilo RAF rozsáhlý útok Luftwaffe nad jižní Anglií
hypotetické budoucnosti. Stejně jako u některých svých dalších válečných projevů zopakoval premiér téhož večera celému národu prostřednictvím rozhlasových vln to, co před tím řekl v parlamentu. To znamená, že pasáže, v nichž se s nadšením vyjadřoval o RAF – „o těchto skvělých mužích, o této brilantní mladé generaci, která bude oslavovaná pro záchranu své rodné země, ostrovního domova a všeho, co miluje, před nejsmrtelnějším ze všech útoků“ – lze považovat za částečně mířené přímo na samotné členy posádek RAF. Jednalo se o idealistickou rétoriku, jejímž cílem bylo inspirovat britské vojáky a civilisty pro velmi praktický účel: bitvu o Británii, rozhodující leteckou bitvu, která měla vypuknout za necelý měsíc.
Churchill přednáší svůj třicetiminutový projev v Kongresu USA
Premiér přijíždí do Kapitolu
stejně jako opakovanými odkazy na společné smýšlení a kulturu – a dokonce i na Churchillův vlastní americko-britský původ. Tento apel na společnou věc byl klíčový: USA pouhé tři týdny předtím zažily nevyprovokované napadení Pearl Harboru Japonci a Churchill věděl, že je nezbytné zajistit, aby útok neodváděl pozornost od porážky Německa a jeho spojenců v Evropě. V tom byl jeho postup úspěšný. V memorandu, které pět dní po jeho projevu vypracovali náčelníci generálních štábů USA a Velké Británie, bylo uvedeno: „Bez ohledu na vstup Japonska do války se náš postoj k Německu jako hlavnímu nepříteli, jehož porážka je klíčem k vítězství, nijak nemění.“
Vzchopme se tedy ke svým povinnostem a plňme je tak, aby si lidé i po tisíci letech britského společenství a impéria stále říkali: Toto byla jejich nejlepší hodina.
Churchill využíval každou volnou chvíli ke tříbení svých projevů
Churchill sleduje startující bombardér v roce 1941. Jeho přelomový projev z předchozího roku oslavoval statečnost britského letectva
V nadcházejících dnech budou britský a americký národ pro svou vlastní bezpečnost a pro dobro všech kráčet společně bok po boku ve slávě, spravedlnosti a míru
CHURCHILLŮV DENNÍ ROZVRH
Válečné požadavky a rušný osobní život Winstona Churchilla nenechávaly jeho rozvrh téměř nikdy prázdný. Jak si tedy našel čas na psaní a přepracovávání, které vyžadovaly jeho složité, charismatické projevy? Zdá se, že odpověď spočívá v jeho pevné pracovní morálce a schopnosti plynule přecházet od jednoho úkolu k druhému. Nedávno zveřejněné dokumenty naznačují, že snídal v posteli a pak v ní zůstal pracovat –někdy až do brzkého odpoledne. Po ruce měl sekretářku a psací stroj, na němž vyřizoval denní papírování a zaznamenával důležité myšlenky. Churchill zde pravděpodobně diktoval první návrhy některých svých projevů a později sám opravoval strojopisné kopie. Než se zúčastnil zasedání vlády a veřejných aktivit, vstal z postele, vykoupal se a poobědval. Pak se vracel, aby si až na dvě hodiny zdřímnul, a někdy si dopřál další koupel. Po posilující večeři (a pití) následovala řada zasedání výborů, kterým Churchill často předsedal dlouho do noci.
CHAOS NA UKRAJINĚ
V zoufalé snaze zpomalit
německou vlnu valící se na
Sovětský svaz vyzval Stalin Británii k útoku ze západu
„Musíte se připravit na invazi do Evropy, protože pokud se nedokážeme vylodit, bojovat s Hitlerem a porazit jeho pozemní síly, nikdy tuto válku nevyhrajeme.“
Churchill vydal tento pokyn kapitánu lordu Louisi Mountbattenovi, nově jmenovanému veliteli spojeneckých operací, již v říjnu 1941. Po evakuaci Dunkerque v předchozím roce premiér věřil, že tím pravým kolbištěm, kde se válka nakonec rozhodne, je západní Evropa. Najít správné podmínky pro zahájení takové invaze však byla jiná věc a trvalo ještě tři roky, než se tato monstrózní operace, Den D, uskutečnila. I poté zabralo dalších 11 měsíců, než Německo kapitulovalo a Evropa byla plně osvobozena.
Josif Stalin také věděl, že celkové vítězství Spojenců závisí na porážce
„Když Hitler vyhlásil válku USA, byla to skvělá hudba pro Churchillovy uši –konečně měl spojence“
Německa v západní Evropě, která je podmíněná úspěšnou invazí přes kanál La Manche. Německý vpád do Sovětského svazu 22. června 1941 dramaticky změnil směřování války. Německý postup na východ na sovětské území byl rychlý a drtivý. Stalin proto požadoval po Británii, aby otevřela druhou frontu na západě – která by způsobila přesun Hitlerových vojsk, a tím zmírnila tlak na sovětské síly.
Churchill na to jednoduše neměl kapacity; britské námořnictvo mohlo najednou přepravit pouze asi 6 000 mužů, což bylo pro aktuální potřebu žalostně málo. Aby mohl o takové akci vůbec uvažovat, požádal Churchill o pomoc Spojené státy. Nicméně Roosevelt stále naslouchal izolacionistům v americkém establishmentu, kterých rozhodně nebylo málo. Jejich ostré hlasy dávaly přednost tomu, aby Spojené státy zůstaly neutrální a do války v Evropě se nezapojovaly.
USA SE PŘIDÁVAJÍ
Vše změnil japonský útok na Pearl Harbor. V prosinci 1941 Roosevelt vyhlásil Japonsku válku, ale stále se zdráhal udělat totéž vůči Německu. Rozhodnutí však bylo učiněno za něj, když Hitler místo toho vyhlásil válku
USA. To byla hudba pro Churchillovy uši; konečně měl významného spojence, s nímž se mohl pokusit převzít kontrolu nad západní Evropou. Premiér okamžitě navštívil Roosevelta ve Washingtonu
F ie: g etty i mages
PŘIPRAVENI K AKCI
Američtí vojáci se chystají na odjezd z Weymouthu, aby se zúčastnili operace Overlord
a následující měsíc se v Británii vylodily první americké jednotky.
Navzdory Stalinovým protestům by zřízení druhé fronty nebylo v roce 1942 možné kvůli závazkům Británie v severní Africe. Jakmile byl tento region v květnu 1943 zabezpečen, Churchillovi vojenští poradci přesto doporučili ponechat tyto jednotky ve Středomoří a pokusit se vyřadit Itálii z války. Británie jednoduše neměla dostatek mužstva, aby mohla zahájit tažení jak na Mussoliniho, tak na Hitlera. Churchill to však nemohl přiznat Rooseveltovi ani Stalinovi, kteří byli myšlence druhé fronty oddáni. Když USA opustily svůj izolacionistický pohled na svět, Churchill zoufale toužil po udržení pozice Británie v roli světové velmoci. Přiznání vlastních vojenských limitů by z něj udělalo nejslabší prvek trojstranného vztahu.
Nicméně na anglo-americké konferenci ve Washingtonu v květnu
1943 bylo rozhodnuto v následujícím roce napadnout Francii. Churchill se musel přidat. Na konferenci v Teheránu v listopadu téhož roku on i Roosevelt ujistili Stalina, že druhá fronta bude otevřena do šesti měsíců. Kampaň dostala název – operace Overlord. Sovětský vůdce však nebyl zcela přesvědčen, zejména když se dozvěděl, že hlavní velitel operace ještě nebyl vybrán. Roosevelt reagoval rychle a během několika dní jmenoval generálporučíka Dwighta Eisenhowera. Eisenhower byl jmenován velitelem Vrchního velitelství spojeneckých expedičních sil (SHAEF), zatímco strůjce britského úspěchu v severní Africe generál
STATEČNÁ DVOJICE
Invazní jednotky v Den D vedli Montgomery a Eisenhower
Válečná léta
KRÁSNÝ NOVÝ SVĚT
Na jaře 1945, když už bylo vítězství na dohled, se spojenečtí vůdci sešli na Jaltě, aby naplánovali svět po pádu nacismu. Uprostřed nočního popíjení, doutnajícího napětí a protichůdných plánů se Churchill pustil na tenký led a vyjednával
Napsal: JoNNy Wilkes
Churchill, Roosevelt a stalin se setkávají v únoru 1945, aby vypracovali plány na ozdravení válkou zničené Evropy –setkání, na němž Churchillův vliv rychle slábne