Neuvěřitel N é osudy
lege N dár N ích
japo N ských
bojov N íků
Obávané
ženy s mečem
Šógun: mocný vládce
Uvnitř Cesty slavnýCh válečníků
samurajové
Róninové – padlí samuRajové
Velká kniha
Tajemství samurajů
Cestu samurajů k jejich postavení slavných válečníků japonské historie provázely složité dějinné okolnosti, ale jejich nekompromisní statečnost a morální kodex dodnes inspirují
Samurajové patří k nejznámějším válečníkům historie. Hrůzu budící vzhled démonického maskovaného bojovníka, chraplavé výkřiky hlasem ostrým a výhružným stejně jako ostří jejich mečů, to jsou obrazy, které zakódovaly do představ lidí většinou spíše filmy či komiksy. Ve skutečnosti toho o samurajích a jejich historii víme jen málo. Stejně jako spartské hrdiny si i samuraje obvykle představujeme jako odhodlané bojovníky, ochotné zemřít a schopné budit svým hrdinstvím hrůzu v nepřátelích. Pravda o nich je však jako vždy složitější, protože popkultura jejich ideály a zásady často až příliš romantizuje.
Například spisovatel Nitobe Inazó ve své knize Bušidó: Duše Japonska z roku 1900 připomněl, že samurajové mají mnoho společného se středověkými rytíři například v tom, že jejich příběhy dominují společenským tématům své doby i přesto, že tito válečníci tvořili jen malý zlomek tehdejší populace. S rytířskými ideály je pojí i to, že se jim připisoval válečnický kodex, určující jejich výjimečné životy a hodnoty, které tomuto souboru pravidel důsledně podřizovali. Což platí v evropském rytířství i v japonském bušidó
Meč a moc
Ale kým vlastně samurajové doopravdy byli?
Důležité je zdůraznit, že nešlo jen o nájemné bojovníky, ale o postupně zformovanou společenskou třídu. Od 12. století až do jejich zániku v roce 1870 představovali samurajové vojenskou šlechtu Japonska, kterou zaměstnávali bohatí majitelé statků nebo váleční páni, zvaní daimjóové, jako své podřízené, obvykle správce pozemků.
„Válečnická kasta byla před rokem 1600 méně přesně definovaná, takže bylo možné,
aby se někteří nejen stali samuraji, ale dokonce se dostali až na post pánů a de facto vládců Japonska, “ vysvětluje Nyri A. Bakkalianová, která je autorkou několika publikací o japonské vojenské historii. „Tím, že skupina, kterou dnes označujeme jako samuraje, nebyla před obdobím Edo (1600-1868) zcela striktně vymezena, její společenské složení bylo různorodé. Zejména v době neustálých válek v 16. století existovaly armády složené především z odvedených rolníků. Ale postupně se ona nesourodá skupina začala skutečně podobat jasně určené kastě.“ I přesto existovala například ašigaru (pěchota, doslova lehká noha), v níž se hranice mezi odvedenými rolníky a profesionálními bojovníky stírala. „Válčení se však stále více stávalo doménou kasty válečníků a teprve po roce 1860 se opět objevily armády, které byly složeny z odvedenců.“
Počátky společenského rozvrstvení, v jehož rámci vznikla třída samurajů, lze vysledovat až k reformám Taika, které provedl císař Kótoku v roce 645. Po vzoru čínské dynastie Tchang byly zavedeny císařské úřednické hodnosti, přičemž šestá a nižší hodnost byla pojmenována samuraj. Předpokládá se, že tento název pak zdědily následující generace bojovníků.
V období Heian (794-1185) se objevil titul šógun, který zprvu sloužil jako označení osoby, jíž byla císařem svěřena moc nad regiony a tamními úředníky, a od roku 1185 v období Kamakura vstupovali samurajové do služeb šóguna k obraně jeho statků.
Tento vývoj výrazně změnil poměr sil v celém Japonsku. Vysvětlení, proč samurajové postupně začali dominovat vojenské moci Japonska, je vcelku prozaické. „Stará dvorská šlechta byla tradičně líná,“ popsala Bakkalianová. „Vlastnila tituly a statky, z nichž čerpala své příjmy, ale žila v pohodlí císařského hlavního města Kjóta
Ilustrace: Joe Cummings
Dávné časy
Věděli jste?
Za šógunátu byla vojenská moc samurajů větší než politická moc šlechty.
Minamoto Joritomo zahajuje období
Kamakura 1192
Po vítězství ve válkách Genpei mezi rody Taira a Minamoto založil Minamoto no Joritomo vojenskou vládu, šógunát Kamakura.
Vrací se císař 1333
Císař Godaigo obnovil císařskou moc a po půldruhém století vojenské vlády nastolil civilní vládu. Ta však selhávala a byla nahrazena šógunátem Ašikaga
První mongolská invaze do Japonska 1274
Mongolský vládce Kublajchán si přál, aby se Japonsko stalo vazalským státem, a vyslal posly s požadavkem o zaplacení daní. Když se však vyslanci opakovaně vraceli s prázdnou, chán vyhlásil Japonsku válku. Mongolská armáda dosáhla značného postupu, ale v bitvě u Torikaigata byla s velkými ztrátami poražena. Druhá invaze Mongolů byla zastavena v roce 1281.
Válka Ónin 1467-1477
Kvůli sporům o to, kdo bude nástupcem Ašikagy Jošimasy, vypukla občanská válka. Jošimasa původně určil nástupcem svého bratra, avšak nečekané narození syna způsobilo v rodině rozkol, který nakonec přerostl ve válku. Skončila bez jasného vítěze.
Začátek řádění pirátů
wakó 1350
Nájezdy pirátů začaly být obzvláště krutými. Pokusy o obranu proti nim vyvrcholily invazí Óei v roce 1419. Čínský generál Ču Wan se stal známým svým tvrdým postojem vůči pirátům.
Kniha Džinnó šótóki 1341
Kitabatake Čikafusa napsal knihu Džinnó šótóki (1338-1341, doplněno 1343) , obhajobu významu císařství a objasnění vývoje a důsledků krize tehdejší japonské politiky. V ní se snažil přispět ke zmírnění chaosu v zemi.
Sjednocení Jižního
a Severního dvora 1392
Po rozdělení na Jižní dvůr, tvořený čtyřmi císaři, kteří si nárokovali svrchovanost, a Severní dvůr, kde se přetahovalo o nárok na trůn dokonce šest kandidátů, bylo dosaženo dohody o sjednocení.
1457
Stavba hradu Edo 1457
Hrad v rovinaté krajině vybudoval Óta Dókan. Stal se jednou z prvních větších staveb, tvořících základ dnešního Tokia.
Období Muromači 1338
Po svržení císaře se Ašikaga Takaudži prohlásil šógunem a začalo období Muromači. Takaudži byl známý svou nebojácností, milosrdností a štědrostí ke svým věrným. V roce 1467, během téměř 11 let války Ónin, se však šógunát téměř zhroutil.
Bitva na Mijadžimě 1551
V roce 1551 se vzbouřil Sue Harukata proti svému pánovi Óuči Jošitakovi. Móri Motonari, vazal klanu Óuči, se chtěl vzbouřencům pomstít. V minulosti (a v době bitvy) se ostrovu říkalo Icukušima. Bitva samotná se vedla na pevnině o hrad Mijao, invaze vojsk rodu Móri byla vedena přes moře.
Bitva u Okehazamy 1560
Oda Nobunaga porazil Imagawu Jošimota a stal se jedním z předních vojevůdců, jemuž přislíbilo věrnost mnoho samurajů.
Bitva u Jamazaki 1582
Tojotomi Hidejoši se v této bitvě utkal s Akečim Micuhidem, který se vzbouřil proti Odovi Nobunagovi a později se spojil s rodem Móri. Hidejoši ho v bitvě porazil a ujal se vlády.
Obchod s Evropou
1543
Do Japonska připluli první Evropané a položili základy obchodu s Evropou. Na počátku stála skupina portugalských objevitelů, misionářů a obchodníků, kteří do Japonska začali vozit rafinovaný cukr, naučili Japonce stavět lodě ve stylu galeon, šířili křesťanství i střelné zbraně.
Incident v Honnódži 1582
Když navštívil šógun Oda Nobunaga chrám Honnódži v Kjótu pouze v doprovodu úředníků a služebnictva, rozpoutali vojáci Nobunagova vazala Akečiho Micuhideho převrat a zaútočili. Nobunaga nedokázal útoku čelit, spáchal seppuku a jeho mladý sluha chrám zapálil. Nobunagovy ostatky se nikdy nenašly.
Samuraj musel být připraven spáchat seppuku – rituální sebevraždu mečem.
Vpád na Šikoku 1585
Korejská invaze 1592
Tojotomi Hidejoši se pokusil dobýt Korejský poloostrov a proniknout do Číny, ale jeho invaze se nezdařila. Druhá invaze začala v roce 1597, ale i ta skončila neúspěchem.
Začátek období Edo 1603
Titul „šógun“ získal Tokugawa Iejasu roku 1603. Konečné vyřazení opozice z mocenských bojů se odehrálo až roku 1615 dobytím Ósackého hradu, ale to už Iejasu nebyl šógunem.
1603
Ztroskotání San Felipe 1596
Tojotomi Hidejoši napadl ostrov Šikoku, nejmenší z tehdy tří hlavních japonských ostrovů, porazil tam svého nepřítele Čósokabeho Motočiku a ostrov ovládl.
Na ostrově Šikoku ztroskotala španělská loď San Felipe s křesťanskými misionáři. Japonci je vinili z toho, že v zemi vytvářejí „pátou kolonu", a 26 z nich ukřižovali.
Stavba hradu Ósaka 1586
Tojotomi Hidejoši zahájil stavbu Ósackého hradu. Snažil se překonat velkolepost sídla svého předchůdce Ody Nobunagy, hradu Azuči. Hrad měl pětipatrovou hlavní věž se zlatými listy po stranách. Byl kompletně zničen za 2. sv. války. Dnes stojí, ale byl od základů nově postaven.
Čtvrtou bitvu
u Kawanakadžimy zahájil
zuřivý útok vojska Uesugiho na Takedovy linie
Soupeřící vojska
Klan Takeda
Vůdce: Takeda Šingen, Vládce provincií Kai a Šinano
Počet Vojáků: 20 000
vs
Klan Uesugi
Vůdce: Uesugi Kenšin, Vládce provincie Ečigo
Počet Vojáků: 18 000
Kawanakadžima
V roce 1561 se vojevůdci Takeda Šingen a Uesugi Kenšin utkali na pusté, ale strategicky významné planině
Kawanakadžima v bitvě o nadvládu nad největším z japonských ostrovů
