O kapybaře, která chtěla létat by Zoner Press

O k apybaře, kter á chtěla létat

Iva Fany Vyhnánková

O kapybaře, která chtěla létat

Iva Fany Vyhnánková

O kapybaře, která chtěla létat Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2011. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR1125 ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Ing. Pavel Kristián Technický redaktor: Hana Fruhwirtová DTP: Dan Zůda © Obálka a ilustrace: Iva Fany Vyhnánková Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-175-2

Obsah Kapitola 1.

Jaké je to být kapybarou

Kapitola 2.

Přátelství

Kapitola 3.

Špatné časy

Kapitola 4.

Přátelství, které nebylo povoleno

Kapitola 5.

Legenda o Velkém Zuovi

Kapitola 6.

Být velký a silný

Kapitola 7.

Duch pralesa

Kapitola 8.

Nebezpečná cesta

Kapitola 9.

Pán trav

Kapitola 10.

Pošetilé přání

Kapitola 11.

Nejbližší přátelé

Kapitola 12.

Velký Zu přichází

Kapitola 13.

Vetřelci

Kapitola 14.

Bojuj za svůj svět

Kapitola 15.

Malý Velký Zu

Kapitola 1.

Jaké je to být kapybarou Odpolední sluníčko svítilo skrz listy stromu na pět zlatých chundelatých klubíček válejících se na břehu řeky. Jedno z nich široce zívlo a ukázalo světu své obrovské bílé hlodáky. Poté se z něj vysunuly čtyři krátké nožičky s plovacími blánami mezi prsty. Malý kapybara se protáhl a vstoupil do mělké vody, aby se trochu zchladil. Začal se brouzdat u břehu. „Kuku, to nemůžeš dát chvilku pokoj?“ přišoural se za ním jeho nejlínější bratříček Odík a s plácnutím se svalil do vody. „Vždyť je takové vedro! Jó, válet se střídavě ve vodě a na slunci, to je ta nejlepší činnost na světě!“ Kuku na něj vrhnul otrávený pohled. „Váleli jsme se celý včerejšek, hned od chvíle, co jsme se narodili. Dneska chci dělat něco jiného.“ „Proč dělat něco jiného?“ podivil se Odík a překulil se na záda. Plácl packou do vody a pocákal Kuka. „Vždyť každá správná kapybara má spásat trávu a rochnit se ve vodě. Nic jiného nepotřebujeme. Jaké štěstí, že jsem se narodil jako kapybara!“ Kuku se otřepal. „Ale to je přece nuda, dělat pořád to samé. Pojď si hrát!“ „Tak dobře,“ zívl líně Odík a blaženě se zavrtěl v rozvířeném bahně, aby si podrbal záda. „Tak budeme hrát Překul mě zpátky. Tvým úkolem je zkusit mě převrátit zpátky na všechny čtyři.“

Kapitola 2.

Přátelství Paprsky ranního sluníčka ozářily travnatou planinu a probudily spící kapybary z jejich snů o nekonečných planinách šťavnaté trávy. Kuku byl trochu unavený ze včerejší návštěvy sousedního klanu, ale lenošit se mu nechtělo. Po snídani se začal courat po mělčině a zíral na svůj odraz na hladině. Všechno mu připadalo nějaké divné. A pak mu to došlo: chybí mu Šína! Po včerejších zážitcích a hrách se mu zdá svět nudný! Zkusil tedy vyprovokovat ke hře postupně všechny ze svých bratrů, ale ti se samozřejmě jako každá správná kapybara chtěli celý den rozvalovat na sluníčku. Kuku se zaraženě podíval na planinu spících nebo pasoucích se příbuzných. Vypadali jako balvany. „Jestli tu budou takhle ležet dál, tak se v ty balvany opravdu promění,“ zabručel si pro sebe Kuku. „Ale co, zabavím se sám. Trochu se porozhlédnu po okolí a třeba najdu něco zajímavého.“ Zkontroloval, co dělá strážce Krou, a když se papoušek díval jiným směrem, Kuku rychle zmizel za vysokou trávou na břehu řeky. Byl rád, že unikl z papouškova dohledu tak snadno. Vrátí se v pořádku na oběd a nikdo nezjistí, že šel dál, než má povoleno! Kuku se vydal se podél břehu. Tu a tam přebrodil slepá ramena řeky, občas se zchladil ve třpytivé vodě, protože sluníčko už pěkně peklo. Čím víc se však vzdaloval od teritoria svého klanu, tím byl

nervóznější. Chodit takhle daleko měl zakázáno! Ale nějak nemohl své nožičky zastavit, jako by ho něco táhlo dál. Řeka tekla skrz řídký porost stromů. Kuku na chvíli zaváhal, ale rozhodl se pokračovat v cestě. A hned po prvních pár krocích se strašlivě vyděsil! Mezi kořeny stromu se něco mihlo, až Kuku úlekem uklouzl a málem spadl do řeky. Co to bylo za podivného tvora? Kuku, ztuhlý překvapením, zíral na kořeny stromů, odkud na něj svítila dvě žlutá očka. „Kdo jsi?“ Zvědavost překonala strach a Kuku udělal pár kroků vpřed. „Ty asi nejsi kapybara, že ne?“ Podivný tvor vylezl zpoza kořenů. Měl dlouhé šupinaté tělo a tlamičku plnou ostrých zoubků. „Já jsem kajman!“ prohlásil hrdě tvor. „Vylíhl jsem se sice teprve před pár dny, takže jsem možná malý, ale jen počkej, brzo budu mnohem větší než ty!“ „Promiň, ale o tom pochybuji,“ usmál se Kuku. „Vsadím se, že budu vždycky větší než ty! Jsem totiž kapybara, největší hlodavec na světě!“ „Jenže já nejsem hlodavec, ale plaz,“ ohradil se kajmánek. „Chceš se vsadit, kdo bude větší?“ „Beru!“ souhlasil nadšeně Kuku a plácl si s kajmánkem. „Mně říkají Kuku. Jak se jmenuješ ty?“ „Šedou. Jsi tu sám?“ „Jo, ostatní rádi spí, ale mě to nebaví, tak jsem šel hledat nějakou zábavu. Mí bratři jsou strašně líní. Taky máš nějaké sourozence?“ Šedou mávl rukou za sebe. „Moje rodina žije támhle po proudu řeky. Nebavilo mě to ve škole, tak jsem šel prozkoumávat okolí.“

Kuku se v duchu rozesmál. Oba jsou stejný případ! „Um… taky se rád potápíš?“ přešel rovnou na věc. „Nechceš si zahrát nějakou hru?“ Šedouovi se rozzářily žluté oči. „Jo!“ souhlasil nadšeně. „Tak co třeba kdo vydrží pod vodou déle?“ Kuku byl nadšením celý bez sebe. Konečně si našel kamaráda, který si s ním chtěl hrát! S nadšením vyskočil a s mohutným šplouchnutím sebou plácl do vody. Hráli si celé dopoledne, než si Kuku uvědomil, že musí jít domů na oběd. Jinak by dostal vynadáno, kde se toulá! Byl už taky pořádně hladový. Slíbili si se Šedouem, že se tu odpoledne zase setkají, a oba se vydali ke svým rodinám. A tak začalo velké přátelství. Den co den se Kuku obezřetně vykradl mimo území svého klanu a setkal se na kraji lesa s kajmánkem. Hráli spolu spoustu her a podnikali výlety do okolí. Kuku byl moc šťastný, že konečně našel spřízněnou duši, a vůbec nezáleželo na tom, že Šedou nebyl kapybara. Byly to opravdu šťastné dny. Ale bohužel nemohly trvat věčně.

Kapitola 5.

Legenda o Velkém Zuovi „Kuku! Pojď s námi! Babička Muliša nám bude vyprávět příběhy!“ vyrušilo malého kapybaru z usilovného přemýšlení Šínino volání. Kuku váhavě vystoupil předníma nohama na břeh z mělčiny, kde měl nakázáno „chovat se jako správná kapybara“. „Ale já musím být tady,“ řekl, když k němu Šína přiběhla. „Ale jen pojď, každá správná malá kapybara poslouchá příběhy,“ táhla ho Šína. „Už se moc těším a jsem zvědavá, jak vaše babička Muliša vypráví.“ „Tak jo,“ souhlasil Kuku a usmál se, když přítelkyni následoval. Byl moc rád, že už není smutná, naopak se tu docela zabydlela. Dokonce si našla kamarádku žabku Miju, která ji všude následovala a ráda se vozila na Šínině hřbetě. Jediné, co nyní Kukovi dělalo starosti, byl včerejší slib Šedouovi. Pokoušel se vymyslet nějaký způsob, jak by se mohli setkávat, aniž by to komukoli vadilo, ale ať dělal co dělal, nemohl na nic přijít. Snad ho poslouchání příběhů přivede na jiné myšlenky. Spolu s ostatními malými kapybarami se usadil pod vzrostlým stromem na břehu tůně. Odpolední sluníčko pálilo a listy stromu poskytovaly příjemný stín.

O KAPYBAŘE, KTERÁ CHTĚLA LÉTAT IVA FANY VYHNÁNKOVÁ BohatĢ ilustrovaný pohádkový pƎíbĢh pro malé ētenáƎe o tom, co se všechno mƽže stát, když se mladá kapybara zaēne kamarádit se stejnĢ starým kajmánkem. Pomƽže Duch Pralesa malé kapybaƎe vyƎešit její problémy nebo se bude muset vypravit na obơžnou cestu pralesem pƎes poušƛ až do vysokých hor za prastarou moudrou kapybarou? Staré legendy, které si kapybary vyprávĢjí již po celé generace, hovoƎí o Velkém Zuovi, který mĢl kƎídla a který dokázal sjednat mír mezi znepƎátelenými kapybarami a kajmany. Mƽže ale malá kapybara dokázat totéž, co velký legendární bojovník? A co když se objeví daleko mocnĢjší nepƎítel – ēlovĢk, který zaēne pustošit svĢt, ve kterém kapybary až dosud pokojnĢ žily. Obstojí pƎátelství nĢkolika malých zvíƎátek v nebezpeēí nebo je sen o létání pouhým hloupým rozmarem jedné malé kapybary? DĢƟ si zamilují pƽvabné ilustrace z exoƟckého prostƎedí, seznámí se s novými, ménĢ známými zvíƎátky a zpƽsobem jejich života. PƎíbĢh bez násilí jim ukáže, jak je dƽležité mít svƽj cíl, i když se mƽže zdát bláhový a nesplnitelný. Poznají, jak mocná je síla pƎátelství a touha nĢco dokázat. Jména zvíƎátek byla volena tak, aby si dĢƟ pƎi hlasitém ētení nebo opakování automaƟcky a nenásilnĢ procviēovaly výslovnost nĢkterých problémových slabik a souhlásek.

DOPORUČENÁ CENA: 199 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1125

ISBN 978-80-7413-175-2

Zoner Press

tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 7 5 2