Fotografický ateliér by Zoner Press

E N C Y K L O P E D I E

G R A F I K A

A F O T O G R A F I E

fotografický ATELIÉR

JAN SUCHARDA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR ZONERfoto.cz

Mgr. Jan Sucharda

Fotografický ateliér ZONERfoto.cz Copyright © Mgr. Jan Sucharda první vydání 2010 Zoner Press Katalogové číslo: ZR745 ZONER software, a. s., Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Pavel Kristián Autor: Mgr. Jan Sucharda DTP: Pavel Kristián ml., Petr Klíma Redaktor: Libor Vyhnálek, Pavel Kristián © Autoři fotografií: Jiří Turek, Anna Mrázek Kovačič, Filip Šlapal, Miro Minárovych, Nikola Tačevski, Ota Nepilý Autor děkuje za zapůjčení techniky společnostem: PROFIFOTO s.r.o., FOTOTRADE s.r.o., MIPESA s.r.o., ExcelFOTO s.r.o. V knize byly použity fotografie z archivů a materiálů společností: Briese Licht technik, Profoto, Broncol, Hensel, Elinchrom, Bowens, Multiblitz, Hasselblad, Leaf, Mamiya, Phase One. Fotografie byly publikovány s laskavým svolením jejich autorů. Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost, ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů, a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s., Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz

Generální partner knihy je Olympus Czech Group, s.r.o.

ISBN: 978-80-7413-088-5

SLOVO AUTORA Poděkování za pomoc při shromažďování materiálů a veškerou podporu s realizací této knihy bych rád věnoval MgA. Zuzaně Hrivňákové, Drahomíru Stulírovi, studentům PHOTOGENIE, našim milým modelům a modelkám a mnohým dalším. Velké díky patří za velmi nadstandardní podporu ﬁrmám Bron Elektronik AG, FOTOTRADE s.r.o. a PROFIFOTO s.r.o. Bez té spousty skvělých kamer a profesionálního ateliérového vybavení by nevznikla podstatná část materiálu. Osobní poděkování patří Jiřímu Turkovi, za jeho čas a zajímavé vyprávění z tvůrčího světa, ve kterém se již dlouhou dobu úspěšně pohybuje. Přesto – veškeré případné nedostatky, které v této publikaci objevíte, padají bez výjimky na mou hlavu. Skromným přáním je, aby tato kniha přinesla byť malý užitek těm, kdo s poznáváním fotograﬁckého ateliéru začínají. Ať už se jedná o nadšené amatéry, pro které bude jediným cílem tvořit pro radost svou či svého okolí, nebo o zájemce o vstup na pole profesního oboru, kteří se chtějí seznámit se současnými standardy a prostředím moderního ateliéru. S úctou, Jan Sucharda. Brno, květen 2010

OBSAH Slovo autora Obsah Předmluva (prof. Vojtěchovský)

3 5 6

BOWENS MULTIBLITZ TAMRAC – Micro Sync

179 179 180

Kapitola 4 Kapitola 1

Fotografický ateliér – základní úvahy

Základní úvahy Ateliér – dispoziční řešení Nosné konstrukce pro osvětlovací systémy a příslušenství Světlo v ateliéru

14 16 21 41

Kapitola 2

Zábleskové systémy Flash systémy a další světelné zdroje Umělé zdroje světla Kombinace zdrojů světla Studiový blesk Příslušenství pro modelaci světla Softbox, lightbox, megalight, flashbox Fresnelovy čočky Zábleskové hlavy RINGFLASH Parabolické velkoplošné reflektory s řízeným odrazem paprsků Reflektory typu satelite Projekční systémy a nástavce Světelné tužky – LIGHTSTICK BALOON reflektory Pokročilé ovládání jednotek prostřednictvím rfs, počítače apod. Další světelné zdroje Světoví výrobci zábleskové techniky

95 96 98 99 100 111 124 129 130 131 133 134 137 137 138 140 143

Light systém

185

Světelné stativy Stropní systémy Variabilní trubkové stavebnice, systémy AUTOPOLE Rámy, odražeče a vykrývače Fotografické stoly Prodlužovací, kloubová ramena a hlavy

186 188 192 194 196 198

Kapitola 5

Kamera

201

Trendy ve vývoji profesionální kamery Digitálně korigované objektivy Koncept současných ateliérových kamer a jejich výrobci Nová koncepce digitální kamery aneb blízká budoucnost Oblast výtvarné fotografie a velkoformátová kamera

202 206 207 211 218

Dodatek A

Transportní prostředky

223

Bezpečnost vybavení Transport – skořepinové kufry

224 226

Dodatek B

RENTAL STUDIA

235

Dodatek C

Kapitola 3

Bezdrátová odpalovací zařízení

165

Bezdrátové ovládání BRONCOLOR – VISATEC PROFOTO POCKET WIZARD HENSEL – Strobe Wizard Plus ELINCHROM – Skyport

166 170 172 173 176 177

Profesionálové

239

Dodatek D

Prezentace škol

271

České vysoké školy – Ateliéry fotografie

272

Rejstřík

284 5

„Uvědomíme-li si rozmanitost reklamních snímků a jejich upotřebení... uznáme, že se reklamní fotografie nedá provozovati amatérskou výzbrojí. Potřebujeme prostorný ateliér, laboratoř a tuto aparaturu, zařízení a pomůcky: ...“ Stojím před úkolem napsat pár slov úvodem ke vznikající knize a přede mnou leží knihy dvě. Jedna existuje už více než šest desetiletí a druhá je jenom zdánlivě mladší, neboť vyšla v roce 1991 jako výbor z díla Rolanda Barthese pod názvem The Responsibility of Forms. Text Rhetoric of the Image, z něhož chci citovat, byl ale napsán v roce 1964. Ta první se jmenuje Reklamní fotografie, napsal ji reklamní poradce (profesní čeština by dnes řekla „Art Director“) Hanuš Frankl a vydalo pražské nakladatelství Orbis v roce 1948. Z ní také pocházejí ony dvě tři sentence citované výše. Mohlo by se říci s jistým uznáním, že obě dvě knihy jsou patřičně prověřeny časem, ale mohlo by se také říci mnohem současněji, že jsou prostě zastaralé, a tím by se mohlo namítnout, proč právě v radostném čase zrodu něčeho nového, o čem předpokládám, že bude velmi přínosné, připomínám takové stařešiny... Jenomže, obě tyto knihy se významně dotýkají předmětu, kterým se novorozenec zabývá, a poskytují na jeho obsah pohled ze značného nadhledu. Hanuš Frankl se dostal k fotografii pod vlivem Johna Heartfielda, významného malíře a výtvarníka, proslaveného především svou odvahou a svým nesmiřitelným postojem vůči stále se rozrůstajícímu řádění fašistů. Heartfieldovy koláže pracovaly s fotografiemi neobyčejně silně a útočně, především tím, že dokázaly objevit a vysát z každého použitého snímku to nejdůležitější až do poslední kapky a zapojit to spolu s úderným textem do bojovného a útočného obrazu. Hanuš Frankl, podoben svému příteli a vzoru, ponejprv také pouze pracoval s fotografiemi 6

vytvořenými druhými, nebo jim – počínaje rokem 1929, kdy si spolu s jedním fotografem a jedním grafikem založili v Praze reklamní agenturu – předepisoval, jaké fotografie mají vytvořit. Později, když ho oba spoluvlastníci ateliéru opustili i se zakázkami i s pohledávkami (sic!) od všech zákazníků, byl najednou nucen vzniklou situaci řešit a vrhnul se tedy do studiové praxe. Odtud se také odvíjí jeho pozdější pedagogické působení a zde také pramení a vzniká kniha Reklamní fotografie. Frankl dopodrobna rozepisuje nejenom vše, co je potřeba pro profesionální práci ve fotografickém studiu, ale popisuje také myšlenkové zázemí každého vznikajícího reklamního materiálu a tím i vše, co je podstatné pro vytvoření sdělného obrazu. Nicméně, vždy zůstává především na pozici reklamního ředitele stavícího fotografa do role realizátora idejí kampaně vyslovených textem, potažmo literární formou, nebo v nejlepším případě formou lay-outu. O tom si ale řekneme více později. Francouzský literární kritik a esejista, jeden z nejdůležitějších představitelů pařížského strukturalismu šedesátých let, Roland Barthes, napsal sice Cameru Lucidu, jednu z fotografických „biblí“, mimořádně hodnotnou právě proto, že ukazuje, jak mnohovrstevnatý může být obsah každé fotografie, pokud ji umíme číst, ale trvalo mu dlouhou řádku let, než fotografii uznal za plnohodnotné médium blížící se významem textu, resp. literatuře. Až v proslaveném textu Rétorika obrazu, kde rozebírá převážně na fotografii postavený inzerát firmy Panzani (poznámka redakce: viz např. http://practicaub2.blogspot.com/2009/04/roland-barthes.html), dospívá k poznání, že fotografie nemusí být nutně jenom denotátem, tedy sdělením, jehož význam stojí na podobnosti zobrazovaného se zobrazením (není těžké poznat, co je zobrazeno, např. hruška zůstává na fotografii hruškou a představuje buď hrušku konkrétní,

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Pĥedmluva

nebo v jistém smyslu a v určitém případě hrušku jako ovoce...), ale že může být nositelem konotace, tedy další významové roviny, nebo dokonce několika dalších rovin. K fotografii vždy víceméně skeptický Barthes byl léta provokován otázkou, zda může být fotografický obraz kódován, zda se v zachycení reality a jejím převodu do fotografického obrazu nejedná vždy o pouhou redukci, a nikoliv o transformaci, respektive kódování, k jakému vždy musí nutně dojít v případě reprezentace reality v jazykovém systému. Potřebujeme-li cokoliv sdělit v jazykové sféře, odebíráme se do skladu stavebních elementů, ze kterých si vybíráme podle našeho názoru nejvhodnější tektonické články, z nichž utváříme stavbu věty popisující buď hmotnou realitu, nebo myšlenku, či utajenou emoci. Podle toho, o kterou řeč se jedná, je onen sklad rozsáhlejší a stejně tak logistika jeho uspořádání má různé stupně rafinovanosti. Občas takové uspořádání nějaký poťouchlý spisovatel vančurovského typu, či romantický básník, jehož mysl je navíc možná zjitřena douškem opojného alkoholu, zpřeházejí a dají jednotlivým elementům slov i jejich spojení nové významy a bohužel poměrně často, ale zato důsledně, jiní svou ignorancí ono uspořádání úspěšně przní, takže ve skladu je zmatek a některé uličky mezi skladovými regály jsou tak zaneřáděné, že se do nich člověk už ani nemůže dostat. Sklad se tak zmenšuje, dostupné je nadužíváno a nadměrně se opotřebovává a spisovatel s básníkem kdesi v ústraní tiše trpí a lížou si rány svého jazykobolu. Jak je tomu ale v případě obrazu, potažmo fotografie? Tam přece k žádnému takovému rozhodování co vybrat ze skladu možností nedochází... „Nedochází-li ke kódování,“ ptá se Barthes, „jak bychom mohli v případě fotografie uvažovat o konotaci?“ Stručně: „Denotace bez konotace“, takový je Barthesův závěr v raných úvahách o fotografii, a až ve stati „Rétorika obrazu“ dospívá k rozlišení tří vrstev sdělení v předmětném

obrazu. Vedle jasně rozlišitelného sdělení, resp. významu textového (obsaženého nejenom ve vlastním sloganu inzerátu, ale i ve slovech na etiketách zobrazeného obalu těstovin i doplňkového produktu koncentrátu omáčky), nalézá Barthes ještě další dvě, řekněme poněkud komplikovaněji rozlišitelné, vrstvy sdělení: Ikonický nekódovaný a ikonický kódovaný význam. Definovat první z těchto dvou vrstev jistě není nijak komplikované, takže uzlovým bodem je právě ona rovina třetí. Otevřená nákupní taška („síťovka“) je v první řadě symbolem nákupu potravin. Na obraze vidíme situaci těsně po příchodu z trhu, kde jsme si před chvilkou vybrali tu nejčerstvější a podle našeho názoru i tu nejlepší zeleninu. Síťovka tím tedy současně představuje rybářskou síť. Nákup je náš úlovek. Ten je přinášen domů, abychom ho v nadcházejících chvílích proměnili vlastními, mnohdy utajovanými triky v malý privátní zázrak, v koncert chuťových zážitků. Zelenina na fotografii předmětného inzerátu je pečlivě vybrána, a to nejenom proto, aby provokovala naše chuťové buňky představami o dobrém sosu na těstoviny. Barvy zeleniny ve fotografii jsou úmyslně drženy jenom ve třech odstínech: bílé, zelené a červené. Ty se nám slévají spolu s barvami na etiketách do jediného vjemu italských národních barev a výsledek je jednoznačný. Vidíme plody italské země. Obraz inzerátu je ale současně komponován i osvětlen jako zátiší. K zátiší se pojí celé šiky jiných asociací. Představy nás nepochybně vedou zpět, především k holandským mistrům. Vybavují se nám jejich mistrná plátna, dokonalost zobrazení, atmosféra osvětlení, harmonie uspořádání, ztišené chvilky přemýšlení o nádheře i záhadách života. Díváme se na inzerát, naše fantazie pracuje na plné obrátky a Panzani nás má přesně tam, kde nás mít chtěl. Rádi uvěříme, že jsme s ním byli na nákupu čerstvé zeleniny, rádi zapomeneme, 7

že fabrická výroba je na hony vzdálena od babiččina kachlového sporáku, že koření nejspíš bude dost jiné než to, co si maminka pěstuje na zahrádce. Vrhneme těstoviny ze sáčku do vařící osolené vody na tři, pět, sedm minut, mezitím „nakydlíme“ do misky omáčku z plechovky, proženeme ji mikrovlnkou a poezie je pro dnešek v nenávratnu. Starý lišák Panzani nás ošálil, třebaže Barthes nás upozornil v závěrech svého uvažování o tom, že konotace existuje i ve fotografii, že obraz je a může být kódován. Jenom my jsme podlehli optickému triku fotografie, která budí zdání, že nic takového u ní není možné, neboť ke své škodě velkoryse pomíjíme otazníky související s aspekty ikonického, kódovaného významu. Nechceme rozumět tomu, že dobrá fotografie je téměř vždy, nebo by měla být konotací... Čtenáře teď nejspíše napadá, jestli jsem ho nemohl těchto suchopárných pasáží ušetřit. 8

Mohl, ale nechtěl, protože mají, řekl bych, velikou důležitost pro pochopení významu právě otevírané knihy, která se zaměřuje na studiovou praxi a zmiňuje i možnosti fotografického studia na českých, moravských i slezských středoškolských a vysokoškolských pracovištích. Je dobré si tady uvědomit, že výuka fotografie má v našich zemích nesmírnou tradici, překvapivě mnohem hlubší než u celé řady evropských států. Vzpomeňme v tomto směru především Ladislavem Sutnarem řízenou Státní grafickou školu v Praze, vzpomeňme zlínskou uměleckou líheň a její neobyčejný vliv zejména na vývoj reklamní fotografie. Připomeňme působení Jaromíra Funkeho v Bratislavě a jeho pozdější mimořádně důležité působení právě na Sutnarově grafické škole, ale především musíme vypíchnout existenci katedry fotografie na pražské FAMU, založené a dlouhá léta vedené architektem českého poválečného fotografického

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Pĥedmluva

školství, prof. Jánem Šmokem. FAMU je, nebo byla jistě také odrazem i iniciátorem vývoje v oblasti užité a reklamní fotograﬁe, která převážně bytuje právě ve studiové tvorbě. Jestliže Frankl říká v roce 1948: „... Jelikož fotograf je málokdy natolik zasvěcen do všech podrobností celkové reklamy pro určité zboží, že od něj nelze očekávati, že by mohl přijíti na vhodné nápady... Ale to neznamená, že by fotograf zásadně nesměl uplatnit svůj mozek, přijdeli sám na jiné a třeba lepší řešení, než od něho zákazník žádal...“, současné fotograﬁcké školství je mnohem dále, když říká, že fotograf by měl být schopen stát se rovnoprávným členem tvůrčího týmu, že by měl být schopen „zapojit“ do týmové práce právě svou zkušenost transformace idejí z roviny mentálního plánu do výrazové roviny vizuálního sdělení.

Jestliže zakladatelská generace učitelů fotograﬁe na FAMU pracovala v reklamě – mám tady na mysli především nezapomenutelného Freda Kramera – víceméně v rovině realizace reklamního nápadu art directorů (vzešlých v této generaci téměř výhradně ze Zlína), jak vidíme třeba na inzerátech Warholem zvěčnělých Cambellových polévek, chtějí být dnešní absolventi fotograﬁckých škol scenáristy, dramaturgy, režiséry a pochopitelně kameramany ve své studiové tvorbě. Potřebují k tomu nejenom dobře vybavená studia, ale potřebují k tomu především dokonalé koncepty výuky. Tomu všemu se věnuje kniha, kterou jste právě otevřeli. prof. Miroslav Vojtěchovský Praha, leden 2010

Úvod Není nutné představovat čtenáři významné fotografie renomovaných autorů. Galerie, knižní publikace, kvalitní obrazové magazíny jsou jich plné. Snímek, nad kterým zůstaneme fascinovaně zaujatí, není známkou nových sdělení, ale většinou představením známého v zajímavých souvislostech. Mladý muž na porouchaném vozítku vlastní konstrukce Henri Lartiqua, bizarní stylizace „Infantky“ Joela Petera Witkina, topmodel s rýčem nebo sekerou Helmuta Newtona – tyto a další obrazy mají tendenci se nám vrýt do paměti na dlouhou dobu. Jejich atmosféra, kompozice, světlo a další aspekty jsou zvláštní, pokud je máme srovnat s běžným průměrem: jinak banální děj se tak zásahem výrazné imaginace a dalších schopností autora nabývá podoby silných souvislostí, dramatického dějového aktu nebo zvláštního podání. Obraz, který přináší nová emotivní sdělení, je obrazem komunikace, interpretace a originálních souvislostí. Tyto výrazné solitéry a soubory utvářejí podoby moderní vizuální kultury a zůstávají podobou obrazové komunikace a interpretace témat. Autorskou fotografii tak vnímáme jako nesmírně široký proud zasahující do všech žánrových podob tohoto média. Na místě, ve kterém se moderní aranžovaná fotografie zrodila – ve fotografickém ateliéru, budeme sledovat její současné podoby v časovém a prostorovém přesahu technologických a dalších posunů, které její možnosti dnes utváří. O ateliéru jako o místě vzniku těchto možných vizuálních ikon, o jeho prostoru, vybavení a dalších zajímavých oblastech s jejichž pomocí převádí znalý autor působivé obrazy imaginace ve skutečnost. Filosofie ateliéru nespočívá v užitné hodnotě důmyslného technického vybavení, ale především ve variabilitě umožňující tvůrci zrealizovat komplikované konstrukce tvůrčího ducha. Technická část tohoto prostoru je mu tak podřízena. Není bezesporu diskuse o tom, že bez 10

kvalitního zázemí je vznik konkrétního obrazu o to složitějším, někdy i nemožným počinem. I nejdokonalejší vybavení však zůstává nevyužito, pokud chybí jeho geniální hybatel a tvůrce. Experiment, hledání a nekonečné zkoušení možných technologických řešení jsou tak nevyhnutelným předpokladem pro vznik kvalitního obrazového sdělení. Nejen o tom je tato publikace. Světelné konstrukce a kombinace světelné reality jsou utvářeny kreativními a řemeslnými schopnostmi a možnostmi autora. Základem filosofie ateliéru jako místa tohoto zápasu tak je jeho variabilita a maximální pružnost tento proces ulehčit. Pokud použijeme přirovnání k charakteru člověka, vynikající ateliér by měl být vynalézavý, přizpůsobivý, s vysokou mírou praktické inteligence. Jeho univerzální charakter by měl poskytovat záruku pružně reagovat na jakékoli zadání. Z hlediska technologického je tento prostor fyzikálně zkonstruován a svou dispozicí umožňuje tvarovat světlo, prostor a další obsahy snímku v nejvyšší možné míře. Právě proto, že ateliér je především prostorem pro experimentování a hledání, by měla být jeho univerzálnost a variabilita od počátku vnímána jako charakteristická a určující. Variabilita zařízení a veškerého vybavení tak stojí od počátku jeho konstrukce na prvním místě. Tato myšlenka mi připadá nejen jako samotná esence, která velmi blízko definuje tento tvůrčí prostor, ale i jako samotná podstata vzniku vizuálního sdělení, který bez neustálého vnitřního a vnějšího pohybu nemůže dosáhnout svého maxima. Profesionální fotograf čelící náročným zakázkám, umělecký fotograf nebo i náročný amatér ve své tvorbě neustále reaguje na mnoho podnětů, komplikovaných a nestandardních situací problematických zadání ze strany zadavatele projektu nebo obtížně sdělitelných vjemů autorské imaginace.

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Úvod

Pokud je tato tvorba prodchnuta tvůrčím nalézáním, je lhostejno, zda se jedná o placeného profesionála nebo nadšeného amatéra. Právě tento aspekt je v ateliérové tvorbě jedním z klíčových. Jsem přesvědčen, že moderní komerční fotografická tvorba bude stále více nucena reagovat na variabilitu možností a požadavků jednoznačně jako na jeden z neoddělitelných aspektů nových horizontů v profesionální oblasti. Nároky v oblasti vizuální komunikace a kultury rostou společně s rozšiřujícími se technologiemi, trendy a vzrůstajícími nároky společnosti. Nejen proto má význam tyto trendy v moderní fotografii sledovat a dle možností se jim vhodně přizpůsobovat. Technologická propojenost primárního vzniku obrazu, jeho sekundární digitální zpracování a terciární výstup do tiskové podoby je natolik specifickým a dynamicky se vyvíjejícím odvětvím, že i dnes, roky od začátku používání digitálního média, můžeme stále hovořit o permanentní technologické a obrazové revoluci. Tyto technologie proměnily v několika málo letech celou podobu práce fotografa a stále ji, v souvislosti se současnými vývojovými trendy moderní fotografie, budou intenzivně měnit. Uvidíme, že na uspořádání klasického fotografického ateliéru a jeho zázemí mají vliv změny použitých technologií spočívající jak ve vývoji samotné digitální fotografie, tak v dalším vývoji a výzkumu v oblasti světelného parku, archivace, nároků na počítačové vybavení, pre-press managementu a dalších. Dnešní světelná laboratoř, kterou moderní ateliér zůstává, je postavena na velmi vyspělých a složitých technologiích, které kladou mnohem vyšší nároky nejen na jejich zvládnutí, ale i uspořádání tradičního fotografického ateliéru. Úzká specializace v oboru se stává pro velkou většinu zúčastněných v této oblasti spíše nežádoucím reliktem dob dřívějších a luxusem, se kterým lze jen těžko obstát. Fotograf profesionál

je dnes natolik provázán s intenzivním pohybem v oblasti digitálních technologií, že prochází prakticky nekončícím přeškolováním a osvojováním si nových médií, postprodukčního procesu a trendů. Nelze přehlédnout hektický vývoj v oblasti digitálního zpracování obrazu a s tím spojené velmi rychlé morální i faktické zastarávání techniky. V nastupující digitální éře tento jev můžeme sledovat jako neustálou přeměnu, která je pohybem bez konce. Když se vrátíme zpět k fotograﬁckému ateliéru, k tématu, které nás zajímá, tyto tendence a směry nových médií jej jednoznačně zformovaly a proměnily. Současně ale: koncept práce s tradičním zdrojem a látkou inspirace autora – světlem, je koncept nadčasový. Světlo a jeho možnosti se vlivem těchto překotných změn proměnilo jen velmi málo. Charakter práce v moderním ateliéru je určen využitím určitých nových možností a zdrojů. Současný ateliér je tak místo setkání ultramoderních technologických vymožeností, současně však místem konzervativního využití tradičních postupů a schémat. Právě z tohoto hlediska zde zůstává nad veškerou nákladnou a složitou technikou génius inspirace, experimentu a tvůrčího nalézání, se kterým autor může docílit žádaných a hlavně koncepčně správných efektů a jevů v oblasti světelné konstrukce a světelně obrazové vize. Zcela jistě je i tento fakt jednou z hlavních náplní této knihy. Veškeré technologické vybavení by mělo sloužit k rozkrývání a realizaci tvůrčího záměru namísto častého jevu, kdy je začínající nebo pokročilý autor „vlečen“ technologickými problémy a je natolik pohlcen neustálým „řešením“ techniky, že na vlastní tvůrčí práci jaksi nezbývá čas. Fotograﬁcký ateliér v současném podání je tvůrčí, imaginativní prostor prolínající hranice žánru stejně jako jeho technologický park, který je dnes rozepjat od klasického média až po nejpokrokovější digitální směry. 11

Toto je asi snem každého amatéra; splníte si ho snadno se světly ELINCHROM!

Koncepce ateliéru Technologický základ světelného parku Tipy, rady a doporučení

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR – ZÁKLADNÍ ÚVAHY

KAPITOLA

Fotograﬁcký ateliér a domácí studio

Základní úvahy Z pohledu nezasvěceného diváka by mohl snadno vzniknout dojem, že fotografický ateliér a jeho vybavení je pro běžného smrtelníka, tedy nadšeného nebo velmi náročného amatéra, či začínajícího komerčního fotografa naprosto nedostupná záležitost. Ano, vybavení náročného profesionálního studia je záležitost rozsáhlých investic a dlouhodobého plánování. Přesto však většina z dnes zavedených profesionálních tvůrců začínala v mnohem skromnějších podmínkách, o jejichž „ekonomickém“ pozadí možná ani netušíme. Začínat musel jednou každý a s tímto motem budeme i nadále pokračovat. Právě tato kapitola rozkrývá důležité detaily a snaží se případného zájemce uvést do počáteční problematiky stavby domácího ateliéru nebo začínajícího komerčního studia. Její obsah je tak podřízen záměru představit soubor nároků na jednotlivé skupiny vybavení, poskytnout praktické rady, ale i varovat před některými unáhlenými kroky. V souhrnu by tedy mělo jít o množinu informací, jak s minimálními nároky na profesionální komponenty nejvyšší třídy pořídit fungující studio. Slovo fungující je vhodné zdůraznit, neboť to by mělo být cílem při zřizování ateliéru. Je však potřeba uvést další spojení a to – volně rozšiřitelný. Tedy systém, na který lze navázat a technologicky bez problémů jej upgradovat. Ve srovnání s technologickým parkem profesionálního ateliéru domácí studio sice nemůže zvítězit, na stranu druhou to ani není v tento okamžik požadovanou metou. Naším záměrem je představit dostupné řešení studia nebo ateliéru pro tvůrčí přístup k mnoha úkolům žánrové fotografie. Kvalitní domácí ateliér by nám tak měl umožnit rozšířit paletu tvůrčích nástrojů v oblastech fotografie, které pro nás zatím byly z hlediska použitých technologií nedostupné. Uveďme jako příklad světelnou stylizaci 14

portrétu, aktu, zátiší, produktové a figurální fotografie a mnoha dalších. Jak jste možná již při vlastní tvorbě zjistili, bez odpovídajícího vybavení jsou některé záměry odsouzeny k nezdaru. I tady je nutno opakovat pravdu, že fotografii dělá fotograf a ne vybavení, a na místě prvém vždy půjde o soubor jedinečných zkušeností nashromážděných studiem, praxí nebo složitým hledáním systémem pokus-omyl; paralelně s tímto však nemůžeme odsunout stranou nároky na techniku, technologie a vybavení ateliérové scény. Stejně jako je špičkové závodní auto v rukou začátečníka spíše nebezpečným nástrojem, který nebude pro soupeře konkurenceschopným protivníkem, podobně i amatér ve špičkově vybaveném ateliéru dokáže využít pouhý zlomek jeho užitných hodnot a technologických předností. I o tom pojednává tato kapitola – růst osobnosti fotografa je provázen zkušenostmi, které dokáže plně využít tvůrčím způsobem teprve tehdy, pokud dokonale zvládne technickou, tedy řemeslnou stránku věci. Růst tvůrčích schopností je provázán i s rostoucími nároky na technologie, které však již nejsou přítěží, ale vhodným a správně voleným nástrojem pro jasně zvolené cíle a výtvarná řešení. Tento postupný rozvoj osobnosti fotografa nelze obejít žádnými rychlokurzy, jak slibují některá vzdělávací zařízení, ale pouze cílevědomou praxí. Z uvedeného plyne, že příliš rychlý start s nákladným vybavením, které technologicky několikanásobně převyšuje znalosti a schopnosti je využít, je pro každého začínajícího fotografa kontraproduktivním krokem. Není to ekonomická stránka věci, ale spíše cílené a postupné získávání zkušeností pomocí vybavení s jednoduššími technickými nároky. Právě tento postupný růst podpořený zpětnou vazbou v podobě oceněného snímku v odborném časopise,

uznalé hodnocení kolegy nebo spokojeného klienta, to vše jsou, co do hodnoty, velmi malé události, které jsou však svým emocionálním podtextem naprosto nevyčíslitelné. A jsou to právě takové maličkosti, které vedou jednotlivce k dalším tvůrčím zápasům, studiu i nekončící práci, a které z nadšeného amatéra časem mohou ukovat uznávaného a zkušeného profesionála, výtvarného fotografa, nebo majitele zavedeného ateliéru. Tyto cesty jsou ve své podstatě složité a vyčerpávající, a ne všichni zájemci o tento obor směřují k tak vysokým cílům. Zájmová kreativní fotograﬁe jako způsob relaxace je rozhodně oblastí, které věnujeme pozornost neboť radost z vlastní tvorby, které vám takové domácí studio přinese, se určitě změřit nedá. A to je dostatečně dobrý důvod, proč se lidé do podobných podniků pouští a proč vznikla i tato kniha. Pokud tedy na těchto stránkách najdete byť malý impuls pro zintenzivnění vašeho tvůrčího směřování, což přispěje třeba nepřímo k rozvoji vaší vizuální imaginace a časem přinese onu radost z tvoření, nebyla snad tato kniha napsána zbytečně. Jakým způsobem se tedy do stavby pustit? I v případě malého ateliéru se vyplatí nejprve trochu plánovat – k jakému účelu bude ateliér sloužit, jak bude ateliér vybaven, kde skladovat lampy, stativy a ostatní vybavení? Půjde o trvale zařízenou místnost, nebo ateliér bude sloužit pouze občas? Bude při běžném provozu (např. bytu) vybavení přemístěno do skříní, jiné místnosti atd.? Od těchto úvah by se měl odehrávat další krok, tedy účelné rozvržení počtu, velikosti a variability jednotlivých technických prvků celého systému. Stabilní, ale neskladný světelný stativ, o který budete díky jeho rozměrům v bytě neustále zakopávat, vám brzy poleze na nervy. Jeden z prvních ateliérů, který jsem zařizoval

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Základní úvahy

v malém obývacím pokoji jsem v prvotním nadšení vybavil dvěma metrovými softboxy, což po následující dva roky znamenalo, že jsem je musel při jakékoli návštěvě přemisťovat přes troje těsné dveře do knihovny… – z nadšení se brzy stala noční můra a na delší čas jsem byl poučen. Při projektování řady ateliérů, které jsme s kolegy stavěli na zakázku, byly tyto a další poznatky s respektem zúročeny. Kromě nutných částí systému, které použijeme od osvědčených dodavatelů, se domácí ateliér dá vhodně doplnit z běžně dostupného materiálu a z něj vyrobit ateliérové pomůcky a komponenty. Kromě jiného tak můžeme významně snížit rozpočet na domácí studio. Cílem je, aby všechny části vašeho ateliérového systému sloužily k vytvoření velmi slušných výsledků v odpovídající kvalitě. To vše při zachované funkčnosti, bezpečnosti i přijatelné výši investice. Oblasti, kterým se budeme věnovat z pohledu na základní skupiny dispozic a vybavení, jsou následující: ‒ prostor pro ateliér a z něj vyplývající konstrukce ostatních systémů; ‒ konstrukce pro světelné a další vybavení; ‒ světelný park; ‒ ostatní příslušenství.

Ateliér – dispoziční řešení Hledisko vlastního prostoru je otázka, kterou bude mít většina čtenářů, kteří uvažují o zřízení ateliéru, vyřešenu okamžitě. Málokdo disponuje nevyužitými prostory v takovém rozsahu, že by si mohl dlouze vybírat. Obvykle to bude větší pokoj nebo předsíň, hala, možná podkroví, půda nebo část sklepa. Tyto prostory tedy budou obvykle sloužit i jinému účelu, než ke kterému jsou primárně určeny. Kdo rozkládal po nocích fotokomoru v koupelně, ví o tom své. Z toho automaticky vyplývají i nároky na skladnost a variabilitu vybavení. Tato možnost využití některých prostor vlastního bytu je nejschůdnější cestou, jak začít s ateliérovou praxí. Za svůj profesní život jsem viděl mnoho bytových ateliérů, které patřily profesionálům, a byly při tom tak malé, že bylo až s podivem, kolik z takového prostoru dokázali „vyždímat“ pro svoji tvorbu a realizaci nápadů. Prostor je určitě klíčovým prvkem pro každý jednotlivý ateliér z hlediska užitých hodnot a možností, které svému uživateli poskytuje

– vycházejme z toho, že shodou okolností nebudete příští týden fotit kamiony. Do většího ateliéru se vejde víc, pokud však nemáte důvod nebo nechcete jít např. do nájmu vhodných prostor, není důvod se těmito úvahami zabývat. Najatý ateliér, nebo spíše vhodné prostory pro postavení ateliéru, s sebou přináší řadu výhod i nevýhod. Ne právě zanedbatelnou částí je ekonomická stránka provozu – nájemné, služby, výdaje na energie a další mohou být únosné až při určitém počtu uživatelů – spoluvlastníků, kteří se na tomto provozu budou podílet. Další otázkou může být odpovídající zabezpečení prostoru a celkový režim provozu. Pokud se vám podaří vyřešit i tuto otázku, zůstává stále jedna z nejpodstatnějších – vybavení ateliéru a investice do něj. Právě tato část se v praxi ukazuje jako mimořádně citlivá: péče, údržba a investice do technologického parku předpokládají stejnou míru odpovědnosti od každého zúčastněného spolumajitele. Pokud máte ve svém okolí spolehlivé přátele, můžete o takovém řešení do budoucna uvažovat. Nezbytnou součástí jakéhokoli ateliéru jsou nosné systémy, ať již stropní, světelné stativy či jiné. Vhodnou součástí pak jsou odkládací police pro rozmanitá příslušenství, stůl pro počítač, neprodyšné závěsy do oken, místo pro modely, asistenty, nebo alespoň oddělený prostor, výhodně i s možností občerstvení. Velmi důležité je samozřejmě i sociální zařízení. (Snímek ukazuje jeden z ateliérů ITF Opava.)

Primárně však předpokládáme, že váš první ateliér vyroste právě u vás v bytě. Co se týká vlastního dispozičního řešení, pokud máte možnost volby, je vynikající, když v daném prostoru můžete využít denní světlo. Orientace okna na severní nebo severozápadní stranu je rozhodně zajímavá, poněvadž z těchto stran je tok světla stabilnější během celého dne a má velmi efektní difúzní charakter. Pokud je okno nebo prosklená stěna otočena kamkoli jinam, nevadí, neboť charakter světla dokážeme dle potřeby změnit. Světlo je kromě jiného úžasná, tvárná hmota, jejíž proměny a charakter během celého dne a za různých atmosférických podmínek mohou velmi zajímavým způsobem naplnit nebo ozvláštnit konkrétní záběr nebo studii. V souladu s prostorovými možnostmi a s rozmístěním oken je velmi důležité zvážit umístění prostoru pro modely, pokud se budete zabývat zejména ﬁgurální fotograﬁí a portréty. Možnost vytvořit v ateliéru nebo v přilehlých místnostech přípravný prostor pro modely, vizážistku, stylistu a další spolupracovníky je téměř nezbytné

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Základní úvahy

v oblasti profesionální praxe a velkou výhodou v té amatérské. Částečná míra soukromí je maličkost, která zvýší kvalitu a úroveň vaší práce a kterou vaše modely, zákazníci a další zúčastnění docela jistě ocení, i pokud by se mělo jednat jen o paraván v rohu ateliéru. O vhodném sociálním zařízení ani nemluvě. Charakterem prostoru domácího studia je pochopitelně dán i možný odstup od fotografovaného objektu nebo modelu; pokud je místnost obdélníkového půdorysu, je vhodné využít k tomuto odstupu delší strany půdorysu místnosti. Délkou možného odstupu je dána možnost zarámovat objekt v hledáčku kamery při odpovídající ohniskové vzdálenosti objektivu, bez vlivu deformací při použití širokoúhlých objektivů. Někdo až pozdě zjistí, že celou postavu v daných prostorách nelze spolehlivě nasnímat, což je skutečnost, se kterou lze dodatečně udělat jen málo. Probourat stěnu do sousedního bytu (nebo zvolit menší modelku) nebude vždy to optimální řešení...

Různé žánry fotografie jsou různě náročné na prostor. S nejmenšími nároky se setkáte například u produktové fotografie nebo u portrétu. (Snímek ukazuje jeden z ateliérů ITF Opava.)

ZÁBLESKOVÉ SYSTÉMY

KAPITOLA

Flash systémy a další světelné zdroje Studiový blesk a jeho možnosti Příslušenství pro modelaci světla Para reflektory Broncolor jsou krásný kus nábytku do jakéhokoli ateliéru.

FLASH SYSTÉMY A DALŠÍ SVĚTELNÉ ZDROJE Žánr ateliérové a inscenované fotograﬁe v interiéru je velmi těsně svázán s užitím zdrojů umělého osvětlení. Na rozdíl od žánrů, jako je třeba reportážní a dokumentární fotograﬁe (i když i zde najdeme výjimky), je prostor výstavby světelného členění mnohem otevřenější jak ze strany výtvarného řešení a světelné imaginace autora, tak i po stránce technické. Použité technologie a zařízení jsou často jedinou možností, jak dosáhnout požadovaných efektů, které se z autorova záměru „materializují“ do podoby konkrétního snímku. Práce se světlem, jeho charakteristikou, intenzitou, kontrasty a dalšími vlastnostmi je úžasná kuchařka, ze které připravíte jak lehké občerstvení, tak velkolepou královskou tabuli. Pro nastínění některých pojmů a řešení se podívejme na možné principy a zásady tvůrčí práce se světelnými zdroji. Tvůrčí praxe, amatérská i profesionální, je v oblasti modelace světla odkázána na tři základní metody práce se světlem a světelnými zdroji – světelná realita, světelná konstrukce využívající variabilní zdroje světla a dále světelná kombinace, tedy přístup spočívající ve vzájemné kombinaci obou předchozích principů.

Světelná realita První metoda práce – světelná realita – zvýšenou měrou využívá přirozené hladiny denního nebo dostupného místního umělého světla, např. v interiéru. Nehledě na to, že jste v těchto případech odkázáni na různé atmosférické situace nebo rozmístění pevně daných zdrojů světla v interiéru, včetně jejich různé typologie v daném prostoru, jedná se o fascinující skupinu osvětlení. Zajímavá světelná atmosféra scény, kterou dokážete na snímku zachytit, patří obecně do skupiny „hledání světla“, tedy principu práce, který nalézá zajímavé světelné členění a prostřednictvím vhodné expozice je pomocí fotoaparátu a média převádí na výsledný fotograﬁcký obraz. Ve vztahu k výše uvedenému způsobu práce se světelnou realitou tak může být i denní světlo poměrně variabilní a široká tvůrčí množina pro kreativní práci.. Pokud jí rozumíme a umíme využít jejích předností, hlavně v oblasti exponometrie, typologie osvětlení a dalších tvárných postupů modelace, lze dodat snímkům někdy až neuvěřitelnou dramatičnost, emotivnost, plastičnost a další výtvarné kategorie světelné skladby, které se na výsledném snímku mohou projevit. Jednoduché pomůcky, které mohou dostupné světlo maximalizovat, jsou zastoupeny celou skupinou odrazných fólií, desek, translucentních 96

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Zábleskové systémy

Ateliér BFA studio. Publikováno s laskavým svolením Ing. Jaroslava Bartuska.

(průsvitných a difúzních) tkanin a dalšího vybavení. Jedná se o pomůcky, které jsou určeny pro úpravu charakteru světla, vytváření odrazů, rozptylu, změny barevné teploty atd. a jejich vzájemných kombinací pro danou hladinu světelných zdrojů ve scéně. V tomto případě tedy světla denního nebo umělého z pevných interiérových zdrojů. Fotograf a práce se světelnou realitou je rozhodně jedna ze zajímavých kapitol postupného vytváření profesních návyků a vlastního „citu“ pro světelnou skladbu. Svojí podstatou však nemůže plně nahradit další styl práce s umělými zdroji ateliérového osvětlení, které profesionální i amatérská fotograﬁe často využívá. Jeden z důvodů může být např. i časové hledisko – pro danou zakázku budeme těžko čekat dny a týdny na použitelné denní světlo. I když by třeba bylo pro daný záměr nejvhodnější, je nutné situaci vhodně vyřešit na místě pomocí světelné konstrukce, tedy umělými zdroji osvětlení. Tuto skupinu osvětlení zařadíme v našem výčtu na druhé místo.

Umělé zdroje světla Principy práce s umělými zdroji lze rozčlenit na metody primární reality, která víceméně kopíruje zažitá schémata světelného členění, jak je známe z běžného života, a metody tvůrčí invence. Druhá skupina zahrnuje imaginativní autorské světelné koncepty s naprosto volným přístupem, který je tak celkově závislý pouze na autorově invenci a jeho vizuální inteligenci pro obrazově světelnou architekturu dané scény. Dvě hlavní skupiny umělých ateliérových světel se dělí podle zdroje světla na trvalé a zábleskové. Trvalé zdroje světla – halogeny, výbojky, zářivky, HMI (pozn. redakce: Hydrargyrum MediumArc Iodide, světelné zdroje HMI jsou výbojky na střídavý proud, ve kterých hoří elektrický oblouk v atmosféře par rtuti a halogenidů vzácných prvků) 98

a další jsou charakterizovány konstantním a stabilním světelným tokem. Druhou skupinu tvoří zábleskové osvětlení. Charakter práce s jednou i druhou skupinou je podstatně odlišný: trvalé osvětlení je vhodné např. všude tam, kde potřebujeme velmi přesně kontrolovat rozložení světel a stínů a tyto plochy upravovat už při aranžování scény. Velmi zajímavé jsou např. aplikace HMI a DAY LIGHT zdrojů v oblasti exteriérové fashion fotografie, kdy lze pomocí těchto zdrojů vytvořit „reálné“ světelné situace. Práce s trvalým osvětlením je mnohem méně náročná hlavně kvůli možnosti okamžité vizuální kontroly ve stabilním světelném toku a také díky možnosti tento světelný tok kontinuálně proměřovat z hlediska jeho výkonu. Kategorií, do které výrazně spadá práce s těmito zdroji světla, je zejména produktová fotografie, ale i figurální tvorba, portrét a další. Daň za tento komfort se týká nejširšího spektra použitých zdrojů – vysoká hladina tepelného záření u halogenů nebo žárovek vyšších výkonů dokáže pořádně „zatopit“ nejen modelům, ale i fotografovi. A pochopitelně i spotřeba energie není v případě práce s výkonným trvalým osvětlením zanedbatelná. Pokud jste se někdy nechtěně dotkli plechových maskovacích klapek na tisíciwattovém halogenu po hodině svícení, víte o čem mluvím. V současné době jsou sice vyvinuty výkonné a stabilní systémy tzv. studeného halogenového světla, které se s limity tepelného výkonu nepotýkají, a proto jsou vhodné např. pro dlouhodobé svícení nalíčených modelů nebo i pro filmové natáčení. Tyto zdroje ovšem spadají do jiné cenové kategorie, která bude pro některé zájemce nedostupná. Kvalita je ovšem bezprecedentní. Výborná jsou např. studená světla HEDLER, viz stránky PROFIFOTO s.r.o. Ze strany druhé – běžně dostupné zdroje trvalého osvětlení, které lze nahradit i levnými

reflektory z obchodních řetězců, jsou mnohdy využívány i profesionály a jsou určitě první volbou amatérů a studentů fotografie, kteří se chtějí začít učit modelovat scénu světlem. Nehledě na to, k prvním pokusům určitě u mnohých patřila lampička z nočního stolku a kreslicí čtvrtka. Fantazii a konkrétním experimentům se meze rozhodně nekladou. Ze skupiny zábleskových zařízení je možné jmenovat externí blesky k fotoaparátům (handyflashe), nebo pokročilé studiové sestavy výkonných parametrů – kompaktní generátory a plnohodnotné studiové generátory se samostatnými lampami.

Kombinace zdrojů světla Třetí model práce se světlem vychází z obou předcházejících, jde tedy o řešení světelné

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Zábleskové systémy

kombinace. Tento přístup je z mnoha důvodů nejsložitější možné řešení, které vyžaduje s ohledem na náročnost zadání rozsáhlé praktické zkušenosti a odpovídající technické vybavení. V praxi jde o vyvážené skloubení několika typů světelných zdrojů, která se na celkové světelné scéně podílejí různou intenzitou a kvalitou světla – ať už se jedná například o teplotu chromatičnosti nebo charakter a kvalitu světla, jako je jeho tvrdost – měkkost, intenzita vzhledem ke skladbě snímané scény, podíl jednotlivých zdrojů atd. Světelná kombinace zkrátka prověří všechny znalosti autora a někdy jej postaví před skutečně komplikovanou skupinu problémů. Pojďme tedy od rámcového zmapování oblasti tvůrčí práce se světlem k vlastnímu vybavení ateliéru a jeho tajům – jak jinak, vždyť světlo je magické…

Ateliér BFA studio. Publikováno s laskavým svolením Ing. Jaroslava Bartuska.

Studiový blesk Kompaktní generátory

Kompaktní generátory BRONCOLOR MINICOM a MINIPULS představují spolehlivou volbu pro každý ateliér.

Novinka od firmy PROFOTO – kompaktní zábleskový generátor D1 1000Ws Air s digitálním řízením výkonu a vestavěným rádiovým odpalovačem.

100

Jeden z počátečních kroků každého náročného amatéra nebo začínajícího profesionála spočívá často v pořízení kompaktních zábleskových jednotek, kompaktních generátorů. Pokud se jedná o kvalitní značku, získává tak uživatel obrovský tvůrčí potenciál, který se tak výkonem a širokými možnostmi modelace světla za pomoci doplňkových konstrukčních prvků velmi vzdaluje omezeným možnostem práce se systémovými blesky kamer. Volitelné modelační příslušenství je jedna z oblastí ateliérové fotograﬁe, která se neustále vyvíjí. Kromě jiného, umožňuje všem zájemcům postupné budování světelného parku a volbu speciálního příslušenství pro konkrétní oblast tvorby. Výkon kompaktních generátorů se pohybuje v nejběžnějším rozsahu od 200 do 3200 Ws (poznámka redakce: wattsekunda, 1 Ws = 1 J, joule). Kompaktní generátory jsou zábleskové jednotky určené pro ateliérové i exteriérové nasazení v celé škále výkonů a s mnoha dalšími možnostmi. Jednou z nich je např. využití velmi široké množiny příslušenství a vybavení pro světelnou modelaci. Přívlastek „kompaktní“ znamená v technické oblasti uzavřený systém: v jednom obalu se tak nachází veškerá technologie systému – kondenzátorové okruhy, výbojka, pilotní lampa, řídicí jednotka výkonu záblesku, optická, IR a rádiová čidla atd. Jednotka je napájena běžným kabelem ze sítě, v případě mobilního nasazení z přenosné baterie nebo benzinového generátoru elektrického proudu.. Hlavní výhodou jsou nižší náklady na pořízení, celkově menší rozměry a hmotnost ve srovnání se studiovými generátory a nepoměrně vyšší výkon než mají běžné externí blesky fotograﬁckých kamer. V závislosti na typu přístroje může jít o jednoduché zařízení generující stabilní

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Zábleskové systémy

Kompaktní generátory PROFOTO řady Compact 300 a CompactPlus 600 a 1200 existují i ve verzi s vestavěným rádiovým odpalovačem. Přesto, že tato řada již není ve výrobě, naleznete je stále spolehlivě sloužit v řadě ateliérů.

zábleskový výkon, nebo o náročnější provedení nabízející řadu nadstandardních funkcí a možností jak s energií záblesku pracovat. Vzhledem ke všem uvedeným charakteristikám jsou kompaktní generátory zcela jistě nejrozšířenějším typem v amatérských i profesionálních ateliérech. Proto není náhoda, že právě tato kategorie má v technologické oblasti na trhu s fototechnikou tolik plagiátů a různých, i nekvalitních, kopií. Pokud někdo potřebuje vozit z lesa dříví, určitě nezvolí Cadillac, ojetý žigulík bude dostačující. Stejné je to i v oblasti fototechniky. Pokud

mám zájem etablovat se v oblasti módní fotografie, neměl bych dojít na pracovní schůzku v teplákové soupravě! Dále není zcela jistě náhodné, že přední světoví výrobci ateliérové techniky dobře seznámení se situací na trhu začali nabízet zajímavé startovací sady jak pro amatérskou, tak i profesionální fotografii. Rozmýšlejte proto dobře… Kompaktní generátor je tak jistě první volbou začínajícího profesionála nebo náročného amatéra pro první vybavení ateliéru, který splní jejich očekávání a uvede je do dalších pater tvůrčí fotografie.

Kompaktní generátory HENSEL PRO a eFLASH mohou být dobrou volbou jako základní vybavení každého fotografa.

101

Generátory Studiový generátor je v další fázi mapování světelného parku ateliéru poměrně složité a náročné technologické zařízení pro distribuci energie k jednotlivým zábleskovým lampám. Generátor tak může mít dle typu několik výstupů pro jednotlivé lampy, dále kondenzátorové, nabíjecí a chladící okruhy, řídicí jednotku – mikroprocesorem ovládaný analogový nebo digitální výstup a další části, které nabízejí dle typu zařízení mnoho rozšířených funkcí pro náročná řešení. Může se jednat např. o vysoce rychlou synchronizaci se závěrkou kamery, možnost stroboskopických záblesků, zpoždění série záblesků o přesně daný časový úsek, možnost uložení několika světelných nastavení do předvoleb atd. Kromě jiného je tedy současný ateliérový generátor slušně vybavený počítač napojený na zdroj energie – ta může být distribuována pomocí nabíjecích kondenzátorů přímo ze sítě nebo z přídavné baterie, která tak umožní práci v terénu nezávisle na stabilním zdroji.

Nejrychlejší generátor BRONCOLOR – novinka SCORO A2S.

102

Generátory patří v současné době k tomu nejlepšímu a současně i nejnáročnějšímu z technologického parku ateliéru. Možnosti, které generátory uživatelům nabízejí, jsou široce využívány ve všech náročných oborech žánrové fotograﬁe a podobu současné komerční nebo ateliérové fotograﬁe si bez nich lze jen stěží představit. Nemalou měrou se na tom podílejí užitné hodnoty, jako je obrovský světelný potenciál, speciální příslušenství a možnosti, jak dosáhnout jinak nemyslitelných světelných efektů ve snímku. Příkladem je funkce automatické optimalizace barevného podání na 5500 K s možností manuálně nastavených korekcí (například BRONCOLOR GRAFIT), zkrácení záblesku pro zmrazení rychlého pohybu, ovládání výkonu a teploty chromatičnosti světla u každé zábleskové lampy naprosto nezávisle, přesné nastavení výkonu pro jednotlivé výstupy s přesností desetiny EV a další.

Generátor BRONCOLOR Topas A7 s vestavěným rádiovým odpalovačem.

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Zábleskové systémy

Synchronní a asynchronní okruhy generátorů Studiové generátory představují technologickou špičku současného ateliérového technického parku. Další informace o vysoké míře technologické vybavenosti získáme z tzv. režimů synchronních a asynchronních okruhů. Většina generátorů je vybavena více než jedním výstupem pro zábleskové hlavy. Synchronní okruh generátoru v praxi znamená možnost nastavení konstantního výkonu pro všechny zábleskové hlavy, které jsou k danému generátoru připojeny. Nastavený výkon bude automaticky distribuován do všech připojených lamp. V případě, že pracujete např. s generátorem Broncolor SCORO se třemi lampovými výstupy a nastavíte hodnotu energie záblesku na 600 Ws, bude generátor distribuovat tento výkon do všech tří lampových výstupů.

Asynchronní okruhy generátorů pak umožňují distribuci výkonu nastavit pro každý lampový výstup odděleně, tj. asymetricky. Požadovaný výkon lampy tak můžeme korigovat již prostřednictvím generátoru, což samozřejmě nevylučuje další možnost, jak pracovat s energií záblesku ve scéně – tedy regulací intenzity záblesku změnou vzdálenosti lampy od scény, což je u symetrického výstupu samozřejmostí. V případě asynchronních generátorů je to další možnost, jak scénu přesně světelně rozčlenit. Asynchronní okruhy tak najdou své profesionální využití při velmi náročných světelných scénách, kdy je třeba vytvořit naprosto přesné kontrasty mezi jednotlivými plochami. Dále to může být např. v prostorách, kde není možno volně manipulovat se světelnými stativy a kontrasty je nutno vytvořit již nastavením výkonu na jednotlivých lampách. Možnost asynchronního řízení výkonu lamp pro běžnou práci v ateliéru není bezpodmínečně nutné, jde o určitou technologickou nadhodnotu, kterou využijete ve velmi speciﬁckých situacích, kdy se vám však bude velmi hodit.

Studiové generátory HENSEL Trial díky jejich HiTech designu v ateliéru nepřehlédnete. Výkonové řady jsou od 1500 do 6000 Ws.

103

Zábleskové lampy generátorů

Záblesková hlava PROFOTO Pro-B.

Záblesková hlava PROFOTO ProHead.

Na rozdíl od kompaktních zábleskových generátorů (lamp, kdy je celý systém uzavřen v jednom obalu), jsou lampy generátorů zcela samostatnou konstrukční a technologickou jednotkou. Tyto lampy nelze samostatně připojit do sítě, jak je běžné u kompaktních generátorů, jsou primárně navrženy pro použití s generátory a tomu

RINGFLASH HENSEL

104

Vysokovýkonná záblesková hlava PROFOTO ProTwin.

odpovídá i jejich konstrukční a provozní charakteristika. Zábleskové lampy jsou konstruovány pro užití s konkrétními typy generátorů, ateliérovými nebo přenosnými, a dokážou tak využít všech nadstandardních funkcí generátorů. Nejdůležitější z těchto funkcí jsou synchronizace

s velmi krátkými časy expozice – řádově tisíciny sekundy, zpomalený záblesk s využitím okolního světla – funkce „slow“, stroboskopické série záblesků pro rozložení dynamiky pohybu na fáze, nezávislé rozdělení distribuce světelného výkonu mezi jednotlivé lampy, individuální úpravy teploty světla u každé lampy a další, vysoce soﬁstikované funkce. Z uvedeného vyplývá, že jednotlivé možnosti práce se světelnou charakteristikou záblesku nenabízí primární funkce lampy, ale jsou plně závislé na řadě generátoru a jeho technologických možnostech. Záblesková hlava generátoru je tedy jen jakousi výstupní jednotkou, která tyto světelné charakteristiky a modely světelné konstrukce „distribuuje“ do scény. Společně s profesionálním volitelným příslušenstvím pro modelaci světla tak zábleskové lampy vytvářejí velmi zajímavou a technologicky náročnou množinu

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Zábleskové systémy

prvků pro nejnáročnější světelné konstrukce ateliérové tvorby. Jednotlivé lampy jsou napájeny vysokonapěťovými kabely s konektory pro daný typ generátoru, nelze je tedy kombinovat v rámci různých skupin a výrobců. Obecně i pro generátory od jednoho výrobce platí, že je nelze libovolně kombinovat v rámci různých skupin, např. lampy pro mobilní generátory se studiovými; lampy pro mobilní bateriové generátory jsou subtilnějších konstrukčních parametrů – menší váha i rozměry generátorů i lamp jsou voleny s ohledem na nároky transportů do exteriérů.. Z hlediska širokého spektra příslušenství k zábleskovým lampám někdy výrobci tuto situaci řeší tak, že na menší mobilní lampy lze nasadit příslušný adaptér pro aplikaci celého příslušenství velkých studiových zábleskových lamp, což je z hlediska investic do vybavení rozhodně

Speciální projekční nástavce BRONCOLOR jsou určeny k aplikaci na zábleskové lampy generátorů nebo kompaktních generátorů.

105

Voštinové filtry

Střední voštinový filtr Broncolor o průměru buněk 3,5 mm.

Dalším modelačním příslušenstvím klasického reflektoru nebo softboxu jsou voštinové filtry. Specifická konstrukce filtru slouží ke směrové distribuci světla z prakticky libovolného typu reflektoru. Tvar a délka filtru určuje sílu tohoto efektu.

Efekt voštiny jednoduše pochopíte sledováním okolí přes filtr.

Projev hustoty voštinového filtru na základním reflektoru, průměr buněk 1,5 (vlevo), 3 (střed) a 4 mm (vpravo).

122

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Zábleskové systémy

Průmyslově vyráběné kovové nebo papírové výplně s účinkem voštinového filtru najdete v běžně dostupném sortimentu řady obchodů.

Jednotlivé buňky filtru jsou tvořeny pravidelnými stěnami, které navazují na sousední; ne náhodou tvar buněk připomíná tvar včelí plástve. V anglosaské odborné terminologii je tento filtr často označován právě jako „Honey Comb“, medová plástev. Voštinové buňky však mohou mít prakticky jakýkoli tvar, typicky na softboxech se jedná o čtverec nebo obdélník. Kovové filtry na kruhové reflektory mají nejčastěji tvar šestiúhelníku právě díky jednoduché a pravidelné vazbě stěn na sousední buňky. Princip distribuce světla ze zdroje přes voštiny využívá omezení rozbíhavých paprsků délkou a hustotou jednotlivých buněk. Rozbíhavé paprsky ze zdroje jsou tlumeny (pohlcovány) neodrazivými stěnami buněk filtru, bez útlumu filtrem prochází paprsky, které na plochu voštinového filtru dopadají kolmo. Čím jsou jednotlivé buňky menšího průměru a čím je flitr delší, tím většího výsledného efektu dosáhneme. Rozbíhavé paprsky jsou jednotlivými stěnami buněk tlumeny a směřovány rovnoběžně s osou filtru, charakter světla má mnohem uzavřenější průřez než bez tohoto filtru. Skvěle se dá využít pro světelnou stylizaci úzce osvětlené plochy. Voštinové filtry tak najdou své použití v celé řadě žánrů, od portrétu, produktové fotografie až po figurální fotografii a fashion.

Kvalitní kovové voštinové filtry jsou dobrou investicí, které odvedou svoji práci bez ohledu na žánr a které se dají připojit při troše vynalézavosti k celé řadě osvětlení včetně trvalého – jen pozor na tepelný výkon zdroje! Amatérská fotografie jistě využije i celou řadu možností jak toto vybavení vyrobit svépomocí, např. z dostatečně tuhého černého papíru, kartonu nebo průmyslových voštinových desek a filtrů z kovu a lepenky, které mají primárně jiné určení. Velmi jednoduše tak vyrobíme s minimálními náklady voštinový filtr pro externí blesk kamery s velmi výrazným výtvarným účinkem ve scéně. Na snímku nahoře je průmyslová hliníková výplň (používaná jako výplň stěn a dveří u vozů vlakových souprav), která je tvarem a výsledným efektem velmi podobná profesionálním fotografickým voštinovým filtrům. Z ukázky je patrné, že průchod světla je sevřen do uzavřeného tvaru. Pro ukázku posloužil obyčejný externí blesk propojený s kamerou synchronizačním kabelem. Pro větší účinnost filtru je vhodné lesklé kovové stěny zmatnit černým sprejem odolným proti otěru. Nemusíte zrovna za jízdy páčit dveře z vlaku, papírové voštiny najdete v celé řadě obchodů pro kutily.

123

BEZDRÁTOVÁ ODPALOVACÍ ZAĤÍZENÍ

KAPITOLA

Standardy bezdrátové komunikace Přehled výrobků rádiové synchronizace

Bezdrátové ovládání ploch. V případě optické spouště blesku využijete k odpálení jednotky skryté v interiéru, např. za kusem nábytku, spolehlivě i odraz od nízkého stropu nebo světlých stěn místnosti. Pro sepnutí optické spouště je tedy jednou z podmínek vhodná vzdálenost, viditelnost a intenzita řídícího záblesku. Problémy dále nastávají při využití speciálních reﬂektorů na řídící zábleskové jednotce, typicky u voštinových ﬁltrů, projekčních nástavců,

Bezdrátová komunikace v ateliéru se pomalu stává již běžným standardem i v amatérských studiích. Důvody tohoto vývoje jsou zřejmé. Moderní technologie zlevňují a jsou i mnohem spolehlivější právě i v cenově dostupných variantách těchto systémů. Skutečný boom nastal v oblasti rádiových odpalovačů a řídících systémů. Právě rádiové systémy začaly spolehlivě vytlačovat doposud nejrozšířenější ovládací systémy – infračervené (IR) a optické odpalovače a přijímače. Vzhledem k omezením čistě optické komunikace jsou rádiové odpalovače jasným technologickým trendem rozšiřujícím funkčnost ateliérového světelného parku v jakýchkoli prostorových situacích. Zatímco optické odpalovací systémy používají přímý záblesk, nebo jeho zachycení na optických spouštích, jde u IR ovládání taktéž o optickou komunikaci, ale v oblasti lidským okem neviditelného infračerveného záření. Oba systémy jsou velmi dobře využitelné v interiérech a malých ateliérech, kde je zaručen bezproblémový přenos optické informace – systémy na sebe tzv. „vidí“. To nemusí znamenat jen přímý dosah řídícího záblesku nebo IR paprsku na čidlo optické spouště, ale i odraz od vhodných

Optická spoušť je synchronizační kostka s jedním nebo několika spínacími členy – nejčastěji fotodioda nebo fototranzistor. Spoušť lze aplikovat přímo do sáněk blesku nebo u některých modelů navíc synchronizačním kabelem s PC konektorem blesku. Fototranzistor dokáže identifikovat záblesk řídící jednotky a sepnout vlastní připojenou jednotku.

Spouště blesku dodává na trh v řadě provedení HAMA s.r.o.

Třídiodová spoušť (na obrázku vlevo) má oproti jednodiodové spoušti výrazně větší citlivost na řídící záblesk, který může být slabší nebo dopadat v méně vhodných úhlech.

166

komínkových reﬂektorů apod. Světelný paprsek se šíří po průchodu těmito nástavci mnohem blíže k optické ose zařízení a nerozptyluje se do prostoru. Opět vyvstává nutnost zajistit vhodný dopad záblesku na další spínací čidla blesků celé skupiny. Další a podstatné omezení nastává při použití optické a IR komunikace mezi zábleskovými jednotkami v silně nasvícených interiérech, pod zářivkovými světly nebo v přímém slunečním světle; okolní světelná hladina v takových případech tlumí nebo zcela ruší řídící signál jednotky nebo spouští podřízené jednotky samovolně – typicky při zakolísání proudu a opětovném startování zářivek. I v takových situacích si lze poradit např. zakrytím spínacích čidel na zábleskových jednotkách před nežádoucím světelným signálem, nebo propojením blesků pomocí synchronizačních kabelů a optických spouští, které umístíme do prostoru bezpečného dosahu řídícího záblesku. V této situaci se však již ztrácí hlavní výhoda bezdrátové komunikace – absence synchronizačních kabelů –, které potom v takových situacích opět překáží jak volnému pohybu fotografa, tak okamžité manipulaci s jednotkami. Právě tato omezení hovoří jednoznačně ve prospěch plné rádiové synchronizace a komunikace jednotek.

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Bezdrátová odpalovací zaĥízení

Odpalovací rádiové jednotky se skládají, podobně jako u optických komunikačních systémů, z modulu vysílače a přijímače. Některé systémy jsou zajímavé tím, že jednotka je univerzální, tj. že může plnit roli jak vysílače, tak přijímače; Tip

Pokud máte některý ze systémových blesků NIKON, které jsou vybaveny funkcí SU4, pak v tomto aktivovaném režimu spolehlivě odpálíte blesk jakoukoli IR spouští nebo přímým zábleskem ze studiového blesku nebo vestavěného blesku kamery od jakéhokoli výrobce! Problém může nastat tehdy, pokud mají interní blesky kamery trvale zapojenou funkci předblesku: čidlo vyhodnotí první záblesk jako spouštěcí a sepne dříve, než na hlavní, řídící záblesk.

Tip

Pokud nemáte jinou možnost a pracujete v komplikovaném prostoru s opticky odpalovanými systémy, které nepracují spolehlivě, můžete použít doplňkové optické spouště. Doplňkovou spoušť se zábleskovou jednotkou spojíte klasickým synchronizačním kabelem a umístíte do vhodné vzdálenosti k řídícímu blesku, ve které již odpalovací záblesk „uvidí“. Často se jedná o jedinou možnost, jak podobné situace vyřešit. Přitom nijak nákladnou: několik synchronizačních kabelů a optických spouští blesku by tak mohly mít ve vašem vybavení stálé místo.

K odpálení podřízeného blesku za použití optické kostky (optické spouště) je nutné umístit tento odpalovací člen do světelného toku řídicího blesku. Zde optická kostka umístěná v supersvorce před voštinovým filtrem řídícího blesku, na druhém konci kabelu se nalézá podřízená záblesková jednotka.

167

Těžký sloupový stativ s ramenem v ateliéru zlínské katedry fotografie umožní nastavit záběr s přesností na desetiny milimetru.

LIGHT SYSTÉM

KAPITOLA

Světelné stativy Stropní systémy Adaptéry a svorky Vykrývače, odražeče a rámy

„Upevnit cokoli kdekoli“ – i tak by mohla začínat tato kapitola. Light systém ateliéru označuje skupinu zařízení, která slouží k upevnění nejrůznějšího vybavení. Díky technologické mezinárodní standardizaci tak má současný fotograf velmi široké možnosti vytvářet libovolné nosné konstrukce. Komplet ateliéru tak může poskytovat maximální variabilitu při vytváření dispozičních a světelných řešení pro nejrůznější žánrové celky. Do označení „Light System“ tak můžeme zahrnout veškeré konstrukční prvky pro práci se světelným parkem, kamerami, odražeči a vykrývacími deskami a širokou skupinou dalšího příslušenství. Kvalitní light systém ze všeho nejvíce připomíná rozsáhlou stavebnici, navzájem kompatibilní, stabilní, s mnoha možnými variacemi. Toto stavebnicové řešení lze rozdělit do následujících skupin: ‒ Světelné stativy ‒ Stropní systémy ‒ Variabilní trubkové stavebnice, rozpěrné systémy AUTOPOLE, CROSSPOLE ‒ Ramena a kloubové držáky odražečů a pomocných světel ‒ Rámy a fólie pro interiér, exteriér ‒ Vykrývací a reﬂexní desky ‒ Fotograﬁcké prosvětlovací stoly

‒ Adaptéry pro uchycení kamer a veškerého příslušenství Právě díky mezinárodní standardizaci v oblasti light systémů, tedy vzájemné variabilitě a kompatibilitě jednotlivých prvků, lze vytvořit prakticky libovolnou účelovou konstrukci s různým určením. Jednoznačným lídrem v této oblasti jsou dnes skupiny Manfrotto (a jeho divize Avenger) a švýcarská Foba. Oba výrobci investují nemalé prostředky do vývoje a zapojení špičkových moderních technologií do výroby. Jak si nedávno posteskl jeden z obchodních manažerů italského Manfrotta, prodeje v této oblasti nejsou tak vysoké, jak by si přáli, z toho prostého důvodu, že jejich výrobky slouží v ateliérech desítky a desítky let bez nutnosti nahrazování. Skutečností je, že v případě volby kvalitní značky budete do základu vašeho light systému investovat pouze jednou. Z vlastní zkušenosti vím, že tato část vybavení ateliéru bývá v začátcích podceňována. Setkáváme se s klienty, kteří si u nás zakoupí kvalitní zábleskové systémy za mnoho desítek tisíc korun a snaží se je připevnit na nekvalitní, nestabilní a hlavně nebezpečné kopie od „východních“ výrobců.

Světelné stativy Představují naprostý základ vybavení každého ateliéru. Jsou univerzální pro široké spektrum úloh. Světelné stativy dělíme do podskupin dle nosnosti, výšky maximálního výtahu, aplikace sekundárních kapalinových nebo vzduchových brzd, vestavěných kloubových ramen a dalších parametrů. Vestavěná kloubová ramena umožní např. částečně zasuplovat mnohem složitější stropní systémy, kdy osvětlovací hlavici nebo světelnou vanu můžeme s pomocí ramen aplikovat nad fotografovaným objektem bez dalších doplňkových konstrukcí.

186

Světelné stativy jsou tedy primárně určeny pro upevnění světelného parku, sekundárně poslouží coby nosiče dalšího vybavení, ke složitějším konstrukcím, např. světelných boxů apod. Vždy je třeba respektovat jejich konstrukční vlastnosti, co se týče hmotnosti neseného systému, stability atd. Největší stativy s nosností desítek kilogramů pravděpodobně v domácím ateliéru příliš nevyužijete, svoji úlohu však plní při nutnosti práce s nejvýkonnějšími halogenovými a jinými světly používanými také ve ﬁlmovém průmyslu. Nejpoužívanější jsou stativy střední třídy, které odpovídají běžnému vybavení světelného parku studia. Zábleskové hlavy a trvalé zdroje většinou nepřesahují váhu 3–6 kg, čemuž odpovídá konstrukce této třídy stativů. Lehké přenosné stativy jsou potom vhodným řešením pro častý transport. Jejich stabilitu lze zvýšit přídavným závažím, tzv. „sand bagy“ – vaky s pískovou zátěží, i když naplněny mohou být čímkoli, od kuličkových ložisek až po olověná rybářská závaží.

KAPITOLA

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR: Light systém

Jedno z ideálních využití pro domácí ateliér jsou tyto lehké stativy doplněné kulovou hlavou. Tímto způsobem získáme jednoduchý a přesný nástroj pro nastavení úhlu světla ze systémových blesků. Tato malá úprava zvýší užitnou hodnotu stativu o prvek možnosti lépe kontrolovat směr vyzářeného světla z externího blesku, což oceníte zvláště při použití více těchto zdrojů a absenci

Kulová hlava Cullmann připevněná pomocí standardizovaného adaptéru na lehký světelný stativ.

Na snímku boom rameno Manfrotto s vyvažovacím sandbagem. Na záběrech vpravo jsou detaily tohoto praktického vybavení.

187

FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR Jediná kniha na trhu popisující problematiku plánování, stavby a vybavení vlastního fotografického ateliéru na různých úrovních. Přehledným způsobem všem zájemcům odhaluje veškeré detaily a technologické celky, na kterých současný ateliér funguje. Autor knihy, Mgr. Jan Sucharda při sestavování obsahu a výběru témat zúročil zkušenosti z praxe a činnosti svého komerčního ateliéru SILENTIUM včetně pedagogických zkušeností z oblasti vzdělávání široké veřejnosti na vlastní fotografické škole – PHOTOGENIA. Tato kniha je v mnohém odlišná od mainstreamových vzdělávacích publikací. Její horizont nekončí na ambicích začátečníka, ale předkládá poznatky a postřehy i pro velmi náročného amatéra a začínajícího profesionála. Nejen proto je publikace přehledným návodem pro všechny zájmové skupiny. Inspiraci si zde najde profesionál i typický začátečník. Ve vaší knihovně by tak rozhodně neměla chybět! Co v knize najdete: • Předmluvu od vyhlášeného odborníka – profesora Miloslava Vojtěchovského, který se podílel na profilaci a výchově desítek a desítek studentů fotografie, jejichž práce dnes formují vizuální komunikační systém současné fotografie. • Kompletní přehled současných ateliérových technologií. • Tzv. TOP 7 – spolehliví světoví výrobci zábleskové techniky, kterou využívají amatéři i profesionálové po celém světě. • Tipy a triky pro domácí fotografické studio. • Ukázky prací špičkových fotografů v ČR – Jiří Turek, Anna Mrázek Kovačič, Nikola Tačevski, Filip Šlapal, Miro Minarovych a Ota Nepilý. • Ateliéry českých vysokých škol. • Bonusový materiál v přílohách. • Mnoho inspirativního obrazového materiálu.

ISBN 978-80-7413-088-5

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4

1 3 0 8 8 5