konstrukcí
PALNÉ ZBRANĚ
Kapitola 1.
Do roku 1917
8 Krnkova puška vzor 1869
10 Zadovka Berdan II vzor 1870
12 Milníky: Střelba už jen bez dýmu
14 Opakovací puška Mosin vzor 1891
16 Odstřelovací puška 91/30 PU
18 Mordachův adaptér
20 Ďjakonovův granátomet
22 Kulakovův granátomet
24 Revolver Smith & Wesson No.3 Russian
26 Revolver Nagant vzor 1895
28 Fjodorovův automat
30 Opakovací puška Winchester Model 1895
32 Kapitola 2. Meziválečné období
34 Lehký kulomet МТ
36 Lehký kulomet DP-27
38 Tankový kulomet DT
40 Děgťarjovův prototyp univerzálního kulometu
42 Samonabíjecí pistole TK
44 Samonabíjecí pistole TT-33
46 Samopal PPT-27
48 Samopal PPD-40
50 Tlumený revolver bratří Mitinů
52 Bitevní puška AVS-36
54 Samonabíjecí puška SVT-40
56 Kapitola 3. Druhá světová válka
58 Protitanková puška PTRD-41
60 Protitanková puška PTRS-41
62 Milníky: Problémy s výrobou
64 Samopal PPŠ-41
66 Samopal PPS-42
68 Samopal PPS-43
70 Lehký kulomet LAD
72 Milníky: Těžké kulomety
74 Bitevní puška AVT-40
76 Tlumený revolver TKB-348
78 Milníky: Revoluce v nábojích
80 Kapitola 4. Poválečný vývoj
82 Terčová pistole MCM
84 Samonabíjecí karabina SKS
86 Útočná puška TKB-408
88 Útočná puška AK-46
90 Útočná puška AK Typ 1
92 Útočná puška AK Typ 2 a 3
94 Útočná puška TKB-517
96 Útočná puška AKM
98 Útočná puška AKMS
100 Samonabíjecí pistole PM
102 Automatická pistole APS
104 Lehký kulomet RPD
106 Lehký kulomet RPK
108 Lehký kulomet RP-46
110 Univerzální kulomet TKB-521
112 Univerzální kulomet PK
114 Konstantinovova ostrostřelecká puška
116 Ostrostřelecká puška SVD
118 Kapitola 5. Nová generace zbraní
120 Útočná puška SA-001
122 Útočná puška AO-27
124 Útočná puška LA-4
126 Útočná puška TKB-011
128 Útočná puška TKB-022
130 Útočná puška 80.002
132 Útočná puška TKB-059
134 Útočná puška SA-006
136 Útočná puška AK-74
138 Útočná puška AKS-74U
140 Speciální karabina KS-23
142 Samopal OC-02 „Kiparis“
144 Samopal PP-90
146 Podvěsný tlumený vrhač BS-1
148 Podvěsný granátomet GP-25 „Kosťor“
150 Tlumená odstřelovací puška VSS „Vintorez“
152 Samonabíjecí pistole PSM
154 Milníky: Projekt Abakan
Obsah
156
Kapitola 6. Rarity a speciály
158 Tlumená pistole PB
160 Tlumená pistole TKB-506
162 Tlumená pistole MSP
164 Tlumená pistole PSS
166 Střílející nůž NRS-2
168 Revolver TOZ-81 „Mars“
170 Speciální pistole TP-82
172 Laserová pistole
174 Podvodní pistole SPP-1
176 Podvodní puška APS
178 Granátomet DP-64 „Něprjadva“
180 Obojživelná puška ADS
182 Samonabíjecí pistole VAG-73
184 Kapitola 7. Po rozpadu SSSR
186 Útočná puška AN-94 „Abakan“
188 Samonabíjecí pistole PMM
190 Samonabíjecí pistole MP-443 „Grač“
192 Samonabíjecí pistole GŠ-18
194 Speciální útočná puška OC-12 „Tiss“
196 Speciální útočná puška OC-14 „Groza“
198 Speciální útočná puška SR-3 „Vichr“
200 Speciální útočná puška 9A-91
202 Odstřelovací puška MC-116M
204 Odstřelovací puška SV-98
206 Antimateriálová puška KSVK
208 Samopal PP-19 „Bizon“
210 Samopal SR-2 „Veresk“
212 Samopal PP-2000
214 Útočná puška AK-107
216 Speciální automatická puška AŠ-12
218 Milníky: Modernizace AK-74
220 Rejstřík
223 Prameny a zdroje fotografií
← Sovětský partyzán vyzbrojený samonabíjecí puškou SVT-40 a ručním granátem RGD-33 na podzim 1941
Rytina zachycující urputné boje v okolí Sevastopolu během krymské války (1853–1856) dává tušit, jak problematické bylo použití černého prachu
Střelba už jen bez dýmu
Které milníky v krátkém čase změnily celé odvětví ručních palných zbraní?
Ve své době to byl rozhodně vynález bezdýmného prachu
Nástup pušek živených náboji ze zásobníku či nábojové schránky, jako byla třeba britská Lee-Metford, umožnil výrazně zvýšit palebnou sílu vojáka a tento koncept se stal brzy standardem citelně převyšujícím starší jednoranné pušky. Celý kvalitativní posun však bledne před pokrokem na poli střeliva. Jak jsme si už řekli, náboj 10,75 × 58 mm R byl průkopníkem díky svému zúženému krčku, ale hned v roce 1887 jako lusknutím prstu zoufale zastaral, stejně jako všechny ostatní do té doby zavedené náboje. Vše změnil
Chaos ve značení
Není bez zajímavosti, že Rusové původně měřili ráže v „ruské linii“ známé i jako „čárka“. Ta je rovna jedné desetině palce, tedy 2,54 mm. S takovým přepočtem se lze setkat také u pušek Krnka (6čárková), Bergman (6čárková) či Mosin (3čárková) a u revolveru S&W No.3 Russian (4,2čárkový). Později Rusové tuto míru vyměnili za metrický standard u ráží počítaných v milimetrech na dvě desetinná místa.
vynález bezdýmného střelného prachu v 80. letech 19. století.
Vymodlená inovace
Zásadní roli sehrál objev nitroglycerinu v roce 1847, který se ale nehodil k užití v palných zbraních. Díky postupnému zdokonalování byl v roce 1884 představen první skutečně použitelný bezdýmný střelný prach na bázi nitrocelulózy, přičemž i ten se v dalších letech dočkal vylepšování; za zmínku stojí také britská alternativa v podobě korditu, který však ve skutečnosti neměl práškovou formu.
Vynález bezdýmných prachů přinesl revoluci především ze dvou důvodů. V první řadě byly výrazně výkonnější než do té doby používaný černý prach. Ten měl limity dané maximálním tlakem, takže od určité fáze přidávání větších navážek projektil příliš nezrychlovalo, pokud se tedy bavíme o použitelných délkách hlavní. V takové chvíli, pokud chcete více energie v projektilu, potřebujete v něm i více hmoty. Místo rychlosti přidáváte hmotnost, což znamená zvětšit masu střely, a to se negativně projevuje na balistice a zpětném rázu. U výkonnějšího bezdýmného prachu lze použít lehkou střelu
← Zleva:
.30-06, 7,92 × 57 mm, .303 British a ruský 7,62 × 54 mm R
menšího diametru, a přitom dosáhnout kýžené energie promítnuté ve vyšší rychlosti. Druhou, ovšem ještě podstatnější výhodou bylo, že bezdýmný prach, ostatně jak již název napovídá, produkoval výrazně méně spalin. To podstatně zlepšilo viditelnost na bojišti, navíc se zbraně nezanášely silnou korozivní vrstvou spalin, jejíž čištění bylo velmi útrpné.
Hektické přezbrojení
Prakticky všechny vyspělé armády své doby rychle rozpoznaly výhody nového typu střeliviny a začaly jej překotně zavádět, a to v podobě zcela nových nábojů i konvertováním těch původně černoprachých. První vlaštovkou se stal náboj 8 × 50 mm R Lebel, který již v roce 1887 adoptovala francouzská armáda. Britové se zase záhy vydali cestou konverze a svůj již zavedený náboj .303 British začali plnit korditem. Rusové přirozeně nechtěli zůstat pozadu a zahájili práce na novém náboji. Měl menší ráži, byl plněn vlastní formou bezdýmného prachu a uveden v roce 1889. Není bez zajímavosti, že na jeho vývoji měl lví podíl Dmitrij Ivanovič Mendělejev (1834–1907). V témže roce plukovník Rogovcev vyvinul „3čárkový“ (viz Chaos ve značení), tedy 7,62mm náboj, který byl o rok později standardizován jako 7,62 × 54 mm R. Navzdory tomuto označení činí skutečný diametr střely 7,92 mm, zatímco „západní“ 7,62 měří 7,82 mm. Za to mohl jiný způsob měření hlavně: Zatímco Rusové měřili mezi poli vývrtu, na Západě se měřilo mezi drážkami. První provedení ruského
← Ruský náboj
10,75 × 58 mm R byl plněný černým prachem, což zapříčinilo jeho rychlé vyřazení z výzbroje, jakmile se objevila bezdýmná alternativa
← Náboj
7,62 × 54 mm R s původní 210gr střelou ve srovnání s modernizovanou variantou z roku 1908 se 148gr spitzer střelou (vlevo)
náboje bylo opatřeno střelou o váze 210 gr s kulatým čelem. Za zmínku stojí rovněž potažení olověného jádra pláštěm ze slitiny mědi. Střela je totiž natolik rychlá, že měkké olovo se „trhá“ již v drážkách, což má za následek zanášení hlavně olovem a snížení přesnosti.
Do špičky!
Koncem století vešel do módy ještě jeden zlepšovák, a sice tvar střely typu spitzer. Zjednodušeně řečeno jde o střelu, jejíž čelo se zužuje do špičky. Šlo opět o francouzský vynález, který si svou premiéru odbyl v roce 1889 a hned nato byl zaveden jako nová standardní střela do náboje 8 × 50 mm R. Výsledkem byla značně plošší balistická křivka, tedy menší nároky na střelce co do odhadu vzdálenosti, a v důsledku toho faktická vyšší přesnost. Stejně jako všechny ostatní armády také ta ruská nový design kolem roku 1908 okopírovala. Pro srovnání: Starý náboj 10,75 × 58 mm R používal 378gr střelu dosahující rychlosti 436 m/s. Její propad se na vzdálenost 500 m pohyboval kolem 10 m. Oproti tomu 7,62 × 54 mm R v provedení se spitzer střelou o hmotnosti 148 gr a s rychlostí až 870 m/s se na stejnou vzdálenost propadl o sotva 2 m. Terminální efekt přitom zmenšením ráže nikterak neutrpěl, naopak díky vyšší dopadové rychlosti o něco pokročil. Postupem času vznikla celá řada jeho variací a ruská armáda jej používá dodnes, ačkoliv je svou formou s okrajem z dnešního pohledu poněkud poplatný době svého vzniku.
Revolver bratří Mitinů
V Sovětském svazu se tradičně věnovala velká pozornost tlumičům. Mezi světovými válkami přitom sehrály významnou úlohu konstrukce bratří Mitinů
Revolver bratří Mitinů
Ráže: 5,6 × 38 mm R
Celková délka: 280 mm
Délka hlavně: 114 mm
Hmotnost: cca 1 000 g
Kapacita: 7 nábojů
Produkce: 1929 (patent)
Vyrobeno: není známo
U dlouhých zbraní se armádou posvěcený vývoj tlumičů rozjel začátkem 30. let. První systém vznikl a prošel testy na kulometu DP-27, což je docela překvapivá volba. Postupem let se zkoušelo ne méně než pět různých typů, ale výsledky nikdy nesplnily očekávání. Úspěch slavil teprve tlumič na pušku Mosin 91/30, známý jako BraMit. Označení skrývalo zkratku „bratři Mitinové“, z jejichž pera návrh pocházel, a tento výraz se v Sovětském svazu stal prakticky synonymem pro tlumič.
1 Speciální náboj s podkaliberní střelou v sabotu, 2 po výstřelu tlak spalných plynů vytlačuje sabot se střelou z hlavně, 3 sabot je zachycen do odpovídajícího vybrání v předním válci a svou masou brání úniku plynů, 4 samotná střela vysvléknutá ze sabotu
Prostřelovací přepážky V útrobách tlumiče najdeme poměrně malou expanzní komoru a dvojici vyměnitelných masivních gumových přepážek. Princip fungování u tohoto typu tlumičů spočívá v tom, že střela prostřelí přepážky, jež se za ní díky použitému materiálu alespoň částečně uzavřou, a spalné plyny tak neuniknou z expanzní komory dříve, než dojde k jejich zchlazení a zpomalení. Problémem je, že účinnost tlumiče klesá s opotřebováním přepážek, 4 3
Tlumič BraMit
1 2 3 4
1 První gumová přepážka, 2 druhá gumová přepážka, 3 expanzní komora, 4 bajonetové rozhraní pro přichycení k hlavni
které se musejí po určitém počtu výstřelů vyměnit. Malá expanzní komora (nikoliv dokonalé těsnění mezi hlavní a nástrčnou částí tlumiče) představovala rovněž podstatný limitující faktor snižující účinnost systému. Přepážky měly vydržet 60 ran, pak je bylo třeba vyměnit. V mrazech však docházelo k tvrdnutí materiálu, a tedy k jeho rychlejšímu opotřebení až do stavu, kdy životnost klesla na třetinu. Později se proto přepážky dělaly ve dvou provedeních, v zimním a letním. Druhou část zvuku výstřelu tvoří sonický třesk střely. Spolu se snahou omezit opotřebení tlumiče se proto mělo používat speciální střelivo, jehož úsťová rychlost zůstávala pod supersonickou hranicí, tedy pod 343 m/s. Takového střeliva se ale ne vždy dostávalo, takže byl specifikován i postup, kdy se ze standardního náboje vytáhla střela, vysypaly se dvě třetiny prachu a pak se vkládala zpět. To se samozřejmě odrazilo na výraznější balistické křivce, a proto byla na těle tlumiče vyražena tabulka pro řádné nastavení mířidel s tím, že účinný dostřel fakticky klesl pod 200 m.
BraMit vstoupil do výzbroje sovětských bezpečnostních složek a armády koncem roku 1940. Používali jej především partyzáni a odstřelovači operující blízko nepřátelských linií, kterým se možnost tiché likvidace nepřátel bez hrozby prozrazení vlastní pozice velice hodila. Výroba skončila začátkem roku 1944 s celkovou produkcí mezi 70 000 a 100 000 kusy, což byla ve srovnání s ostatními armádami enormní čísla. Bratři Mitinové vytvořili také několik v základu stejně fungujících tlumičů na revolver Nagant. Výsledný komplet používali průzkumníci či příslušníci NKVD, ale v neporovnatelně nižších počtech a četnosti než BraMit na pušku.
← Dochovaný originální exemplář puškového tlumiče BraMit
Unikátní systém
Bratři Mitinové si kromě tlumičů připsali na konto i jednu speciální tlumenou zbraň. Šlo o návrh zcela neúspěšný, ale technicky mimořádně zajímavý, který dosahoval utlumení revolveru zcela jiným způsobem. Patent podaný v roce 1929 demonstroval silně upravený revolver Nagant i jeho náboj, jenž byl opatřen podkaliberní střelou ráže 5,6 mm, přičemž volný prostor v nábojnici a posléze v hlavni vymezoval sabot (profil, v němž je vsazena střela) vyplňující prostor mezi vývrtem a povrchem střely. Na ústí hlavně se nacházel druhý spřažený válec, jenž měl na čele otvor, kterým mohla prolétnout střela, ale sabot se v něm zasekl, a zabránil tak spalným plynům uniknout z ústí. Odfuk nastal až v okamžiku, kdy střelec uvolnil spoušť, čímž došlo k uvolnění mezery mezi válcem a hlavní. V tu chvíli ale již s tlakem a teplotou, jež při úniku ze systému negenerovaly výrazný hluk. V kombinaci s podzvukovou střelou by měl být výstřel zcela mimořádně tichý a ústí navíc nebylo třeba osazovat rozměrným tlumičem. Naopak slabiny spočívaly mimo jiné ve větší složitosti, nutnosti důkladného utěsnění mezer vůči tlakům nebo v tom, že po výstřelu bylo třeba extrahovat nejen prázdné nábojnice, ale i saboty z předního válce. Nelze se divit, že zůstalo jen u návrhu. Není dokonce jisté, jestli vůbec vznikl prototyp.
← Tlumiče BraMit používali především průzkumníci a odstřelovači