nepohodlí
Přijmout nesnesitelnou neohrabanost učení
Charakter se nedá rozvíjet v pohodlí a v klidu. Jen skrze zakoušení útrap a strastí se může duše posilovat, vidění projasňovat a ctižádost inspirovat, jen skrze ně lze dosáhnout úspěchu.
— HELEN KELLER
Když Sara Maria Hasbun poprvé rozvinula svoji superschopnost, neznala nikoho dalšího, kdo by ji měl také. Pak narazila na celou komunitu neznámých lidí, mezi nimiž se najednou necítila tak sama. V roce 2018 začala cestovat po světě a setkávat se s nimi. Na první pohled toho měli společného jen málo.
Pocházeli z různých zemí a věnovali se různým zaměstnáním. Spojovalo je ale poslání stejně neobvyklé jako jejich vlohy.
Při hledání svého místa v nové komunitě si pro sebe Sara Maria vymyslela výzvu. Představí se lidem jako podnikatelka z Kalifornie v místním jazyce. V Bratislavě tak pozdravila slovensky: Ahoj, volám sa Sara Maria! Ve městě Fukuoka oslovila lidi japonsky: Koničiva! Wataši no namae wa Sara Maria desu! Když během pandemie uvázla v Číně, zapojila se v Pekingu do dobrovolnické práce s neslyšícími a zdravila je v čínském znakovém jazyce.
Možná to zní jako salonní trik, ale porozumění Sary Marie dalece přesahovalo jednoduché představovací fráze. Na jednom výletě si skvěle popovídala s Bennym Lewisem, irským
Volně
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
šiřitelná ukázka z knihy
inženýrem. Během hodiny vystřídali konverzaci v mandarínštině, španělštině, francouzštině, angličtině a americkém znakovém jazyce.
Sara Maria a Benny jsou polygloti, lidé, kteří dokážou mluvit mnoha jazyky (a také v mnoha jazycích myslet). Ona mluví plynně pěti jazyky a zvládne konverzaci ve čtyřech dalších; on zvládá bravurně šest jazyků a další čtyři na středně pokročilé úrovni. Když se potkají na každoročním setkání polyglotů a chtějí se pobavit v jiném jazyce než v jednom z těch pěti, které mají společné, nemusejí se rozhlížet dlouho. Sara Maria tady obvykle narazí na někoho, kdo s ní prohodí pár slov korejsky a indonésky nebo jí pomůže oprášit základy kantonštiny, malajštiny či thajštiny (konverzačního partnera na nikaragujský znakový jazyk hledá přece jen hůř). A je jen otázka času, než Benny najde kamaráda, který s ním může klábosit v němčině, irštině, esperantu, nizozemštině, italštině, portugalštině, případně – no ano – klingonštině.
Na polyglotech člověka ohromí nejen to, kolik toho znají, ale také, jak rychle se učí. Sara Maria se za necelých deset let naučila úplně od nuly šest nových jazyků. Bennymu mezitím stačilo žít pár měsíců v Česku, aby mluvil obstojně česky, za tři měsíce v Maďarsku zvládl konverzovat v maďarštině a za další tři měsíce (během života v Brazílii) pochytil egyptskou arabštinu. Po pěti měsících v Číně dokázal komunikovat mandarínsky na středně pokročilé úrovni a hodinu v tomto jazyce debatovat. Vždycky jsem si myslel, že polygloti jsou hříčky přírody. Že se narodí s mimořádnou schopností, která se projeví, jakmile dostanou příležitost vstřebat nový jazyk. K tomuto druhu patřil jeden z mých spolubydlících na koleji: mluvil šesti jazyky a svou lingvistickou zdatnost často využíval při vymýšlení nových idiomů. Můj nejoblíbenější, který se hodí, když na vás někdo přenáší svou vlastní zátěž: „Neházej mi na záda svůj batoh.“ Žasl jsem, s jakou rychlostí zvládá nové jazyky a jak plynule mezi nimi přechází.
34 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
ukázka z knihy
Při setkání se Sarou Marií a Bennym jsem předpokládal, že jsou naprogramovaní stejně. Nemohl jsem se mýlit víc.
V dětství byl Benny přesvědčený, že mu schází talent na to, aby se naučil byť jeden jediný cizí jazyk. Ve škole měl jedenáct let irštinu a pět let němčinu, nedokázal však v žádném z těchto jazyků vést rozhovor. Po skončení přípravky na vysokou se přestěhoval do Španělska, ale ani po půl roce ještě nemluvil španělsky. Bylo mu jednadvacet, pořád uměl plynně jen anglicky a chystal se to vzdát: „Opakoval jsem si, že nemám na jazyky buňky.“
Ani Sara Maria neměla lehké začátky. Španělsky se učila šest let, ale vůbec jí to nešlo. Byla pevně přesvědčená, že propásla klíčové období, kdy si člověk může jazyk osvojit. Ačkoli její otec pocházel ze Salvadoru, jako malá se se španělštinou moc nesetkávala, protože táta mluvil skvěle anglicky:
To byl jazyk, kterým se mluvilo doma. Když jsem se na střední škole začala učit španělsky, opravdu mě ohromilo, jak je to pro mě těžké… Španělština se považuje za jeden z nejjednodušších jazyků, které si mluvčí angličtiny mohou osvojit… ale já jsem s ní vážně zápasila. Dokonce i moje učitele na střední moje neschopnost naučit se španělsky znervózňovala… Každou chvíli mě někdo oslovil španělsky a mně lámalo srdce, že jim nedokážu odpovědět… Proč jsem jen pořád nedokázala ten jazyk ovládnout, když se tolik lidí okolo mě zjevně učí cizím jazykům úplně bez námahy?
Celé roky nosila Sara Maria otci svoje domácí úkoly, aby jí s nimi pomohl, až jí jednoho dne jemně sdělil, že španělsky nikdy mluvit nebude, ale v Americe to beztak nebude potřebovat. Doporučil jí, ať se přes to přenese a věnuje čas něčemu, co jí jde. Spousta lidí by se ráda naučila nový jazyk, ale domnívají se, že cesta k tomu je příliš dlouhá na to, aby ji zvládli. Někteří
tv O r O vé nep O h O dlí 35 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
ukázka z knihy
dojdou tak jako Benny k závěru, že jim zkrátka chybí přirozené vlohy. Jiní jsou jako Sara Maria přesvědčení, že propásli ten správný čas. Že kdyby se byli začali učit v batolecím věku, možná by jazyk byli pochytili. Ze stále většího množství dokladů však vyplývá, že to, že nám okolo osmnáctého roku jazyky najednou nejdou tak snadno do hlavy, není naše biologická vlastnost. Je to chyba v našem vzdělávání.
Polygloti dokazují, že je možné zvládnout nové jazyky na vysoké úrovni v jakémkoli věku. Jakmile jsem na Saru Marii a Bennyho na internetu narazil, bylo mi jasné, že musím přijít na kloub jejich učebním metodám, protože to jsou profesionální studenti. Překvapilo mě, že když se jim konečně podařilo pochytit první cizí jazyk, nebylo to díky překonání kognitivního bloku. Povedlo se jim to, protože zdolali překážku v motivaci: naučili se nacházet pohodlí v nepohodlí.
Naučíte-li se zvládat nepohodlí, můžete tím uvolnit skrytý potenciál u mnoha různých typů učení. Posbírat odvahu čelit nepohodlí je charakterová vlastnost. Je to obzvlášť důležitá podoba odhodlání, která vyžaduje tři typy odvahy: vzdát se svých osvědčených postupů, postavit se do ringu dřív, než se cítíte připravení, a dělat víc chyb, než ostatní udělají pokusů.
Nejlepší cesta k urychlení růstu je přijmout vlastní nepohodlí, vyhledávat ho a zesilovat.
VĚCI, KTERÉ JSTE
PLNĚ PŘIPRAVENI DĚLAT
RŮST
36 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná ukázka
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
z knihy
ukázka z knihy
MIMO SVŮJ STYL
Mnoho studentů od vyhledávání nepohodlí odradila populární praxe, která se uplatňuje ve školách. Zrodila se přitom s dobrými úmysly jako odpověď na problém prostupující americkým vzdělávacím systémem. Po desítky let bylo mnoho škol řízeno jako montážní linky v továrně. Se studenty se zacházelo jako se zaměnitelnými součástkami v masové výrobě mladých mozků. Přestože měl každý z nich jiné silné stránky, byli nuceni na stejných standardizovaných hodinách a přednáškách vstřebávat jednotné znalosti.
V 70. letech pak vzdělávání převrátila vzhůru nohama nová vlna myšlení. Stavěla na představě, že pokud studenti s učením zápasí, je to proto, že výuková metoda není přizpůsobena jejich stylu učení – kognitivnímu režimu, pomocí nějž si nejlépe osvojují a zapamatovávají informace. Verbálně orientovaným studentům pomůže nejlépe uchopit nové pojmy to, když si o nich čtou a zapisují si poznámky, vizuální typy potřebují vidět obrázky, schémata a grafy, sluchově zaměření studenti chtějí látku slyšet nahlas a ti kinesteticky založení pojmy vstřebávají tak, že si je přehrávají pohyby svého těla.
Teorie výukových stylů byla úplná bomba. Rodiče byli nadšení, že se bere v potaz individualita jejich dětí. Učitelé se radovali, že mají svobodu obměňovat svoje metody a přizpůsobovat materiály na míru studentům.
Dnes představují výukové styly neoddělitelnou součást vzdělávání učitelů a základní zkušenost studentů. Celých 89 procent učitelů po celém světě je přesvědčeno, že má smysl přizpůsobovat svoje pokyny výukovým stylům jednotlivých studentů. Nejeden student mi řekl, že dává přednost podcastům před knihami, protože je sluchový typ. Rozhodli jste se tuto knihu klasicky číst, protože se vnímáte jako verbální nebo vizuální studijní typ?
tv O r O vé nep O h O dlí 37 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
velkých
ukázka z knihy
Výukové styly mají jen jednu drobnou vadu. Je to mýtus. Když tým expertů komplexně posoudil výzkumy týkající se výukových stylů za několik desítek let, seznal, že tato teorie má jen pramalou oporu v datech. V kontrolovaných experimentech s konkrétními lekcemi se ani v dlouhodobých studiích v průběhu semestru neukázalo, že by si mladí či dospělí studenti vedli v testech lépe, když změnili své studijní návyky nebo když se učitelé přizpůsobili jejich schopnostem či preferencím. „Neexistuje žádný přiměřený soubor důkazů, který by dával důvod k tomu, brát v obecné vzdělávací praxi ohled na různé výukové styly,“ uzavírají autoři. „Kontrast mezi obrovskou popularitou přístupu postaveného na výukových stylech a nedostatkem důvěryhodných dokladů o jeho užitečnosti je… zarážející a znepokojivý.“
Nechceme se vracet zpět k rigidnímu modelu učení jako v továrně. Neměli bychom ale ani škatulkovat lidi pomocí rigidních výukových stylů. Samozřejmě, že při získávání nových znalostí a dovedností možná preferujete nějaký konkrétní styl. Teď už ale víme, že vaše preference není pevně daná a když budete jen vycházet vstříc svým silným stránkám, připravíte se o příležitost zlepšovat ty slabé.
Způsob, jakým se rádi učíte, vám zajišťuje pohodlí, ale nemusí nutně představovat cestu, kterou se učíte nejlépe. Někdy vám dokonce učení půjde lépe tím nejméně pohodlným způsobem, protože musíte víc zabrat. To je první podoba odvahy: být dost stateční přijmout nepohodlí a vyhodit svůj výukový styl z okna.
Jeden z nejvýmluvnějších příkladů jsem našel v žánru komediálních skečů. Když Steve Martin začal v 60. letech se standupy, byl to jeden propadák za druhým. Během jednoho představení se dokonce v publiku zvedl nějaký provokatér a hodil po něm sklenici červeného vína. „Neměl jsem přirozený talent,“ rekapituluje to Steve. A jeho první kritici s ním byli zajedno: jeden z nich napsal, že jde o „největší přešlap v obsazení v historii losangelského standupu“.
38 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
velkých
Zamyslíte-li se nad tím, jak skvělí performeři zvládají svoje řemeslo, zdá se přirozené, že se učí posloucháním, díváním a napodobováním. To dělal i Steve: poslouchal jiné komiky, sledoval, jak se při představení pohybují, do toho přimíchal nějaké svoje historky a výsledný koktejl zkoušel předvést. Přestože ale do svých vystoupení investoval nespočetné hodiny příprav, pořád jim chyběl šmrnc. Jeden večer mluvil pět minut, aniž by se někdo zasmál… a pak ještě pět minut… a znovu. Dvacet minut se potil na jevišti a za celou dobu se nikdo ani neuchechtl. K tomu, aby rostl, poslouchání, dívání se a napodobování nestačilo.
Jeden přístup ke standupu však Steve odepsal: psaní. To nebyl jeho styl. Psaní nesnášel, protože mu nešlo přirozeně: „Bylo to těžké, strašně těžké.“
Jestli máte ze psaní stejný pocit, nejste v tom sami. I někteří z autorů, kteří patří k nejlepším, udělají takřka cokoli, aby psaní odložili.* Když se nutíte vystoupit ze své komfortní zóny, je prokrastinace běžný problém. Jak popisuje bloger Tim Urban, vašeho mozku se zmocní opice rychlého uspokojení, která dává
* pokud náhodou neupřednostňujete psaní jako styl učení, největší nepohodlí při přenášení myšlenek na papír vám nejspíš působí autorský blok. Jak vtipkuje steve Martin: „autorský blok je vznešený pojem, který vymysleli fňukalové, aby měli výmluvu, proč si nalít skleničku.“ tanečníci ani tesaři bloky nemají a má to svůj důvod. autorský blok je ve skutečnosti blok v myšlení: zasekli jste se, protože nevíte, co chcete říct. někteří romanopisci se dostávají do tempa tím, že nejdřív píšou věty ze svých oblíbených knih. Já nechávám myšlenky rozběhnout tak, že napíšu pár e-mailů: je to jako rozcvička, která mě dostane do obrátek. když se z psaní stane pravidelná rutina, nakonec začnou slova proudit na stránku stejně plynule, jako vám proudí z úst. psychologové zjistili, že když náhodnému vzorku lidí zadali každodenní slohové cvičení, jejich výstup se zečtyřnásobil. Už pouhých 15 minut denně stačilo, aby dosahovali pokroku. a dnes nám mohou pomoct chatboti využívající umělou inteligenci. v předběžných experimentech se ukázalo, že u náhodně vybraných odborníků podpořilo používání nástrojů jako chatGpt a Bing objem i kvalitu jejich psaní (zejména u těch, kterým psaní moc nešlo). nemuseli se totiž usilovně snažit o tvorbu konceptů, ale soustředili se na generování myšlenek a jejich redigování. Jen pro pořádek, ani slovo této knihy jsem nenapsal s pomocí umělé inteligence. I když právě to by vám umělá inteligence nejspíš řekla.
tv O r O vé nep O h O dlí 39 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
ukázka z knihy
přednost jednoduchým a zábavným věcem před těmi náročnými, s nimiž je potřeba pohnout. Všechen investovaný čas se obrací v hluboký pocit neschopnosti a nečinnosti. Propálíte svou sebeúctu a v jejím popelu najdete stud.
Spousta lidí spojuje prokrastinaci s leností. Podle psychologů ale nejde o problém se zvládáním času, nýbrž o problém se zvládáním emocí. Při prokrastinaci se totiž nevyhýbáte úsilí. Vyhýbáte se nepříjemným pocitům, které ve vás ona aktivita vyvolává. Dřív nebo později si ale uvědomíte, že se zároveň vyhýbáte tomu, abyste došli tam, kam chcete.
I Steve Martin nějakou dobu odkládal psaní vlastních vtipů. Proč by měl v ústraní usedat k činnosti, kterou nesnáší, když je mnohem zábavnější vypůjčit si materiál od jiných a na jevišti improvizovat? U kormidla byla jeho opička okamžitého uspokojení. Ale po pár letech marných snah si s úděsem uvědomil, jak sám říká, „že jestli mám být jako komik úspěšný, budu si muset všechno psát sám“.
Steve sebral odvahu vydat se za hranice své komfortní zóny.
Bude se učit psát vtipy. Jednou se doslechl, že jistý varietní pořad hledá mladé autory. Něco jim tedy poslal, ale neuspěl. „Neuměl jsem psát,“ vyprávěl mi Steve. Přesto na něj šéfautor vsadil. Viděl totiž Steva hrát na bendžo a přišel mu osobitý, a tak se ho rozhodl platit ze svého vlastního honoráře. Když Steva požádali, aby nachystal úvod k jednomu kousku, úplně strnul. Jeho autorský blok byl tak zlý, že nedokázal napsat ani slovo a nakonec zavolal spolubydlícímu, aby si od něj půjčil vtip. Naštěstí byl dost dobrý, aby ho vzali.
Dalších pár let psal Steve přes den pro televizi a večer se věnoval standupům. S psaním se pořád lopotil, ale pomalu si na ně zvykal. Na jevišti však stále narážel a pokaždé shořel jako papír. Jeho agent mu řekl: „Držte se psaní.“
Jenže agent nevěděl, že Steve díky psaní roste jako showman. Při improvizaci na jevišti snadno odběhl od tématu
40 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
ukázka z knihy
velkých
a začal se do řeči zamotávat. Kdežto psaní ho nutilo jít k věci. Bolestivý proces sepisování podkladů ho učil zbavit vtipy zbytečných ozdob a oholit je až na samotný základ, „protože vždycky jde o holou kostru,“ vysvětloval. „Struktura vtipu nemůže být příliš komplikovaná.“ Až když přijal nepohodlí spojené se psaním, mohl začít tříbit svou schopnost přicházet se zabijáckými pointami, jako je tato:
Loni jsem odevzdal scénář a ve studiu v něm nezměnili jediné slovo. To slovo, které nezměnili, bylo na straně 87.
Do poloviny 70. let se Steve vypracoval na jednoho z nejpopulárnějších standupových komiků v Americe. Na turné po Státech vyprodával obří haly, za album se skeči dostal platinovou desku a vystupoval v talk show Saturday Night Live. Psaní si postupně zamiloval, a dokonce mu otevřelo dveře k herecké kariéře. Kdyby v sobě neobjevil schopnost psát, nikdy by nenapsal scénář ke svému zlomovému filmu Cvok a nezahrál si v něm hlavní roli.
Potkávám dost lidí, kteří se zdráhají pustit do psaní, protože to pro ně není přirozená dovednost. Přehlížejí však přitom, že nejde jen o komunikační prostředek, ale také o nástroj k učení. Při psaní se odhalí mezery ve vašich znalostech a úvahách. Psaní vás nutí formulovat předpoklady a zvažovat protiargumenty. Nejasné psaní značí nejasné myšlení. Aneb jak to vtipně formuloval přímo Steve: „Někteří lidi to se slovy umějí a jiní, hm… to neumějí.“
Poučení nespočívá v tom, že by se psaní měl věnovat každý, kdo ho nesnáší. Je v tom, že když se vyhýbáme nepohodlí učebních metod, které nám přirozeně nejdou, omezujeme svůj vlastní růst. Slovy skvělého psychologa Teda Lassa: „Jestli se cítíte pohodlně, děláte to špatně.“ A právě tento objev nasměroval naše polygloty k tomu, aby se učili jazyky.
tv O r O vé nep O h O dlí 41 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
ukázka z knihy
velkých
VSTOUPIT DO ARÉNY
Fanoušci výukových stylů by chtěli, abychom věřili, že pro někoho je dobré slovní učení a pro jiného zase sluchové. Ale při učení nejde vždycky o to, najít tu správnou metodu pro sebe. Často jde o to, najít tu správnou metodu pro daný úkol.
Fascinující doklad tohoto tvrzení vzešel z experimentu, ve kterém studenti dostali jen něco přes dvacet minut, aby si prošli vědecký článek. Náhodně byli rozděleni na poloviny, v jedné text četli a v druhé poslouchali. Posluchači si lekci užili víc než čtenáři, ale v kvízu o dva dny později se jasně ukázalo, že se toho méně naučili. Posluchači měli skóre 59 procent, zatímco čtenáři 81 procent.
Přestože je poslouchání často zábavnější, při čtení se zlepšuje porozumění a následné vybavení. Poslouchání podporuje intuitivní myšlení, čtení aktivuje analytičtější myšlenkové pochody. Platí to pro angličtinu i čínštinu: lidé u stejných vědomostních otázek, hádanek či hlavolamů uvažují logičtěji, když je vidí napsané, než když si je poslechnou. U tištěného textu na začátku odstavce přirozeně zpomalíte, abyste si přebrali hlavní myšlenku, a využíváte odstavce a mezinadpisy k rozdělení informací na části. Nemáte-li poruchu čtení nebo poruchu učení, kvůli níž je pro vás náročné analyzovat text, není nic, co by čtení nahradilo, když potřebujete uvažovat kriticky.* * Máte-li za cíl zlepšení sociální a emoční inteligence, nejspíš se vám víc vyplatí věnovat pozornost zvukovým, ne vizuálním vodítkům. Z výzkumů vyplývá, že když posloucháte hlas kamaráda nebo cizího člověka a zavřete oči, nijak vás to při interpretaci jejich emocí neomezí. neustále se nám totiž stává, že špatně čteme výraz ve tváři nebo si nesprávně vykládáme řeč těla. tón hlasu však přesněji a zřetelněji signalizuje to, co lidé cítí. problém, který máme s odhadováním emocí u textových zpráv, pramení z toho, že neslyšíme jejich tón, nikoli z toho, že
42 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná ukázka z knihy SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
ukázka z knihy
Učení se cizímu jazyku ale vyžaduje jiný přístup. Sara Maria Hasbun se ve škole učila slovíčka a gramatiku z učebnic a nekonečných stohů kartiček. Na hodinách se moc nemluvilo a ona se necítila připravená něco říkat, dokud si do paměti neuloží dost velkou slovní zásobu. Měla strach, že bude vypadat hloupě, takže se nepohodlí radši vyhnula úplně a držela se angličtiny.
Na vysoké škole si Sara Maria nakonec zvolila jako hlavní obor lingvistiku. Došlo jí, že k jazykům přistupuje podobně, jako by si přečetla stoh knih o hře na klavír nebo o krasobruslení a pak od sebe čekala, že bude hrát na koncertech jako Clara Schumann nebo skákat trojitý axel jako Kristi Jamaguči. Jenže ať se soustředíte sebevíc, kastilský přízvuk nespatříte okem, nevizualizujete si v mysli jeho schéma ani si ho nezvnitřníte interpretačním tancem. Pokud mu chcete rozumět, musíte ho poslouchat ušima. Pokud chcete se správným kastilským přízvukem mluvit, musíte ho trénovat a říkat slova nahlas.
A je to tak. Metaanalýzy desítek experimentů ukázaly, že mladí i dospělí studenti jsou v porozumění novému jazyku i při mluvení obratnější, když se ho učili také aktivně používat, ne mu jenom rozumět. Lepší výsledky přinášela také „převrácená výuka“, kdy se studenti měli před lekcí sami naučit slovíčka a v hodině pak procvičovat komunikaci. Oblíbené rčení „co nepoužíváš, o to přijdeš“ se ve skutečnosti zastavilo v půli cesty. Když něco nepoužíváte, možná to nikdy ani nezískáte.
nevidíme tvář odesílatele. totéž platí o rozpoznávání lži: když chcete zjistit, jestli vám podezřelý z trestného činu říká pravdu, jsou verbální náznaky spolehlivější než neverbální. když se člověk usmívá, nemusí to nutně znamenat, že je důvěryhodný: může cítit potěšení, že vás oklamal, vzrušení z toho, že mu projde lež. ke skutečným varovným známkám, kterým je potřeba naslouchat, patří roztřesený hlas, jeho vyšší tón, a taky nesrovnalosti ve vyprávění.
tv O r O vé nep O h O dlí 43 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
velkých
Nestačí pouze minimální nepohodlí přijmout, když se objeví. Víc se nám překvapivě vyplatí nepohodlí aktivně vyhledávat. Sara Maria to udělala tak, že se přestěhovala do Madridu, kde si našla práci jako učitelka angličtiny, a záměrně si vybrala bydlení v rodině, kde se mluvilo jen španělsky. Na konci léta už mluvila plynně. Uvědomila si, že kdyby dál zvládala přijímat nepohodlí, mohla by se naučit jakýkoli jazyk.
Když jsem se Sarou Marií o tomto průlomu mluvil, rozsvítilo se mi. Pohodlí při učení je paradox. Nemůžete skutečně pohodlně uplatňovat nějakou dovednost, dokud jste ji neprocvičovali dostatečně na to, abyste ji ovládli. Jenže praktické používání dovednosti předtím, než ji ovládnete, je nepříjemné, a proto se mu často vyhýbáte. Urychlení učení vyžaduje druhý typ odvahy: být dost stateční na to, abyste svoje znalosti používali v době, kdy si je teprve osvojujete.
KDYŽ ZAČNETE DNES KDYŽ ZAČNETE, AŽ BUDETE
44 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná ukázka z knihy SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
„PŘIPRAVENÍ“
POKROK ČAS POKROK
ČAS
ZÁMĚRNÁ TRAPNOST
Psycholožky Kaitlin Woolley a Ayelet Fishbach pozvaly do chytrého experimentu stovky lidí, kteří chodili na lekce komediální improvizace, a náhodně jim přidělily různé cíle. Ti, kdo vydrželi nejdéle – a nejkreativněji riskovali – nebyli ze skupiny, která se měla zaměřit na učení. Byli to lidé, kteří dostali radu, aby aktivně vyhledávali nepohodlí. „Vaším cílem je cítit se trapně a nepříjemně… to je známka, že cvičení funguje,“ instruovaly je pokyny. Jakmile lidé vnímali nepohodlí jako známku růstu, měli motivaci vystoupit ze své komfortní zóny.
Stejně to fungovalo i pro politické rivaly. Obvykle se snažíme motivovat demokraty a republikány k vystoupení z jejich názorové bubliny tím, že je vybízíme k hledání nových informací. Ve výzkumech se ale ukázalo, že pokud je místo toho někdo postrčil, aby hledali nepohodlí, stáhli si k přečtení články svých protivníků s větší pravděpodobností.* Když je nepohodlí signálem pokroku, nechcete od něj utíkat. Budete k němu dál klopýtat, abyste nepřestávali růst.
Sedm měsíců před svatbou se Sara Maria rozhodla překvapit manžela a jeho rodinu tím, že přednese svatební přípitek v jejich rodné kantonštině. Ta představa ji děsila, ale právě díky tomu ji zároveň nadchla. Napsala si koncept anglicky a požádala lektora, aby jí ho přeložil do kantonštiny
* vyrovnat se s nepohodlím je důležité i pro skupiny. v sérii experimentů, které vedla teoretička managementu kathy phillips, přicházeli lidé v rasově různorodých skupinách s kreativnějšími řešeními problémů a moudřejšími rozhodnutími než lidé ve skupinách rasově homogenních. přestože měli lepší výsledky, domnívali se, že byli horší: kvůli různorodosti se necítili pohodlně. paradoxně bylo ale toto nepohodlí jedním z motorů jejich úspěchu: nutilo je přemýšlet systematičtěji, připravit se důkladněji, vysvětlit své argumenty jasněji a naslouchat si pozorněji. Jak to shrnula kathy se svými kolegy, přijetí nepohodlí může lidem pomoct „proměnit emoční bolest v kognitivní zisk“.
tv O r O vé nep O h O dlí 45 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
ukázka z knihy
ukázka z knihy
a nahrál. Pak s nahrávkou přípitku zacházela jako s písničkou v playlistu. Poslouchala ji znovu a znovu, dokud ji neznala nazpaměť. Přeříkávala si ji cestou na nákup, aby přípravy před budoucím manželem utajila a nepřipravila ho o překvapení.
Věděla, že si ji tchán s tchyní po přípitku otestují, a tak začala, jak říká, „spamovat svůj mozek“. Poslouchala v kantonštině podcasty a sledovala v ní filmy. Na tajných lekcích s kantonským lektorem denně procvičovala mluvení, přijímala stres spojený s tím, že se představuje nesprávnými slovy, a trapnost, když ve svém monologu nepoužila správné tóny. Pronásledovaly ji noční můry, jak se bude zalykat a koktat, ale nepřestávala si připomínat, že cítit se trapně a dělat chyby je známka toho, že se učí. Svatební přípitek zvládla skvěle a správně vyslovila devět různých tónů. Potom žertovala s manželovou babičkou, která nemluví jinak než kantonsky. Manželovi rodiče jí řekli, jak moc pro ně znamená, že si udělala čas vzdát úctu jejich kultuře a osvojit si jejich jazyk.
Máte-li začít komunikovat, nemusíte čekat, dokud si neosvojíte celou knihovnu znalostí. Vaše mentální knihovna se bude rozšiřovat právě aktivní komunikací. Když jsem se ptal
Sary Marie, co je potřeba do začátku, přiznala, že už s mluvením nečeká, až dosáhne základní pokročilosti. Pouští se do něj od prvního dne, pohodlí nepohodlí. „Vždycky se snažím přesvědčit lidi, aby se nebáli mluvit,“ popisuje mi. „Stačí se naučit zpaměti pár vět, ve kterých se představíte a vysvětlíte, proč se ten který jazyk učíte.“
Bennymu Lewisovi tato rada změnila život. Během svého pobytu ve Španělsku si koupil Pána prstenů ve španělštině a se slovníkem si začal svůj milovaný příběh překládat. Týden mu trvalo projít první stránku. Jedna je hotová, 700 zbývá. Když se mu ani po šesti měsících nepodařilo španělštinu ovládnout, došlo mu, že už zkusil všechno – kromě samotného mluvení. To
46 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak
věcí
dosáhnout velkých
chtělo třetí typ odvahy: ne jen přijímat a vyhledávat nepohodlí, ale ještě ho umocnit tím, že bude dost statečný na to, aby dělal víc chyb.
POKUD CHCETE
ZASÁHNOUT CÍL
MUSÍTE BÝT
OCHOTNÍ MINOUT
šiřitelná ukázka z knihy
KOUSNOUT SE DO JAZYKA
Jednou jsme s bratrancem cestovali po Kostarice. Po dlouhé túře jsme vešli do restaurace a jeho zlákala čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva. Když si ji španělsky objednával, servírka se rozchechtala. Místo o jugo naranja požádal bratranec o fruto de periódico. Chtěl si objednat novinové ovoce. Při prvních pokusech mluvit v novém jazyce jste nejspíš i vy pociťovali záchvěvy úzkosti. Možná budete těžko hledat slova a ztrapníte se. Můžete se dopustit faux pas a někoho urazit. Moje žena Allison se na střední škole učila japonsky. Závěrečná zkouška zahrnovala také úkol vydat se do restaurace a objednat si tam v japonštině. Allison cítila takovou úzkost, že udělá chybu a ve zkoušce selže, že simulovala nemoc. Tady přichází ke slovu odvaha: pokud si chcete procvičit mluvení v cizím jazyce, musíte být dost stateční na to, udělat spoustu chyb. Čím víc, tím líp.
tv O r O vé nep O h O dlí 47 Volně
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
velkých
ukázka z knihy
Sara Maria si myslí, že právě to je jeden z důvodů, proč děti většinou vstřebávají cizí jazyky rychleji než dospělí. Ano, nahrává jim přitom větší plasticita mozku (mysl ve vývoji se přeprogramuje rychleji než ta už vyvinutá) a menší interference dřívějších znalostí (děti nejsou zabetonované v gramatických pravidlech jednoho jazyka). Navíc jsou z velké části imunní proti strachu ze ztrapnění a proti nepohodlí při dělání chyb. Děti se v komunikaci nedrží zpátky: jakmile znají nějaká nová slova, začnou žvatlat. Nemají strach, že se budou cítit hloupě nebo že je bude někdo posuzovat. Novinové ovoce přímo zbožňují.
Představa, že udělají nějakou chybu, je obzvlášť stresující pro ostýchavé lidi. Ostýchavost je strach z negativního hodnocení ve společenských situacích a Benny Lewis ji pociťoval velmi intenzivně. Jako společensky neobratný teenager se na večírcích obvykle ukryl někam do kouta a hrál hry na mobilu. Na jazykových lekcích nezvedl ruku, aby se zapojil. Když se přestěhoval do Španělska, vyhýbal se svým obavám a tíhl k lidem, kteří mluvili anglicky.
Při léčbě fobií používají terapeuti dva různé typy expoziční terapie: systematickou desenzibilaci a zaplavení. Systematická desenzibilace začíná hrozbou v mikrodávce, která se časem postupně zvyšuje. Když se bojíte pavouků, nejdřív pavouka nakreslíte na obrázku, potom si ho prohlédnete v zavřené sklenici. Než se zblízka osobně seznámíte s „johanou“ žijící u vás v koupelně, naučíte se svůj strach zvládat v méně ohrožujících situacích. Zaplavení je pravý opak: terapeut vám může osminohou potvoru rovnou pustit na ruku. Jistě, možná vás zaplaví panika, ale až z té hrůzy vyváznete bez zranění, váš niterný strach se začne rozpouštět.
Expoziční terapie zmírňuje nepohodlí tím, že ho zvětšuje. Extrémní příklad najdeme u pilotů, kteří se učí létat. Jen málo situací je děsí víc než ztráta vztlaku letadla, což se projevuje
48 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
velkých
ukázka z knihy
tím, že se stroj začne řítit k zemi. Obvykle se to stává v případě, že pilot udělá chybu a letí příliš pomalu nebo příliš strmě. Ztráta vztlaku je příčinou 15 procent smrtelných nehod u komerčních letů a skoro čtvrtiny havárií soukromých letadel. Spoustu pilotů pronásledují noční můry, jak s letadlem nekontrolovatelně padají z oblohy.
Když se začnete školit jako pilot, nejdřív projdete systematickou desenzibilací na letovém simulátoru. Na něm se můžete důvěrně seznámit s mechanikou ztráty vztlaku a smyslovými vjemy, které s ní souvisí. Zjistíte tak, co máte dělat rukama nebo jak vypadá horizont v okamžiku, kdy začínáte klesat. V opravdovém kokpitu ale přijde chvíle, kdy vám instruktor dá děsivý pokyn. Zpomalit rychlost a přitáhnutím kniplu zvednout nos, dokud letadlo neztratí vztlak.
Touto částí nemůžete projít bez zkušenosti totálního zaplavení. Vaší amygdale je úplně jedno, kolikrát jste byli na letovém simulátoru nebo že jste ve výšce několika tisíc metrů a máte spoustu času na zkorigování kurzu. Jste uvěznění v obří kovové krabici, která nekontrolovatelně padá střemhlav k zemi. Neexistuje nic, co by lidskou bytost dokázalo připravit na čirou hrůzu pramenící z toho, že záměrně způsobila volný pád stroje.
Chcete-li v Americe získat pilotní licenci, musíte předvést, že dokážete ze ztráty vztlaku vymanévrovat a s letadlem bezpečně přistát. Účinné výcvikové programy jsou záměrně postavené tak, aby před uchazeče stavěly nové a nečekané hrozby. Je doloženo, že prvek překvapení hraje zásadní roli: pokud se ze ztráty vztlaku stane předvídatelná rutina, už piloty nepřipravuje na skutečné krizové situace. Nemůžete být připravení na všechno, jestliže jste na všechno netrénovali. Piloti se učí zvládat nepohodlí tím, že ho zintenzivní, a takovým tréninkem pak budují svoje dovednosti.
Zvyšování nepohodlí bylo stěžejní i pro Bennyho Lewise při studiu jazyků. Ve snaze překonat svou ostýchavost začal
tv O r O vé nep O h O dlí 49 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
velkých
Benny systematickou desenzibilací a záměrně se dostával do mírně nepříjemných situací. Chodil po ulici v žertovném leprikónském klobouku a lákal tak cizí lidi, aby ho oslovili. Nebo vyrážel na koncerty s laserovým ukazovátkem, které mělo disko filtr vybízející k tanci. Zvykl si pouštět se do hovorů s lidmi: na hlasitých akcích jim nabízel špunty do uší, na baru si přiťukl se sousedem. Po dalším půlroce ve Španělsku už Benny španělštinu solidně ovládal, a tak zamířil do Itálie za dalším jazykem. Byla jen otázka času, kdy se stane profesionálním jazykovým hackerem. Jeho cílem bylo získat během pár měsíců schopnost konverzovat v novém jazyce s cizími lidmi, a totéž učit i ostatní. A tím se dostal do fáze zaplavení.
Sám Benny tomu říká společenský seskok s padákem. Po příjezdu do nové země si dává závazek oslovit každého, kdo se poblíž něj zdrží déle než pět sekund. Nezačíná ale nezávaznou konverzací, nýbrž něčím odvážnějším, díky čemu pak lidé reagují smysluplněji.* Když se potkal s někým z Valencie, kde ve Španělsku pobýval, rovnou začal zpívat místní písničku. Když přišel do hostelu v Brazílii, povyprávěl recepční, jak kdysi sám brigádničil na recepci v Římě a jak to byla náročná a špatně placená práce. „Jedna z největších chyb, kterou vidím u lidí, co se učí jazyky, je přesvědčení, že přitom jde o získávání znalostí,“ všiml si Benny. „Tak to ale není! Učit se nový jazyk znamená budovat si komunikační dovednosti.“
* Často se snažíme vyhnout pocitům trapnosti právě nezávaznou konverzací, hlubší rozhovory jsou ale překvapivě příjemné. v sedmi studiích se ukázalo, že když lidé zapředou s neznámým protějškem hluboký rozhovor, cítí se spokojenější, lépe se na sebe naladí a je jim to méně nepříjemné, než čekali. po letech, během nichž na moji španělštinu sedal prach, jsem jel autobusem z Bostonu do Mexika. a zažil jsem mnohem víc nádherných rozhovorů (a taky si mnohem lépe procvičil jazyk), když jsem se místo Qué haces? začal ptát Qué te encanta hacer? tedy místo otázky, co dotyčný dělá, jsem se zajímal o to, co ho nejvíc baví.
50 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
ukázka z knihy
velkých
Učení často chápeme jako proces rozpoznávání a opravování chyb, kterým pak předcházíme. Benny ale věří, že chcete-li dobře zvládnout cizí jazyk, neměli byste se snažit svoje chyby zredukovat. Právě naopak, měli byste usilovat o to, abyste jich dělali víc. A ukazuje se, že má pravdu. Řada experimentů dokládá, že když mají studenti při osvojování nové látky tipovat špatnou odpověď, a to před tím, než se dozvědí tu správnou, s menší pravděpodobností budou chybovat později při zkoušce. Jsme-li povzbuzováni, abychom dělali chyby, nakonec se jich budeme dopouštět méně. Prvotní chyby nám pomohou zapamatovat si správnou odpověď a navíc nás motivují se dál učit.
DĚLAT VÍC CHYB
TEORIE REALITA
Budu vypadat hloupě
Budu se stydět
Lidé se mi budou smát
Bude to nepříjemné
Budu se zlepšovat
Budu statečnější
Zasměju se sám sobě
Rozšířím svou komfortní zónu
Když je Benny připravený začít s novým jazykem, vytkne si ambiciózní cíl: udělat denně dvě stě chyb. Právě jejich počtem měří svůj pokrok. „Čím častěji chybujete, tím rychleji se budete zlepšovat a tím míň vás omyly budou trápit,“ myslí si. „Nejlepší lék na nepříjemný pocit z toho, že dělám chyby, je dělat jich víc.“
tv O r O vé nep O h O dlí 51 Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout
věcí
ukázka z knihy
velkých
Na své cestě se Benny několikrát dostal do trapné situace. Představil se ve špatném rodě, řekl, že ho přitahuje autobus, a komusi nedopatřením pochválil hezký zadek. Ale nebičuje se za to, protože jeho cíl je dělat chyby. I když se vyjadřuje neobratně, lidé obvykle ocení, že se snaží. A to ho motivuje k dalším pokusům.
Psychologové tomuto cyklu říkají naučená pracovitost.
Když jste chváleni za snahu, samotný pocit, že snahu vyvíjíte, začne nabírat vlastnosti druhotné odměny. Místo abyste se museli nutit do toho, že se budete pořád dokola snažit, samo vás to k tomu táhne.
Myšlenka, že je potřeba mluvit už od prvního dne, změnila můj pohled na učení. Od prvního dne můžete totiž taky programovat, od prvního dne můžete učit, od prvního dne můžete koučovat. Nemusíte si být naprosto jistí svými dovednostmi na to, abyste je mohli začít používat. Naopak vaše pohodlí poroste s tím, jak je budete uplatňovat a procvičovat.
JAK SI MYSLÍME, ŽE PROBÍHÁ UČENÍ
Znalosti Pohodlí Procvičování Pokrok
JAK UČENÍ PROBÍHÁ VE SKUTEČNOSTI
Znalosti Nepohodlí Pokrok
Procvičování Další procvičování Pohodlí
52 charakter O vé vlastn O sti Volně šiřitelná
SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
ukázka z knihy
Před pár lety si Sara Maria Hasbun všimla, že z jejich rodinného účtu na Netflixu někdo sleduje korejská dramata. Byl to její tatínek. Když ji navštívil v Koreji, zamiloval se do tamní kultury a rozhodl se, že se tajně naučí jejich jazyk. V 77 letech se rychle prokousává slovní zásobou i gramatikou a Sara Maria mu s tím může pomáhat. „Ve skutečnosti už znal korejštinu poměrně dobře: hodně psal a hodně četl,“ popisuje. „Ale z mluvení byl opravdu nervózní. Teď konečně dospěl do bodu, kdy se spolu můžeme trošku bavit.“
Dnes je Sara Maria zakladatelkou a výkonnou ředitelkou firmy, která poskytuje jazykové a překladatelské služby. Věří, že pokud jste ochotní zažít trochu nepohodlí, nikdy není pozdě se začít učit. A taková odvaha může být nakažlivá. Čekáme-li, až se na novou výzvu budeme cítit připravení, dost možná se do jejího zdolávání nikdy nepustíme. Den, kdy se probudíme s pocitem, že už jsme připravení, nemusí nikdy přijít. Připravíme se zkrátka jen tím, že uděláme první krok.
tv O r O vé nep O h O dlí 53 Volně šiřitelná ukázka
knihy SKRYTÝ POTENCIÁL –Jak dosáhnout velkých věcí
z
Volně šiřitelná
www.melvil.cz
ukázka z knihy Kupte si papírovou nebo elektronickou verzi knihy za skvělou cenu na
