Encyklopedie
vojenství
německé
stíhačky druhé světové války
velká encyklopedie
Messerschmitty focke-wulfy dorniery junkersy heinkely bachem
JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY
Messerschmitt Bf 109 E-3 Stroj patřící k letce 7./Jagdgeschwader 53 „Pik As“ (Pikové eso), sídlící po skončení polského tažení na základně Wiesbaden-Erbenheim. Pilotoval jej nadporučík Wolf-Dietrich Wilcke, velitel letky 7./JG 53
dobře, zejména v roli takticky neome
Od srpna Luftwaffe přebírala
zovaného volného stíhání, v jehož
Bf 109 E-7, který mohl nést pod trupem
rámci piloti mohli nejlépe využít vyni-
odhazovatelnou nádrž pro zvýšení
kající vlastnosti střemhlavého letu
doletu. Její závěsník mohl pojmout také
a stoupavosti stíhačky. Jakmile se však
250kg pumu a v této konfiguraci se
změnila taktika a Bf 109 E musel hrát
messerschmitty začaly během bitvy
roli blízkého doprovodu bombardérů,
o Británii používat jako takzvané stí-
začaly ztráty narůstat.
hací bombardéry (Jagdbomber – Jabo).
Poznatky z prvních bojů konstruk-
Specializovaným letounům Jabo řady E
téři zapracovali do verze Bf 109 E-4,
začali Němci dávat označení B (napří-
která se objevila u prvosledových jed-
klad Bf 109 E-1/B).
notek v polovině roku 1940. V křídlech
Malý počet „Emilů“ byl zkonstruo
měla tato varianta namontované kano-
ván také pro průzkumnou roli, kdy byla
ny MG FF/M s vylepšeným podávacím
do zadní části trupu přidána kamera
mechanismem, a také dodatečnou
na úkor křídelních kanonů (Bf 109 E-5)
pancéřovou ochranu a nový zpevněný
nebo se zachovanými křídelními kano-
povrch karoserie.
ny (Bf 109 E-6).
Messerschmitt Bf 109 E-3 Černé pruhy a položené písmeno V na tomto Bf 109 E-3 označovaly letoun podplukovníka Carla Schumachera, velitele eskadry Jagdgeschwader 1 se základnou v Jeveru na jaře 1940
24
Messerschmitt Bf 109 E-3 Vzletová hmotnost: 2 607 kg Délka: 8,8 m Rozpětí: 9,9 m Výška: 2,6 m Motor: kapalinou chlazený pístový dvanáctiválec DB 601Aa (876 kW) Rychlost: 552 km/h Dolet: 660 km Dostup: 10 500 m Osádka: 1 muž Výzbroj: 2× 20mm kanon MG FF, 2× 7,92mm kulomet MG 17
JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY
Messerschmitt Bf 109 E-4 Kapitán Herbert Ihlefeld létal na tomto Bf 109 E-4, když v květnu 1941 sloužil jako velitel skupiny I.(J)/Lehrgeschwader 2 na základně Molaoi v Řecku. Ihlefeld nastoupil k jednotce v roce 1938 a velel jí od srpna 1940 do května 1942, kdy byla přeznačena na I./JG 77
Messerschmitt Bf 109 E-4B Tento stroj pilotoval na jaře 1942 poručík Steindl, zástupce velitele eskadry JG 54 Grünherz, bojující tehdy v leningradské oblasti
Messerschmitt Bf 109 E-4 Vzletová hmotnost: 2 505 kg Délka: 8,8 m Rozpětí: 9,9 m Výška: 2,3 m Motor: kapalinou chlazený pístový dvanáctiválec DB 601N (894 kW) Rychlost: 570 km/h Dolet: 700 km Dostup: 10 500 m Osádka: 1 muž Výzbroj: 2× 20mm kanon MG FF, 2× 7,92mm kulomet MG 17
Čtyřčlenný roj Bf 109 E z I./JG 3 v září 1940 nad průlivem La Manche. Gruppe v té době sídlila v Pas-de-Calais
25
JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY
Bitva o Británii Už v červnu 1940, kdy ještě probíhala
li Messerschmitty Bf 110. Narazili na
operovat čím dál blíže k bombardérům,
bitva o Francii, začala Luftwaffe podni-
překvapivě silný odpor. Ani zerstörery
jejichž osádky si stěžovaly na nedosta-
kat malé útoky na méně významné cíle
totiž nestačily na britské jednomoto-
tečnou ochranu. Jagdflieger tím při-
na jihovýchodním pobřeží Spojeného
rové stíhačky a čím dál častěji musely
cházeli o výhodu výšky a překvapení
království. Tyto nálety trvaly asi osm
na obloze vytvořit kruhovou formaci,
a jejich ztráty dále rostly. Svou roli hrál
týdnů a způsobily jen malé škody; jejich
kdy každý letoun svými zbraněmi kryl
i fakt, že Němci, kteří v boji vyskočili
účelem bylo poskytnout osádkám Luft-
další „stodesítku“ před sebou. Svěřené
na padáku, skončili v zajateckém tábo-
waffe operační a navigační zkušenosti,
bombardéry však tito piloti ochránit
ře, zatímco Britové a jejich spojenci se
aby byly připraveny na hlavní letecký
nemohli a Luftflotte 5 utrpěla velmi
často ještě téhož dne hlásili na základ-
útok, který začal 10. července.
těžké ztráty. O další hromadný nálet
ně. RAF také začalo navádět obratné
V úvodních fázích bitvy Luftwaffe
za denního světla se již nepokusila
spitfiry, aby se pustily do doprovodu,
sondovala britskou obranu útoky na
a nadále útočila jen v menších počtech
zatímco dobře vyzbrojené hurricany
pobřežní cíle, včetně radarových sta-
a během noci.
houfně likvidovaly bombardéry.
nic, ale zejména na lodě v Lamanšském
Útoky na letiště skupiny 11. skupiny
Kdyby Luftwaffe vydržela s útoky
průlivu. Němci chtěli Královské letec-
Stíhacího velitelství RAF (oblast jiho-
na letiště RAF, mohla v bitvě o Británii
tvo vylákat do otevřené bitvy a pak jej
východní Anglie) měly mnohem fatál-
zvítězit. Doplatila však na časté střídání
zničit. Už v této fázi se uplatnil radar,
nější následky, když se Němci zaměřili
cílů. Vedení nacistického režimu rozzu-
který umožnil RAF vhodně manévro-
zejména na řídící letiště jednotlivých
řil britský nálet na Berlín a jako odvetu
vat a na německé útoky odpovídat ade-
podřízených sektorů. To přineslo
nařídilo udeřit na Londýn. Britská met-
kvátní silou. Během těchto úvodních
ovoce, například když byl bombardo-
ropole tím sice utrpěla značné škody,
střetů se obě strany mnoho naučily,
ván Biggin Hill, což daný sektor vážně
ale Stíhací velitelství RAF dostalo čas se
zejména jak je důležitá specializovaná
ochromilo. Radar však stále umožňoval
vzpamatovat. Dne 15. září pak zasadilo
letecká i námořní záchranná služba
RAF být ve správný čas na správném
Němcům nad Londýnem tak tvrdou
pro sestřelené letce, kterou Luftwaffe
místě a poměr ztrát hrál vytrvale
ránu, že musel Hermann Göring přiznat
zřídila ještě před začátkem těžkých
do karet obráncům. Messerschmitty
neúspěch. O dva dny později Adolf Hit-
bojů. Ukázaly se nedostatky letounů
Bf 109 se mohly nad Anglií zdržet vždy
ler odložil na neurčito plány na invazi
Boulton Paul Defiant a poprvé i střem-
jen velmi krátce, než ukazatel stavu
do Británie, a přestože bitva ještě něko-
hlavých Junkersů Ju 87 Stuka. Oba typy
paliva pilota upozornil, že je čas vrátit
lik týdnů dohořívala, Luftwaffe utrpěla
zaostávaly během střetnutí s rychlými
se na základnu. Kromě toho musely
první strategickou porážku.
a dobře manévrujícími stíhačkami, které nyní sloužily na obou stranách fronty. Defianty neměly dopředu střílející výzbroj a Messerschmitty Bf 109 je lehce sestřelovaly. Ze stuky zase nedostatečná rychlost činila snadnou kořist pro britské hurricany a spitfiry.
Střídání cílů V další fázi bitvy na začátku srpna zahájila Luftwaffe totální ofenzivu proti letištím RAF, řídicím střediskům a britskému leteckému průmyslu. Tehdy se také Luftflotte 5 (5. letecká armáda), startující ze základen v Norsku, vrhla na východní Anglii a Skotsko. Cíl ležel mimo dolet jednomotorových Bf 109, a tak Němci jako doprovod nasadi34
Messerschmitty Bf 109 E od Gruppe IV./JG 51 na základně ve Francii během bitvy o Británii
JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY
Bitva o Británii
Bakewell
Velitelství stíhací skupiny
Horncastle
Nottingham
Britské letiště
Sheringham Cromer
Boston
Derby
Sektor RAF
J
King’s Lynn
K
Hranice stíhacích skupin
Stamford
Leicester
Hranice sektorů RAF
Norwich
Great Yarmouth
Peterborough
Stanice radaru Chain Home Stanice radaru Chain Home Low
G
Coventry
Dosah radaru Chain Home
Warwick
Dosah radaru Chain Home Low
Thetford
Ely
F
Bedford
Koncentrace protiletadlového dělostřelectva
Southwold
Bury St Edmunds
Cambridge
Balonová přehrada
Aldeburgh
Ipswich
Bletchley
Felixstowe
Luton
Velitelství Pozorovacího sboru Přístav
Z
Oxford
Velitelství letecké armády Velitelství leteckého sboru
Swindon
Německé letiště
VII
Skegness
Hucknall
L
Britské sektorové letiště
Y
Lincoln
E
Hertford
Chelmsford
Brentwood
Londýn
Maidenhead Reading
Letecký sbor
Dartford
Y
Hranice operačních pásem leteckých armád
Andover
A
Salisbury
Hranice operačních pásem leteckých sborů
Southend-on-Sea
Canterbury
Sevenoaks
Guildford
B
Ashford
C
Horsham
Winchester
Chatham
D
Calais
Newhaven Southampton
Dorchester Sidmouth
Ypres
Hastings
Saint-Omer
Boulogne
Eastbourne
Bognor Regis
Ryde
Bournemouth
Dunkerk
Dover Folkestone
Dolet německých stíhaček Německé nálety
Ostende
Deal
Lille
Shanklin
II
Étaples
Portland
Saint-Pol
Berck
M
a
L
a
n
c
Arras
e
h
Abbeville
Le Tréport
Albert Amiens
Péronne
Dieppe Fécamp Montdidier
Cherbourg Le Havre
Bolbec Beauvais
Rouen
Normanské ostrovy
Carentan
I
Deauville
Bayeux Caen
Saint-Lô
Lisieux
Meaux
Évreux Saint-Germain-en-Laye
Granville Saint-Malo Guingamp
Saint-Brieuc
IV
Laigle
Flers
Dreux
V
VIII
Dol Dinan Fougères
Vitre
Paříž
Versailles
Vire
Avranches
Senlis
Louviers
S
Chartres
Étampes
Alençon Mayenne Châteaudun
0
25km
35
Kapitola 3.
Těžké stíhačky V polovině 30. let Luftwaffe začala provozovat letoun z kategorie těžkých stíhaček, když zavedla Messerschmitt Bf 110 Zerstörer. Ačkoli se tato koncepce ukázala jako nedostačující k boji s nepřátelskými jednomístnými stroji, německé letectvo se nikdy svých dvoumotorových stíhaček nevzdalo a nasadilo je v mnoha rolích. Do konce války říšský průmysl vyrobil řadu vysoce účinných nočních stíhacích adaptací zejména letounů Bf 110 a Junkers Ju 88 Tato kapitola se věnuje následujícím typům: • Messerschmitt Bf 110
• Focke-Wulf Ta 154
• Focke-Wulf Fw 187 Falke
• Heinkel He 219 Uhu
• Dornier Do 17
• Arado Ar 240
• Dornier Do 215
• Messerschmitt Me 210
• Dornier Do 217
• Messerschmitt Me 410
• Junkers Ju 88
Messerschmitty Bf 110 D-3 patřící ke Zerstörergeschwader 76 (ZG 76) s příděmi pomalovanými žraločími tlamami stojí na letišti v Řecku někdy v roce 1941
67
PROUDOVÉ A RAKETOVÉ STÍHAČKY
Messerschmitt Me 262 A-1a Tento stroj sloužil u 11./JG 7, která měla v dubnu 1945 základnu v Praze. Letoun nakonec ukořistili Spojenci u Lechfeldu a nyní je uchováván v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu
Ocas Řídicí plochy zahrnovaly výškovky potažené látkou, které byly u později vyráběných letounů nahrazeny pevnějšími kovovými potahy. Stíhačka silné kormidlo potřebovala pro udržení směrové stability
Křídla Původně měl Me 262 mít motory zabudované v křídlech, ale pokročilé agregáty se do nich nevešly, takže je konstruktéři nakonec zavěsili pod křídla
130
Motory Pohon zajišťovala dvojice axiálních proudových Junkersů Jumo 004B-1, které trpěly nízkou spolehlivostí a omezenou životností. Mohlo za to jak spojenecké bombardování narušující německý průmysl, tak nedostatek některých materiálů potřebných k výrobě lopatek turbín
PROUDOVÉ A RAKETOVÉ STÍHAČKY
Pilot Do kabiny „Žluté 7“ usedal Heinz Arnold, který před přechodem na proudový letoun zaznamenal 42 vítězství na stíhačkách s pístovým motorem. Než byl v dubnu 1945 prohlášen za nezvěstného, zaznamenal během pouhých tří týdnů sedm sestřelů na proudových letounech
Zbraně Standardní pevnou výzbroj tvořily čtyři 30mm kanony Rheinmetall Borsig MK 108A-3, přičemž palebný průměr každé z horních zbraní činil 100 nábojů a u spodní dvojice 80 nábojů. U některých verzí se také pod křídla montovaly rakety R4M
Taktika Hlavní výhodu Me 262 představovala jeho vysoká rychlost. Piloti tedy mohli nepřátelský bombardér napadnout a bleskově zase zmizet. Naopak v klasickém manévrovém souboji Schwalbe kvůli velkému poloměru zatáčky jasně zaostávala a stíhači se mu snažili vyhýbat
131