Obsah 4 6 6
O této knize Zkratky a symboly Topografie ptačího těla
32 35
Fotografická výbava Nahrávání hlasů
38 v terénu: jdeme „na ptáky“ 8
ObjektY našEHO ZÁJMU: ptáci
9 14
Ptáci střední Evropy Potulky a tah
18
Příprava: vybavení a OPTIK A
19 21 27 30
Začínáme s pozorováním ptáků Pozorovací optika a stativy Knihy a další informační zdroje Vybavení do terénu
2
39 41 46 52 59 64 67 70 74 76 81
Příkladné chování Jak hledat a najít ptáky Pozorování ptáků: 365 dnů v roce Pozorovací strategie Používání dalekohledu a spektivu Nahrávky hlasů a pishing Úniková vzdálenost Pořizování záznamů Sčítání a odhad velikosti ptačích hejn Fotografování ptáků pro pozorovatele Pozorování ptáků na cestách
84
URČOVÁNÍ ptákŮ: jak na to
85 92 97 103 107 110 116 123 126 130 139 145 150 154 156 161
Základy určování ptáků Rozšíření a roční doba Prostředí Velikost a tvar těla Vnímání barev Znaky na hlavě Skupiny per a znaky v křídle Znaky na ocase Znaky na nohou Pelichání Střídání šatů v průběhu života Chování Barevné odchylky Kříženci Volání a zpěv Na lovu rarit
166
PRŮVODCE URČOVÁNÍM PODOBNÝCH DRUHŮ
167
Zvláště obtížné případy
288
další INFORMACE: co by měl vědět pozorovatel ptáků
289 290 290 292 294 298 303 304
O autorovi K dalšímu čtení Užitečné odkazy Literatura Slovníček pojmů Rejstřík Zdroje fotografií a ilustrací Ediční poznámka
3
O této knize Je hezké, že se zajímáte o svět ptáků, a možná už byste se i sami označili za pozorovatele ptáků. Ale kdo o sobě může říci, že ptáky nikdy nepozoroval? Kdo se nepodívá na nebe, když se z něj ozve hlučné volání jeřábů popelavých táhnoucích na jih, a kdo se nezaposlouchá, když slavík obecný nahlas přednáší svoji jedinečnou píseň? Je vůbec možné vyhnout se ptákům a nenechat se jimi okouzlit?
Okouzlení ptáky Není vůbec překvapivé, že neustále přibývá lidí, kteří ve svém volném čase pozorují ptáky. Ačkoliv převládá pocit, že se společnost přírodě stále více vzdaluje, zřejmě ještě nikdy se ptáky ve svém volném čase nezabývalo tolik lidí jako dnes. Zdá se tedy, že se spíše jen prohlubuje propast v přístupu k životnímu prostředí. Podlehnete-li kouzlu pozorování ptáků, jen stěží se už někdy vymaníte; pravděpodobně se stane vaším koníčkem, kterému se budete věnovat celý život. Pozorování ptáků nás totiž zpomaluje, propojuje s přírodou a díky němu se dokážeme odreagovat od starostí. Je dokonce prokázáno, že pozitivně působí na naši psychiku. V některých ohledech je svět ptáků příjemně předvídatelný, a na některé události se tak můžeme těšit už dlouho dopředu. Například na to, až na jaře po dlouhém čekání konečně zaslechneme první pěnici černohlavou. Ptačí svět je ale také plný překvapení. Každý, kdo už někdy na zahradě zahlédl dudka chocholatého, mi jistě dá za pravdu. Pozorování ptáků už navíc dávno není jen vědeckou činností – stalo se volnočasovou aktivitou spojenou s pobytem v přírodě a začíná se prosazovat ve všech společenských vrstvách. Zároveň se mění i stereotypní obraz pozorovatele ptá4
ků. Ornitologie – ať už jde o koníček, nebo o povolání – mládne a je stále rozmanitější. Zastoupení šedovlasých mužů v košilích barvy khaki je sice stále vysoké, ale už ne tak jako před několika desetiletími. Dalekohledy totiž používá stále více lidí, a tak je skupina pozorovatelů ptáků čím dál pestřejší: „birdwatchery“ se stávají mladí, přibývá žen a vůbec lidí z nejrůznějšího prostředí. Ptáci mne provázejí celým životem. Jsou pro mne klíčem k okolní přírodě a pomáhají mi, abych jí lépe porozuměl. Zároveň ale věnuji pozornost všem živým bytostem a přírodním fenoménům a pokouším se vnímat, jakými změnami procházejí. Ptáci se pozorovateli přírody nabízejí jako jakási „červená nit“: lze je najít prakticky všude, po celý rok a v mnoha druzích. A přestože jsou považováni za nejlépe prozkoumanou skupinu živých tvorů, stále nám ještě řada aspektů jejich života zůstává utajena. V ornitologii totiž neplatí, že už jsme všechno viděli, a že se tak můžeme s klidným svědomím věnovat něčemu jinému. Naopak: čím více do světa ptáků pronikáme, tím obtížněji se z něj pak můžeme vymanit. A čím déle ptáky pozorujeme, tím silnější máme pocit, že o nich víme jen velmi málo. Doufám, že se mi touto knihou
podaří podpořit lidi, jako jste vy, na cestě k tomu, aby se stali zapálenými pozorovateli přírody a ptáků. Hlavním cílem této knihy je poskytnout pokročilým pozorovatelům i začátečníkům pevné základy pozorovacích strategií a určovacích technik. Měla by odpovědět na různé otázky a pomoci s obtížnějšími případy určování i probudit chuť k vlastním objevům. Ty totiž nevyhnutelně čekají na každého, kdo se dokáže venku pohybovat s otevřenýma očima a nastraženýma ušima. Přál bych si,
aby lidé věnovali více pozornosti zvířatům, rostlinám i jejich biotopům. Abychom však dokázali změnit nepříznivý trend vývoje životního prostředí na naší planetě, musí přibývat lidí, kteří chápou, že základem života jsou fungující ekosystémy, a dokážou přijmout opatření proti ubývání biodiverzity, životnímu stylu poškozujícímu klima a proti ničení přírody. Zastáncem přírody se totiž stane jen ten, kdo s ní přichází do kontaktu a dokáže ji díky svému poznání ocenit.
Poděkování Za odborné názory a cenné připomínky k textu knihy si mé díky zaslouží tyto osoby: Hans-Martin Berg, Thomas Hochebner, Richard Katzinger, Jörn Lehmhus, Merijn Loeve, Andreas Ranner, Martin Suanjak, Norbert Teufelbauer, Achim Zedler a Bernhard Zens. Velmi upřímný dík patří i fotografům, kteří mi dali k dispozici své snímky, ač se nakonec všechny do knihy nevešly. Jsou to: Abdulhakim Abdi, Hannah Assilová, Amir Ben Dov, Hans-Martin Berg, Klaus Bjerre, Florian Braun, Gebhard Brenner, Leo Bucher, Michael Dvorak, Richard Else, David Erte rius, Peter Frieβer, Michael Gerber, Carl G. Gustavsson, Thomas Hochebner,
Bart Hoekstra, Johannes Hohenegger, Kjell Johansson, Vytautas Jusys, Richard Katzinger, Eva Khilová, Heinz Kolland, Jonas Landolt, Hans H. Larsen, Merijn Loeve, Gerhard Loidolt, Pekka Mäkynen, Mateusz Matysiak, Jonathan Meyrav, Hervé Michel, John Oates, Norbert Pühringer, Simon Rix, Christoph Roland, Otto Samwald, Samuel Schnierer, André Schönherr, Igor Shpilenok, Anton Slepicka, Martin Suanjak, Michael Teifenbach, Felix Timmermann, Wolfgang Trimmel, Fred Visscher a Jessica Winterová. Leander Khil 5
Zkratky a symboly ♂ ♀
samec
SŠ
svatební šat
samice
PŠ
prostý šat
ad. adultní (dospělý) pták,
1. Z, 2. Z šat první zimy, šat druhé zimy
plně vybarvený
1. L, 2. L
imm. immaturní (nedospělý),
juv.
šat prvního léta, šat druhého léta
ještě ne úplně vybarvený, ale také už ne v šatu mláďat
1K, 2K první kalendářní rok,
juvenilní (mladý), šat mláďat
ssp.
druhý kalendářní rok poddruh, subspecie
Topografie ptačího těla nadoční proužek
postranní temenní proužek
oční proužek vous lícní proužek
očnicový kroužek
ozobí
temenní proužek
slemeno
oční kroužek kápě (opeřený)
hrdelní proužek
vous
střední krovky malé krovky křidélko (alula)
gonys zalomení gonysu
očnicový kroužek (neopeřený)
velké (loketní) krovky
ruční krovky křídelní pásky ramenní letky (raménko) střední krovky malé krovky ruční letky
loketní letky
velké (loketní) krovky
křidélko (alula) střední ruční krovky velké ruční krovky křídelní páska
lopatky
ramenní letky (raménko)
6
zrcátko
Pěvec
příuší
šíje (týl)
temeno
uzdička
malé krovky pláštík lopatky
brada
střední krovky
hrdlo
velké (loketní) krovky
křidélko (alula) hřbet
prsa ruční krovky boky loketní letky ramenní letky (raménko) ruční letky
kostřec svrchní ocasní krovky ocas (rýdovací pera) běhák (tarsus) spodní ocasní krovky přesah ručních letek
Bahňák oční proužek temenní proužek
lopatky
čelo
malé krovky střední krovky ramenní letky (raménko) velké (loketní) krovky ruční letky
uzdička
přesah ocasu
nadoční proužek
pláštík
špička zobáku
ocasní (rýdovací) pera podbřišek
spodní čelist zobáku boky
prsa strany prsou
holeň (tibia) břicho
patní (intertarzální) kloub běhák (tarsus)
7
Příprava: Vybavení a optika
Začínáme s pozorováním ptáků K pozorování ptáků vlastně stačí jen vyhlédnout z okna či vyjít na balkon nebo na zahradu. Už jen takto můžete téměř všude objevit rozmanité ptačí druhy a nepotřebujete k tomu žádné speciální vybavení.
Začněte tím, že budete poznávat ptáky ve svém okolí, třeba v parku nebo u krmítka na zahradě. Některé z nich už určitě budete znát a brzo objevíte i druhy, které pro vás byly prozatím neznámé. Ideálním místem pro další objevy jsou pak vodní plochy. Na březích řek a jezer nebo na mořském pobřeží budete mít na ptáky dobrý výhled a určitě naleznete mnoho dalších druhů.
sdílet. Na mnoha odborně vedených exkurzích za ptáky se také hned můžete zeptat zkušených pozorovatelů, a rychle se tak mnohému přiučit. Ve skupinách jsou ale pozorovatelé mnohdy hluční, což může znemožnit pozorování plachých druhů. Některé začátečníky také mohou vědomosti (nebo vystupování) některých odborníků odradit. I proto je důležité, abyste pravidelně chodili do přírody také sami
První kroky Existuje pouze jediný recept na zdokonalení vašich pozorovatelských schopností: choďte ven tak často, jak jen můžete! Nejrychleji se budete učit pozorováním živých objektů, jejich porovnáváním a opakováním. Malý dalekohled můžete nosit téměř vždy s sebou, a tak můžete zažít hezká pozorování, aniž byste se vydávali na nějakou speciální ornitologickou exkurzi. Svá pozorování si ihned ověřujte v určovacích klíčích nebo pomocí aplikací. Které druhy jste pozorovali? Byli to samci, samice, nebo mláďata? Nemohl to být ještě jiný, podobný druh?
ve skupině I Sami Je velmi příjemné, můžete-li se s přáteli podělit o hezké pozorování nebo je vzájemně
Na odborně vedených exkurzích se toho rychle mnoho naučíte
19
Příprava — Začínáme s pozorováním ptáků
a nespoléhali se vždy jen na druhé. Můžete tak v klidu ptáky samostatně určovat, ale i chybovat a poučit se ze svých omylů.
Zdroje informací
Výbavu k „birdingu“ je vždy možné rozšiřovat, pro první kroky ale postačí prostě jen dobrý dalekohled
20
Existuje řada kontaktních míst, která mohou začátečníkům pomoci rozšířit si znalosti. Nejdůležitějším pramenem informací však zůstává poklad v podobě ornitologické literatury, a to v různých jazycích (viz str. 27). Ornitologické a ochranářské organizace pořádají exkurze a přednášky, které umožňují seznámit se se zkušenými pozorovateli. Každoročně jsou po celé Evropě pořádány „Ptačí festivaly“, kde si jejich účastníci vyměňují zkušenosti a kde se lze dovědět a naučit mnoho nového (viz str. 291). Kroužkovací stanice slouží vědě, většinou je ale také možné je navštívit. Zájemci se tak zde mohou dovědět mnoho nových informací týkajících se například detailního určování, pelichání či ekologie ptačích druhů. V přírodovědných muzeích jsou nejen vystavovány ptačí preparáty, ale pracuje zde také řada vědců zabývajících se ptáky. Mnozí odborníci mohou rovněž působit jako poradci a pomáhat tak začátečníkům. Nesmírně důležitou roli hrají i nejrůznější internetové stránky, odborná fóra, sociální sítě a online databáze. Tady se shromažďuje množství informací, které jsou mnohdy podrobnější a rozsáhlejší, než je tomu v tištěných materiálech. Současně je zde však třeba upozornit na to, že na internetu může své mínění projevit každý a ne vždy je zřejmé, odkud daná informace pochází a jak je podložená. Na všechny internetové prameny bychom proto měli pohlížet kriticky a pravidelně je ověřovat z jiných zdrojů.
Pozorovací optika a stativy Pozorovat ptáky můžeme samozřejmě i bez speciálního vybavení. Jakmile se však naučíme zacházet s dalekohledem, už se bez této pomůcky k pozorování ptáků neobejdeme. První pozorování ptáků pomocí silně zvětšujícího dalekohledu je totiž pro mnoho lidí doslova zázrakem. Před nákupem pozorovací optiky byste si měli nejprve ujasnit, co chcete. Nabídka je v současné době obrovská a ne vždy úplně přehledná. Zeptejte se proto ostatních pozorovatelů v terénu na jejich zkušenosti a doporučení. U jednotlivých prodejců a také na speciálních prodejních výstavách (viz str. 291) je zastoupeno mnoho značek a lze tam přímo porovnat různé výrobky.
Na co při koupi optiky dávat pozor Vyzkoušejte si, jak dalekohled zobrazuje detaily, barvy a kontrast a zda vám dobře padne do ruky. Dá se ovládat také v rukavicích? Dosáhnete snadno na všechny ovládací prvky? Nakonec jste to jen vy, kdo musí být s přístrojem a poměrem cena/výkon spokojený. Mezi hlediska, 21
Příprava — Pozorovací optika a stativy
okulár
zaostřovací kolečko
objektiv
Dalekohledy se střechovými hranoly (vpravo) už téměř vytlačily dalekohledy s porro hranoly
která byste při nákupu měli také zohlednit, patří i angažovanost výrobce v ochraně přírody a životního prostředí stejně jako způsob a místo výroby samotných produktů. Dobře si tedy rozmyslete, u koho nakupujete.
BINOKULÁRNÍ Dalekohled Žádná jiná pomůcka necharakterizuje pozorovatele ptáků tak výstižně jako binokulární dalekohled neboli triedr – a žádná není tak nepostradatelná. Je to bez pochyby nejdůležitější nástroj pro pozorování ptáků. Teprve dalekohledem můžeme 22
rozeznat drobné detaily, které jsou nezbytné například pro určení druhu. Většina nadšených pozorovatelů má dalekohled obvykle po ruce a jsou vyloženě zoufalí, objeví-li se kousek od nich pták a oni nemají dalekohled, s jehož pomocí by ho určili. Mezi pozorovateli se dnes těší oblibě především dalekohledy se střechovými hranoly a vnitřním zaostřováním. U těchto typů je vzdálenost mezi objektivy zhruba stejně velká jako mezi okuláry (viz obrázek nahoře), což je nápadný rozdíl oproti starším modelům s porro hranoly. Dalekohledy se střechovými hranoly jsou navíc kompaktnější a odolnější vůči povětrnostním vlivům (jsou vodotěsné i prachotěsné).
Sedmihlásek hajní se coby dálkový migrant ve střední Evropě vyskytuje od konce dubna do poloviny září
Pozorování ptáků: 365 dnů v roce Ptáky můžeme pozorovat nejen všude kolem sebe, ale také po celý rok. V různých ročních obdobích se u nás vyskytují různé druhy a mění se i jejich chování. Seznámíme-li se s životními cykly ptáků, budeme si pak lépe uvědomovat a chápat změny ve svém okolí, a to zdaleka nejen v ptačím světě.
Proměny v průběhu roku Pozorování ptáků je výborná příležitost hlouběji pochopit ekologické souvislosti. Protože jsou ptáci aktivní a nápadní po celý rok, nabízejí nepřeberné možnosti pozorování a představují také styčné body s ostatními částmi naší přírody. Když se 46
například zajímáme o to, jak ptáci žijí, proč jsou třeba některé druhy hojnější nebo vzácnější, dozvíme se současně leccos zajímavého o ostatních zvířatech, rostlinách, biotopech, klimatu a mnohém dalším. V průběhu roku se v ptačí říši mnohé mění; s různými aktivitami a projevy chování ptáků se proměňují také místa jejich výskytu. Ptačí tah je široký pojem
a zahrnuje především přesuny na delší vzdálenost. Mnozí ptáci přilétají zpět ze svých zimovišť téměř na den přesně a přílet dalších druhů se dá snadno odvodit podle předpovědi počasí. Za přítomnost nebo nepřítomnost ptačích druhů ale částečně odpovídají i menší, dostupností potravy ovlivněné pohyby. V důsledku změny klimatu se tyto časové vzorce, takzvaná fenologie, mění, a to v některých případech výrazně: srovnáme-li nynější příletová data tažných ptáků na jaře, odletová data na podzim nebo začátek hnízdění s daty před několika desetiletími, lze u mnoha druhů vypozorovat výrazné změny. Řada ptáků nyní přilétá v důsledku kratších zim z jihu časněji, odlétá později a začíná hnízdit dříve. Jaro Po zimě chudé na ptačí druhy je jaro jedním z vrcholů, nebo dokonce jediným vrcholem ptačího roku. Dokud je vegetace nízká, případně dokud listy dřevin teprve raší, můžeme ptáky najít snadno. Slunce vychází pozdě a nestojí tak vysoko na obloze jako v létě. Proto můžeme ptáky začít pozorovat trochu později a ani tetelení vzduchu na delší vzdálenosti nepředstavuje velký problém. Silný ptačí tah a začátek hnízdní doby zaručují vysokou početnost ptáků a jejich výraznou aktivitu. Na jaře přináší každý den něco nového. Léto Od poloviny května do července protahuje už jen poměrně málo druhů. Ptáci mají mláďata a jsou plně zaměstnáni jejich výchovou a ochranou. V této době můžeme prokázat hnízdění a kontrolovat hnízdní úspěšnost. Na pozorování teď máme dostatek času: do terénu se vyplatí jít velmi brzy, nebo naopak pozdě. V poledne, kdy jsou
světelné podmínky špatné a aktivita ptáků je nízká, si můžeme dát pauzu. Podzim Podzimní tah ptáků začíná už koncem léta, svého vrcholu dosahuje ale až v září a říjnu. Mladí ptáci z tohoroční hnízdní sezony obohacují počty přítomných ptáků a tah se dá přes den dobře pozorovat. Nezkušení jedinci se objevují na neočekávaných místech a lze je pozorovat snadněji než kdykoliv jindy. Protahující ptáci jsou obecně méně nároční na výběr biotopu, a tak se lokality, na nichž jsme v minulých týdnech prakticky nic nepozorovali, mohou v této době stát opravdovými malými „hotspoty“. Zkracující se dny dovolují vyrazit ráno do terénu o něco později a viditelnost se opět zlepšuje. Někdy je to ale trochu otravné: tu a tam se totiž ukáže, že domnělé hejno drobných ptáků v korunách stromů je jen padající nebo pohybující se listí. Zima V zimě ve střední Evropě chybí mnoho tažných druhů, které však alespoň zčásti nahradí několik severských hostů. Probíhá také stěhování z výše položených míst v horách do údolí. Ptáci jsou v zimě mnohem méně aktivní, což pro ně představuje energeticky výhodné přizpůsobení nižším teplotám a menší potravní nabídce. Přesto se i v tomto období naskýtají vhodné pozorovací podmínky, které v ostatních částech roku chybí: na listnatých stromech se ptáci dají snadno pozorovat a můžeme je tady i snadněji objevit. Na místech s dostatečnou potravní nabídkou (ať už z umělého, nebo přírodního zdroje) se shromažďuje více ptáků, a nabízejí se tak dobré podmínky pro vzájemná srovnání.
47
Určování ptáků: Jak na to
Jespák malý
Základy určování ptáků Určování ptáků se zpočátku může zdát obtížné. Schopnost určovat ptáky se ale dá naučit a procvičováním zdokonalit do té míry, že největší zábavou pozorovatele je nakonec samotné řešení určovacích problémů. Začátečníkům se zdá neuvěřitelné, když zkušený pozorovatel během zlomku vte‑ řiny určí s přesvědčivou jistotou ptáka, který kolem něj jen rychle prolétl. On však v okamžiku pozorování zvažuje nejen spatřené znaky, ale také mnoho už dříve získaných znalostí, které nakonec vedou ke správnému určení. Předchozí znalost biotopových preferencí a doby výskytu v průběhu roku z velké množiny okamži‑ tě vyfiltruje malou skupinu druhů, které přicházejí v úvahu. K rychlému a jistému určení ptáka tak potřebujeme především zkušenosti, které však můžeme nasbírat jen během spousty terénních exkurzí.
Vylučovací metoda
Abychom dokázali podle vzhledu rozeznat rákos‑ níka tamaryškového od rákosníka proužkované‑ ho, musíme si dobře prohlédnout klíčové určovací znaky
Mnohem častěji, než si připouštíme, urču‑ jeme ptáka podle pravděpodobnosti. Ně‑ které druhy okamžitě vyloučíme, protože víme, že se v dané roční době na daném místě nebo v určitém biotopu nevyskytují.
Tento postup funguje v naprosté většině případů, a ponechává tak jen malý prostor pro překvapení (která jen neradi nazýváme pravým jménem, tedy chybné určení).
„Rozdíl mezi začátečníkem a zkušeným pozorovatelem ptáků spočívá v tom, že začátečník určil chybně teprve několik ptáků, zatímco zkušený pozorovatel už tisíce.“ Pete Dunne,
ornitolog a autor knih o ptácích 85
Určování ptáků — Základy určování ptáků
Na ilustracích v určovacích příručkách mohou být dobře znázorněny pouze někte‑ ré znaky, například kresba opeření, zbarve‑ ní a tvar. Pro určování ptáků jsou ale dů‑ ležité i další aspekty, jako je biotop, roční doba, chování a hlasové projevy.
Pozorovat – všímat si znaků – určit Čím déle jsme schopni ptáka pozorovat a čím více detailů jsme schopni rozpoznat, tím větší je pravděpodobnost správného určení. Dejte si proto nejprve načas a ptá‑ ka si pořádně prohlédněte, než sáhnete po určovací příručce. Neznámá linduška na okraji vodní plochy může každou chvil‑ ku vzlétnout a pak se vám už neukáže.
K určování můžete použít přirozeně jen ty znaky, kterých jste si dosud všimli. V ideálním případě pořídíte i fotografie ptáka, jež vám později určení usnadní, nebo ho dokonce vůbec umožní.
Určování ptáků pro začátečníky Jestliže se v určování ptáků považujete za začátečníky, nezdržujte se drobnými detai‑ ly. Mnoho ptačích druhů je možné s jisto‑ tou určit pouze kombinací níže uvedených faktorů. Nejprve si všímejte znaků na hla‑ vě a na křídlech a prohlédněte si ptáka od‑ shora dolů. Potom při určování postupujte podle následujících bodů. 1. Velikost a tvar Jak se vám pták jeví ve srovnání s jinými ptáky, které už znáte? Je například větší, nebo menší než vrabec domácí, kos černý, holub domácí nebo vrána? Se známými ptáky porovnejte i jednotlivé části jeho těla jako křídla, ocas a hlavu. Jaký má určova‑ ný pták tvar zobáku? 2. Barevné vzory Zprvu si nevšímejte žádných detailů, ale jen hrubého rozmístění barev. V případě samce bramborníčka černohlavého napří‑ klad „celá hlava černá, oranžová hruď, bílé strany krku a bílé ramenní skvrny“. Pokud budete posuzovat jen jeden detail, třeba oranžovou hruď, aniž byste byli schopni popsat celkový vzhled ptáka, bude násled‑ né rozlišení, například od bramborníčka hnědého, zcela určitě obtížnější.
Všímejte si nejprve hlavy a křídel. Kombinace žluté hlavy a černého temene stejně jako žluté křídelní pásky dovolují ptáka určit jako samce čížka lesního a vyloučit podobné druhy.
86
3. Chování Co pták dělá? Všímejte si nápadných pro‑ jevů chování, například potřásání ocáskem, cukání křídly, třepotavého letu atd. Lej‑ sek šedý není právě nápadný výraznými znaky opeření, jeho typický let při lovu
z vyvýšeného místa je ale dobrým pozná‑ vacím znakem. 4. Biotop Ve kterém biotopu se pták zdržuje a které jeho části využívá? Černý drozdovitý pták, který zpívá ze smrku na horní hranici lesa, je pravděpodobně kos horský, a nikoliv kos černý. 5. Roční doba Poraďte se s určovací příručkou, zda se druh, o kterém uvažujete, vůbec v danou roční dobu na místě pozorování běžně vy‑ skytuje. U domnělé žluvy hajní, která se v březnu ozývá z lesa, se s největší pravdě‑ podobností jedná o špačka obecného, jenž imituje právě zpěv žluvy (viz str. 158). 6. Hlasové projev y Zaznamenávejte si zaslechnutá volání nebo se pokuste zpěv nahrát (například mobilním telefonem, viz str. 35 a dále). Sýkora lužní a sýkora babka se sice ne‑ uvěřitelně podobají, jejich odlišná volání jsou však velmi spolehlivým určovacím znakem.
Poznámky o tomto drozdu kvíčale by mohly znít takto: „Velikost a tvar těla jako kos černý, šedší hlava, hnědý pláštík. Spodní strana světlá, tmavě skvrnitá. Zobák žlutavý. Potravu hledá na loukách, neozývá se.“
Tipy pro dobrý začátek Studujte BĚŽNÉ druhy a porovnávejte je s ostatními Využijte například důvěřivého vrabce polního a seznamte se s různě zbarvenými částmi jeho šatu, anatomickými detaily a umístěním jednotlivých určovacích znaků. Sledujte pozorně chování a určovací znaky poštolky obecné, abyste ji později mohli lépe odlišit od krahujce obecného nebo jiných sokolovitých ptáků. Klíčem k úspěšnému určování ptačích druhů je umět porovnat neznámé druhy se známými, a to nejen jako celek, ale i v detailech.
Čírka obecná, nebo čírka modrá? Zde může s určením pomoci doba výskytu. Snímek pochází z listopadu, kdy čírky modré přezimují v Africe, zatímco čírky obecné jsou ve střední Evropě hojné.
87
Abychom byli schopni rozeznat samici poštolky jižní od poštolky obecné, musíme dávat pozor i na ty nejmenší detaily (zde: poštolka jižní – vlevo samec, vpravo samice, viz str. 246)
Ptáci v letu Mnoho pozorovatelů má ve zvyku pozoro‑ vat ptáky dalekohledem až poté, co přista‑ nou. Ptáky v letu naopak často sledujeme a určujeme jen pouhým okem, nebo je do‑ konce necháme jako neurčené odletět. Roz‑ hodně se ale vyplatí trénovat i pozorování a určování letících ptáků – vytáhněte tedy dalekohled a použijte ho! Třeba už jen pro‑ to, že v průběhu pozorování uvidíme velký počet ptáků pouze v letu. Většinou si také musíme vystačit s odlišnými znaky a jejich menším počtem než u stojících či sedících ptáků. Zbarvení a rozmístění barev pomá‑ hají při určování v letu jen omezeně. Ze‑ jména při vzletu nebo přistání jsou ale čas‑ to důležité znaky dobře rozeznatelné, a to i ty, které nejsou u stojících ptáků vidět. Silueta, způsob letu a hlasy v letu hrají pře‑ devším u drobných ptáků velkou roli. Také tvar ocasu a křídel, křídelní pásky nebo zbarvení spodní strany křídel a kostřece jsou často dobře, nebo dokonce lépe vidět 88
právě v letu než na zemi. U letících ptáků, které zahlédneme jen zběžně, ostatně nej‑ více hrozí, že mezi nimi přehlédneme něja‑ kou vzácnost. Pokud každého menšího so‑ kola s cihlově červenou svrchní stranou bez pochybností určíte jako poštolku obecnou, poštolku jižní nikdy nenajdete.
Určování ptáků pro pokročilé Pro pokročilé pozorovatele přicházejí v úvahu dva důležité přístupy k určování ptáků. V praxi se ukazuje, že ideální je oba způsoby kombinovat, případně každý z nich správně uplatnit. Právě zvládnutí obou přístupů je znakem pokročilého po‑ zorovatele. Určení podle celkového DOJMU V úvahu bereme velikost, tvar a poměr velikosti jednotlivých částí těla, například
délku nohou a zobáku, zvláštní pozornost věnujeme způsobu pohybu a chování. Po zvážení celkového dojmu nejprve ptáka přiřadíme k určité skupině. S dostatkem zkušeností lze přitom někdy druh spoleh‑ livě určit například i tehdy, když špatné světelné podmínky nebo velká vzdálenost neumožňují dokonale posoudit barvy a kresbu. Právě výše uvedené vlastnos‑ ti jsou totiž mnohem méně proměnlivé než zbarvení a kresba, a proto jsou také spolehlivější. Určování ptáků podle cel‑ kového dojmu nám tak po získání do‑ statečných zkušeností v terénu přirozeně „přejde do krve“. Určování podle detailů Nepatrné detaily v opeření, malé rozdíly v přesahu ručních letek, odlišná strategie pelichání a podobné znaky jsou důležité především v případech, kdy při určování připadá v úvahu více velmi podobných druhů. Pokud chcete v terénu od sebe ro‑ zeznat samici lejska černohlavého a lejska bělokrkého nebo v hejnu jespáků malých najít jednoho jespáka srostloprstého, mu‑ síte k určení použít i znaky, které nejsou na první pohled úplně nápadné. Tento po‑ stup nedoporučuji začátečníkům, protože drobné rozdíly v opeření vedou ke správ‑ nému určení až tehdy, když jsme už výběr zúžili a ptáka jsme přiřadili ke konkrétní skupině. JAKO PŘI ČTENÍ Americký ornitolog Kenn Kaufman při‑ rovnává tyto dva postupy při určování ptáků k odlišným způsobům čtení. Větši‑ nu slov v textu velmi dobře známe a jsme schopni je okamžitě rozeznat, aniž bychom se podrobně dívali na jednotlivá písmenka. Pouze v případě, že se jedná o nové nebo málo používané slovo, čteme ho písmen‑ ko po písmenku. Tímto způsobem určují ptáky zkušení pozorovatelé: ve většině
případů můžeme se svými předchozími zkušenostmi druh určit hned, téměř „po‑ citově“. U méně známých druhů se naopak soustředíme na detaily. Jedním si ale mů‑ žete být jisti: ač jste za život získali oprav‑ du hodně zkušeností a dokážete v terénu rozeznat nejrůznější druhy, po celý život se budete setkávat s ptáky, které nebudete schopni určit hned, nebo dokonce nikdy. A v tom se právě skrývá kouzlo ptačího světa! Je nevyčerpatelný, nikdo z nás není schopen za svůj život pozorovat vše. Do‑ konce bych řekl, že čím více má pozorova‑ tel zkušeností, tím více zjišťuje, jak málo toho ve skutečnosti ví. Vzpomeňte si třeba jen na velké druhy racků, které se v růz‑ ných částech Evropy kříží a plodí hybridy. Křížence mezi rackem středomořským a rackem bělohlavým nebo mezi rackem bělohlavým a rackem stříbřitým není prak‑ ticky možné v terénu určit nebo odlišit od vlastních variací těchto druhů. Příliš vysoké sebevědomí vede velmi často k chybnému určení. Náš mozek má ten‑ denci prakticky okamžitě porovnat určitý znak na pozorovaném exempláři se zna‑ ky druhů, které připadají v úvahu, a také tento druh určit. Někdy je to ještě horší a v duchu si ihned přehrajeme další zna‑ ky, které jsme na ptákovi zaznamenali, ač je tento pták vůbec nemá! Dokázat sám sebe cenzurovat, pokud naše sebevědomí nebo přání překonává naše schopnosti, to už vyžaduje odvahu a disciplínu. Zvláště pozorovatelé, kteří mají za sebou několik let pozorování, jsou často vystaveni vel‑ mi složité fázi. Sami sebe nutíme k tomu, abychom určili ptáka, který se kolem nás jen rychle mihl. Dokázat si pak ale při‑ znat, že jsme opravdu neviděli dost rozho‑ dujících znaků, abychom si byli určením jisti, je pro mnohé pozorovatele velmi obtížné. Nikdy tedy nezapomínejme, že máme možnost nechat ptáka jednoduše neurčeného.
89
Určování ptáků — Základy určování ptáků
Chocholouš obecný (nahoře), skřivan polní (vpravo) i skřivan lesní (dole) mají chocholku. Když tento znak využijeme při porovnání těchto tří druhů, může nám pomoci k jejich určení; samotná přítomnost chocholky nás ale neposune nikam.
Další tipy Sledujte ptáka co možná nejdéle Pozorování trvá v terénu často jen chvilku, během níž se musíme soustředit na nej‑ důležitější znaky. Určovací klíč používejte až v okamžiku, kdy máte zaznamenány nejdůležitější znaky nebo když pták zmizí. Odlétající velký sokol nám mnoho upo‑ třebitelných znaků neukáže, může se ale v dálce otočit a pak lze zpozorovat detaily na svrchní straně těla, spodní straně křídel a na hlavě, díky nimž ptáka určíme jako raroha velkého. Často také pozorovaného ptáka ztrácíme v okamžiku, kdy měníme dalekohled za spektiv. Pokud s vámi není nikdo, kdo by ptáka dále sledoval, pozo‑ rujte ho stále stejným optickým přístrojem, dokud si někam nesedne. Nejprve se naučte BĚŽNÉ druhy Pozorujte všechny ptáky – nehledejte jen neobvyklé druhy. Abyste rozpoznali budníčka menšího východoevropského, musíte se dobře naučit poznávací znaky „normálního“ budníčka menšího. Míváme 90
tendenci běžné druhy zanedbávat, ale jen při dobré znalosti právě těchto obyčejných druhů je pozorovatel schopen zaznamenat a určit také neobvyklé a vzácné druhy. Určujte vždy podle několika znaků Je lákavé zapamatovat si pro každý druh „typický“ znak a podle něj potom určovat. Pokud si ovšem racka chechtavého ve sva‑ tebním šatu pamatujete jen podle tmavé čepičky, můžete snadno přehlédnout racka černohlavého. Ne každý znak má stejnou váhu Jen málo znaků je „diagnostických“, tedy „neprůstřelných“, a spolehlivě ukazuje na jediný ptačí druh. Mnoho znaků, které
nakonec vedou k určení druhu, je třeba vyhodnotit jako vodítka, jichž bychom měli nasbírat co nejvíce. Tmavé oko velké‑ ho racka sice značí, že by se mohlo jednat o racka bělohlavého (více než polovina dospělých racků bělohlavých totiž tmavé oko má), nelze ovšem úplně vyloučit ani racka stříbřitého nebo racka středomořské‑ ho, u kterých se sice tmavé oko vyskytuje mnohem vzácněji, ale přesto zde tato mož‑ nost existuje. Abychom si potvrdili určení, musíme použít i další znaky. Srovnávejte vždy všechny znaky U podobných druhů musíme porovnat co nejvíce určovacích znaků. Například vět‑ šina skřivanovitých má na hlavě chochol‑ ku. Pokud je ale porovnáme, zjistíme že chocholouš obecný má chocholku velmi dlouhou a špičatou, skřivan polní objem‑ nější a kratší a skřivan lesní zaoblenou, připomínající dozadu nagelované vlasy, a vztyčuje ji spíše vzácně (viz obrázek vle‑ vo). Totéž platí v případě, že má skupina druhů podobné zbarvení – například řada racků má světle šedou svrchní stranu těla. Porovnáme‑li je ale mezi sebou, zjistíme, že nám k jejich odlišení mohou posloužit i rozdílné odstíny téže barvy. Ne každý pták se dá určit Nebojte se občas nechat ptáka uletět, aniž byste ho určili. Je to lepší než dělat nepod‑ ložené soudy. Ptáci, které neurčíte, vám poslouží jako poučné příklady, abyste příš‑ tě věnovali pozornost správným detailům. Nevzdávejte to Pokud se vám nějaký problém nejdřív ne‑ podaří vyřešit, nevzdávejte to! Když po prohlédnutí mnoha stránek určovací lite‑ ratury a nespočtu srovnávacích fotografií konečně dospějete k řešení, hodně jste se přiučili a můžete si být jisti, že je výsledná identifikace přesná.
Zkušení pozorovatelé mohou pomoci V obtížných případech si nechte poradit od zkušených pozorovatelů, nejdříve se ale o určení pokuste sami. Na některé online portály můžete nahrát i fotografie neurče‑ ných druhů. Regionální koordinátoři vám pak ve většině případů pomohou se správ‑ ným určením. Ne vždy v ypadají ptáci jako v určovací příručce Ptáci mění svůj vzhled v průběhu života, nebo dokonce během jediné sezony (viz str. 139 a dále). Obzvláště přechody mezi jednotlivým šaty nejsou ve většině příruček dostatečně podrobně znázorněny (viz na‑ příklad pelichání a opotřebení opeření na str. 130 a dále). Svá pozorování posuzujte v širším kontextu, ale nespoléhejte na něj vždy Drtivá většina ptáků se řídí obvyklými vzorci a vyskytuje se podle očekávání na určitých místech v určitém čase. K nej‑ větším dobrodružstvím při pozorování ptáků ale patří případy, kdy se ptáci z těch‑ to vzorců vymaní a objeví se někde zcela nečekaně a překvapivě. Setkáte‑li se proto s identifikační hádankou, neměli byste ni‑ kdy úplně zavrhnout vzácnou možnost, že se jedná o zatoulance (viz str. 161 a dále) nebo křížence (viz str. 154 a dále). KROŤTE vlastní očekávání a buďte sebekritičtí Kontrolujte sami sebe. S přibývajícími zku‑ šenostmi stoupají také osobní očekávání, která by vás mohla přivést na příliš tenký led. Zbožná přání mohou vést k tomu, že vidíme očekávané znaky, ačkoliv je pozoro‑ vaný pták vůbec nemá.
91
Průvodce určováním — Zvláště obtížné případy
Tmaví orli Orel skalní (Aquila chrysaetos, rozpětí křídel 190–225 cm), který žije především v horských oblastech a ve Skandinávii, a orel královský (A. heliaca, rozpětí křídel 175–205 cm), hnízdící hlavně v nížinách východní Evropy, jsou v dospělosti poměrně stálí. Mimo svůj obvyklý areál rozšíření se tyto druhy vyskytují převážně jako mladí a nedospělí jedinci, které lze snadno určit. Obtížnější je rozlišení obou protahujících druhů, orla křiklavého (Clanga pomarina,
tmavý zadní okraj
nepáskované
často tmavší než letky
světlejší než ruční letky nepáskovaný zadní okraj křídla
rovnoměrné páskování
široká koncová páska
většinou jen jedna světlá skvrna
nepáskované
páskování mizí se zvyšujícím se věkem dva světlé proužky béžový týl
rozpětí křídel 143–168 cm) a orla volavého (C. clanga, rozpětí křídel 153–177 cm), stejně tak jako v Evropě výjimečně se vyskytujícího orla stepního (A. nipalensis, rozpětí křídel 165–190 cm). K rozlišení používáme křídelní formuli a znaky v opeření. Určení je nejjistější, podaří-li se posoudit páskování ručních letek. V severovýchodní Evropě musíme zvážit i častěji se vyskytující křížence orla křiklavého a orla volavého, kteří se ale rozlišují jen velmi obtížně.
ruční část křídla užší než u orla volavého
ruční část křídla široká
7. prst krátký a zaoblený
7. prst dlouhý a zašpičatělý
Orel křiklavý, ad.
Orel královský, ad.
Orel volavý, ad.
bílá páska
páskování
bílý
žlutý
široká ruční část křídla velmi hrubé páskování
celkem krátký
234
teple hnědá
dlouhý černá koncová páska zadní okraj křídla zaoblený
sedm prstů Orel stepní, imm.
světle hnědá
světlejší hlava úzká báze ocasu
dlouhý a silný
Orel mořský, ad.
Orel skalní, ad.
Tmaví orli – SROVNÁNÍ
Orel skalní, ad. (leden)
Orel královský, subad. (duben)
Orel křiklavý, ad. (září)
Orel volavý, imm. (únor): 7. prst ještě roste
Orel křiklavý, juv. (září)
Orel volavý, juv. (únor)
Orel stepní, imm. (květen)
Orel mořský, juv. (prosinec)
235
Průvodce určováním — Zvláště obtížné případy
Supi Supi mají ze všech ptáků Evropy největší rozpětí křídel. Sup bělohlavý (Gyps fulvus, rozpětí křídel 230–265 cm) se pravidelně vyskytuje v některých oblastech Alp, kromě toho se v mnohem menších počtech setkáváme s reintrodukovanými orlosupy bradatými (Gypaetus barbatus, rozpětí křídel 235–285 cm). Vzácnými hosty potom jsou sup hnědý (Aegypius monachus, rozpětí křídel 250–285 cm) a menší sup mrcho žravý (Neophron percnopterus, rozpětí
křídel 155–170 cm). Horské prostředí sdílejí s orlem skalním (Aquila chrysaetos, rozpětí křídel 190–225 cm) a někdy také s mladými orly královskými (A. heliaca, rozpětí křídel 175–205 cm), kteří se v Alpách také vzácně objevují. Ojediněle se všechny zmíněné druhy objevují i ve středoevropských nížinách, kde je lze zaměnit s podobně velkým orlem mořským (Halia eetus albicilla, rozpětí křídel 190–240 cm).
úzká ruční část křídla juv. širší křídla než ad.
šedé letky
ruční část křídla široká
drobné peří černavé
tmavý zadní okraj
hlava malá, vždy světlá
krátký
dlouhý, klínovitý bílé až oranžové
černé, odsazené juv.
světlé proužky
černé letky kontrastují s drobným hnědým peřím
ad.
Sup bělohlavý
Orlosup bradatý bílé pole v křídle
světlé okno tmavě páskované zadní okraj zaoblený světlý
pískové, tmavě čárkované tmavé, světlé středy
tmavý světlé světlé
černá koncová páska
klínovitý
Orel skalní, juv.
236
kratší než šířka křídla
dlouhý jako šířka křídla
bílé
Orel skalní, ad.
Orel mořský, juv.
Orel královský, juv.
Káně A VČELOJED Světlé morfy druhů rodu Buteo (káně lesní, káně rousná a káně bělochvostá) patří k obvyklým hlavolamům. Káně lesní (B. buteo, rozpětí křídel 110–130 cm) je z těchto tří druhů zdaleka nejhojnější. Káně rousná (B. lagopus, rozpětí křídel 125–148 cm) hnízdí ve Skandinávii a na Sibiři, v mnoha částech střední Evropy je ale pravidelným zimním hostem. Vzácná káně bělochvostá (B. rufinus, rozpětí křídel 130–155 cm; dole zobrazena jen světlá morfa) hnízdí ve východní Evropě a v Asii, ale v některých letech během tahu častěji zalétá i do střední Evropy, zejména do její východní části. Včelojed lesní (Pernis api vorus, rozpětí křídel 113–135 cm) je široce
velká, s dlouhými křídly, celkově béžové opeření
rozšířený druh, hnízdící v listnatých a smíšených lesích, u nějž hrozí poměrně velké riziko záměny s tmavšími jedinci káně lesní. Na rozdíl od kání rodu Buteo se však tento lesní druh nikdy netřepotá a vyhýbá se volné otevřené krajině. Včelojedi lesní přezimují v Africe a ve střední Evropě se vyskytují od konce dubna do začátku října. Východní podruh káně lesní ruská (B. bu teo vulpinus) se ve střední Evropě vyskytuje vzácně na průtahu, bývá ale také pravděpodobně přehlížena. Od středoevropských kání lesních lze spolehlivě odlišit jen ptáky červenohnědé morfy, kteří jsou podobní káni bělochvosté (viz str. 238).
velmi světlé
tmavé kalhotky
tmavá karpální skvrna
tmavá karpální skvrna bílý s koncovou páskou (či páskami)
většinou jen tmavá čárka
krémově bílé, šedavý, jemně proužkovaný s tmavou kresbou
žlutavě šedý, jemně proužkovaný
hlava často tmavá
tmavé břicho Káně rousná, ad. ♀
Káně bělochvostá, juv. světlá
Káně lesní, juv. světlá
jemně šedě proužkované, široký zadní lem šedé, jemně proužkované
světlý pruh na prsou
bez pruhu na prsou
několik pásek
silně zaoblené Káně lesní, ad.
Včelojed lesní
juv. tmavá ♀
juv.
237
Průvodce určováním — Zvláště obtížné případy
Káně A VČELOJED – SROVNÁNÍ
238
Káně bělochvostá, imm., světlá morfa (leden)
Káně lesní ssp. buteo, 2K, světlá (duben)
Káně bělochvostá, juv., červenohnědá morfa (září)
Káně lesní ssp. buteo, ad., tmavá (říjen)
Káně bělochvostá, ad., červenohnědá morfa (kvě ten): ocas celý světlý, bez tmavé koncové pásky
Káně lesní ruská (ssp. vulpinus), ad., červeno hnědá morfa (březen)
Průvodce určováním — Zvláště obtížné případy
Rákosník pokřovní, rákosník plavý a cetie jižní Dva následující východní rákosníci se ve střední Evropě vyskytují jen (velmi) vzácně. Rákosník pokřovní (A. dumetorum, délka 12,5–14 cm) se velmi podobá rákosníku obecnému i rákosníku zpěvnému, liší se ale zpěvem a několika znaky v opeření. V hnízdní době zpívá z hustých keřů nebo ze stromů, a většina pozorování se proto týká zpívajících samců od konce května do začátku července. Rákosník plavý (A. agricola, délka 12–13,5 cm) má delší ocas než rákosník obecný a stejně jako on žije v rákosí. Má velmi dlouhý výrazný
nadoční proužek a světle hnědou svrchní stranu s teple hnědým kostřecem. Většinou bývá zaznamenán při odchytech pro kroužkování. Cetie jižní (Cettia cetti, délka 13–14 cm) je stálý pták obývající jižní a západní Evropu, který hnízdí v hustých křovinách v blízkosti vody. Zpívající samci se prozradí neobvykle hlasitým explozivním zpěvem. Podaří-li se nám ptáka spatřit, zaujme nás kompaktní postavou, teple hnědým zbarvením, velmi krátkými křídly a silně zaobleným, často vzpřímeným ocasem.
často dlouhý nadoční proužek dlouhý
našedle hnědý, v 1. Z ale tepleji hnědý
špička dolního zobáku často tmavá
ramenní a ruční letky jednotně zbarvené, hnědě lemované
šedohnědé boky
přesah ručních letek 60–70 %, 6–7 viditelných špiček
tmavé, hnědošedé Rákosník pokřovní, ad. (červen): všimněte si studeně hnědé svrchní strany a krátkého přesahu ručních letek
Rákosník pokřovní trochu tmavší strany temene velmi dlouhý nadoční proužek světlý, většinou teple hnědý rezavohnědé lemy
oko u ad. poměrně světlé krátký tmavá špička dolního zobáku světlé strany krku
přesah ručních letek 40–60 %, 5–6 viditelných špiček teple (červeno)hnědé dlouhý, zaoblený Rákosník plavý
262
hnědé boky Rákosník plavý, ad. (červen): typickými znaky jsou světlá, teple hnědá svrchní strana, rezavo hnědý kostřec, krátký přesah ručních letek a dlouhý nadoční proužek
zaoblený, často vzpřímený rezavohnědý
slabý nadoční proužek
rezavo hnědé hruď a strany hlavy našedlé hnědošedé přesah křídla a ručních letek velmi krátký Cetie jižní, ad. (květen): rozpoznatelná podle tmavé rezavohnědé svrchní strany, našedlé spodi ny, šedých stran hlavy a krátkých křídel; typická je vzpřímená poloha dlouhého ocasu
Cetie jižní
Cvrčilky Cvrčilky jsou málokdy vidět, ale díky zpěvu, který připomíná zvuky hmyzu, je lze v jarních a letních měsících dobře slyšet a také jednoduše určit. Na jarním i podzimním tahu lze v terénu nejspíše pozorovat cvrčilku slavíkovou (Locustela luscinio ides, délka 13,5–15 cm), která je vázána na rákosí a připomíná rákosníka bez proužků. Všechny cvrčilky se od rákosníků odlišují silně zaobleným bohatým ocasem, velmi dlouhými spodními ocasními krovkami, podobná rákosníku obecnému tmavý, teple hnědý dlouhé, béžově hnědé spodní ocasní krovky, špičky občas zesvětlené přesah ručních letek kolem 100 %
silně zahnutou první ruční letkou a světlými lemy na zavřeném křídle. Cvrčilka zelená (L. naevia, délka 12,5–13,5 cm) hnízdí v ruderálních porostech, někdy i v loukách s křovinami a v břehových porostech u vodních ploch. Cvrčilka říční (L. fluvia tilis, délka 14,5–16 cm) se vyskytuje na východě střední Evropy a ve východní Evropě, má raději křoviny a nemusí se nutně zdržovat v blízkosti vod.
nevýrazný nadoční proužek
rozsáhlé nahnědlé plochy hnědorůžové
zaoblený
Cvrčilka slavíková
Cvrčilka slavíková, ad. (duben): má teple hně dou svrchní stranu bez kresby a je silně vázána na rákosové porosty; zpívá monotónně cvrčivě
263
Průvodce určováním — Zvláště obtížné případy
nevýrazný nadoční proužek tmavý, olivově šedohnědý
hruď rozpitě skvrněná (někdy velmi slabě)
přesah ručních letek kolem 100 % hnědé spodní ocasní krovky s výraznými světlými špičkami
tmavě růžové Cvrčilka říční, ad. (červen): svrchní strana studeněji hnědá než u cvrčilky slavíkové, s proužkovanou hrudí a hrubě šupinatými spodním krovkami ocasní mi. Zpívá strukturovaněji než cvrčilka zelená a cvr čilka slavíková „cre-cre-cre-cre…“.
Cvrčilka říční nevýrazný nadoční proužek
zobák někdy zcela tmavý
hnědý, tmavě skvrnitý spodní ocasní krovky s výraznými skvrnami různě žíhaná spodní strana
Cvrčilka zelená
Cvrčilka zelená, ad. (květen): skvrněné opeření, občas s úplně černým zobákem. Zpěv monotónně cvrčivý, ale mírně strukturovanější a méně jedno tvárný než u cvrčilky slavíkové.
Sedmihlásek hajní a sedmihlásek švitořivý Zatímco sedmihlásek švitořivý (Hippolais polyglota, délka 12–13 cm) hnízdí především v jihozápadní Evropě, sedmihlásek hajní (H. icterina, délka 12–13,5 cm) žije na jaře a v létě ve střední, severní a východní Evropě. V jihozápadním Německu, ve Švýcarsku a na západě Balkánu žijí oba druhy, sedmihlásek švitořivý v Česku nehnízdí. Liší se zpěvem (sedmi hlásek hajní zařazuje typické pískavé pasáže, sedmihlásek švitořivý zní spíše jako 264
pěnice) a znaky v opeření, zbarvením nohou a přesahem ručních letek. Přesah ocasu je u sedmihláska švitořivého zhruba dvakrát delší než přesah ručních letek. U sedmihláska hajního je přesah ocasu jen o málo delší než přesah ručních letek. Sedmihlásci švitořiví se častěji vyskytují v menších suchých keřích, zatímco sedmi hlásek hajní upřednostňuje větší listnaté porosty, často v blízkosti vody.
šedozelený
juv. bledší
dosti světlá uzdička
přesah ručních letek 80–100 %
sytě žluté ad.
juv.
šedé světlé pole v křídle (v létě nevýrazné)
Sedmihlásek hajní
Sedmihlásek hajní, ad. (květen): světlé pole v křídle (v létě méně nápadné), dlouhý přesah ručních letek a krátký přesah ocasu; oba druhy často vztyčují pera na temeni
kulatější hlava než u sedmihláska hajního přesah ručních letek asi 60 % juv.
většinou hnědavé
Sedmihlásek švitořivý
ad.
Sedmihlásek švitořivý, ad. (červen): typický postoj s nevýraz světlé pole v křídle ným nebo chybějícím polem v křídle (na jaře ale výraznějším), nevýrazné nebo chybí kratším přesahem ručních letek a dlouhým přesahem ocasu
Sýkora babka a sýkora lužní Sýkoru babku (Poecile palustris, délka 11,5–13 cm) od sýkory lužní (P. montanus, délka 12–13 cm) nejsnáze odlišíme podle vábení: zatímco sýkora babka volá mimo jiné „pistje“, upozorňuje na sebe sýkora lužní drsným „dé-dé-dé“, které (i přes různé další hlasové projevy) sýkora babka nevydává. Nejlepšími vizuálními znaky jsou zdánlivě velká hlava a vyboulený na loketních kratší čepička letkách většinou bez světlého pole
světle béžové světlá skvrnka na kořeni horního zobáku malá, jasně ohraničená
Sýkora babka
týl sýkory lužní (vypadá jako bez krku) a rozsáhlejší světlá skvrnka na horním zobáku u sýkory babky. Znaky v opeření sice mohou přispět k úspěšné identifikaci, nejsou ale úplně spolehlivé a podle stupně opotřebení mohou být vnímány různě. Kromě toho se sýkora babka nevyskytuje v horských lesích, kde naopak zahlédneme sýkoru lužní.
světle béžový nádech
světlé pole na loketních letkách
prodloužená čepička, „býčí šíje“ bílé
tepleji béžové
Sýkora lužní
většinou velká, rozpitě ohraničená
265