Piano & keyboard
Základní průvodce pro hru na běžné typy nástrojů!
radost ze hry
Zahrajte snadno
různé žánry
Na cestě k tomu, abyste se stali dobrým pianistou, je naprosto zásadní osvojit si správné držení těla
Než se začnete učit hrát na piano, je nejprve třeba zajistit, abyste u nástroje správně seděli. Držení těla je pro pianisty velmi důležité. Díky němu získáte největší možnou flexibilitu, abyste dosáhli na všechny klávesy, pomáhá ale také při učení správné techniky úhozu.
Na cestě ke správnému držení těla budete potřebovat především vhodnou stoličku. Pokud
se nahrbíte nízko nad klaviaturu, nebudete schopni naučit se ani základy. A pokud si sednete naopak příliš vysoko, vaše prsty na klávesy budou dopadat v nesprávném úhlu. Nepotřebujete nic drahého. Nejlepší je nastavitelná stolička, ale výšku posedu můžete samozřejmě také upravit pomocí polštářků.
Nemyslete si však, že při hře na piano musíte sedět strnule. Klíčem k perfektnímu držení těla
Nyní si ukážeme, jak zaujmout správnou polohu pro hru na piano
01 Správná výška Při sezení u piana je potřeba, aby vám lokty a ruce volně visely z ramen. Předloktí by mělo být vodorovně s podlahou a ruce by měly svírat o něco větší než pravý úhel. Upravte stoličku tak, abyste dosáhli správné výšky.
03 Ruce ohněte do oblouku
Vaše ruce by měly na klávesách tvořit oblouk. Prsty mají směřovat téměř kolmo dolů a neměly by nikdy hrát naplocho. Zápěstí by mělo být v rovině s předloktím. Stoličku si nastavte dle potřeby.
je zaujmout takovou pozici, která je pohodlná a zároveň efektivní, ale která také poskytuje při hře dostatek flexibility. Dobrý pianista nehraje jen rukama, naklání se také v bocích a pohybuje celým tělem jen proto, aby hrál co nejlépe.
Nyní si projdete kroky, díky kterým dosáhnete správného držení těla, abyste byli připraveni naučit se základům hry na piano, až konečně usednete k nástroji.
Posaďte se na stoličce dostatečně dopředu tak, abyste mohli pohybovat horní částí těla, ale zároveň tak, abyste na stoličce seděli stabilně. Při položení prstů na klávesy byste měli mít lokty mírně před tělem.
04 Položte ruce
Pokud jste postupovali podle předchozích kroků, měli byste sedět ve správné pozici. Možná vám to bude připadat zvláštní, ale časem si na to zvyknete. Palce položte na stejnou klávesu (my jsme vybrali jednočárkované C) a uvolněte se.
Nyní vám ukážeme, jak u piana správně sedět
Paže
Paže by měly svírat téměř pravý úhel. Horní část těla by vám měla z ramen volně viset a předloktí by mělo být souběžně s podlahou.
Zápěstí
Začátečníci často svá zápěstí prohýbají, protože jim to je pohodlnější. Snažte se to ale nedělat. Vaše zápěstí by měla být zarovnaná s předloktím.
Ruce
Vytvořte rukama oblouky stejně jako na fotografii. Vaše prsty tak budou schopné dopadat na klávesy s velkou přesností.
Sezení
Posaďte se na přední část stoličky tak, abyste se mohli pohybovat v bocích, ale zároveň ne tak dopředu, že byste padali. Zkrátka seďte tak, abyste byli flexibilní a zároveň stabilní.
Nehrbte se
Začátečníci mají sklony se u piana začít hrbit, protože je to pohodlnější. Z počátku vám to možná může připadat lepší, ale z dlouhodobého hlediska to brání ve správném hraní. Snažte se co možná nejvíc zachovat správné držení těla.
Výběr a přizpůsobení stoličky je pro hru na piano klíčové
Ujistěte se, že se vaše židle neviklá.
Pokud jste příliš nízko, položte na židli ne příliš měkké polštáře. Posaďte se na přední okraj tak, aby byla vaše záda rovná.
Stolička
Hlavní výhodou stoličky nebo lavice je to, že se nemůžete opřít. Pokud je příliš nízká, položte na ni polštář, abyste seděli ve správné výšce.
Polohovatelná stolička
Ke hře na piano se nejvíc hodí polohovatelná stolička. Můžete snadno měnit výšku, abyste seděli tak, jak potřebujete, a měli při tom rovná záda a pohyblivé boky.
Správné protažení a procvičení rukou před usednutím k pianu je důležitou součástí hraní
Stejně jako se musí atlet před závodem protáhnout, musí se i pianista rozcvičit, než začne hrát. Ačkoli není hra na piano tak náročná jako běh na 100 metrů, bude vhodné zařadit na začátek pár krátkých etud na zlepšení techniky hry.
Uvolnění ramen, paží, zápěstí i rukou vám umožní skladbou klidně proplouvat. Vaše prsty budou obratnější, snadněji budou dopadat na správné klávesy, lépe na ně dosáhnou a mezi vámi a notami na papíře už nebudou žádné překážky. Budete si také cvičení mnohem více užívat, protože pokud jste se správně procvičili, nebudou vás bolet prsty, zápěstí ani záda. Díky správnému protažení také
Začněte pomalu
Začněte hrát noty velmi pomalu a plynule. Až se vám to povede několikrát zvolna zopakovat, můžete trochu zrychlit, ale jen tak, abyste stále měli uvolněné ruce.
předejdete křečím v rukou. Pokud jste se tedy procvičili a zároveň u piana správně sedíte, budete schopni hrát tak dlouho, jak jen budete chtít.
Využít můžete také běžné cviky na protažení rukou a posílení prstů nebo prostorů mezi prsty tak, abyste dosáhli na vzdálenější klávesy a hráli je čistě.
Fyzické napětí se může přenést i do hudby. Pokud nesedíte pohodlně, může i vaše hraní znít nepříjemně. Je důležité se na hru správně připravit,
abyste si nevytvořili špatné návyky, kterých se těžko zbavuje. Zde vám ukážeme několik velmi jednoduchých cviků pro začátečníky. Ty můžete časem doplnit o další, a tak si vybudovat výbornou rozcvičku, se kterou se skvěle připravíte na každé hraní a časem i na koncerty.
„Uvolnění ramen, paží, zápěstí i rukou vám umožní skladbou klidně proplouvat.“
Přidejte
Nejprve zahrajte několik opakování pravou rukou, pak levou rukou a pak znovu. Následně můžete postoupit o krok dál a zkusit hrát oběma rukama najednou. Až si budete jistější, můžete opět o něco zrychlit.
Vyrovnejte to Poslechněte si, jak hrajete, a snažte se všechny noty hrát stejně hlasitě. Toto cvičení vám pomůže posílit čtvrtý a pátý prst (prsteníček a malíček), které obvykle dopadají na klávesy nejslaběji.
Prodýchejte to Zní to možná samozřejmě, ale nezapomeňte při cvičení a hraní volně a zhluboka dýchat, abyste zůstali v klidu a seděli u piana pohodlně.
Tip Naučte se prstoklad
Abyste se lépe naučili, kterým prstem máte kterou klávesu stisknout, uvidíte u not prstoklad. Číslem 5 je označený malíček, 4 je prsteníček, 3 prostředníček, 2 ukazováček a 1 je palec.
Rozcvička před hraním pro začínající pianisty
01 Protažení
Opatrně si protáhněte celé paže a uvolněte ramena. Pohybujte rukama a zápěstím jemnými krouživými pohyby zleva doprava a pak na druhou stranu. Sevřete ruce v pěst a opatrně jimi v zápěstích pohybujte k tělu a od těla.
03 Cvičení pro levou ruku
Zahrajte zapsanou melodii. Začněte malíčkem (5). Pak rozklad zopakujte, ale vždy se oproti předchozímu úseku posuňte o jednu klávesu výš. Několikrát melodii zopakujte.
02 Cvičení pro pravou ruku
Pravá ruka bývá zpravidla silnější. Procvičte ji tak, že jednoduše přehrajete klávesy nahoru a zase dolů. Začněte palcem na jednočárkovaném C a pokračujte nahoru. Nejprve hrajte pomalu a po několika opakováních zrychlete.
04 Posílení
Díky dalším cvičením můžete prsty i posílit. Zkuste stisknout pět kláves najednou a během toho, co je držíte, stiskněte několikrát klávesu čtvrtým prstem. Poté zkuste to samé pátým prstem. Tím je posílíte.
Tato kapitola se zaměřuje na to, co je hudební notace a jak ji číst. Představeny budou také symboly, které mají vliv na způsob hry
Hudební notace je způsob, kterým skladatelé hudebníkům sdělují, jak se má daná skladba hrát a jaké mají být výšky tónů a rytmus. Noty se zapisují na osnovu, která se skládá z pěti linek. Dají se umístit na samotné linky nebo do mezer mezi nimi a představují sedm základních hudebních tónů. Noty se oddělují svislými čárami zvanými taktové čáry. Před notami obvykle najdete klíč a označení taktu a často uvidíte také předznamenání v podobě křížků či béček. Nad osnovou téměř vždy uvidíte označení tempa uvedené buď číselně, nebo slovně pomocí popisného termínu. Díky němu zjistíte, jak rychle máte skladbu hrát. Pod osnovu může skladatel přidat označení dynamiky skladby. Ta ukazují, jak hlasitě máte určitou část skladby hrát.
„Hudební notace… jak se má daná skladba hrát prostřednictvím výšky tónů i rytmu.“
Vysvětlení hudebních symbolů
Náš průvodce nejběžnějšími hudebními symboly
01 Klíč
Ve skladbě se můžete setkat s jedním z několika typů klíčů. Tento se nazývá houslový. Udává výšku zapsaných not. Více se dozvíte na straně 32.
02 Předznamenání
Vždy se nachází před začátkem samotné skladby. Podle umístění symbolů do mezer či na linky zjistíte, které noty máte hrát jako zvýšené či snížené. Více se dozvíte na straně 40.
03 Taktové předznamenání
Na začátku skladby uvidíte dvě čísla, jedno nahoře, druhé pod ním. Horní číslo určuje, kolik dob se v taktu nachází, spodní číslo říká, jaký typ doby to je. Více se dozvíte na straně 38.
=130 04 Označení tempa
Tempo můžete na začátku skladby znázornit několika způsoby. Dva nejčastější jsou: slovní označení (většinou v italštině) nebo stejně jako v tomto případě číselné podle počtu čtvrťových dob za minutu. Více se dozvíte na straně 52.
05 Dynamika
Tyto značky určují, jak hlasitě máte danou část skladby hrát. Nejčastěji se jedná o f (forte), což znamená hlasitě, a p (piano), což znamená tiše. Přidání písmene m (mezzo) před jednu z těchto značek znamená středně. Více se dozvíte na straně 50.
V notovém zápisu jsou noty symboly, které udávají rytmus i výšku tónu ve skladbě. Více se dozvíte na straně 33. Tip Procvičujte a opakujte
Naučit se číst z not vám může zpočátku připadat náročné.
Nejdůležitější je ale procvičování a opakování. Díky těmto dvěma principům budete časem schopni přehrát skladbu a ani se nezamyslíte nad tím, kde jednotlivé noty leží.
Svůj pokrok urychlíte, když se budete učit číst z not ve dvojici
Tečka nad notou označuje staccato.
To znamená, že máme tuto notu hrát o něco kratší dobu, než bychom ji jinak hráli.
08 Důraz
Když uvidíte nad notou vodorovnou šipku, jedná se o důraz. Notu označenou tímto symbolem chce skladatel o něco víc zdůraznit tak, aby zněla o trochu hlasitěji. Nepleťte si tento symbol se šipkou označující decrescendo, ta se nachází pod notou.
09 Taktová čára
Taktová čára dělí noty podle správného počtu dob v daném taktu. Rozlišují se různé typy taktových čar, včetně repetic a dvojitých taktových čar.
Samostatná krátká vodorovná čára nad notou nebo pod ní označuje tenuto. Hráči říká, že by měl danou notu hrát v celé její délce.
Vypadá sice podobně jako symbol pro důraz, ale je delší a zapisuje se pod notovou osnovu. Jedná se o dynamické označení, které hráči říká, že má zesilovat (jako v tomto případě), či zeslabovat (opačný směr šipky). Tyto symboly se dají nahradit slovním označením cresc. či decresc.
Vkládají se před notu a označují změnu výšky tónu odlišnou od té
uvedené v předznamenání. Dělí se na béčka ( ), křížky (#) a odrážky ( ).
13 Prima volta, seconda volta
Toto označení se objeví nad určitými takty při repeticích, kdy máte při opakování zahrát jiný závěr.
14 Repetice
Dvojitá taktová čára se dvěma tečkami značí, že máte skladbu mezi dvěma repeticemi přehrát dvakrát. Pokud je v záznamu jen repetice orientovaná doleva, opakujte skladbu od začátku.
Dvě noty stejné výšky lze pomocí tohoto symbolu svázat v jednu. Druhou notu již znovu nezahrajete, ale první musí stále znít.
Zjistěte, jak se stupnice tvoří a proč jsou důležité
Stupnicemi se v hudební teorii rozumí řada osmi tónů uspořádaných v určitém pořadí. Mohou být vzestupné nebo sestupné. Zpravidla začínají a končí stejným tónem (např. C), vzdálenost mezi nimi činí jednu oktávu (vzdálenost mezi osmi notami). Stupnice obvykle odpovídají vzorci not vzdálených od sebe o půl tónu nebo o tón.
Třemi nejčastějšími podobami stupnice jsou durové, vesele znějící stupnice, mollové, smutně znějící stupnice, a chromatické, jejichž zvuk není jednoznačný a skládá se z půltónů. Mollové stupnice se však dělí ještě na několik typů s drobnými rozdíly v jejich složení.
Jak jdou stupnice za sebou a kolik mají křížků či béček, se řídí jednoduchým pravidlem. Durové a k nim paralelní mollové stupnice s křížky se tvoří vždy na pátém stupni stupnice předcházející. Základní durovou stupnicí je C dur, která nemá žádné předznamenání. Její pátý stupeň je tón G (C-D-E-F-G), tedy druhou stupnicí je G dur a má jeden křížek (fis), pátým stupněm G dur
je tón D (G-A-H-C-D), tedy následuje stupnice D dur s dvěma křížky (fis, cis) a takto můžete pokračovat dál. U mollových začnete na a moll bez předznamenání, pátým stupněm je E, tedy následuje stupnice e moll s jedním béčkem a tak dále.
Stupnice s béčky (durové i mollové) se tvoří podobným pravidlem, jen používáte stupeň čtvrtý.
Stupnice s křížky (tzv. kvintový kruh)Stupnice s béčky (tzv. kvartový kruh)
Durové stupniceMollové stupnicePočet křížkůNázvy křížků
C dur a moll0#-
G dur e moll1#fis
D dur h moll2#fis, cis
A dur fis moll3#fis, cis, gis
E dur cis moll4#fis, cis, gis, dis
H dur gis moll5#fis, cis, gis, dis, ais
Fis dur dis moll6#fis, cis, gis, dis, ais, eis
Cis dur ais moll7#fis, cis, gis, dis, ais, eis, his
Vaše ruce pianisty
Když se podíváte na stupnice v této příručce, všimnete si, že jsou vedle not malé číslice. Ty označují prsty, kterými máte tyto noty hrát. Hra stupnic podle správného prstokladu je méně namáhavá a vy se budete moct soustředit na postupné zrychlování.
„Hra stupnic podle správného prstokladu je méně namáhavá.“
Durové stupniceMollové stupnicePočet béčekNázvy béček
C dur a moll0 -
F dur d moll1 b
Hes dur g moll2 b, es
Es dur c moll3 b, es, as
As dur f moll4 b, es, as, des
Des dur hes moll5 b, es, as, des, ges
Ges dur es moll6 b, es, as, des, ges, ces
Ces dur as moll7 b, es, as, des, ges, ces, fes
Je důležité vědět, které prsty mají hrát které noty
Vysvětlení teorie hlavních typů stupnic
Stupnice nejsou jen skvělý nástroj pro orientaci na klaviatuře. Způsob, jakým je cvičíte, vám také postupně pomůže hrát rychleji a přesněji. Nedá se samozřejmě říct, že by to bylo to nejzajímavější, co si můžete na piano zahrát… Avšak díky jejich přesným vzorcům budete moct hrát stupnici v jakékoli tónině a ani nebude nutné, abyste ji četli z not! Tyto vzorce vycházejí ze vzdálenosti mezi notami stupnice a měří se v půltónech, což je vzdálenost mezi dvěma
Durová stupnice
Durová stupnice se řídí tímto vzorcem: tón, tón, půltón, tón, tón, tón, půltón. Pokud se například podíváte na stupnici C dur, uvidíte, že půltóny vycházejí v místech, kde jsou dvě bílé klávesy přímo vedle sebe: mezi klávesami E a F a klávesami H a C. Tímto vzorcem se řídí všechny durové stupnice. Stačí vědět, kde se nachází první tón, a pak už snadno zjistíte, jak má vypadat zbytek stupnice.
mollová stupnice
Harmonická mollová stupnice je trochu jiná. Stále sice používá vzorec, ale ten se liší. Interval mezi šestým a sedmým tónem má tři půltóny, tedy tón a půl. Vzorec je tedy následovný: tón, půltón, tón, tón, půltón, tón a půl, půltón. Na rozdíl od veselé durové stupnice zní tato stupnice tajuplně, čímž se liší i od ostatních mollových stupnic.
Melodická
mollová stupnice
Melodická mollová stupnice je zvláštní. Jako by to byly dvě různé stupnice. Při vzestupném běhu je vzorec tón, půltón, tón, tón, tón, tón, půltón, ale při sestupném je to tón, tón, půltón, tón, tón, půltón, tón. Cestou dolů jde o stejnou stupnici, jako je přirozená mollová stupnice. Zapamatovat si dva vzorce pro jednu stupnici je docela oříšek, ale jakmile se je naučíte, tak její flexibilitu oceníte.
přiléhajícími klávesami na klaviatuře. Interval dvou půltónů se nazývá tón. Mezi tóny C a D je tedy vzdálenost jednoho tónu. Ale pozor! Neměli byste z toho vyvozovat, že jsou od sebe všechny bílé klávesy vzdálené o jeden tón. Ve skutečnosti je interval mezi některými klávesami (E a F, H a C) pouhý půltón, protože mezi nimi neleží černá klávesa.