ZEP2407 - Bojiště Ukrajina – Vojenská technika & ruční zbraně

BOJIŠTĚ

UKRAJINA

Vojenská technika & ruční zbraně

Pěchotní a protipěchotní zbraně

Ruční zbraně a další pěchotní zbraňové systémy nebývají oslavovány tak jako pokročilé naváděné střely nebo vysoce výkonná obrněná vozidla. Jsou však naprosto zásadní pro průběh každé války. Rusko-ukrajinský konflikt se vyznačuje častým obléháním a vleklými bitvami o opěrné body, jako jsou ocelárny Azovstal v Mariupolu. Areál představoval poslední bod ukrajinského odporu ve městě, který se vzdal až po měsíčním obléhání.

Sídla jako Bachmut se stala synonymem pro městské boje. Dokonce i tam, kde bylo možné poslat mezi budovy obrněná vozidla, vyžadovala tato technika ochranu před útokem infanterie. Tanky oddělené od podpůrných pěších sil se totiž – a zdaleka ne poprvé v dějinách moderních válek – ukázaly v zástavbě jako velmi zranitelné. Někdy se ruční zbraně obránců stávaly jediným prostředkem umožňujícím nasazení protitankových zbraní, když jejich palba eliminovala ruskou pěchotní podporu obrněnců. Častěji však byly nástrojem, jímž se bojovalo o ulice nebo i jednotlivé domy.

K rozhodujícím prvkům konfliktu od začátku patřilo obsazení a udržení měst i dalších významných bodů, což lze zajistit pouze pěchotou. Ostatní zbraně mohly přerušovat zásobovací linie, ničit logistické základny, sestřelovat letadla nebo vyřazovat obrněná vozidla. Všechny tyto činnosti však ve skutečnosti pouze přispívaly ke konečnému cíli: získat kontrolu nad klíčovými místy vysláním pěších jednotek.

Ukrajinský voják pózuje v zákopu s útočnou puškou AK-74. Ve válce vždy nakonec musí obsadit a udržet cíle pěchota. Nezáleží na tom, jaké další zbraňové systémy jsou přítomny – právě útočná puška rozhodne o tom, která strana své úkoly splní

Leopard 2

nejrozšířenější tank neamerického původu v armádách natO patří k výkvětu západní techniky. Možná i proto berlín dlouho váhal s jejich dodáním Ukrajině

Mohutný obrněnec má svůj původ v americko-německém programu MBT- 70, který skončil neúspěchem kvůli finančním a technickým problémům. Po odstoupení od MBT-70 využilo Německo některé technologie a koncepty vyvinuté v rámci tohoto projektu. S jejich pomocí vytvořilo tank, který měl mnoho společného s americkým M1 Abramsem, ale zároveň si zachoval výrazně evropský charakter. Leopard 2 vstoupil do služby v roce 1979 a dosáhl značných exportních úspěchů. Využívá kompozitní pancíř podobný britskému typu Chobham a je vyzbrojen stabilizovaným 120mm kanonem s hladkým vývrtem, který dokáže při použití správné munice prorazit čelní pancíř T-72 na vzdálenost 2 000 m. Korby se už nevyrábějí, nicméně stávající tanky procházejí vylepšeními na novější standardy. Konstrukce prošla několika modernizačními programy, přičemž různí uživatelé vlastní odlišně vybavené a výkonné modely.

Leopard 2A4

Jedná se o hlavní nasazenou verzi leopardu, který se stal nejpočetnějším bojovým obrněným vozidlem zahraničního původu v ukrajinské válce

Nasazení na Ukrajině

Leopard 2 může být nejdůležitějším západním bojovým vozidlem, které armáda napadené země dostane. Důvod spočívá především v jeho počtech a dostupnosti technické podpory v okolních zemích. Úspěch v boji je nevyhnutelně vykoupen zničenými a poškozenými vozidly, nicméně zvolená konstrukční filozofie dodává Leopardu 2 mnohem větší odolnost než srovnatelným ruským tankům. Munice je uložena tak, aby její exploze směřovala ven, což zvyšuje pravděpodobnost přežití osádky i opravitelnosti stroje.

Díky podpoře zemí jako Polsko se většina vyřazených leopardů může vrátit do služby. Ukrajina v rámci své ofenzivy z léta 2023 nasadila přinejmenším 70 tanků Leopard 2, přičemž se objevily zprávy jen o malém počtu poškozených nebo zničených obrněnců tohoto typu.

Dary z Evropy

Přinejmenším 100 starších tanků Leopard 1A5 darovaly ukrajinským ozbrojeným silám také Dánsko, Německo a Nizozemsko. Část byla dodána v létě 2023, další následovaly začátkem roku 2024. Tyto zastaralé stroje vyžadují více času na modernizaci a přípravu k aktivnímu nasazení, proto se na Ukrajině zatím bojů nedočkaly.

Leopard 2A4

Hmotnost: 56 t

Délka (včetně hlavně): 9,66 m

Šířka: 3,7 m

Výška: 3 m

Motor: MTU MB 873, vícepalivový diesel (1 119 kW)

Maximální rychlost na silnici: 70 km/h

Osádka: 4 muži

Typ pancéřování: Kompozitní + představný pancíř na bocích

Hlavní výzbroj: 120mm kanon Rheinmetall L/44 s hladkým vývrtem

Zásoba vezené munice pro hlavní zbraň: 42 kusů

Challenger 2

hlavní bojový tank challenger 2 britské výroby vstoupil do služby v roce 1998. V malém počtu jej dostala ukrajinská armáda a královští instruktoři též vycvičili vybrané osádky

Challenger 2

Britský tank byl vyvinut s ohledem na obranný styl boje, který měl zabránit masivnímu útoku sovětských obrněnců z pozice ve věžovém postavení

Challenger 2

V době vydání této publikace je 82. letecká útočná brigáda jediným ukrajinským uživatelem britských strojů Challenger 2. Nejméně jeden už ztratila v boji

Rovné desky charakterizující vzhled tanku Challenger vyplývají z použití kompozitního pancíře, který kombinuje keramiku s kovem a obtížně se odlévá do zakřivených tvarů. Je pružnější než běžný ocelový typ a jeho sklon zvyšuje odolnost obrněnce při zásahu. Dodatečnou ochranu zajišťují vrhače zadýmovacích granátů a možnost vytvářet kouř vstřikováním oleje do horkých výfuků. Tuto schopnost má ale také většina ruských tanků už od druhé světové války. Kanon obvykle pálí municí s tělem z měkkého kovu naplněným plastickou trhavinou (HESH, High Explosive Squash Head) nebo protipancéřovými šípově stabilizovanými podkaliberními střelami (APFSDS, Armour-Piercing

Fin-Stabilized Discarding Sabot). K dispozici jsou také kouřové náboje a projektily z ochuzeného uranu. Dlouho se debatovalo, zda posledně jmenovanou munici na Ukrajinu dodávat, ovšem USA i Spojené království nakonec souhlasily. Kanon je plně stabilizovaný a podporovaný pokročilými systémy nočního vidění i zaměřování napojenými na bojový informační a řídicí systém. Díky němu pokročilé tanky jako Challenger a M1 Abrams znásobují bojovou hodnotu starších a hůře vybavených vozidel.

Ukrajinské osádky ukončily výcvik ve Velké Británii v březnu 2023. Jaký dopad by mohla mít malá skupina 14 tanků na velký konflikt, zůstává

Challenger 2

Hmotnost: 63,5 t

Délka (včetně hlavně): 13,5 m

Šířka: 3,5 m

Výška: 2,5 m

Motor: Perkins CV12-6A, diesel (895 kW)

Maximální rychlost na silnici: 59 km/h

Osádka: 4 muži

Typ pancéřování: Kompozitní + reaktivní + představný pancíř

Hlavní výzbroj: 120mm kanon L30A1 L/55 s drážkovanou hlavní

Zásoba vezené munice pro hlavní zbraň: 52 kusů

v době vydání této publikace otázkou. Obránci nicméně už dříve prokázali schopnost využívat pokročilé zbraňové systémy kreativními způsoby.

2S3 Akacija

Samohybné dělostřelectvo může držet krok s tanky během rychlé ofenzivy, byť boje na Ukrajině takový scénář neprověřily. Schopnost vypálit a rychle zmizet nicméně umožňuje těmto systémům vyhýbat se protibaterijní palbě

2S3 Akacija

Tento typ vstoupil do služby v sovětských ozbrojených silách v roce 1971 a disponuje 152mm houfnicí odvozenou od taženého modelu D-20. Stejně jako většina samohybných děl má za úsťovou brzdou instalovaný ejektor, který odvádí spaliny z hlavně ještě před otevřením závěru a zabraňuje jejich vniknutí do prostoru osádky. U tažené verze není takové zařízení potřeba.

Dostřel činí přibližně 18,5 km se standardní tříštivo-trhavou municí a 24,5 km při použití projektilů s raketovou podporou. Lze pálit i dalšími druhy granátů včetně kumulativních protitankových střel HEAT, naváděných dělostřeleckých min a laserem řízeného projektilu 2K25 Krasnopol.

Tyto druhy munice se dají použít proti bodovým cílům včetně vozidel v pohybu. Během let vznikly asi 4 000 samohybných děl 2S3 a spousta z nich se stále nachází ve službě, i když je postupně nahrazuje systém 2S19.

2S19 Msta-S

Samohybná verze tažené houfnice 2A65 Msta-B vstoupila do služby těsně před rozpadem Sovětského svazu.

Je postavena na podvozku T-80, avšak s motorem tanku T-72. Využívá auto -

matický nabíjecí systém a může pálit různými druhy 152mm munice včetně tříštivo-trhavé, kumulativní protitankové (HEAT), kouřové a osvětlovací nebo speciální (jaderné a chemické).

Msta-S si rozumí i s granáty 2K25 Krasnopol s laserovým naváděním. Dostřel činí asi 24,5 km se standardní municí a 36 km u projektilů s prodlouženým dosahem. U nejnovější verze 2S19M2 uvádějí ruské zdroje maximální dostřel 80 km.

2S19 Msta-S

Hmotnost: 42 t

Délka (včetně hlavně): 7,15 m

Šířka: 3,38 m

Výška: 2,99 m

Motor: V-84A, vícepalivový diesel (617 kW)

Maximální rychlost na silnici: 60 km/h

Typ pancéřování: Ocelový pancíř

Hlavní výzbroj: Houfnice 2A64 ráže 152 mm

Zásoba vezené munice pro hlavní zbraň: 50 kusů

2S3 Akacija

Hmotnost: 28 t

Délka (včetně hlavně): 8,4 m

Šířka: 3,25 m

Výška: 3,20 m

Motor: V-59, diesel (388 kW)

Maximální rychlost na silnici: 45 km/h

Typ pancéřování: Ocelový pancíř

Hlavní výzbroj: Houfnice 2A33 ráže 152 mm

Zásoba vezené munice pro hlavní zbraň: 40 kusů

Osádka: 4 + 2 nabíječi

Osádka: 5 mužů

2S19 Msta-S

Stejně jako většina ruských vojenských vozidel využívá 2S19 komponenty osvědčené u dalších typů. Volba motoru z T-72 a podvozku T-80 odstranila nutnost vytvářet nové konstrukční celky, i když do jisté míry omezila některé vlastnosti samohybky

M109 Paladin

Samohybná houfnice M109 vstoupila do služby u US Army v 60. letech. Od té doby prošla modernizacemi, nicméně zůstává zbraní vyvinutou pro bojiště studené války. I tak prokázaly exempláře poskytnuté Ukrajině svou účinnost na frontách 21. století. Obrněnec využívá standardní 155mm munici NATO, která je pro napadenou zemi snáze dostupná než granáty ze sovětské éry. Podvozek M109 sdílí mnoho součástek s bojovým vozidlem pěchoty M2 Bradley, což ukrajinským logistikům alespoň trochu zjednodušuje jejich extrémně složitou situaci. Hliníkové pancéřování poskytuje ochranu proti střelbě z ručních zbraní, ovšem stejně jako u všech podobných dělostřeleckých systémů je středobodem obrany schopnost rychlého přesunu.

Americká samohybka M109 se začala vyrábět v roce 1963 a od té doby ji do služby zařadilo přes 30 armád z celého světa

Suchoj Su-25

robustní a vysoce obratný letoun dostal v kódu nato označení Frogfoot. poskytuje přímou leteckou podporu pozemním silám a jeho četné podkřídelní závěsníky mu vysloužily přezdívku „hrábě“ nebo „hřeben“

Suchoj Su-25SM

Stroj ruského letectva se sériovým číslem RF-94681. Frogfoot je určen k provádění misí v malých výškách a při relativně nízké rychlosti, kdy lze s přiměřenou přesností použít i neřízené zbraně

Su-25

Tento ukrajinský Frogfoot spadá do stavu 299. brigády taktického letectva, která bojuje nad Donbasem

Stroj, jenž poprvé vzlétl v roce 1975, byl vyvinut s důrazem na schopnost poskytnout blízkou podporu pěchotě i tankům a vydržet značná poškození. Vedle jednomístných verzí existují též dvoumístné, které lze použít při výcviku i v boji. Frogfoot dostal osm podkřídelních závěsníků kompatibilních s pestrou škálou munice a navíc dvojici malých pylonů pro střely vzduch-vzduch. Celkem unese 4 340 kg nákladu, který se může skládat z neřízených i naváděných pum, raketnic a protizemních střel. V přídi se nachází dvouhlavňový 30mm kanon a ruské Su-25 mají schopnost svrhávat i jadernou munici.

Služba po rozpadu SSSR Rusko a Ukrajina spolu s několika dalšími zeměmi zdědily početné flotily letounů Su-25. Ačkoliv se tento typ už nevyrábí, linky pro případné obnovení produkce stále existují. V roce 1999 zahájilo Rusko modernizační program a začalo vyrábět verzi Su-25SM, přičemž podle plánů by na tento standard měly být upraveny všechny jednomístné Su-25. Ukrajinské letouny se v letech 2014–2015 účastnily bojů proti separatistickým silám na východě země a existují zprávy, že povstalci některé z nich ukořistili. Během ruské invaze ztratily obě strany značné počty těchto bitevníků.

Suchoj Su-25SM

Maximální vzletová hmotnost: 19 000 kg

Délka: 15,53 m

Rozpětí: 14,36 m

Výška: 4,80 m

Pohonná jednotka: 2× proudový motor Sojuz/ Gavrilov R-95Š (2× 40,21 kN)

Maximální rychlost: 950 km/h

Dolet: 1 850 km

Dostup: 7 000 m

Osádka: 1 muž

Výzbroj: 1× dvouhlavňový 30mm kanon GŠ-30-2, 4 340 kg nákladu na osmi hlavních závěsnících pod křídlem a dvou menších pylonech; přesná výzbroj zahrnuje řízené protizemní střely Ch-25ML (AS-10 Karen) a Ch-29L (AS-14 Kedge) nebo pumy KAB-500KR s optickým naváděním

Suchoj Su-25UB

Dvoumístná verze se používá pro výcvik a hodnoticí lety pilotů v aktivní službě. Tento stroj „Červená 79“ ruského letectva má sériové číslo RF-91981

Su-25UBK

Stroj ukrajinského letectva reprezentuje modernizovaný exportní model Su-25K. Kromě pum a raket mohou frogfooty nést i pouzdra s dvouhlavňovými 23mm kanony s 260 náboji

Su-24UB

Ruský bitevník přistává na základně Kubinka po letové ukázce při přehlídce ke Dni vítězství, 2020