ZSS2403 - Ohlédnutí

VLASTA BARÁNKOVÁ

VLASTA BARÁNKOVÁ OHLÉDNUTÍ

OHLÉDNUTÍ OHLÉDNUTÍ

Jiskření II, 2006, akvarel, pastel, 29 × 20 cm

Jsem velmi ráda, že se mi v hrubých obrysech podařilo shrnout a knižně vydat příběh mé výtvarné tvorby. Nezamýšlela jsem sestavit vyčerpávající autorskou monografii se všemi obvyklými odbornými náležitostmi. Spíše jsem si přála představit se jako osoba z masa a kostí, v jejímž díle se vždy odrážely vlivy skutečného, nepředstíraného života se vším, čím umělec běžně prochází. Potřebou stále něco tvořit, zkoušet a pak být věčně nespokojen sám se sebou, touhou vymanit se z průměrnosti a samozřejmě také přáním žít ve světě, který nesvazují nedemokratické regule a společenské normy.

Tyto moje touhy, potřeby a hodnoty vždy rezonovaly v mém profesním i soukromém životě. Staly se hlavním a určujícím prvkem každého mého díla, a to jak ve vážné tvorbě –kresbách, grafice i rozměrných malbách – tak v jejím výrazovém protikladu – barevných obrázcích pro děti.

Stránky v této publikaci po sobě následují více méně chronologicky, bez ohledu na zažité členění na malbu a ilustrace. Vždyť obojí vznikalo bok po boku. Významové souvislosti mezi jednotlivými obrazy naznačují nadpisy v záhlaví. Esenci mých děl doplňují verše básníků, s jejichž poezií jsem v dané době souzněla. Vybrané citáty z recenzí pak osvětlují mou tvorbu lépe, než bych si dovolila já sama.

Vlasta Baránková

Z cyklu Ptáci, 1982, malba do sádry, 16 × 18 cm

Citlivost, již autorka přenáší do svých volných výtvarných prací, v introspektivním zhodnocení odkrývá i mnohé z jejího života. Expresivní, ale hrozivé a temné litografie a suché jehly z počátku sedmdesátých let minulého století reflektovaly osobní autorčinu nepohodu. Toto období reprezentují kupříkladu monstrózní figury děsivých opeřenců z cyklu nazvaného Ptáci (1970). V těchto pracích se v podstatě završovala etapa velké osobní deziluze spojené s okupačními událostmi roku 1968.

Podobné temné interpretace prožívané reality pak Baránková ve volné tvorbě představila znovu na konci osmdesátých let. Vychýlení z reality a jistá existenciální temnota prostupují jejími přízračnými postavami, které oscilovaly na rozhraní démonů a fantomů, byť některé z nich nazvala Golemy. Tyto počiny kontrastovaly s ilustrační čirou a vnitřně prosluněnou tvorbou. Nejistota, nervozita a depresivnost maleb jsou protiklady otevřených a vlídných výtvarných glosářů, tedy ilustrací knih pro nejmenší.

Martin Reissner (Ilustrace, 2015)

Z cyklu Ptáci, 1985, malba do sádry, 45 × 50 cm

Obrácený svět, 1981, malba do sádry, 20 × 20 cm

KŘÍDLA

Kdyby naši prapředkové byli ptáci, létali by.

Ale naši předkové byly ryby.

(Zhruba před půl miliardou roků.)

Že jste v šoku?

Prapodivní tvoři hemžili se v moři: oči rybí, zuby rybí, ocas rybí –jenom křídla chybí.

Ale evoluce fandí věčné změně.

Myslím na ta křídla stokrát denně.

Ať se prapravnuci trochu snaží –možná za půl miliardy roků vzlétnou k nebi silou vlastních paží.

Ryby z toho budou v šoku!

Salamandři z toho budou v šoku!

Savci z toho budou v šoku!

I ty budeš v šoku, bratře cvoku!

Jiří Žáček

Začarované království, 1988, kombinovaná technika, 34 × 37 cm

BĚLINKA A RŮŽENKA, výběr ilustrací

(Jacob a Wilhelm Grimmové, Praha: Aventinum, 1999, vydáno)

POHÁDKY BRATŘÍ GRIMMŮ, výběr ilustrací

(Jacob a Wilhelm Grimmové, Praha: Aventinum, 1999, nevydáno)

STROMY

Drží svou vartu. Byly stvořeny k životu pro druhé. A mlčky slouží. Drží se země všemi kořeny a neustoupí. Pijí vláhu z louží, vystačí s málem. S útlou nadějí sluneční světlo v kyslík mění. A ještě po smrti nás věrně zahřejí.

Hej, stromy, vezměte mě do učení!

Jiří Žáček

DIE BOTSCHAFT (POSELSTVÍ), výběr ilustrací (Friedrich Recknagel, Curych: Bohem Press, 1987)

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE

Dobrý člověk ještě žije, viděli ho ve středu.

Krmil ptáčky poblíž Dyje a pak zmizel z dohledu.

Dobrý člověk ještě žije, dnes už je to vzácný druh.

Dokud světu vládly kyje, bývalo jich jako much.

I když občas vyjde z bytu, nevychází ze stresu.

Žije v přísném inkognitu, často mění adresu.

To mě ovšem zvolat nutí:

Dejte příkaz k odchytu!

Vždyť mu hrozí vyhynutí!

Chraňte vzácnou raritu!

Najdeme mu věrnou družku na některém nároží, i když to dá pěknou fušku, možná že se rozmnoží.

Dobrý člověk ještě žije, ale už má namále — historická tragédie spěje k svému finále.

Jiří Žáček

Z cyklu Monotypy, 2022 (nová verze), monotyp, 30 × 22 cm

Z tematického hlediska jsou malby Vlasty Baránkové […] někdy zašifrované, nejednoznačné, s oním tajemstvím, které umí odhalit jen zkušený vnímatel. O to větší prostor poskytují fantazii diváka pro jeho vlastní odkrývání jinotajů, objevování nových světů, podílení se na dobrodružství tvorby.

Bronislava Gabrielová (Přesahy výtvarného Brna, 1999)

Je to chyba, že tyto obrazy zůstávají takto nejednoznačně nedořečené? Myslím, že nikoli. Právě tato nevyřčenost, tato pootevřená dvířka, ne-li – někdy – vrata, patří k počátku nové etapy Vlasty Baránkové. To je to takzvané specifikum. Tyto obrazy se takzvaným uděláním vůbec nevtírají, mají však v sobě moc přitahovat. Nemělo by být cílem mermomocí odhalovat a odhalit „to oné“; to bílé místo prostě patří k autorčině písmu, k jejímu tvarosloví, k její syntaxi; k její poetice.

Tím jsem se dostal k pomocnému slovu poezie, nerad je malířům přišívám na límec, byť je to mé řemeslo. Dlouho jsem postával nad obrazy Atlantis, Jehla a zvláště pak Tajemství. Nezvažoval jsem bláhově funkce, účel viditelných předmětů, boj jakýchsi jakobydřevěných zábran, smysl osy, navíc v hmotnosti zcela neabstraktní, rozpoznával jsem hlavy a postavy, ale i jejich mizení – – – zbytek stále zůstával zbytkem.

Jsou to totiž obrazy s tajemstvím. To je jejich zvláštnost, tím se odlišují, v tom je myslím jejich kouzlo.

Ludvík Kundera (Bulletin Moravské Galerie v Brně, 1996)

Atlantis, 1995, olej na plátně, 120 × 110 cm

Z cyklu Hlavy I, 1990, akryl na plátně, 115 × 110 cm

HLAVA

Má Altamira kosmického věku

má obrazárna fantastických jar

dračí sluj kde se skrývám na útěku

sám před sebou a luštím šifry čar

Jiří Žáček

Z cyklu Hlavy II, 1990, akryl na plátně, 115 × 110 cm

Z cyklu Hlavy III, 1990, akryl na plátně, 110 × 110 cm

Kolibřík, 1990, akryl na plátně, 115 × 125 cm

Hladovec, 1998, olej, pastel na kartonu, 70 × 80 cm

Tanec, 1998, olej, pastel na kartonu, 76 × 85 cm

KOUZELNÁ CESTA DOMŮ, výběr ilustrací

(autorská kniha, Praha: Albatros, 2018)

Ve škole v Mokré jsem mohla až do páté

třídy v hodinách počtů kreslit. Sice jsem

pořádně neuměla ani malou násobilku, ale pan učitel mou zálibu oceňoval a do

šesté třídy do Brna jsem nastupovala se samými jedničkami. Měla jsem pak co dělat, abych z matematiky nepropadala.

Chybějící základy exaktního myšlení jsem pak celý život postrádala.

Na základní škole v Brně jsem bodovala

hlavně v českém jazyce. Nejvíce mě bavily slohové práce na vlastní téma. Češtinářka mé příběhy četla celé třídě, chválila mě, že mám talent, a doporučovala mi knihy k přelouskání.

Asi věděla proč, z mé představy, že budu spisovatelka, mě vyléčili právě skuteční spisovatelé. Když mě napadne téma příběhu, namaluji ho, doplním několika řádky textu, a nakonec si ho také sama graficky upravím. Právě tak vznikly všechny moje „autorské knihy“.

Nejsem zkrátka spisovatelka.

V roce 1987 mě našlo a přijalo mezi své ilustrátory švýcarské nakladatelství Bohem Press. Odhalil se mi tehdy úplně jiný svět, než jaký jsem do té doby poznala v Česku, a to nejen ve výtvarné oblasti. Úcta k práci každého z nás, péče o kvalitu knihy, která nekončila jedním vydáním, prezentace autora a jeho nového počinu po celém světě, výstavy, kvalitní katalogy… Díky této spolupráci jsem byla známější a uznávanější v zahraničí než doma.

Kolik váží jeden litografický kámen velkého formátu? Co jsem se jich natahala z grafické dílny v Hustopečích do Brna, a přece to nevím. Pokreslené jsem je pak předávala zpět paní Siverové, která mi mé listy tiskla. Litografie i rytí do kovových desek vyžadovalo pořádnou dávku trpělivosti a pečlivosti – těmto ctnostem jsem se snažila naučit od Albína Brunovského, skvělého umělce, jehož jsem nikdy nepřekonala.

Kdo mě naučil napínat plátno na rám, míchat olejové barvy, najít v sobě odvahu malovat a pustit fantazii na špacír? Kamila, malířka, která byla od začátku výraznou osobností naší výtvarné skupiny. Sdílela jsem s ní svůj první ateliér v malém historickém domečku uprostřed zahrady na Vinařské ulici. Naše přátelství bylo pro mé další směřování klíčové.

Nic na tom nemění fakt, že z naší skupiny dávno odešla a žije ve světě, kterému nerozumím.

Umělecký knihař Jindřich Svoboda mě naučil vnímat papír, kůži a vše ostatní, co ke své práci potřeboval, jako něco výjimečného, jako potenciál, s nímž lze vytvořit umělecky hodnotné knihařské objekty. Právě u něj si v roce 1988 organizátoři brněnského Bienále ilustrací a grafiky objednali kožené desky pro Zlaté stuhy určené oceněným autorům. Byla to první cena za ilustrace, jakou jsem dostala, a mou radost znásobilo, že přišla z dílny mého oblíbeného profesora.

Po své mámě jsem zdědila pracovitost a naučila se od ní hodně užitečného.

Byla to velmi aktivní žena, oblíbená mezi sousedy na vesnici, kde její prostota či nedostatek vzdělání nehrály roli. Toužila

být pro své blízké nepostradatelná a v pozdějším věku se jen těžko smiřovala s tím, že máme odlišné názory a vkus.

Dodnes mě mrzí, že náš vztah zakalily generační spory.

Po odchodu ze zaměstnání jsem se živila hlavně zakázkami z oblasti propagační grafiky. Loga, letáky, plakáty, návrhy expozic pro BVV… Tato práce vyžadovala schopnost zhutnit velký objem informací do zkratky, která jednoduše vystihne celou šíři zadání. Grafik Ivan Štrouf, taktéž absolvent SUPŠ, to uměl výborně. Mou „výtvarnou ukecanost“ oceňoval u mých maleb, ale při každé společné zakázce ji řádně krotil.

Dávno vím, že se do života svých dospělých synů nesmím plést, radit jim či je poučovat. Vlastně je to naopak. Pro radu si chodím často já za nimi.

VLASTA BARÁNKOVÁ OHLÉDNUTÍ

Zde bude tiráž a copyrighty.