4
PřÍNOSy TOULaJÍCÍ Se MySLI
N
a okamžik se vraťme a přemýšlejme o myšlení. V tom, co jsem dosud napsal, se skrývá jistá předpojatost: že soustředěná a na konkrétní cíl zaměřená pozornost má větší hodnotu než nezacílená, spontánní pozornost. Ale předpoklad, že pozornost musí být ve službách řešení problémů či dosahování cílů, je zjednodušující a bagatelizuje možné výhody tendence mysli nechat se jen tak unášet, kdykoli je ponechána sama sobě. Každý druh pozornosti má své využití. Samotný fakt, že asi polovina našich myšlenek se odehrává za denního snění, naznačuje, že schopnost mysli zabývat se představami může mít své výhody.1 Možná bychom poupravili svůj názor na „toulavou mysl“, kdybychom vzali v úvahu, že namísto odpoutání se od toho, co má nějakou váhu, se vlastně můžeme docela dobře naopak zatoulat k něčemu, co stojí za to.2 Neurovědecký výzkum toulavé mysli čelí jedinečnému paradoxu: Záměr působící sestupně nevyvolává úspěšnou vzestupnou odezvu. Je naprosto nemožné dát někomu pokyn, aby nechal své myšlenky spontánně proudit – tedy nechat mysl volně se toulat.3 Chcete-li zachytit toulající se myšlenky v jejich přirozeném stavu, musíte je zachytit tehdy, když se zrovna vynoří. Oblíbenou výzkumnou strategií je dávat lidem náhodně otázky ohledně toho, co právě prožívají, a zaznamenávat přitom činnosti jejich mozku. Tím se shromáždí chaotická změť různých myšlenkových obsahů včetně velkého množství „toulavých“ myšlenek. 47