Kompedium Portrétní fotografie by Zoner Press

KOMPENDIUM

PORTRÉTNÍ FOTOGRAFIE Principy, postupy a tipy: nepostradatelný průvodce fotografa

MARK JENKINSON

JAK VYUŽÍT OSVĚTLENÍ, ABYCHOM VYTVOŘILI ATMOSFÉRU Tento portrét environmentalisty vznikl pro článek o znečištění v New Yorku. Obloha je ztmavena dvěma přechodovými filtry, které byly během expozice nasazeny na objektivu. Zdrojem výplňového světla osvětlujícího obličej byl malý blesk na baterie.

KOMPENDIUM

PORTRÉTNÍ FOTOGRAFIE Mark Jenkinson

THE PORTRAIT PHOTOGRAPHY COURSE Mark Jenkinson Original edition copyright © 2011 Quarto Inc. Czech edition copyright © 2011 by ZONER software, a.s. All rights reserved. No part of this work may be reproducer or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording, or by any information storage or retrieval system, without the prior written permission of the copyright the publisher. Copyright originálního vydání © 2011 Quarto Inc. Copyright českého vydání © 2011 ZONER software, a.s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována nebo předávána žádnou formou nebo způsobem, elektronicky ani mechanicky, včetně fotokopií, natáčení ani žádnými jinými systémy pro ukládání bez výslovného svolení držitele autorských práv.

KOMPENDIUM PORTRÉTNÍ FOTOGRAFIE Autor: Mark Jenkinson Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2011. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR1119 Zoner software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno Překlad: Ing. Slavoj Písek Odpovědný redaktor: Mgr. Jakub Zeman Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián DTP: Dan Zůda Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směrujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e–mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.zonerfoto.cz, www.facebook.com/ZONERfoto

ISBN: 978-80-7413-159-2

PLÁNOVÁNÍ A PREPRODUKCE Snímek finančníka z Wall Street vznikl pro časopis Vanity Fair. Nejprve bylo potřeba získat zvláštní povolení k fotografování na tomto místě, které se stalo jednou z nejzabezpečenějších oblastí New York City. Aby na pozadí bylo vidět umělé světlo za sloupovím a také abychom se na tomto turisticky oblíbeném místě vyhnuli davům lidí, musel být snímek pořízen za úsvitu. Proto příprava osvětlení i celé scény začala už ve čtyři hodiny ráno.

OBSAH Předmluva O této knize 1 2 3 4 5 6 7

6 7

Co je to portrét Výběr a použití výbavy Světlo a svícení Kompozice a kontext Počítačové základy Ateliérová fotografie Fotografie mimo ateliér a v přirozeném prostředí 8 Rozhovory 9 Stát se profesionálem

8 24 54 78 100 126

Seznam vybavení Profily fotografů Slovníček Kontakty a zdroje Rejstřík Poděkování

206 210 214 218 220 223

148 170 196

CO J E TO P O R T R É T

Seminář 1 Co je to portrét? Je to pouhá topografická mapa zachyceného objektu? Nebo je to spolupráce mezi fotografem a fotografovaným? Patří sem i policejní záběry zadržených? A co třeba fotografie modelky v katalogu?

CÍL >>  Nalézt své vlastní cíle

seznámením se s dějinami portrétu jako žánru.

PORTRÉTY – DEFINICE Každý umělec přichází se svým vlastním vnímáním a definicí portrétu. Osobní definice je ve skutečnosti tím, co nás umělce odlišuje od techniků. Po mnoha letech pilování svých dovedností při práci se světlem a fotografií jsem došel k nejjednodušší definici toho, co je to portrét. Podle mě jej můžeme definovat takto: Je to vyústění řady možností (rozhodnutí) odehrávajících se v komunikaci mezi fotografem a jeho objektem, jehož výsledkem je zachycení vnějšího vzhledu nebo rozpoložení duše v určitém okamžiku.

Smyslem této knihy je, abyste nalezli svou vlastní definici. Na následujících stránkách věnujeme mnoho času a energie zlepšování schopnosti dostat z lidí co nejlepší výraz. Tato schopnost sama o sobě však není to nejdůležitější. Naším skutečným úkolem je docílit hodnověrného okamžiku sounáležitosti mezi objektem, fotografem a divákem. Okamžiku, který přetrvá věky, překoná lidskou pomíjivost a zachytí čas a život, který společně sdílíme. Krása nevydrží, ale pravda přetrvá.

NÁHODNÉ SETKÁNÍ

Jednou jsem ve svém kurzu svícení vyprávěl o tom, že konzistentní používání světla je základním nástrojem, kterým zkušení fotografové definují a předvádí svůj pohled na čas a fyzický vesmír. Abych doložil svá tvrzení, hovořil jsem o slavné fotografii od Diane Arbusové, zachycující chlapce s ručním granátem v Central Parku. „Podívejte se, jak je konkrétní,“ vysvětloval jsem. „Kdybychom se vypravili do Central Parku, najdeme přesně ta místa, kde stáli. Podívejte se na to světlo, při troše snahy bychom skutečně dokázali spočítat, v jakém to bylo období roku a v jaké denní době. Arbusová byla mistrem v konkrétnosti. Skutečně se zajímala o jedince, které fotografovala. Tenhle kluk pro ni nebyl jen pouhým symbolem nebo prototypem. Byla to konkrétní osobnost a ji zajímalo, jak popsat jeden určitý okamžik, který onoho dne vznikl z jejich vztahu.“ Pokračoval jsem: „O tom malém chlapci se hodně spekulovalo. Někteří lidé si myslí, že to byl autista, protože na fotce vypadá trochu vyšinutě, ale já si myslím, že to chvilku jen hrál a že to byla ta chvíle, kterou Arbusová zachytila. Tehdy se z konkrétního stalo něco obecného.“ Nahlas jsem přemýšlel: „Někdy mě napadá, co se s tím chlapcem asi stalo? Tohle je jeden z nejslavnějších snímků v historii fotografie. Jaké pro něho bylo vyrůstat jako idol?

Jak ten krátký okamžik, který tak dobře sehrál, ovlivnil zbytek jeho života?“ Pak jsem šel na večeři s kamarádkou a přišel nás pozdravit jeden její starý známý. Připadal mi povědomý. „Promiňte, neznáme se?“ zeptal jsem se. Pokrčil rameny. „Myslím, že ne.“ Vrtalo mi to hlavou a nevzdal jsem to. „Kdepak, určitě vás znám, ale myslím, že z doby, kdy jsme byli ještě děti. Nevyrůstal jste v Rochesteru, ve státě New York?“ „Ne, vyrostl jsem v New York City. Nemůžete mě znát.“ Bylo vidět, že jsou mu mé otázky nepříjemné, tak jsem to nechal být, ale byl jsem si jistý, že ho znám z dětství. Když odešel, moje spolustolovnice mi napověděla. „Chodila jsem s ním na vysokou. Myslím, že ti byl povědomý proto, že je to ten malý kluk s granátem z fotky od Arbusové.“ Diane Arbusová byla vždycky má oblíbená fotografka. Ale jak se zdálo, tahle událost potvrdila všechno, co jsem si myslel jak o tom chlapci, tak o jejím přístupu k fotografii. Hoch byl ve skutečnosti úplně normální a vyrostl ve společensky úspěšného muže, ale co bylo ještě důležitější, její fotografie byla tak konkrétní, že jsem jej poznal i po čtyřiceti letech.

Cvičení 1:

PŘEDSUDKY A INTERPRETACE Porovnejte fotografie dole a zamyslete se, jak vaše předchozí znalost či neznalost života dané osoby ovlivnila vaši interpretaci snímků. A jak vnímáte oblečení, pózu a nasvícení portrétovaných?

JEDINEC, NEBO IKONA? Tuto fotografii vytvořila Dorothea Langeová a je všeobecně známá pod názvem „Matka přistěhovalkyně“ (The Migrant Mother). Je to však portrét Florence Owens Thomsonové, které tehdy bylo 32 let a měla vážné obavy o osud svých sedmi dětí. Uměl by někdo předvídat souběh událostí umožňující vytvořit toto nadčasové mistrovské dílo? Dokázal by si někdo představit to perfektní světlo beze stínů, které vykresluje krásnou stavbu jejího obličeje stejně objektivně jako každou její vrásku? Nebo tu špínu za nehty,

kterými se s takovou obavou dotýká tváře? Jaké řízení osudu přimělo její děti nedívat se právě v tu chvíli do objektivu a dopřát tak matce chvilku, kdy se mohla plně ponořit do svých pocitů? Langeová ten den pořídila dalších pět fotografií Thomsonovy rodiny. Dvě byly špatné, tři byly ucházející, ale jen jedna se mohla stát pietou své doby vyjadřující smutek, tragédii a sílu ducha v období národního zoufalství. (Fotografie vznikla v USA v období Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století – pozn. redakce). Klíč: Frank Sinatra (nahoře), Lee Harvey Oswald (dole)

CO J E TO PO R T R É T

Seminář 2 Představit v úplnosti dějiny fotografie nebo portrétování na těchto několika stránkách je nemožné, ale můžeme se zaměřit na několik důležitých momentů, které ovlivnily způsob, jakým dnes vnímáme portrétní fotografii.

CÍL >>  Používat minulost jako prostředek inspirace a utváření budoucnosti.

Cvičení 1:

DÍVEJTE SE A UČTE SE Jděte do libovolného muzea a prohlédněte si libovolný portrét. Napište 200 slov o tom, proč se asi portrétovaný rozhodl sedět modelem a nechal se portrétovat. Pak napište 200 slov o tom, čeho chtěl umělec vytvořením obrazu dosáhnout. Psaní o umění tříbí kritické dovednosti umělce a může urychlit váš vývoj jako fotografa, protože vám pomůže ujasnit si osobní cíle, směřování a styl.

DĚJINY PORTRÉTOVÁNÍ VE ZKRATCE Co bývá impulzem k vytvoření něčí podobenky? Proč to děláme? Každý fotografující rodič vám samozřejmě poví, že jedním z důvodů je uchování vzpomínek na lidi, které máme rádi. Zdá se to zcela samozřejmé. Přesto i mnozí učenci a teoretici, od Rolanda Barthese po Susan Sontagovou, razili toto poměrně prosté pojetí a začali tvrdit, že hlavním smyslem fotografie je sloužit buď voyeurismu, nebo paměti. Opomíjeli však schopnost fotografie odhalit a popsat neviditelné. Tato představa použití fotografie jako mnemotechnické pomůcky je pochopitelně oprávněná a vypovídá o tom, jak naše kultura toto médium převážně chápe. Řada fotografů přistupuje k fotografii právě jako ke způsobu dokumentování vlastního života. Rodinné snímky pochopitelně také zapadají do kategorie fotografií, které mají pomoci oživit paměť. Nicméně pro mnoho fotografů z praxe je představa zredukování fotografie pouze na takovou interpretaci v naprostém rozporu se vším, co na tomto médiu obdivují a milují. Většina uměleckých fotografů přistupuje k fotografii z poněkud jiného úhlu a využívá ji jako prostředek ke spojení se světem. Vědí, že jako fotografové jsou víc než pouzí pozorovatelé. Do událostí a životů, jichž jsou svědky, vnášejí něco svého. Vědí, že nejsou objektivní, a vědí, že žádný obrázek nepředstavuje úplnou pravdu, a dokonce ani vzpomínku na pravdu.

Umění očima umělce Jdeme-li na kouzelnickou show a sledujeme kouzelníkův výkon, očekáváme, že zažijeme chvíle údivu a překvapení, že si představení užijeme. Pokud však jdeme na vystoupení jako začínající kouzelníci, tak sice také doufáme, že si představení užijeme, ale pro náš vlastní osobní růst je důležité vidět za všechen ten kouř a zrcadla. Chceme vědět, jak kouzelník ten trik udělal.

POSMRTNÝ PORTRÉT, 1855 Posmrtné portréty byly v 19. století oblíbeným způsobem, jak si uchovat vzpomínku na zemřelé.

JESKYNNÍ MALBA Z ANGOULÊME, FRANCIE, 25 000 LET PŘ. N. L. V době vzniku tohoto textu je tato jeskynní malba považována za nejstarší známý příklad portrétu, jednoduché podobenky lidské tváře.

DĚ JINY POR TRÉ TO VÁNÍ VE ZK R ATCE

Díváme-li se na portrét, snažme se dívat se na něj z perspektivy umělce a položme si několik zásadních otázek:

„KRÁL FILIP IV. ŠPANĚLSKÝ“, DIEGO VELÁZQUEZ V dobách, kdy obrazy ještě nešlo kopírovat, spoléhal král Filip IV. Španělský na to, že Diego Velázquez vytvoří obrazy, které představí veřejnosti jeho královskou osobnost podobně, jako v dnešní době spoléhá Madonna na umění Herba Rittze a Stevena Kleina coby tvůrce její image.

 Jakého

cíle chtěl umělec vytvořením portrétu dosáhnout?  Jaký cíl sleduje člověk, který se nechává portrétovat?  Jakému publiku má být portrét určen? Pro začínající profesionální fotografy jsou dvě poslední otázky asi zajímavější a pravděpodobně zastíní tu první. Před nástupem momentek byly všechny portréty dělané na zakázku. Najal se profesionál, aby vytvořil podobenku dané osoby. Nejsem historik umění, ale troufám si odhadnout, že více než polovinu západního umění vytvořeného před rokem 1910, od jednoduchých podobenek, přes renesanční oltářní obrazy až po Monu Lisu, tvoří portréty dělané na zakázku. Díky tomu je portrét pro umělce velice zajímavý a jedinečný problém, protože když si někdo objedná portrét (třeba i pro někoho druhého), nebo souhlasí, že bude sedět modelem, má osobní zájem na konkrétní podobě výsledného díla.

Pohled z perspektivy subjektu Jeden z nejvíce fascinujících vztahů v historii umění byl mezi malířem Diegem Velázquezem a králem Filipem IV. Španělským. V roce 1623 král Filip seděl Velázquezovi modelem. Tento první portrét se panovníkovi líbil natolik, že vydal rozkaz všechny své ostatní podobizny shromáždit a stáhnout z oběhu. Potom Velázquezovi nařídil, aby se i s rodinou přestěhoval do Madridu, kde působil jako oficiální dvorní malíř po zbytek svého života. Vytvořil pak portréty řady dalších hodnostářů a král mu do výběru portrétovaných nijak nezasahoval. Sám král Filip IV. si však u Velázqueze objednal celkem 40 portrétů. Co Velázquez viděl a vykreslil, že to Filipovi připadalo tak podmanivé? Z moderního hlediska Velázquezovy malby králi Filipovi příliš nelichotí: Slavná habsburská čelist je příliš dominantní (ačkoli na ni byl pravděpodobně hrdý jako na genetický důkaz své příslušnosti ke královské rodové linii) a vypadá ztuhle (ale Filip jistě věřil, že jde o královské držení těla). Přesto si myslím, že Filip v těchto zrcadlech malovaných přítelem Velázquezem viděl svůj nejlepší odraz. Tyto obrazy měly přesvědčit ostatní, že se Filip hodí na krále, a možná dokonce i roz-

ptýlit Filipovy vlastní pochyby o své kvalifikaci. Jsou to zrcadla, která sice byla skutečná, ale realitu uměla trochu přikrášlit. Jde zde tedy o úplně jinou záležitost, než je často citovaná potřeba uchovat vzpomínky. Jednoznačně se jedná o touhu subjektu být určitým způsobem zachycen a uchován v paměti. Vytvoření obrazu, který vydrží věčně, je zde jedním ze způsobů, jakým se portrétovaný snaží ošidit smrt. Tento vzorec se v dějinách opakuje mnohokrát. Například popová zpěvačka Madonna je přesně taková, jakou ji vytvořili její nejčastější fotografové (Herb Ritz, Steven Meisel a Steven Klein). To proto, že portréty na zakázku mají v dějinách umění naprosto výjimečné místo, zcela odlišné od ostatních žánrů. Jde o umělecká díla vytvořená ze dvou úhlů pohledu – z pohledu umělce a z pohledu portrétovaného. Oba se snaží sdělit (nějaké další osobě, divákovi) něco zásadního. Proto je všeobecně přijímáno, že portrét je „spolupráce umělce a portrétovaného“. Jak ale uvidíte, tohle příliš zjednodušující pravidlo nebere v potaz situace, kdy mají umělec a portrétovaný odlišný záměr.

„Všechny fotografie jsou přesné, žádná není pravdivá.“ Richard Avedon

CO J E TO P O R T R É T

Seminář 3 Jako profesionální fotografové víme (a někteří také doufáme), že většinu našich zakázek budou tvořit zakázky portrétní. Kromě rodinných fotografií a uměleckých portrétů se skoro všechny druhy fotografického portrétování snaží o totéž: vytvořit obraz, který něčím zaujme do té doby nezúčastněného diváka.

CÍL >>  Najít si oblast fotografie, která vám sedí.

TYPICKÉ PORTRÉTY A JEJICH ÚČEL Typicky poptávané druhy profesionálního portrétu:

Snímky hlavy a propagační fotky Snímky hlavy jsou hlavně marketingovým nástrojem profesionálních hudebníků, herců a televizních moderátorů. Jde o skvělý příklad toho, jak fotografové pomáhají ostatním lidem představit se světu. Má-li být snímek hlavy úspěšný, je třeba brát v úvahu (stejně jako u všech jiných portrétů), kdo se na něj bude dívat. V tomto případě to zpravidla bývají šéfové castingu, agenti a televizní a filmoví režiséři. Snímky herců a televizních moderátorů musí jasně ukázat fyzický vzhled, ale také vyjádřit emoční náboj, který dokáže herec vložit do role. Snímky hlavy by měly nejčastěji ukázat umělce co možná nejatraktivněji a přitom věrně. Počítačové úpravy by se měly používat minimálně, například k odstranění dočasných kosmetických vad (jako jsou pupínky apod.), ale neměly by výrazně měnit celkový vzhled portrétovaného. Snímky je třeba pravidelně aktualizovat, podle toho, jak se časem mění účesy a další rysy. Časté, nové a aktualizované snímky hlavy také udržují zájem šéfů castingu, protože stejné herce pak lze opakovaně prezentovat pro různé projekty.

Obchodní portréty

Cvičení 1:

ABYSTE SI NAŠLI SVOU VLASTNÍ CESTU, SLEDUJTE, KUDY KRÁČÍ OSTATNÍ. Jděte do knihovny a prohlédněte si alespoň třicet časopisů s různou tematikou: móda, obchod, sport atd. Vždy, když uvidíte fotografii, která se vám bude líbit, poznamenejte si jméno jejího autora. Sledujte jména, která vám budou na seznam přibývat. Vyhledejte si o těchto fotografech více informací na internetu.

Fotografie vedoucích pracovníků a zaměstnanců do firemních bulletinů, finančních přehledů a na webové

stránky se zpravidla vytváří ve spolupráci s týmem profesionálů v obchodní komunikaci (spisovatelé, návrháři, umělečtí ředitelé). Tento tým vytyčí celkovou strategii toho, co chce firma sdělit, a fotografie jsou pak ušité na míru těmto firemním záměrům. Rozšířila firma své pole působnosti, nebo ho zmenšila? Chce firma působit seriózně a důstojně nebo dynamicky a inovativně? Má si fotografovaný obléknout džíny a tričko, nebo oblek? Je lepší se fotit v zasedačce, nebo v tovární hale? Všechny tyto otázky je třeba dopředu prodiskutovat. Odpovědi na ně mohou zásadně ovlivnit přístup k celému projektu i dílčí kroky vlastního focení. Každá z možností s sebou nese trochu jiné poselství a proces vytváření fotografie vysílající ty správné signály je daleko zajímavější, než si řada lidí dokáže představit.

Portréty celebrit a osob veřejně činných Portréty lidí, kteří jsou na očích veřejnosti, mají jednu zvláštnost: u téměř všech ostatních portrétů se fotograf snaží zaujmout cizího diváka, ovšem celebrity již mají svůj veřejný obraz, který byl většinou velice pečlivě vystavěn týmem agentů, stylistů a publicistů. To znamená, že celebrity by měly patřit k těm nejzajímavějším a nejsnadnějším objektům portrétního fotografa. Ve skutečnosti však často patří k těm nejobtížnějším – nejsou to většinou žádné primadony, ale

FOTOŽURNALISTIKA Megan Fingletonová je fotožurnalistka, která pracuje s organizacemi lékařské pomoci po celém světě. Tato fotografie „Battambang, Kambodža, 2007“ je součástí rozsáhlého projektu fotografování 35 000 obětí, které přišly o končetiny kvůli přibližně čtyřem milionům nášlapných min dodnes rozesetých po celé Kambodži.

T Y PICK É POR TRÉ T Y A JE JICH Ú ČE L

ILUSTRAČNÍ PORTRÉTY Ilustrační portréty se vztahují ke konkrétnímu článku v časopise. Je potřeba, aby měly šťávu a říz a hodily se k textu článku. Nick Carillicchio dostal zakázku na nafocení asi dvaceti hráčů baseballu pro objednaný článek v časopise Sport Illustrated. Představa byla, že každý hráč nějakým výjimečným způsobem používá jinou část svého těla. Na tomto snímku je Will Clark, který mohl díky skvělému zraku lépe než ostatní odpalovat i nadhazovat, a proto Nick založil svůj snímek na zdůraznění jeho očí.

prostě jen odmítají riskovat jakýkoli pokus o vytvoření fotografie, která vybočuje ze zavedeného stylu. Celebrity často lpí na osvědčeném seznamu prověřených stylistů a fotografů a většinou trvají na tom, že musí každou fotografii před zveřejněním schválit. A mají k tomu dobrý důvod: jedna špatná fotografie by mohla zničit celou jejich kariéru.

Ilustrační portréty Práce pro časopisy je vlastně podskupinou všech předchozích kategorií, ovšem s jedním důležitým rozdílem: časopis si objednává focení pro konkrétní článek a obvykle chce, aby fotografie předávala nějaké konkrétní poselství. Články v časopisech většinou prezentují platícího zákazníka v pozitivním světle a jsou přínosné pro jeho další kariéru a veřejný obraz. Nicméně existuje mnoho případů, kdy časopis chystá článek, který odhaluje nepravosti veřejně činných osob. V takovém případě může být fotografova zakázka v rozporu s tím, jak by si fotografovaný přál být portrétován. Jako příklad mohou sloužit články v pánském časopise o atletovi, který je pověstný tím, že podvádí svou ženu, nebo o řediteli společnosti, jehož rozhazovačný životní styl je v rozporu s povinnostmi, které má vůči akcionářům. Pro fotografa pak může být velice složité přimět takového člověka, aby zapózoval na fotografii, která může zničit nebo poškodit jeho pověst. Kromě toho se fotograf může dostat i do rozporu s autorem článku, který k osobnosti, o které píše, nebyl fér.

Fotožurnalistika Největší silu mají portréty personifikující nějaký globální konflikt nebo tragédii. V mnoha případech tyto

fotky natolik ovlivnily veřejné mínění, že doslova změnily svět.

Soukromí klienti Focení jakéhokoli soukromého zákazníka představuje skutečnou výzvu. Takový klient, nebo jeho rodina, je totiž současně zadavatelem, takže fotograf má před sebou nelehký úkol naplnit či překonat jeho očekávání. Jednou z nejžádanějších a nejnáročnějších fotografií vůbec je svatební fotografie. Obvyklá cena za svatebního fotografa se ve Velké Británii pohybuje od 3 000 do 6 000 liber a více za jeden den (u nás je cena za tutéž službu obvykle nižší – pozn. redakce). Rodina si obyčejně jedinkrát za celý svůj život najme fotografa za cenu, která je (nebo se aspoň zdá být) vzhledem k rodinnému rozpočtu naprosto přemrštěná. Za své peníze mají nevěsta se ženichem právo očekávat hodně. A také mají právo na nezapomenutelný svatební den. Svatební fotografové stojí před přetěžkým úkolem udělat krásné fotografie, takové, jaké lidé znají z časopisů, a přitom během obřadu co nejméně rušit. Profesionálové, kteří to dokážou, patří k těm nejšikovnějším a často nedoceňovaným fotografům v oboru. SNÍMKY HLAVY

Výtvarná fotografie Výtvarní fotografové specializující se na portréty mají možná vůbec nejtěžší a nejkrásnější úkol v celé oblasti fotografie – vytvářet fotografie lidí, které jsou natolik poutavé, že divák cítí emocionální splynutí s cizím člověkem.

Portréty pro hudebníky, jako tento od Meredith Romové, jsou ovlivněny odkazy na styl a stereotypy spojenými s různými hudebními žánry. Stejně jako carte de visite musí snímky hlavy či jakékoli jiné propagační snímky sdělovat o umělci vše důležité.

CO J E TO P O R T R É T

Seminář 4 Úspěšní fotografové jemně propojují sdílnost fotografie, aniž by sklouzávali ke klišé, se svou uměleckou vizí, aniž by výsledek působil nesrozumitelně a elitářsky.

KLIŠÉ A KONVENCE Kolikrát jsme už na ulici narazili na rozcuchaného chlapíka, jak zaníceně blábolí o důkazech existence mimozemšťanů? A jaká byla naše reakce? Nejspíš jsme jen přešli na druhou stranu ulice a nevšímali si ho. Když ale uslyšíme téhož chlapíka zpívat oduševnělou italskou árii, možná se zastavíme, a dokonce mu hodíme i pár drobných do klobouku.

V čem je rozdíl? V prvním případě je ten člověk emotivní a výmluvný,

CÍL >>  Naučit se používat konvence, ale vyhnout se typickým klišé.

ale nikoho neoslovuje. V druhém případě, přestože zpívá v jazyce, kterému nemusíme ani rozumět, používá k navázání kontaktu všeobecně srozumitelnou řeč hudby. Pokud zpíval pěkně, vtáhl nás navíc do děje a donutil nás věnovat mu pozornost. Umělci se vždycky snaží najít dokonalou rovnováhu mezi jasným sdělením a výrazným vyjádřením. Sdělné umění spoléhá na jednoduše srozumitelné konvence. Konvence jsou společným jazykem mezi umělcem a divákem. Renesanční malířství bylo například postaveno na šerosvitu a dvouúběžníkové perspektivě. Filmy používají k vyjádření napětí určité kinematografické prvky jako třeba střih nebo hudbu (tklivé tóny violoncella nám sdělují, kdy nám má být smutno). Kdy se však přijetí konvencí mění v prázdné klišé bez vlastního obsahu?

KLIŠÉ, NEBO EFEKTIVNÍ POUŽÍVÁNÍ VIZUÁLNÍHO JAZYKA? Jak nás tato fotografie znovu ujišťuje o vžitých představách, které máme o Johnu F. Kennedym? Je to klišé? A pokud ano, bylo to klišé i v roce 1961?

Cvičení 1:

PAŠÁK A DROBEČEK Vezměte si videokameru a požádejte kamaráda, aby monotónně opakoval větu: „Miluji tě!“ a díval se při tom přímo do objektivu. Začněte s kamerou umístěnou asi 60 cm nad jeho hlavou. Pak postupně dávejte kameru níž až do úrovně kolen. Váš kamarád bude po celou dobu udržovat oční kontakt s objektivem a pořád opakovat danou větu. Všimněte si, jak změna polohy kamery ovlivňuje způsob, jakým jako divák vnímáte frázi a interpretujete věk natáčené osoby. Experimentujte – zkoušejte různé úhly a směry pohledu portrétovaného. Ať se dívá stranou, nahoru, do dálky.

NENECHTE SVÉ DÍLO UVADNOUT Jakmile fotografové pravidelně neaktualizují své portfolio a webové stránky a přestávají experimentovat, stávají se obětí vlastního úspěchu. Jestliže máte úspěch, je to proto, že si focení užíváte a experimentujete. Je pochopitelné, že zákazníci chtějí, abyste se opakovali a „udělali jim něco takového, co máte na webu“. Není nic špatného na tom, vyjít zákazníkovi vstříc, ale vždycky pamatujte na to, abyste s každým snímkem vyšli vstříc i své kreativitě. Ke každému snímku přistupujte tak, jako by to měl být nový kousek do vašeho portfolia.

Skutečně inovativnímu umění hrozí, že se promění v cosi elitářského, protože oslovuje pouze intelektuály. V roce 1910 byl kubismus obskurní módou snažící se znázornit celistvost objektu nebo osoby tím, že zavrhoval do té doby vžité konvence vykreslování scény z jednoho místa v čase a prostoru (klasická perspektiva). Ve svých počátcích nebyl pochopitelný pro každého a oslovoval pouze pár vyvolených, kteří „znali šifru“. Dnes Picassa chápe a oceňuje téměř každý. Znamená to, že se z kubismu stalo klišé, nebo je to dnes pro moderní umělce jen jiná konvence?

KONVENČNÍ VS. NEKONVENČNÍ Osvědčené: Tato fotografie je příkladem svatebního portrétu, který naleznete prakticky v každém svatebním albu. Vzhledem k tomu, že zákazník takové snímky očekává, je třeba je udělat, ale stejně tak důležité je nezamrznout u nich a držet krok s moderními trendy. Netradiční: Ačkoli zákazníka asi nenapadne říci si o něco tak nekonvenčního, jako je snímek dole, dá se očekávat, že tahle fotka od Karen Cunninghamové skončila v rámu 40 × 50 cm na čestném místě v domě novomanželů, zatímco všechny ty portréty s krájením dortu jsou schované v šuplíku.

Vzhledem k tomu, jste si koupili tuto knihu, dá se předpokládat, že se chcete stát dobrými portrétními fotografy. Také není těžké uhodnout, že už máte nějaký digitální fotoaparát a umíte ho ovládat přinejmenším v automatickém režimu. Možná dokonce fotíte do formátu RAW.

CENTRUM VÝZKUMU UFO, ROSWELL, NOVÉ MEXIKO, 2005 Tuto fotografii pořídil norský fotograf Haakon Harris během cesty, která byla součástí jeho projektu, který mapoval podivínské aspekty americké kultury. Na vyfotografování archivářky dokumentů dokazujících či vyvracejících existenci UFO použil Harris dálkoměrný fotoaparát Mamiya 7 a scénu osvětlil jedním bateriovým bleskem Norman 400.

Tato kapitola ukazuje, že existuje i mnoho dalších možností. A ať už jde o velkoformátový fotoaparát nebo digitální kompakt, každý přístroj má vliv na vaši práci, na to, jak vidíte a co fotíte.

kapitola 2

VÝBĚR A POUŽITÍ VYBAVENÍ

V ÝB Ě R A PO U ŽI T Í VYBAV ENÍ

Seminář 5 Většina nováčků hlásících se na katedru fotografie a zobrazování Newyorské univerzity přijde na přijímací zkoušky s portfoliem vytvořeným digitálními fotoaparáty. Na konci prvního ročníku fotí více než 75 % z nich výhradně na film. Ale není snad doménou umělců právě levnější a mnohem pohodlnější digitální fotografie? Proč někdo chce ještě dnes fotit na film? CÍL >>  Snažit se porozumět

výhodám a nevýhodám digitálních a filmových fotoaparátů.

Cvičení

ZKUSTE NĚCO NOVÉHO Jestli jste nikdy nezkusili fotit na film, vypůjčte si klasický fotoaparát a vyzkoušejte to. Jestli jste nikdy nefotili digitálně, vypůjčte si digitál a zkuste to. Nejsnadnější způsob, jak se vymanit z vyjetých kolejí, je udělat něco, co vám naruší zaběhnuté zvyky. I když se nakonec vrátíte ke svému původnímu fotoaparátu, vaše práce se vlivem tohoto experimentu zlepší.

FILM, NEBO DIGITÁL? Hlavní výhodou filmu je jednoduše velké množství dostupných fotoaparátů i druhů filmu. Každý fotoaparát i film mají svůj vlastní jedinečný rukopis. Zatímco během digitální postprodukce je možné napodobit vzhled jakéhokoli filmu (když se to umí), jednoznačný podpis kombinace konkrétního fotoaparátu a objektivu je prakticky nenapodobitelný. Například středoformátové a velkoformátové přístroje zobrazují prostor jinak než malé fotoaparáty, protože tentýž úhel záběru zachytí pouze objektivy s delšími ohnisky. Rozdílné fotoaparáty také ovlivňují pracovní návyky a vnímání fotografů. Použití malých formátů umožňuje téměř sportovní přístup k fotografování. Fotoaparáty s formátem 4 × 5 palců vyžadují mnohem rozvážnější přístup, při němž fotograf používá stativ a pořídí maximálně jeden nebo dva dobře promyšlené snímky. Fotoaparáty s šachtovým hledáčkem zase umožňují fotografovi během focení udržovat oční kontakt a přímo tak zaujmout objekt. A sledování scény skrze fotoaparát se čtvercovým formátem během focení také ovlivňuje kompozici a vnímání. Dříve byli fotografové zvyklí vybírat si pro různé úkoly ten nejvhodnější fotoaparát. A často to dělají dodnes. Jsou chvíle, kdy jsou digitály vhodné, ale jindy je film nepřekonatelný. Většina digitálních fotoaparátů střední třídy se díky své konstrukci používá snadno. Prodávají se v sadě s objektivem s proměnlivou ohniskovou vzdáleností, mají vestavěno několik „fotografických stylů“ a v plně automatickém režimu fungují velice dobře. Navíc fotografovi umožňují dělat určité úpravy přímo v terénu (tomu se vyhýbejte!). To všechno je skvělé a amatérům to umožňuje s minimálním úsilím dělat dobré a spontánní snímky. Na druhou stranu právě proto jsou na Flickeru miliony fotek, které vypadají všechny stejně. Aby nedošlo k omylu. Digitální fotoaparáty jsou největším vynálezem ve fotografii od dob vynalezení fotoaparátů na kinofilm. K tomu, abyste fotili dobře digitálně, potřebujete být stejně šikovní, jako když fotíte analogově, ale digitály vás netlačí k pečlivosti tolik jako klasické fotoaparáty. Může někdo udělat skvělou fotku foťákem v mobilu? Samozřejmě, ale seriózní práce s foťákem v telefonu vyžaduje od fotografa stejné úsilí, jako focení na velkoformátový film formátu 8 × 10 palců.

VOLBA FOTOAPARÁTU Pro portrét lze použít jakýkoli fotoaparát, od malého mobilního telefonu, který je vidět v popředí, až po starý a těžko ovladatelný dálkoměrný fotoaparát. Nicméně přenosnost, objektiv a například dálkoměr fotoaparátu budou mít vliv na vaše vnímání světa a na způsob, jakým představíte svůj umělecký záměr.

FOTOAPARÁTY V EXTRÉMNÍCH PODMÍNKÁCH Při teplotách hluboko pod nulou vydrží jednoduché mechanické fotoaparáty pracovat i dlouho poté, co jsou baterie digitálního fotoaparátu v důsledku mrazu dávno nepoužitelné.

FILM, NEBO DIG ITÁL?

FILM VS. DIGITÁL: PRO A PROTI FILM

DIGITÁL

Pro

 V

 Práce s ním je snadná a pohodlná.

extrémních klimatických podmínkách fungují mechanické fotoaparáty lépe než digitální.  Co se ceny týče, kvalitní fotoaparáty na film jsou pořád ještě levnější než jejich digitální protějšky (zejména když se podíváte po bazarech).  Barevný negativní film je nejtolerantnější záznamové médium. Má větší expoziční pružnost a větší dynamický rozsah než digitální senzor.  Každý typ filmu vykresluje svět jiným a jedinečným způsobem.  Negativy lze při správném skladování dobře a bezpečně archivovat.  Barevné pozitivní filmy vykreslují barvy velmi věrně. To oceníte, až se budete chtít naučit, jak fotoaparát reaguje na různé světlo a různé barevné teploty světla.  Fotoaparáty na střední a velký formát vyžadují pomalé a promyšlené focení ze strany fotografa i fotografovaného.  Zvětšeniny vytvořené v temné komoře někým, kdo to opravdu umí, mají pořád něco do sebe.

Proti  V naší

elektronické společnosti se fotografie stále častěji prohlížejí na obrazovce nebo na monitoru a většina zákazníků dává přednost odevzdání zakázky v elektronické podobě. To znamená, že fotografie nafocené na film se musejí skenovat, což vyžaduje další čas, znalosti a náklady na každý snímek.  Přímé náklady na políčko filmu jsou vyšší (ačkoli kvůli přidruženým nákladům na počítač, programy, digitální úložiště atd. je to pro mnoho fotografů šetření na nesprávném místě).  Dokonce i ve velkých městech začíná být problém najít spolehlivou laboratoř na zpracování filmů (zejména těch černobílých).  Na rozdíl od digitálu není možné prohlédnout si náhled složitě nasvícené scény.  Chceme-li použít emulzi s jinou citlivostí ISO, musíme vyměnit celý film.

 Při focení ve složitých světelných podmínkách

není potřeba používat polaroid, abychom získali náhledy snímků.  Nízké krátkodobé náklady na pořízení a zpracování snímku přímo vybízejí k tvorbě vlastních projektů, experimentování a zkoušení.  Pro digitální fotoaparáty s malým formátem existuje nepřeberné množství objektivů za přijatelné ceny.  Díky velkokapacitním paměťovým kartám není třeba v časově vypjatých situacích měnit médium (ovšem ztráta jedné karty může znamenat ztrátu všech snímků z celého focení).  Digitální úpravy souborů RAW nabízí nekonečně mnoho způsobů jak změnit podobu a vyznění výsledných fotografií.  Snadno nastavitelné a použitelné fotoaparáty usnadňují tvorbu spontánních fotografií.  Dnešní pokročilé snímače s vysokou citlivostí a nízkou mírou šumu umožňují fotografování i za dříve nepředstavitelných světelných podmínek.  Práce si digitálním fotoaparátem umožňuje libovolně měnit citlivost ISO a zvolit si tak vyhovující kombinaci clony a rychlosti závěrky.  V podmínkách s nízkou hladinou osvětlení mají moderní digitální fotoaparáty navrch nad filmovými.

NA JDĚ TE SI VHODNÉ VYBAVENÍ, K TERÉ ODPOVÍDÁ VAŠIM PŘEDSTAVÁM Je mi líto, ale neexistuje žádný zázračný fotoaparát, objektiv, světlo nebo počítačový program, který z každé fotografie udělá geniální výtvor. Nicméně existují nástroje, které vám sednou. Nejlepší fotografové mívají velice osobitý styl a vybavení. Než pro sebe naleznete to správné nádobíčko, budete muset hodně experimentovat. Právě příležitost vyzkoušet si v praxi nejrůznější fotoaparáty, je jednou z hlavních výhod studia fotografie na univerzitě, kde je k dispozici spousta vybavení, které si můžete na den dva zapůjčit před tím, než si koupíte vlastní. Další báječný způsob, jak si vyzkoušet vybavení před jeho koupí, je pronájem. Pronájem vybavení býval výsadou pouze pro fotografy z velkých měst s obchody pro profesionální fotografy. Dnes však už existují online půjčovny, které zpřístupňují tuto možnost i fotografům z odlehlejších míst.

Proti  Malý

výběr z fotoaparátů různých formátů může být omezující.  Vzhledem k menšímu čipu ve srovnání s filmovým políčkem je reálná ohnisková vzdálenost objektivů menší a to obecně znamená větší hloubku ostrosti a tím určité omezení jejího využití.  Snadno nastavitelné a použitelné fotoaparáty svádí k lajdácké technice focení a ke konvenčnímu myšlení.  Fotoaparáty na střední formát s vysokým rozlišením jsou tak drahé, že je fotograf pro práci v terénu používá raději v omezené míře.  Dlouhodobé náklady spojené s počítači, elektronickým archivováním a údržbou tiskárny jsou vysoké.

NÁHLED SNÍMKŮ Jednoznačně největší výhodou digitální fotografie je samozřejmě možnost prohlédnout si přímo na místě náhled každého snímku.

V ÝB Ě R A PO U ŽI T Í VYBAV ENÍ

Seminář 9 Uspokojí setový objektiv dodávaný s fotoaparátem, který má rozsah ohniskových délek od širokoúhlého objektivu až po střední teleobjektiv, všechny potřeby svých uživatelů? Nebo je to jen krám, se kterým není možné dosáhnout profesionálních výsledků?

CÍL >>  Ujasnit si, jaké objektivy

skutečně potřebujete.

Cvičení

POUŽIJTE METADATA, ABYSTE SE DOZVĚDĚLI NĚCO O SOBĚ Projděte si EXIF metadata (tedy informace o expozici) několika tisíc svých oblíbených nebo typických fotek. Zkuste si všimnout, zda některou ohniskovou vzdálenost nepoužíváte častěji než ostatní. Pokud ano, zkuste fotit několik dní se zoomem nastaveným právě na toto ohnisko. Zjistíte-li, že nepotřebujete příliš často zoomovat, pak se vám pravděpodobně vyplatí pořídit si kvalitní objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností odpovídající hodnoty.

VÝBĚR OBJEKTIVU Mnoho fotografů si vystačí s objektivem dodávaným s fotoaparátem. Jedná se o relativně malé, lehké, univerzální objektivy, které můžete nosit všude s sebou. V tomto ohledu jsou setové objektivy báječné. Mají sice nízkou světelnost, ale některé mají stabilizaci obrazu. V kombinaci s vysokými hodnotami ISO moderních digitálních fotoaparátů jsou při nízké hladině osvětlení lepší než pár let staré fotoaparáty na film. Nicméně téměř každý fotograf potřebuje jeden či dva světelné objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností pro focení při nízké hladině osvětlení. Objektivy s pevným ohniskem mají zpravidla větší světelnost než zoomy, a proto nabízejí větší flexibilitu a lepší kontrolu nad hloubkou ostrosti. Navíc umožňují zmrazit pohyb objektu i při focení v přirozeném světle (dávají totiž větší prostor pro použití kratšího expozičního času – pozn. redakce). Váš výběr se bude odvíjet od toho, co nejvíc fotíte: svatební fotograf, který musí fotit v tmavých kostelech a pro portréty potřebuje minimální hloubku ostrosti, si vybere drahý objektiv s ohniskem 85 mm a světelností f/1.2, zatímco fotožurnalista zvolí spíše objektiv s parametry 24 mm a f/1.4. Ve skutečnosti si mnoho profesionálů oblíbí jednu ohniskovou vzdálenost a jinou nikdy nepoužívá. Další možností je nahradit setový zoom profesionálním zoomem s konstantní světelností. Setové zoomy se snaží pokrýt širokou škálu ohnisek jediným objektivem. Mívají rozsah od ultraširokého objektivu až po střední teleobjektiv. Konstrukce takového objektivu se nikdy neobejde bez kompromisů. Profesionální zoomy si obecně nedávají takové cíle OTESTUJTE TO! Je možné, že váš zoom je při některé ohniskové délce výborný, ale určitě nebude výborný v celém svém rozsahu. Setové objektivy většinou bývají docela kvalitní, pokud zrovna nepoužíváte krajní hodnoty jejich rozsahu. Objektiv může být skvělý při ohniskové délce 20 mm a úplně děsný při délce 17 mm. Jednoduchou zkouškou je snímek novin přilepených na zdi. Zaberte noviny různými ohniskovými vzdálenostmi, včetně obou krajních. Prověřte výsledek v počítači při maximálním rozlišení a najděte slabá místa. A pak se při focení snažte držet v rozsahu vymezeném kvalitou objektivu. Určitě nic nezkazíte, když jednou za rok takto otestujete všechny své objektivy, abyste se přesvědčili, zda stále fungují správně.

a pokrývají vždy menší rozsah ohnisek jako například 16–35 mm nebo 24–70 mm. Optická kvalita profesionálních zoomů je srovnatelná s optickou kvalitou objektivů s pevným ohniskem. Skvělá zpráva pro fotografy používající digitální fotoaparáty s čipem APS je, že z objektivu s pevnou ohniskovou vzdáleností 50 mm, který má na plnoformátovém fotoaparátu parametry normálního objektivu (termín „normální objektiv“ označuje objektiv s ohniskovou vzdáleností přibližně odpovídající délce úhlopříčky filmového políčka / senzoru fotoaparátu – pozn. redakce), se na fotoaparátu s APS stává výborný portrétní objektiv. A jeho verze se světelností f/1.4 je dokonce i cenově dobře dostupná.

Objektivy se stabilizací obrazu Minimální rychlost závěrky při focení z ruky by nikdy neměla být nižší než převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti objektivu, protože jakýkoli pohyb fotografovy ruky se při použití delších ohniskových vzdáleností zesiluje. S ohniskem 28 mm může zkušený fotograf fotit z ruky s časem 1/30 sekundy, ale objektiv s ohniskem 100 mm už vyžaduje rychlost závěrky okolo 1/100 sekundy. Tato čísla platí pro plnoformátové fotoaparáty. Pro fotoaparáty s APS snímačem je třeba počítat s faktorem ořezu 1,5 (více o faktoru ořezu viz Seminář 11, str. 42 – pozn. redakce), takže když fotíte objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm, minimální doporučená rychlost závěrky je 1/75 sekundy. Objektivy se stabilizací obrazu používají k minimalizaci chvění fotoaparátu plovoucí prvek, který je ovládaný gyroskopickými snímači. Při troše snahy se tak dají z ruky pořídit ostré snímky i při časech čtyřikrát delších, než by odpovídalo původnímu odhadu. Ačkoli stabilizace obrazu umožňuje fotografovi fotit při extrémně dlouhých časech, není to k ničemu, pokud se objekt pohybuje.

VÝ BĚR OBJEK TIVU

SLUNEČNÍ CLONY Sluneční clony nejsou jen nějakým nepodstatným doplňkem vybavení. Jsou naprosto nezbytné, chcete-li ze svých drahoušků dostat to nejlepší. Bez sluneční clony Většina z nás dobře zná jasné barevné odlesky od světla svítícího přímo do objektivu, ale odlesky nemusí být ani vidět. Například zde svědčí o odlesku nedostatek kontrastu, protože odlesk je způsoben nestíněným ochranným filtrem.

Se sluneční clonou Po nasazení sluneční clony je odlesk výrazně menší.

NECHAT SI „SEŤÁK“, NEBO ZAINVESTOVAT DO PEVNÉHO OHNISKA?

Foceno setovým zoomem na ohnisku 85 mm, clona f/5.6

Foceno pevným ohniskem 85 mm, clona f/1.8

Fotografie nalevo byla pořízena fotoaparátem se snímačem APS a se setovým objektivem, nastaveným na nejmenší clonu f/5.6. Fotografie napravo byla pořízena dobrým, ale ne příliš drahým amatérským objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností 85 mm a plně otevřenou clonou f/1.8. Všimněte si mnohem menší hloubky ostrosti u druhé fotky. Každý objektiv má své výhody. Zoom je všestranný, ale má poměrně nízkou světelnost. Objektiv s pevným ohniskem je světelnější, ale zase není tak všestranný.

EFEKTNÍ POHYBOVÁ NEOSTROST Díky použití objektivu s optickým stabilizátorem bylo možné pořídit tuto fotografii expozičním časem 1/8 sekundy, při němž pohyb spěchajících cestujících zajistil tu správnou míru neostrosti, zatímco architektura zůstává ostrá jako břitva.

V ÝB Ě R A PO U ŽI T Í VYBAV ENÍ

CÍL >>  Pochopit, proč lidé

vypadají na fotkách jinak než v zrcadle, a využít tuto znalost k tvorbě lichotivých portrétů.

Cvičení

EXPERIMENTUJTE S AUTOPORTRÉTEM Vyfotografujte sami sebe pomocí samospouště. Použijte objektivy s různou ohniskovou vzdáleností a určete, která z nich nejlépe odpovídá vaší představě o sobě.

V ZEMI ZA ZRCADLEM Díváme-li se do zrcadla, jsme od sebe dál, než si myslíme. Na tomto schématu je zrcadlo přesně 90 cm daleko, ale odraz je vzdálen 1,8 m.

Proč je rozdíl v tom, jak vnímáme sami sebe a jak nás zachycuje fotoaparát? Odpověď zní: je to hlavně kvůli zařízení, které denně používáme, abychom se viděli – tedy kvůli zrcadlu v koupelně. Průměrné zrcadlo v koupelně měří 50 × 60 cm. Když se díváme na svůj odraz, většinou vidíme v rámu hlavu a ramena a stojíme 90–120 cm od zrcadla. Stojíme-li o hodně blíž, musíme obraz přejíždět očima a zaměřujeme se na detaily, místo abychom se soustředili na celkový vzhled. Takže 90–120 cm se jeví jako optimální vzdálenost. Z optiky zrcadla vyplývá, že když od něj stojíme ve vzdálenosti 90 cm, jsme ve skutečnosti 1,8 m od svého odrazu. Můžete si to snadno ověřit. Nalepte na zrcadlo kousek lepicí pásky, postavte se 90 cm od zrcadla, vezměte fotoaparát a zaostřete na lepicí pásku. Lepicí páska bude ostrá, ale váš odraz ostrý nebude. Zaostříte-li na svůj odraz, bude neostrá naopak lepicí páska. Na tuto vzdálenost se zrcadlo v koupelně chová vlastně jako střední teleobjektiv, protože minimalizuje vzdálenost mezi špičkou nosu a ušima. Zplošťuje obličej, jako tomu bylo v případě fotografie figurky pořízené objektivem 100 mm.

Používání objektivů Co se stane, pořídíme-li portrétní momentku nějakého člověka kompaktním fotoaparátem? Když fotoaparát zapneme, otevře se s objektivem nastaveným na širokoúhlé ohnisko kolem 35–50 mm nebo ekvivalentní hodnoty. Pak se postavíme 90 cm před fotografovaného, do záběru dáme hlavu a ramena a stiskneme spoušť. Portrétovaný vypadá příšerně a fotka se mu ani trochu nezamlouvá. odraz

Lidé často říkají: „Nefoťte mě, prosím. Nelíbí se mi, jak na fotkách vypadám.“ Nemyslí tím „nelíbí se mi, jak vypadám“, ale to, že se jim nelíbí, jak je zachycuje fotoaparát.

PORTRÉTNÍ OBJEKTIVY

zrcadlo

Seminář 12

sedící postava

1,8 m 90 cm

90 cm

ZRCADLA MOHOU KLAMAT Andrea Bejarno se při tvorbě této zmodernizované fotografie mladé ženy dívající se do zrcadla nechala inspirovat obrazem Normana Rockwella z padesátých let minulého století. Všimněte si, že odraz se zdá být dál než povrch zrcadla.

POR TRÉ TNÍ OBJEK TIVY

Všeobecně akceptovatelná konverzační vzdálenost je 1,8 m. Když se k nám někdo dostane mnohem blíž, máme tendenci poodstoupit. Když stojí někdo o hodně dál, máme pocit, že se nám vyhýbá. 1,8 m je shodou okolností také vzdálenost, ze které se někomu můžeme dívat do očí, aniž bychom museli přejíždět sem a tam z jednoho oka na druhé. Výrobci často inzerují objektivy v rozsahu ohniskových vzdáleností 85–135 mm jako portrétní objektivy pro kinofilmové nebo obecně plnoformátové fotoaparáty. To mimo jiné znamená, že objektiv zabere hlavu a ramena ze vzdálenosti 1,8–3 m. Dá se fotit i s širokoúhlým objektivem? Jistě. Jestliže budeme od objektu vzdáleni víc než těch 1,5–1,8 m, bude obličej vykreslen stejně přirozeně. Samozřejmě, že se tak do záběru dostane větší část pozadí a části těla, které jsou blíž, mohou vypadat příliš velké. Můžeme fotit s teleobjektivem? Ano, pokud máme dost místa a můžeme poodstoupit. Popravdě, čím dále poodstoupíte (s objektivem s delším ohniskem), tím lépe bude většinou objekt vypadat. Objektivy s delším ohniskem mají ještě další výhodu v malé hloubce ostrosti, která vizuálně lépe odděluje prostor mezi objektem a pozadím. Mnoho módních fotografií vzniká pomocí objektivů v rozsahu 200 až 300 mm, které drží v ruce fotografové pokřikující na modelku z dálky. To také vysvětluje, proč se někteří lidé zdají přirozeně fotogeničtější než jiní. Když se poprvé setkáte s topmodelkami, budou vám nejspíš připadat zvláštní. Působí totiž poněkud vyzáble a mají hodně výrazné rysy v obličeji. Když je však fotíte dlouhými objektivy, tvář se na fotografii zploští a vypadají nádherně.

Výhody fotoaparátů se snímačem APS Na poloprofesionálních fotoaparátech se snímačem APS je skvělé to, že díky faktoru ořezu se z poměrně světelných, rychlých a laciných objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností 50 mm stává perfektní střední portrétní teleobjektiv. Pochopitelně můžeme jednoduše fotit se setovým zoomem, ale objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností 50 mm má obvykle světelnost 1.8 nebo 1.4, což nám umožňuje fotit při nižší hladině osvětlení a s mnohem menší hloubkou ostrosti. A to se v případě portrétů vždycky hodí.

NEZÁLEŽÍ NA OBJEKTIVU, ALE NA VZDÁLENOSTI Podívejte se na tyto dvě fotky. Hlava portrétovaného je na obou snímcích stejně velká, ale její rysy jsou vykresleny různě, protože fotky byly pořízeny z různé vzdálenosti (se změnou ohniskové

30mm normální objektiv zacloněný na f/3.5, fotoaparát se snímačem APS Objekt vypadá poněkud přepadle a má příliš velký nos a hubený krk. Všimněte si širokého prostoru pozadí.

vzdálenosti, aby zůstalo zachováno zvětšení). Kdyby se použil ještě delší objektiv a více se poodstoupilo, mohl by být portrét ještě lichotivější.

70 mm objektiv zacloněný na f/3.5 Po poodstoupení dozadu a nastavení ohniskové vzdálenosti na 70 mm získaly rysy obličeje lepší proporce. Všimněte si také, že v záběru je mnohem menší část pozadí a to je mnohem více neostré.

EXISTUJE OPRAVDU PORTRÉTNÍ OBJEKTIV? Specializované „portrétní“ objektivy, jako je tento Imagon, umožňují fotografovi měnit na snímku míru ostrosti, resp. rozoostření. Objektivy se dodávají se sadou kotoučků s několika menšími clonami, které se vkládají do objektivu, kde vytvářejí skupinu rozptylových vrstev, překrývajících hlavní obraz. Bez těchto kotoučků jsou tyto objektivy extrémně ostré. Tento konkrétní objektiv je určen pro použití na fotoaparátech s formátem 4 × 5 palců. Ale někteří výrobci dodávají podobné objektivy pro fotoaparáty na střední formát i kinofilm.

Světlo je všude, a přesto (i když se zdá, že to odporuje zdravému rozumu) ho nevidíme. Vidíme pouze jeho účinek na okolní předměty. Využití světla je součástí rukopisu každého významného fotografa. Dílo Lee Friedlandera se vyznačuje strohým, suchým světlem; světlo v pracích Sally Mannové je romantické svou stříbrnou tekutostí; Nan Goldinová používá světlo místo objetí někoho, koho velice miluje – světlo něžnější než polibek.

KREATIVNÍ SVÍCENÍ Dobré nasvícení nemusí být nutně složité. Stačí, když vystihuje náladu a zamýšlené vyznění. Na této fotografii mé ženy v zasněženém soumraku je světlo počítačového monitoru napodobeno levnou baterkou s LED diodami.

Existují fotografové, kteří svou kariéru založili výhradně na práci s přirozeným světlem, ale většina z nás se už ocitla v situaci, kdy přirozené světlo nebylo tím pravým řešením. V této kapitole si připomeneme některé základní pojmy, nástroje a postupy a naučíme se světlo používat.

kapitola 3

SVĚTLO A SVÍCENÍ

S V Ě T LO A S VÍ C ENÍ

Seminář 15 Čím je zdroj světla blíže, tím je světlo jasnější. A čím je dál, tím je světlo z hlediska pozorovatele slabší.

INTENZITA SVĚTLA A VZDÁLENOST Každý z nás tohle objevil už jako dítě. Později jsme se ve škole ve fyzice naučili příslušný vzoreček: intenzita světla se mění nepřímo úměrně k druhé mocnině vzdálenosti. Je to tím, že světlo ozařuje plochu o větší rozloze stejným množstvím fotonů. Jako u spousty jiných věcí, které jsme ve škole probírali, byla zmíněná informace dobrá k tomu, abychom se z ní nechali vyzkoušet, a pak skončila někde v temném koutě našeho podvědomí.

Zákon převráceného čtverce jednoduše

CÍL >>  Zopakovat si trochu středoškolské fyziky související s fotografováním.

Cvičení

POHRAJTE SI SE SVĚTLEM A VZDÁLENOSTÍ

Clonová čísla, která fotografové běžně používají k určení nastavené clony (2, 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22 atd.) současně odpovídají konkrétním vzdálenostem v metrech, v nichž je světlo silnější nebo slabší přibližně o jeden expoziční stupeň. Tohle pravidlo platí pouze v prostoru, kde se světlo nemůže odrážet od dalších povrchů, přesto je to však užitečné vodítko ve většině fotografických situací. Představte si tedy, že jste ve velké temné místnosti: máte jeden zdroj světla vzdálený 11 metrů od fotografovaného objektu a expozimetr ukáže clonu f/8 při 1/60 sekundy. Jak daleko musí být zdroj, chcete-li snížit množství světla dopadajícího na objekt přesně o jeden stupeň (na f/5.6 při 1/60 sekundy)? Odpověď je 16 metrů. Má-li být světlo jasnější přesně o jeden expo-

ziční stupeň (f/11 při 1/60), je třeba jeho zdroj posunout blíže. Posunete-li ho do vzdálenosti 8 metrů od objektu, bude jasnější o jeden expoziční stupeň. Pokud chcete, aby byl ještě jasnější, měli byste ho posunout do vzdálenosti 5,6 metrů. Ještě o stupeň jasnější? Posuňte ho do vzdálenosti 4 metry od fotografovaného objektu.

Úbytek světla Tím se také vysvětluje, proč jsou při použití blesku na kompaktním fotoaparátu některé části snímku podexponované. Fotografové tomuto jevu obvykle říkají „úbytek světla“. V malých vzdálenostech od zdroje světla množství světla rychle klesá, ve velkých vzdálenostech klesá pomalu. Přesunutím světla z 60 cm na 90 cm od fotografovaného objektu dostanete rozdíl více než jeden expoziční stupeň. Když ale o těchto 90 cm posunete světlo ve vzdálenosti 6 m, na výsledné expozici se změna prakticky neprojeví. Zapamatujete-li si pravidlo „clonové číslo jako vzdálenost“, pomůže vám to zvládnout světlo v komplikovaných případech. A protože poměr za sebou jdoucích clonových čísel je 1,4 (tedy druhá odmocnina ze dvou), sníží se tedy intenzita světla o jeden expoziční stupeň (o jedno clonové číslo) ve vzdálenosti 1,4 × původní vzdálenost.

Použijte jen jedno světlo a vyzkoušejte, jaký má vzdálenost vliv na úbytek světla.

ZÁKON PŘEVRÁCENÉHO ČTVERCE JEDNODUŠE

Zdroj

Vzdálenost 8 m odpovídá f/11

Vzdálenost 11 m odpovídá f/8

Dvojnásobná vzdálenost 16 m odpovídá f/5.6

Intenzita světelného zdroje je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti od zdroje. To znamená, že fotografovaný objekt ve dvojnásobné vzdálenosti od zdroje dostane v porovnání s bližším objektem pouze čtvrtinové množství energie (tedy o dva expoziční stupně méně světla). V tomto příkladu je náš zdroj světla ve vzdálenosti 8 m dostatečný pro expozici f/11. Zdvojnásobí-li se vzdálenost na 16 m, je množství dopadajícího světla čtvrtinové a expozici je potřeba upravit o 2 expoziční stupně, tj. odclonit na f/5.6.

INTENZITA SVĚ TLA A VZDÁLEN O S T

POKUS Kvůli této praktické ukázce jsem vytvořil pět terčů vytištěných na stejných kartičkách v 18procentní šedé. Kartičky byly umístěny ve vzdálenosti 5,6 stop (1,7 m), 8 stop (2,4 m), 11 stop (3,3 m), 16 stop (4,8 m) a 22 stop (6,7 m) od světelného zdroje. Ten byl nastavený tak, aby poskytoval správnou expozici pro kartičku označenou „F 8.0“ umístěnou 11 stop (3,3 m) od ní. Kartičky byly rozmístěny tak, aby se v záběru navzájem nepřekrývaly.

Kartičky umístěné blíže ke světlu jsou v závislosti na vzdálenosti od zdroje světla přeexponované o jeden a dva expoziční stupně. Vzdálenější kartičky jsou o jeden a dva expoziční stupně podexponované. Expozimetr potvrdil, že skutečná odchylka od teoretických hodnot byla pro každou kartičku méně než 2/10 expozičního stupně.

VYUŽITÍ ÚBYTKU SVĚTLA Úbytku světla lze využít pro modelování obličeje fotografované osoby. Jediný rozdíl mezi dvěma fotkami vpravo je vzdálenost zdroje světla od modelky. Pracujeme-li dobře s úbytkem světla, lze stavbu tváře fotografované osoby často zachytit lépe. Tomuto tématu se budeme věnovat podrobněji dále.

Světlo ve vzdálenosti 1,8 m (6 stop) Světlo dopadající na modelčino ucho a tričko je téměř stejné jako světlo na tváři a světlo na jejím obličeji je prakticky jednolité. Světlo vzdálené 90 cm (3 stopy) Modelčino čelo a lícní kosti jsou výrazně více osvětleny než její ramena, uši a tričko. Spánky, lícní kosti a celková stavba obličeje jsou chytrou prací s úbytkem světla hezky zdůrazněné.

Správná expozice Tato kartička leží 11 stop (3,3 m) od světelného zdroje. Je správně exponována časem 1/60 sekundy při cloně f/8.

Přeexpozice a podexpozice Jelikož expozice zůstala na stejných hodnotách (1/60 sekundy při cloně f/8), byly kartičky umístěné blíže či dále od světla přeexponované, respektive podexponované v závislosti na své vzdálenosti.

S V Ě T LO A S VÍ C ENÍ

Seminář 16 Někdy se zdá, že fotografové mají více způsobů, jak popsat světlo, než kolik mají Eskymáci výrazů pro „sníh“.

CÍL >>  Naučit se vytvářet stíny

požadovaného tvaru a kvality.

JAK SE CHOVÁ STÍN Často slýcháme výrazy jako „tvrdé světlo“ nebo „měkké světlo“. Ty ale mohou být značně zavádějící, protože každý fotograf má poněkud jinou představu, kdy tyto výrazy použít. V této knize budeme používat výraz „měkké světlo“ pro takové světlo, které vytváří stíny s relativně nejasnými okraji, a výraz „tvrdé světlo“ pro světlo vytvářející stíny s ostrými okraji.

V následujících seminářích se zaměříme na pomůcky, kterým se říká „světelné modifikátory“ a které se používají k vytváření stínů požadovaných kvalit. Všechny modifikátory světla dělají jedinou věc: buď zvětšují, nebo zmenšují velikost světelného zdroje. Velké světelné zdroje svítí rozptýleným světlem a vytvářejí měkké stíny, zatímco malé světelné zdroje vytvářejí tvrdé stíny.

POROVNÁNÍ VELIKOSTI A VZDÁLENOSTI Když je světelný zdroj velmi malý nebo je hodně daleko, vytváří ostré „tvrdé“ stíny. Jestliže je buď velice blízko, nebo je vzhledem k fotografovanému objektu velký, vytváří jemné

„měkké“ stíny. Je to proto, že světlo fotografovaný objekt „obtéká“.

Cvičení

POHRAJTE SI S VELI KOSTÍ SVĚTELNÉHO ZDROJE Použijte vždy jen jedno světlo a zkuste vytvořit různé typy stínů pomocí světelných zdrojů různé velikosti z různých vzdáleností.

Cvičení

POHRAJTE SI S RŮZNÝMI TYPY SVĚTLA. Zkuste svítit několika různě velkými světelnými zdroji od malých (například blesk) až po hodně velké. Vždy použijte jen jeden a vyzkoušejte je v různých vzdálenostech.

Malý světelný zdroj umístěný blízko objektu Na této fotce má světelný zdroj průměr 2,5 cm a je vzdálený zhruba 60 cm od figurky. Malý světelný zdroj vytváří ostré stíny.

Velké světlo blízko objektu Při stejné 60centimetrové vzdálenosti jsme použitím malého softboxu o rozměrech 15 × 22,5 cm vytvořili stín s velmi měkkými okraji.

Velký světelný zdroj ve větší vzdálenosti Když se tentýž softbox posune do vzdálenosti 1,8 m, vznikne stín, který má skoro stejně tvrdé okraje jako stíny objektu nasvíceného malým zdrojem světla. Rozdílný kontrast je důsledkem zbytkového světla, které je rozptýlené v bílé místnosti a prosvětluje stíny.

JAK SE CHO VÁ S TÍN

MALÝ ZDROJ + VZDÁLENOST = TVRDÉ STÍNY Erin Erwinová vytvořila tento autoportrét pomocí malého světelného zdroje (voština na zábleskové hlavě) umístěného do vzdálenosti 3 metrů. Použité světlo spolu s volbou stylu a oblečení dodává snímku náladu filmového žánru „film noir“.

VZDÁLENOST A VELIKOST JSOU RELATIVNÍ

VELKÝ ZDROJ + MALÁ VZDÁLENOST = MĚKKÉ STÍNY Na této fotografii použila Erin Erwinová větší zdroj (střední softbox) umístěný blíž k tváři, který vytvořil daleko jemnější stíny. Všimněte si, že obě fotografie mají přibližně stejnou úroveň kontrastu. To, zda je světlo kontrastní nebo ploché, totiž nezáleží na tom, zda je tvrdé nebo měkké.

Slunce je samozřejmě obrovský zdroj světla, přesto vytváří stíny, které jsou velice ostré. Je to proto, že je hodně daleko. Když se obloha zatáhne a stane se jedním velkým zdrojem světla, stíny jsou mnohem méně zřetelné (nebo zmizí úplně), protože velikost zdroje světla vzhledem k objektům na Zemi je obrovská. Vybrat vhodnou velikost zdroje vzhledem k jeho relativní vzdálenosti od fotografovaného objektu představuje jeden ze základů svícení jakékoli scény.

S V Ě T LO A S VÍ C ENÍ

Seminář 19 Jakmile pochopíte, jaký vliv má velikost a vzdálenost světelného zdroje na vlastnosti stínů, můžete začít hledat způsoby, jakými lze řídit a upravovat světlo, například pomocí odrazných a difuzních (translucentních, průsvitných) desek.

CÍL >>  Trochu vylepšit portréty

pomocí difuzních a odrazných desek a trvalých světel, ale vyhnout se tomu, aby byly snímky hned od začátku technicky náročné. Kruhová difuzní uzní deska

Skládací kruhové odrazné desky

ODRAZNÉ A DIFUZNÍ DESKY Skládací odrazné desky „Zářivé stěny“ odjakživa používané při natáčení hollywoodských filmů se staly základem pro skládací textilní odrazné plochy s pružinou, které se objevily na scéně koncem 80. let minulého století a okamžitě se staly mezi fotografy velikým hitem. Vyrábějí se s různými barvami povrchu od zářivě zlaté nebo kovově stříbrné až po matně bílou. Existují dokonce i černé, které světlo neodrážejí, ale pohlcují. Tyto desky se používají tak snadno, že při práci s nimi není prakticky co zkazit. Odrazné desky se používají k odražení světla zpět na scénu. To znamená, že obvykle použijete slunce (nebo jiný hlavní světelný zdroj) jako zadní nebo boční světlo a odrazná deska umístěná na protilehlé straně zajistí výplňové světlo. Odrazná deska se umísťuje buď na stojan, nebo ji drží asistent. Nezkušení asistenti často jen položí desku na zem a nakloní ji v potřebném úhlu proti objektu. Světlo odražené v nízkém úhlu, které dopadá zespodu, může vypadat dost nepřirozeně. Při používání odrazné desky je dobré myslet na to, že očekáváme světlo dopadající shora. Nenechte svého asistenta zlenivět. Nejlépe je použít odraznou plochu přibližně nad úrovní očí foceného objektu. Pokud můžete, měli byste si několik typů odrazných desek vypůjčit a vyzkoušet, a teprve pak si nějakou zakoupit. Hodně zářivé, kovové typy jsou velmi účinné a odrážejí spoustu světla, ale portrétovaní pak nemusí vypadat dobře, protože tyto desky vytvářejí spoustu drobných ostrých a přepálených odrazů, tzv. „hot spots“, takže na pokožce vynikne veškerý pot. Zlatě kovové odrazné plochy mohou dodat teplý zdravý nádech bledým Severoevropanům, zatímco obyvatelé Středomoří s olivovou pletí mohou vypadat jako po žloutence. Afričané nebo Asiaté obvykle vypadají nejlépe při použití obyčejné bílé odrazné desky nebo hedvábného difuzéru.

Difuzní desky V mnoha směrech jsou difuzní desky všestrannější než běžnější deštníky nebo softboxy, protože máte lépe pod kontrolou rozptylnou plochu, kterou světlo osvětluje.

Difuzní desky pro rozptýlení přirozeného nebo umělého světla Skládací difuzní desky (také se jim říká rozptylky) jsou dalším jednoduchým, ale všestranným osvětlovacím nástrojem. Rozptýlení světla pomocí kusu látky je jedním z nejjednodušších způsobů, jak udělat z malého tvrdého světelného zdroje zdroj velký a měkký. Při velkých komerčních foceních se používají velmi rozměrné difuzní panely (tzv. butterflies). Jedná se o velké kusy nylonu napnuté na rámech, které musí mít vlastní stojan. U velkorozpočtových filmů se zamračený den běžně vytváří tak, že se celá ulice zahalí difuzní látkou. Fotíte-li menší portréty a máte skládací difuzní desku, je to, jako byste si ve fotobatohu nosili přenosný mrak. S její pomocí vytvoříte stín kdekoli, můžete proměnit slunce v softbox, a používáte-li ji spolu s umělým světlem, můžete kdykoli vytvořit měkký zdroj světla správné velikosti i tvaru. Máte-li kovově lesklou odraznou desku, můžete před ni umístit difuzér a vytvořit tak velice účinnou odraznou plochu, která tolik nezrcadlí. Difuzní desky mívají různou průsvitnost, takže byste si jich měli pár vyzkoušet, než se rozhodnete nějakou zakoupit. Rozdíly mezi nimi mohou být i velmi značné stejně jako v kvalitě světla, které vytvářejí.

Difuzní a odrazné desky v exteriéru Ve studiu jsou difuzní a odrazné desky skvělým nástrojem, ale pravý poklad se z nich stane teprve v exteriéru. Difuzéry různých velikostí lze použít k transformaci ostrého slunečního svitu na měkký světelný zdroj. Odrazná deska může přesměrovat světlo do zastíněných míst nebo vytvořit sekundární světelný zdroj.

Skládací odrazné plochy Tyto lehké, jednoduché a všestranné modifikátory světla se dají sehnat v mnoha velikostech od průměru 30 cm až po panely o rozměrech 1,2 × 1,8 m. Samy se rozloží do plné velikosti a pouhým otočením zápěstí je složíte do balíčku o průměru zhruba 60 cm. Díky tomu jsou užitečnou součástí výbavy fotografů fotících módu, svatby nebo portréty v exteriéru.

ODRAZNÉ A DIFUZNÍ DE S K Y

Reflektor se žárovkou; difuzní deska, žádné výplňové světlo

Bílá výplňová plocha

Stříbrná výplňová plocha

Zlatá výplňová plocha

 DECENTNÍ A JEDNODUCHÉ Správně umístit difuzní desku může být sice o něco obtížnější než umístit klasický deštník a budete k tomu potřebovat samostatný stojan nebo asistenta, ale v mnoha případech se to vyplatí, protože difuzní deska nabízí skutečně více možností. Difuzní desky jsou v mnoha směrech všestrannější než běžnější deštníky nebo softboxy, protože můžete snadno měnit tvar i velikost nasvícené oblasti. V tomto

případě našel fotograf optimální velikost pro nasvícení objektu tím, že jednoduše měnil vzdálenost světla od difuzéru. Difuzní desky se také používají k vytváření odlesků v lesklých předmětech a očích.  ODRAZNÉ PLOCHY Se změnou typu odrazné desky (zlatá, stříbrná nebo bílá) se mění množství, barva a kvalita světla odraženého do stínů.

Pozadí

POZOR!

KOUKNĚTE SE NA FILM Jestli chcete vidět příklad porušení pravidel při používání odrazných ploch, podívejte se na film Jednej správně (Do the Right Thing), který režíroval Spike Lee. Hlavní kameraman Ernst Dickerson používal při natáčení některých scén stříbrné odrazné plochy, aby na hercích vynikl pot, protože rasistické napětí ve filmu kulminuje během horkého letního dne.

Posunutím odrazné desky dále nebo blíže se nastavuje intenzita výplňového světla.

Difuzní deska

Odrazná deska

Buďte opatrní, abyste neposunuli zdroj světla příliš blízko k látce, ze které je difuzér vyroben. Mohla by se vznítit.

Posunutím tam a zpět se nastavuje velikost světelné plochy a měkkost/tvrdost světla.

SNADNÉ ZMĚNY V tomto příkladu bylo použito jediné světlo, které svítí přes difuzér. Toto schéma ukazuje, že změnou vzdálenosti difuzéru od modelu nebo zdroje od difuzéru lze snadno modifikovat velikost světelného zdroje, a měnit tak charakter vznikajících stínů.

K O M P O ZI C E A KO NT EX T

Seminář 22 Prostor rámu je základním konceptem v jakémkoli výtvarném umění, ale vůbec nejdůležitější je ve fotografii. CÍL >>  Naučit se pár kompozičních

pravidel, ale nebát se je porušovat.

Cvičení

ROZBORY KOMPOZICE Prohlédněte si své oblíbené fotografie (buď přímo své, nebo i ostatních fotografů) a všimněte si, jak často využívají klasické kompoziční postupy.

KOMPOZICE A ZARÁMOVÁNÍ Pro většinu uměleckých disciplín, zejména kreslení a malování, je prostor rámu něco jako bitevní pole. Umělec zaplňuje scénu grafickými prvky (čárami, tvary, barvami). Obrazy vznikají ve vnitřním světě rámu. Ještě než začne umělec pracovat, musí podle zamýšleného obsahu obrazu zvolit velikost rámu (plátna). Fotografická teorie hovoří někdy o prostoru záběru fotoaparátu jako o výřezu, aby bylo jasné, že není řeč o rámu fyzickém. V případě fotografie je výřez v podstatě editační nástroj. Fotograf používá fotoaparát tak, že vybírá a upravuje prvky z větší scény. Používá jej jako „laso“ (můj výraz), kterým spojuje nesourodé prvky, podtrhuje nebo vytváří spojení, která by bez jeho výběru nebyla zřejmá.

Fotograf se samozřejmě může rozhodnout přidat do obrazu rámeček (například u fotografií na tablo), i to je ovšem postup, který je v souladu s principem výběru a úprav. Také velikost má ve fotografii jedinečnou roli. Velikost fotografií lze dnes na rozdíl od historických počátků považovat za „virtuální“, protože stejnou fotografii je možné prohlížet v mnoha různých variantách jako výstavní zvětšeninu, fotku pro webovou prezentaci, zvětšeninu pro portfolio atd. Myslím, že můžeme s klidem říct, že ani jedna z fotografii v této knize nebyla focena s tím, že bude mít velikost, v jaké je zde otištěna. Mohlo by se tedy zdát, že ve fotografii na velikosti nezáleží. Jakmile však na vlastní oči spatříte ve výstavní síni obří zvětšeniny od Andrease Gurskyho nebo Richarda Misracha, tento názor rychle změníte. Umění obecně, a fotografie zvlášť, používá k vytvoření vizuálně zajímavého obsahu uvnitř rámu množství kompozičních postupů, které se vyplatí znát. Je však třeba si uvědomit, že když říkáme, že dobré fotografie jsou většinou dobře komponované, je to tak trochu jako říkat, že dobré knihy netrpí nešvary v používání interpunkce a neobsahují gramatické chyby. Dobrá kompozice nemůže pozvednout nudnou nebo bezcennou fotografii. A naopak, některé z nejpůsobivějších snímků v dějinách fotografie nerespektují žádné z klasických pravidel kompozice. Kompozice je zkrátka naším nástrojem, nikoli cílem.

Zlatý řez

DOMINANTNÍ PRVKY Když se zaměříme na používání pravidla zlatého řezu v portrétní fotografii, zjistíme, že řada působivých portrétů umísťuje dominantní oko portrétované osoby do jednoho z průsečíků. Samantha Adlerová umístila na této fotce modelčino oko i ruku do diagonálně položených oblastí, vymezených zlatým řezem, a vytvořila tak dramatické napětí.

Zlatý řez je v západní kultuře tak důležitý a zažitý, že je obtížné najít umělecké dílo, které jej nějakým způsobem nedodržuje. Podíváte-li se znovu na všechny fotografie, které se až dosud objevily v této knize, zjistíte, že více než polovina z nich nějak využívá zlatý řez. Zlatý řez je takové dělení úsečky, že poměr celé délky a delší části je stejný jako poměr delší ku kratší části. Hodnota tohoto poměru je 1:0,618, tj. velmi přibližně 3:2, proto se často zlatý řez nahrazuje třetinovým dělením. Obdélník, jehož strany jsou v poměru zlatého řezu, se označuje jako zlatý obdélník. Vlastností zlatého obdélníku je např. i to, že oddělíte-li od něj čtverec se stranou odpovídající kratší straně obdélníka, zbytek bude opět zlatý obdélník. Mnoho fotoaparátů používá přibližně tento poměr (tedy ve tvaru 3:2) pro velikost filmového políčka nebo senzoru. Vášnivým zastáncem zlatého řezu byl také první mistr fotografování na kinofilm, Henri Cartier-Bresson, který mu tím dal velmi uznávanou pečeť autority pro generace fotografů, kteří jeho cestu následovali.

KOMPOZICE A ZARÁMO VÁNÍ

KDYŽ SE TO DĚLÁ SPRÁVNĚ

ZLATÝ OBDÉLNÍK A ZLATÝ ŘEZ

Tento portrét vytvořila Michelle Peraltaová a je učebnicovým příkladem zlatého řezu (resp. jeho modifikace – třetinového pravidla). Snímek je horizontálně vymezen chodníkem a pruhy na zdi. Hlava modelky je přesně v průsečíku pravého horního obdélníku.

Rozdělí-li se zlatý obdélník na třetiny, vznikne devět dalších zlatých obdélníků. Umístěním hlavního a vedlejšího objektu do průsečíků vznikne vyvážená, ale dynamická kompozice.

108

POČÍTAČO V É ZÁKLADY

Seminář 28 Adobe Lightroom se skládá z pěti modulů: Knihovna (Library), Vyvolávání (Develop), Prezentace (Slideshow), Tisk (Print) a Web. Ze všech funkcí, kterými Lightroom disponuje, se zde budeme podrobně věnovat třem: archivaci (modul Knihovna), zpracování (modul Vyvolávání) a možnosti fotit s fotoaparátem přímo připojeným k počítači. CÍL >>  Porozumět základům

modulů Knihovna a Vyvolávání v programu Lightroom.

LIGHTROOM Knihovna v Lightroomu Většina mladých fotografů si zpočátku neuvědumuje význam archivování. Prostě jen fotí a negativy (nebo jejich digitální obdobu) strkají do krabice od bot nebo do pořadačů. Ale archiv snímků je celkovým záznamem vašeho tvůrčího života. Je to vaše duševní vlastnictví. Uspořádejte si vše hned na začátku, dokud je to zvládnutelné. Udržujte si archiv svědomitě, pravidelně zálohujte a soubory přesouvejte systematicky.

Ochrana autorských práv Úplně první věc, kterou byste měli udělat, když nainstalujete Lightroom, je vytvořit si šablonu pro metadata. Tato šablona automaticky přidá váš copyright a kontaktní informace do každé fotky, kterou importujete do knihovny. Tyto informace jsou automaticky připojeny pokaždé, když fotografii exportujete, kopírujete nebo nahráváte na server. Když objevíte nelegální použití svého snímku (stává se to stokrát denně na celém světě), budete moci dokázat, že jste původní autor. Na tento krok se snadno zapomene, protože není nijak zřejmý a každý chce nejdřív importovat a zpracovávat obrázky. Vytvoření šablony metadat zabere pět minut a ochrání vaše snímky napořád.

Cvičení

Import fotek do Lightroomu

NAUČTE SE SPRAVOVAT SVŮJ ARCHIV

Představte si, že jste právě dokončili focení pro nějaký časopis a máte 1100 fotek v RAW souborech. Dříve, než cokoli smažete z paměťové karty, nakopírujte snímky do počítače a pak na malý přenosný disk, který vždy nosíte s sebou. Pamatujte na pravidlo: Žádná fotka neexistuje, dokud není na dvou místech. Když se vrátíte do svého luxusního ateliéru či honosné kanceláře, nakopírujte fotky na velký pevný disk a pak je přímo z disku nebo z paměťových karet importujte do Lightroomu. Když vložíte paměťovou kartu do čtečky, Lightroom se vás automaticky zeptá, zda chcete snímky naimportovat a kam se mají uložit. Nezapomeňte fotky zálohovat na další disk v RAID poli nebo na jiný připojený disk vyhrazený pro zálohy. Při importu máte na výběr několik možností. Musíte určit, které přednastavené hodnoty chcete použít (viz strana 111), nebo můžete vybrat, že se snímky mají importovat s použitím nastavení (barvy, vyvážení bílé,

Začněte něčím jednoduchým a importujte do Lightroomu snímky z jednoho focení, vytvořte šablonu pro metadata a ke všem importovaným snímkům přiřaďte klíčová slova. Osvojení dobrých návyků a pracovních postupů hned na začátku vám pomůže úspěšně spravovat archiv po dobu celé kariéry.

PĚT MODULŮ V LIGHTROOMU KNIHOVNA (LIBRARY) Knihovna je srdcem celého programu – zde spravujete archiv svých snímků. Umožňuje vám importovat snímky, upravovat metadata, přidávat klíčová slova (velice užitečná věc, když potřebujete vyhledávat) a informace o autorských právech, vytvářet kolekce snímků, hodnotit a třídit snímky. VYVOLÁVÁNÍ (DEVELOP) Zde se zpracovávají RAW soubory, upravuje se expozice a barevné vyvážení, dělají se výřezy a korigují vady objektivů. PREZENTACE (SLIDESHOW) V tomto modulu můžete vytvářet multimediální prezentace doplněné hudbou. Spousta svatebních fotografů vytváří okamžitě prezentace z obřadu, které jsou promítány na oslavě. Také můžete vytvořit prezentaci své práce jako soubor formátu PDF a poslat ji e-mailem potencionálnímu zákazníkovi. TISK (PRINT) Modul Tisk (Print) umožňuje tisknout fotografie přímo z Lightroomu, ale umí toho mnohem víc, protože dokáže také vytvořit zákaznické balíčky (například 13 × 18 cm a tři malé snímky do peněženky pro rodiče každého dítěte ve třídě). WEB S modulem Web můžete vytvářet veřejné webové prezentace, ale také individuální galerie, které jsou přístupné jednotlivým klientům pouze po zadání hesla.

expozice atd.), které bylo na fotoaparátu v době jejich pořízení. Zpočátku může být užitečné vynulovat všechny hodnoty, abyste viděli původní RAW soubor bez jakýchkoli úprav, a lépe se tak naučili tento formát zpracovávat. V rámci dialogu pro import můžete rovněž přidat pár klíčových slov, jako je jméno klienta nebo časopisu,

LIGHTR O O M

Lightroom File Edit Window Help

Thu 4:08 PM

(60%)

Lightroom 3 Catalog.lrcat - Adobe Photoshop Lightroom - library

Navigator

Library Filter :

FIT FILL I:I 2:I

Histogram

Filters Off

Edit Metadata Presets Preset: Custom

10774 3888 x 2592

aw processed-313 DNG

Other Categories

IPTC Copyright Copyright World Famous Photographer Copyright Status Rights Usage Terms

ISO160

∫ / 11 –

43mm

Copyrighted

sec

200

Quick Develop

No reproduction without express written permission

109

Saved Preset

General - Zeroed

White Balance

As Shot

VYTVOŘENÍ ŠABLONY METADAT V menu vyberete položku Metadata > Upravit přednastavení metadat (Edit Metadata Presets). Tím každou importovanou fotku prohlásíte za svoji, a pomůžete ji tak ochránit před krádeží.

IPTC Creator Auto Tone

Tone Control

Creator World Famous Photographer Creator Address Palatial estates

Catalog All Photographs Quick Collection + Previous Import Previous Export sa Catalog

Exposure

Creator City New York

11604 1 1 701

Recovery

Creator State / Province NY

Fill Light

Creator Postal Code 10024

Blacks

Creator Country USA Brightness

Creator Phone 555-555-555

Folders

10777 3888 x 2592

Macintosh HD

Creator E-Mail info@worldfamous.com

13.4 / 297GB

572

2008

2004

2010

2259

Abe wedd

1086

821

Shoot Import Folder

701

Woodstock scout

Clarity

Creator Job Title world Famous

Vibrance

IPTC Image

Reset All Date Created

1141

Medaes

CO JE TO „DIGITÁLNÍ NEGATIV“ NEBOLI DNG?

Contrast

Creator Website worldfamous.com

2008

Janice Gilman

aw processed-316 DNG

Keywording

Intellectual Genre Keyword Tags

Scene

Check All

Check None

Check Filled

Enter Keywords

Done

G-RAID MRJ_ShootDrive Click here to add keywords

Collections Keyword Suggestions Smart Collections

Import…

Export…

Sort: Added Order

místo focení anebo další identifikátory jako „motorka“, „závody“, „vinobraní“, které se vztahují k celému focení. Nejnovější verze Lightroomu také umožňuje procházet všechny snímky ještě před importem a vybrat si jen ty zajímavé.

Úprava všech snímků Z našeho imaginárního focení pro časopis máme 1100 snímků. Rozhodně ne každý stojí za dokonalé zpracování. První krok je rychle projít všechny snímky a všem, které se vám líbí, přidat barevnou visačku. V této fázi jsou visačky lepší než hodnocení pomocí hvězdiček, protože vám umožní snadněji od sebe oddělit všechny upravené verze dané fotografie, které případně uděláte. Teď je také vhodná chvíle přidat jednotlivým snímkům specifická klíčová slova. Máte-li například 30 snímků konkrétní osoby, vyberte je do skupiny a jméno přidejte na seznam klíčových slov. Snímky pak budete schopni rychle najít, aniž byste museli procházet celou kolekci. Pomocí visaček si můžete zredukovat počet fotek zhruba na 100 kusů (v případě focení svatby jich můžete chtít víc, ale teď je řeč o focení pro časopis).

Thumbnails

Sync Metadata

Sync Settings

V další fázi musíte určit nejdůležitější fotografie a zredukovat jejich počet na přibližně 20 nejlepších snímků. Přiřaďte jim určitý počet hvězdiček podle toho, jak jsou důležité pro výsledek celé zakázky, nebo podle jejich celkové kvality. Dávejte si pozor, abyste fotkám ve své knihovně nedávali příliš vysoký počet hvězdiček. Pečlivě si vybírejte. Najít jednu fotku, když jich máte v archivu 400 000, znamená hledat jehlu v kupce sena. Jestliže všem svým fotkám dáte pět hvězdiček, vytvoříte obrovskou kupu jehel a vytvářet jakoukoli hierarchii ztrácí smysl.

Modul Vyvolávání Jakmile se vám podařilo zredukovat počet snímků na nějaké rozumné množství, je čas začít s úpravami jednotlivých fotek. To se dělá v modulu Vyvolávání. Zde můžete RAW soubory začít zpracovávat a vylepšovat. Tady můžete také jemně doladit barvy, vyvážení bílé a expozici, udělat výřez, odstranit šum, snímky doostřit a dokonce odstranit vady objektivu. Potřebujete-li udělat stejné úpravy pro 20 stejných snímků, můžete upravit jeden a pak úpravy zkopírovat a vložit do všech ostatních obrázků.

Na začátku dialogového okna pro import se vás Lightroom zeptá, zda chcete zkopírovat původní soubor na nové místo nebo zda chcete soubor zkopírovat jako digitální negativ. RAW soubory jsou zapsány v proprietárním formátu, který vytvořil výrobce fotoaparátu pro daný model. To znamená, že k jejich přečtení je potřeba speciální software. A bude takový software k dispozici ještě za 20 let? Pravděpodobně ano, ale možná také ne. Digitální negativ, nebo také DNG, je formát souborů vytvořený firmou Adobe, který převádí RAW soubory do univerzálního kódu. Díky tomuto kódu budete vždy schopni načíst původní informace (alespoň dokud bude Adobe solventní). DNG soubory vypadají a chovají se úplně stejně jako RAW soubory, i když na disku zabírají zhruba o 20 procent méně prostoru. Žádná informace se nikdy neztratí – jen je všechno zapsáno v univerzálním formátu. Pár výrobců fotoaparátů, například Leica, převzalo DNG jako formát pro ukládání snímků. V budoucnosti budou možná fotoaparáty používající specifický formát RAW v menšině a výrobci fotoaparátů přijmou pro ukládání souborů DNG formát. Měli byste tedy své snímky převést do DNG? Je to na vás. Záleží, čemu kdo dává přednost.

116

POČÍTAČO V É ZÁKLADY

Seminář 30 Photoshop je složitý a náročný program, o kterém byly napsány stovky knih. V tomto cvičení se zaměříme na jednu z mnoha možností Photoshopu: retušování portrétů.

ZÁKLADY PHOTOSHOPU Každý fotograf má jiná pravidla pro to, jak mají jeho fotky vypadat. Modelka v příkladu použitém na následujících stránkách je televizní moderátorka. Chceme použít jemnou retuš a zachovat její věk (no tak dobře, možná jí pět let ubereme), ale nechceme retušovat moc, aby se šéf castingu nelekl, až se dostaví do studia. Největší chyba, kterou většina lidí při práci s Photoshopem dělá, je snaha udělat příliš mnoho věcí příliš rychle. Je to delikátní program, který podává nejlepší výsledky, když se používá na jemné doladění snímku. Více drobných oprav vypadá lépe než jedna velká.

CÍL >>

ZAČÍNÁME

 Naučit se retušovat

Dříve než obrázek otevřete ve Photoshopu, upravte ho co nejlépe v Lightroomu.

portréty ve Photoshopu.

Lightroom

File

Edit

Develop

Photo

Settings

Tools

View

Add to Quick Collection and Next ADOBE PHOTOSHOP

LIGHTROOM 3

Window

Help

SHLÉDNĚTE PÁR ZÁBAVNÝCH VIDEOKLIPŮ Matt Bledsoe a Troy Hitch vytvořili v prosinci 2007 úžasný seriál videonávodů nazvaný „You Suck at Photoshop“ (Ve Photoshopu jsi břídil) a umístili ho na webu My Damn Channel. V tomto seriálu stvořili fiktivní postavu podivína jménem Donnie Hoyle, který ze svého nepovedeného života utíká do světa videoher a vytváření videonávodů pro Photoshop. Webový seriál měl takový úspěch, že se jeho příběh dostal až na stránky časopisu Time a dvakrát vyhrál cenu Webby. Budete se smát, budete plakat a naučíte se toho spoustu o Photoshopu, zejména o používání nástrojů Pokřivení (Warp), Deformace (Distort) a Vrstvy (Layers).

 1 Vylepšení v Lightroomu Vyberte obrázek v Lightroomu a co nejlépe nastavte kontrast, expozici a ořez. Retuše zahájíte příkazem Fotografie (Photo) > Upravit v programu (Edit in) > Upravit v programu Adobe Photoshop (Edit in Photoshop). Lightroom se zeptá, zda chcete upravit původní obrázek, kopii obrázku nebo kopii s provedenými úpravami. Vyberte posledně jmenovanou možnost a kliknutím na políčko Stack with Original uložíte upravenou kopii k původnímu obrázku do archivu Lightroomu.

(99%) Mon 2:12 PM

atalog.lrcat – Adobe Photoshop Lightroom – Develop

Show in Finder Go to Folder in Library Edit In

Cvičení

Photoshop je založen na koncepci „vrstev“. Vrstvy si můžete představit jako celuloidové fólie, které přikládáte na původní obrázek (říká se mu „obraz pozadí“). Každá vrstva ovlivní vrstvu pod sebou. Je-li na vrstvě nějaká chyba nebo jsou potřeba další úpravy, lze ji znovu otevřít, upravit nebo zrušit. Po otevření obrázku ve Photoshopu je vrstva pozadí (původní obrázek) uzamčena, aby nemohlo dojít k poškození původního souboru. Práci s obrázkem začněte vytvořením nové vrstvy s kopií obrázku pozadí (nebude zamčená).

Create Virtual Copy Rotate Left (CCW) Rotate Right (CW) Filp Horizontal Filp Vertical

Library

Develop

Slideshow

Edit in Adobe Photoshop CS5… Edit in Other Application…

Web

Histogram

Open as Smart Object in Photoshop… Merge to Panorama in Photoshop… Merge to HDR in Phoroshop… Open as Layers in Photoshop… ISO 100

105mm

ƒ/10

1 / 80 sec

Set Flag Set Rating Set Color Label Saturation

Save Metadata to File Read Metadata from File Update DNG Preview & Metadata

Detail

Delete Photo… Remove and Trash Photo… Delete Rejected Photos…

Photoshop

File

Edit

Image

Layer

Select

Filter

Analysis

View

Window

Help

12.5% Feather: 0 px

(99%) Mon2:16 PM ESSENTIALS

Anti-alias

Style: Normal

Width:

Height:

DESIGN

CS Live q

PAINTING

Refine Edge…

COLOR

SWATCHES

STYLES

ADJUSTMENTS

MASKS

Add an adjustment

 Otevření ve Photoshopu Obrázek se automaticky otevře ve Photoshopu a vy můžete začít využívat všechny jeho fascinující nástroje.

Levels Presets Curves Presets Exposure Presets Hue/Saturation Presets Black & White Presets Channel Mixer Presets Selective Color Presets

LAYERS

CHANNELS

Normal

PATHS Opacity: 100%

Lock:

Fill: 100%

Background

ZÁK LADY PHOTOSHO PU Photoshop

RETUŠOVÁNÍ VRÁSEK

File

Edit

Image

Layer

Select

Filter

Analysis

View

Window

Help

(99%) Mon2:17 PM

New

100%

117

ESSENTIALS

DESIGN

PAINTING

CS Liveq

Duplicate Layer… Resize Windows To Fit

Každý z nás má pár vrásek a 22megapixelový fotoaparát je pěkně netolerantní. Důležité je, že ve skutečnosti nebo na videu bychom si těchto vrásek vůbec nevšimli. Většina z nich je způsobena tím, že fotoaparát zmrazí úsměv.

Zoom All W

creen

Delete

Fill Screen

Print Size

Layer Properties…

COLOR

Layer Style

SWATCHES

STYLES

Smart Filter New Fill Layer

New Adjustment Layer Layer Content Options…

ADJUSTMENTS

Layer Mask

Add an adjustment

MASKS

Vector Mask Create Clipping Mask Smart Objects Video Layers Type Rasterize Levels Presets

 1 Duplikujte vrstvu Nejprve z menu vyberte Vrstva (Layer) > Duplikovat vrstvu (Duplicate Layer). Tím se vytvoří kopie vrstvy, aby původní vrstva zůstala nezměněná.

New Layer Bases Slice

Curves Presets Exposure Presets

Group Layers

Hue/Saturation Presets

Ungroup Layers

Black & White Presets

Hide Layers

Channel Mixer Presets Selective Color Presets

Arrange Align

LAYERS

Distribute

CHANNELS

PATHS

Normal

Opacity: 100%

Lock:

Lock Layers…

Fill: 100%

Background

Link Layers Select Linked Layers Merge Layers Merge Visible Flatten Image Matting

Photoshop

File

Edit

Image

Layer

Select

Filter

Analysis

View

Window

Help

Photoshop

Mode:

Normal

File

Edit

Image

Layer

Select

Filter

Analysis

View

Window

Help

Photoshop

File

100%

Type:

Proximity Match

Create Texture

Content-Aware

Sample All Layers

Mode:

Edit

Image

Layer

Select

Filter

Analysis

View

Window

Help

100%

Normal

Source:

Sampled

Pattern:

Size:

36 px

Hardness

35%

Spacing

Aligned Sample: Current Layer

Mode:

Normal

Source:

Sampled

Pattern:

Aligned

Sample:

Currenr Layer

25%

Spot Healing Brush Tool J Healing Brush Tool

Angle:

Patch Tool

Roundness:

Red Eye Tool

J Size:

 2 Retušovací štětec Nyní z ikony na levé straně obrazovky uchopte nástroj Retušovací štětec (Healing Brush).

10˚ 48%

Pen Pressure

 3 Tvar a úhel Zvolte tvar a úhel retušovacího štětce podle oblasti, ve které pracujete – v tomto případě vrásky od smíchu v koutcích oka – tak, abyste co nejméně zasahovali do okolí. Menu Štětce má vespodu políčka se šipkou kruh (na obrázku je to ovál), který můžete poklepáním a tažením nastavit do požadovaného tvaru a polohy. Všechny změny dělejte co nejmenší, jinak budou vypadat nápadně a nepřiměřeně.

 4 Nepřehánějte to „Ve 20 má každý tvář, co slouží, ve třiceti tvář, jakou si zaslouží.“ Nechceme vymazat její životní příběh, takže některé charakteristické vrásky necháme. Retušovacím štětcem malujte přes vrásky, skvrnky a sluncem poškozenou pleť, ale nepřehánějte to. V příštích krocích to ještě vylepšíme.

Až dosud jsme se v našich cvičeních učili správně používat jen jedno světlo. V této kapitole se budeme věnovat práci s několika světelnými zdroji. Naučíme se, jak vykreslit a zvýraznit strukturu obličeje, jak hezky nasvítit pleť a definovat prostorové vztahy mezi fotografovanými objekty a jejich okolím.

kapitola 6

ATELIÉROVÁ FOTOGRAFIE

UMOCNĚNÁ KRÁSA Na tomto ateliérovém portrétu od Konstantina Suslova je jasně vidět, že se autor pohybuje ve světě módní fotografie. Modelka je krásná a důkazy o tom, nakolik Suslov umocnil její krásu šikovným nasvícením, se skrývají v jejích očích. Všimněte si okrouhlých světýlek v očích, které mnohem lépe než jakékoli schéma ukazují, jak byla při focení kolem rozmístěna světla. Dovedné umístění odlesků do očí spolu s výrazně malou hloubkou ostrosti přitahuje naši pozornost k jejímu pohledu.

128

AT E LI É R O VÁ F OTO GR A F I E

Seminář 32 První věc, kterou potřebujete pro tříbodové svícení, jsou pochopitelně tři světla (minimálně). A vůbec přitom nezáleží, jestli použijete elektronické blesky nebo trvalá světla. Světlo je světlo.

ZÁKLADNÍ SADA PRO TŘÍBODOVÉ SVÍCENÍ S BLESKEM V této chvíli byste měli mít už takové znalosti technického vybavení, že byste z tohoto semináře dokázali vyvodit také pravidla svícení s teplotními zdroji. Blesky vyžadují o něco více vybavení i znalostí, a proto se teď zaměříme právě na ně. Máte si však pořídit lampy s generátorem, nebo monobloky? To je otázka. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Vaše volba by se tedy měla odvíjet od vašich konkrétních potřeb.

Výbojka blesku a standardní reflektor

CÍL >>  Pochopit základy práce

s blesky před tím, než se naplno vrhnete na svícení několika světelnými zdroji.

Madlo – umožňuje nastavit blesk do správné polohy

Cvičení

Stojan – kupte si takový, který lze vysunout do výšky alespoň 2,7 m

PŘEČTĚTE SI NÁVOD K POUŽITÍ! Děláme to všichni: otevřeme krabici s novým fotoaparátem, bleskem nebo počítačem a hned s ním zkoušíme pracovat. Ovšem v oněch nudných návodech se skrývá spousta informací, které vám pomůžou snížit vysoký krevní tlak.

POZNEJTE SVOU VÝBAVU Zábleskový systém, který neznáte, vás může pěkně potrápit. Tato jednotka umožňuje pracovat se třemi zábleskovými lampami, které lze ovládat pomocí dvou různých kanálů. Máte tak k dispozici výkon 2400 Ws, který lze rozdělit mezi jednu lampu o výkonu 1200 Ws a dvě další, každou o výkonu 600 Ws. Když se před rozmísťováním světel nejprve zamyslíte, můžete výkon lamp rozdělit inteligentně.

Generátor

Lampy s generátorem Lampy s generátorem představují dobré řešení pro fotografy pracující převážně v ateliéru. Všechna světla jsou většinou připojena do jednoho zdroje, takže fotografovi stačí jenom se sehnout a může upravit nastavení výkonu jednotlivých lamp. Zábleskový systém s generátorem je také (většinou) levnější, protože všechny kondenzátory (tedy nejdražší část zařízení) se skrývají v jednom napájecím zdroji a samostatné lampy jsou levnější. Přepočítáme-li výkon na peníze, vyplatí se spíše systém s generátorem a samostatnými lampami. Když vám na place spadne samostatná záblesková lampa nebo ji prostě potřebujete jakkoli opravit, dá se to sfouknout rychle tím, že ji vyměníte za jinou. Na druhou stranu, když se odporoučí generátor, jste nahraní. Proto je třeba mít dva generátory nebo alespoň rychlý přístup k náhradnímu vybavení (třeba mít blízko půjčovnu). V dobách, kdy se fotilo středoformátovými fotoaparáty na film s citlivostí ISO 100, vyžadovali fotografové od osvětlovacích systémů mnohem větší výkon. Přenosné napájecí zdroje dodávají kolem 1200–2400 wattsekund a celkový výkon lze rozdělit mezi tři (někdy čtyři) oddělené lampy připojené k jednomu zdroji. Typické zábleskové jednotky s výkonem 2400 Ws, které se používaly při focení portrétů, umožňovaly pracovat se clonou f/8–f/16 při ISO 100. Pokud jste potřebovali jeden zdroj s opravdu velkým výkonem, použili jste generátor s jedinou lampou, do které šlo celých 2400 Ws. Fotografové fotící jídlo a zátiší velkoformátovými fotoaparáty 8 × 10 palců používali běžně jednu hlavu s výkonem 10000 Ws napájenou velkými ateliérovými generátory. Zábleskový systém s centrálním zdrojem má i své nevýhody. Když potřebujete pracovat v exteriéru, trvá nainstalování světel déle a umístění světel je limitováno tím, jak daleko mohou být od sebe, protože jsou všechna připojena k jednomu zdroji. Existují sice prodlužovací kabely, ale jejich použití není zadarmo (snižují výkon o jeden expoziční stupeň). Světelná sestava se navíc mění ve změť kabelů, které čekají jen na to, až o ně vy nebo fotografovaný zakopnete. Při focení v exteriéru to může být významné omezení.

ZÁK LADNÍ SADA PR O TŘÍBODO VÉ SVÍCENÍ S BLES K E M

Systémy s monobloky

Další vybavení

Ještě před pár lety nebyly monobloky žádná výhra. Měly nízký výkon a ve srovnání se svými protějšky s externím napájením byly drahé a křehké. Moderní digitální zrcadlovky však udělaly veliký pokrok v odstraňování šumu při focení na vysoké ISO, takže se dá fotit při ISO 400, případně ISO 800. To znamená, že zábleskový systém složený ze tří nezávislých monobloků s výkonem 400 Ws dává více než dost světla v jakékoli situaci a poskytuje daleko větší flexibilitu, co se týče rozmístění světel. Nevýhoda je, že všechny ovládací prvky jsou umístěny přímo na zábleskové hlavě, takže když chcete změnit nastavení světla, musíte k němu dojít, snížit stojan, nastavit výkon a pak světlo vrátit do původní polohy. (Ale od toho jsou asistenti!) Pro svatební fotografy a fotografy architektury, kteří během focení neustále přenášejí světla, jsou monobloky ideální. Každé světlo je plně funkční samo o sobě, takže je lze používat nezávisle – fotograf třeba může fotit jednu scénu, zatímco asistent už začíná chystat volná světla na novém místě.

Základem pro svícení jsou sice světla, ale nejdříve je třeba pořídit si další vybavení. Stojany Potřebujete alespoň pět stojanů vysokých nejméně 2,4 m. Stojany navíc slouží k uchycení odrazných a vykrývacích desek, difuzérů a dalších světelných modifikátorů. Voštiny Standardní sada čtyř kusů bude ve většině případů stačit. Deštníky nebo softboxy Většina zábleskových sestav se dodává s deštníkem pro každou hlavu. Pro portréty jednotlivců je skvělým doplňkem softbox velikosti 60 × 90 cm. Držáky a úchytky Prozatím vystačíte s několika „A“ svorkami a kolíčky na prádlo. Užitečný může být i kousek difuzního materiálu (třeba pauzák). Levný pěnový polystyren nebo karton se báječně hodí k vykrývání světla, vytváření stínů a dá se použít i jako malá odrazná plocha k usměrňování výplňového světla. Při velkém focení může počet nejrůznějších držáků a podobného vybavení docela narůst. Tomuto tématu se budeme věnovat podrobněji v kapitole o svícení v plenéru. Synchronizační kabely a bezpečný synchronizační konektor Znovu zdůrazňuji: když zapomenete přibalit synchronizační kabel nebo když kabel během focení přestane fungovat, jste v háji. Vždycky s sebou noste náhradní synchronizační kabel a bezpečný synchronizační konektor. Beauty dish reflektor Parabolický reflektor jedinečné konstrukce odrážející sloupec měkkého světla. Není to sice zásadní položka vybavení, ale při focení určitých lidí dokáže zázraky.

Závěr Jestliže jste spíš fotograf, který pracuje v ateliéru, pravděpodobně uděláte dobře, když investujete do systému s centrálním napájením. Pokud se chystáte hodně cestovat a pracovat v plenéru, budou vám asi nejlépe vyhovovat monobloky.

ACETYLCELULÓZOVÉ GELOVÉ FILTRY

JASNÉ BARVY Tyhle mají náhodou hodně výrazné barvy, ale můžete si také vyzkoušet jemnější odstíny a vylepšit jimi barevný odstín pleti nebo vytvořit zdání přirozeného světla.

Pomocí acetylcelulózovových gelových filtrů se mění barva světla světelných zdrojů. Jasně barevné gelové filtry (červené a purpurové) se používají hlavně pro vytváření zvláštních efektů (například pro vytvoření atmosféry večírku). Jiné filtry (jako jantarové a modré) se používají k napodobení jednoho světla jiným nebo smíchání dvou světel dohromady (například promíchání světla blesku a žárovky). Velmi světlé filtry lze použít k vylepšení pleťových tónů.

POUŽÍVÁNÍ FILTRŮ Tento portrét využívá gelové filtry jak k barevným korekcím, tak ke světelným efektům. Abych přiblížil barevnou teplotu světla blesku žárovkovému osvětlení ve studiu, použil jsem malý softbox s jantarově oranžovým konverzním filtrem (odborně se mu říká „Conversion Tungsten Orange“, zkráceně „CTO filtr“). Další blesk s jasně žlutým filtrem jsem použil k nasvícení kovového kruhu nad moderátorovou hlavou.

129

CO DĚLÁ GRIP A GAFFER Pojem Grip pochází z oblasti filmu. Při natáčení filmů osvětluje „gaffer“, což je člověk, který je zodpovědný za nastavení světel. „Grip“ je zodpovědný za nastavení kamerového vozíku a modifikátorů světla, jako jsou odrazné plochy a difuzéry. Role těchto profesí lze stručně definovat takto: „Gaffer“ je zodpovědný za světlo, „Grip“ je zodpovědný za stíny.

BEAUTY DISH REFLEKTOR Toto je „beauty dish“ v nejběžnější velikosti 50 cm. Efekt těchto reflektorů hodně těží ze zákona o úbytku světla, proto se musí umisťovat poměrně blízko k modelu.

Vytváření portrétů v exteriéru vyžaduje přesné plánování a využijete při něm více fotografických dovedností než při práci v ateliéru. Musíte umně vyvážit účinek pozadí s hlavním motivem portrétované osoby. Je důležité dostatečně popsat okolní prostředí, abyste fotografované postavě dodali patřičný kontext, ale současně je třeba dát modelu dostatek prostoru, aby fotografie získala emoční náboj.

PROSTŘEDÍ STŘEDNÍHO VÝCHODU Bar Am-David ve své sérii „Portréty z Jaffy“ zkoumá oblast Jaffa v Tel Avivu, kde Arabové a Izraelci žijí v relativní harmonii. Povolání muže na obrázku prozrazuje jeho uniforma, ale prostředí fotografie dotváří spousta detailů: barva zdí a kvalita světla.

Při focení portrétů v přirozeném prostředí nebo kdekoli mimo ateliér kombinujete dovednosti portrétního fotografa s dovednostmi fotografa interiérů, protože okolní prostředí musí být nasvíceno a zachyceno stejně dobře jako hlavní objekt. Zde vstupujeme do oblasti pokročilých technik svícení a vytváření portrétů.

kapitola 7

FOTOGRAFIE MIMO ATELIÉR A V PŘIROZENÉM PROSTŘEDÍ

152

F OTO G R A F I E M I M O AT ELI ÉR A V PŘ I R O Z ENÉM PR OSTŘEDÍ

Seminář 37 Při svícení portrétu, ve kterém je fotografovaná osoba zasazena do určitého kontextu daného vnitřním prostorem, musíme vždy najít optimální rovnováhu mezi prostředím a fotografovanou osobou. Většinou je to právě pozadí, co nám říká, zda tvář, na kterou se díváme, patří lékaři, právníkovi, světci nebo hříšníkovi. CÍL >>  Pracovat s konkrétním místem jako zdrojem kontextu.

NASVÍCENÍ PROSTŘEDÍ A INTERIÉRŮ Nasvěcování vnitřních prostor je velice složité a stálo by za samostatnou knihu, ale existuje několik základních pravidel, jejichž dodržování dokáže focení portrétů v interiérech zjednodušit. Nejdřív si rozdělte jeden velký nepřehledný problém na několik problémů dílčích, zvládnutelných:  Nejprve nasviťte prostor.  Pak nasvěcujte tvář. Samozřejmě se to nasvícení prostoru zdá na hlavu postavené, protože přece chceme fotit portrét. Mnoho mladých fotografů dělá tu chybu, že na vykreslení míst-

PLUKOVNÍK DONALD HOCUTT, POPRAVČÍ, STÁTNÍ VĚZNICE, ALABAMA Věděl jsem, že půjde o hlavní snímek k článku o trestu smrti, který vyšel v časopise Esquire, takže byl komponován tak, aby se vešel na dvojstránku, tedy plukovník je vlevo a plynová komora vpravo. Panty dveří byly umístěny tak, aby vyšly do švu mezi stránkami. Nahoře jsem nechal dost místa na nadpis článku, který

nosti použije pouze světlo, které „zbude“ z nasvíceného portrétu. Na prostředí si pak vzpomenou, až když je pozdě. To je chyba ze dvou důvodů:  Nasvítit místnost/prostředí je ve skutečnosti obtížnější úkol, přitom divákovi často poskytuje více informací.  Protože je místnost problematičtější, obvykle také zabere více času. Místnost je trpělivá, nemá kam jít, takže si obvykle můžeme dopřát ten luxus a prostor v klidu a s rozmyslem nasvítit.

zněl: „Poslední tvář, kterou kdy uvidíte.“ V tomto konkrétním případě jsem při práci použil velkoformátový fotoaparát 4 × 5 palců a spoustu dalšího vybavení. Plukovník Hocutt zařídil, aby mi nějací vězni přenesli vybavení 350 m na místo focení. Bylo šílené horko a já si všiml, že jsou všichni orosení potem, což mě inspirovalo použít stříbrné odrazné desky jako hlavní zdroje světla.

ROZMÍSTĚNÍ SVĚTEL PŘI FOCENÍ SNÍMKU VLEVO ZACHYCUJE TOTO SCHÉMA

Světlo s modrým filtrem uvnitř komory

Softbox osvětlující dveře do komory a výplňové světlo obličeje

Světlo do vlasů Stříbrná odrazná deska umístěné nahoře na stojanu s ramenem, odrážející se od odrazné desky

NASVÍCENÍ PR OSTŘEDÍ A INTERIÉ R Ů

SOUHRA SVĚTLA A STÍNU Paul Warchol je jedním z nejlepších fotografů architektury na světě. Na této fotografii je skvěle vidět, jak pomocí práce se světlem a kontrastem dokáže vést oko diváka po fotografii. Všimněte si, že nejsvětlejší místo fotografie je současně nejvzdálenější.

BEZPEČNOST, ETIKETA A PÁR PRAKTICKÝCH TIPŮ Světla, včetně pilotních žárovek v blescích, se mohou tak rozpálit, že zapálí textilie nebo ochranný lak. Mohou dokonce aktivovat protipožární systém budovy, pokud se k jeho čidlům dostanou dost blízko. Při zapojování trvalých světel nebo blesků se snažte zapojit zdroje do více okruhů. Ověřte si velikost jističe. Byty jsou většinou vybaveny jističi maximálně 20–30 A na jeden okruh. Místo abyste všechno zapojili do jedné zásuvky, raději ještě natáhněte silný prodlužovací kabel z vedlejší místnosti. Nikdy se nepřipojujte do stejné zásuvky či k jednomu okruhu, ve kterém je připojen a používá se počítač. Pokud vyletí pojistky, mohl by člověk pracující u počítače přijít o data. Jestliže fotíte u někoho doma nebo na pracovišti, jste tam na návštěvě. Neobejdete se bez přesouvání nábytku nebo ostatního vybavení bytu, ale šikovný asistent by měl použít fotoaparát v telefonu, aby zaznamenal, jak byly věci umístěny předtím, než jste je přesunuli. 

Netahejte světla po podlaze. Vždy je nadzvedněte. Vlákno rozsvícené žárovky je velmi křehké, proto při posouvání světel vždy zhasněte jak trvalá světla, tak pilotní žárovky blesku. Rozhodně nikdy nestoupejte v botách na cizí nábytek. Světlo odražené od okna nebo obrazů lze odstranit změnou naklonění obrazu (například pomocí zmuchlané kuličky z lepicí pásky umístěné za obrazem) nebo (v případě okna) umístěním stínidla mezi světlo a odraz. Při práci s bleskem je někdy obtížné určit, které světlo způsobuje odlesky nebo odrazy. Zhasněte všechna světla a pak je postupně znovu rozsvěcujte. Tímto postupem zpravidla odhalíte zdroj problémů. Při závěrečném balení pečlivě zkontrolujte, jestli jste nezapomněli na nějaké vybavení. Objektiv asi nezapomenete, ale taková dobrá paměťová karta stojí několik tisíc korun a dá se snadno ztratit, což je obzvlášť nemilé hlavně tehdy, když na ní máte uloženy výsledky celého focení. 

153

Osvětlení prostoru Mnoho mladých fotografů nastaví dvě světla (obvykle s deštníky) na každou stranu fotoaparátu a jednoduše napálí světlo na scénu. Problém je pochopitelně v tom, že světlo se vzdáleností ubývá, takže zadní část pokoje je tmavší a tmavší. Je to stejné, jako kdybyste s baterkou nakukovali do tunelu. Když se však díváme na fotografie výborných fotografů a kameramanů interiérů, zjistíme, že umístěním světel hluboko do scény (tak, aby nebyla v záběru) ve skutečnosti vytvářejí vzájemně se překrývající roviny světla, které vábí náš zrak prostorem a doslova nás lákají k prohlídce místnosti. Tímto způsobem se také zvýrazňuje textura textilií a předmětů. Pojďme si projít krok za krokem, jak lze chytrým rozmístěním světel zlepšit podobu interiéru. Fotky na protější straně byly pořízeny objektivem širším, než je ohnisková vzdálenost použitá pro finální snímek. Ale obecně není špatný nápad „svítit zeširoka“, protože se tím mnohem snadněji objeví všechny problémové oblasti. Techniku svícení se také snáze naučíte při práci s trvalými světly.

Cvičení

ANALYZUJTE, JAK VYKRESLUJÍ PROSTOR SVĚTLEM OSTATNÍ FOTOGRAFOVÉ. Prostudujte si časopisy o moderním bydlení jako je třeba Domov nebo Bydlení a zkuste poznat, jakým způsobem fotograf používal světla k vykreslení interiéru. Podívejte se na několik nízkorozpočtových filmů (vypněte zvuk, abyste se nenechali vtáhnout do děje). Filmaři jsou mistři v zobrazování prostoru pomocí světel, která kamera vůbec nezabírá. Vysokorozpočtové filmy jsou často natáčeny v perfektně vybavených ateliérech s komplikovanými světelnými sestavami, takže z nich fotograf tolik užitečných informací nevypozoruje. Osvětlete několik různých interiérů (bez lidí) jen pomocí jednoduchých světel. Pracujte pouze se skromným příslušenstvím, např. polystyrénovými deskami, filmařskou fólií a svorkami.

Portrétní fotografie představuje rozsáhlý obor. Žádný fotograf není odborníkem na všechny jeho oblasti, ale důležité je, že každá oblast portrétní fotografie vyhovuje jinému typu osobnosti. Také potřebné dovednosti pro zvládnutí jednotlivých podžánrů portrétní fotografie se liší. Svatební fotografie vyžaduje jiný způsob komunikace než ilustrační fotografie, už jen proto, že zákazník je současně fotografovanou osobou. Firemní fotografie a fotografie slavných osobností vyžadují pečlivé nasvícení a přípravu. Fotožurnalisté si zase musejí umět poradit v každé situaci a být připraveni improvizovat. Následující rozhovory představují šest fotografů, jejichž profesní dráhy vedou zcela odlišnými oblastmi portrétní fotografie.

kapitola 8:

ROZHOVORY

„JEFFERSON AIRPLANE“, ART KANE Tuto fotografii pořídil Art Kane pro obálku časopisu LIFE v roce 1968. Jako jeden z průkopníků ilustračního konceptuálního portrétu velmi pečlivě studoval ty, které měl fotografovat. Snažil se vytvořit snímky, které jsou pro fotografovaného určitým způsobem specifické a něčím ho představují. Jefferson Airplane patřila mezi kapely, jež na konci 60. let zformovaly žánr acid rock. Členové kapely pózují v bednách z plexiskla vyrobených přímo pro toto focení. Mají připomínat kostky cukru, na kterých se v té době obvykle podávalo LSD. Továrna v pozadí byla z konečné verze odstraněna ruční retuší (už 40 let před Photoshopem).

172

ROZHOVORY

Art Kane

PORTRÉT JAKO ABSTRAKCE Před Annie Leibovitzovou, Markem Seligerem nebo Chrisem Buckem tvořil Art Kane. Zatímco Arnolda Newmana můžeme právem považovat za původce konceptuálního portrétu, Art Kane byl tím drzým inovátorem, který konceptuálnímu portrétu otevřel dveře do moderní doby.

9. duben 1925: Narodil se v New York City. 1943: Hned po střední škole získává stipendium v programu Art of Military Camouflage (Umění vojenské kamufláže). 1944: Nastupuje k 603. kamuflážnímu praporu, přezdívanému též Armáda duchů (23. speciální jednotka). Sloužili zde i budoucí módní návrhář Bill Blass a malíř abstraktních obrazů Ellsworth Kelly. 1950: Promuje s vyznamenáním na Cooper Union. 1953–56: Na The New School studuje u Brodoviče. 1950–52: Redaktor časopisu Esquire.

Jednou z nejvýznamnějších úloh fotografie je fungovat jako zrcadlo, které jednak odráží, jednak spoluvytváří společnost dané doby. Art Kane nejenže dokumentoval společnost, která ho obklopovala; on byl současně jedním z jejích tvůrců. Od 60. let do poloviny 80. bylo prakticky nemožné sáhnout po časopise a nenajít v něm fotku od Arta Kanea. Jeho přínos ilustrační fotografii je nezměrný. Jonathan Kane je syn Arta Kanea. Je fotoeditorem časopisu, hudebníkem a také výborným fotografem.

1952–57: Umělecký ředitel, časopis Seventeen – nejmladší, jaký byl kdy jmenován. 1957–59: Umělecký ředitel, Irving Serwer advertising. 1959: Začíná fotit na plný úvazek. 1960: Otevírá svůj první ateliér v budově Carnegie Hall. 1962: Vyměňuje si portréty s tehdy ještě neskandalizovaným Andy Warholem, malířem, kterého si často najímal. 1963: První použití extrémně širokoúhlého objektivu v módní fotografii – Diana Vreelandová z časopisu Vogue je nejprve zděšena. 1967: Pro stánek USA na světové výstavě EXPO píše a režíruje film A Time To Play. do 1990: Fotí nejrůznější kampaně po celém světě. 22. února 1995: Umírá. www.artkane.com

MJ: Byl jsem na 2. stupni základní školy, když jsem se dozvěděl o Vašem otci. Opravdu o něm moc nevím, kromě toho, že když jsem vyrůstal, viděl jsem jeho práce všude kolem sebe. Byl to nejspíš první fotograf, o němž jsem měl nějaké povědomí, protože jsem viděl jeho fotky prostě všude. Vím také, že než se stal fotografem, působil jako umělecký ředitel. JK: To je pravda. Svého času byl vlastně docela vyhlášeným uměleckým ředitelem. Tehdy byl nejmladším uměleckým ředitelem jednoho z hlavních amerických časopisů té doby (Seventeen), byl uveden do síně slávy Klubu uměleckých ředitelů, jeho podpis je stále u nich na zdi a doma měl jednu stěnu plnou cen za umělecké vedení, než se stal fotografem. [Art Kane získal během své kariéry 38 cen od Newyorského klubu uměleckých ředitelů.]

Během kariéry uměleckého ředitele se vrátil na svou alma mater, Cooper Union, a studoval fotografii u Alexeje Brodoviče. Mnoho jeho slavných fotografií vzniklo pro tento kurz. MJ: Je zajímavé přemýšlet o jeho kariéře fotografa v souvislosti s jeho profesí uměleckého ředitele. Nejspíš pro něj bylo přirozené přejít ke konceptuální tvorbě, protože tak přece ředitelé pracují. Přicházejí s vizuální koncepcí, která ilustruje myšlenky. Práce uměleckého ředitele ho nejspíš připravila na to, aby se mohl stát tím fotografem, jakým byl. A teď z úplně jiného soudku… při svém pátrání jsem narazil na zakódovaný odkaz na informaci, že Váš otec sloužil během 2. světové války v americké armádě jako člen přísně tajné „Armády duchů“ (Ghost Army). O co šlo? JK: (smích) To bylo první velké dobrodružství a veselá historka Arta Kanea. Během jeho základní služby vyhlásila armáda konkurz na „tvůrčí typy“ pro jakýsi přísně tajný projekt. Můj otec se přihlásil a ukázalo se, že hledají umělce, kteří by při vylodění ve Francii ošálili Němce. Další dva lidé, kteří se do projektu přihlásili, byli shodou okolností módní návrhář Bill Blass a malíř Ellsworth Kelly. Tým experimentoval s různými postupy, jak vytvořit v severní Anglii falešnou armádu, aby zmátl německá průzkumná letadla. Zkoušeli vytvořit tanky a náklaďáky z překližky, ale byly moc drahé a těžké. A protože všichni vyrostli v New Yorku na průvodech u příležitosti Dne díkůvzdání, tak si vzpomněli na nafukovací balónky. A tak vytvořili stovky nafukovacích tanků a částí artilerie, které se daly snadno převážet a kdekoli znovu poskládat. To byla ta Armáda duchů. MJ: Tu historku znám! Proto Němci přesunuli většinu svých tanků do Calaiské úžiny a nechali tak Normandii nedostatečně zajištěnou. Úžasné. Jeden z mých oblíbených snímků od Vašeho otce je portrét Sonnyho a Cher. Vypadá to, jako by se oba vznášeli a plavali. Jsou šťastní a zamilovaní. Podle mě ten snímek naprosto přesně

173

„Vnitřek fotoaparátu je jako vesmír.“ Art Kane

„Začíná to myšlenkou. Pokládám se za konceptuálního fotografa. Chci světu ukazovat skryté prvky osobnosti.“ Art Kane

SONNY A CHER, ČASOPIS MCCALLS, 1966 Tahle fotka vznikla až na několikátý pokus, protože voda deformovala výraz tváři obou celebrit.

vystihuje, kým ve své době v americké kultuře byli. JK: Přesně tak. A představte si, že Art Kane byl zlomyslným editorem své vlastní práce. Všechny snímky pořizoval na diapozitiv a bez milosti zahazoval všechno, co nesplňovalo jeho očekávání. U většiny jeho snímků existuje jen deset nebo patnáct záběrů, které se dochovaly. Focení Sonnyho a Cher je jedním z mála, ze kterých se dochovaly téměř všechny záběry. Většina těch fotek je skutečně klasická – podvečerní světlo, oni dva, jak cukrují na motorce. Ty snímky nejsou špatné a jsem si jistý, že časopisu by se líbily, jenže podle něj to ještě nebylo ono, a tak svým typickým způsobem přepíše historii a řekne: „zkusme to jinak“, a všichni skočí do bazénu.

s vámi. Je to jeden z těch snímků od Arta Kanea, u kterých to všechno přesně sedlo: móda, celebrity, životní styl, rockové hvězdy, celá koncepce. To všechno v tom snímku je. MJ: Další věc, která mě zajímá, je fakt, že Váš otec byl fotografem rockových hvězd v době, kdy to znamenalo být sám rockovou hvězdou. On a David Bailey jsou nejspíš ztělesněním toho, jak chápeme fotografy té doby, ale při svém pátrání jsem si uvědomil, že byl starší než lidé, které fotil.

MJ: Ale něco takového přece musel plánovat, ne? Musel mít podvodní pouzdro na fotoaparát.

JK: To je pravda. Bylo mu přes čtyřicet, když fotil rockové hvězdy, ale byl také příkladem moderního přístupu, při kterém integrujeme kulturu mladé generace do středního věku. Dnes můžeme celkem běžně vidět muže a ženy ve středních letech, kteří se oblékají a jednají jako mladí, ale tehdy to bylo něco velmi neobvyklého.

JK: Jasně, měl potápěcí přístroj a pás se závažím, takže mohl stát na dně bazénu. Ale souhlasím

MJ: Souhlasím, vždycky jsem vnímal Vašeho otce jako někoho, kdo „jde za všech okolností s dobou“.

JK: To také šel, ale zajímavé je, jak dokázal využít moudrost a zkušenosti svého věku k tomu, aby dodal důvěryhodnost mladé kultuře, kterou vnímal jako oprávněnou a živou. Skutečně ji pomohl zformovat do té podoby, jakou známe dnes. MJ: Zajímá mě, co mi řeknete o tomhle: Asi nejslavnější fotografií Arta Kanea je portrét rockové kapely The Who. Jak vznikl? JK: Lidé si většinou myslí, že kapela The Who ten snímek autorizovala, jelikož je to fotografie z přebalu jejich alba a z plakátu k filmu The Kids Are Alright. Ve skutečnosti byl ten snímek pořízen o deset let dříve. Původně byl určen pro časopis LIFE a později byl prodán jako obal pro album a filmový plakát. LIFE požádal mého otce, aby nafotil snímky k reportáži na téma „Nový rock“ na titulní stranu časopisu, a ta reportáž zmiňovala řadu hudebníků: Janis Joplin, The Cream, Jefferson Airplane a spoustu dalších.

200

S TÁT S E PR O F ES I O NÁ LEM

Seminář 41 Když slyšíme fotografy mluvit o „stylu“, zní nám to možná často dost povrchně, jako by to bylo pozlátko, kterým poprášíme „obsah“. Až příliš často se o stylu uvažuje jako o „vzhledu“, který stojí na fotografické technice, například na používání změkčovacích filtrů, HDR nebo dalších fotografických nástrojů. CÍL >>  Definovat sám sebe a svou vlastní vizuální identitu.

Cvičení

VLASTNOSTI VAŠICH OBLÍBENÝCH FOTOGRAFIÍ Sepište pět důležitých vlastností, které musí vaše fotografie mít, abyste o ní mohli prohlásit, že je „dobrá“. Napište si je fixou na zrcadlo v koupelně. Dívejte se na ně pokaždé, když si čistíte zuby. Nechte je tam měsíc, pak je smažte a vymyslete pět dalších. Takhle to dělejte celý rok.

VYTVÁŘENÍ VLASTNÍHO STYLU Před dvaceti lety byla velká móda zpracovávat pozitivní film jako negativ (cross processing) a z něj pak dělat fotky se zkreslenými barvami. Vypadalo to úžasně. Prohlédněte si některá starší čísla časopisu Rolling Stone a najdete tam stovky příkladů. Moderním ekvivalentem této mánie je naprosté nadužívání HDR. Mluvíme tu o technikách, ale nesmíme je zaměňovat se stylem, protože když každý může používat k vytvoření stylu tytéž techniky, jsou všichni zaměnitelní. Svým způsobem jde o úplný protiklad stylu. Založit svou práci na technice je nebezpečné, protože každý chytrý a zručný fotograf může techniku lehce zvládnout a napodobit. Založení vlastního stylu na technice vás řadí do kategorie „techniků“, místo abyste se stali kreativním profesionálem. Stylové techniky představují jen módní vlny, jež vám s naprostou jistotou zajistí kariéru hvězdy, která sice zazáří, ale rychle zhasne. Proč asi mnozí starší fotografové zavírají ateliéry? Určitě to není jen tím, že by se nedokázali vyrovnat s focením na digitál (i když u některých to tak může být). Irving Penn, Richard Avedon a mnozí další úspěšně působili v oboru a bez problémů na digitál přešli. Digitální focení je neodrovnalo o nic víc, než elektronické zpracování textu vynikající spisovatele. Rozdíl je v tom, že jejich jedinečné nazírání a interpretace fotografovaných objektů nebylo možné napodobit, i když se o to desetitisíce dalších fotografů pokoušely. Vlastně lze říci, že Penn i Avedon používali techniky, které lze napodobit velmi snadno (co by mohlo být snazšího než prosté bílé pozadí?). Jejich jedinečné vidění, jejich schopnost interpretovat a představit fotografované objekty byly nenapodobitelné. A právě to jim umožnilo zůstat ve hře až do konce. Styl patří do stejné kategorie jako nezaměnitelná kvalita hlasu nebo osobité vyjadřování. Když tuto přesnější definici aplikujeme na fotografie, dostane slovo „styl“ mnohem hlubší význam, protože odráží nevšední a osobitou interpretaci předmětu nebo osoby, které fotograf popisuje. To, co máme na mysli, když říkáme „styl“, je ve skutečnosti většinou ucelený přístup k interpretaci reality, jak ji pojímá daný umělec. Jde tu o mnohem víc než jen o techniku. Jde o to, kým jste jako umělec, jak vnímáte realitu a jak pojímáte vlastní existenci. „Styl“ je velké a závažné téma.

Tak co je tedy styl? Začíná to u zájmu o fotografovaný objekt. Úspěšné fotografy velice zajímá to, co fotí. Ve svých oborech jsou odborníky. Módní fotografové nejsou jen lidé, kteří fotí spousty krásných žen v hezkých šatičkách: studují módu, sledují módní trendy, perfektně se orientují v kultuře středního proudu. Poznají rozdíl mezi šaty ušitými na míru a zlevněným kouskem z výprodeje v sousední čtvrti. Správná metoda je začít se hodně zajímat o to, co fotíte. Jen tak dokážete přijít s osobitým pohledem na věc, s odborným přístupem a se skutečným porozuměním fotografovanému objektu. Spisovatele nedělá to, že umí hláskovat nebo správně používat interpunkci. Spisovatele dělá jeho tvůrčí metoda a kvalita jeho nápadů. Fotografa nedělá technika a použité technické prostředky. Dělá nás to, jakým způsobem se pohybujeme ve světě a jak zobrazujeme věci, které vidíme. Co tedy dělá „dobrou“ fotku? Někteří říkají, že dobrá fotka je jenom o srozumitelnosti a jasnosti: „Není nic záhadnějšího než srozumitelně popsaný fakt.“ Garry Winogrand Někteří říkají, že je to celé o dvojznačnosti: „Fotografie se věnuje tomu, jak věci vypadají, ale ve skutečnosti nic není takové, jak to vypadá.“ Duane Michals Způsob, jakým chápeme jednoduché pojmy (dobrý, fotografie, styl, čas, světlo, umění, život), ovlivňuje způsob, jakým děláme fotky.

Styl je obchodní značka Pro profesionální i umělecké fotografy představují styl a obchodní značka podobnou problematiku: „Jednoduše řečeno, obchodní značka je příslib. Jasně označuje a potvrzuje pravost výrobku či služby, a tím je příslibem spokojenosti a kvality.“ Walter Landor (stratég a guru v oblasti obchodních značek; zakladatel společnosti Landor and Associates) Když vám někdo řekne, že si právě koupil nové BMW, hned si uděláte určitou představu o kvalitě vozu, i když se nedozvíte, jestli je to SUV, sportovní model nebo luxusní limuzína.

VY T VÁŘENÍ VLASTNÍHO ST YLU

Všechny modely BMW mají společnou kvalitu a vlastnosti. V tom spočívá podstata obchodní značky. Když vám někdo řekne, že si právě koupil tři různé tisky od tří různých fotografů – například od Gregoryho Crewdsona, Ryana McGileyho a Cindy Shermanové – taky budete mít hned jasnou představu o tom, jak by ty fotografie mohly vypadat, i když nevíte nic o tom, co je na nich konkrétně zachyceno. Neznamená to, že když s focením začínáte, měli byste fotit pořád to samé (BMW také nevyrábí jenom sportovní modely), ale to, že by proces i výsledky vaší tvorby měly mít určité konzistentní rysy. V předchozí kapitole

jsme na případových studiích viděli, že fotografové mohou pracovat na mnoha různých projektech a žánrech, ale jejich vizuální identita zůstává stejná. Skutečný styl je znát jak na tématech snímků, tak na technice focení. Vkládá váš podpis a obchodní značku do všeho, čím se zabýváte. Když se potenciální zákazník podívá na vaše stránky nebo do portfolia, neměl by vidět pořád stejné snímky. Měl by naopak vidět spoustu fotografií, které ukazují váš tvůrčí přístup a vypovídají o vašich osobitých přednostech a odbornosti, s jakou k jeho projektu přistoupíte.

201

Cvičení:

PŘEDNOSTI VAŠEHO OBLÍBENÉHO FOTOGRAFA Prohlédněte si webové stránky nebo portfolia svých oblíbených fotografů. Sepište si, co především se vám na jejich fotkách líbí. To budou záchytné body pro vytvoření vaší vlastní identity. Přidejte je ke slovům, která jste si napsali na zrcadlo.

VYTVÁŘÍME VIZUÁLNÍ IDENTITU Pozdější profesionální práce Sarah Wilsonové jsou krásným příkladem toho, jak fotograf během své profesionální kariéry vytváří charakteristickou vizuální identitu, a jasně dokazuje, že konzistence neznamená fotit pořád totéž dokola. I když jsou fotografie

náročnější a osvětlovací technika pokročilejší, vidíme, že základní přístup se nemění. Všechny snímky nesou pečeť jejího vizuálního stylu, který mnohem více souvisí s jejím upřímným zájmem o fotografované objekty než s nějakou povrchní vyumělkovaností.

 MARLON FORWARD, JASPER, TEXAS 2004 Při jedné z prvních profesionálních zakázek vytvořila Sarah sérii fotografií o městě Jasper v Texasu, kde černocha jménem James Byrd ml. přivázali tři běloši k náklaďáku a uvláčeli ho k smrti. Marlonu Forwardovi bylo šest let, když objevil znetvořené tělo.

 KRÁLOVNA BRITTANY, 2005 Pro cyklus „Maturiťák naslepo“ fotila Sarah v texaské slepecké škole studenty, když se připravovali na ceremonii, která je mezníkem v životě každého dospívajícího Američana. Zde používá Sarah plnoformátový fotoaparát a techniku pohyblivého lokálního světla (asistent podle potřeby mění pozici přenosné zábleskové jednotky umístěné na teleskopické tyči).

KOMPENDIUM

PORTRÉTNÍ FOTOGRAFIE Principy, postupy a tipy: nepostradatelný průvodce fotografa Schopnost vytvořit efektní portrét je patrně nejdůležitější dovedností, kterou musí zvládnout každý kvalitní fotograf. Jen málo fotografů, ať už se specializují na jakoukoliv oblast fotografie, může doufat v úspěšnou kariéru, pokud portrétní fotografii nezvládá. Tuto knihu napsal přední portrétní fotograf. Sestává z jednotlivých cvičení, díky kterým získáte základní zkušenosti s touto oblastí fotografie a které vám významně pomohou rozšířit tvůrčí obzory a zlepšit fotografické dovednosti, případně nastartovat úspěšnou kariéru. V knize najdete podrobně zpracované semináře, které vás zasvětí do všech aspektů práce v ateliéru i mimo ateliér, od kompozice a psychologie až po stavbu komplikovaných světelných konstrukcí, práci se speciálním vybavením a digitálními úpravami. Inspirativní doprovodné snímky pocházejí z dílny převážně mladých fotografů a názorně ilustrují probírané postupy. Neobyčejně obohacující část knihy tvoří rozhovory s vynikajícími portrétními fotografy různého zaměření, které představují jejich přístup, filozofii i styl práce. Mark Jenkinson působí už více než 25 let jako profesionální fotograf. Za tu dobu pracoval na mnoha portrétních, módních, automobilových a reportážních zakázkách. Jeho fotografie se objevily ve významných časopisech po celém světě, mimo jiné Fortune, Vogue, Vanity Fair, Der Stern a Playboy. Mark pracuje také na soukromých výtvarných projektech a vyučuje fotografii na prestižní škole Tisch School of the Arts při Newyorské univerzitě.

DOPORUČENÁ CENA: 359 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1119

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

ISBN 978-80-7413-159-2

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 5 9 2