Kapitola DRUHÁ
CHELSEY JE NA CESTĚ do Olympie už třicet minut, když
konečně uvolní ruce svírající volant. Není tu žádný provoz kromě občasných nákladních aut. Na dvouproudé silnici nesvítí ani lampy. Zapne dálková světla a zaboří se hlouběji do sedačky. Tenhle úzký pruh země je jedinou cestou do Coldwellu. Na jedné straně ji lemují tmavé stromy a šedé útesy třpytící se ve stříbřitém měsíčním světle, na druhé bíle ohraničený oceán, od kterého ji dělí jen tenké kovové zábradlí. Jednoho dne tsunami strhne tuhle silnici a Coldwell zůstane odříznutý. Nadechne se. Tu cestu zná už nazpaměť a může si dovolit přemýšlet. Povolit. Ztratit se ve vzpomínkách.
Ellie Blacková.
Vzpomene si na ten první hovor před dvěma lety den po tom, co potkala Noaha. Praskání v rádiu a skřípavý hlas dispečerky oznamující, že sedmnáctiletá dívka se nevrátila domů z přespání u kamarádky.
Chelsey se okamžitě na hlavní ulici otočila a vylidněnými uličkami Coldwellu zamířila přímo k domu Blackových. Nepamatuje si, kdy se město začalo měnit. Eroze byla pomalá, voda ukrajovala
skálu centimetr po centimetru. Nejprve vyházeli třicet procent zaměstnanců školy. Pak zavřeli knihovnu. Potom společenské středisko, které kdysi bylo centrem všeho dění. Když byla Chelsey mladší, děti se v létě koupaly v bazénu. Na podzim hrály fotbal.
V zimě basketbal. Na jaře se tam vyučovala řemesla. Teď byla budova zabedněná a pomalu podléhala slané vodě a bouřím. A děti?
Donucené zabavit se uvnitř domovů nebo v lesích.
Blackovi žili na severní straně, v sousedství obydleném převážně rodinami rybářů a zaměstnanců konzervárny. Domy se krčily za přerostlými tisy, zhnědlými trávníky a ploty z pletiva.
Chelsey přešla přes verandu z měkkého, promáčeného dřeva a zaklepala na dveře Blackových. Otevřel jí Doug. V té době byl ještě pochůzkář, ne detektiv. Ahoj. Usmíval se široce. Byl mladý, hloupý a až příliš nadšený z toho, že byl na místě první. Začal jsem s výslechem.
Měl jsi na mě počkat, odpověděla mu Chelsey. Jeho tváře zrůžověly. Promiň.
Jimmy, Elliin otec, prošel kolem Douga, aby se představil. Jimmy Black. Natáhl ruku a Chelsey si s ním potřásla.
Detektivka Calhounouvá, policejní sbor Coldwell.
Jimmy přimhouřil oči. Jak dlouho jste u sboru?
To kvůli Chelseyinu obličeji bez vrásek a s překvapivě asijskými rysy. Viděla v Jimmyho výrazu pochyby, úvahy o tom, jestli není Chelsey moc mladá a moc cizí. Mluví vůbec anglicky? Sloužím už skoro dekádu, řekla se sklopenýma očima, ale pak sebevědomě vzhlédla. Ráda bych se soustředila na Elizabeth. Můžeme mluvit o ní? Později si pogratulovala. Byla v pohodě. Soustředěná. Přestože šlo o její první detektivní případ. Přestože jí srdce neklidně a lehkovážně bušilo. Někdy uvažovala o tom, jak malá si připadala. O rukou, které ji tak vytvarovaly a udolaly.
Jimmymu to stačilo. Pustil ji dovnitř. Díky, že jste přijela, detektivko.
Říkejte mi Chelsey, odvětila a přešla do obýváku. Na vybledlé pohovce z modrého sametu seděla Kat, Elliina matka, a držela v dlaních hrnek s nedopitou kávou. Jimmy se posadil vedle své ženy, dost blízko, aby se mohli navzájem dotknout, ale nedotýkali se. Oba seděli toporně, jako by se připravovali na náhlý poryv větru.
Chelsey se posadila do prošoupaného kostkovaného křesla naproti. Řekněte mi, o co jde, začala. Dispečerka mi sdělila, že vaše dcera se nevrátila domů.
Doug se postavil ke dveřím s rukama za opaskem, rozkročenýma nohama a nadouvajícím se hrudníkem.
Kat se zahleděla do hrnku. Zkoušela jsem Ellie volat, odpověděla bezvýrazně, což Chelsey pochopila jako následek šoku. Všichni si myslí, že jim se to stát nemůže. Pak jsem zavolala Indii.
Chelsey viděla do kuchyně, kde stál koš na tříděný odpad přetékající prázdnými láhvemi od vína, whiskey, tequilly. Jedna ze skříněk měla ve dvířkách díru, jako by jí prošla pěst. Chelsey při tom pohledu vystrčila bradu. Co se stalo s tou skříňkou?
Prorazil jsem ji, přiznal Jimmy klidně. Až příliš klidně? Naštval jsem se.
Před nebo po tom, co Ellie zmizela? Vzduch v místnosti se zastavil a začal pulzovat. Kat svěsila hlavu. Stud? Rozpaky? Strach?
Před, odpověděl Jimmy tiše. Nemám co skrývat. Chcete otisky?
Chcete prohledat dům? Poslužte si.
Dobře. Ráda bych se tu porozhlédla. Zvláště v Elliině pokoji, ale to počká, odvětila Chelsey. Zařadila Jimmyho zpět na seznam podezřelých. Vrátila se ke Kat. Kdo je India?
Kat polkla. Moc ji neznám. Ellie nemá moc přátel. Její jméno jsem poprvé slyšela před týdnem. Díky bohu jsem trvala na tom, aby mi Ellie dala její číslo. Ellie měla zůstat přes noc u Indie doma. Ale India mi řekla, že Ellie naposledy viděla u nějakého motelu. Měly večírek. Kat položila hrnek na konferenční stolek. Mám pocit, že jsem se ocitla v jiném vesmíru. Jak se tohle může dít?
Existuje mnoho způsobů, jak a proč se člověk může ztratit, ale Chelsey se rozhodla si je zatím nechat pro sebe. Kat toho moc nevěděla a Jimmy byl v té době v práci.
Ellie se určitě ukáže. Znáte holky, přidal se Doug. Napadají je šílené věci a pak utíkají. Chelsey zacukaly rty. Nesnášela tenhle předsudek, že narodit se jako žena automaticky znamenalo něčím se provinit. Jimmy vstal se zaťatými pěstmi. Byl to velký chlap, který si nechával u hlavních dveří baseballovou pálku. Ona taková není. Moje dcera taková není. Udělal krok k Dougovi. Ellie by jen tak neutekla. Chelsey rychle postavila svých sto padesát centimetrů mezi ně ve snaze zabránit rvačce. Zároveň v hlavě počítala, kolik kroků Jimmy potřebuje, aby se dostal k pálce. Dva, možná tři? Strážníku Abbotte, promluvila, jděte se prosím projít. Nebyla to nabídka.
P-pardon, zakoktal Doug se zvednutýma rukama. Nechtěl jsem vás urazit. Vycouval ze dveří a postával na trávníku s telefonem v ruce. Doug rád natáčel videa a sdílel je na sociálních sítích. Kristepane. Typické prostřední dítě, vždy nažhavený všechny kolem potěšit.
Je pravda, co řekl? Naděje se zaleskla v Katiných očích. Stává se to pořád?
Statistika byla v těchto případech Chelseyinou nejlepší kamarádkou. V případech dívek v Elliině věku, od šestnácti do jednadvaceti, se jich osmdesát jedna procent vrátí. Nedodala, že šance se sníží na půl procenta po uplynutí dvaceti čtyř hodin. Raději nechávala věcem volný průběh. Teď mi řekněte něco víc o Ellie.
Kat začala výčtem nedůležitých faktů: Ellie je svéhlavá. Někdy tvrdohlavá. Nemá perfektní známky, ale je opravdu chytrá. Jimmy, pamatuješ si, jak dostala tu skvělou známku z testu v páté třídě? Nemá moc přátel, ale její kluk, Danny, ji zbožňuje.
Detaily, které měly ukázat, jak výjimečná Ellie je. Důkaz o tom, že si zaslouží, aby po ní pátrali, aby ji našli. Kat nemohla vědět, že každému případu přísluší částka, která je pečlivě spočítaná.
Násobená bohatstvím rodiny a dělená rasou a náboženstvím. Čím
tmavší a chudší dívka, tím méně peněz a času na ni sbor má. Veřejnost se bouří méně, když zmizí jedna z takových dívek. Možná Elliina matka cítila, že některé dcery mají větší cenu než jiné.
Nebyla to praxe, s níž by Chelsey souzněla, ale byla to realita, ať se tomu bránila jakkoli.
Chelsey prohledala Elliin pokoj, slíbila rodičům, že zavolá, až bude vědět víc, a odešla. Nešlo o naléhavý případ. Zatím ne. Její boty, telefon ani krev se zatím nenašly. Kat ještě nebrečela, ne tím hltavým, vzlykajícím způsobem, který zachvátí celé tělo. A celá existence rodiny Blackových se zatím nesmrskla na snahu přežít každý další den.
I tak Chelsey rychle prošla celý standardní proces vyslechnutí každého, kdo Ellie naposledy viděl. Začala s Indií.
Podívejte. Ellie a já jsme spolu byly venku jen párkrát. Bavily jsme se spolu, ale nejsme žádný blízký kámošky, oznámila jí India skrze rozviklané síťové dveře. Měla podomácku odbarvené platinové blond vlasy a malinký kroužek v nose, který od sebe odrážel světlo. Chelsey cítila alkohol vypařující se z jejích pórů. India měla kocovinu. Byl to stejně nápad Ellie, pokračovala.
Co byl její nápad? pobídla ji Chelsey. Na zahradě přistál řvoucí racek.
Ten večírek. Já jsem ji tam dovezla, to bylo všechno. Nejsem její hlídačka.
Jistě. Víc než Elliino zmizení jí vadilo, že by mohla mít problémy. Ten večírek mě nezajímá. Jestli jste pili nebo brali drogy, ujistila ji Chelsey. Jen chci najít Ellie. To Indii uklidnilo natolik, že souhlasila, že Chelsey pošle fotky z večírku. Chelsey pomocí fotografií sestavila časovou osu. Dvacet tři třicet jedna byl poslední moment, kdy se Ellie objevila na fotkách z motelového pokoje. Ve dvacet tři třicet devět byla pryč. V jednu chvíli tam byla a pak ne, jako motýl vtažený tornádem.
