IVA LECKÁ Dámská jízda
© Iva Lecká, 2013, 2024
Illustrations © Ivett Breburdová, 2013
Cover illustration © Bibi Hykl, 2024
ISBN 978-80-7244-513-4
Loď dorazila ke břehu. Milan vystoupil, a jakmile se jeho noha dotkla pevniny, pocítil neuvěřitelnou úlevu. Jsem tady. Konečně! Můžu se svobodně nadechnout.
Rozhlédl se kolem sebe. Všechno bylo nádherně zelené a slunce pálilo jako o život. Vyzvedl si svůj batoh a zamířil k prvnímu baru hned u pláže.
Rákosem pokrytý malý bar s deseti stolečky vyhlížel jako oáza. Z reprobeden umístěných na dvou velkých palmách zněl pohodový chillout. Milan si našel místo s výhledem na moře a pohodlně se usadil do velkého proutěného křesla. Příjemný větřík mu foukal do obličeje a přinášel fantastické vůně. Vlastně by mu teď bylo dobře kdekoli na světě, jen když bude hodně daleko od svých žen. Tady to znal dobře. Byl na Ko Samui několikrát a věděl, že tady si bude žít jako v ráji.
Navštívil tu téměř každý bar a zná osobně místní rybáře, kteří do restaurací ve městě dodávají čerstvé ryby. Barmanka s opálenou pletí a exotickým tetováním na rameni mu donesla jídelní lístek a přidala jemný úsměv. Milanovi zajiskřilo v očích. Tohle přeskočení jiskry důvěrně znal. Jenže tady je právě proto, že si musí nechat zajít chuť na krásné ženy. Měl jich v životě mnoho a skoro všechny ho přivedly do maléru. Už se nenechá zmást. Ignoroval nebezpečně přitažlivou dívku a zadíval se do jídelního lístku.
Uvědomil si, že nemá hlad. V letadle dostal docela obstojné kuřecí soté s rýží a v tomhle vedru potřebuje hlavně zchladit vyprahlé hrdlo a povzbudit mysl.
Téměř okamžitě jeho zrak upoutalo Cuba Libre. Pořádná dávka rumu mu zvedne náladu. Objednal si a pak se pohodlně roztáhl v křesle a nohy opřel o nízký bambusový stolek. Bylo mu tak lehce, jako by unikl jisté smrti.
Nasadil si sluneční brýle značky Ray-Ban a díval se před sebe. Pozoroval místní omladinu, jak na prknech prohání vlny. Sledoval bezstarostné mládí a najednou se přistihl, že se usmívá. Cítil se skvěle. Přemýšlel, kdy zavolá svému známému, který mu nabídl na pár dní azyl, než si najde něco, co bude splňovat jeho představy o ideálním bydlení. Filip
byl kamarád ze střední školy a tady žije patnáct let. Kdysi se rozhodl definitivně skoncovat se životem v Česku. Ačkoli se mu dařilo v podnikání, svou firmu prodal a za utržené peníze odletěl do Thajska. Na ostrově Ko Samui si koupil pozemek přímo u pláže a nechal si tam postavit nádhernou vilu. Pořídil si velkou výletní loď a živí se tím, že vozí turisty po zdejších ostrovech a zátokách. Vydělává slušně a má dost peněz, které mu zajišťují bezstarostný život. Jeho žena se nehodlala vzdát kamarádek, práce a života v Praze, tak se s ní rozvedl a po sedmi letech bezdětného manželství, které stejně nikam nevedlo, si začal plnit svoje sny, do kterých jeho původní manželka nezapadala. Teď žádnou manželku nemá, zato tráví volný čas se spoustou milenek.
O krásné ženy není v Thajsku nouze. Filip si konečně žije svůj sen, který v něm zrál od puberty. Mít hodně peněz, žádné závazky, pracovat, jen když se mu chce, a kolem sebe mít spoustu krásných holek. Takový život mu musí závidět každý chlap. Byly čtyři odpoledne a slunce pálilo vysoko na obloze. Do západu zbývaly ještě plné tři hodiny. Dost času, abych si pořádně vychutnal kousek ráje na zemi, protáhl se Milan a rozhodl se, že Filipovi zavolá později. Není kam spěchat, čas se tu blaženě zastavil. Tady není prostor na zběsilé akce. Tady se žije bez stresu a s úsměvem na rtech. Mávl na sexy barmanku a jasným pokynem si objednal další drink.
Venku se schylovalo k pořádné bouřce. Tohle léto si s námi nehezky zahrává. Každou chvíli přinese nějaké překvapení. Buď leje jako z konve, nebo je nesnesitelné vedro. Květa hbitě pozavírala všechna okna, aby nebyl průvan. Vítr sílil a hučel, jako když se blíží konec světa. Obloha se zatáhla černými mraky, které mezi sebou sršely blesky. Svým způsobem fascinující podívaná, ale když vám domem prolétne vzdušný vír, padají věci ze stolu a trhají se záclony, není to k popukání.
Květa se vyřítila ven sundat kytky z parapetů, aby je vichr nepolámal a neshodil na zem. Loni, když byla na dovolené v Mexiku, se tady strhla letní bouře a ona přišla o všechny muškáty. Utírala si zpocené čelo a odhadovala minuty, které jí zbývají, než se spustí slejvák.
Zazvonil mobilní telefon.
„Proboha, kdo mi může volat právě teď! Zrovna když potřebuju uklidit kytky! To bude určitě Milan, ten ví přesně, kdy má zavolat! Sakra!“ rozčilovala se a uklízela květináče s pelargoniemi pod střechu pergoly. Po pěti zazvoněních telefon ztichl.
Jen zaběhla do domu a zavřela za sebou dveře, začali se venku čerti ženit a spustila se průtrž. Z oblohy se lily provazy vody jako z nějakého vodopádu. Oddychla si, že všechno stihla strčit pod střechu. Kytky miluje, a kdyby jí je měl vítr a déšť zničit, dostala by záchvat vzteku. Pak si koutkem oka všimla, že má na šňůře pověšené prádlo a že ho nemilosrdně likviduje kyselý déšť. Vítr podebral šňůru s prádlem a strhnul dva barevné kolíčky. Sněhobílé šaty s drobnými kvítky se vznesly do vzduchu a přistály v záhonu s jahodami.
„Zatraceně!“ vykřikla Květa a vyběhla ven, aby šaty zachránila. Pokoušela se je chytit, jenže když už je měla na dosah, odletěly zase o dva metry dál.
Běhala po zahradě nešťastně jako zmoklá slepice a déšť ji šlehal do obličeje, až se jí roztekl mejkap. Trvalá jí zplihla a oblečení nacucané vodou mohla ždímat. Po několika minutách marného boje s vichřicí vběhla zpět do domu a vtrhla do koupelny. Uviděla zrcadlo a zběsile zařvala. Pak si uvědomila, že ta ošklivá ženská v zrcadle je její vlastní obraz. Pokoušela se uklidnit. Ručníkem vysušila vlasy, převlékla si zmáčené oblečení, setřela rozmazané oční stíny a řasenku a šla se podívat na mobil. To jsem si mohla myslet. Odložila vztekle telefon a zmeškaný hovor od Milana ignorovala. Jestli něco potřebuje, zavolá znovu. Evidentně to nebylo nic důležitého.
Milan je syn Květy. Její jediné dítě. Z dětských let už dávno vyrostl, dneska je mu skoro čtyřicet, ale chování má jako zastydlý puberťák. Celý život na něj byla sama. Manžel ji opustil, když bylo Milanovi dvanáct. Ale ani předtím se o něj příliš nezajímal. Neměl na něj čas. Hodně cestoval a nakonec zůstal v Emirátech, kde se mu podařilo se dvěma společníky otevřít vydatný ropný vrt. Neuvěřitelně na tom zbohatnul. Budiž mu ke cti, že své jmění odkázal také svému synovi, který jen díky tomu nikdy pořádně nepracoval a asi ani pracovat nebude, pokud nepočítáme jeho občasné podnikatelské pokusy končící katastrofou.
Milanův otec se zachoval víc než rozumně. Ještě než se vypravil na nebezpečnou cestu do hor, sepsal u notáře závěť, kde na svého syna pamatoval. I když mu Květa měla jeho celoživotní útěky od rodiny za zlé, v duchu mu děkovala, že Milana i ji zabezpečil do konce života. Na té horské výpravě se ztratil a po několikaletém marném pátrání byl prohlášen za mrtvého. Do klína jim tak spadlo dědictví. Ještě dnes mívá Květa živé sny, jak se její mrtvý muž objeví ve dveřích kuchyně a s otevřenou náručí oznamuje, že je zpátky a že spolu zase budou žít jako rodina. Asi by ho na místě zastřelila.
Dnes je Květě pětašedesát. Je to atraktivní moderní důchodkyně, co si umí život užívat. Pravidelně sportuje, cvičí jógu a zajímá se o alternativní medicínu. Kdysi měla herecké ambice, ale ty nakonec ztroskotaly po románku s jedním režisérem, který jí slíbil roli v televizním seriálu, vytahal
…10
Telefon začal znovu zvonit. Květa se zvedla z pohovky a podívala se na displej. Milan. Zřejmě to bude důležité, když volá podruhé.
„Ahoj, tady máma, co se děje?“ řekla klidně.
„Ahoj, mami! Prosím tě, proč mi nezvedáš mobil, volám ti už poněkolikátý,“ ozvalo se vzrušeně na druhé straně.
„Voláš teprve podruhý, tak laskavě nelži. Víš, jak nemám ráda, když mi lžeš. V tomhle jsi tak podobný svému otci, to snad ani není možný. Geny nevyčuráš,“ poznamenala jedovatě.
„Mami, nech si tyhle průpovídky, jsem v pořádný bryndě! Eva je těhotná.“
Květa ztuhla a na chvíli nemohla popadnout dech. Svět se jí roztočil pod nohama a okamžitě ji usadil do nejbližší židle. Eva. Milanova nejnovější milenka. Mladá dvacetiletá holka, která se na Milana pověsila před pár měsíci. Je to sice velice milá a půvabná dívka, ale je to i sestřenice Milanovy první ženy Kateřiny a teprve nedávno začala studovat vysokou školu.
„To si ze mě děláš srandu! Ty nemáš těch dětí ještě dost? Co jsi prosím tě dělal? Na co jsi myslel, když jsi to dělal? Proč to vlastně děláš, když to neumíš!“ hubovala ho.
„Já myslel…“
„Ty nemyslíš, Milane. A když náhodou myslíš, tak jen tím, co máš mezi nohama! Jsi chodící katastrofa! Okamžitě přijeď, nechci se rozčilovat po telefonu. Vynadám ti, až tady budeš!“ vykřikla zoufale a zavěsila.
Po krátkém hysterickém telefonátu si musela zapálit cigaretu. Kdysi chtěla s kouřením přestat, ale vždycky se našel důvod, proč pokračovat. Nehledě na to, že ji kouření bavilo. S cigaretou se cítila jako dáma. Především ji kouření uklidňovalo. Jako právě teď. Mohla se soustředit a přestaly se jí klepat ruce.
Seděla ve velkém koženém křesle a v duchu počítala. Kateřina. První Milanova žena. Syn Milan. Dana. Druhá Milanova žena, dvojčata Agáta a Beáta. Jana. Třetí Milanova manželka a dcera Eliška. Sice nevlastní, vyženěná, ale
11… z ní spoustu peněz a potom stejně jako většina mužů v jejím životě zmizel neznámo kam.
Ačkoli svoje vnoučata bezmezně milovala, už ji nebavilo snášet trvalé rozšiřování mateřské školky v rodině. Vždyť ten kluk je chodící rozsévač!
Bezděčně jí proběhlo hlavou, jestli by nebylo vhodné v zájmu zachování dobrých rodinných vztahů Milana vykastrovat. Okamžitě ale nápad zapudila jako scestný. Připomněla si film o kastraci býků, který nedávno viděla v televizi. Znovu ji sevřel skličující pocit, který v ní po zhlédnutí dokumentu uvolnil potoky slz. Plakala nad nebohými zvířátky, která se nemohou bránit, a nešlo to zastavit.
Je to blbec, ale je to můj syn, tohle zvládneme. Ostatně zvládli jsme už horší věci. Zvedla se ze židle a šla si uvařit kafe.
Obloha se začala projasňovat a sluníčko si proráželo cestu mezi mraky. Vypadalo to na hezký zbytek dne. Je po dešti. Tráva mokrá a z okapů se ozývá lehounké ťukání, jak zbylá voda stéká dolů. Kateřina právě dopekla moučník a vytáhla ho z trouby. Kuchyně byla provoněná vanilkou a jí to dělalo moc dobře. Vzpomněla si na svou babičku a na letní prázdniny, které u ní každoročně trávila. Jezdila do Podještědí se sestřenicí Kristýnou každé léto až do svých patnácti let. Za celé dětství jen dvakrát vynechala. Jednou si zlomila nohu a skončila v nemocnici a podruhé ji rodiče odvlekli na dovolenou do Bulharska. Babička ráda pekla a lahodná višňová bublanina byla vrcholem jejího pekařského umění.
Kateřina vytáhla z trouby buchtu, usmívala se na ni jako na svatý obrázek a pak ji odnesla na balkon, aby vychladla. Cestou k bublanině mluvila. Dělala to tak vždycky. „No ty jsi ale krásná holka! Ty jsi fešanda! To si dáme, až krapet vystydneš… to bude mňamka!“
Kuchyně vyhlížela jako po boji. „Kristepane, to je spoušť,“ pronesla tiše Kateřina a začala uklízet. Neměla moc času. Co nevidět dorazí Dana s Janou, její kamarádky na život a na smrt. Má jen slabou půlhodinu, aby uvedla kuchyni do normálního stavu a ještě se stačila trochu upravit. Pustila
…12 nakonec osvojená. Takže je taky jeho. A teď Eva. Další dítě na cestě.
„Kdybys viděla, jak se Milan tvářil. Řekla jsem mu, že mu dám holky na týden a odjedu pryč. Měla jsem pocit, že to s ním sekne,“ vzrušeně vyprávěla Dana a gestikulovala rukama, jak je u ní zvykem.
„To si dokážu představit,“ přikývla Jana.
„Myslím, že by nebylo špatný nechat mu na krku všechny děti a vyrazit někam společně. Prostě to na něj hodit. Jenže on by je nechal u mámy a někam by se vypařil,“ pokračovala Dana. „To by se muselo ještě vychytat, aby se z toho nemohl vykroutit.“ Dana v zápalu řeči klopýtla na vysokých podpatcích a zmlkla. Vždycky si dávala záležet, aby vypadala skvěle za všech okolností. Vysoké podpatky si brala i na vyběhnutí s košem k popelnici.
„Květu bychom musely vzít s sebou. Tím by ztratil možnost se z toho vyvlíknout. Prostě si uděláme dámskou jízdu. Bez dětí, bez chlapů, jen my ženský. No řekni, neláká tě to? Navrhneme dámskou jízdu Kateřině. Jsem si jistá, že nebude proti. Pořádně si užijeme! Všechny si nějaké parádní povyražení zasloužíme,“ vychrlila Dana na Janu, která byla myšlenkami úplně někde jinde a jen zmateně na kamarádku zamrkala.
Zastavily se u vchodu do pětipatrového paneláku a dívaly se na zvonky. KATEŘINA SVOBODOVÁ. Zazvonily
13… se vehementně do práce a myslela přitom na svého syna, který se už dvě hodiny neukázal. V koutku duše doufala, že se mu nic nestalo. Byl totiž synem svého otce. Každou chvíli udělal nějaký průšvih, který pak Kateřina se svým bývalým mužem Milanem musela žehlit. Naposledy rozbil okno ve školní jídelně, když pořádali s kluky z města válku. Kromě rozbitého okna si ještě zlomil pravou ruku. Pokoušel se to utajit, ale oteklé zápěstí ho po dvou dnech prozradilo. Pofackovala nepořádek a kuchyně prokoukla jako po gruntování. Ještě zamést drobky a pak hurá do koupelny. Zbývá deset minut, než holky zazvoní u dveří. Svlékla zástěru, vytahané tričko s obrázkem Mickeyho Mouse a černé elasťáky s dírou na koleni. Vlezla do sprchy a pustila na sebe horkou vodu.