depeche
Kompletní příběh
Průkopnická alba • Ikonické videoklipy • Strhující koncerty Vzpomínka na Andyho Fletchera • Kapela očima fanoušků
100% neoficiální
Českou verzi
biografie Depeche
Mode připravilo v roce 2019 nakladatelství
Edice Knihy Omega
Novi N ář i a N Gitti NG s přišel v roce 2019 se zasvěce N ou bio G rafií Depeche Mo D e: Víra & o DD anost . K N iha, z N íž při N ášíme rozsáhlý úryve K , se podrob N ě vě N uje N ahrává N í alba s ongs of f aith an D De V otion a N ásled N ému d evotio N al t our, při K terém K apela sváděla dramatic K ý boj s dro G ovou závislostí…
Turné World Violation, na kterém Depeche Mode strávili podstatnou část roku 1990, všechny vyšťavilo. Pánové se proto stáhli do ústraní, kde si lízali rány. Z nerozlučné dvojice Fletcher & Gore se tou dobou stali otcové. Andymu povila dítě dlouholetá partnerka Gráinne, Martinovi zase přítelkyně Suzanne Boisvertová, kterou poznal v roce 1989 v Paříži.
Napsal: Ian G I tt I n G s komponenty velkých generátorů pro průmyslové provozy. Jeho jediným kolegou černé pleti přitom byl údržbář středního věku, který neustále nosil kšiltovku s logem Depeche Mode. Goosenův příbuzný to jednoho dne nevydržel a žertem se na překvapivou pokrývku hlavy zeptal. Údržbářova odpověď mu vyrazila dech: „Martin Gore je můj syn.“
NásTrahy Kalifor N ie
Než došlo ke dvojité radostné události, prožil Martin Gore hluboký otřes. Jeho matka Viva Lee mu totiž prozradila rodinné tajemství. Začátkem šedesátých let se zapletla s americkým vojákem tmavé pleti, který se stal jeho biologickým otcem. Šokovaný Gore své pohnutí veřejně neventiloval, nicméně během další cesty do USA se pokusil otce vyhledat. Podle blogu, který publikoval americký hudební fanoušek Miles Goosens v březnu 2012, k rozpačitému shledání pravděpodobně došlo ve virginském okrese Bland. Goosens popsal, že v této odlehlé části Apalačského pohoří bydlel jeho příbuzný. Ten pracoval v místní fabrice na elektrické součástky, například
Alan Wilder se v oddechovém čase oženil s přítelkyní Jeri Youngovou a také zapracoval na své bokovce, projektu Recoil, v jehož rámci nahrál v pořadí už třetí album Bloodline (1992). K hostování se mu přitom podařilo získat spřízněné umělce kalibru Mobyho, Toni Hallidayové z kapely Curve nebo Douglase McCarthyho, frontmana Nitzer Ebb.
Zato Dave Gahan rozhodně čas odpočinkem a rozjímáním nemarnil. Po rozluce s první manželkou Joanne Foxovou se neměl kam vrátit, a tak po boku nové partnerky Teresy Conroyové zapustil kořeny v Los Angeles. Během turné Music for the Masses i následujícího World Violation Tour nacházel ve zběsilém rockerském životním stylu čím dál větší zalíbení. Když nyní unikl káravému zraku manželky a povinnostem k synovi, doslova se utrhl ze řetězu.
V duši daVea GahaNa dřímala
NeNaplNěNá touha po maNýře rockoVého rebela. Na pódiu se chtěl NaparoVat jako mick jaGGer, Freddie mercury Nebo jim morrisoN
Extatická póza Davea Gahana na jevišti rotterdamské haly Ahoy
června 1993
Záblesky v temnotách
Páté album Black c ele B ration ka P ela o P ět nahrála v b erlíně a tentokrát se nebála vstou P it do ještě tísnivějších dysto P ických vod. o dvaha se vy P latila, nové dílo se P řiřadilo k nejvýraznějším hudebním
o P usům osmdesátých let a stalo se skutečným milníkem v kariéře d e P eche m ode
Napsal: Matthew Lindsay
vroce 1985 se Depeche Mode ocitli na rozcestí. I když nevydali nové album, v říjnu vyslali do světa kompilaci The Singles 81→85. Jednalo se o komerční tah podpořený energickou promo kampaní, k níž patřily televizní reklamy i odvážná fotografie na obalu. Na albu měl své místo i nejnovější, samostatně vydaný singl Shake the Disease z dubna téhož roku. Jednalo se o hypnoticky syntetickou baladu s temnou pointou, plnou smyslně erotických textur. Magazín Smash Hits si v chronologicky řazené kompilaci povšimnul tendence ke „znepokojivým skladbám pro dospělé“. A to byl teprve začátek.
Znamení doby
Kompilační alba obvykle vycházejí, pokud si chce kapela dopřát oddechový čas nebo uzavřít určité tvůrčí období, případně se rozloučit s hudební kariérou… Zvěsti o rozpa-
du Depeche Mode se sice ukázaly jako neopodstatněné, na hádky však přece jen došlo. Martin Gore vzpomínal, že se první demosnímky k novému albu setkaly s chladným přijetím Daniela Millera i promotéra Neila Ferrise: „Písničky prý za moc nestály, nevybrali bychom z nich žádnej singl a beztak je nikdy nebudou hrát v rádiu…“ Nato se Gore na týden vytratil – schoval se na předměstí Hamburku u své přítelkyně, již poznal při studentském výměnném pobytu.
Za vlídnější atmosféry se kapela sešla až na sklonku roku 1985: nejprve v londýnských Westside Studios, později se přesunuli do nahrávacího studia Hansa v Berlíně. Rušná německá metropole nabízela divoký noční život, temná zákoutí a ještě temnější erotiku, pro práci na Martinových nových skladbách se proto zdála jako stvořená. Nedaleko studia se navíc varovně tyčily strážní věže, v nichž stále ještě vartovali východoněmečtí pohraničníci jako za časů, kdy v Berlíně hledali inspiraci Bowie a Iggy Pop. Millerovi se sice na první poslech zdála Goreova nová hudba „nevýrazná a ponurá“ , nakonec se však s koproducentem Garethem Jonesem pustili do práce s plným nasazením. V zájmu zachycení dostatečně tísnivé nálady prosadil, aby kapela doslova žila přípravou alba. Nahrávalo se 4 měsíce, nezřídka až 14 hodin denně. Komerční hledisko přitom ustoupilo uměleckým ambicím. Podle Jonese kapela stvořila „mistrovské dílo, kterým dosáhla dalšího vrcholu“. Náročná hudba si zjevně žádala odpovídající postup.
Řada použitých technik se stala neodmyslitelnou součástí pracovních postupů Depeche Mode už při přípravě alba Contruction Time Again (1983). Bohatých zvukových textur například kapela dosahovala opakovaným přehráváním syntezátorových partů přes různé ozvučovací systémy a jejich následným snímáním… Depeche Mode se však rozhodli posunout hranice možností ještě dál. Podle vyjádření Andyho Fletchera je vpřed poháněla snaha dokázat, že „elektronická hudba není druhořadej žánr“. Zároveň se jednalo o průvodní jev překotného hudebního vývoje, k němuž v roce 1985 přispěla celá série novátorských alb, jejichž technicky nápaditý zvuk bohatý na samply už se nacházel na míle daleko od monotónních popových kolovrátků z počátku 80. let. Jmenujme alespoň desky Hounds of Love
z katalogu Kate Bush, dále Low-Life od New Order, A Secret Wish německé formace Propaganda, Songs from the Big Chair od Tears for Fears nebo Slave to the Rhythm Grace Jonesové.
a ž na krev
Kapela ze zásady odmítala přednastavené rejstříky, což vedlo k nekonečným zvukovým experimentům. Samply úderů do pružin vytvářely pozoruhodnou variaci na kytarové tóny, z vysavačové trubice se podařilo dostat basový zvuk, který působil úchvatně zejména po „prohnání“ přes rotující reproduktor zesilovače Leslie. Pozoruhodnou kombinaci představovalo spojení kovově znělých samplů a lidských hlasů, o které se postaral Millerův Synclavier (který si častěji spojujeme s avantgardnějšími kapelami typu Cabaret Voltaire nebo s tehdejší tvorbou Franka Zappy).
To vše spoluutvářelo rozsáhlou, bohatou a pulzující stěnu autonomních zvukových vrstev zahalenou hutným echem. „Dozvuk dodává atmosféru, “ vysvětloval Jones, který s různými echy a haly rád experimentoval. Většinou se nahrávalo ve Studiu 4, v nejvyšším patře komplexu Hansa, pro část práce se ale kapela i se zvukovou technikou přesunula do tanečního sálu Studia 2 (kde o několik let dříve vznikl i nezapomenutelný opus Davida Bowieho Heroes). Podle zvídavého a neustále přítomného Alana Wildera přitom produkce „jednotlivé zvuky prohnala zesilovačem a znovu nahrála, aby zachytila akustiku sálu“
Vynalézavý chaos vyvrcholil při míchání skladby Stripped, vybrané zároveň i na singl. Nahrávku otevírá šibalské hrábnutí do strun, k němuž se vzápětí přidá zvuk motocyklu puštěného na volnoběh (který Gore nasamploval již pro své demo) a akcelerujícího Porsche Davea Gahana. Do mixu si našel cestu i rachot ohňostroje nasnímaný mikrofony strategicky rozmístěnými v různé výšce, což dodalo zvuku panoramatický efekt. Vše pak podkreslil pro album charakteristický, téměř hypnotický strojový rytmus.
Neocenitelné služby kapele od poloviny 80. let prokazoval systém MIDI zajišťující bezchybnou komunikaci všech digitálních složek, a tedy i přesnou synchronizaci, propojování a násobení zvuků v míře, jaká u debutu Speak & Spell (1981) ještě nepřipadala úvahu. Při nahrávání Black Celebration kapela moderní technologie ždímala až na doraz, což se neobešlo bez problémů. Na dusné atmosféře ve studiu se podepsalo i pracovní vypětí v úzkém kolektivu. „Nakonec jsme se navzájem nemohli ani cítit, “ přiznal Jones. „Úplná noční můra, “ dodal Miller. Než se podařilo sestavit finální verzi alba, cítili se všichni vyhořelí. Miller s Jonesem totiž donekonečna pokoušeli trpělivost kapely ve snaze získat co „nejšpinavější“ zvuk. V kontrolní místnosti se přitom hojně kouřila tráva, s níž je snadné zabřednout do nepředstavitelných zvukových detailů. Dokončení Black Celebration si proto vyžádalo čas navíc a závěrečná fáze představovala pro zvukaře Jonese natolik stresující zážitek, že se do hotového alba nikdy nezaposlouchal.
Album Black Celebration dosáhlo na 4. příčku britského žebříčku, často také figuruje mezi nejvýznamnějšími hudebními počiny osmdesátých let
Do hloubky
Vysmýčili jsme nejtemnější kouty hudebního katalogu d epeche m ode,
abychom sesta V ili žebříček písní, které leckdy neprá V em zůstá V ají zastřeny zá V ojem pa V učin
Napsal: Alist A ir Powell
Sestavit Top 40 z ikonických hitů Depeche Mode by asi dokázal každý, rozsáhlý tvůrčí počin elektronických zaklínačů z Basildonu však ukrývá mnohem víc –bonusové nahrávky, opomíjené kousky na albech i singlech, B strany singlů, kterým se nevěnovala zasloužená pozornost… Prošli jsme znovu kompletní diskografii, dali jsme prostor i skladbám a albům, které svého času kritika zavrhla, a také jsme vyzpovídali početné zástupy skalních fanoušků. Ke skrytým hudebním pokladům každý přistupuje jinak. Znalcům asi neřekneme nic nového, nováčky a příležitostné posluchače Depeche Mode ale možná čeká na následujících stranách nejedno vzrušující překvapení.
Ponořte se s námi do hypnotických hlubin elektronické hudby a zavzpomínejte si na méně známé písně Depeche Mode, pro přehlednost uvedené v chronologickém pořadí.
